Zóna

Autor: Johnak Wheeliak

Kapitola 17.

Matt Lavron seděl o samotě v jedné z kabin transportéru a prováděl poslední kontrolu své stormtrooperské zbroje, kterou si byl nucen obléct pro účely této akce. Nebyla tak těžkopádná na nošení, jak se původně zdála. Ale přece s ní člověk ztratil trochu pohyblivosti výměnou za lepší ochranu.
Ovšem pro rytíře Jedi je pohyblivost ta nejlepší ochrana.
Matt se natáhl pro svůj světelný meč, který měl vedle sebe na stolku. Musí ho někam ukrýt. Slavikovým lidem by bylo asi nápadné, kdyby měl řadový stormtrooper v ruce tohle.
Vyprázdnil obsah pouzdra na nářadí, které měl na opasku, a pokusil se tam meč narvat. Seděl tak akorát a bude se k němu moci rychle dostat, až nastanou potíže.
Pokud se tam nezašprajcne.
Většinu času bude ale stejně mít v ruce klasickou imperiální pušku E-11 BlasTech, takže bezbranný určitě nebude.
Sklouzl zrakem k přilbě ležící vedle něj. Měla sice všechny vymoženosti - dýchací přístroj, chlazení a optické čočky, které vojákovi umožňují vidět za všech podmínek a chrání ho před oslněním. Ale voják také ztrácí periferní vidění a to se mu může stát osudným. Senzory a zvuková čidla jsou hezká věc, ale chce to čas a výcvik, než se na ně člověk naučí spoléhat místo svých vlastních smyslů. Proto jsou dva typy stormtrooperů: elitní bojovníci, kteří jsou se svou zbrojí sžití, jako by to byla jejich druhá kůže a ti, kteří byli narychlo zverbováni nebo nemají dostatečný výcvik a ve svých zbrojích působí spíše neohrabaně. Naštěstí pro Novou republiku je ta druhá varianta v Impériu častější.
A se slavikovci to vypadá podobně.
„Á, vidím, že jste už téměř připraven.“
Matt zvedl hlavu. Ash Koor stál u dveří a díval se na něj. Matt ho vlastně ještě nikdy neviděl v ničem jiném než v jediské róbě. Ve zbroji stormtroopera vypadal dost směšně.
„Ano, jsem připraven,“ řekl Matt a očima si mistra Koora měřil. „A jste vy duševně připraven na svůj úkol?“
„Jistě,“ řekl Ash. „Protiletecké platformy zneškodním. Buďte bez obav.“
„To je dobře,“ Matt přiostřil hlas. „Takže slavikovci našli holocron a mají ho v té pevnosti, jo?“
Ash se na okamžik zarazil. Matt se lehce pousmál.
„Ano. Tracy Ogiama vám to řekla?“
„Ano,“ přitakal Matt. „Ale i kdyby mi to neřekla ona, umím si dát dvě a dvě dohromady. Věděl jsem, že do té pevnosti nepůjdete jen z dobroty srdce. Jdete si pro holocron. To je váš cíl.“
„To si myslíte, že jsem nějaký sobec, který se stará jen o své cíle a nezáleží mu na ostatních?“ obořil se na něj Ash.
„No, řekněme, že až doteď jste se tak choval. Do všech akcí jste šel jen s neskrývanou nechutí.“
„Rytíř Jedi se vždycky snaží boji vyhnout,“ vzdychl Ash. „Ale připouštím, že jsem se nechoval vždycky nejlíp. Ale co vy? Řekněte mi upřímně, letíte na Aisu pomoci s osvobozením té planety... nebo letíte zachránit svou přítelkyni?“
Matt se kousl do rtu. „Pokud vím, naším cílem je obojí. Laura je pro místní symbol. Její osvobození napomůže k osvobození celé Aisy.“
Ash se pousmál. „Když už nic jiného, je to alespoň diplomatická odpověď. Ale teoreticky, kdyby Laura Cruise zemřela, stala by se pro místní mučednicí a na ochotu obyvatel bojovat by to mělo také povzbuzující účinek.“
Matt Ashe spaloval pohledem. „Podívejte, není tajemství, že k ní něco cítím. A na rovinu vám říkám, že udělám všechno, abych ji zachránil. To ale neznamená, že kvůli tomu musím začít střílet do vlastních lidí a úmyslně pohnojit celou misi.“
„To jsem neřekl, ale silné emoce, jako láska, často způsobují, že člověk začne jednat iracionálně.“
„No, láska samotná je vlastně jednaní iracionálně,“ řekl Matt. „Moje sestra říkávala: ,láska je vždycky tragédie, buďto se rozejdou nebo spolu zůstanou‘. Co těm starým rytířům Jedi na lásce vlastně tak vadí? Jsou nebezpečnější emoce.“
„Spousta starých mistrů by vám oponovala, že láska je nejnebezpečnější ze všech emocí,“ řekl Ash. „Samotná láska podle mě vlastně špatná není, ale každý, kdo dokáže milovat, dokáže i nenávidět. To je podle mě ta hlavní potíž.“
Oba muži se na sebe chvíli mlčky dívali. Tísnivé ticho přerušil až agent Duchamp – jeden z členů Otarovy speciální jednotky. Neměl na sobě zbroj stormtroopera, ale důstojnickou uniformu.
„Tady jste,“ mávl na ně rukou. „Pojďte, za dvě minuty opustíme hyperprostor. Musíme se připravit na představení.“

Poručík Matan ze systémové hlídkové lodi EC-10 lenivě přelétl displeje na můstku – jestli se tak tomu dalo říkat – a zjistil, že všechna čísla jsou v normálu, senzory nic zvláštního nezaznamenávají a že se vůbec nic neděje.
Jako vždycky.
Jako každý zatracený den. Občas mají lehké zpestření rutiny, když sem přilétne nějaká aiská loď a oni naloží její posádku, dopraví ji na povrch a loď předají vojenské posádce na Aise. Ale aiské lodě už létat přestaly, za těch několik týdnů je Slavikovi lidé skoro všechny posbírali a už jsou na planetě.
A jejich jediným úkolem tedy je kroužit kolem planety na předem vytyčené orbitě.
Matan měl velké vyhlídky, když se přidal ke Slavikovi. Byl docela schopný, doufal, že dostane velení alespoň lehkého křižníku nebo že bude sloužit na můstku jednoho ze Slavikových destruktorů.
A místo toho je tady. Je sice velícím důstojníkem EC-10, to ano. Ale to znamená, že velí desetičlenné posádce a lodi, která nemá ani hypermotor, ani hangár a ani jméno!
A už jí velí skoro dva roky!
„Kapitáne, nový kontakt se právě objevil v našem sektoru,“ řekl podporučík Lor, Matanův zástupce.
Matan se pousmál. Alespoň že velící důstojník lodi je oslovován jako kapitán, bez ohledu na svou hodnost. Jeden z mála kladů této funkce.
„A co to je, podporučíku?“ zeptal se. „Loď nebo nějaké těleso?“
„Loď, pane,“ řekl Lor. „Jedna z našich transportních lodí.“
Matan přistoupil ke konzoli. EC-10 byla k transportéru nejblíže.
„Vysílají něco?“
„Ano, pane,“ řekl seržant u komunikace. „Prý prováděli inspekce jedné opuštěné aiské stanice a zajali tři členy Hnutí odporu. Jeden z jejich motorů byl při akci poškozen. Žádají o povolení se s námi spojit. Jejich autorizační kód je platný.“
Matan se poškrábal na hlavě. „Můžete potvrdit, že mají poškozený motor?“
„Ne, pane, údajně se jim rozbila ionizační cívka. To vnější senzory neodhalí.“
Alespoň ne vnější senzory téhle konzervy.
„Dobrá, pomozte je navést na přistání,“ nařídil Matan. „Připravte vzduchový uzávěr. Lore, jděte jim se dvěma stormtroopery naproti.“
Matan se usmál. „Já se spojím s Intrepidem a informuji kapitána Tamuru o situaci.“
Možná bude mít konečně příležitost se trochu blýsknout.
Po několika minutách byl Matan informován, že transportní loď se s nimi úspěšně spojila.
O dalších pár minut později se Lor a stormtroopeři vrátili. Za nimi kráčel nějaký důstojník s insigniemi armádního poručíka a tři další stormtroopeři, kteří vedli tři zajatce. Muže, ženu a Bothana.
Dvanáct lidí bylo pro takhle malý můstek trochu moc. Nebylo tu téměř k hnutí.
„No, no,“ řekl Matan, když jeho stormtroopeři zaujali místo u dveří. „Copak to tu máme?“ zeptal se armádního poručíka.
„Tři teroristy z toho takzvaného Hnutí odporu,“ odpověděl poručík. Matan si všiml, že lehce ráčkoval. „Ukrývali se na jedné opuštěné stanici.“ Ukázal na spoutaného muže. „Tenhle hromotluk byl identifikován jako Killian Darkwater, jeden z nejhledanějších členů Hnutí odporu.“
Matanovi zajiskřili oči. „Opravdu?“ potlačil nutkání si olíznout rty. „Informuji Intrepid o vašem úlovku. Myslím, že kapitán Tamura... i admirál Slavik budou velmi potěšeni.“
„O tom nepochybuji,“ řekl poručík.
Matan se otočil k seržantovi u komunikace...
Můstek proťal náhlý záblesk, než se Matan stačil otočit, seržant se zhroutil k zemi s kouřící dírou v hrudníku.
„Co...!?“
Armádní poručík držel v ruce blaster, na okamžik zaváhal a pak ho otočil na Matana. Dva z jeho stormtrooperů se mezitím rychle otočili a střelili dva Matanovy vojáky, než se stihli rozmyslet, na koho střílet.
Podporučík Lor rychle vyskočil a chytil zrádného poručíka za ruku, aby mu zabránil v další střelbě.
Jeden z „vězňů“ udeřil spoutanými rukama Lora zezadu do temene. Zbývající zrádný stormtrooper mu pak podal svůj blaster a odkudsi vytáhl jinou zbraň.
Matan zalapal po dechu. Světelný meč!!!
Ozval se další výstřel a Lor byl mrtvý. Matan jako ve snu vytáhl vlastní blaster a namířil ho proti stormtrooperovi se světelným mečem. Vypálil jednou, dvakrát, třikrát.
A všechny střely se odrazily zpět na něj.
Upustil blaster a pomalu klesl k zemi.
Teroristi, teroristi na palubě mé lodi! A Jedi!
A pak ho obstoupila temnota.

* * *

Matt si sundal přilbu a rozhlédl se. Byla to čistá práce, ale její úspěch bohužel závisel na tom, že nikdo z posádky nepřežije.
Duchamp vytáhl komlink. „Barete, jak jste na tom?“
„Vyčistili jsme strojovnu a okolí,“ ozval se hlas seržanta Otary. „Loď je naše. Tomas už připravuje nálože.“
„Dobře,“ řekl Duchamp. „Řekněte, až budete připraveni.“
Killian se posadil k pilotní stanici, zatímco zbývající agenti odstraňovali z můstku těla.
„Tohle není pro mě!“ řekl Bothan Dal’zlai. „Já nejsem žádný válečník, jsem architekt!“
„Obávám se, že na to už je pozdě,“ řekl jeden z agentů. „V tom, co přijde, můžete být buďto válečník nebo mrtvola. Je to na vás.“
„Matte, pojď sem!“ zavolal Killian.
Matt k němu přistoupil a zaujal místo vedle něj. „Co je?“
Killian ukázal průzorem směrem k planetě, někam do míst, kde přechází den v noc. „Vidíš to?“
„Jo, to je hvězdný destruktor,“ přitakal Matt. „Asi Intrepid, ten tu byl umístěn, když jsme tu byli minule.“
„Jo, udržuje geo-synchronní orbitu nad hlavním městem. Ale koukni se ještě za něj!“
„Nemáme čas na hádanky!“ zabručel Matt. „Co tam vidíš?“
„Další hvězdný destruktor.“
Matt se zamračil. „Že by sem Slavik umístil dvě lodě? Ale Zigova úderná skupina by si byla schopná poradit i se dvěma.“
„Tenhle tu bude jen na skok,“ řekl Killian. „Senzory ho identifikovaly jako Montauk.“
Matt semkl rty. Montauk. Slavikova loď. To znamená, že Laura je už asi na povrchu... „Musíme sebou hodit.“
„O tom se hádat nebudu,“ souhlasil Killian a vytáhl komlink. „Jak je to s těma náložema?“
„Umístěny a připraveny,“ ozval se hlas za nimi. Seržant Otara byl už na můstku. „Stačí dát pokyn.“
Killian a Matt si vyměnili pohledy. Killian pak namířil loď směrem k planetě a začal zrychlovat.
„Moc velkej výkon to nemá, ale lepší než nic,“ zvolal. „Tak fajn, ať se všichni připraví u únikových modulů.“
„Připraveni!“ Všichni kromě Matta, Killiana a Otary opustili můstek.
„Tak teď!“
Loď se otřásla. Zadní části jejího trupu i trupu transportéru – který k ní byl stále ukotven – explodovala. Ven začalo proudit hořící palivo.
Nálože byly pečlivě rozmístěny, aby nepoškodily reaktor nebo nějakou jinou část, která by způsobila okamžitý výbuch. Zničeny byly pouze určité přepážky, aby hořící palivo pod velkým tlakem začalo proudit ven z lodi.
A fungovalo jako primitivní tryska.
Aisa se k nim začala velice rychle přibližovat.
Killian stiskl tlačítko. „Mayday, mayday, tady hlídková loď –“ jukl na označení nad hlavním panelem, „– EC-10. Byli jsme poškozeni, žádáme o pomoc. Došlo k protržení trupu, ztrácíme kyslík! Opakuji, došlo k protržení trupu!“
„Tady loď ED-17,“ ozval se hlas, který zněl vyděšeněji než Killianův. „Hned jsme u vás! Vydržte, snažte se udržet pozici!“
Bylo ale jasné, že to nestihnou. To byl koneckonců účel. EC-10 se neovladatelně řítila do atmosféry Aisy a vstříc své zkáze.
„Čas odtud vypadnout,“ řekl Killian a spolu s ostatními zamířili k únikovým modulům.
Je to sice poněkud neohrabaný způsob vložení agentů na místo určení, ale slní svůj účel...

