Tarkin

Autor: Katriinka



„Dámy a pánové, na ledovou plochu přicházení favorité letošního Císařského mistrovství, dvojice reprezentující systém Coruscant, Julia Tarkin a Marcus Aber.“ Do světla reflektorů doslova vplula drobná blondýnka a vysoký černovlasý muž. „A máme je tady,“ zazněl hlas komentátora: „A nám nezbude než jim držet palce. Tak tedy, led je, vážení příznivci tohoto sportu, dnešní program se pomalu, ale jistě chýlí ke konci a čeká nás vyhlašování vítězů. Letos bude medaile předávat náš, všemi milovaný, velkomoff Tarkin, který, jak sám tvrdí, je dlouhodobým milovníkem elegance na ledě.“
„Je mi ctí vyhlásit první tři nejlepší páry v celém imperiálním prostoru,“ pronesl Tarkin a jeho pečlivě modulovaný hlas se roznášel po stadionu: „Na místě třetím, a tudíž se stávají druhými vicemistry téměř celé Galaxie, se umístili váš.“ Zazněly lehké tóny hudby a volná jízda nejlepšího krasobruslařského páru v imperiálním prostoru začala.

„Dámy a pánové Jessica Marcová a Thomas von Berling, systém Corellia.“ Na bednu vystoupil jmenovaný pár a Tarkin jim na krk pověsil medaile. Poté pokračoval: „Druhé místo obsadily, a titul vícemistrů získali, Li-su-van a Alexander Malchovic, systém Carida.“ Zazněl potlesk, a když ocenili i druhý pár, nastalo napjaté ticho. Zdánlivě odnikud zazněla imperiální hymna a začala gradovat. Napětí už bylo téměř hmatatelné. „A nyní pozdravte novopečené mistry Impéria.“ Zazněl ohromující potlesk. „Tarkin ho mávnutím ruky utišil. „Nejvyšší příčku dnes obsadil domácí pár, Julia Tarkin a Marcus Aber.“ Propukla další vlna potlesku a na krcích obou jmenovaných se zhouply zlaté medaile. Potom jim Tarkin podal velký zlatý pohár. „Hle, zde je jedna z nejkrásnějších trofejí,“ pronesl Marcus Aber: „A proto myslím, že jsme si ji zasloužili všichni. Ale jen nás šest, nás šest je nejlepších.“ Zvedl pohár nad hlavu a uchopilo ho dalších pět rukou. Tradici bylo učiněno za dost a novináři z Holonetu také měli, co potřebovali.

