Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 16.

Viceadmirál Ziga vstoupil do poradní místnosti, kde už čekala skupina lidí pověřených přípravou vylodění a pozemní operace na Aise.
„Pohov,“ řekl, jakmile se začali zvedat. Usadil se do volného křesla a položil na stůl své datakarty. „Tak hlášení.“
U stolu seděl generál Cherook, Damorinův důstojník pro strategické operace plukovník Zlitar a taktický důstojník z Nebuchadnezzaru nadporučík Lartin. Za Hnutí odporu byl přítomen Killian Darkwater, který Zigu neustále po očku sledoval, a dvě další osoby, které Ziga nepoznával – lidská žena a Bothan. Za celou misi v Zóně Ziga potkal už tolik důstojníků z různých sekcí a členů Hnutí odporu, že v nich začínal ztrácet přehled.
Zlitar se ujal slova. „Zásadní problém jsou ty repulzní palebné plošiny, které Slavik nechal rozmístit v nižších vrstvách atmosféry Aisy. Dají se špatně zachytit dálkovými senzory a když je zachytíte, už je většinou pozdě. Nemají štíty, ale kvůli jejich malé velikosti a nechybnosti by pro stíhačky bylo téměř nemožné je rychle a efektivně zničit.“
„Ovšem pokud ty plošiny nezneškodníme, každý pokus o vylodění by skončil masakrem,“ řekl generál Cherook ve svém jazyce a jeho droid to ihned přeložil do basicu.
Ziga přikývl. „Návrhy?“
Killian si odkašlal. „No, hodlali jsme na Aisu vyslat malý tým členů Hnutí odporu a vašich agentů, aby kontaktovali místní buňky a připravili je na invazi. Napadlo nás, že bysme s nimi mohli poslat skupinu agentů, kteří by zneškodnili ty plošiny.“
„A jak?“ zeptal se Ziga.
„Klasické schéma,“ řekl nadporučík Lartin, jeho rosolovité moncalamarské oči se mírně protočily. „Hlavní sídlo okupační armády je v pevnosti Altsor. Je to dost odříznuté od všeho. Předpokládáme, že odtamtud bude možné plošiny deaktivovat.“
„Možné? Vy to nevíte jistě?“
„Víme to od kapitána Murdocka. Říká, že ty plošiny jsou tak koncipovány. A když Slavikovy jednotky poprvé přistály na Aise, usadily se jen v pevnosti, takže centrální ovládání bude zřejmě tam. Samozřejmě, Murdock na Aise nikdy nebyl, takže to nemůže vědět stoprocentně.“
„Ale jaká jednotka bude schopna infiltrovat pevnost?“ zeptal se Ziga zamyšleně.
„Mám pod svým velením jednotku přímo určenou pro tu operaci,“ řekl generál Cherook. “Tým seržanta Otary. Je to elitní skupina složená z profesionálů. To nejlepší, co máme.“
Ziga si olízl rty. „Dobrá, ať se účastní mise na Aisu, ale možná tu máme ještě lepší lidi pro tuto misi… rytíře Jedi.“
„Myslel jsem si, že Jediové se budou víc hodit, až přistaneme,“ řekl plukovník Zlitar. „Při samotném vylodění. Jedi v čele armády může nepřátele přinejmenším znepokojit.“
„No, rytíři Jedi nejsou vojáci, musíme se na to zeptat taky jich,“ upozornil Ziga. „Na tom se ještě dohodneme. Co dál?“
Zlitar mávl k členům Hnutí odporu. „Až zneškodníme vzdušnou obranu, budeme muset přistát.“
Bothan vstal. „Viceadmirále, mé jméno je Dal’zlai,“ kývl na ženu. „Tohle je Ariel Loktara, členka Hnutí odporu. To ona mě přesvědčila, abych se k nim přidal. Ačkoliv až doteď jsem jim moc užitečný nebyl. Jsem starý. Nemám jak bych…“
„Jistě, jistě,“ řekl Ziga. „K věci.“
Bothanova srst se naježila, ale pokrčil rameny a pokračoval. „Jsem architekt. Budoval jsem některé stavby v Raskatu – to je hlavní město Aisy,“ stiskl tlačítko na počítačovém panelu a na stole se objevila miniaturní holografická mapa celého města. „Pomohl jsem vašim důstojníkům vybrat vhodná místa pro vylodění v hlavním městě.“
Ariel zvedla ruku. „Smím se zeptat, kolik vojáků pošlete do dalších velkých měst?“
„Pravděpodobně žádné,“ řekl Zlitar.
„Souhlasím,“ přitakal Ziga. „Naším prvořadým cílem je hlavní město. Tam sídlí vláda a Slavikův prefekt – Mia Ying. Ty musíme zajmout. Potom si vymůžeme kapitulaci a vyhneme se tak zbytečnému boji v dalších městech.“
„Ano, mohu pokračovat?“ Dal’zlai stiskl další tlačítko a část mapy se zvětšila. „Tohle je řeka Ghan, na které bylo město vybudováno. Budova vlády je zde, na levém břehu. Poblíž jsou tyto dva mosty. Dost bytelné, aby unesly těžkou techniku – jeden z nich jsem sám stavěl. Bohužel za současné situace v přímém okolí budovy nejsou dost velká prostranství pro přistání vašich transportérů. Už je obsadili Slavikovi lidé se svou technikou. A všechny kosmodromy jsou hlídány. Ale ve vzdálenosti několika kilometrů od vládní budovy je pět vyhovujících míst. Na levém břehu to je dlouhá ulice Hamoa a park Uhat – i když uznávám, že je dost nevkusné přistávat v parku. Na pravém břehu je poblíž mostů Náměstí Meče, nákladní parkoviště v ulici Jonu a Zlaté náměstí.“
„Místa vylodění jsou mimo jiné volena tak, aby odřízla cestu posilám, která má Slavik jinde ve městě,“ dodal generál Cherook.
„A v jakém množství navrhujete vylodění, generále?“ zeptal se Ziga.
„Navrhuji, aby na každém z pěti míst pro vylodění přistál v první vlně celý prapor pěchoty. Pět praporů, které rychle obsadí klíčová místa ve městě. Jedna z mých speciálních jednotek se pokusí přistát poblíž vládní budovy a vniknout co nejrychleji dovnitř. V záloze budou další prapory pozemní techniky, ale nevím, kolik jich dáme dohromady.“
„To chápu,“ řekl Ziga. Většina pozemní techniky byla na palubě nosiče Overlord, o který přišli v bitvě se Slavikem v Pulvikově rozsedlině. „Kolik toho máme?“
„Jen asi čtyřicet bojových speederů a tak deset těžkých tanků. Ale na lodi kapitána Murdocka je několik kolosů AT-AT a AT-ST. Bude to dost na splnění úkolu.“
„Snad ale nechcete používat ve městě ty obrovské kolosy,“ řekla Ariel.
„Doufám, že to nebude nutné,“ přiznal Ziga. „Ale určitě je budou používat Slavikovi lidé. Doufám ale, že se vše vyřeší bez velkého krveprolití.“ Vzdychl. „Uvědomte si ale jednu věc, boj ve městě je špinavá záležitost, která se neobejde beze ztrát na životech.“
Tři členové Hnutí odporu na to odpověděli jen tichým mlčením. Ziga je docela chápal, celý život znali jen Aisu a okolní vesmír. Válka galaktického měřítka pro ně byla těžko pochopitelná, alespoň v praxi určitě. A bohužel brzy měli brzy přijít na to, že válka není čistá věc…
„Ještě musíme zjistit, jak dostaneme na Aisu náš tým,“ ujal se slova plukovník Zlitar. „Obávám se, že získaný přístupový kód nám znovu nepomůže. Slavikovi lidé teď konfiskují všechny aiské lodě a jejich posádky dopravují sami na povrch.“
Ziga si promnul bradu. „Nápad bych měl, ale budu to muset s někým probrat.“ Vstal. „Pokud už nic nemáte.“
Nikdo nic.
„Tak děkuji, rozchod. Pokud byste měli nějaké další návrhy, informujte mě.“
Když odešli, Ziga zavolal komlinkem službu konajícího důstojníka a řekl mu, ať nechá přivést zajatého kapitána Faradaye do jeho kanceláře.

