SW workshop - Scon 2007

Před dávnými časy, v předaleké galaxii, na stanici, která byla snad až moc velká...

Právě skončil pohřební ceremoniál za oběti nájezdu na Tantive IV a pozůstalí se pomalu rozcházejí do svých ubikací. Všichni až na dva. AHA-11 a WTF-38, ti dva mají službu, mají na starosti hlídání generátorů vlečného paprsku pro hangár, v němž před chvílí přistála chycená pašerácká loď Millenium Falcon.
Hlídají, nudí se, probírají nejnovější stormtrooperskou módu, když uslyší podivný lomoz. Hluk, jenž přichází z chodby. Otočí se tam, ale další pozornost tomu nevěnují. Koneckonců – mají přeci hlídat generátory, ne prověřovat kdejaký zvuk.
„Co to bylo?“ ptal se první a díval se směrem k chodbě přes mířidla svojí pušky. Ač to tak někdy nevypadá, imperiální pušky opravdu mířidla mají a vojáci je i umí používat.
„Nic, nedělej si starosti,“ zněla odpověď druhého vojáka. A opět se pustili do probírání nejnovějších drbů o Císaři, takže jim dědula v plášti snadno proklouzl za zády.
Jenže chvíli poté se ozval hluk ještě hlasitější. Tenhle zvuk už neměl na svědomí Ben Kenobi a Síla, ale tvořící se časoprostorová trhlina, kterou se sem dostalo cosi. Říkejme tomu třeba Něco.
„Co to bylo?“ ptal se opět první voják a zopakoval svůj výstup s puškou.
„Nevím, v té helmě skoro nic neslyším,“ odpověděl mu druhý a helmu si sundal.
Oba však i nadále setrvávali na svém stanovišti. K pohybu do chodby je donutil až třetí zvuk, připomínající sypoucí se příbory. A ta podoba nebyla náhodná. Něco v chodbě totiž právě zakoplo o příborníky.
To už se stormtroopeři neudrželi a vběhli do chodby, kde spatřili spoustu lžiček. Vidličky ani nože v příbornících nebyly, logistici Impéria je přestali na vesmírné lodě dodávat. Množily se totiž případy, kdy vojáci v jídelně napadli kuchaře právě těmito děsivými zbraněmi.
Ze vzpomínek, jak si minulý měsíc zpravili na kuchařovi chuť z připálených palačinek, vyrušil oba vojáky hlas nadřízeného. Důstojník, to je taková ta osoba, která má neuvěřitelný talent objevovat se ve chvíli, kdy ji nejméně potřebujete.
„Co je to tu za nepořádek?“ ptal se hlasem nabroušeným jako ty zabavené nože.
Dva vojáci jen pokrčili rameny a Něco ve větrací šachtě vysoko nad jejich hlavami se lehce pousmálo.
„Uklidit, vyleštit, odnést do kuchyně. Fofrem, a zapomeňte na žold za tenhle měsíc.“
Tornádo se přehnalo, důstojník odešel. Vojáci si pohlédli do očí, i když v té helmě skoro nic nevidíte, a pustili se do práce, která jim byla přidělená. Ani si moc nestěžovali, i u téhle činnosti mohli pěkně zdrbat všechny hlavouny Impéria.
Něco sedící ve větrací šachtě se začalo nudit, navíc mu táhlo na záda. A taky to netušilo, co se vlastně děje. Je to snad vůle živoucí Síly? Nebo to zase jenom vykouřilo trochu moc trávy z Kashyyyku a všechno se mu jenom zdá? Rozhodlo se to tedy odplazit se šachtou někam pryč.
Zanedlouho se Něco ocitlo u mřížky, která vedla do temné místnosti. Už se chystalo ji vykopnout, když kdosi rozsvítil a ve dveřích se objevili dva stormtroopeři, každý obtěžkán několika plnými příborníky. Do tohoto kumbálu (poznámka: na Hvězdě smrti je spousta kumbálů, čím si myslíte, že vyplnili všechen ten volný prostor?) přišli příbory podle rozkazu vyleštit. A dělali to velmi svědomitě, což znamenalo, že to dělali velmi pomalu.