O šest hodin poté, co se vymotali z mediálního cirkusu, se nejlepší pár Impéria dostavil do Tarkinovi rezidence na Coruscantu. „Otec tu ještě není,“ ohodnotila to Julia. Vydala se po schodech do svých pokojů. Marcus ji následoval. Po cestě hodila medaili k ostatním do vyřezávané krabice. Pohár skončil na skřínce u ostatních trofejí. „Ještě několik vítězství a už je nemám kam dávat,“ pokusila se zažertovat.
„Ty možná ano, ale co já?“ pokusil se jí to vrátit. Jakmile přišla do ložnice, praštila sebou na postel.
„Na žertování jsem moc unavená. Popularita stojí moc nervů.“
„Myslíš, že by nám zítra dal Merrcus volno?“ zkusil to Marcus a sedl si na pelest. „Ne, ale bude se muset smířit s tím, že přijdem pozdě,“ odpověděla mu Julia, strhla ho k sobě na postel a začala ho vášnivě líbat. Potom se odtáhla.
„Fajn, právě jsem dostala hlad. Jdu na přepad kuchyně.“ Marcus se se zafuněním zvedl z postele a vydal se za ní, protože i on umíral hlady. Novináře ani nenapadlo dát jím během nekonečných tiskovek něco k jídlu. Cestou zpátky je potkal Tarkin.
„Ahoj Julio,“ pozdravil ji. Když si všiml Marca, akorát zvedl obočí. Rychle se ale vzpamatoval: „V tom shonu jsem vám ani nestihl pogratulovat.“ A oběma jim potřásl pravicí. Když se otočili k odchodu, Tarkin za nimi zavolal. „Julio, ráno bych si s tebou rád promluvil. Brzo ráno.“ Výtka v jeho hlase byla víc než slyšitelná. Julia se zatvářila provinile a sevřela v ruce ukořistěný ananas.
Když byli opět v soukromí, zeptal se jí Marcus: „Nebudeš kvůli tomu mít s otcem problémy?“ „Problémy? Ne. Otec tráví tolik času nad svými nákresy, že na mě nemá čas.“
„Aj, to je mi líto.“
„Nemusí, jeho práce měla vždycky přednost přede mnou i před mou matkou. Spáchala kvůli tomu sebevraždu.“
„Ale otec tě ve všem podporuje. A myslel jsem, že ho máš ráda.“
„Ano, to mám. Pokouší se to odčinit, a proto mě ve všem podporuje. Jde mu to moje dobro, a proto ho mám ráda. Ale stále na mě nemá čas.“ Do očí jí vyhrkly slzy. Marcus jako gentleman odvrátil zrak a počkal, až se vzpamatuje.
„Marcu?“ otázala se tichým hlasem.
„Ano?“ otočil se k ní. Z očí jí stále tekly slzy a veškeré šminky se jí na obličeji roztekly.
„Slib mi prosím, že, na mě budeš mít vždy čas.“ Marcus se na ni podíval mírně nechápavě. „Prosím, slib mi to,“ vzlykala a začala se lehce třást. Macrus ji vzal do náruče.
„Slibuju, má lásko. Vždycky, i když bych byl na opačné straně Galaxie.“
„Miluji tě,“ zašeptala. Marcus ji donesl do postele, a když jí sundával nepohodlné šaty, ani se nebránila. Oblékl jí noční košilku, kterou měla nachystanou na židli. Potom se rovněž svlékl a lehl si k ní. Ona se k němu přitulila a usnula. Už zase byla ve svém světě. To se stávalo po zvláště vypjatých situacích. Stále ji pronásledovali vnitřní démoni. Marcus ještě dlouho nemohl usnout. I když byl unavený a věděl, že ho to bude zítra mrzet. Slíbil lásku ženě, ke které ho vázala kariéra a lítost. Věděl, že ji bude muset zradit, ale radši o tom nepřemýšlel. Nepřemýšlel o tom, jaké to na ní zanechá následky.

Když se ráno probudil, Julia právě vyšla ze sprchy. Usmál se na ni. „Dobré ráno.“
„Tobě taky,“ odpověděla mu a políbila ho na čelo. „Musím za otcem. Víš, že nemá rád, když chodím pozdě.“ To věděli všichni. Ne, tu by za to nemohl popravit. Ale jeho dcera žila ve svém vlastním světě. Oblékla jsem do lehkých, tyrkysových šatů a odešla. Macrus si ukradl ještě trochu spánku.