Vězeňské cely na palubě hvězdného destruktoru nebyly konstruovány pro pohodlí vězňů. Malý prostor, holé stěny, všechno kolem mělo stejnou ocelově šedou barvu. Světlo stále svítilo a nebyl žádný denní a noční režim, takže vězeň nemohl vědět, jak dlouho tam už je. Tyto cely často zlomily odpor vězně ještě předtím, než výslech vůbec začal.
Laura Cruise také neměla ponětí, jak dlouho tu už je zavřená. Mohly to být už celé dny, ale také to mohlo být sotva pár hodin. Okolí ale příliš nevnímala, byla pohroužená do sebe.
Přišla o Beth, jednoho ze svých mála opravdových přátel v Hnutí odporu. Slavik ji chladnokrevně zavraždil, ani se neobtěžoval s takovými malichernostmi, jako je odsouzení, postavení ke zdi a poprava. Prostě ji zastřelil v záchvatu vzteku.
Teď se asi uklidňuje a na mě si připravuje něco elegantnějšího.
Laura sama sebe překvapila, že ani neuvažuje o sebevraždě. Vždycky si představovala, že když padne Slavikovi do rukou, nedopřeje mu to potěšení, aby ji zabil někde před popravčí četou. Buďto se zabije sama nebo donutí jeho vojáky, aby ji zastřelili hned a možná by se jí podařilo vzít Slavika s sebou.
Teď ji ale už nic podobného nenapadlo. Neměla strach, ale ani nehodlala svou smrt přiblížit. A až teď přišla na to proč.
Kvůli Mattovi. Od smrti svých rodičů neměla nikoho. Neměla domov, neměla nic, k čemu by se mohla vracet, leda tak svou loď, kterou teď Slavikovi lidé už zřejmě rozebírají na kusy. Ale s Mattem má nyní ten pocit, že se má kam vrátit. Někdo na ni čeká a někomu na ní zaleží. A kvůli němu teď nehodlá umřít.
V současném stavu a situaci si nemohla být jistá ničím, ale… asi je zamilovaná.
Dveře cely se otevřely. Laura pomalu zvedla oči. Dovnitř vešel muž, měl šedou uniformu a insignie velitele. Na jeho tváři nebylo vůbec nic zajímavého. Byl to ten typ obličeje, u kterého okamžitě zapomenete, jak vypadal, protože nemá žádný výrazný rys.
Velitel zaujal místo podél dveří a měřil si Lauru pohledem. Další, kdo vstoupil, byl Slavik.
Laura se nadechla. „Tak jste si konečně přišel vylít zlost i na mně?“
Slavik vzdychl. „Nic takového nechci udělat.“
Laura si všimla, že ani Slavik, ani ten velitel nemají zbraň. Kdyby jednala rychle, Slavik by na tuto nedbalost mohl doplatit.
Slavik si toho byl zřejmě také vědom, proto se k ní nepřiblížil na méně než dva metry.
„Já,“ začal Slavik. „Chtěl jsem vám jen říct, že chápu vaši nenávist ke mně. Na vašem místě bych asi jednal stejně. A… je mi líto vaší přítelkyně. Zděsilo mě, že jsem se nedokázal ovládnout. Lituji toho.“
„To řekněte jejím rodičům,“ odsekla Laura. „Dám vám na ně adresu.“
Slavik semkl rty. „Zabil ji způsob života, který si sama zvolila. Nikdo ji nenutil, aby proti mým lidem bojovala.“
„Přinutilo ji k tomu vaše jednaní!“ Laura ho propalovala pohledem. „Jediná naše chyba byla, že jsme vás tenkrát nechali v Zóně zůstat. Vy jste nás začal omezovat.“
„Nikoho jsem neomezoval!“
„A na Aise teď náhodou nemáte celou armádu, aby nás držela na uzdě?“
„To je jen dočasné řešení,“ řekl Slavik a začal pomalu přecházet sem a tam. „Nedali jste mi jinou možnost. Ty vaše útoky... a to, že jste do toho zapletli Novou republiku – tím jste ohrozili všechny mé lidi. A celý konflikt je už takhle o dost krvavější, než musel být.“
„Vy jste to všechno začal, když jste zničil ten konvoj.“
Slavik se zastavil. „Už jsme zase u toho konvoje. Přiznám se, že doufám, že až pochopíte mé pohnutky, pomůžete mi tento konflikt ukončit s co nejmenšími ztrátami na životech.“
„To snad nemyslíte vážně?“
Slavik vzdychl. „Velkou naději tomu nepřikládám, ale byl bych rád, abyste mě vyslechla. Začněme tím konvojem. Kolik tam zahynulo lidí?“
Laura zaťala zuby. „Tohle chcete vědět?! Čtyři sta šedesát dva! Čtyři sta šedesát dva lidí jste zmasakroval!“
Slavik přikývl. „A věřte, že si to do nejdelší smrti nepřestanu vyčítat, stejně jako smrt všech těch lidí, kteří museli zbytečně zemřít za mou věc. Ale uvědomte si toto: v galaxii jsou miliardy trpících bytostí. A nejen v Nové republice a Impériu, nespravedlnost je všude – Hapeské konsorcium, Korporační sektor, spousta malých pirátských království tady v Okraji. Já jim chci pomoci. Všem. Chápu, že to je úkol, který nejde za život stihnout. Ale chci alespoň začít. Vím, že nikdo se nikdy nemůže zavděčit všem, ale věřím, že dokážu pomoci miliardám bytostí. Možná i stovkám miliard. A řekněte mi upřímně, Lauro Cruise, co je těch několik tisíc životů, o které přijdeme, v porovnání s těmi miliardami, kterým pomůžu?“
„Účel světí prostředky?“ Laura zavrtěla hlavou. „To je obhajoba všech diktátorů v historii. Od císařovny Tety po Palpatina!“
„Nepřirovnávejte mě k Palpatinovi!“ křikl Slavik téměř hystericky. „Palpatinovi šlo jen o jeho osobní moc. A neštítil se likvidovat celé planety!“
