Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 15.

„Tři, dva, jedna…“
Laura zatáhla za páku a ucítila prudké škubnutí, jak se její loď vynořila z hyperprostoru. Jukla na senzory, Space Eagle se vynořil hned za nimi.
A někde daleko před nimi se rozprostíraly loděnice Reegan.
„Jsme těsně mimo dosah jejich senzorů,“ poznamenala Beth.
„Ale stejně tu jsme moc na ráně,“ řekla Laura. Zapnula komunikátor. „Killiane, slyšíš mě?“
„Jo,“ ozvala se téměř okamžitá odpověď.
„Schováme se za tím iontovým mrakem na levoboku,“ řekla Laura. „A udržuj komunikační ticho.“
„Jasně.“
Laura navedla Flare na příslušný kurz. „Trume, jdi dolů připravit sondu.“
Trum, který stál za pilotními sedadly, přikývl a odešel z kokpitu.
Když byli bezpečně skryti, Laura vypnula motory a všechny nepotřebné systémy. Čím míň toho budou vyzařovat, tím menší je šance, že je nepřátelské senzory zachytí.
Beth se přesunula k terminálu v zadní části kokpitu. „Začnu modifikovat náš komunikační signál a spojím se s nákladní lodí.“
„Dobře,“ zamumlala nepřítomně Laura. Signál by se měl nepřátelům jevit jen jako běžná vesmírná radiace. S jeho pomocí se spojí s jednotkami R5, které obsluhují nákladní loď naloženou kelusem, a navedou ji do loděnic. Když všechno bude klapat, měli by být schopni komunikovat s dispečery odtud, aniž by oni něco poznali.
„Jak jsi přemluvila Zigu, aby ti poskytl dvě R5 jednotky?“
„Prostě jsem mu řekla, že by se nám hodily na našich lodích. Nedělal z toho velkou vědu.“
Beth se pousmála. „Stejně myslím, že by nás podpořil, kdybys s ním hrála na rovinu. A co na tuhle tvoji akci říká Matt?“
Laura mlčela. Její ticho ale zodpovědělo všechno.
„To snad ne,“ řekla po chvíli Beth. „Tys mu o tomhle neřekla?“
Laura mlčela dál.
„Já myslela, že ho máš ráda…“
„Mám,“ odsekla Laura. „Ale… nemohla jsem mu o tomhle říct… Bála jsem se, že by mi to rozmluvil, a já nechci, aby mi to rozmluvil.“
Teď to byla pro změnu Beth, kdo mlčela. A její mlčení dalo jasně najevo, co si o tom myslí.
Pět minut bylo jediným slyšitelným zvukem pípání přístrojů v kokpitu.
„Už to skoro mám,“ prolomila ticho konečně Beth.
Laura zapnula lodní interkom. „Trume, co sonda?““
„Připravena,“ ozval se Trumův hlas.
Laura stiskla tlačítko pro vypuštění sondy. Sonda bude mimo iontové mračno a bude sloužit jako jejich oči.
Téměř okamžitě potom, co se aktivovala, se na obrazovce Lauřina panelu začaly objevovat data a informace o identifikovaných objektech.
„Marut je stále na svém místě,“ konstatovala s potěšením Laura. „Dok 12.“
„Je tam ještě něco zajímavého?“ zeptala se Beth chladně.
„Loděnice hlídá Indictor,“ řekla Laura. „Další destruktor tam není. Jen dreadnought Cockchafer a dvě fregaty, asi Torath a Warspite. A spousta dělových plošin a stíhaček… Zvláštní… nejsou tu žádné systémové hlídkové lodě.“
„Slavik je asi všechny odvolal nad Aisu,“ poznamenala trpce Beth.
Laura zaskřípala zubama. Beth má pravdu, Aisa teď musí byl asi úplně obležená.
Beth další minutu něco ťukala do počítače, potom přikývla. „Můžeme.“
Laura se nadechla. „Nastav kurz nákladní lodi, aby se vynořila asi pětadvacet kliků od perimetru základny. Klasický vstupní vektor.“
Beth stiskla několik tlačítek. „Hotovo.“
Za dvacet sekund – během kterých se k nim v kokpitu připojil Trum – se v oblasti objevil jejich velkoobjemový transportér, přesně podle plánu.
„Máme vás na senzorech,“ ozval se strohý hlas. „Identifikujte se.“
„Představení začíná,“ zamumlal Trum.
Beth otevřela spojení. „Můžeš mluvit,“ šeptla.
Laura potlačila nutkání si odkašlat. „Tady nákladní loď Kirk. Autorizace LVC – 3711. Vysílám přístupový kód.“
Nastala odmlka. Dlouhá odmlka.
„Nesežerou nám to,“ šeptl Trum.
„Lodi Kirk,“ řekl hlas. „Nemáme vás na seznamu, čekejte…“
„Letíme trochu pozdě,“ řekla kvapně Laura. „Zřejmě to bude níž na vašem seznamu…“
„A jaký je váš cíl?“
„Vezeme zásoby a náhradní díly na Marut. A jak jsem řekla, letíme trochu pozdě. Správce hangáru nás už stejně nejspíš seřve, tak nám nepřitěžujte…“
„Můžete udržovat kurz k Marutu,“ řekl dispečer po chvíli váhání.
Laura si s Beth tiše vyměnila vítězoslavný pohled.
„Máme to!“
„Ještě musíme přes dispečera na Marutu,“ upozornila Beth.
„Jo, ale i když nás nepustí do hangáru, misi můžeme stále ukončit. Hlavně dál zrychluj.“
„Nebude jim to podezřelý?“ zeptal se Trum.
„Ne, jsme přeci pomalá nákladní loď, která letí pozdě. Každý pochopí, že chceme letět co nejrychleji.“