Po cestě potkala komorníka, který jí oznámil, že otec je u sebe v pracovně. Změnila tedy směr a seběhla k němu do pracovny. Otec tam zřejmě s někým jednal, protože se ozývaly dva hlasy. Jeden jeho a druhý byl temný, hrůzostrašný. Ale otec s ní chtěl mluvit. Zaklepala a vešla. Za stolem seděl Tarkin se svými nákresy a nad nimi se vznášel hologram nějaké železné koule. Ta se postupně dostavovala, až byla celá.
Částečně skryt ve stínu sedět muž oblečený v černém. „Vítejte madam,“ zasípal Vader: „Co říkáte na novou hračku vašeho otce?“
„Myslíte tu kouli? Tráví s ní spoustu času, tak si myslím, že bude důležitá. Vypadá jako měsíc. Měsíc z transpiocely. Je to krásné. A předpokládám, že to bude sloužit ku prospěchu našeho Impéria.“
„Ano, je to krásné,“ souhlasil: „Ale v kráse se vám to nevyrovná. Pokud si dobře vzpomínám, tak to vy jste včera získala zlato? Kolikáté už? Jste zlatý hřeb našeho Impéria.“ „To mi lichotí. Jsem jenom pětinásobná mistryně, trojnásobná juniorská mistryně a jednou vicemistryně. Ale nedokázala jsem to sama, vzpomeňte si na mé partnery.“
„Ti se mění, ale ty ne,“ ozval se Tarkin: „Myslím, že už můžeme přednést naši žádost císaři.“ „Ano, myslím, že bych už měl jít. Mám další povinnosti a ty mě volají. Prosím, omluvte mě. Doufám, že vás jako nejlepší z nejlepších budu moci přivítat na večerní zahradní slavnosti.“ S těmito slovy odešel.
„Jsem pozvaná na slavnost?“
„Ano, má dcero, opět jsi zabodovala.“
„Potřeboval jsi se mnou mluvit?“
„Ano, co ty a ten tvůj Marcus? Miluješ ho?“
„Já? Vlastně ani nevím, je mi sympatický, ale myslím, že nikoho nedokážu milovat.“ „Opravdu? To si nemyslím. Nechceš tedy změnit partnera? Připadá mi slušný, ale je z Alderaanu, bašty Rebelů.“
„Neboj, otče, on není rebel, věřím mu.“
„Opravdu? Ale proč by pod sebou podřezával větev, že? Když mi řekneš, že ho miluješ, budu věřit tvému názoru.“
„Ano, otče, miluji ho.“
„Dobře, miláčku. A co tvoje kariéra? Včera v pořádku?“
„Ano, otče, jenom večer, však víš,“ zastyděla se.
„To bude dobré, brzo to pomine.“
„Otče, stále mám strach, že…že…“
„To bude v pořádku. Nic se neděje. Dneska je tvůj den,“ Zvedl jí bradu a pohladil ji po tváři.

Večer v Císařském paláci vyhledala na zahradní slavnosti Leia svého otce Baila Organu. „Otče, myslíš, že tu bude?“
„No, v to doufám, Leio. Chtěl jsem ho pozvat, ale Vader byl rychlejší. Měli by tu být každou chvíli“
„To je dobře, už se těším na teplou postel. Od příletu jsem nespala.“
„A jen tak se nevyspíš. Musíš ji zabavit a nesmí na nic přijít.“
„Jo, zpacifikovat jí snad zvládnu. Není moc chytrá.“
„Ale je to dcera velkomoffa a mluv o ní s úctou. Možná není nejchytřejší, ale je oblíbená a vždy to může říct otci.“
„Už je vidím,“ ozvala se Leia a odešla splnit úkol. S oslnivým úsměvem pozdravila Juliu. „Ach, ty jsi tady? Jaké překvapení,“ vyhrkla Julia a objala ji. „Dlouho jsem tě neviděla. Jak se ti daří?“ pokračovala.
„Dobře. Na Alderaanu je vše v naprostém pořádku. Nudná rutina.“
„Na tak krásné planetě nemůže být nikdy nuda. Tady je příšerné. Samé železo a beton.“
„Ano, ale je to střed Galaxie, nesmíš na to zapomínat.“
„Neboj, nebudu.“ Leia našla lavičku a posadila se. „No a teď mi pověz o včerejšku. Musí to být kouzelné, stát na stupních vítězů. Přála bych si to zažít,“ posteskla si.
„Je to nádherné. Povím ti o tom, jestli chceš.“

„Dobrý den, Marcu. Jak se vede mému krajanovi?“
„Dobrý den, Baile. Jsem šťastnější, než bys mohl vědět. Potřetí v řadě Mistrem Impéria. To se ještě nikomu nepovedlo.“
„To je vskutku obdivuhodný výkon,“ ocenil to Organa.
„Dozvěděl ses něco důležitého?“ taktně připomněl, proč se setkali.
„Už je to hotové. Dneska tam byl Vader a chce oznámit císaři, že už bude hotová.“
„Bude? Má to také nějaký název?“
„Ano, Julia se o tom zmínila jako o Hvězdě smrti.“
„Příhodný název. Otázka je čí smrti.“
„Prý všech nepřátel Impéria a císaře. Tarkin bere zničení rebelů jako hotovou věc.“
„No, a my se nyní postaráme, aby to jako hotovou věc nebral. Musíme mu to překazit.“ „Bohužel nemám tušení jak.“
„To nevadí, přesto ti děkuji. Můžeš jít, Marcu Abere.“
„Mohl bych vás ještě o něco požádat?“
„Samozřejmě, pokud to bude v mé moci, rád ti to splním.“
„Je mi jasné, že Impérium padne. Je to jenom otázka času, kdy mi, nebo nějaká podobná organizace způsobí jeho pád. Pokud to ovšem budeme mi, naskýtá se mi otázka, co se stane s Juliou.“
„No, je dcera velkomoffa. A navíc jsme v rovině spekulací.“
„To vím, ale myslím, že by nebyla schopná nikomu ublížit. Připadá mi, že je psychicky mimo. Pokud přežije, nic neohrozí. Žije ve svém vlastním světě.“
„Ano, to je pravda. Sice netuším, k čemu nám bude vynikající krasobruslařka, ale budiž. Pokusím se o to.“ Poté Bail Organa odešel.