„A vy jste snad nechtěl zlikvidovat Coruscant a Bastion? Kdybysme vás nezastavili, nastala by totální válka, při které by zemřely miliardy.“
„Ztráty by nebyly tak velké, měl jsem v úmyslu včas zasáhnout a celé to zastavit. A věřte, že by se za mě většina novorepublikových i imperiálních vojáků ochotně postavila. A přinesli bychom mír a prosperitu všem. Vidíte, a vy jste to všechno překazila!“
Laura dlouho mlčela a studovala Slavika. Opět začal chodit sem a tam po místnosti a každou chvíli na ni pohlédl. A Laura v jeho očích uviděla pravdu. Už dlouho to tušila, ale teď si už byla naprosto jistá.
„A já si vždycky myslela, že jste zlý člověk,“ řekla pomalu. „Celé ty roky jsem tomu věřila, ale teď vidím, že nejste zlý. Vy jste šílený! Vy opravdu věříte všem těm pitomostem, co říkáte, že?“
Slavik se prudce zastavil. „Jste stejná jako všichni ti z Nové republiky. Jste otrok systému. Neuvažujete pokrokově. Bojíte se změny.“
„Copak nechápete, že nikdo o vás nestojí?! Lidé a všechny ostatní druhy dokáží sami vycítit, kdy je potřebná změna, nepotřebují samozvaného spasitele!“
Slavik vzdychl. „Nejsem spasitel. Osud tomu ale chtěl, abych tyto lidi vedl k lepším zítřkům. Moji lidé mi věří.“
Laura se ušklíbla. „Zajímalo by mě, kolik z nich je vám opravdu loajálních až do konce.“
Slavik zúžil oči. „Všichni! Věřte nebo ne, ale za mnou stojí miliony! Loajalita je jediná věc, kterou neporazíte, Lauro Cruise.“
„To se uvidí.“
Slavik vzdychl. „Takže předpokládám, že mi nebudete chtít pomoci zabránit krveprolití.“
„To se vsaďte, že ne,“ zavrčela Laura.
Slavik se podíval do země. „Dobrá. Ale i tak pro vás najdu využití,“ pokynul k důstojníkovi, který po celou dobu hovoru stál mlčky u dveří. „Prozatím vás tu nechám s velitelem Gulem. Musíme zjistit, co víte o plánech novorepublikové flotily.“
„Čekáte, že mu něco řeknu?!“ řekla Laura a vstala. Ale i tak cítila strach. Na tom Gulovi bylo něco divného.
„To uvidíme, Lauro Cruise.“ Slavik se otočil na Gula. „Zjistěte od ní, co se dá, ale nepřežeňte to. Budu ji potřebovat živou a nepoškozenou.“ Odešel z cely a dveře se za ním zavřely.
Gul se na Lauru dlouze zadíval. Potom sáhl do náprsní kapsy a vytáhl kulatou placatou destičku, z jejíhož středu visel zahnutý kovový hák.
Lauře se sevřely útroby, o krok ustoupila, ale dál už neměla kam.
Gul si jejího zděšení všiml a usmál se.
Laura lehce znejistěla, když si všimla, že na špičce háku není ostrý hrot, ale kovová kulička, a když ho Gul přidělal na stěnu a pověsil si na něj čepici, dlouze si oddychla.
Gul se chvíli rozhlížel po cele, potom přikývl. „Ano, odposlech je vypnutý. Nikdo nás neuslyší.“
„Copak, bojíte se, že budu řvát?“ zeptala se Laura.
Gul k ní přistoupil. „Nebojte se. Nestojím o to, aby Slavik cokoliv zjistil o novorepublikové flotile. Jeho kariéra už stejně brzy skončí. A upřímně, pochybuji, že víte něco, co by mohlo zabránit jeho pádu. A i kdybych se to z vás pokusil dostat, musel bych použít ty odporné výslechové droidy, abych od vás něco zjistil. A Slavik nechtěl, abyste byla trvale poškozena, takže to z vás nemohu dostat žádnými konvenčními metodami.“
Laura zírala. Ten chlap rozhodně nemluvil jako jeden ze Slavikových fanatiků. Ale je taky možné, že v ní chce jen vyvolat pocit bezpečí…
Gul si jejího výrazu všiml. „Nemyslete si, že s vámi jakkoliv sympatizuji. Pro mě jste všichni stejní – vy, Slavik, Nová republika, Impérium, všichni.“
„Kdo jste?“ zašeptala Laura.
Gul se na ni podíval. V jeho očích bylo cosi, z čeho jí přeběhl mráz po zádech. „Jednou to zjistíte, jednou to všichni zjistíte.“
Přistoupil až k ní. „Jak jsem řekl, žádné informace od vás nehodlám získat, ale musí to vypadat, že jsem se alespoň snažil.“ Narovnal se. „Máte pověst velké bojovnice, ale nevím, na kolik je tato pověst pravdivá. Udeřte mě.“
Laura zaváhala. Gul byl skoro stejně vysoký jako ona a postavu měl téměř drobnou. A neměl žádnou zbraň… Alespoň ne žádnou, o které věděla…
„Udělejte to!“ vyzval ji. „Jsem bezbranný. V kapse mám kódový klíč od cely. Když mě zneškodníte, můžete utéct.“
Laura věděla, že by jí to všechno neříkal, kdyby si nebyl jistý, že ji přemůže, ale to nutkání bylo neodolatelné. Vždyť už přemohla silnější protivníky. Gul je takové vyžle…
Pokrčila nohy a vyrazila s cílem mu rychle podrazit nohy a udeřit ho do temene, než se vzpamatuje. Ale Gul byl rychlejší. Než stihla napřáhnout ruku, jeho ruka se vymrštila a chytla ji za krk. Zvedl ji ze země a mrštil s ní o zeď, jako kdyby byla jen hadrová panenka.
Laura hlesla a sjela po stěna na zem. Gul byl příliš silný na svou postavu. Pomohl Lauře na nohy. „Výborně. Teď znovu.“
Část Laury odmítala hrát s ním tuhle hru, ale druhá část měla pocit, že tentokrát uspěje...
Znovu zaútočila a tentokrát se jí podařilo několik šťastných zásahů, než ji Gul udeřil do obličeje a opět srazil na zem.
„Dobře! Velmi dobře!“