Něco se tedy ve větrací šachtě opět začalo nudit. Naštěstí našlo staré noviny. Byly sice hodně staré a navíc v jazyce Bothanů, ale obrázky v nich byly pěkné a trocha času se jimi zabít dala. Když Něco dočetlo noviny, podívalo se dolů do kumbálu. Stormtroopeři leštili lžičky jako o život, ale stále jich měli velkou část teprve před sebou. Není tedy divu, že Něco po krátké chvíli usnulo.
Spalo i v ten okamžik, kdy stormtroopeři dokončili svou práci a opustili spolu s příborníky kumbál. Kuchyně je na druhé straně Hvězdy smrti, tak nechtěli ztrácet ani minutu, aby to měli co nejdříve za sebou.
Po cestě jim přišla zpráva od důstojníka, ano, od toho, který jim vynadal za rozsypané příbory, aby všeho nechali a okamžitě šli zapnout vlečný paprsek. Ten se totiž z neznámých příčin sám vypnul, a je třeba ho nahodit. A kdo jiný z několika set tisíc vojáků by to měl udělat, než tihle dva, že?
Šli tedy rozkaz vykonat, ani při tom moc nebrblali, a příborníky pochopitelně vzali s sebou. Přece je nenechají válet někde v chodbě, kde by o ně mohl někdo zakopnout.
Generátor se jim zapnout podařilo. Neměli na to sice vzdělání, ale našli vedle manuál.
Bohužel, když odcházeli, znaveni tak obtížným úkolem, zapomněli si s sebou vzít příborníky. Nechali je tam ležet bez dozoru, přímo na lávce vedle projektorů. A Něco se ve ventilačce právě probudilo.
Protože tomu táhlo na záda, rozhodlo se to okamžitě opustit ventilační systém. Tentokrát už žádní stormtroopeři nepřekáželi, takže vylezlo ven a vydalo se na průzkum okolí. Asi vás to překvapí, ale shodou náhod se to dostalo na lávku vedle projektorů vlečných paprsků.
Ty, jak známo, dělají opravdu zvláštní zvuk. Něčemu se ten hukot ani trochu nelíbil, takže zdroj onoho bzučení bedlivě pozorovalo. Tak se stalo, že se neopatrné nohy dnes už podruhé střetly s krabicí plnou příborů a následoval pád. Padalo Něco a padaly příbory. S tím rozdílem, že příbory sletěly přímo dolů do generátoru pro vlečný paprsek.
Když dopadly, asi tak za půl hodiny, generátor se zadřel a začal se přehřívat až nakonec dlouho poté vybuchl i s celou stanicí, ale to už bylo Něco dávno pryč.
Aby se dostalo pryč, muselo se nejprve nalodit na nějaký dopravní prostředek. A ty bývají většinou v hangárech. V tom, který si Něco náhodou vybralo, se právě odehrával epický duel mezi Darth Vaderem a Benem Kenobim a stormtroopeři, sedící již dávno v baru u velkoplošné projekce a s půllitrem v ruce, pochopitelně fandili svému šéfovi. Nemohli tak opět nahodit generátor, i když jim jejich velící důstojník volal hned několikrát. V tom baru nebylo slyšet vlastního slova.
Vzhledem k tomu, že v baru byla tou dobou většina personálu stanice včetně dvou kuchařů a porodní báby, Něco se bez problémů proplížilo až do hangáru.
Všiml si toho jenom Ben Kenobi. Už dříve se s Něčím setkal a v tuhle chvíli se začal modlit, aby nenapáchalo moc škod. Bohužel, zákeřný Lord Vader jeho modlitbu ukončil a přeřízl ho mečem na dva kusy.
Něco se díky tomu dostalo na palubu startujícího Falcona beze svědků. A když loď skočila do hyperprostoru, znovu se vytvořila červí díra, která do sebe vcucla dvě věci. Něco a kufr se spodním prádlem princezny Leiy. Proto až do finálního střetu na Endoru žádné nenosí.
Něco, teď již můžeme prozradit, že to byl ryšavý Wookiee se světelným mečem za pasem, se druhého dne ráno probudil v jednom z Coruscantských barů s děsivou opicí. A s kufrem dámského prádla, které rozhodně neodpovídalo aktuální módě.