* * *

Admirál Slavik vládní budovu na Aise již několikrát navštívil a vždycky tuto stavbu tiše obdivoval. Nebyla to žádná pevnost jako Altsor, ale také měla dobrou strategickou polohu na kopci a byla hezkým příkladem schopnosti místních stavět jednoduché a přitom úžasné stavby.
Jen kdyby mu Aisané tak neodporovali.
„Takže dohodnuto,“ obrátil se na ministra Aradeshe, který seděl u stolu naproti němu. „Laura Cruise bude popravena za dva dny. Nesmíme nic uspěchat.“
Aradesh vzdychl. „Opravdu si jste jist, že to nejde jinak?“
„Věřte mi,“ řekl Slavik, „jakkoliv lituji toho, co je třeba udělat, jsem si jistý, že je to nezbytně nutné. Cruise je pro teroristy symbolem. Po její smrti se Hnutí odporu pozvolna rozpadne.“
„A jakkoliv nepříjemné se to zdá, výstraha je nutná,“ dodala Mia Ying.
„Ale zabili jste sami už stovky domnělých členů Hnutí odporu na Aise i mimo ni,“ řekl Aradesh. „Proč chcete, abychom Cruise zabili my?“
„Co tím myslíte ,domnělých‘?“ zasyčela Mia Ying.
Slavik po ni šlehl pohledem. „Lauru Cruise vám předáváme jako gesto dobré vůle. A vaše vláda akce Hnutí odporu odsoudila už před dvěma lety a oficiálně se od nich distancovala. Je teď na vás, abyste tomu učinili přítrž. A smrt Laury Cruise tomu napomůže víc než cokoliv.“ Mia Ying vydala jakýsi podivný zvuk. Slavik se po ní krátce ohlédl a změnil téma. „Prohlížel jsem záznamy aiské justice. Vyrozuměl jsem, že trest smrti je zde udílen pouze výjimečně. A způsobem popravy je zastřelení.“
„Pravda,“ přitakal Aradesh. „Ale na rovinu vám říkám, že nikdo z místních tu popravu nevykoná. Alespoň nikdo, koho bych znal.“
„A co vy?“ zeptala se Mia Ying. „Mohl byste to udělat přímo vy.“
Aradesh se zamračil. „Poslyšte, podporuji vás, protože nechci, aby tu docházelo ke zbytečnému krveprolití, ale nehodlám zabít krajanku kvůli tomu, že mě zdvořile požádáte.“
„Pane Aradeshi,“ napomenula ho Mia Ying. „Zapomínáte, s kým mluvíte.“
Oba se chvíli spalovali pohledem. Aradesh byl nakonec první, kdo uhnul.
„No tak,“ řekl Slavik. „Jsme přeci přátelé. Všem nám jde o společnou věc. Cesta k našemu zlatému cíli nevede bez překážek. Tvoříme lepší život pro všechny.“
Aradesh polkl. „Mohu nad popravou jen dohlížet, to se ode mě vyžaduje. Ať ji zabijí vaši stormtroopeři.“
Slavik přikývl. „To je přijatelné řešení.“ Začal se zvedat. „Pokud už nikdo nic nemáte...“
„Admirále!“
Slavik se otočil. Do sálu vstoupil poručík, kterého nepoznával. Asi někdo z místní posádky.
„Ano?“
„Přišla zpráva z Intrepidu, jedna z našich hlídkových lodí se zřítila na planetu.“
„Nehoda?“
Poručík pokrčil rameny. „Je to možné, pane, ale na loď prý těsně před havárií dorazil transportér, který údajně vezl nějaké zajaté teroristy.“
Slavik pozvedl obočí. „O tom nic nevím. Co to bylo za transportér? Z jaké lodi?“
„Nic víc se neví, admirále,“ řekl poručík. „Generál Morzag se chystá vyslat jednotku průzkumníků, aby prohledala místo havárie.“
„Řekněte mu, aby si dal obzvláště záležet,“ nařídil Slavik. „Mohla to být jen obyčejná nehoda, ale pokud to nehoda nebyla... Nevím, kdo z teroristů by se chtěl dostat za současné situace zpět na Aisu. Kdyby tu nechtěl něco sabotovat...“
Prudce zvedl hlavu. „Ať generál Morzag také zvýší bezpečnost perimetru pevnosti Altsor. Nechci, aby se kdokoliv dostal dovnitř.“

* * *

„Jedna minuta, kapitáne.“
Kapitán Huru ze Slavikova křižníku Tick přikývl. Tohle bude poslední zastávka na jejich hlídce. Už bylo na čase. Tyhle hlídky jsou příšerně nudné. Tři dny člověk létá po Zóně sem a tam mezi mlhovinami a v devadesáti devíti procentech případů najde tak akorát prach.
Huru potřásl hlavou. Ale dost s nepříjemnými myšlenkami, tohle bude poslední zastávka a pak zamíří přímo do loděnic Spire.
Pořád je to tu lepší než v Impériu, Slavik není takový šílený řezník, jako byli Palpatine a jeho nohsledi.
„Opouštíme hyperprostor,“ hlásil kormidelník.
Huru se podíval průzorem ven. Známé panorama hyperprostoru vystřídaly tenké čárky a potom reálný prostor.
A tam...
Huru vytřeštil oči.
„Co to...?!?!“ vyjekl kdosi.
Před nimi, uprostřed mlhoviny, visela celá flotila hvězdných destruktorů!
Všechny identifikované jako nepřátelské.
„Zpátky!“ zařval Huru. „Všechny motory zpětný chod!“ Neměli čas přemýšlet, co, kdo a jak. Museli se odtud dostat! „Propočítejte rychlý skok do hyperprostoru! Okamžitě!!“
„Kapitáne, zaměřují...!“ víc důstojník nedořekl. Dva nejbližší destruktory proti nim vyslaly turbolaserovou salvu a loď se mohutně otřásla. Světla na můstku zhasla.
Po další salvě se lehký křižník Tick roztříštil na atomy.

* * *

„Co se stalo?“ zeptal se Pellaeon do svého komlinku. Zrovna ve své kanceláři přivítal kapitána Abana, když se ozvaly poplašné sirény, ale sotva došli k výtahu, sirény zase utichly a také poplašná světla zhasla.
„Nepřátelský křižník třídy Carrack se tu vynořil z hyperprostoru, admirále,“ ozval se hlas velitele Dervila. „Zřejmě běžná hlídka. Jakmile nás zmerčil, začal ustupovat. Byl zničen soustředěnou palbou z Agonizeru a Bellicose, než mohl skočit zpět do hyperprostoru. Kapitán Valdis nařídil zaútočit... Šlo o vteřiny, nemohli jsme čekat na vás,“ dodal téměř omluvně.
„V pořádku veliteli,“ ujistil ho Pellaeon. Sám koneckonců nařídil, že veškeré Slavikovy lodě, které potkají, musí být neprodleně zničeny. Nedělal to rád, zvlášť když Impérium potřebuje lodě - jakékoliv lodě, ale iontové paprsky loď ochromí pomalu a někomu z posádky by se mohlo podařit uniknout. A to Pellaeon nemohl riskovat, protože klíčem k úspěchu téhle operace je naprosté utajení, až do poslední chvíle. Slavik se nesmí dozvědět, že jsou v Zóně imperiální lodě. „Kapitán se zachoval správně. Zablokovali jste vysílání toho křižníku?“
„Ano, admirále, neměl možnost poslat jakoukoliv zprávu.“
„Dobrá,“ řekl Pellaeon. „Pošlete někoho sesbírat vrak. A ať navigátor najde poblíž nějaké místo, kam se budeme eventuálně moci přesunout.“
„Rozumím,“ přitakal Dervil. „Kapitáni ostatních lodí jsou už na cestě, máme je odvolat zpátky a připravit se na přesun?“
„Ne, budeme pokračovat dál podle plánu. Bude trvat přinejmenším několik hodin, než se po tom křižníku začne někdo shánět. A ještě déle, než se jakákoliv pátrací jednotka objeví tady. Pokud vůbec začnou pátrat. Možná to Slavik prostě připíše na vrub Nové republice a nebude se starat.“
„Rozumím, admirále.“
„Ale pro jistotu pro nás najděte nové místo a propočítejte koordináty pro skok do hyperprostoru,“ dodal Pellaeon. „A ať se kapitán Valdis prozatím ujme kapitánů, za několik minut se k vám připojím v instruktážní místnosti.“
„Rozkaz.“
Pellaeon vypnul komlink a otočil se na Abana. „Pojďte, kapitáne. Rád bych si s vámi ještě promluvil.“
Když byli zpátky v Pellaeonově kanceláři, admirál svého hosta usadil do křesla, ve kterém před několika týdny seděl Jedi Matt Lavron, a sám se posadil za stůl.
„Tak, kapitáne, předně bych chtěl říct, že jsem rád, že je Bellicose opět plně bojeschopný. Když jsem slyšel o vašem posledním střetnutí, bál jsem se, že ho budeme muset vyřadit.“
Aban mávl rukou. „Zase tak hrozné poškození to nebylo, pouze zdlouhavé na opravu. Měli jsme odkrytou velkou část pravoboku. Vypadalo to hrozně, ale dalo se to opravit. Jenže to trvalo několik měsíců.“ Usmál se. „Proto jsem rád, že jste mě vybral, abych vedl záložní flotilu sem do Zóny. I když, musím se přiznat, že bych radši vracel úder povstalcům, než honil imperiálního renegáta někde na druhém konci galaxie. Jakou pro nás ten Slavik vůbec představuje hrozbu?“
„Nesuďte nepřítele jen podle počtu lodí, kapitáne,“ upozornil Pellaeon. „Četl jste přece moji zprávu: kdybychom nezasáhli, Slavik by zničil Bastion. A Impérium už hlavní město ztratilo několikrát, těžko říct, zdali bychom přežili další takovou ztrátu.“
„Nevím,“ přiznal Aban. „Možná Slavik podcenil naši orbitální obranu, možná bychom byli schopni jeho loď zkázy zastavit, než by se dostala do atmosféry,“ pokrčil rameny. „Ale na tom teď nesejde. Jsme tady. A já nechci zpochybňovat vaše rozkazy.“ Zdálo se, že chce říct ještě něco, ale zůstal zticha. Pellaeon několik sekund počkal, potom změnil téma.
„Povězte mi, jak vehementně byl moff Takkar proti tomu, abyste s sebou vzali ten prototyp?“
„Nijak zvlášť, v podstatě mě pouze počastoval několika urážkami,“ řekl Aban. „Vše bylo vlastně už dohodnuto. Moffové nebyli nijak zvlášť nadšení, ale vy jste je předtím přesvědčil, a tak si alespoň vybili frustraci na řadovém kapitánovi.“
Pellaeon se pousmál. „Ano, to se stává. Vysocí funkcionáři si netroufnou na mě, tak alespoň seřvou nějakého podřízeného. I když... ani já tomu vždycky neuniknu. V každém případě ten prototyp nechte přepravit sem na Firestorm,“ na okamžik se odmlčel. „Četl jsem také záznamy pilota a instruktážního důstojníka, které jste pro tu misi vybral. Major Breit byla výborná volba. Je zvyklý na ovládání stíhaček od Cygnus Spaceworks a fungoval dlouho jako průzkumník. Člověk, který se umí spolehnout jen na své schopnosti, je už ve flotile vzácností. Většina pilotů spoléhá hlavně na početní převahu.“
Nadechl se. „Ale když jsem si přečetl jméno toho instruktážního důstojníka, nemohl jsem věřit svým očím.“
Aban se usmál. „Takže jste o něm slyšel.“
„Pochybuji, že je v imperiální flotile někdo, kdo o něm neslyšel,“ řekl Pellaeon. „Nikdy jsem se s ním ale nesetkal. Přiznám se, že vůbec nevím, jak funguje člověk, který se narodil bez osobnosti.“
„No, třeba to jsou jen drby, že nemá osobnost,“ podotkl Aban. „Třeba mu jen na akademii vymyli mozek obzvláště důkladně.“
„Těžko říct,“ Pellaeon si promnul bradu. „Slyšel jsem, že dokonce jeden z císařových agentů měl podobnou indispozici.“
„Nenazýval bych to zrovna indispozicí,“ řekl Aban. „On je extrémně výkonný ve své práci. Postrádá sice charakter a málokdy udělá něco z vlastní iniciativy, ale na druhou stranu dokáže pilotům podat přesný a jasný popis situace. A major Breit s ním už pracoval dříve. Ví, jaké mu má pokládat otázky.“
Pellaeonův komlink zapípal.
„Ano?“ ohlásil se Pellaeon.
„Poručík Niklos, admirále,“ ozval se hlas jeho asistenta. „Poslední raketoplán právě dorazil. Všichni kapitáni jsou už na palubě.“
„Dobrá,“ řekl Pellaeon. „Sejdeme se v poradní místnosti.“
Začal se zvedat.
„Pane...?“ začal Aban.
Pellaeon se na něj podíval. „Ano?“
„Kolují tu... jisté fámy, admirále,“ řekl Aban nejistě. „Říká se, že jste měl na palubě rytíře Jedi a jednal jste s ním.“
Pellaeon se nadechl. „Ano, to je pravda. Nepozval jsem ho sem, objevil se tu vcelku náhodou – tedy, pro rytíře Jedi asi není nic náhoda – a já využil příležitosti a vzal ho na palubu. Poslal jsem po něm vzkaz jeho veliteli.“
Abanovi se rozšířily oči. „Jeho veliteli?“
„Veliteli novorepublikové jednotky, která je v Zóně. Zmínil jsem se o ní ve své zprávě, ta jednotka je tu proto, aby zlikvidovala Slavika a osvobodila jedinou obydlenou planetu tady v Zóně.“
„Takže vy jste se proti Slavikovi spojil s povstalci?“ zeptal se Aban nevěřícně.
„Spojil není to pravé slovo,“ řekl Pellaeon. „Pouze jsem řekl, kdy hodláme zaútočit a navrhl jsem, aby svůj útok načasovali na stejnou dobu. Ovšem žádnou zprávu s přesným termínem jsem od nich ještě nedostal.“
Aban dlouhou chvíli mlčel. Nakonec se nadechl. „A nemyslíte si, že je poměrně velká pravděpodobnost, že o vás povstalecký velitel informoval Slavika a teď v klidu čeká, až se vybijeme navzájem?“
Pellaeon se pousmál. „Novorepublikový velitel se teď zřejmě strachuje, jestli jsem já nezradil jeho. Zajímalo by mě, čí zprávě by Slavik věřil méně.“
„Mluvím vážně, admirále...“
„Já také,“ přerušil ho Pellaeon. „Jak my, tak novorepubliková flotila jsme daleko od domova, další posily k nám nedorazí a máme tu společného nepřítele. Předsudky stranou, koordinací našich útoků máme proti Slavikovi mnohem větší šanci.“
Aban vzdychl. „Proč jen nejsou věci jenom černé nebo bílé. Plánujete o tom říct moffům a ostatním kapitánům?“
„Co se moffů týče, myslím, že mají dost starostí i bez toho,“ řekl Pellaeon. „Před kapitány to asi neututlám. Ale rád bych to řekl nějak jemněji... Nevíte, jestli je mezi nimi někdo, kdo by o tom hned šel nadšeně poreferovat moffům?“
„Většina kapitánů – vlastně všech důstojníků – je loajální především k vám, ne moffům,“ řekl zamyšleně Aban. „Ale ne všechny kapitány znám dost dobře, abych si jimi mohl být jistý. Kapitán Lasser mi přijde jako velký zastánce klasických imperiálních postupů. Spolupráce s Novou republikou by mu asi byla proti srsti. Kapitánu Quentonovi asi taky. A kapitán Nodd je ten typ toužící po postupu a loví přízeň u moffa Sandera.“
„Quenton pode mnou před lety sloužil na Chimaeře, ten by mě nezradil. A Nodd mi přijde jako vcelku dobrý důstojník, potřebuje jen ukázat správnou cestu.“
Aban pokrčil rameny. „Myslím, pane, že si stejně děláte příliš velké starosti. Kapitáni o vaší... dohodě nemusejí nutně informovat moffy, ale i tak na povrch proniknou drby. Celá posádka Firestormu už určitě buďto ví nebo tuší, že na palubě byl někdo od povstalců. Jednou se ty drby k moffům dostanou. Maximálně vás trochu seřvou, ale i když si to třeba nepřipouštíte, admirále, v současné době jste pro Impérium nepostradatelný. A nikdo z moffů si na vás nedovolí, protože většina flotily stojí za vámi.“
Pellaeon pomalu přikývl. „Doufám, že máte pravdu, kapitáne. Opravdu doufám, že máte pravdu. Další konflikty mezi imperiály by nikomu neprospěly.
Snad jen Nové republice. A to nehodlám dopustit.“