* * *

Admirál Slavik kráčel chodbami Montauku. Tušil, že ho Cruise nepodpoří, ani když jí to vysvětlí. Její nenávist k němu jí brání rozumně uvažovat. Ano, to je ono. Ale i tak pro ni může najít uplatnění.
Došel na můstek.
Oxanna k němu vzhlédla. „Admirále, jak probíhal výslech?“
„Víceméně podle očekávání,“ řekl Slavik. „Komunikace, spojte mě s prefektem Ying na Aise. Okamžitě.“

* * *

Kapitán Faraday se znepokojeně rozhlédl po místnosti, když ho wookieeská stráž přivedla do Zigovy kanceláře. Nakonec jeho oči spočinuly na viceadmirálovi.
Ziga pokynul ke křeslu před svým stolem. „Kapitáne, prosím posaďte se.“ Podíval se na Wookieeho. „Desátníku, prosím počkejte venku.“
Wookiee souhlasně zabručel a odešel.
Kapitán Faraday Zigu studoval. „Proč jste mě sem přivedl?“
„Kapitáne, něco od vás potřebuji,“ řekl Ziga.
„Kde je kapitán Copola?“
Ziga tuto otázku očekával. Faraday se zřejmě diví, proč k výslechu nepozval i druhého zajatého kapitána. Důvody byly dva: Faraday spíš bude mít to, co Ziga potřebuje, a Faraday není takový fanatik jako Copola.
„Je na palubě sedm hned vedle vaší kajuty,“ řekl popravdě. „Jestli chcete, můžete ji potom navštívit, pokud byste mi nevěřil.“
„To není nutné,“ řekl Faraday. „Věřím vám, viceadmirále.“
„Dobře,“ Ziga si olízl rty. „Nebudu chodit kolem horké kaše, kapitáne. Chystáme se provést výsadek na Aisu. Použijeme jeden z vašich transportérů, abychom se dostali na povrch. A hodil by se nám k tomu jeden z vašich autorizačních kódů. Vojenských kódů, ne ty kódy, které Slavik dával místním lidem.“
Faraday dlouho mlčel. Nakonec se zeptal. „Proč si neřeknete kapitánu Murdockovi?“
„Všechny kódy, které kapitán Murdock znal, byly už nepochybně zrušeny…“
„To moje zřejmě také.“
Ziga zavrtěl hlavou. „Ale vaše plavidlo jeden čas sloužilo jako hlídka nad Aisou. Potřebuji běžný kód pro transportní loď, aby mohla přistát na planetě.“
Faraday se zamyslel. „Stejně vám to nepomůže. Nepustí jen tak transportní loď, o které nic nevědí. Budou se chtít nalodit.“
Zvlášť po tom, co Cruise předvedla v loděnicích Reegan, pomyslel si Ziga. „To už nechte na nás, potřebuji ten kód, aby nepojali hned podezření. Transportních lodí je hodně, nemůžou mít přehled o všech.“
„To taky nemají…“ Faraday se odmlčel. „Uvědomujete si, co po mě žádáte? Chcete, abych zradil lidi, se kterými jsem žil osm let.“
„Na Aisu zaútočíme tak jako tak,“ upozornil ho Ziga. „A my to vyhrajeme, věřte nebo ne.“
„Vaše síly jsou teď přibližně vyrovnané,“ řekl Faraday. „Není vůbec jisté, kdo vyhraje.“
Ziga zaváhal, ale nakonec se rozhodl, že mu to řekne. Stejně to Faraday nemá komu vyzradit. „Jenže Nová republika tu jaksi není sama. Už je dohodnuto, že ve chvíli, kdy udeříme na Aisu, bude Slavik mít plné ruce práce u stanice Haven. Bude bojovat s imperiální flotilou.“
Faraday prudce vzhlédl. „Vím, že jste čestný muž, viceadmirále, ale teď mi lžete. Impérium by se s vámi nikdy nespojilo.“
„Nic nedokáže spojit věčné protivníky tolik, jako společný nepřítel. Slavik ohrožuje Impérium stejně jako nás,“ Ziga pokrčil rameny. „Ale nemusíte mi věřit, pokud nechcete. Ovšem kdybych lhal, nemyslíte, že bych si vymyslel něco věrohodnějšího? Třeba, že sem dorazí další novorepublikové posily. To je přeci mnohem věrohodnější, ne?“
„No…“ Faraday se odmlčel.
„Kapitáne, vy přeci nevěříte ve Slavikovu vizi o lepší budoucnosti, kde budou všichni šťastní a budou si rovni, že ne?“
Faraday zavrtěl hlavou. „Ne. Hezky se to poslouchá, ale… je to nereálné. Rovnoprávnost a demokracii nelze vnutit. K tomu musí každá společnost dospět sama. Ale nejde jen o Slavika. V jeho flotile jsou moji přátelé, lidé, kteří za nic nemůžou.“
„A právě těm pomůžete.“ Ziga se nadechl. „Nebudu vám lhát, bude bitva a ta bitva bude krvavá, ale pokud dostaneme na povrch náš tým, budeme moci všechno rychle ukončit. Pokud zajmeme prefekta Ying, můžeme ji přimět, aby nařídila lodím bránícím Aisu se vzdát.“
„Slavik má ve flotile pár fanatiků, kteří takový rozkaz neuposlechnou,“ upozornil Faraday. „Budou bojovat ve jménu Slavika až do konce. Leda by jim to přikázal sám.“
„A to on zřejmě neudělá,“ Ziga vzdychl. „Já vím. A vím, jak se asi cítíte, já se přiznám, že bych na vašem místě ten kód nikomu nedal už jen z principu. Pokud nám nechcete pomoct, nebudu vás nutit. Obejdeme se bez toho.“
Faraday se díval do země. „Někdo kdysi řekl: ,Pokud nemůžeš vyhrát, nemá cenu bojovat. A pokud nevěříš tomu, za co bojuješ, bojuješ zbytečně.‘ Ten samý muž také řekl: ,Pokud tvůj velitel nedostál svých slibů, není hoden tvé oddanosti.‘ Po celá léta to bylo mé heslo. Kvůli této větě jsem kdysi utekl z Impéria. A teď se mi začíná v hlavě znovu opakovat.“
Ziga muže studoval. Na okamžik by přísahal, že viděl, jak se mu lesknou oči. „Kdo ta slova pronesl?“
„Anton Slavik,“ řekl odevzdaně Faraday, potom se napřímil. „Dám vám ten kód.“