Když byl ve svém apartmá, hlasitě si oddechl.
„Dozvěděl ses něco zajímavého, otče?“
„Ne, ale potvrdilo se to, co nám přišlo do Spisovatele.“
„Rychlejší a přesnější, jako vždy, co?“
„Dělá mi starosti, že nevíme, kdo to je. Očividně někdo blízký Tarkinovi, nakloněný naší věci. Myslel jsem si, že je to dvojitý agent Impéria. Ale vše co řekl, Aber potvrdil. A tomu věřím. Dneska se stala zvláštní věc. Marcus mě požádal o záchranu Julie, pokud vyhrajeme. Nemyslel jsem si, že jsou si tak blízcí.“
„A zachráníš ji, otče?“
„Bohužel, špatně se narodila. Pokud to bude stát v cestě svobodě Galaxie, bez mrknutí oka ji nechám popravit.“ Leia se zatřásla. Sice to děvče nikdy nemilovala, ale dokázala zbudit soucit u žen a získat ochranu u mužů.

Velkomoff Tarkin si do svých soukromých pokojů nechal zavolat svou dceru. „Juli, na chvíli odjedu. Musím dohlédnout na dokončení stavebních prací na Hvězdě smrti. Hned, jak zničím ty proradné Rebely, ten hmyz co obtěžuje naše Impérium, se vrátím.“
„Ano, otče. Vrať se brzy.“
„Julio, posaď se prosím.“
„Ano, otče,“ odpověděla a posadila se.
„Vím, že to pro tebe bude asi těžké, ale v našem domě byl zrádce. Nechal jsem ho popravit.“ „To je správné. Ti zhoubní rebelové jsou skoro všude.“
„Jsem rád, že to tak bereš. Tím zrádcem byl pan Aber.“ Julia zbledla.
„Coooo že..ee?“ vykoktala.
„Je mi to líto, ale sloužil Rebelům. Myslel jsem si to od začátku, už to, že mi ho doporučil Organa, bylo podezřelé. Ale věřil jsem tvému úsudku, ale láska ti asi zatemnila rozum. Je mi to líto.“
„Otče, jak jsi mohl,“ zrudla a rozvzlykala se.
„Bude to dobrý, najdu ti někoho jiného. Někoho věrného nám. Co třeba Alexandra Malchovice. Je pohledný, věrný Impériu, a skončil na druhém místě.“
„Ano, protože je to voják. A já mám vojáků už dost. Všichni jsou jako ty. Jde jim o svůj prospěch a šlapou po umění. Neznají jeho cenu, jenom smrt!“
„To už poslouchat nebudu!“ zařval Tarkin a zrudl. „Jsi jako tvoje matka. Taky do všeho strkala nos. A dostala, co jí patří. Od tebe si poroučet nenechám.“
„Nenechej. Odcházím,“ oznámila mu prostě. Odešla. Jediné štěstí, že s dveřmi na fotobuňku se nedá praštit.