Kapitán Salin z dreadnoughtu Cockchafer stál na svém můstku a spokojeně se rozhlížel. Na bývalého otroka to dotáhl daleko. On, stejně jako většina členů posádky, byl původně otrok a Cockchafer bývala imperiální vězeňská loď, která převážela otroky na pracoviště po celé galaxii. Na palubu se dostal i Salin, Irtann odvlečený jako tisíce jiných ze svého domova Impériem. Naštěstí byl při jedné cestě Cockchafer přepaden vlajkovou lodí admirála Slavika. Slavik loď zajal, osvobodil otroky a nabídl jim místo ve své říši. Někteří odmítli, ale Salin a ostatní Irtanni jsou velmi vděčné bytosti a rozhodli se následovat Slavika a splatit mu svůj dluh. Stejně se neměli kam vracet, jejich planeta byla dodnes v područí Impéria.
Cockchafer se stal součástí Slavikovy flotily a většina Irtannů žádala, aby směli sloužit na jeho palubě. Slavik souhlasil a po několika letech to jeden z Irtannů dotáhl na kapitána – Salin.
Salin byl poctěn, ale uvědomoval si své povinnosti. Už byl kapitánem třetí rok a stále se měl hodně co učit.
„Kapitáne?“
Salin přistoupil k taktickému důstojníkovi. „Ano, poručíku?“
„Pane…, Damokles má zřejmě zprávu,“ poručík stiskl několik tlačítek. Po chvíli se z reproduktoru ozval chladný hlas.
„Nebezpečí: Nákladní loď Kirk na kurzu směrem k Marutu. Není na dnešním letovém plánu. Hlas jejího pilota byl identifikován. Z 89 % jde o Lauru Cruise.“
„Laura Cruise!“ vydechl kdosi.
Salin se nadechl. Cruise. Teroristka, která admirálu Slavikovi znepříjemňuje život…
„Měli bychom tu loď zadržet… a informovat kapitána Rena z Indictoru,“ navrhl. „On je momentální velitel obrany loděnic…“
„Negativní,“ ozval se Damokles. „Informuji všechny sám. Dokončil jsem analýzu taktiky Laury Cruise. Nevydala by se sem v neozbrojené lodi. Nastavte kurz pryč z loděnic.“
„Cože?“ zeptal se nechápavě Salin. „Ven z loděnic?“
„Vysvětlení poskytnu později,“ řekl Damokles. „Zamiřte ven loděnic, stačí krátký skok ve směru na 0-5-6.“
Navigátor se tázavě podíval na Salina. „Kapitáne…?“
Salin se nadechl. Damokles byl Slavikův výtvor, umělá inteligence, která měla v paměti všechny známé taktické manévry a dokázala analyzovat situace. Slavik všem často doporučoval, aby dávali na Damoklovy rady…
„Nastavte kurz podle Damoklových instrukcí,“ nařídil. „Ten stroj zřejmě ví, co chce.“

* * *

„Ten dreadnought mění kurz,“ upozornil Trum.
Laura vyděšeně zvedla hlavu. Ještě potřebovali pár minut. Pokud je odhalili…
Ale ne, dreadnought náhle prudce zrychlil a zmizel v hyperprostoru.
„Co…?“
„Asi ho odvolali někam jinam,“ nadhodila Beth.
Laura se zamračila. „Ale zmizel dost narychlo, nezdá se vám?“
Na další úvahy nebyl čas, protože se s nimi spojil dispečer z Marutu.
„Lodi Kirk, uveďte svůj náklad a vyšlete přístupový kód.“
Laura jim zopakovala cíl jejich cesty a poslala kód.
„Nemáme vás na seznamu příletů pro dnešek,“ řekl dispečer pomalu. „Obávám se, že vás nemůžeme pustit.“
„Ale no tak,“ začala Laura co nejležérnějším tónem. „Kam s tím nákladem máme teď podle vás letět? Náš cestovní plán k vám možná nedorazil, ale pokud se teď vrátíme, budeme to my, kterým nakopou prdel! Tak co říkáte? Všichni jsme přece na jedné lodi.“
Nastala odmlka.
„Vyčkejte, projednám to s kapitánem,“ řekl dispečer nakonec.
Laura ukončila spojení a vztekle praštila do panelu.
„Třeba nás ještě pustí,“ řekl Trum. „Dispečer nás chtěl pustit, jen neměl odvahu o tom sám rozhodnout.“
„Nepustí nás,“ trvala na svém Laura. „Beth, změň kurz a zrychli, jak nejvíc to jde.
Napereme to prostě do trupu.“

* * *

Kapitán La’Barge vstoupila na můstek Marutu a hned zamířila ke službu konajícímu důstojníkovi. Chtěla vědět, proč ji vyrušili od četby její oblíbené knihy - Úsvit nad Coronetem.
„Nadporučíku, co se děje?“
Důstojník zasalutoval. „Madam, přišla žádost z dispečinku hangáru. Jedna naše nákladní loď žádá o povolení přistát, ale není ohlášena. Dispečer chce vědět, jestli ji má pustit.“
„Cože?“ vytřeštila oči La’Barge. „A kvůli tomu jsme mě volali sem?“
„No, madam…“
„Pokud je v hangáru místo, tak ať ji třeba pustí. Ale jak to, že ta loď není ohlášená?“
Důstojník pokrčil rameny. „Tomu se říká BVP, madam. Stává se to běžně.“
La’Barge se zamračila. „Co to je za nařízení, BVP?“
„Žádný nařízení, to je bordel v papírech, madam,“ řekl důstojník. „Takže máme…?“
„Kapitáne,“ ozval se důstojník u komunikace. „Damokles chce okamžitě promluvit.“
La’Barge vzdychla. „Přepojte to.“
„Zapněte štíty!“ ozval se prudce chladný hlas Damokla. „Zapnout štíty! Zapnout štíty! Hrozí kolize!“
V tom chladném hlase byla taková naléhavost, že to všechny vyděsilo.
„Tak je zapněte!“ zvolala La’Barge. „Co se to děje?!“
„Madam, ta nákladní loď změnila kurz a míří…!“
Víc se nedozvěděli a ani nemuseli. Marut se náhle prudce otřásl, až La’Barge ztratila půdu pod nohama a svalila se na zem. Světla na celé lodi několikrát zablikala, potom začaly ječet poplašné sirény a pulzovat rudá světla.
A otřesy stále trvaly.