Stalo se na Hvězdě smrti aneb Death Star Relaoded

Bylo nebylo, před dávnými a dávnými časy v galaxii daleko daleko odsud, se z ničeho nic v temné chodbě s dosud nezapojeným osvětlením zčistajasna objevily dvě postavy.
Probíhá dialog, který tyto dvě postavy opakují již poněkolikáté, pokaždé však v jiné situaci.
„Cos to mačkala, říkala jsem ti, že nemáš na nic sahat,“ rozčiluje se Jedi.
„Já? Zase je to všechno na mně?“
„No nikdo jiný tam nebyl.“
„To se mohlo stát samo!“
„Ale nestalo, co? Sahala jsi na to, ne?“
„Sahala. Ale nevím, proč si o mně vždycky myslíš to nejhorší?“ opáčí mírně naštvaná pašeračka.

V jedné zapadlé kanceláři plné zbytečných složek s ještě zbytečnějšími datakartami sedí imperiální patolízalka na stáži a maniakálně se jí lesknou oči.
V křesle naproti sedí chisský pašerák s otráveným výrazem.
„Konečně!“ říká patolízalka, svírajíc v rukou datakartu. „Konečně budu mít dostatek prostředků, abych si mohla pořídit vlastní miniaturní Impérium!“
Otočí se k Chissovi a zamává mu před nosem datakartou.
„Mám pro tebe poslední zakázku a pak už tě doufám neuvidím.“
„Co za to?“
„Jako obvykle. Platím tě dost.“
„Cla a pokuty rostou a neplatíš mě ani zdaleka tolik, jak zasluhuju. Jestli narazím na lukrativnější zakázku, nikdo mi nemůže vyčítat…“ významně pokrčil rameny.
„… najdu si tě a budeš toho hořce litovat. Máme uzavřenou dohodu, tak ji koukej dodržet. O cla a pokuty se nestarej, všechno jsem už zařídila.“
Chissovi se rudě zablesklo v očích, ale ovládl se.
„Co budu pašovat tentokrát?“ optal se rezervovaně.
Patolízalka mávne rukou. “Nic tak podstatného. Jenom nějaké zbytečné ochranné mřížky a vychylovací štíty kolem výpustě tepelné šachty hlavního reaktoru, nikdo si ani nevšimne, že jsou pryč.“
Předá mu kartu. „Tak a teď už jdi.“

Mezitím v jedné malé místnosti na okraji stanice i zájmu, ovšem s rychlým připojením k místnímu Intranetu, sedí pašeračka, stahuje si informace a oči se jí protáčejí.
„Zase nějaký zafrelený paralelní vesmír a dokonce s časovou falší. Něco takového potkáváme jen dvakrát do roka.“

Jedi zatím tráví čas užitečněji; potuluje se kolem a kouká, kde by se dalo přijít k nějakému transportu. To znamená u hangáru, v hangáru, kolem hangáru, pod hangárem, všude.
Překvapivě narazí na vysokého modrého humanoida v typickém pašeráckém oděvu, který v ruce třímá datakartu a rozhorleně kráčí k spolehlivě vyhlížející modré lodi.
„Ehm,“ vystoupí do popředí, odhaduje typ tvora, kterého má před sebou (po dlouhé zkušenosti v soužití s pašerákem to není tak obtížné), „že si chcete vydělat nějaké kredity?“ nepatrně mávne rukou.
„Chci si vydělat nějaké kredity,“ řekne Chiss zamyšleně, „ale proč na mě máváte tou rukou?“ Jedi mávne rukou znovu. „To nic, jen protřepávám.“
„Co za ty kredity chcete?“ v očích mu lačně blýskne.

V ten moment se objeví imperiální patolízalka a oboří se na Chisse: „Co tady ještě děláš? A kdo je tohle?“ ukazuje na Jedie.
„To je můj nový zákazník. S vámi jsem skončil,“ škodolibě odpoví Chiss.
„Jak to myslíš, že jsi se mnou skončil? Dostáváš ode mě královsky zaplaceno a přitom se chceš zahazovat tadyhle s nějakou… Jedi?!“ zarazí se, zbledne, pak zrudne vzteky. „To si oba vypijete! Nikdy se odsud nedostanete živí!“ otočí se na patě a běží zavolat stormtroopery.

Na scénu vpadne pašeračka.
„To bys nevěřila, co jsem zjistila zajímavého… a sakra, kdo je tohle? A nemá náhodou něco společnýho s tou supící harpyjí, kterou jsem potkala cestou sem? Co jí provedl?“
„To je náš nový pilot, dostane nás odsud.“
„No moment. JÁ jsem tady pilot.“
„Ne,“ opraví ji Chiss,“ já jsem tady ten pilot, mám tu loď a odlétáme teď. Rychle.“

Imeriální patolízalka mezitím vede útok stormtrooperů. Uprchlíci ale mají štěstí, za ženou v bílých šatech, dvojicí převlečených stromtrooperů a chlupatým wookiem se zavírají dveře.
"Vy pitomci!" křičí imperiálka, "To nejsou oni! Za mnou!" vede stormtroopery na opačnou stranu.

Nesourodá skupinka dvou stále se hádajících pašeráků a rezignovaného Jedie nastupuje do lodi.
"Rychleji, rychleji, než se dostaneme do větších problémů. Bůhví kdoho všeho za námi pošle."
Loď se odlepuje od paluby a vylétá z hangáru do volného vesmíru.