Marcus Aber sledoval Holonet. Na obraz se doslat on s Julií při zvedané figuře z krátkého programu. Ještě toho nemají dost, pomyslel si. Poté naskočil titulek: Mistr Impéria v krasobruslení zrádcem. To ho polekalo. Zaslechl už jenom: Marcus Aber, letošní mistr Impéria se dopustil zrady, když se přidal k anarchistické skupině zvané Rebelové. Proto byl náš velkomoff Tarkin nucen zasáhnout prostřednictvím Coruscantských obraných sil i přes vztah své dcery k tomuto zrádci. Aby to ovšem nevyvolalo zmatek na naší sportovní scéně, bude jeho dcera Julia Tarkin dočasně vystupovat s Alexandrem Malchovicem. Na jejich první společné vystoupení se můžete těšit již zítra v deset hodin a my ho budeme samozřejmě živě vysílat.
Marcus vytáhl zpod postele Blasterovou pušku a skočil do šachty na špinavé prádlo. Po dopadu proběhl mezi zmatenými droidy a objevil se v zadním traktu. Zastavil u něj spídr a něčí ruka ho vtáhla dovnitř. Než se stihl vzpamatovat, objevil se hologram Baila Organy: „Tak to prasklo. Je mi to líto. Můj řidič vás odveze na mé soukromé letiště, kde bude čekat X-wing. Létat s tím snad umíte. Dostaňte se na Yavin IV. Jak, to je mi jedno, tam je vaše spása. Je to ve vašich rukou. Ať tě síla provází, Marcu.“ Marcus si povzdechl a pohodlně se usadil. V Rebelské stíhačce na nejrušnějším městě Impéria bude jako cvičný terč na střelnici. Ale naděje umírá poslední.

Bail ve své pracovně vypnul přenos a povzdechl si. Svého chráněnce odsoudil k téměř jisté smrti. Ale nic lepšího v tom spěchu udělat nestihl. Tarkin dal rozkaz a jeho informační zdroj Spisovatel mu to doručil se zpožděním několika málo minut, ale i to nepatrné zpoždění znamenalo hodně. Tarkin tu už nebyl. Odletěl na Hvězdu smrti. Bezmocně se svalil do křesla. Všichni si musí myslet, že Marcus je mrtvý. I když není moc velká pravděpodobnost, že to přežije, musí být oficiálně mrtvý. A s tím všichni, kdo by o něm mohly něco vědět. Nevěřil, že by dokázal udržet jazyk za zuby. Možná o tom řekl Julii. Nebo pokud přežije, pokusí se ji kontaktovat. A ta to řekne otci. A nitky povedou k němu. Rozhodl se rychle. Až děsivě rychle. Zmáčkl audio na zašifrovanou linku, kterou používal Spisovatel. Ozvalo se prsknutí, jak se spojil s druhou stranou: „Mám pro tebe úkol. Musíš zabít Julii Tarkin. Beze svědků, papírování vyřeším já. Potom se kliď domů.“
„Malá tečka ukončí i ten největší román,“ ozvalo se z druhé strany. Organa hovor uťal. Spisovatel byl vždy stručný a na konec vzkazů přidával tento obrat. Proto má volací kód Spisovatel. Byla v tom jistá ironie. Několikrát uvažoval, co tím přesně myslí, ale kdo vidí do mysli špióna a vraha?

Na Yavinu IV. přistál osamocený X-wing. Z trupu se mu ještě kouřilo. Na provizorní přistávací lampu přiběhla četa záchranářů a vytáhla z kokpitu černovlasého muže, který byl v bezvědomí. Další vytáhli jednotku R2-D2, která byla také silně poškozená. „Kudy to proletěli,“ zašeptal si jeden mechanik pod vousy. Odvezl poškozeného R2 k opravě a jeho kolegové odnesly pilota na ošetřovnu.

Marcus se po době, která mu připadala jako věčnost, probudil. Do nosu ho udeřila vůně pralesa.
„Víte, kdo jste?“ zeptal se ho jeden ze zdravotního personálu.
„Marcus Aber, původem z Alderaanu.“
„Dobře,“ pochválil ho. „A teď jaké je vaše povolání?“
„Krasobruslař, elitní. A také špión Rebelů.“
„To by odpovídalo. Co vás bolí?“
„Kupodivu nic, jenom se cítím unavený.“
„To je zvláštní, po vašem letu jsme vás dávali do kupy celkem dlouho. Spal jste týden.“ „Stalo se za ten týden něco podstatného?“
„Ne, nic. Události čekají na vás.“
„Děkuji,“ řekl a usnul.