* * *

Kapitáni a velitelé perutí, kteří byli pozváni na Firestorm, už seděli v poradní místnosti. Všichni vstali, jakmile admirál Pellaeon, následován Abanem, vstoupil.
„Pohov, všichni,“ řekl Pellaeon. Zrakem vyhledal poručíka Niklose a zamířil k němu. Posadil se mezi něj a kapitána Valdise, který seděl po jeho pravici. Kapitán Aban vyhledal místo u kapitána Naizary.
Pellaeon ještě chvíli počkal, než ustanou i poslední zbytky hovoru, a potom si odkašlal. „Jak už nejspíš víte, Anton Slavik a jeho malé království, které si tady v Zóně vybudoval, bude cílem této mise. Slavik byl naposledy spatřen v bitvě u Endoru a od té doby jsme neměli žádné potvrzené zprávy o tom, kde se zdržuje. Narozdíl od warlordů jako Zsinj nebo Teradoc se Slavik po léta držel při zemi a moc se neobjevoval mimo Zónu. Upevňoval si tu svou pozici a připravoval se.“
„A to o této jeho organizaci nikdo nevěděl?“ zeptala se kapitán Naizara z Agonizeru. Jedna z mála žen v imperiální flotile, která dosáhla této hodnosti ještě před reformami admirála Daaly. Po Pellaeonovi a Valdisovi byla také nejstarší osobou v místnosti. „Něco jsme přece o tom Slavikovi vědět museli.“
„Panovaly různé zvěsti o tom, že naše lodě zbíhají k nějakému tajemnému warlordovi. Když jsme před pár lety... odzbrojili většinu warlordů, prošli jsme záznamy a zjistili jsme, že některé lodě postrádáme. Nebyl záznam o tom, že by byly zničeny a naše rozvědka by patrně odhalila, kdyby je zajala Nová republika. Ale ta zmizení jsme si ještě přímo se Slavikem nespojovali. Jeho dva destruktory zmizely po bitvě u Endoru a ve flotile se prostě předpokládalo, že byly ztraceny. Cestování vesmírem je přeci jen zrádné a občas se stane, že loď někam odletí a už o ní nikdo neuslyší. Na Slavika mě poprvé upozornil ředitel Imperiální výzvědné služby, bývalá ředitelka Ysanne Isard o něm a jeho akcích evidentně věděla celou dobu a nic proti němu nepodnikla.“
„A psalo se o něm jen v záznamech tajné služby?“ zeptal se kapitán Quenton z Inflexible. „Proč na něj neupozornila Flotilu?“
Pellaeon pokrčil rameny. „To se už asi nikdy nedozvíme. Isard se možná bála, že by k němu zběhlo víc lodí, kdyby se o něm ve Flotile dozvěděli. A navíc ani Isard si nebyla přesně jistá, kde Slavik je, ačkoliv několik hlášení, ve kterých padlo slovo ,Zóna‘, se v jejích záznamech objevilo. Ke Slavikovi nás dovedli až naši agenti, když vyšetřovali zmizení destruktoru Vanquish. Slavikova nejčerstvější oběť.“
„Co se vlastně přesně stalo s Vanquish?“ zeptal se kapitán Nodd z Arbiteru. Hlas měl klidný, ale Pellaeon viděl ten oheň, který byl v jeho očích.
„Slavik se loď chystal poslat v sebevražedném náletu na Coruscant, stejně jako na Bastion chtěl vyslat za stejným účelem zajatý novorepublikový calamarský křižník. Vanquish byl zničen při útoku Nové republiky na Slavikovu laboratoř. Ten křižník poté na poslední chvíli zničila moje útočná skupina.“
„Takže povstalci v tom mají přece jen prsty,“ zasyčel kapitán Quenton.
„Čekal jste snad něco jiného?“ zeptal se kapitán Trazzen z Obliteratoru.
Pellaeon si vyměnil rychlé pohledy s Valdisem a Niklosem, potom si odkašlal. „Nechme Novou republiku pro tuto chvíli stranou,“ snažil se pečlivě volit slova. „Oni chtějí osvobodit planetu, která je v Zóně pod Slavikovou nadvládou, tak je... nechme. Když se budou vzájemně zraňovat, nám to bude ku prospěchu,“ řekl. „My se soustředíme na Slavika samotného.“
Kývl na Niklose, který stiskl tlačítko na panelu u svého místa. Uprostřed stolu vyvstal velký hologram sektoru v Zóně. „Přejděme k samotné misi. Útok začne během několika dnů... jakmile obdržíme zprávu od... jedné nezávislé skupiny, se kterou tu spolupracujeme.“
„Co je to za skupinu, admirále?“ zeptal se kapitán Zoska z Defiantu.
Pellaeon se nadechl. „Lituji, kapitáne, ale kvůli bezpečnosti je tato informace přísně tajná.“
„Rozumím,“ řekl Zoska bez jakéhokoliv náznaku pochyb. Byl to profesionální důstojník, který nekladl zbytečné otázky.
„V každém případě musíme být připraveni, až nastane čas zaútočit,“ Pellaeon stiskl tlačítko a na hologramu se rozsvítily tři červené body.
„Slavik si v Zóně vybudoval tři loděnice, označené jako Haven, Spire a Reegan. Žádné nejsou schopné postavil novou loď, ale postačují k tomu, aby jeho flotilu udržely v chodu. Havenu vévodí obří stanice. Ta bude našim hlavním cílem, ale nebude to vůbec snadné. Předběžný průzkum odhalil, že na jejím povrchu je umístěno alespoň šedesát odpalovačů protonových torpéd a nepočítaně turbolaserů, ovšem méně než 200 to nebude. Štíty mají čtyři hlavní generátory umístěné pod první vrstvou pláště. Dohromady s pláštěm tvoří barieru, kterou by nešlo prorazit konvenčními metodami.“
„Rozhodně ne předtím, než by nás turbolasery stanice rozsekaly na kusy,“ dodal poručík Niklos.
„Proto budeme postupovat nekonvenčními metodami,“ řekl Pellaeon. „Jedna stíhačka pronikne jejich obranným perimetrem, přiblíží se k povrchu stanice a pomocí protonových torpéd zničí štítové generátory.“
Sálem zaznělo překvapené mumlání.
„Při vší úctě, admirále,“ řekl Trazzen, „ale přece nemůžeme celou naši akci založit na štěstí několika pilotů. A ten plán, to velice připomíná tu zbabělou taktiku, jakou povstalci použili u Endoru.“
„Pokud si vzpomínám, kapitáne, ta zbabělá taktika fungovala,“ podotkla Naizara.
„Předpokládám, že na tuto akci použijeme naše TIE Defendery,“ řekl Nodd. „Proto je tu máme, ne?“
Pellaeon zavrtěl hlavou. „Slavikovi lidé vědí, že TIE Defender je to nejlepší, co máme k dispozici, a budou předpokládat, že těmto stíhačkám svěříme ty nejdůležitější úkoly.“ Usmál se. „Proto budou na perimetru bojovat se Slavikovými stíhačkami a zneškodňovat odlétající transportéry.“
„A čím tedy chcete zničit ty štíty?“ zeptala se kapitán Naizara.
„Něčím, co nám zanechal velkoadmirál Thrawn,“ řekl Pellaeon. Niklos stiskl tlačítko a holografickou mapu Zóny vystřídal hologram plavidla. Byla to zaoblená stíhačka s velkými raketomety na hřbetě. Vypadala jako nějaký tlustý brouk bez nožiček.
Někteří důstojníci zalapali po dechu. Jiní zatím jen nechápavě hleděli.
„Tohle je Missile Boat od Cygnus Spaceworks,“ odrecitoval Pellaeon kompletní název stíhačky. „Původně navržená velkoadmirálem Thrawnem jako protivník pro TIE Defendery.“
„Já myslel, že poslední Missile Boaty byly zničeny už před lety,“ řekl kapitán Zoska.
„To je pravda,“ připustil Pellaeon. „Krátce před Endorem byly všechny přiděleny k císařově vnitřnímu kruhu a poslány na Byss. Byly zničeny při řádění znovuzrozeného císaře,“ ukázal na hologram. „Zachovaly se ale plány a technické nákresy. Před rokem jsme začali uvažovat o zahájení výroby. První prototyp je už tady v Zóně. V Impériu se právě dokončuje druhý. Na další už ovšem nemáme finance.“
„To se nedivím,“ řekl Nodd. „Z toho, co vím, byly tyhle lodě neobyčejně nákladné na výrobu a údržbu. Postavit jednu tuhle stíhačku bylo stejně drahé, jako stavba celého hvězdného destruktoru.“
„A moffové vám dovolili to vzít sem? Doprostřed ničeho?“ zeptala se Naizara.
„Nebyli zrovna nadšeni, ale Missile Boat je se svou palebnou silou pro tento úkol jako stvořený.“
„Ano,“ souhlasil Zoska. „Slyšel jsem historky, že při jedné bitvě proti Zaarinovi Missile Boat zničil dva hvězdné destruktory.“
„Také jsem to slyšela,“ přitakala Naizara. „Ale asi to nebylo zcela bez pomoci.“
Pellaeon dal pokyn a nad stolem se opět objevila holografická mapa Zóny. Tentokrát se přiblížil detailnější záběr na Slavikovy tři loděnice, které tak – oproti skutečnosti – byly hned vedle sebe.
„Náš plán je vcelku prostý,“ řekl Pellaeon a ukázal na mapu. „Dvě dvojice destruktorů zaútočí téměř současně na loděnice Spire a Reegan. Jejich cílem bude zničit všechno, co se dá, a přilákat posily ze základny Haven. Zničí nebo zneškodní všechny stanice a lodě předtím, než dorazí Slavikovy posily, potom se připojí k hlavní flotile. Tu povedu já a zaútočíme na Haven samotný. Většina Slavikových lodí hlídkujících v Zóně snad bude v té době už v hyperprostoru na cestě bránit ostatní loděnice a bude těžké je rychle odvolat. Náš Missile Boat zneškodní štíty stanice Haven a flotila pak co nejrychleji vyřadí obranný potenciál základny a uvolní cestu pro výsadkové transportéry, které stanici obsadí. V ideálním případě v době, kdy Slavik dorazí, už bude stanice v našich rukou a obklopena našimi destruktory.“
„Promiňte, admirále,“ ozval se kapitán Trazzen. „Ale proč plýtvat životy cenných stormtrooperů a materiálu na obsazení té stanice? Bude bez štítů a neschopná se rychle bránit, proč ji prostě nerozmetat na kusy?“
„Na stanici jsou i civilisté,“ namítl generálmajor Zukov, který měl vylodění vést.
„Jsou to zrádci Impéria,“ řekl Trazzen. „Pro nepřátele Impéria existuje jen jediný trest.“
„Souhlasím s kapitánem Trazzenem, admirále. Ti lidé si naše slitování nezaslouží.“
Pellaeon se otočil ke kapitánovi, který právě promluvil. „Bezdůvodné masakry nám na popularitě nepřidají, kapitáne Nodde. Velkomoff Tarkin to možná nechápal, ale já to chápu.“
„Takže chcete vyměnit životy loajálních stormtrooperů za životy lidí, kteří nás nenávidí?“ zeptal se Nodd. Jeho kamenná maska se začala hroutit a do tváře se mu vloudil výraz člověka lačnícího po pomstě.
„Jde i o data, která jsou v počítačích stanice Haven,“ řekl Valdis. „Kdoví, jaká Slavikova tajemství jsou tam skryta. Mohlo by nám to třeba pomoci v boji s Novou republikou...“
„Ale jděte s tím,“ odsekl Nodd. „Posádka pravděpodobně zformátuje všechny počítače hned, jakmile vstoupíme na palubu. A Slavik také neplánoval ušetřit obyvatele Bastionu, když na něj poslal loď zkázy,“ jeho výraz ztvrdl. „A nešetřil ani posádku Vanquish. Nevidím žádný důvod, proč bychom jemu a jeho stoupencům měli prokazovat jakékoliv slitování!“
„Kapitáne Nodde,“ utnul ho Pellaeon.
Nodd se zarazil. „Pane?“
„Kapitáne Nodde!“ opakoval Pellaeon, tentokrát důrazněji.
Nodd se zvedl ze židle a postavil se do předpisového pozoru. „Ano, pane?“
Pellaeon se nadechl. „Řeknu to jenom jednou, kapitáne. Vím, že kapitán Donnel z Vanquish byl váš bratranec. Lituji jeho ztrátu, stejně jako lituji ztrátu ostatních členů posádky, kteří ve Slavikových rukách zahynuli. Odplatu ale provedeme v rámci celé této akce. Nedovolím, aby kdokoliv z mých podřízených změnil pečlivě načasovaný plán v osobní vendetu. Na misi nebudete mít pokaždé nadřízeného za zády, kapitáne. Já potřebuji mít jistotu, že budete plnit mé rozkazy a své jednání udržíte na oné prospěšné hranici mezi poslušností a vlastní iniciativou, aniž byste ohrozil úspěch mise. Pokud mi tuto jistotu nemůžete poskytnout, budu muset svěřit velení Arbiteru někomu jinému.“
Ticho viselo ve vzduchu. Nodd pomalu vydechl. „Ne, admirále. Přeji si, abych mohl dál velet své lodi. Budu se řídit rozkazy,“ polkl. „Opravdu, pane.“
Pellaeon ticho ještě chvíli protáhl a upíral na Nodda zrak.
„Slibuji. Opravdu, pane,“ opakoval Nodd, když se už ticho nedalo vydržet.
Tohle ponížení před kolegy bylo pro Nodda už více než dostatečnou lekcí. Pellaeon to sám několikrát podstoupil a věděl, že to Noddovi jedině prospěje.
„Dobrá, kapitáne. Věřím, že mě nezklamete,“ řekl Pellaeon nakonec.
„Děkuji, admirále.“ Nodd se posadil a pomalu vydechl.
Pellaeon ještě chvíli mlčel, potom se otočil zpět k holomapě.
„Teď tedy přistoupíme k detailům našeho útoku. Kapitán Aban povede útok na loděnice Spire...“