Imperiálka mezitím stojí v řídícím středisku TIE.
"Podařilo se jim dostat z bitevní stanice! Vyšlete za nimi TIE fightery!" rozkáže důstojníkovi.
Z hangáru vylétává čtveřice TIE fighterů a pouští se do pronásledování. Za chvíli bílou plochou loď dostihnou a zahajují palbu.
"Už je skoro máme," říká jeden z pilotů.
Imperiálka sleduje honičku a na tváři se jí objevuje výraz šoku.
"Vy imbecilové!" ječí, "To zase nejsou oni!"
"Jaktože ne?" řekne pilot a vzápětí je jeho stroj rozstřílen. Pronásledovaná loď se stejně zbaví i ostatních a mizí v hyperprostoru.
Imperiálka má špatnou náladu. "To to zase dopadlo. Z toho bude pěkný průšvih. Musím odsud co nejrychleji zmizet. Ještě že se mi povedlo nahrabat dost peněz, sbalím nějakého admirála, vdám se za něj a budu za vodou."

Modrá hranatá loď se klidně šine vesmírem.
"A kam jako poletíme?"
"Kamkoliv, kde je bezpečněji. Třeba na Nar Shaddaa."
"Bezpečněji na Nar Shaddaa, jo?" ušklíbne se pašeračka na svého kolegu, pak vrhne postranní pohled na svou společnici a v očích se jí mihnou ohníčky.
"No, rozhodně zajímavěji."
"Bezpečněji. Chtěl bych si na Nar Shaddaa otevřít malý bar, je to taková klidná činnost. A teď mám na to konečně dost peněz. Díky té zkorumpované imperiální patolízalce - a vašemu skromnému příspěvku."
"No, my ti přejeme hodně štěstí, ale asi se posuneme dál. A dál. A ještě dál. A nakonec nás to vcucne zpátky, to známe. Jako vždycky."

Loď přejde na hyperrychlost a mizí v dáli proti západu supernovy.