* * *

Laura hned z kraje zjistila, že velitel Gul je příliš silný na svou postavu. Po jejích ránách nehnul ani brvou, ale jeho údery Laury téměř vždycky alespoň srazily na zem. Vždycky čekal, dokud se Laura zase nepostaví na nohy, než zase zaútočil. Když se někdy odmítla postavit, zvedl ji a ona se musela alespoň pokusit o obranu, než ji zase udeřil.
Po půl hodině, když s ní opět s nesmírnou lehkostí mrštil přes celou místnost o stěnu, došla Laura k dalšímu závěru.
Je příliš silný, aby to byl člověk.
„Výborně,“ pochvaloval si Gul. „Na takhle hodnotného protivníka jsem už léta nenarazil. Víte, že nemáte šanci, ale přesto se odmítáte vzdát a bojujete dál. Jste nebojácná.“
Laura si otřela krev z natrženého rtu. „Kdo jste?“
Gul zamrkal.
„Kdo jste?“ opakovala Laura. „Co jste zač? Vy nejste člověk, že ne.“
Gul se zazubil a začal si prohlížet své prsty. „Ne, jistěže ne. To bych nepřežil, být vězněn v těchto křehoučkých tělesných schránkách. Jen se na sebe podívejte, jste křehcí, slabí, nehodní.“
Měl větší pravdu, než si myslel. Laura vypadala jako reklama na boxovací pytel. Odnesla to dvě její žebra a asi měla naražené zápěstí. Ale ten Gul… občas se jí podařilo mu uštědřit pořádnou ránu, ale nemá na sobě ani šrám. A ten jeho postoj. Sám řekl, že není člověk a označil lidi za slabé, nehodné…
Mohl by to být nějaký měňavec vydávající se za člověka? Ale ti nebývají o moc silnější. Laura zauvažovala. Kdysi cosi zaslechla o droidech, kteří vypadali jako lidé. Byli stavěni s účelem imitovat lidi. To je ono! Droid lidská replika – HRD.
„Vy jste droid, že?“
Gul se zamračil. „Co?“
„Jste droid,“ opakovala Laura. „Droid lidská replika, že ano? Imitace člověka.“
To, co následovalo, nedokázala nikdy dost přesně popsat.
Gul se rozběsnil. Skočil na ni, jak ležela na zemi, a začal do ní zuřivě kopat a bušit. Útočil bez přestání, Laura se nezmohla na odpor, po chvíli o sobě už téměř nevěděla. Poslední, co zaslechla, byl Gulův nelidský řev.
„J Á N E J S E M D R O I D!!!!!!!“
Když později ležela na vězeňské ošetřovně, nemohla přijít na žádnou část těla, která by ji nebolela. Pokoušela se vybavit si celou událost, ale jaksi jí to splývalo dohromady. Neměla nejmenší tušení, proč velitel Gul zareagoval tak, jak zareagoval. Z toho všeho jí běhal mráz po zádech.

* * *

Vládní budova v hlavním městě Raskatu na Aise nebyla žádná impozantní stavba, jako některé guvernérské paláce v Jádře. Ale i přesto lehce majestátně vyčnívala nad ostatní budovy v okolí. Zařízení uvnitř bylo poněkud skromnější, ale Morzag už zažil horší.
Alespoň to nejsou chýše, jako na Honoghru. Koneckonců, majoritní většinu obyvatel Aisy tvoří lidé a po nich Bothané a další civilizované druhy.
Když vstoupil do jídelny, jako by vstoupil do jiného světa. Všechno bylo bohatě zdobené, na stole byl drahý tynnský porcelán a skleničky z ralltiirského křišťálu. Prefektka Ying se tu zřejmě dost zabydlovala.
Seděla v čele stolu a sledovala čtyři číšníky, jak na stůl vykládají pokrmy z repulzního podnosu.
Když Morzag vešel, Mia Ying zvedla hlavu a usmála se.
„Á, generále, přišel jste brzy,“ pokynula k židli naproti ní. „Posaďte se, prosím.“
Morzag tak učinil a věnoval pohled bohatému menu na stole. „A kdy že to přijde těch dalších dvacet hostů?“
Mia Ying se zasmála. „Už je to dlouho, co jsem mohla pořádat hostinu opravdu na úrovni, generále. Odpusťte, jestli jsem to poněkud přehnala, ale koneckonců, proč bychom se měli uskromňovat. Jsme přece dobyvatelé.“
Morzag rychle mrkl na číšníky. Nevypadali příliš nadšeně, jeden z nich zatínal ruce v pěst a měl evidentně co dělat, aby se ovládl. Co to Ying napadá, aby takhle mluvila před místními?
Mia Ying si jeho výrazu všimla a usmála se. „Ale jistě, zapomněla jsem.“ Otočila se na číšníky. „Můžete jít.“
Když zmizeli, Ying si začala nandávat na svůj talíř. „Berte si, co hrdlo ráčí, generále. Všechno to jsou místní pokrmy. Někdo by mohl říct, že to je jídlo barbarů, ale já vyrostla na venkově a nikdy jsem nebyla zvyklá na ty rádoby delikatesy, které se podávaly v Jádře. Vzpomínám, jak jsem se jednou účastnila hostiny v paláci velkomoffa Lynche. Podávaly se tam drallské ústřice,“ udělala obličej. „V životě mi nebylo tak zle. Místní loiské klobásy jsou možná obyčejné jídlo, ale není vám z něj špatně,“ ukázala na příslušný pokrm. „Ochutnejte. Připomíná mi to jídlo, jaké jsme měli na Desperu.“
Morzag si nandal dvě klobásy. „Nepozvala jste mě ale sem jen z čisté zdvořilosti, že ne?“
Mia Ying pokrčila rameny a napila se vína. „Z části ano. Vypadá to, že spolu teď budeme trávit více času. Když je teď Aisa už plně v našich rukou.“
„Admirál Slavik tvrdí, že naše okupace Aisy je jen nouzové a dočasné řešení,“ upozornil Morzag jemně.
„Slavik si může říkat, co chce,“ řekla Ying. „A on tomu možná i věří, ale já vím, že obyvatelstvo planet těžko snáší okupaci, i když je sebemírnější. Neskloní se jen tak před Slavikem kvůli tomu, že má hezké řeči. A likvidace Hnutí odporu vyřeší jen symptom.“
„Souhlasím s vámi,“ řekl Morzag. „A já zase vím, že Slavikovo konečné vítězství nebude otázkou několika týdnů, ale spíš několika let.“
„Jsem ráda, že se shodneme, generále,“ usmála se Ying. „Proto si musíme na Aise zařídit vše potřebné pro náš delší pobyt.“
„O jaké době to mluvíte?“
„No, myslím, že to může být jeden až dva roky. Podle situace.“
Morzag si ukrojil kousek klobásy. „To je dlouhá doba.“
„Máte tu prostředky, aby bylo možné se tu udržet?“
„Máme na Aise dvě plné divize. Jedna je téměř celá zde v Raskatu, zbytek je rozptýlen v dalších městech. Je to dost, abychom udrželi místní obyvatelstvo na uzdě. Ale nevím, jak dlouho bychom se dokázali udržet proti celoplošné invazi Nové republiky.“
„Doufejme, že Slavik dokáže Novou republiku porazit,“ řekla Ying. „Má ten projekt Humanoid, o kterém pořád tak básní…“
„Slavik je snad nakonec dostane,“ řekl Morzag. „Vesmírná strategie není můj obor, ale mám pocit, že Novou republiku poněkud podcenil. A teď se s tím těžko srovnává. Upřímně, myslím, že má o kolečko víc.“
„Mezi námi, myslím, že má navíc celou strojovnu,“ ucedila Ying. „Dostala jsem od něj zprávu, že se jim v loděnicích Reegan podařilo zajmout Lauru Cruise.“
„Skvělé,“ zamumlal Morzag.
„To ano, ale Slavik tentokrát uvažuje spíš pomstychtivě než politicky. Cruise má být převezena sem na Aisu a popravena. A všichni to mají vědět.“
„To při současné situaci mezi místními není zrovna nejmoudřejší nápad,“ řekl Morzag.
„Jistěže není,“ souhlasila Ying. „Tarkinova doktrína strachu nemůže v tomto případě fungovat. Cruise se pro místní stala symbolem. Když ji zabijeme, stane se z ní mučednice a mnohem víc lidí se přidá k Hnutí odporu. Jsou případy, kdy je lepší obtížného rebela nechat naživu.“
„Ale co s tím můžeme dělat?“
„Hodlám to obalit, jak nejlépe to půjde, už jsem sem povolala ministra Aradeshe, abych mu vysvětlila, co má dělat.“
Její výraz potemněl. „Nenechám povstalce, aby mi vzali další planetu. Stačil mi Desper.“
„Zajali jsme několik členů Hnutí odporu,“ řekl jakoby mimochodem Morzag. „Dozvěděli jsme se od nich pozice několika dalších základen.“
„Dobře, velmi dobře,“ souhlasila Mia Ying. „Slavik nechápe, že pokud budeme chtít expandovat, musíme mít v moci nějakou vlastní planetu. Stanice Haven může být silně opevněna, ale stanice je stále mnohokrát zranitelnější než planeta.“
„Souhlasím,“ přitakal Morzag.
Otevřely se dveře a vešle Yingina pobočnice.
„Madam, ministr Aradesh je zde.“
„Pusťte ho dovnitř,“ řekla Ying.
Aradesh vstoupil, ve tváři obezřetnost.
„Pane ministře, ráda vás opět vidím,“ uvítala ho Ying. „S generálem Morzagem se znáte?“
„Měl jsem tu čest,“ řekl Aradesh a přistoupil blíž.
„Dobrá, mám pro vás dobré zprávy,“ řekla Ying. „Zajali jsme Lauru Cruise.“
„To je skvělé,“ vydechl Aradesh, i na tu poměrnou vzdálenost Mia Ying ucítila z jeho dechu alkohol. Každý se holt vyrovnává s neúspěchy po svém. „Snad se teď poměry na Aise uklidní a vy i já se budeme moci co nejdříve vrátit k normálnímu životu.“
„O tom nepochybuji. Vojenská posádka tu je jenom dočasně, to přeci víte, že?“
„Ovšem, ale už tu máte více než dost lidí, abyste nám mohli pomoci se vypořádat s Hnutím odporu,“ řekl Aradesh.
„To jistě, ale najít je a zatknout všechny bude trvat dlouho. A jsme tu také pro vaši ochranu před Novou republikou,“ Ying zavrtěla hlavou. „Mohou si říkat Nová republika, ale nejsou o nic lepší, než to Hnutí odporu. Jejich základní politika je, že kdo není s nimi, je proti nim. Hodlají sem zaútočit. Posádka tu bude muset zůstat, dokud nebude Republika pokořena.“
„Chcete říct, dokud nepadne Coruscant?“ zeptal se mírně překvapeně Aradesh.
„Jistěže ne,“ usmála se Ying. „Pouze dokud nebudeme v takové pozici, aby vás už nemohl nikdo ohrozit.“
Aradesh chvíli nehybně stál, ale nakonec přikývl. „Jistě.“
„Laura Cruise je nyní na cestě sem,“ řekla Ying ve snaze změnit téma na poněkud bližší budoucnost. „A vím o způsobu, jak nám můžete pomoci ukončit hrozbu Hnutí odporu s co nejmenšími ztrátami na životech.“
Aradesh krátce přemýšlel. „Co mám udělat?“