* * *

Matt Lavron vykopl dveře únikového modulu a vyskočil ven. Jeho tvář ihned pohladil příjemný vánek. A ten vzduch! Stačí, aby byl člověk chvíli na čerstvém vzduchu – ne tom desetkrát recyklovaném, který je na hvězdných lodích – a hned byl zase rád na světě!
Zhluboka se nadechl, rozhlédl se a úsměv mu opadl. Přistáli někde na svahu. Kam až oko dohlédlo, byla jen krásná zelená pláň, nikde žádný strom nebo skála či jiná překážka. Žádné stéblo trávy nemělo víc než třicet centimetrů.
Killian a seržant „Baret“ Otara se zatím vydrápali z modulu a teď stáli vedle Matta a evidentně jim došlo to, co jemu.
„Krucinál!“ zabručel Baret.
„Lepší místo k přistání jsme si opravdu nemohli přát,“ zasyčel Matt a začal si sundávat bílou stormtrooperskou zbroj. „Z několika desítek kilometrů nás tu uvidí i slepej, kdyby měl dost dlouhou hůl.“
„Naštěstí se první pátrači poženou k vraku lodi,“ řekl Killian a ukázal na vysoký závoj černého kouře na obzoru. „Tam je to přižene přece jen spíš než sem!“
„Kde je tady nejbližší les?“ zeptal se Baret.
Killian pokrčil rameny. „To si myslíte, že když jsem místní, znám každej metr týhle planety?“
„Jen jsem se ptal!“ zavrčel Baret. Vytáhl z kapsy malé navigační zařízení, chvíli s ním kroužil kolem sebe a pak ukázal jedním směrem. „Ostatní moduly přistály támhletím směrem. Snad tam najdeme i nějaký krytí.“
„Dobře,“ řekl Matt. „Tak se tam vydáme...“
„A radši poběžíme,“ dodal Killian.
„Jasně,“ souhlasil Matt. „Kdybyste mi nestačili, tak řekněte.“
Jako Jedi Matt čerpal hlavně ze Síly a dokázal běžet velice rychle a vytrvale. Ale k jeho mírnému překvapení mu oba stačili vcelku dobře. Koneckonců Killian býval profesionální hráč beamblastu a Baret byl elitní voják.
Za necelou půlhodinu se už ocitli mezi stromy, kde měli relativní krytí, a tak mohli trochu zvolnit. Podle navigačního zařízení se blížili k jednomu z modulů.
Po dalších několika minutách se kdesi před nimi začaly ozývat výstřely.
„Ajaj.“
Matt a jeho kolegové zrychlili. Před sebou uslyšeli už i filtrované hlasy.
Výstřel. Další výstřel. „Ani hnout!“ Nezaměnitelné vžůůůům. „Áááách!“
Před sebou Matt uviděl dva Slavikovy průzkumníky – scout trooper. Stáli zády k němu, blastery měli namířené na postavu před sebou. Tou postavou byl mistr Koor. Zbroj stormtroopera už sundal a na sobě měl svůj tradiční hnědý plášť a tuniku a jeho jasně zelený světelný meč mu zářil v ruce.
Scout troopeři na něj mířili, ale ze zřejmých důvodů se zdráhali vystřelit. Jejich dva spolubojovníci, kteří to předtím pravděpodobně zkusili, leželi mrtví u Koorových nohou.
Koor udělal jeden krok směrem k nim. Oni o krok ustoupili.
Matt vytáhl světelný meč, ale než ho stačil aktivovat, Baret nasypal salvu do jednoho scout troopera. Jeho kolega se instinktivně přikrčil a otočil na patě, aby mohl čelit novému nebezpečí.
V tu chvíli Ash Koor jedním výpadem jeho trápení ukončil.
„Průzkumníci,“ zamumlal Baret. „Asi jich tu bude ještě víc.“
„Tihle jsou jediní, na které jsme narazili,“ řekl Ash.
„Jejich motorky jsou asi padesát metrů odtud,“ řekl Bothan Dal’zlai. „Mohli bychom je použít k rychlejšímu přesunu do města?“
Baret zavrtěl hlavou. „Ne, bude v nich naváděcí zařízení, našli by nás hned.“
„Víte, kde přistály zbylé dva moduly?“ zeptal se Matt.
Ariel ukázala kamsi na východ. „Někde támhle.“
„To hodně pomáhá.“
„Můžeme zkusit použít komlinky,“ navrhl Baret. „Riskujeme sice, že slavikovci zachytí naše vysílání, ale když si neřekneme nic důležitýho...“
„Počkat!“ uslyšeli šustění listí a po chvíli z houští vyběhl drobný muž s mladistvými rysy.
„Paule,“ oslovil ho Baret. „Kde jste přistáli?“
„Pár kilometrů odtud,“ řekl Paul. „Sešli jsme se se skupinou ze zbývajícího modulu.“
„Měli jste nějaké potíže?“ zeptal se Ash Koor.
„No, narazili jsme na družstvo průzkumníků,“ Paul mrkl na ležící těla na zemi. „Stejně jako vy. Vůdce je všechny zlikvidoval, než stihli jakkoliv zareagovat.“
„Vůdce?“ zeptala se Ariel opatrně.
„To je jeho přezdívka,“ vysvětlil Baret. „Nejlepší snajpr, jakýho máme.“
„Měli bychom vyrazit,“ řekl Ash Koor. „Kterým směrem je Raskat?“
Dal’zlai vytáhl malý projektor a vyvolal na něm holomapku. „Pokud se nemýlím – což se mi v geografii a architektuře stává zřídka – tak jsme tady,“ ukázal na jedno místo, „a tady je Raskat,“ ukázal někam jinam. „Asi pětadvacet kilometrů na severovýchod.“
„To je docela štreka,“ poznamenal Matt.
„Hnutí odporu ví o našem příchodu,“ řekl Killian. „Možná nám poslali někoho naproti.“
„Myslíte, že Slavikovi lidé budou nějak výrazně hlídat hranice města?“ zeptal se Baret.
Ariel zavrtěla hlavou. „Myslím, že ne. Alespoň ne doteď. Ale zřejmě už vědí, že ta hlídková loď nehavarovala náhodou,“ ukázala na mrtvolu scout troopera. „A pokud ne, tak to brzy zjistí. Možná pak posílí hlídky.“
„V tom případě bysme neměli ztrácet čas,“ řekl Baret a otočil se na muže, kterého předtím oslovil jako Paula. „Vrať se k týmu a řekni jim, že město je na severovýchod a ať se tam vydají. Když půjdeme ve dvou skupinách, bude to bezpečnější.“
„Dobře, hned to vyřídím,“ slíbil Paul a odběhl tak rychle, že se Mattovi zdálo, jako by zmizel.
„A my se taky vydáme na cestu,“ řekl Baret Otara tónem, jakým zřejmě mluvil ke svým podřízeným. „Tak pohyb!“
„Ještě jednu věc,“ zastavil ho Ash Koor a podíval se na Dal’zlaie. „Kterým směrem je pevnost Altsor?“
Matt pozvedl obočí. „Vy se tam chcete vydat hned?!“
„To je šílenství,“ přitakal Baret. „Musíme mít nějaké čerstvé informace od místního odboje a mít lepší vybavení. To je standardní postup! Nemůžete se vydat jen tak!“
Ash se usmál. „Nestandardní postupy by měly být u speciálních jednotkekběžné nebo ne, seržante? Přežíváte, protože umíte improvizovat.“
„Jasně, a taky proto, že neděláme kraviny!“
„Baret má pravdu,“ přidal se Matt ostře. „Bez toho holocronu to snad ještě chvíli vydržíte, nebo ne? Zneškodnění těch repulzních plošin je pro náš úspěch klíčové! Nemůžete jednat zbrkle...“
„Drahý Matte Lavrone,“ oslovil ho Ash mírně. „Já nejednám zbrkle. Možná už Sílu necítím tak jako kdysi, ale pořád mě vede. Dostanu se do pevnosti a zneškodním ty plošiny včas.“
„Nejde jen o to, abyste to neudělal pozdě,“ upozornil ho Baret. „Ale také, abyste to neudělal moc brzy. To by se slavikovci domákli, že se chystá invaze a připravili by nám v Raskatu uvítací výbor.“
„A přesný čas útoku pořád nevíme,“ dodal Killian. „Flotila dostane signál, až se dozvíme přesně, kdy chtějí Lauru popravit.“
Ash se na okamžik zamyslel, potom upřel pohled na Matta. „Můžete mě kontaktovat. Ne komlinky, ale pomocí Síly. Ukryji se někde poblíž pevnosti a vyčkám, dokud se se mnou nespojíte.“
„Mně se to pořád nelíbí,“ zapochyboval Matt.
„Věřte mi!“ řekl Ash Koor důrazně a Matt poprvé spatřil ten záblesk v jeho očích. Bylo to něco víc než odhodlání nebo povinnost. Pro Koora to byla nutnost, samozřejmost. On věděl, že to takhle musí být, že to nemůže být nijak jinak. Síla je všechny svedla k tomuto bodu a každý tu má jen jednu správnou cestu, po které se může vydat. „Dokážu to,“ zašeptal Koor. On nedoufal ani nevěřil, že to dokáže. On to prostě věděl.
Matt otevřel pusu. „Věřím vám.“ Ostatní si zřejmě ničeho na Ashovi nevšimli, ale Jedi nebyl omezen jen na zrak a sluch. Matt poprvé opravdu pochopil, co se s Ashem Koorem celou tu dobu dělo. Myslel si, že je uzavřený do sebe a jde mu jen o holocron a proto se všude choval tak neochotně a místy i sobecky. Teď pochopil, že Koor ne že by nechtěl něco dělat, on nevěděl, co by měl dělat. Ne na povrchu, ale uvnitř. Tohle byl pro něj cizí svět a nevěděl, jak se s tím vypořádat. Věděl, co se od něj očekává, ale jako by ztratil svůj vnitřní morální kompas.
A z nějakého důvodu, který Mattovi nebyl znám, Ash Koor věděl, že odpověď na jeho otázku čeká v pevnosti Altsor. V holocronu.
„Jděte,“ vybídl ho Matt. „Dám vám vědět, kdy zahájit akci.“
Ash přikývl. „Děkuji.“ Tázavě se otočil na Dal’zlaie.
„Pevnost Altsor se nachází přibližně šedesát kilometrů na západ,“ řekl Bothan. Najdete to snadno. Je uprostřed volné planiny. V okruhu půl kilometru není žádný strom. br> „Šedesát kilometrů... To se projdete,“ poznamenal Killian.
Ash se usmál. „Síla je pořád se mnou. Bude to jako odpolední procházka.“
„Tak hodně štěstí,“ popřál mu Baret. „A pokud selžete, tak jich alespoň vemte co nejvíc s sebou!“
„Neselžu,“ řekl Ash Koor. „Hodně štěstí v Raskatu.“
„Síla s vámi!“ řekl Matt.
Mistr Ash Koor se otočil a rozeběhl se. Po chvíli jim zmizel z dohledu.
„Jen doufám, že to nezmrší,“ zabručel Killian. „V sázce je...“
„On to dokáže,“ řekl Matt. „Ale neptejte se mě, jak to vím. Já to prostě vím.“