* * *

VSD Marut se zmítal v plamenech.
„Vyšlo to!“
„Jenže stihli zapnout štíty,“ poznamenala Beth.
„Ale vyřadí to loď na dost dlouho,“ upozornila Laura. „To se počítá.“
Aktivovala motory.
Z reproduktoru se náhle ozval Killianův hlas. „Nový kontakt! Něco se vynořilo z hyperprostoru podél našeho únikového vektoru. Je to… je to ten dreadnought!“
„Museli na nás nějak přijít,“ řekl Trum.
„To je jedno,“ zasyčela Laura a nastavila motory na maximální tah. Bohužel Flare neměla dostatečné zrychlení, aby jim mohli jen tak utéct. „Rychle!“ křikla na své dva společníky. „Jděte do dělových věží a zkuste je zdržet, než propočítáme skok do hyperprostoru.“
Na senzorech se už začaly objevovat první stíhačky startující z dreadnoughtu. Jedna letka Razor Fighterů.
„Budeme vás krýt,“ ozval se Killian ze Space Eagle. „Naše loď toho víc snese.“
„Jakmile získám koordináty pro skok do hyperprostoru, tak vám je pošlu,“ řekla Laura.
Flare se otřásla, jak se do ní začaly zavrtávat první nepřátelské střely. Laura stočila loď ostře doprava a zároveň se snažila, aby Beth a Trum v dělových věžích měli čistý rozhled.
„Lodě Hnutí odporu,“ ozval se panovačný hlas. „Zde je Cockchafer, okamžitě vypněte motory a připravte se na nalodění, nebo budete zničeni.“
„To zrovna,“ zamumlala Laura. Propočty byly hotové, teď je už jen poslat na Killianovu loď.
Další sprška střel zasáhla Flare, ale když se nepřátelské stíhačky chystaly na další přelet, jedna byla zasažena přímo do kokpitu a zmizela v krátkém výbuchu. Laura zezadu slyšela Trumův vítězoslavný jásot.
Pomalu položila ruku na hypermotorovou páku. Už jen pár sekund…
Náhlý prudký náraz ji málem vyhodil ze sedadla. To nemohl být laser. Nejspíš protonové torpédo. Flare prudce zpomalila. Předním průzorem teď byl vidět Space Eagle, jak mizí v hyperprostoru.
„Co se stalo?“ ozvala se vytřeštěně Beth.
„Protonové torpédo,“ řekla Laura. „Zasáhlo kýl. Trume, jak jsi na tom?“
Žádná odpověď.
„Trume? Trume!“
Laura se kousla do rtů. Další ztráta Hnutí odporu. „Trum je asi mrtvý. Beth, pojď sem dolů!“
Další několik zásahů. Flare se prudce roztočila ve spirále.
„Beth! Jdi se podívat, co je s motory! Nereagujou!“
Flare teď visela bezmocně ve vesmíru, ale nepřátelské stíhačky přestaly střílet. Alespoň že je chtějí živé. Cockchafer se už blížil k nim, aby je chytl do vlečného paprsku.
„Beth!“
„Už jsem u motorů,“ ozval se z reproduktorů hlas její přítelkyně. „Nevypadá to nejlíp.“
Laura se podívala na displeje. Do hyperprostoru mohli skočit přímo odtud, jen mít čím…
„Beth, na podsvětelné motory kašli, soustřeď se na hypermotor. Musíme se odtud dostat!“ Mrkla na senzory. „A máš asi tak třicet vteřin, než nás ten dreadnought chytí!“
„Tos měla říct hned!“
Z reproduktoru se ozvala rána a venkovní čerň rázem vystřídala záře hyperprostoru.
Laura si dlouze vydechla. „Výborně, Beth. Jak jsi to udělala?“
„Hypermotor se při zásahu jen přetížil a potřeboval znovu zapnout.“
Laura pomalu přikývla. Až teď si uvědomila, jak se zpotila. Vyvázli o chlup. A ne tak úplně čistě.
Co jsem to udělala?
Vstala ze sedadla. „Pojď sem Beth. Pokusíme se vytáhnout z věže Trumovo tělo.“
Vykročila směrem ven z kokpitu, když sebou loď lehce škubla a ocitli se opět v normálním prostoru.
„Co se stalo, Beth? Hypermotor…“
Chtěla říct Hypermotor se zase přetížil? ale tu otázku spolkla, když venku uviděla obrys jednoho ze Slavikových interdiktorů.
„Lauro?“
„Pojď hned do kokpitu!“ křikla. „Čekali tu na nás.“
Prozkoumala senzory, aby zjistila, jestli tu je i Killianova loď, ale nikde po ní nebyly ani stopy. Možná ji už zajali nebo tudy prolétla těsně předtím, než mohl interdiktor aktivovat své gravitační projektory. Těžko říct
Z hyperprostoru se za nimi začaly vynořovat Razor Fightery, se kterými se střetly před chvíli. Než Laura stihla zareagovat, pár ran do zádi Flare připravilo o hypermotor definitivně.
A za Razor Fightery se právě vynořil i dreadnought Cockchafer.
A Laura věděla, že to celé pěkně zvorala.