* * *

Plukovník Deyen pročetl svůj rozkaz a zvedl zrak na svého nadřízeného. „Moje eskadra je převelena na Casarr?“
„Jen dočasně,“ řekl viceadmirál Ziga a kývl na další důstojnici v místnosti, velitele Janeru. „Eskadry Orca a Okampa budou krýt vyloďovací operaci na Aise. Všechny naše pozemní jednotky jsou už také přesouvány na Casarr, ze kterého bude vedena invaze.“
Generál Cherook souhlasně zamručel.
„Moji lidé nemají moc zkušeností s atmosférickým bojem,“ řekla Janera.
„A Slavik má na orbitě stále dost lodí a stíhaček, se kterými bychom vám mohli pomoct,“ podotkl Deyen.
„Bohužel nemáme žádné T-47-čky nebo V-wingy, které by mohly krýt naše raketoplány, tak musíme využít vás,“ řekl Ziga. „Na zlikvidování vesmírné obrany Aisy máme stíhaček více než dost. Ale nemyslete si, že to budou nějaké prázdniny, pozemní technika bývá někdy nebezpečnější než nepřátelské stíhačky.“
Janera přikývla. „Jistě, pane.“
„Rozkazy tedy máte, a nenechte se zabít. Až se objeví Slavik, budeme vás potřebovat.“
Cherook zabručel další poznámku. Tentokrát neměl u sebe svou překladatelskou „hlavu“.
„Je mi líto, moje wookieeština není příliš dobrá,“ řekl Deyen.
„Jejich jazyk se jmenuje shyriiwook,“ opravil ho Ziga.
„No vidíte.“
„Generál Cherook říkal, jak je rád, že bude mít nad hlavou bojovníky jako vy, kteří budou jeho lidem krýt záda.“
„Aha,“ Deyen se na Cherooka usmál.
„Vaše důvěra mě těší,“ řekla Janera.
Ziga přikývl. „Tak, to bude vše, odchod.“
Oba důstojníci vstali a odešli z kanceláře.
[Měl bych se teď také přesunout na Casarr a připravit se svými lidmi vše potřebné,] zabručel Cherook. [Musíme se také naučit pracovat jako tým.]
„Dobrá, generále,“ souhlasil Ziga. „Překvapuje mě, že jste souhlasil vytvořit smíšené prapory s pěchotou z Casarru.“
[Jsou to moji spojenci,] vysvětloval Cherook. [Už nám pomohli předtím. Nemůžu k nim cítit zášť kvůli tomu, jaké nosí uniformy.]
Ziga se usmál. „Jistě.“
Když Cherook odešel, Ziga povolal do kanceláře plukovníka Kasan Moor. Její eskadra bude mít při útoku na Aisu také své poslání.