Na přistávací plochu přistál značně omlácený frťách. Po vysunuté rampě vystoupila půvabná hnědovláska. Pohybovala se s jistou elegancí. „Potřebujete něco?“ zeptal se službu konající technik.
„Ne, nepotřebuje. Vítej zpátky Spisovateli,“ přivítal ji kapitán Moris. „Doufám, že se u mě stavíš. Mám pro tebe další úkol.“ Mrkl na ni.
„Doufám, že máš něco k jídlu, umírám hlady.“
„Jenom samé speciality. A rozkazy k další misi.“ Mrkl na ni a usmál se.

Poté, co dojedly, zeptala se: „Jsi můj velitel. Jaké jsou moje další rozkazy?“
„Zůstat tady a pomoci s údržbou základny.“
„Cože? Co jsem komu udělala?“
„Jsi příliš podobná Tarkinově mrtvé dcerušce. Až zájem o ni opadne, můžeš se zas objevit venku. Do té doby, vítej v bezpečí.“
„A co tady budu dělat?“
„Předně si odpočineš po předchozích dobrodružstvích a pak tě čeká oprava a služba na pozemním satelitu. Je tam klid a dobrá zašívárna, lady Tarkin.“ Otevřela pusu úžasem.
„Jak to víš?“
„Jednoduše, jsi jí podobná až moc, ale neboj, nikomu jsem o tom neřekl, a nevšimnou si toho. Kdybych nebyl tvůj fanoušek, nezjistil bych to. Obarvila sis vlasy, změnila barvu očí a trochu přibrala. A musím říct, že ti to opravdu sluší.“ V očích se mu zablýsklo.
„Myslím, že za tu službu budu vděčná. I když to bude úklidová komora. A ještě nikdy jsem neopravovala pozemní satelit.“ Otočila se na podpatku a odešla. Ještě mi budeš vděčná, pomyslel si kapitán.

Marcus stál s výbavou na nedalekém kopci a ohlédl se na starobylý chrám, který sloužil jako základna jeho lidem. Potřebovali tě někam zašít a to se jim povedlo. Včera se dozvěděl o smrti Julie. Dal ji zabít vlastní otec. Nemohl tomu uvěřit. Její vlastní otec. A to byla tvoje vina. Myslel jsi, že mu na ní nezáleží, ale když ji ztratil, poznal hořkou pravdu. O to horší bylo, že jí slíbil, že ji neopustí. A utekl jako zbabělec. Neměl jsem se dávat k Rebelům, byla to chyba. Ale to bych nepoznal Julii. A bylo by mi lépe. V pevnosti poznal ženu, která vypadala jako ona. Ale rychle to zahnal. Julia byla blondýnka a ne hnědovláska. Vydal se dál na cestu, aby se po setmění hlásil na svém stanovišti. A navíc mu velela žena, Carola Veset.

Scházel cestou k satelitu, když uviděl někoho, kdo mu v umazaném overalu mává ze střechy. Zamával mu tedy taky a pokračoval v cestě.

Carol ze střechy uviděla, jak k nim někdo jde. Zamávala mu a on jí také. Konečně dorazil alespoň někdo na pomoc a už na vše nebudeme sami, společně s opravářským droidem, který byl postaven z tolika různých částí, že se ani nedalo poznat, co to je. Slezla po žebříku a šla přivítat příchozího. Když ho uviděla, sevřelo se jí srdce.

Když Marcus přišel natolik blízko, aby mohl rozpoznat tvář toho, kdo na něj čekal, strnul a nemohl uvěřit vlastním očím.

Oba dva se rozběhly zároveň a vpadly si do náruče. „Julio,“ zašeptal on. „Marcu,“ zašeptala Julia. Políbila ho. Ani jednomu už nevadilo odtržení od všeho dění na satelitu. Od této chvíle už byli jenom oni dva. A batoh, který Marcovi připadal celou cestu neskutečně těžký, jako by nic nevážil. Vzal Julii do náruče a odnesl ji dovnitř.



Zpět Konec