* * *

„Chytili jsme je do vlečného paprsku, kapitáne.“
Kapitán Salin přikývl. „Přitáhněte je do hangáru.“ Nemohl tomu uvěřit. Damokles to všechno zorganizoval jako nejlepší stratég. Už pochopil, co Slavik myslí tou „mimořádnou umělou inteligencí“.
„Nějaké stopy po té druhé lodi?“ zeptal se.
„Ne, pane. Zřejmě proklouzla, než Warnet nahodil gravitační projektory.“
Salin se ušklíbl. Měli veliké štěstí, že chytili vůbec jednu loď. Ale ta loď odpovídala popisu Flare, plavidlu Laury Cruise. Takže celá tahle narychlo sestavená operace byla stále velice úspěšná.
Otočil se k důstojníkovi stojícímu u vstupu na můstek. „Majore, připravte se k obsazení té lodi. A všechny zbraně nastavte na omráčení. Admirál Slavik dal jasně najevo, že chce Lauru Cruise živou.“
„To bude těžké,“ řekl major. „Ti teroristé mohou radši volit sebevraždu před zajetím.“
„Tak na palubu vůbec nevstupujte, zkuste najít nějakou díru a pustit jim do ventilace nervový plyn.“
Major návrh chvíli zvažoval, pak pomalu přikývl. „Udělám, co budu moct.“
„Nic víc nežádám, majore.“

* * *

„Proč jste mi to sakra neřekl?!“
Matt naštvaně přešlapoval sem a tam po viceadmirálově kanceláři. Připadal si zrazen, zneužit.
„Já předpokládal, že vám to Cruise řekla,“ namítl Ziga. „Nemohl jsem to tušit. Ale i vy jste jí navrhl, aby letěla na průzkumnou misi, ne?“
Matt zavrtěl hlavou. „Neřekla mi o tom, protože věděla, že bych to asi neschválil. Při Síle, ona se chystá udělat nějakou šílenost.“
Podíval se na Zigu. „Chtěla od vás něco zvláštního?“
Ziga zapřemýšlel. „Dvě jednotky R5, prý pro jejich lodě. Jinak nic.“
Matt z toho měl špatný pocit. Proč jsem to nevytušil, že Laura chystá něco nebezpečnýho? Jsem Jedi, měl bych to vědět. Vzdychl. Kromě toho, že jsem Jedi, jsem taky blbec!
Na stole zapípal komlink.
„Ziga,“ ohlásil se viceadmirál.
„Pane,“ odpověděl hlas. „Právě se vrátila jedna z lodí Hnutí odporu z loděnic Reegan. Chtěl jste být informován.“
„Jen jedna?“ zamračil se Ziga. Matt zaťal zuby. Věděl, jaká bude odpověď.
„Ano, pane. Corellianský YT-2400 transport.“
Killianova loď. Matt už vyběhl na chodbu a zamířil do hangáru.
Běžel celou cestu a útroby mu svíral tupý strach. Laura…
Nejsou emoce, je jen mír, opakoval si pro sebe kus z jediského kodexu, ale žádnou útěchu v těch slovech nenalézal.
Do hangáru se dostal právě ve chvíli, kdy Space Eagle dosedal. Matt netrpělivě přešlapoval, dokud se nespustila rampa. Vystoupil Killian, za ním žena která mu byla zběžně představena jako Ariel, a další dva členové Hnutí, které nepoznával. Laura nikde…
„Killiane…?!“
Killian kývl na pozdrav. „Ahoj, chlapče. Neobjevila se tu už Flare, zatímco jsme dosedali?“
„Ne,“ dostal ze sebe Matt, ačkoliv to vlastně nevěděl. „Myslím.“
„Snad se tu brzo objeví,“ řekl Killian.
„A co... co se stalo? Co jste dělali?“
Killian se nadechl. „Laura se rozhodla vyhodit do vzduchu jeden Slavikův destruktor, kterej se opravoval v Reeganu. Využili jsme k tomu loď plnou kelusu, kterou jsme před časem zajali. A vyšlo to, ale pak nás přepadli Slavikovi lidi.“ Odplivl si. „Když jsem skočil do hyperprostoru, Flare byla hned za náma.“
Matt nasucho polkl. Laura opravdu udělala něco velice zbrklého a velice nebezpečného. „Tak počkáme. Snad se objeví,“ dostal ze sebe.