* * *

Generál Morzag se díval na třiceticentimetrový hologram scout troopera, který se objevil na holoprojektoru v jeho osobním velínu. „Ano, seržante?“
„Dostali jsme se k místu havárie, pane,“ řekl scout trooper. „Našli jsme těla členů posádky, ale nebylo možné zjistit, jak zemřeli. Těla byla při výbuchu těžce popálena.“
„A únikové moduly?“ zeptal se Morzag.
„Všechny byly vypuštěny, pane. Průzkumníci se k nim dostali, ale záhy jsme s nimi ztratili spojení,“ řekl voják. „Když jsme na místo dorazili, našli jsme už jen těla.“
„Bylo mezi nimi i tělo někoho z útočníku?“
Trooper zavrtěl hlavou. „Ne, pane. Museli naše lidi překvapit. Přišli jsme o dvě družstva.“
Morzag se nadechl. „Jak zemřeli?“
„No... jedno družstvo bylo evidentně zabito blastery. U toho druhého... no... nejsme si jistí, co je zabilo. Nevypadá to na blasterové střely, musel to být souvislý paprsek. Možná nějaký důlní laser, ale vypadá to... jinak. Hodláme poslat těla na rozbor.“
„To můžete, ale myslím, že není pochyb, co je zabilo,“ řekl Morzag temně. „Když to nevypadá na žádnou známou zbraň, kterou by naši místní nepřátelé měli k dispozici, bude to světelný meč. Zranění, která jste popsal, tomu odpovídají.“
Scout trooper měl sice helmu, která zakrývala obličej a holografický obraz nebyl moc detailní, ale Morzag měl stejně pocit, že voják polkl. „Ano..., pane.“
„Pokračujte v prohledávání okolí, seržante,“ nařídil. „Pokud najdete cokoliv podezřelého, okamžitě mi to hlaste!“
„Ano, pane. JZ-468 konec.“
Hologram zmizel a Morzag se opřel do křesla.
Rytíř Jedi je tady. Možná i několik rytířů. Přišli si pro holocron.
Morzag si dobře pamatoval na doby, kdy se během čistek účastnil kampaní proti rytířům Jedi. Někdy s lordem Vaderem, někdy jako velitel čety nebo roty stormtrooperů, jindy jako malá součást velké jednotky. Občas lovili osamocené rytíře, kteří se skrývali v nějaké díře a čekali na smrt, jindy bojovali proti celé organizované skupině.
A pamatoval si, že v každém případě byli rytíři Jedi důstojní protivníci, kteří bojovali do posledního dechu. Každý jiným způsobem, ale nikdo se nevzdal. Jeden Jedi dokázal zlikvidovat desítky stormtrooperů. A největší mistři dokázali přemoci i několik set vojáků.
Samozřejmě, ti noví Jediové, které cvičí Skywalker na Yavinu 4, se zřejmě ani vzdáleně nemohou rovnat těm starým. Ale kdo ví, třeba dokáží překvapit. Třeba až moc překvapit.
Morzag si sáhl do kapsy a vytáhl řetízek s přívěskem ve tvaru světelného meče. Po dlouhá léta to byl jeho talisman. Patřil rytířce Jedi, kterou zabil.
Je možné, že se blíží jeho vlastní konec? Najednou měl jakýsi tísnivý pocit.
Pokud se blíží konec, Morzag odejde se vším smířen. Nic by ve svém životě neměnil. Ke Slavikovi se přidal proto, že nechtěl čekat na stáří jako bezvýznamný velitel armády v zapadlém sektoru. Tady alespoň nalezl větší uplatnění, i když Slavik byl docela naivní a nedokázal dost dobře využít moc. A po zradě Vadera u Endoru by Morzag – který k Vaderovi míval blízko – byl zřejmě poslán do nějaké ještě větší díry a přinejmenším by ztratil hodnost, pokud by ho Isard rovnou nezlikvidovala. To nehodlal dopustit, koneckonců za Vaderovy pohnutky nemohl a kdysi s velkým nasazením pomáhal Impériu zbavit se rytířů Jedi. Odešel pryč, než aby se stal obětí politických čachrů.
A pokud si pro něj nějaký Jedi teď přijde, bude tu čekat. A jeho stormtroopeři budou čekat také.
Morzag stiskl tlačítko. „Kapitáne Honraku?“
„Ano, pane?“ ozval se téměř okamžitě hlas z reproduktoru na Morzagově stole.
„Už bylo dokončeno zabezpečení perimetru?“
„Právě jsem vám chtěl volat, pane,“ řekl Honrak. „Vojáci rozmístili poslední signalizační majáky.“
„A pečlivě?“
„Každý bod v okruhu dvou kilometrů od pevnosti je v zorném poli alespoň tří majáků a v celé oblasti hlídkují družstva stormtrooperů a scout trooperů.“ Na okamžik se odmlčel. „Nemějte obavy, pane. Aby nám někdo proklouzl, musel by být neviditelný.“
Jen Morzag věděl, jak chabé ujištění tato poznámka představovala.

* * *

Plukovník Deyen a ostatní členové eskadry Orca vstoupili do jedné z jídelen na palubě Casarru, kam byli dočasně převeleni. Jídelna byla mnohem větší než na Nebuchadnezzaru.
Samozřejmě, na hvězdném destruktoru je o třicet tisíc krků víc, které musí živit, pomyslela si Trish.
Od hlavního náporu strávníků už uběhla skoro hodina, takže tu nebyla téměř žádná fronta. Když vyfasovali jídlo – jakési maso, které vonělo lépe, než vypadalo – vyhledali místo poblíž středně hlučné skupiny strávníků v uniformách Nové republiky.
Trish se usadila a pomalu si začala ukrajovat kus toho podivného masa.
„Vidíš toho muže vedle nás?“ zeptal se po chvíli Keelen tiše, téměř nezřetelně.
Trish se lehce pootočila doleva, ob místo vedle ní seděl lidský muž s insigniemi armádního kapitána a pojídal svůj pokrm ve společnosti asi deseti dalších vojáků. Každou chvíli po očku koukl na piloty, ale nic neřekl.
„A co je s ním?“ zeptala se.
„Zcela evidentně nás ignoruje,“ zamumlal Keelen. „Je v naší blízkosti a protokol většiny civilizací z Jádra vyžaduje, aby nám alespoň popřál dobrou chuť, když už nic jiného.“
„Tohle je válka,“ řekla Trish. „Protokol je to první, na co se zapomíná. Já mu přece taky nepopřála dobrou chuť. Doma na Kuatu do mě pořád hustili, kterou vidličku mám jak používat, jak jíst dezert, jak nemám odnášet jídlo, že od toho máme doma otroky. Proto jsem odtamtud taky utekla. Teda, byl to jeden z důvodů.“
„A nemyslíš, že je možné, že nás ignoruje kvůli mě?“ Keelen položil ruku na svou modrou tvář.
„To asi ne. Podívej se kolem něj, mezi jeho vojáky je spousta nelidí.“
„Ale žádný jako já.“
„Já vás neignoruji kvůli tomu, jak vypadáte,“ ozval se ten kapitán. Trish a Keelen se asi nebavili úplně potichu. „Jen se prostě domnívám, že si spolu nemáme o čem povídat, tak se o to ani nesnažím.“
Piloti a vojáci se k nim teď začali otáčet.
„Udělali jsme vám snad něco?“ zeptala se Trish.
„Ne,“ řekl kapitán. „Ale vy jste piloti, my jsme vojáci. Zřejmě se nemáme možnost pochopit.“
„Proč myslíte? Jo, já jsem Trish Bryla, eskadra Orca, tohle je můj kolega Keelen.“
Kapitán si je chvíli měřil pohledem. „Kapitán Niro, 198. prapor výsadkářů.“
„Těší mě,“ řekla Trish. „Takže, co vás žere?“
„Mě... nežere nic. Jen se snažím říct, že piloti a pěšáci žijí tak trochu v jiném světě. Když pro vás akce skončí, pro nás začne. Vy sestřelujete stíhačky, které útočí na naše výsadkové lodě a když přistaneme, letíte si oslavovat vítězství a my to dole vyžíráme.“
„Každý přece plníme svou část úkolu,“ vmísil se do toho plukovník Deyen. „Jeden se neobejdeme bez druhého.“
„Vám vadí, že symbolem Nové republiky a povstání byli vždycky spíš piloti než pěšáci?“ zeptala se Trish. „Za to my nemůžeme.“
Niro po ní šlehl pohledem. „Slečinko, já tu nejsem od toho, aby ze mě byl hrdina. Mým úkolem je udržet co nejvíc lidí z mé roty naživu. O nic jiného mi nejde. Všichni hrdinové jsou už mrtví,“ dojedl a začal se zvedat. „Vy to nepochopíte. Vy jste nebyli na Medivaru VII.“
Nastalo ticho. Někdo poblíž Trish hluboce nabral vzduch do plic.
„Eskadra Orca vám bude na Aise krýt záda,“ řekl Deyen, když Niro začal odcházet. „Až do konce akce.“
Niro se pousmál. „Já vím.“
Když odešel, mezi piloty z eskadry Orca se rozhostilo ticho.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se Keelen. „Co se stalo na tom Medivaru VII?“
„To se stalo krátce předtím, než se povstalci usadili na Hothu,“ vysvětlovala Trish. „Na největším z měsíců planety Medivar, Medivaru III, měli impové základnu. Nějakou továrnu na těžkou techniku nebo něco takového. Na Medivaru VII byly sklady a servisní depo. Povstalci plánovali vysadit pěchotu na Medivaru VII a odříznout tak hlavní základnu od zásobování, zatímco ji rozbombardují.“
„Ty zásoby na sedmičce jsme potřebovali pro sebe,“ dodal Deyen. „Proto jsme se obtěžovali s vyloďováním vojáků. Jenže naše flotila narazila na tvrdší odpor, než jaký čekala, a byla zničena. Naši vojáci zůstali odříznuti na Medivaru VII a museli čekat měsíc, než dorazí posily. Během té doby na ně imperiální posádka poslala všechno, co měla.“
„Na Medivaru VII přistálo šest set povstaleckých vojáků,“ řekla Trish. „Šedesát osm jich přežilo,“ kývla na dveře, kterými odešel Niro. „Na něco takového se zřejmě nedá zapomenout.“