Zachraň si svou sestru

„Zatracený mříže!“ zaklela San, s bojovým pokřikem přiskočila k silovému poli a nabita elektrikou se poroučela k protější stěně. Bossi ji lenivě pozorovala z tvrdého vězeňského lůžka a kousavě poznamenala:
„Tomu říkám amatérismus…“ Zavrtí hlavou a přejde k ovládacímu panelu. „Já se na to podívám.“ Mlčky panel prohlédne a s pokrčením ramen se zase vzdálí. „Navrhuji použít Sílu,“ podotkne k doutnající hromádce, která ještě před pár vteřinami bývala San a vztáhne ruku směrem k ovladači. „Push!“ Nečekaně se skutečně ozve cvaknutí spínače a silové pole se vypne. Bossi se vítězoslavně zazubí: „Vidíš? Funguje to!“ zajásá. „Říkala jsem t-“
„Jsem Luke Skywalker, jdu vás zachránit!“ přeruší ji jakýsi hlas a do vězení strčí hlavu stormtrooper. Bossi zklamaně protáhne tvář. Tak zase nic. „Nejsi na vojáka trošičku malý?“ zavrčí nevrle.
„Cože? Ano, to ta uniforma.“ Dovtípí se voják a sundá si přilbu. „Prosím tě, nevíš, kde je blok A-A-21?“ využije hned situace a lísá se k nim.
San se konečně vyhrabe na noha y přestane hrát mrtvolu. „Já ti klidně ukážu cestu-“ Ve chvíli, kdy se mu San snaží obtočit ruce kolem krku, do vězeňské cely vpadne ještě jeden stormtrooper. Všichni ztichnou a snaží se pochopit nastalou zmatenou situaci. První se vzpamatuje nově příchozí voják:
„Hej, tady zachraňuju já!“ houkne do houstnoucího ticha. „Jdi a najdi si SVOJI sestru!“
„A to je zhruba kde…?“ podrbe se rozpačitě blonďatý mladík na hlavě.
„Takže, půjdeš asi dvacet metrů rovně, pak doleva, první odbočka vpravo, třetí dveře zleva a postel napravo,“ poradí mu Tom – Mie, Bossiin právoplatný bratr, a znechuceně pozoruje odcházejícího popletu. „Tomu tedy říkám amatérismus…“
„To ti to trvalo.“ Ušklíbla se Bossi a přestala ožužlávat suchý chléb. A protože už tam nebylo co jiného sníst, zvedla se a usmála se na svého bratra: „Je pěkný, že jsi trefil sem, ale doufám, že víš i kudy ven.“
„E-e-eh,“ podotkne oduševněle Tom – Mie, zatímco San na chodbě pohotově odšroubovává poklop odpadkové šachty. Tom – Mie zachytí pohyb periferním viděním a zaúpí: „Ne, tam už ne!“
Bossi jej odstrčí: „Třeba tam bude něco k jídlu!“ zadoufá a vrhne se po hlavě přímo do díry.
„Sestři -“ zaječí Tom – Mie a následuje ji. San si povzdechne a moc se jí do toho smradu nechce, ale protože se nedaleko ozve zuřivá střelba z blasterů, rozhodne se přece jen skočit taky.
Kendra, prohrabávající mezitím odpadky, zahlédne záblesk bílého brnění a s nadšeným výkřikem „Luku!“ se Tom – Miemu přisaje k noze, div ho neutopí. Ten se s hrůzou rozječí a posléze i rozbublá. Kendra po náležitém otlapkání – a nechtějte vědět kde – zjišťuje, že se vůbec o Luka nejedná, a se slovy „sorry, Fando“ ho pustí.
Tom – Mie, plivající kolem sebe vodu, konsternovaně podotkne: „Vodnik! A říká mi Fando!“ Kendra se marně napřímí a odhrne si odpadky z vlasů: „Já nejsem žádný vodník, já tu číhám na Luka Skywalkera. Ale už mně to nudí, pořád nikdo nejde…“ Odstrčí si banánovou slupku za ucho a laškovně zamrká na Tom – Mieho: „A můžu ti říkat Luku…?“ Tom – Mie vyděšeně ustoupí. San, hysterická z malého prostoru, který jakoby se kolem ní zmenšoval, vytrhne z Tom – Mieho pouzdra blasteru: „Musíme se odsud dostat! Musím se odsud dostat!“ Zavřískne a bezmyšlenkovitě – tady tedy jako obvykle – vystřelí. Rázem jim ta střela svištěla kolem uší a všichni se musí krýt.
Ty blázne, chceš nás všechny zabít?! Všechny dveře jsou magneticky uzavřený!“ zařve na ni Bossi jakmile palba ustane. Navrhuji použít Sílu!“
„Anebo zkus prostě tlačítko,“ pokrčí Kendra rameny a ukáže směrem k panelu na dveřích. „To mi přijde jako rozumnej nápad.“
Bossi se zamračí a udělá to tak, dávající však přitom každým pohybem, gestem či výrazem jak je vývojem situace nespokojena. Možná proto pak tyto dveře zamkne, přestože uvnitř slyší křik a následné žblunknutí. „Tak,“ otočí se na své promočené kolegy. „A teď co?“
„Teď rychle pryč!“ zavelí San a otočí se na Tom – Mieho: „Přiletěl jsi doufám mou milovanou lodí Passatterou, že jo…?“
„Jo… Ale kape benzín… hypermotor netěsní,“ povzdechne si Tom – Mie.
„Jak se odtud tedy dostaneme?“ zajímá se Kendra a rozhlédne se. Nedaleko na rampě si povšimne ošklivě vyhlížející talířovité lodi. „To je ale vrak! Myslíte si, že poletí?“
„Vy chcete letět tímhle…?“ vytřeští Bossi oči. „To od nás bude vyžadovat notnou dávku odvahy. Ale pořád lepší, než se kamarádit s tímhle těma strašákama,“ pokyne rukou přibíhajícím stormtrooperům. „Padáme!“
Skupinka se rozběhne a kryjíc se palbou postupuje směrem k Millenium Falkonu. Podaří se jim neodbytné vojáky setřást a ukryjí se v lodi. „Třeba bychom tím fakt mohli odletět,“ navrhne Bossi, zatímco Kendra přemýšlí nad tím, ke by se nejlépe číhalo na Luka Skywalkera. San přelétne pohledem Falconovu palubní desku a zatváří se dosti neprůhledně. „Tak co?“ zeptá se Bossi.
„Dobrý,“ přikývne San.
„Takže s tím dokážeš vzlétnout?“ zadoufá Bossi.
„Ani omylem,“ převeze ji San.
„Fajn, vypadneme odsud.“ Rozhodne Tom – Mie a po hlavě zapadne do první díry, která se namane. „Myslím, že jsem objevil pašovací prostory!“ ozve se ze tmy. „A copak to tu tak krásně voní…? A pročpak je mi najednou tak vesele…?“
„Jdeme tam!“ zaraduje se Bossi a zmizí v díře, následována Kendrou.
„Doufám, že sem spadne Luke a zláme si nohy, aby nemohl utéct,“ zavzdychá toužebně Kendra. „A jestli si je nezláme, tak mu je zlomím já. A pak bude jenom můj..“
„Ty mrcho!“ zaječí San a s napřaženou pěstí po ní skočí.