* * *

Flotila Nové republiky se přesunula z Pulvikovy rozsedliny na nové místo, asi půl hodiny běžnou rychlostí od Aisy. Matt Lavron stál na vyhlídkové palubě na vrcholu lodi a díval se na hvězdy – i když v Zóně moc hvězd vidět nebylo. Nesnášel tohle čekání, nejradši by už prostě vyrazil hledat Lauru. Ale neměl představu, kam ji Slavik odvezl. Jistě, buďto je na Montauku nebo na stanici Haven, je to padesát na padesát. Ale zbrklé akce ničemu nikdy nepomohly.
„Áá, tak tady seš.“
Matt se otočil. Kráčela k němu Tracy.
„Doufám, že neruším.“
Matt zavrtěl hlavou. „Rozhodně ne. Stejně tu jen čekám.“
„Časem něco zachytí.“
Matt vzdychl. „Ty a Lix chcete pořád letět se mnou?“
„Jasně,“ řekla Tracy. „O tom jsme už přece mluvili.“
„Ano, ale slyšel jsem, že viceadmirál Ziga chce, aby součástí týmu, který pošle na Aisu kontaktovat Hnutí odporu, byli i rytíři Jedi.“
Tracy pokrčila rameny. „Pořád tu je Mio a Mana. A mistr Koor.“
„Mio a Mana jsou nezkušení, na infiltrace se nehodí. A na Aise určitě není žádný Cerean. A mistr Koor se nestará o nic a o nikoho. Měli byste tam jít ty a Lix.“
„Ti dva učedníci tu mají být na zkušenou,“ namítla Tracy. „Musí se naučit v tom chodit.“
„Viceadmirál nebude riskovat, že něco pohnojí,“ řekl Matt. „Zkušenosti mohou získat, i když se zúčastní samotného vylodění.“
„A kolik je na Aise Devaronianů?“
„Moc ne, ale Laura mi říkala, že pár jich tam je. Většinou míšenci – když se na Aise usadili první kolonisté, přišlo s nimi i pár devaronianských dobrodruhů, ale většinou to byli muži. Ale Devaroniani pořád v davu zaniknou lépe než Cereanka.“
„Matte…“
Ať už Tracy chtěla říct cokoliv, zapípání Mattova komlinku ji v tom zabránil.
„Lavron,“ ohlásil se Matt.
„Tady centrála Rozvědky flotily,“ ozval se vysoký hlas. „Pane Lavrone, zachytili jsme něco, co byste měl vidět.“
Matt a Tracy si vyměnili pohledy a zamířili ke dveřím.
V centrále byl už hlouček lidí, který se shromáždil před dvourozměrným monitorem.
Matt se prodral dopředu, kde stál velitel sekce.
„Zachytili a dekódovali jsme to asi před deseti minutami,“ řekl a kývl na ženu sedící u jednoho z počítačů. „Pusťte to.“
Na obrazovce se objevil postarší muž ve velmi elegantním oděvu. Matt ho znal z vyprávění. Byl to ministr Aradesh z Aisy.
Aradesh promluvil. „Vážení spoluobčané, právě jsem obdržel zprávu od prefektky Ying. Lidem admirála Slavika se podařilo dopadnout teroristku Lauru Cruise. Slavik – ve své úctě k nám – se rozhodl předat Cruise našim úřadům, abychom mohli sami rozhodnout o výši trestu. Vím, že někteří z vás jen těžko snášejí přítomnost Slavikových vojsk na Aise. Já se přiznám, že z toho také nejsem příliš nadšený. Ale pokud má někdo z vás tendence sympatizovat s Hnutím odporu, než cokoliv uděláte, zeptejte se sami sebe: ,komu tím prospěji?‘ Komu lidé jako Laura Cruise prospěli? Co pro nás udělali, kromě toho, že lákají naše syny a dcery, bratry a sestry a rodiče, aby umírali při sebevražedných útocích na Slavika? Má to nějaký smysl? Slavikova vojska budou pryč za několik týdnů. Ptejte se sami sebe: ,Stojí těch několik týdnů za životy našich dětí?‘.“ Zavrtěl hlavou. „Ne. Laura Cruise a jí podobní jen lákají lidi na falešné sliby hrdinství a slávy. Laura Cruise je hrozbou pro celou společnost. Snaží se o něco, co se jí nemůže podařit a i když to ví, neváhá pro to bez výčitek obětovávat životy našich dětí.“ Nadechl se. „Proto bylo v naší radě rozhodnuto, že Laura Cruise musí zaplatit nejvyšší cenu. Nebylo to lehké rozhodnutí, přiznám se, že si to zřejmě nikdy nebudu moci odpustit. Ale je to nezbytné. Musíme jen doufat, že její smrt ukončí tuto vlnu násilí, která nás všechny postihla a všichni se budeme moci vrátit k normálnímu životu.“
Obraz se zastavil. Zpráva skončila.
„Víc toho nebylo,“ řekl velitel sekce. „Bylo to rozesláno po celé Zóně.“
„Ten zkurvysyn!“ ozval se odkudsi z davu Killian. „Moc dobře vědí, že už jim teče do bot, tak se snaží zachránit, co se dá.“
„Ale ta řeč určitě dokáže oblbnout dost lidí na Aise,“ ozval se někdo další.
„To je mi bohužel jasný,“ řekl Killian. „To jak furt mlel o dětech... Bylo to trapný, ale na dost lidí to zapůsobí. A jak schválně nepadla ani zmínka o tom, že tu má Nová republika flotilu. Kruci, jestli se Lauře něco stane, tak Aradeshovi...“
Velitel sekce se otočil na ženu u počítače. „Monitorujte nadále tutéž frekvenci. Třeba zachytíme něco dalšího.“
„...tupým nožem,“ dokončil Killian kruté líčení Aradeshova osudu.
Matt se otočil na Tracy. „Vypadá to na razantní změnu plánu, Tracy.“