* * *

Hlavní město Raskat Mattovi připomínalo města na Lomosu III. Nebyla to žádná přetechnizovaná metropole jako na planetách v Jádru, ani to nebylo jen pár chatrčí, jako některé kolonie ve vnějším okraji. Mattovi to město připadalo tak nějak... normálně. Asi právě proto, že v podobném městě žil. Zvláštní ráz městu dávaly Obelisky světla – stejné jako byly v Perlové zátoce a jaké jsou zřejmě ve všech aiských městech – tyčící se po celém městě. Bylo jich asi dvacet nebo třicet.
Pár kilometrů od města narazili na hlídky Hnutí odporu, které je propašovaly dovnitř. Řekli jim, že pro větší bezpečnost by se měli rozdělit do menších skupinek – proti čemuž ostatně ani neprotestovali. A tak se Matt a Killian ocitli v domě jedné staré ženy na předměstí Raskatu.
„Tady budete v bezpečí,“ řekl člen Hnutí odporu, který je přivedl. Od chvíle, co je potkal, řekl patnáct slov, včetně této věty. Jakmile se jich stařenka ujala, beze slova odešel.
„Znáš ho?“ zeptal se Matt, sotva za mužem zapadly dveře.
„Ne,“ zabručel Killian. „Ale pár takovejchle týpků hrávalo beamblast. To byli nejdrsnější protivníci. Nemluví, jen mlátí.“
„Pojďte se mnou,“ vybídla je stařenka a vedle je přes kuchyň k malým dveřím v rohu. „Já jsem Vanta. Máte vy nějaké jméno?“
„Killian Darkwater,“ řekl Killian. „Tohle je Matt Lavron, Jedi.“
„Jedi?“ zarazila se Vanta. „Jedi v mým domě! To budou všichni sousedi koukat!“
„To nesmíte nikomu říct!“ vyjekl Matt.
Vanta se zasmála. „To jste všichni Jediové tak naivní? Dělám si jen srandu.“ Otevřela dveře. „Jsme tady.“
Za dveřmi bylo několik schodů, které vedly do malého suterénu, kde leželo několik beden, na kterých byla vrstvička prachu. Uprostřed místnosti byl dřevěný stůl, dvě židle a dvě provizorní lůžka.
„Tady to těch pár dnů snad vydržíte,“ řekla Vanta.
„Určitě, děkujeme, madam.“ řekl Matt. Nemohl si přece stěžovat, ta žena riskovala život tím, že je ukrývala.
„To je v pořádku,“ řekla Vanta. „Je to ze staré známosti.“
„Jak jste se vlastně dostala k Hnutí odporu?“ zeptal se Matt.
„Nejsem oficiálně v Hnutí, ale vypomáhám,“ vysvětlovala Vanta. „Moje vnučka, Katja, je členkou.“
Matt přimhouřil oči, to jméno mu něco říkalo.
„Potkals ji v Perlový zátoce,“ šeptl Killian. „Ta holka se zelenejma vlasama.“
Matt nenápadně přikývl. Už se mu vybavila.
„Tak si udělejte pohodlí,“ řekla stařenka. „Přinesu vám něco k jídlu.“
Matt se chystal říct, že to není nutné, ale žena už byla pryč.
„Neškleb se tak,“ řekl Killian. „Aiskou kuchyni jsi ještě neochutnal.“
Za chvíli Vanta přinesla dva talíře s nějakým masem a rychle zase odběhla.
Killian se usmál. „Výborně, domácí dayn!“
„Dayn?“ zeptal se Matt.
„To jsou ti ptáci, co lítaj všude kolem,“ řekl Killian. „Neboj se. Nejsou jedovatý.“
„Já vím, že ne,“ Matt se pousmál. „Tohle je lahůdka oproti tomu, co nám dává mistr Skywalker na akademii,“ otřásl se. „On slyšel, že staří rytíři Jedi jedli jen obyčejné jídlo a nějak si usmyslel, že obyčejné jídlo je totéž, co nechutné jídlo. Předkládal nám nejlevnější kaši z pytlíku, jakou sehnal! To ani nebyla kaše, to byla tekutina!“ Vzal si několik soust. „Tohle je vynikající. Na akademii to bylo taky poprvé a naposledy, co jsem viděl ovocný džus s nálepkou ,čerstvě zabito‘.“
Killian se zasmál a zakuckal se. „No jo, srandičky,“ ukrojil si kus masa. „Změňme téma. Jak to tedy vypadá mezi tebou a Laurou? Pochop, mám k ní poněkud ochranitelské sklony.“
Matt pomalu přehazoval sousto v puse, nakonec polkl. Tohle byla poslední dobou mezi jeho přáteli a známými oblíbená otázka. „No... vypadá to normálně. Záleží mi na ní. A... no, prostě k sobě něco cítíme.“
„Miluješ ji?“
Tohle byla druhá část té oblíbené otázky. Možná ještě protivnější. „Ano. Ale... nevím, jak se to bude vyvíjet.“
„Ovšem,“ řekl Killian. „Až to tady všechno skončí, ona zůstane tady a ty se vrátíš na tu svou akademii na druhej konec galaxie. Zapomenete na sebe.“
Matt zavrtěl hlavou. „Já nevím, jak to bude. Můžeme se navštěvovat.“
„To by šlo, kdybyste bydleli každej v jiným městě nebo na sousední planetě, ale ne když jste každej na opačným konci galaxie. Navštěvování nebo komunikace přes HoloNet tu moc fungovat nebude. Pokud spolu budete chtít zůstat, jsou jen dvě možnosti. Buďto se ona přestěhuje za tebou nebo ty sem.“
Matt se nadechl. Killian měl v tomhle nejspíš pravdu. „Těžko říct. Nevím, jak to bude.“
„Seš Jedi, neučí vás vidět budoucnost?“
„To ano, ale také nás učí soustředit se na přítomnost,“ řekl Matt. „A v přítomnosti je Laura ve Slavikových rukách a my ji musíme zachránit. Na všechno ostatní bude čas později,“ zadíval se kamsi do dáli. „Kdo ví, třeba se nedožiju příštího rána.“
„Jo,“ zašeptal Killian. „Jasně.“
Své jídlo dojedli v tichosti. Když si Vanta přišla pro talíře, Matt se zeptal: „Jak dlouho myslíte, že tu budeme čekat, než si pro nás někdo přijde?“
„Chvilku to potrvá,“ řekla Vanta. „Radši si udělejte pohodlí. Asi musí nashromáždit co nejvíc vůdců Hnutí odporu, než pro vás pošlou. To není jen tak.“
Popošla do rohu místnosti a vytáhla hadr a kbelík. „Budete mít trochu času, tak tu třeba můžete uklidit. Nezametala jsem tu už ani nepamatuju. Berte to jako poplatek za poskytnutí přístřeší.“
Killian vyvalil oči. „Cože? Vy jste přeci jedna z nás.“
„To jo, ale tenhle pokoj se sám neuklidí.“
Matt vzdychl. Mrkl na Killiana a pomocí Síly si přitáhl hadr. „Tak napusť do kýble vodu. Život rytíře Jedi je jedna velká oběť.“

* * *

Čekali několik hodin, než pro ně přišel člen Hnutí odporu – tentokrát to byla mladší žena s blond vlasy spletenými do copu. Odvedla je na ulici, kde už čekal připravený speeder s řidičem. Matt se snažil sledovat, kam jedou, ale vzhledem k tomu, že toto město neznal, brzy s tím přestal. Navíc měl dojem, že řidič schválně volí klikatější cesty a místy jezdí dokola, aby odradil případné pronásledovatele.
Nakonec dorazili k jedné budově, která vypadala jako sklad. Žena je rychle odvedla dovnitř a speeder odjel.
Opravdu to byl sklad. Nebo spíš býval. Teď to vypadalo jako provizorní vojenská základna a v těch několika málo bednách, co byly otevřené, ležely zbraně.
V jedné z místností byl velký stůl, na kterém byla holografická mapa města. Kolem stolu stálo asi dvacet lidí. Matt poznal Jacoba Maliho, se kterým mluvil v Perlové zátoce. Přítomna už byla i jednotka seržanta Otary, Ariel, Dal’zlai a další lidé, které nepoznával. Kromě lidí a několika Bothanů tu viděli i další dva druhy. Od své poslední návštěvy Aisy dostal Matt poučení od Laury o přesnějším složení obyvatel planety. Osmdesát procent obyvatel byli lidé, zbytek tvořily menšiny Bothanů, Togrutů a Zisianů. Těch několik málo Devaronianů, kteří sem přišli s kolonisty, už takřka úplně splynulo s ostatními druhy.
„Tak jsme tu konečně všichni,“ řekl Jacob a kývl na Matta a Killiana. „Rád vás zase vidím, Lavrone.“
„Taktéž.“
Jacob kývl na Bareta Otaru. „Právě jsme začínali projednávat jistou komplikaci ve vašem plánu.“
Matt pozvedl obočí. Jacobův tón se mu moc nelíbil. „Ano?“
Jacob se nadechl. „Chápu to správně tak, že chcete osvobodit Lauru Cruise těsně před tím, než Nová republika zaútočí?“
„To je pravda. Nová republika dostane signál s přesným časem útoku, až se dozvíme, kdy ji chce Slavik popravit.“
Jacob se podíval do země. „To znamená, že na celou akci máme dvanáct hodin. Poprava má být zítra v osm třicet místního času.“
Matt ztuhl. To byla velká čára přes rozpočet. Čekal, že budou mít alespoň den na to, aby všechno připravili. A aby viceadmirál Ziga stačil všechno pořádně připravit...
„To, co potřebujeme vědět, je jestli to dokážete všechno tak rychle zařídit... nebo jestli Cruise ponecháme jejímu osudu,“ řekl postarší člen Hnutí odporu.
„Také ji můžeme osvobodit bez Nové republiky, Vaalere,“ upozornila ho Ariel.
„To je špatný nápad,“ řekl Baret. „Když ji osvobodíme hned, Slavik vyšle všechny své lidi do ulic po ní pátrat a zřejmě si zažádá o posily. To by invazi ztížilo. Když ji osvobodíme těsně před útokem, nebudou vědět, kam skočit dřív.“
„Otázkou je,“ přerušil je Jacob a zadíval se na Matta, „jestli bude možné, aby se sem vaše flotila dostala tak brzy?“
Matt se nadechl. Copak o to, Nová republika se sem dostane. Otázkou spíš je, jestli bude imperiální admirál Pellaeon ochoten přizpůsobit se tak náhlé změně plánu. „To záleží hlavně na tom,“ řekl nahlas, „jak rychle bude možné odtud poslat zprávu Nové republice.“
„To by neměl být problém,“ ozval se jeden Togrut. „Na jedné z komunikačních centrál v Raskatu máme svého agenta. Může zprávu schovat do nějaké jiné zprávy a poslat na satelit na oběžné dráze. Zpráva se dostane, kam má.“
Matt zamrkal. „To je to takhle jednoduché?“
„Slavikovi lidé si pořád myslí, že jsme drbani,“ řekl Vaaler. „Mají tendence nás podceňovat.“
„Měli bysme tu zprávu vyslat co nejdřív,“ řekl Killian.
„Stačí, když mi řeknete znění a já to půjdu předat dál,“ nabídl se Togrut.
„Znění by mělo být co nejkratší,“ řekl Matt. „Půl deváté místního času...“ V duchu začal rychle počítat, „to je asi čtrnáct hodin našeho lodního času,“ mrkl na Bareta, který mu to kývnutím potvrdil. „Napište prostě – jak byl ten kód – jo: ,Zapálit pochodeň 1400 plus D‘.“
Togrut zamžoural očima. „Jakže?“
„To je kód. ,Zapálit pochodeň 1400 plus D‘. Neptejte se mě, jak na to přišli. 1400 je čas a plus D znamená dnes.“
Togrut se podíval na Jacoba, ten přikývl a Togrut odběhl pryč.
„I tak máme ale málo času na přípravu ostatních věci,“ řekl Baret. „Kromě osvobození Cruise musíme provést různé menší útoky na Slavikovy pozice, abychom vyvolali zmatek.“
Matt přikývl. „Kolik tu máte lidí?“
„Lidí je dost,“ řekl Vaaler. „Ikona Laury Cruise k nám přilákala spoustu nových členů. Ale máme málo zbraní a munice.“ Ukázal na muže v uniformě. „Tohle je podplukovník Stross. Potom, co Slavik vyhlásil stanné právo, se za naši věc postavila i místní policie. Díky ní budeme mít podstatně větší palebnou sílu.“
„Ale ne zas tolik,“ upozornil Stross. „Většinu našich energetických článků nám hned zabavili. Máme jen energii na to, aby každý policajt mohl mít služební blaster.“
„Ale i tak je to dost,“ řekl Vaaler. „Máme také dostatek blasterů i těžších zbraní, které jsme získali od Slavikových lidí, kteří... je už potřebovat nebudou.“
„Slavik má určitě ve městě nějakou zbrojnici, ne?“ zeptal se Baret.
„Ano,“ přitakal Vaaler. „Sklad munice je v jednom z přístavků hotelu Morleen, kde mají slavikovci kasárna.“
Baret přikývl. „Myslel jsem, že pokud potřebujeme víc zbraní, bude nejlepší si od Slavika nějaké vypůjčit,“ otočil se na člena týmu. „Paule, co bys řekl malému vloupání?“
Paul se pousmál. „Říkám: ,kde a kdy?‘“
„Pošleme s vámi pár našich lidí,“ řekl Jacob.
„A ráno bychom měli také po celém městě začít provádět menší akce,“ řekl Matt. „Žádné velké útoky, ale spíš hodně menších. Měli bychom je vyvést z rovnováhy a vyklidit cestu pro naše vojáky. Budeme útočit tam, kde je protivník nejslabší.“ Není to možná nejčestnější taktika, ale je velice účinná, pokud nemáte dostatečnou sílu, abyste se mohli protivníkovi postavit přímo, což byl jejich případ. A koneckonců, Povstalecká aliance s touto taktikou vyhrála válku.
Jacob ukázal na několik bodů na mapě. „Je tu dost míst zralých pro útok. Na parkovišti u hotelu Morleen jsou nepřátelská pozemní vozidla. Další jsou na parkovišti Brumel, poblíž kasáren, kde je vězněna Laura Cruise. Další kasárna jsou pak přímo ve vládní budově a v několika hotelech na kraji města. Hodláme také použít naši tajnou zbraň.“
„Tu, o které jste mluvili už v Perlové zátoce?“ zeptal se Matt.
„Ano, tu,“ potvrdil Jacob. „Řídicí sál, ze kterého se zbraň ovládá, je ukryt v bunkru pod městem a už je v našich rukou. Ale potřebujeme k tomu energii a Slavikovi lidé obsadili místní elektrárnu. Musíme ji dostat zpátky a převést energii.“
„Toho se ujmeme my,“ řekl podplukovník Stross. „Policie se dostane přece jen dál, než vzbudí podezření.“
„Taky bysme měli vyslat do ulic menší skupiny, který by přepadávaly Slavikovy hlídky,“ navrhl Baret.
„A zajistit oblasti kolem míst vylodění,“ řekl Matt. „A měli bychom nějak nenápadně naznačit obyvatelům, že by se zítra měli klidit z centra města.“
„S tím už se začalo,“ řekl Vaaler. „Ale zajistit ty oblasti bude těžké. Zvláště ty dva úseky nejblíže k vládní budově. Park Uhat a ulice Hamoa. Bude tam příliš mnoho hlídek. Mohli by si všimnout, že se tam něco děje.“
Matt si olízl rty. „Budeme to muset risknout. Naši výsadkáři budou nejzranitelnější při vyloďování.“
„Můžeme ale docela efektivně zajistit některé oblasti,“ Jacob ukázal na bod na mapě poblíž jednoho z mostů. „Tenhle mrakodrap patří jedné soukromé firmě vyrábějící textil. Její majitel se dost vehementně staví na stranu Hnutí odporu. Požádáme ho, aby neposílal své zaměstnance zítra do práce a uděláme v mrakodrapu palebnou pozici. Je z něj dobrý výhled na polovinu města.“
„A firma, která má na starost údržbu silnic pro nás v určitých místech vytvoří malé kaňony,“ řekl Vaaler. „Bude to vypadat, jako že něco opravují, ale ty kaňony jdou využít jako improvizované zákopy.“
Baret se postavil blíž k mapě a usmál se. „Dobrý. Času nemáme nazbyt, tak bysme měli nechat obecných keců a přejít k podrobnostem.“
Vaaler přikývl. „Jistě, a pokud máte nějakou připomínku nebo cokoliv, tak mluvte, jste v tomhle zkušenější než my.“
„A ještě jednu věc,“ Jacob se nadechl. „Děkujeme vám všem. Za to, co pro nás děláte i za to, co jste už udělali.“
Matt se usmál. „Není zač.“
„Jo, tohle máme v popisu práce.“ Baret ukázal na bod na mapě, pak se podíval na dva členy svého týmu. „Tomasi, Same, vy půjdete na to Slavikovo parkoviště, určitě tam je spousta vozidel, který měly být ve šrotu už včera...“