* * *

Čekali přes hodinu, během té doby bylo nutné si leccos vyříkat.
„Co jste si krucinál mysleli?!“ Tentokrát to byl pro změnu viceadmirál Ziga, kdo naštvaně přešlapoval po kanceláři.
Killian seděl před Zigovým stolem a snažil se očima sledovat viceadmirálovy pohyby. „No, Laura měla ten nápad použít loď s kelusem na zničení jedný Slavikovy lodi… no a tak nás požádala, jestli bysme jí nepomohli…“
„A nechcete mi doufám namluvit, že ani vám se nezmínila o tom, že jsem tuhle její akci neschválil,“ zavrčel Ziga. Killian byl ale proti tomu autoritativnímu tónu imunní.
„Pane, při veškerý úctě, kdyby vám to navrhla, souhlasil byste?“
„Ne, bylo to…“
„Přesně,“ nenechal ho Killian domluvit. „Jste příliš zdrženlivý. Slavik byl zranitelný a jako ta slabší strana musíme udeřit, když je zranitelný,“ nadechl se. „Jsme vám vděční za to, že jste sem přišli, ale členové Hnutí odporu přece jen bojují za svoji planetu. Vaši lidé tu jsou, protože plní rozkazy. Nebojují za svoji věc.“
Zigovi se sevřely útroby. Přiskočil ke svému stolu, vzal z něj datapad a stiskl na něm několik tlačítek, otevřel jeden soubor a podal to Killianovi. „Tady, přečtěte si to! Jsou to jména všech lidí pod mým velením, kteří tady v Zóně zemřeli, když nebojovali za svou věc!“
Killian datapad mlčky přijal a začetl se do něj. „Pane, já… je mi…“
„Teď jděte, kompletní debrífink provedu později,“ řekl Ziga tiše. „Jen si pamatujte: dokud nebude Slavik sedět v okovech v lodní cele, budete dělat to, co vám řeknu. Ušetří se tak hodně životů.“
Killian přikývl, tentokrát neměl žádnou vtipnou poznámku.
Když odešel, Matt, který během celé diskuse stál mlčky v rohu, přistoupil k Zigovi. „Killian určitě nechtěl nijak shazovat to, co pro Aisu děláme. Laura určitě taky ne.“
„Já vím,“ řekl Ziga. „Ale mám dojem, že pro něj je to celé jen nějaká hra. Musím ho zchladit. I když to, co řekl… jsem si jistý, že vlastně jen tlumočil to, co jemu předtím řekla Cruise.“
Matt se podíval do země. „Už je to hodina.“
„Já vím,“ vzdychl Ziga. „Na zdržení uprostřed boje je to moc.“
„Asi ji zajali,“ zašeptal Matt.
„Pokud ještě žije,“ dodal Ziga.
K jeho překvapení se Matt nad tou poznámkou nijak nepohoršil. „Je naživu, cítím to.“ Otočil se na viceadmirála. „Pane, já vím, že jste naštvaný, že vás obešla, ale…“
„Pokusíme se zjistit, co se s ní stalo,“ slíbil Ziga. „Ale pokud ji zajali… Nejspíš je dopraví ke Slavikovi na jeho vlajkovou loď nebo na stanici Haven. A obojí jsou dost nedostupná místa. A jistě chápete, že nemůžu riskovat životy posádek mých lodí pro – promiňte – záchranu jedné osoby – nebo záchranu tří, když započteme i její posádku.“
Matt pochmurně přikývl. „Já rozumím, ale kdybych se dozvěděl kde je… vypravil bych se za ní na vlastní pěst jen ve své lodi.“
„Nechci zpochybňovat vaše jediské schopnosti, Lavrone,“ řekl Ziga, „ale byla by to sebevražda. Byl by jen zázrak, kdyby se vám podařilo přistát… zvlášť po tom, co Cruise teď předvedla v loděnicích Reegan. Slavikovi lidé si budou dávat pozor na každou molekulu v oblasti.“
Matt nasucho polkl. „Ale asi by to bylo lepší, než zůstat tady a nevědět, co se s ní stalo.“
„Ten pocit znám,“ řekl chmurně Ziga. „Nebyl jsem ve vaší situaci, ale…“ odmlčel se.
„Co?“ zeptal se Matt.
Ziga se odmlčel. Nevěděl, proč to zrovna tomuhle člověku říká, ale měl najednou hrozné nutkání to říct. „Moje žena – Ethyl – zemřela, když jsem byl tisíce světelných let od ní. Přidal jsem se k Povstalecké alianci se svým přítelem Dragem – to je kapitán Valiance, už jste se s ním setkal. Svou ženu a syna jsem ukryl, aby je Impérium nemohlo použít jako rukojmí proti mně. A potom jsem jednou dostal zprávu, že Ethyl se nakazila nějakou exotickou plicní chorobou a zbývají jí maximálně dva měsíce… A… a já… já byl na druhém konci galaxie a za celou tu dobu jsem se nemohl vrátit domů, nemohl jsem se s ní ani nijak spojit.“ Podíval se do země. „Když jsem se vrátil domů, měla už po pohřbu. A já ji neměl šanci nic říct.“
„To pro vás muselo být hrozné,“ řekl tiše Matt.
Ziga zvedl hlavu. „A kdybych dostal druhou šanci. Kdybych třeba věděl, že Ethyl je na Slavikově lodi… šel bych pro ni a nikdo by mě nedokázal zastavit. Nevím, jak vážné to mezi vámi a Cruise je, Lavrone. Ale pokud ji budete chtít najít a… dostat ji z toho – jděte. A jako Jedi jste technicky civilista, takže v podstatě nespadáte pod mé velení. Můžete jít, kdy chcete, nikdo si o vás nebude myslet nic zlého.“
Matt mlčel, ale nakonec přikývl. „Díky, pane. Najdu ji.“
„Hodně štěstí a… ať vás provází Síla.“