* * *

Viceadmirál Ziga se poškrábal na nose. „A víte přesně, kdy ji chtějí popravit?“
„Přesně ne,“ řekl Matt. „Ale Slavik to bude chtít udělat co nejdřív.“
„Ovšem chce, aby to vypadalo, že ji odsoudila aiská justice,“ upozornil Killian. „Těžko říct, jak to bude v tomhle případě. Vrahové u nás většinou dostanou doživotí. Trest smrti se uděluje jen výjimečně, nevím, jak to přesně funguje.“
„Ale měli bychom si pospíšit,“ dodal Matt.
„Plánoval jsem vyslat jednotku ráno lodního času,“ řekl Ziga. „Jejich úkolem bude pomoci Hnutí odporu a zneškodnit Slavikovy repulzní plošiny. Chtěl jsem poslat i nějaké rytíře Jedi, ale nevím, jestli vy jste zrovna ten nejlepší kandidát, pane Lavrone.“
„Proč?“
„Jste osobně zaujatý. Vaším cílem je zachránit jednu osobu. Řekl jsem, že s vámi sympatizuji a podpořím vás, ale nevím, jestli vám mohu věřit jako vojákovi.“
Matt vzdychl. „Chci Lauru zachránit, ovšem vím, že mohu uspět, pokud uspějí všichni.“
„Laura je navíc pro obyvatele symbolem,“ řekl Killian. „Proto se jí Slavik chce zbavit. Když ji osvobodíme...“
„To je mi jasné,“ Ziga stiskl tlačítko na desce svého stolu. „Vaším úkolem tedy bude: dostat se do pevnosti Altsor a sabotovat ovládání těch repulzních plošin.“
Do místnosti vstoupil obrovitý muž se zeleným baretem. „Seržant Otara se hlásí!“
Ziga přikývl. „Seržant Otara a jeho jednotka jsou zkušení veteráni. Jejich úkolem bude podpořit Hnutí odporu a oslabit Slavikovy jednotky před vypuknutím hlavního útoku.“ Na okamžik se zamyslel a pak dodal: „Zjistěte, kdy má být Cruise popravena a nějak mi pošlete zprávu. Zařídíme se podle toho.“
Ziga nevěděl, proč to vlastně dělá. Samozřejmě, mají pravdu, Laura Cruise poslouží pro místní obyvatele jako symbol boje proti Slavikovi. Ale asi tím chtěl také dát Lavronovi příležitost, kterou Ziga neměl. Když jeho žena zemřela, byl přes půl galaxie daleko.
Do kanceláře někdo vstoupil asi vteřinu poté, co se ozvalo rychlé cinknutí zvonku.
Ziga zvedl hlavu. „Ano...?“
Byl to mistr Ash Koor.
„Viceadmirále, já...“ na chvíli se odmlčel. „Chtěl bych se zúčastnit mise na Aisu.“
Matt zvedl obočí. „Co tak najednou? Začal jste se pro změnu o někoho starat?“
„Nestojím o sarkasmus,“ řekl Koor. „Chci pomoci. Já zneškodním ty platformy.“
Ziga se opřel do křesla. „Zajímavě se nám to zamotává. Jste si tím jistý, mistře Koore?“
„Ano.“
„Upřímně, nejsem si jistý, že to zvládnete,“ řekl Matt. „Možná bych měl jít já...“
„Rytíři Jedi z této doby dokáží dobře bojovat. Možná lépe, než ti staří,“ připustil Koor. „Ale největší přednost těch starých byla se boji vyhnout.“
„Nevím, jestli to tu bude možné,“ řekl Ziga.
„Asi ne, ale vyhnu se mu, jak nejdéle to bude možné.“
„Na Tirolu jsme tenkrát zkoušeli projít přes nepřátele nepozorovaně tak, že jsme pomocí Síly ohýbali okolní světelné paprsky,“ řekl Matt. „Nedopadlo to zrovna nejšťastněji.“
„Vy jste chtěli být fyzicky neviditelní,“ upozornil Koor. „Já dokážu ovlivnit mysli lidí, kolem kterých budu procházet.“
„To nás taky napadlo, ale přístroje takhle oblbnout nejdou.“
„Ne, ale můžete oklamat toho, který je bude kontrolovat.“
„Pořád můžete ale narazit na droida,“ upozornil Ziga. „Nebo na automatickou obranu...“
„Viceadmirále, já to udělám. Pořád jsem na to ten nejlepší, kterého tu máte.“
Ziga se nadechl. Něco na Koorově postoji, ta jasná rozhodnost... Vzpomněl si na příběhy o rytířích Jedi, které slýchával jako kluk. O jejich schopnostech a odhodlání...
„Tak dobrá, mistře Koore.“

* * *

Jeden ze Slavikových transportérů pokojně seděl v hangáru Nebuchadnezzaru. Nová republika tento typ také používala, ale na této lodi žádný jiný nebyl, takže se v hangáru poněkud vyjímal.
„Ještě máte šanci si to rozmyslet,“ zamumlal Matt, když se s mistrem Koorem přiblížili k transportéru.
„Letím s vámi,“ řekl tiše Koor.
„Je to důležitý úkol...“
„Proto se ho chci ujmout osobně,“ Koor se usmál. „Příliš velkou víru v mé schopnosti nemáte, že?“
„Jen mě zaráží, že po celé naše působení v Zóně jste se o nic moc nestaral a do akce jste šel s nechutí a najednou se hlásíte dobrovolně.“
„Třeba jsem zmoudřel.“
U transportéru stál už seržant Otara, jako vždy se zeleným baretem na hlavě. S ním bylo také dalších sedm členů jeho elitního týmu. Velice podivná směska individuí, samí lidé, šest mužů a jedna žena. To bylo vcelku pochopitelné – tým často operoval na imperiálním území, kde každý jiný druh kromě člověka vzbuzuje pozornost. Oblečení byli všelijak, různé zelené a šedé pseudouniformy, a žena byla oblečená jako pouliční holka. Jen jeden z nich měl helmu, několik dalších kšiltovky, a jeden dokonce kulicha. Pestrá směska.
Těžko se dá věřit, že tohle jsou ti nejlepší z nejlepších, pomyslel si Matt.
„Pánové,“ oslovil je Baret. „Všechno je připraveno. Nepřátelské uniformy a veškeré vybavení je už na palubě. Můžeme vyrazit kdykoliv.“
„Dobře,“ řekl Matt. Do hangáru už vstoupil Killian a další dva členové Hnutí odporu – žena jménem Ariel a Bothan Dal’zlai. Ten se netvářil příliš nadšeně z toho, co ho čeká.
„Připraveni?“ zeptal se Killian.
„Připraveni!“ zařval Baret.
Začali nastupovat, ale Matt ještě počkal. Věděl, že s ním ještě někdo chce prohodit pár slov.
Nemusel čekat dlouho. Lix a Tracy po chvíli dorazili doprovázeni oběma jediskými učedníky.
„Už jsem se bál, žes odletěl bez rozloučení,“ řekl Lix.
„To bych si nedovolil,“ řekl Matt.
„Pořád se mi to nelíbí,“ poznamenala Tracy. „Měli bychom letět s tebou. Na takovouhle akci by bylo potřeba víc...“
„Bude vás potřeba, až začne útok,“ řekl Matt. „Taky bych vás chtěl mít s sebou, ale takhle je to lepší. Výsadkářům zvedne morálku, když budou mít vedle sebe rytíře Jedi.“
Podal Tracy ruku. „Uvidíme se na Aise.“ Potom podal ruku ostatním.
„Hodně štěstí,“ řekl Lix.
„Při útoku vám budeme krýt záda,“ usmál se Mio Terraz. „Doufám, že vás nezklamu.“
„To určitě ne,“ řekl Matt.
Když transportér opustil hangár Nebuchadnezzaru, Matt se pohodlně usadil v pilotní kabině a zhluboka se nadechl. Jen doufal, že udělal správnou věc, když Tracy a Lixe přemluvil, aby se účastnili až velkého útoku. Snad toho v následujících dnech nebude litovat...
„Držte se!“ Killian zatáhl za páku a loď zmizela v hyperprostoru.