* * *

Na můstku Nebuchadnezzaru zavládlo ticho.
Viceadmirál Ziga se díval na zprávu na displeji u komunikační stanice. Zpráva byla stručná, ale až příliš výstižná.
„Jak je to staré?“ zeptal se poručíka Orvona.
„Ne déle jak deset minut, viceadmirále,“ řekl poručík. „Zavolali jsme vás hned, jak jsme to zachytili, přesně podle vašich instrukcí.“
Ziga přikývl. Zbývá jim pár hodin na zahájení celé akce. Na okamžik ho napadlo nechat pozemní výsadek svému osudu, ale rychle tu myšlenku vystrnadil. Oni na něj spoléhali. A ten časový rozvrh nebyl zase tak moc těsný, aby se to nedalo zvládnout.
„Svolejte všechny kapitány a velitele eskader do instruktážní místnosti, poručíku,“ nařídil. „Ať se sem dostaví co nejrychleji.“
„Ano, pane!“ řekl Orvon a pustil se do práce.
Ziga přistoupil ke svému velitelskému křeslu a zhluboka se nadechl.
„Kontaktujete Pellaeona?“ zeptal se tiše kapitán Miavv.
Ziga přikývl. „Ano. Doufám, že se nerozčílí, že nedostal avízo dřív, ale co nadělám. Jen doufám, že dokáže tak rychle zmobilizovat své lodě.“
„A my?“
„My zaútočíme podle plánu,“ řekl Ziga. „Odtud nám trvá cesta na Aisu jen půl hodiny, takže bychom měli vše stihnout. Ať celá flotile přejde na žlutý poplach.“
Zamířil ven z můstku. „Kdybyste mě potřeboval kapitáne, budu ve své pracovně. Poručíku Orvone?“
„Ano, pane?“
„Za pár minut vám pošlu na můstek zprávu, kterou odešlete celoplošně na frekvencích, která vám zadám, rozumíte?“
„A-ano, pane,“ řekl Orvon mírně zaraženě. „Rozumím.“
Ziga přikývl a opustil můstek.

* * *

Komlink na stole admirála Pellaeona zapípal.
„Ano?“ ohlásil se Pellaeon.
„Admirále,“ ozval se poručík Niklos. „Je tu kapitán Valdis.“
Pellaeon se zamračil. Kapitán věděl, že ho může v případě nutnosti kontaktovat přes interkom. Že za ním přichází osobně...
„Ať jde dál.“
Kapitán Valdis vešel, ve tváři měl poněkud zachmuřelý výraz.
„Co se děje, kapitáne.“
Valdis vyčkal, dokud se za ním nezavřou dveře. „Přišla zpráva od Nové republiky pane. Máme čas útoku.“
Pellaeon se nadechl. „Kdy?“
„Podle jejich harmonogramu bychom měli vyrazit do sedmi hodin.“
Pellaeon se zamračil. Čekal, že budou mít víc času. Čekal, že se Nová republika ozve alespoň den předem!
Moc se mu nelíbilo, že se přetrhne kvůli Nové republice. A Valdisovi se to zřejmě taky moc nelíbilo, ale uměl si zachovat neutrální výraz.
Pellaeon věděl, že by celou akci nejspíš zvládl bez pomoci Nové republiky, stejně jako by oni nejspíš zvládli akci bez něj. Ale když zaútočí současně, Slavika poněkud víc vykolejí. I když plán je uzpůsoben tak, že Pellaeon se svou flotilou zaútočí první a strhne na sebe většinu pozornosti. Nová republika pak zajistí, aby Slavik neměl už kam ustoupit. Nešlo jen o to dobýt Haven. Šlo o to zastavit Slavika jednou provždy.
„Je to proveditelné, kapitáne?“ zeptal se pomalu.
„Flotila je připravena vyrazit na váš rozkaz admirále,“ ujistil ho Valdis. „Důstojníci byli zasvěceni do situace a obeznámit se situací jednotlivé piloty a vojáky bude otázkou hodiny.“
„Dobrá, kapitáne,“ řekl Pellaeon. „Tak se pusťme do práce. Ať velitelé eskader začnou svým pilotům poskytovat instruktáž. A ať majoru Breitovi ještě jednou přesně vysvětlí cíl jeho mise.“ Začal se zvedat. „Já půjdu najít generála Zukova.“

* * *

Generála Zukova našel v jedné z kajut ve středu lodi. Ačkoliv Zukov nebyl formálním velitelem divize vojáků umístěné na Firestormu – pod jeho velení spadaly všechny pozemní jednotky této flotily – měl právo být ubytován v jedné z kajut v důstojnickém křídle ve věži několik pater pod hlavním můstkem, kde žili vyšší důstojníci. Zukov ale k překvapení všech toto ubytování odmítl a nastěhoval se do jedné z větších kajut poblíž ubikací stormtrooperů nad hlavním hangárem. Řekl, že chce být mezi svými.
Pellaeon tento jeho postoj dost dobře nechápal. Kajuty v důstojnickém křídle nebyly žádná protekce, Zukov si zasloužil svou hodnost a všechny výhody s ní spojené. Možná, že když generál většinu života bojoval na planetách, čisté paluby hvězdného destruktoru pro něj byly příliš velký luxus. Nebo šlo možná čistě o tu dávnou rivalitu, která panovala mezi loďstvem a armádou.
„Admirále, pojďte dál,“ přivítal ho Zukov, jehož tvář profesionála nedala najevo žádné překvapení, že admirál přišel až do jeho kajuty. Pellaeon ho mohl prostě povolat na můstek nebo do své kanceláře, ale rozhodl se, že přímá návštěva bude mít větší efekt.
„Dostali jsme zprávu,“ řekl Pellaeon. „Za několik hodin vyrazíme.“
Zukov jen přikývl. „Rozumím, admirále. Řeknu svým důstojníkům, aby začali připravovat stormtroopery. Budeme připraveni vyrazit na váš rozkaz.“
„Dobře... to je dobře.“ Pellaeon se odmlčel. „Generále, chtěl jsem vás požádat, abyste svou účast při útoku ještě jednou uvážil.“
„O tom už jsme mluvili, admirále,“ řekl Zukov. „Chci své lidi vést.“
„Naše znalosti stanice Haven se omezují jen na vnější obranu,“ upozornil ho Pellaeon. „Nevíme, jakou speciální obranu a bezpečnostní systémy bude mít Slavik uvnitř. Bude to pro vás příliš nebezpečné.“
„Admirále, při vší úctě, do jaké hodnosti je voják ještě postradatelný?“
Kdyby Pellaeon nebyl diplomat, řekl by, že v armádě to bude něco kolem majora a v loďstvu možná ještě nadporučík. Ale to mu jen na okamžik blesklo hlavou.
„Jste pro Impérium příliš cenný, generále,“ řekl Pellaeon místo toho. „Postrádáme zkušené velitele. V loďstvu i v armádě.“
„Přeceňujete mou důležitost, admirále,“ Zukov se usmál. „Všichni jsme postradatelní. Kdybych zemřel, někdo jiný by nastoupil na mé místo.“
„Ale uvažte, jaký důsledek by měla vaše smrt na morálku vojáků,“ zkusil to naposledy Pellaeon. Oba věděli, že mu může jednoduše nařídit, aby zůstal na palubě Firestormu, ale Pellaeon věděl, že držet ho tu násilím by nebylo dobré ani pro jednoho z nich. „A zamyslete se, jestli byste jim neprospěl víc, kdybyste je koordinoval odtud.“
„Stormtroopeři v tom zmatku nic nepostřehnou,“ řekl Zukov. „A moji důstojníci jsou dobře vycvičeni. A co se týče koordinace, můj zástupce, plukovník Trandis, je v tomto ohledu mnohem výkonnější než já.“ Zavrtěl hlavou. „Ne, admirále, oceňuji vaši starost, ale nepošlu svoje vojáky samotné, když nevím, co je tam čeká.“
Pellaeon pomalu přikývl. „Chápu vás, generále. Nesouhlasím, ale chápu vás.“