* * *

Admirál Slavik zamyšleně seděl ve své kajutě na Montauku. Bylo to neuvěřitelné, co se stalo. Ani sám nevěřil, že se jim podaří zajmout Lauru Cruise. Ale teď ji dostali. A to pouze a jedině díky Damoklovi. Ten počítač byl chytřejší, než si Slavik uvědomoval, analyzoval všechna dostupná data, která měl, vyvodil si závěr a dokázal mistrně zareagovat. K tomu byl samozřejmě naprogramován, ale i tak to na Slavika zapůsobilo. Damokles je dokonalejší než jakýkoliv droid nebo bojový počítač, který byl dosud vyroben.
Jakmile se Slavik dozvěděl tu novinu, okamžitě vyrazil do loděnic Reegan. Chtěl Cruise vidět co nejdřív, potřeboval to zadostiučinění. Bohužel, předtím než byla zadržena, se jí podařilo těžce poškodit destruktor Marut. Poněkud vysoká cena, jen co je pravda.
Zvedl se od stolu a zamířil ke dveřím. Jeho hosté by měli každou chvíli dorazit…
V hangáru prošel kolem řídicího dispečinku a vystoupal po schodech do jedné z pozorovacích místností. Oxanna už tam na něj čekala.
„Hlášení.“
„Raketoplán právě přistál, admirále,“ řekla Oxanna a pokynula k průzoru.
Slavik k ní přistoupil. Z raketoplánu v hlavním hangáru viděl vystupovat Irtanna v kapitánské uniformě a za ním šly dvě spoutané osoby eskortované čtyřmi stormtroopery.
„Ať je přivedou sem,“ nařídil Slavik.
„Ano, admirále,“ řekla Oxanna a sáhla po komlinku.
Čekali téměř pět minut, než se ozval signál a do místnosti vstoupil kapitán Salin, roztáhl ruce dlaněmi nahoru, což bylo irtannské gesto úcty a pokory.
„Admirále Slaviku, jsem poctěn, že mohu být ve vaší přítomnosti. Mám pro vás dárek.“ Kývl za sebe. Stormtroopeři do místnosti přivedli dvě spoutané ženy. Ta s delšími vlasy byla Laura Cruise. Jakmile vešla, začala Slavika propalovat pohledem. Druhá žena měla krátké vlasy a drobnou postavu. Tu Slavik nepoznával.
„Daly nám pěkně zabrat,“ začal kapitán Salin tónem otce, který vypráví dětem, jak ulovil táákovouhle rybu. „Nebýt včasného příletu interdiktoru Warnet, asi by nám upláchly. A věděli jsme, že by bojovaly až do konce, kdybychom na jejich palubu poslali výsadek, tak jsme museli…“
„Lauro Cruise,“ řekl Slavik ignorujíce kapitána Salina. „Konečně se setkáváme tváří v tvář.“
„Smějte se dokud můžete,“ odsekla Laura. „Váš čas je už spočítaný.“
„Nebuďte směšná,“ vmísil se do toho kapitán Salin. „Admirál Slavik nás povede až do konce svých dnů!“
„Mluvíte, jako kdyby ,do konce svých dnů‘ bylo synonymum pro ,dlouho‘,“ řekla Laura.
„Kapitáne Saline, nepleťte se do toho!“ okřikl ho Slavik a ihned se otočil zpět na Lauru. „Taková nenávist. Zarputilá, povrchní nenávist. Nechápu, kde se to ve vás bere. Ale málem jste zmařila všechno, co jsme tady více než dekádu budovali. Poštvala jste na nás Novou republiku. Jejich flotila nás sem přiletěla vraždit!“
„Zabil jste moje rodiče!“ vykřikla Laura a vykročila směrem k němu, ale stormtroopeři ji zadrželi.
„Vaše rodiče?“ Slavik zavrtěl hlavou. „To bylo, když jsem byl nucen zničit ten váš konvoj, že? Od té doby jste vytvořili to naivní Hnutí odporu a začali jste mé lidi vraždit na potkání,“ přistoupil k ní blíž. „Řekněte, myslíte, že by vaši rodiče chtěli, abyste jejich památku uctila proléváním krve?“
„Ale Sithspawn!“ vyštěkla Laura. Slavik si byl jist, že být k ní o krok blíž, tak mu ukousne nos. „Vůbec se neopovažujte mluvit o mých rodičích, vy zoopedonekrofile!“
„Myslíte si, že jste trpěla ze všech nejvíc?!“ vybuchl Slavik. „Tam venku trpí miliardy bytostí a mým jediným zločinem je, že se jim snažím pomoct! Je mi líto vašich rodičů.“
„Svou lítost si strčte někam…!“
„Moji rodiče také… zemřeli, když jsem byl ještě dítě… Mého mentora zavraždil povstalecký agent.“
Laura vycenila zuby. „Pokud vím, váš mentor byl Rom Mohc, a ten byl – na rozdíl od mých rodičů – masový vrah.“
Slavik vytáhl blaster, který si instinktivně vzal s sebou na toto setkání. Chvěl se hněvem, který nedokázal ovládnout. Cruise mu přece nic strašného neřekla. Mohc byl vrah a Slavik ho nikdy moc v lásce neměl, ale přesto k němu vzhlížel.
„Vy si myslíte, že jste lepší než já?“ zavrčel. „Já se tu snažím dělat něco smysluplného!“
Zamířil na ni. „Věřte, že mám sto chutí vás prostě nechat zastřelit, za to, co jste způsobila.“
Laura Cruise naklonila hlavu blíž. Od hlavně blasteru ji dělilo sotva dvacet centimetrů. „Tak to udělejte, stejně to nic nezmění!“
Slavik zavrtěl hlavou. „Ne, nezabiju vás. Za těch posledních pár týdnů jsem vynaložil příliš velké úsilí vás dostat, než abych vás jen tak zabil.“ Otočil hlaveň blasteru o čtyřicet pět stupňů doleva a vystřelil.
Lauřina společnice stihla vydat jen krátký vzdech, než se zhroutila k zemi s kouřící dírou v hrudníku.
„Ne!“ zařvala Laura. „Ty bezbožnej mizero!“ vytrhla se ze sevření stráží a skočila na Slavika, ale stormtroopeři ji srazili pažbami pušek na zem, než se k němu stačila dostat.
Ležela čelem k zemi a bolestivě oddychovala. „Ty mizero. Tohle je ten tvůj lepší svět?“
„Odveďte ji do cely!“ zařval Slavik. Vytáhl kapesník a otřel si čelo. „Ještě jsem s ní neskončil!“