* * *

Od generála Zukova zamířil Pellaeon k přípravně pilotů. V instruktážních místnostech už jednotliví velitelé eskader vysvětlovali svým pilotům úkoly. Pellaeon zamířil do jedné z menších místnosti, kde major Alnim Breit podstupoval detailnější brífink od svého instruktážního důstojníka. Když Pellaeon vešel, Breit se vypjal do pozoru, důstojník se jen mírně pootočil a postavil se ještě prkenněji, než stál předtím.
„Pokračujte,“ řekl Pellaeon tiše a posadil se do jedné ze zadních řad. Breit měl úkol, který byl pro misi klíčový, a tak musel dohlédnout na jeho dostatečné zasvěcení.
Důstojník si vedl dobře, ale Pellaeon viděl, že ty historky o něm nebyly přehnané. Ten muž stál u taktického hologramu a dopodrobna – jako básničku – Breitovi vše vysvětloval. Zdálo se, že téměř nehýbe ústy a po téměř každém slůvku udělal mikroskopickou mezeru, než zase pokračoval. Když domluvil, zůstal stát bez hnutí na místě a mlčky čekal. Kdyby občas nezamrkal, Pellaeon by si myslel, že to je figurína.
Žádná akademie takhle nemůže vymýt mozek. To musí mít od narození, pomyslel si Pellaeon.
Major Breit – který s tímto důstojníkem nesloužil poprvé a tak už věděl, co od něj čekat – vstal a přistoupil k němu.
„Co je úkolem mé mise?“
„Admirál Slavik zradil císaře už v bitvě u Endoru. V následujících letech prováděl zbabělé útoky na imperiální základny a lodě po celé galaxii. Většinu lodí ve své flotile ukradl Impériu a jeho podřízení jsou zrádci a přeběhlíci. Slavik byl označen za nepřítele Impéria. Trestem je smrt. Jen včasný zásah admirála Pellaeona zabránil Slavikovi vyslat dálkově řízený calamarský křižník naložený výbušninou na hlavní město Impéria Bastion a zavraždit miliony loajálních občanů Impéria. Nyní přišel čas zavést bitvu zpátky na Slavikovo území.
Slavik si v Zóně vybudoval tři loděnice: Haven, Reegan a Spire. Haven je zároveň domovská stanice jeho podřízených. To bude cíl této mise. Vaším úkolem bude co nejrychleji vyřadit čtyři hlavní štítové generátory umístěné v horní části nástavby stanice, aby naše hvězdné destruktory mohly stanici vyřadit a naše transportéry mohly přistát. Buďte opatrný, na vašem úspěchu závisí úspěch celé této mise.“ Důstojník skončil a dál nehybně stál a díval se na Breita. Pellaeon si byl téměř jistý, že kdyby se ho Breit zeptal znova, co je jeho úkolem, důstojník by mu bez mrknutí oka tento dokonale nacvičený text zopakoval slovo od slova.
„V jakém stroji poletím?“ zeptal se dál Breit.
„Budete pilotovat Missile Boat označený Mu 1 z hvězdného destruktoru Firestorm. Nebudete mít žádného wingmana. Pro tuto misi byl váš stroj vyzbrojen čtyřiceti třaskavými střelami. Obdržíte ještě sekundární výzbroj třiceti protonových torpéd. Rovněž budete mít nově vylepšenou rušičku. Kvůli zmatení nepřítele poletí váš Missile Boat v eskadře Assault Gunboatů, která mají podobný design. Jakmile dostanete signál, oddělíte se od skupiny a použijete svůj SLAM systém, abyste se co nejrychleji dostal ke stanici a vyhnul se nepřátelským stíhačkám. Přístup ke generátorům bude vyžadovat obratné manévrování. Jakmile budete u něj, ke zničení jednoho generátoru by měla stačit čtyři protonová torpéda. Pokud byste potřeboval doplnit munici, můžete se vrátit na Firestorm nebo využít hangáry dalších dvou destruktorů, Agonizeru a Obliteratoru, nebo některého z podpůrných plavidel. Pamatujte, že stíhačka, kterou pilotujete, je prototyp, jehož cena se rovná ceně celého hvězdného destruktoru. Neztraťte ji!“
Breit přikývl a zeptal se dál: „Jaký můžu očekávat odpor?“
„Téměř vše, co Slavik má, ukradl Impériu. Většina jeho pilotů pochází z imperiálního loďstva a podstoupila stejný výcvik jako vy. Můžete proti sobě očekávat standardní imperiální stroje jako TIE Fightery nebo TIE Interceptory. Rozvědka také hlásila, že ve Slavikově výzbroji se nachází i několik eskader stíhaček TIE Avenger, takže se mějte na pozoru. Pokud by došlo ke střetnutí, použijte třaskavé střely. Stačí dvě na likvidaci jednoho Avengeru, ale musíte být blízko, aby neměl čas zahájit úhybné manévry. Slavik podle všeho vlastní i nějaké stíhačky, které používá různá spodina v této části galaxie, jako Razor Fightery, Preybirdy a R-41 Starchasery. Buďte ostražitý.“
„To je prozatím vše, pane,“ řekl Breit formálně. Důstojník udělal až příliš předpisové vpravo v bok a odpochodoval do předletové přípravny.
Pellaeon se zvedl a přistoupil k Breitovi, ten okamžitě zpozorněl. „Admirále.“
„Majore,“ Pellaeon kývl na pozdrav a potom se otočil na dveře, kterými zmizel instruktážní důstojník. „To... to je to s ním takové vždycky? Hodně jsem o něm slyšel, ale netušil jsem, že to takhle zlé.“
„Je to zlé,“ souhlasil Breit. „Ale umí poskytnout dobrý brífink, i když si na něj člověk musí chvíli zvykat.“
Pellaeon potřásl hlavou. „Ano, nemám k tomu ani co dodat. Má pravdu v tom, majore, že váš úspěch je pro misi klíčový. Moji analytici tvrdí, že je to na jednoho člověka příliš mnoho zodpovědnosti – a nejspíš mají pravdu – ale nemáme na vybranou. Je to ten nejméně krvavý způsob, jak se dostat na Haven.“ Usmál se. „My se od vás pokusíme odlákat pozornost, a i kdyby vás zaznamenali,“ pokrčil rameny, „většina imperiálních analytiků má stále tendence nepovažovat osamocenou stíhačku za hrozbu. Doufejme, že tuto vlastnost si Slavikovi lidé z Impéria odnesli.“
Breit úsměv opětoval. „Také doufám, pane. A nemějte obavy. Nezklamu vás.“
„Já vím, majore. Já vím.“

* * *

Dveře se otevřely a viceadmirál Ziga vstoupil do hlavní instruktážní místnosti na Nebuchadnezzaru následován komodorem Damorinem a plukovníkem Zlitarem. Ještě naposledy s nimi probíral přesný plán první vlny útoku na Aisu. Nechtěl využívat nějaký žhavý prototyp, který zatím nebyl vyzkoušený v bojových podmínkách, ale Zlitar ho nakonec přemluvil. Dobrým argumentem byla poznámka, že když to nevyzkouší a nezariskují oni, bude to muset vyzkoušet a zariskovat někdy jindy někdo jiný.
Místnost se pozvolna utišila a Ziga se ujal slova.
„Tak, dámy a pánové, je to tady. Za několik hodin vyrazíme na Aisu. Naším cílem bude osvobodit planetu a skoncovat se Slavikem jednou a provždy.“
Někteří v davu propukli v menší jásot – všichni si pamatovali Slavikův útok v Pulvikově rozsedlině, při kterém všichni přišli o nějaké své přátele a spolubojovníky. Ti zkušenější důstojníci zůstali v klidu sedět. Věděli, že nadcházející bitva nebude jednoduchá.
Ziga stiskl tlačítko a na holoprojektoru se objevil obraz Aisy a těles na její oběžné dráze. „Toto jsou záznamy z našeho posledního průzkumu. Na oběžné dráze Aisy hlídkuje jeden hvězdný destruktor třídy Imperial, jeden interdiktor, asi šest nebo sedm lehkých křižníků třídy Carrack a Strike a přibližně třicet systémových hlídkových lodí. Na palubě těch lodí bude asi deset eskader stíhaček. Na pozemních základnách budou tak maximálně dvě eskadry.“
Stiskl další tlačítko a na hologramu se vyznačilo několik bodů. „Náš útok bude mít několik fází. V první fázi na Aisu přilétnou dvě eskadry A-wingů – Red Dwarfs a Firefly – pod velením plukovníka Kasan Moor. Jejich úkolem bude zničit dva hlavní komunikační satelity Aisy. Po dobu našeho působení v Zóně jsme podnikli už mnoho průzkumných akcí a Slavikovi lidé je začínají vcelku ignorovat, protože vědí, že stíhačky na nic neútočí a také vědí, že nemohou zjistit nic, co by nám nějak výrazně pomohlo. Obranné stíhačky tedy vysílají spíše jen symbolicky,“ Ziga se usmál. „Proto by se nám při troše štěstí mělo podařit zničit oba satelity a podstatně jim ztížit komunikaci, než vůbec stihnou zareagovat.“
Kapitán Mi’to z Knighta zvedl ruku. „S prominutím, viceadmirále, ale k čemu nám to bude? Lodě na oběžné dráze budou stále moci udržovat komunikaci.“
„Za normálních okolností ano,“ připustil Ziga. „Ale podprostorové komunikační antény velkých lodí nejsou zdaleka tak výkonné jako anténa vesmírného satelitu. Ani anténa hvězdného destruktoru. A jejich slabší vysílání dokážeme efektivně rušit,“ otočil se na muže stojícího za ním. „Plukovníku Zlitare.“
Zlitar si stoupl vedle viceadmirála. „Máme k dispozici prototyp malé komunikační rušičky. Je drobná a může být vystřelena jako torpédo z odpalovače na stíhačce. Po krátkou dobu – než se její malý generátor vyčerpá – dokáže rušit komunikaci v poměrně velké oblasti. Přirozeně nedokáže pokrýt oběžnou dráhu celé planety, ale pokud je vypálíme poblíž těch velkých lodí, splní svůj účel. Zabrání komukoliv zavolat posily. Pokud to vůbec někoho ze Slavikových lidí napadne – koneckonců na ně útočí jen dvě eskadry A-wingů, nic víc. Rušičky jsou taky dost malé a mají brzdné? trysky, které je po vypálení rychle zpomalí. Malý a nehybný cíl bude pro rychlé stíhačky těžké zasáhnout, pokud se jim vůbec podaří ho zaměřit. Rušičky by určitě měly vydržet, než dorazí naše flotila se skutečnými rušičkami a odřízne veškerou jejich vnější komunikaci.“
„A flotila bude následovat A-wingy přibližně po deseti minutách,“ řekl Ziga. „Rozdělíme se do tří skupin. První skupinu povedu já, naším cílem bude celkově zajistit vzdušný prostor kolem planety a zneškodnit všechny nepřátelské lodě, které nám přijdou do cesty. Druhou skupinu povede komodor Damorin, kromě zajišťování prostoru se soustředí na ten hvězdný destruktor. Třetí skupina, pod velením kapitána Murdocka, klesne jak nejvíce bude moci do svrchní části atmosféry a bude krýt naše výsadkové lodě mířící na povrch.“
Ziga se nadechl. „Slavik se stejně dříve či později na Aisu vrátí a zřejmě se vším, co zbude z jeho flotily. Proto se musíme snažit ovládnout Aisu – nebo alespoň její vzdušný prostor – co nejdřív. Chci, abychom byli připraveni a už čekali, až se Slavik objeví.“
„A víme přesně, odkud přiletí?“ zeptala kapitán Silvia Yamarus z Indefatigable.
„Pravděpodobně budou jeho lodě přilétat nekoordinovaně z jeho různých loděnic,“ řekl Ziga. „Jakmile dorazíme, naši navigátoři vytipují několik jejich nejpravděpodobnějších vstupních vektorů. Ty se potom pokusíme zaminovat, nebude to zřejmě moc účinné, ale třeba se nám podaří několik lodí ochromit, než vůbec stihnou zapnout štíty.“
Ziga si pohledem změřil všechny v sále. „Neříkám, že to bude snadné, ale moment překvapení bude na naší straně,“ napůl pro sebe se usmál. „A pokud Slavik přežije, bude na to překvapení hodně dlouho vzpomínat.“

* * *

Ministr Aradesh si nalil plnou sklenici místní whisky, jedním lokem ji vypil, nechal nápoj chvíli působit a rychle si nalil další. Od bolesti mu to nepomáhalo, alkohol léčí spíš fyzickou bolest, ale když vypije dost, možná mu přestane ta bolest vadit.
Vypil další sklenku a nalil si třetí. Všechno to už zašlo příliš daleko. Do bodu, ze kterého není návratu.
Aradesh chtěl jen zabránit krveprolití. Věděl, že Slavik je silnější než celá Aisa, a tak bylo zbytečné mu klást odpor. Jednou by sám odešel.
Vítr nikdy nezlomí rákos, tak znělo přísloví, kterým se Aradesh řídil. Slavik by jednou odtáhl i se svou flotilou ze Zóny. Ale Laura Cruise a to celé Hnutí odporu chtělo věci jen komplikovat. A ničeho by nedosáhli.
Aradesh nikdy netušil, že si sem přivedou Novou republiku. To zcela změnilo situaci. Když teď Slavik okupuje Aisu, je velmi reálná šance, že se z jejich planety stane bojiště.
Aradesh se napil, ale tentokrát skleničku nevypil na jeden lok.
Chtěl se vyhnout násilí, ale zdá se, že tomu se už zabránit nedá. Mia Ying začíná mít čím dál tím větší tendence mu rozkazovat. Jeho slovo už nemá žádnou váhu, většina obyvatel Aisy ho nenávidí.
Podíval se na hodinky. Už bude půlnoc. Až ráno Cruise popraví, stane se z ní mučednice a spousta Aisanů se bezhlavě pustí do Slavikových lidí. Ale kdyby ji nepopravili, bude dál pokračovat ve své činnosti a nakonec se tu objeví Nová republika a rovněž dojde ke krveprolití.
A ať už je budoucnost jakákoliv, Aradesh věděl, že on v ní nebude figurovat.
Podíval se vedle sebe, nad nočním stolkem měl zrcadlo. Chvíli se na sebe díval, studoval svoji tvář. A potom na zrcadlo chlístnul zbytek obsahu své skleničky.

* * *

Je čas.
Ash Koor se prudce zastavil. Zdálo se mu to nebo se v jeho hlavě něco ozvalo?
To jsem já, Matt Lavron. Už je čas na váš útok, o dost dříve, než jsme mysleli, jakmile se dostanete do pevnosti, zneškodněte ty repulzní plošiny. Síla s vámi.
Ash zamrkal. Byl to Lavron. A chce, aby zaútočil hned? Ještě nebyl ani na dohled k pevnosti Altsor.
Ashem prolétla vlna pochybností. Stále byl plný odhodlání a věřil, že to dokáže, ale Sílu necítil už tak silně jako kdysi. A to, k čemu se chystá, bude potřebovat velké soustředění a koncentraci. Nebyl poněkud samolibý, když trval na tom, že to dokáže? Všichni na něj spoléhají.
Nadechl se. A právě proto, že na něj spoléhají, tak neselže. Jiná možnost není. Musí uspět. Ne, nemusí, on uspěje. Síla ho povede. Splní svůj úkol.
Nabral Sílu a opět se rozeběhl směrem k pevnosti.