* * *

Když Lauru odvedli a odtáhli tělo té druhé ženy, Slavik klesl do jednoho z křesel v místnosti. Dal si obličej do dlaní a začal prudce oddychovat. Byl naštvaný na Lauru Cruise, na Novou republiku. Na všechny. Byl tak hloupý, že si myslel, že ho všichni přivítají s otevřenou náručí. Kdo by si pomyslel, že bude nucen zabít spoutanou ženu.
A on ji neměl zabíjet. Když už nic jiného, mohl ji použít jako zbraň proti Cruise. Evidentně jí na ní záleželo. Ale on se nechal zaslepit svou nenávistí.
„Udělal jste správnou věc, admirále Slaviku,“ řekl kapitán Salin nesměle.
Slavik zvedl hlavu. Ani si neuvědomil, že Salin je ještě tady. „Děkuji, kapitáne. Pokud už nic nemáte…“
Salin se nechápavě podíval na Oxannu, která jen pokynula směrem ke dveřím. Salin kvapně přikývl a opět roztáhl ruce dlaněmi nahoru. „Jistě. Bylo mi potěšením vám posloužit, admirále.“
Když zmizel, Slavik se téměř prosebně podíval na Oxannu. „Udělal jsem chybu, že? Neměl jsem tu ženu zabíjet,“ vzdychl. „Když jsem to udělal, stalo se ze mě to, proti čemu jsem sám bojoval. Nebyl jsem o nic lepší než ti stupidní imperiální warlordi, kterými tak opovrhujeme.“
Oxanna mu položila ruku na rameno. „Vy nejste jako ti warlordi.“ Na chvíli zaváhala. „Vy máte svou vizi a povedete nás k lepším zítřkům. To, co jste udělal… nebylo správné, ale bylo to pochopitelné.“
„Máte pravdu,“ souhlasil kvapně Slavik. „Bylo to pochopitelné. Byl jsem ve stresu, ale musím se víc ovládat!“
Ozval se zvukový signál. Někdo stál za dveřmi.
„Mám to vyřídit?“ zeptala se Oxanna.
Slavik vstal a zavrtěl hlavou. V jeho tváři a postoji byla tatáž sebejistota a majestátnost, jako když ho poznala. „Ne, ať vstoupí.“
Vešel jakýsi podporučík s datapadem. „Admirále, kapitáne,“ pozdravil. „Přišel předběžný odhad škod na Marutu.“
„A?“ vybídla ho Oxanna.
„Příďová část byla těžce poškozena. Deset palub bylo proraženo skrz. Dalších třiadvacet je neobyvatelných. Ztráty na životech se zatím odhadují na osm let lidí. Odhadovaná doba oprav je až sedm týdnů.“
Slavik datapad přijal. „Děkuji, podporučíku. Můžete jít.“
„Ano, pane,“ podporučík zasalutoval a zmizel.
Slavik datapad stručně prohlédl a dal si ho do kapsy. „Prostuduji si to v kanceláři. Kapitáne, vy se vraťte na můstek a nastavte kurz zpět na stanici Haven. Myslím, že tady už nic nenaděláme.“
Vyšli na chodbu a zamířili ke schodům vedoucím dolů k výtahu. Ale na schodech už někdo stál.
„Admirále Slaviku,“ řekl kapitán Reno. „Musíme si promluvit.“
Slavik koutkem oka zaregistroval, že Oxanna za ním ztuhla. „Jistě, kapitáne. Co potřebujete? Nějak mi unikla zpráva o vašem příletu na Montauk.“
„Admirále Slaviku, přejdu rovnou k věci.“ Reno se nadechl. „Všichni si vážíme toho, co jste pro nás udělal. Sjednotil jste nás. Spousta z nás by bez vás nebyla vůbec nic. Všichni jsme následovali a následujeme vaši vizi a chceme z toho mála, co máme, vybudovat něco, na co může být člověk pyšný.“
Slavik poslouchal a čekal, kdy se Reno dostane k „ale“.
„Ale obávám se, že už nejste schopný nás nadále vést,“ řekl Reno tiše. „Vždycky jsem si vás vážil, admirále. A vždycky budu. Vytvořil jste plán, jak pomalu zničit Novou republiku a Impérium s co nejmenšími ztrátami na životech. A ten plán jste uvedl do chodu. Jenže jste nedokázal unést první porážku. Vím, že je to pro vás asi těžké, ale vyslechněte mě. Nepočítal jste s neúspěchy, nedokázal jste snést, že něco nešlo podle vašeho plánu… a – nebudu chodit kolem horké kaše – prostě nejste schopný nám nadále velet. Alespoň ne naší flotile.“
Slavik se zhluboka nadechl. „Takže už i moji vlastní lidé se staví proti mně?“ zašeptal. „Po všem, co jsem pro vás udělal?“
„My si vážíme toho, co jste pro nás udělal,“ namítl Reno. „Nikdo vás nechce podrazit. Nechci jen, abyste se sám zničil. A můžete stále zůstat naše politická síla. Jde hlavně o to, abyste flotilu předal někomu jinému.“
„Vám, předpokládám?“ odsekl Slavik.
„Kapitán Hoss nebo kapitán Oxanna mi přijdou jako nejvhodnější kandidáti,“ řekl Reno. „Ale vy už k tomu nejste způsobilý.“
„Takže mě chcete vyřadit ze hry, ano?“ zavrčel Slavik. Stále nemohl uvěřit tomu, co mu tady Reno říká. Jeho vlastní lidé?
„Nikdo se vás nesnaží vyšachovat!“ Reno zavrtěl hlavou. „Sám jste nám řekl, že až skončí naše poslání, sám odstoupíte z funkce nejvyššího velitele a vládu necháte na radě. Stačí, když to uděláte o něco dříve.“
„Vy zrádče!“ vybuchl Slavik. „Mohl jste zůstat v Impériu, když jsem vám nevoněl. Ovšem tam by vás za podobné řeči postavili rovnou ke zdi!“
„Přidali jsme se k vám, protože věříme ve vaši věc…“
„Neustále mluvíte v množném čísle,“ zahřměl Slavik. „Kdo je to ,my‘?“
„Spousta lidí se mnou souhlasí,“ řekl klidně Reno. „Lidé z mé útočné skupiny, ze skupiny kapitána Tamury, ze stanice Haven, odevšad.“ Podíval se za Slavika. „I s kapitánem Oxannou jsem to probíral.“
Slavik se prudce otočil. Oxanna stála jako zkamenělá, její tvář byla bledá. Její oči těkaly z Rena na Slavika a zase zpátky.
„Kapitáne Oxanno, je to pravda?!“ zeptal se prudce Slavik. Cítil, jak se mu vaří krev.
Oxanna vypadala, jako by měla každou chvíli omdlít. Tuhle situaci zřejmě vůbec nečekala.
„Byla jsem vždycky oddaná vaší věci, admirále…“ vysoukala ze sebe. „A vzhlížím k vám.“ Polkla, nevěděla jak dál.
„Kapitáne, není žádná střední cesta,“ řekl Slavik. „Buďto jste se mnou nebo proti mně. Jiná možnost není.“
Oxanna pevně semkla rty, jako by se bála cokoliv říct. Téměř nedýchala.
Po několika vteřinách opět otevřela pusu a zoufale zavrtěla hlavou. „Vždycky k vám zůstanu loajální, admirále.“
Slavik se otočil zpět na Rena. Nezradili ho všichni.
Reno nebyl příliš zaskočen. „Vidíte, už jste svým lidem začal i nepřímo vyhrožovat.“
„Buďte zticha!“ křikl Slavik. „Máte štěstí, že vás nedám zavřít. Ale věřte mi, že nedovolím, abyste to, co jsem – co jsme – tak pracně vybudovali, zničil pro své nekalé účely!“
Reno Slavika chytil za paži. „Proboha, admirále, přestaňte mě obviňovat a zvažte, co vám říkám! O nic nepřijdete, jde mi jen…“
„Nesahejte na mě!“ vybuchl Slavik, chytil Rena za rameno a začal s ním ve vzteku cloumat. „Vy zrádče!“
„Poslouchejte mě!“ křičel Reno a snažil se od sebe Slavika odstrčit.
Někde na pozadí Slavik slyšel Oxannu, jak se ho snaží uklidnit, ale nevnímal ji. Chytil Rena oběma rukama. Oba muži se přetlačovali.
„Zrádče!“ řval na něj.
„Poslouchejte mě chvíli!“ Reno se snažil Slavika odrazit. Byl silnější postavy, ale Slavik byl hnán svým vztekem.
„Nenechám vás zničit to, co jsem vybudoval!“
„Já nechci nic ničit, chci zabránit tomu, abyste svou pomstychtivostí zničil nás!“
„Ve válce musí být oběti! Nejde o pomstychtivost!“
„A ta žena, co jste před chvílí zabil, byla taky jedna z nutných obětí války?!“
„Nééé!“
Dotlačili se ke schodišti. Slavik náhle šlápl do prázdna, jak nebyl připraven na schod, podjela mu noha a klesl na zem. Reno přepadl přes něj a oba muži se skutáleli dolů v prapodivném objetí.
Slavik přistál na Renovi, ale rychle se z něj odvalil. Bolela ho záda, ale jeho kotník na tom byl asi nejhůře. Musel si ho zvrtnout, když mu podjely nohy.
Zasténal a chytil se za hlavu. Slyšel, jak k němu Oxanna běží a volá jeho jméno (respektive jeho hodnost). Seběhlo se k němu několik dalších lidí.
Stále byl rudý vzteky. Bolest vycházející z kotníku to ještě posilovala.
Otočil se na bok, aby viděl na Rena. Bude si to s ním muset vyříkat co nejdřív.
Reno se nehýbal, měl pootevřená ústa a v očích prázdný výraz.
„Reno? Reno! Reno, slyšíte mě?!“
„Je mrtvý, pane,“ řekl nějaký technik, který přiběhl poté, co spadli. „Musel si zlomit vaz.“
„Zavolejte na lékařské oddělení!“ zavolal někdo další.
Oxanna k němu doběhla. „Admirále!“
Slavik se stále vytřeštěně díval na Renovo tělo. Ne, to ne. To není možné!
„Ne,“ pokusil se zvednout.
„Ležte, admirále,“ doporučila Oxanna.
„Má pravdu, pane,“ řekl nějaký palubní důstojník. „Zdravotní personál tu bude hned…“
„Nechte mě být!“ odsekl Slavik a začal se pomalu belhat směrem k výtahu. Co se to sakra stalo? Co se to stalo?!
„Chci být sám!“ odsekl všem prosbám lidí okolo něj. Řekl to tónem, který nepřipouštěl žádné námitky. „Chci být sám,“ opakoval. „Pošlete lékařského droida do mé kajuty.“
Oxanna a všichni ostatní na něj tupě zírali, zatímco se belhal k výtahu.

* * *

Matt strávil hodiny v centrále Rozvědky flotily na palubě Nebuchadnezzaru. Pročítal všechny nepřátelské zprávy, které byly v poslední době zachyceny a které se podařilo rozluštit. Žádná ale neobsahovala zmínku o „Lauře Cruise“ nebo o „útoku na Marut“. Nakonec to Matt byl nucen vzdát. Velitel sekce ho ujistil, že to chce jen čas, než něco zachytí. Matt viděl, že dnes už tu nic nezmůže, a šel do své kajuty.
V kajutě našel Lixe a Tracy sedící na jeho posteli.
„Jdeš někam?“
Matt pokrčil rameny. „Chtěl jsem jít do postele, ale to jste mi právě jaksi znemožnili.“
„Víme o Lauře Cruise,“ řekla Tracy. „A taky víme, že ji chceš jít hledat.“
„A tak jsme se přišli zapsat na tu tvoji trestnou výpravu,“ dodal Lix. „Jdeme s tebou.“
Matt okamžitě zavrtěl hlavou. „To ne. Nechci, abyste pro mě riskovali krk.“
„Vím, čím jsem prošla, když zabili Iana,“ řekla Tracy. „Nechci, abys musel totéž zažít ty.“
Matt vzdychl. „Díky, ale… neměl bych chodit ani já. Chystá se tu útok na Aisu a já si jdu zachraňovat jednu osobu. Měli byste zůstat tady. Budou vás potřebovat.“
Tracy pokrčila rameny. „Pořád tu bude Mio, Mana, mistr Koor, v zásadě nás nepotřebují. A nalodit se na hvězdný destruktor jde mnohem lépe ve třech než o samotě.“
„A co když jednoho z vás zabijou?“ zeptal se Matt. „Nechci vás mít na svědomí.“
„To už bude naše věc a naše riziko, který jsme na sebe dobrovolně vzali.“
„Ale…“
„Poslouchej, tupče,“ řekl Lix. „Prostě jdeme s tebou a nemůžeš tomu nijak zabránit.“
Matt mlčel. Ani za mák se mu to nelíbilo, ale co mohl dělat?
„Tak… díky, lidi.“
Lix se usmál. „Hej, jen klid, bude to jako za starých časů. Budeme čelit neznámým nebezpečím a nepředstavitelné přesile. Zachráníme krásku, zabijeme padoucha a spasíme galaxii.“ Natáhl ruku. Tracy na ni položila svou.
Pokud neskončíme jako Ian. „Tak dobře, lidi. Vítejte na palubě,“ řekl Matt nahlas a položil svoji ruku na jejich.