Královna noci

Autor: Lady Vader

Hraniční bóje soustavy Tarent zaznamenaly pohyb malého jednomístného stroje, který se vysokou rychlostí přibližoval k okraji sektoru. Neznámá stíhačka rotovala kolem vlastní osy a z jejího klikatého kurzu bylo zřejmé, že pilot nemá stroj ani v nejmenším pod kontrolou.
Z oběžné dráhy centrální planety Tarentského kvadrantu se odpoutal vesmírný křižník. Prosmýkl se mezi několika malými měsíci a nabral kurz směrem ke stíhačce.
„Zaměřte ten objekt, udržujte s ním vizuální kontakt,“ přikázal operátorovi admirál Tiberi Kereon, velitel bitevního křižníku Protector, vlajkové lodi tarentské flotily.
Operátor stiskl ovladač, zaostřil obraz. Na velkém displeji, který zabíral celou čelní stěnu můstku, se objevil obraz stroje potácejícího se prostorem.
„U všech bohů,“ zamumlal operátor. „To není nikdo z našich.“
Na první pohled bylo zřejmé, že černošedý stroj podivného tvaru zcela zjevně nepochází z Tarentského kvadrantu. Navíc mířil přímo k centrální planetě. Admirálovi se stáhlo hrdlo.
„Palubní,“ křikl na prvního důstojníka. „Můžete ho přitáhnout vlečným paprskem?“
„Ne pane, objekt má příliš velkou rotaci,“ odpověděl první důstojník.
Admirál zatnul zuby. Vesmírná flotila měla již delší dobu podezření, že za vzdálenými hranicemi Tarentského kvadrantu neleží pustá, opuštěná galaxie, ale jiný, životem kypící svět, který však nemusí být ani zdaleka mírumilovný a přátelský. Za žádnou cenu nesmí připustit, aby objekt dopadl na některou z obydlených planet či měsíců.
Než stačil Kereon vydat jakýkoli další příkaz, vzduch na můstku se zavlnil a přímo před admirálem se zhmotnila mladá vysoká žena v černé zbroji s legionářskou přilbou na hlavě. U pasu se jí houpal meč zdobený prastarými hieroglyfy.
Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd osobně. Jen málokdo měl možnost setkat se s členem tarentského Kolegia tváří v tvář. Situace byla opravdu vážná. O čem vesmírná flotila jen tiše spekulovala, Kolegium vědělo už dávno. Jen neznalo všechny podrobnosti.
Admirál Kereon i ostatní padli na kolena, hluboce sklonili hlavy. Neodváží se vzhlédnout, dokud jim to Strážce nedovolí.
„Má paní,“ vydechl Kereon s očima upřenýma do země, „zachytili jsme …“
Štíhlá černovláska netrpělivě mávla rukou, nevšímavě prošla kolem admirála. Když Kereona míjela, zběžně prohodila: „Přebírám velení. Přestaňte zírat na koberec, všichni. Máte bojovou pohotovost, vraťte se na stanoviště.“ Kývla na komunikačního důstojníka: „Zavolejte tu loď, okamžitě.“
Operátor se vyškrábal zpět do křesla a znovu se pokusil navázat s vetřelcem kontakt. Ale neznámý neodpověděl. O navázání kontaktu se ani nepokusil. Buď nechtěl, nebo nemohl.
„Nemá zvednuté štíty, proskenujte ho. Chci vidět, co je uvnitř,“ přikázala Toryen. Operátor splnil příkaz, ale obraz byl něčím rušený. Chvatně mačkal ovladače a zadával příkazy, jen aby se mu podařilo signál co nejlépe vyladit.
„Proboha,“ vydechl Kereon. „To … to je snad … člověk?!“
V poškozeném stroji bylo skutečně cosi, co mohlo při troše dobré vůle připomínat člověka. Dvě ruce, dvě nohy, tvář sice skrytá za jakousi podivnou maskou, ale admirál usoudil, že se nejspíš jedná o zařízení, které umožňuje humanoidovi přežít v kosmickém prostoru. Ačkoli, kdo ví.
„Fuj,“ otřásl se operátor bytostným odporem. Kereon se komentáře zdržel, Toryen se jen tiše ušklíbla. Pak na okamžik znehybněla, s doširoka otevřenýma očima zírala na stíhačku. Její rty se neslyšně pohnuly, vypadala jako v transu. Až z toho admirála zamrazilo. Každý z členů Kolegia byl nadán velmi zvláštními schopnostmi, které ostatním obyvatelům Tarentu naháněly strach a udržovaly je v podřízenosti a poslušnosti. Telepatie byla jen jednou z nich.
Toryen sebou trhla, prudce svraštila obočí, zkřivila rty. „Admirále, ihned pošlete eskortu stíhaček. Potřebuje naši pomoc. Ať ho vezmou do vleku. Posaďte ho na základnu Altifer na odvácené straně Tarentu. Nesmíte ho ztratit!“
„Na centrální planetu? Ale, má paní …“ chtěl oponovat Kereon, avšak Toryen mu nedala prostor.
„Mlčte, splňte rozkaz,“ zasyčela.
„Paní, paní,“ operátor prostorového skeneru ve svém křesle doslova nadskakoval. „Další loď vstoupila do našeho kvadrantu.“
Toryen střelila pohledem k obrazovce. Bílá corelliánská korveta se znaky povstalecké aliance vystoupila z hyperprostoru a začala bez okolků pálit na nešťastnou stíhačku.
„Co je zase tohle?“ zatnula Toryen ruce v pěst. „Admirále, kde jsou ty stíhačky? Musíme ho okamžitě dostat do bezpečí.“ Šlehla pohledem po korvetě. „Komunikační, zavolejte tu loď, ať ihned zastaví palbu!“
„Už jsem to zkoušel, také neodpovídá. Třeba komunikují jiným způsobem.“
„Pak tedy zvolíme jinou formu – palte pro výstrahu!“
Protector vypálil. Nebyla to ani zdaleka plná salva, přesto se korveta otřásla a výkon jejích štítů klesl na minimum. Mezitím dorazila eskadra tarentských stíhaček. Několik vlečných paprsků zachytilo cizí stroj, zmírnilo jeho rotaci a zamířilo s nestabilním plavidlem k Tarentu. Ale korveta se nemínila tak snadno vzdát. Cizímu křižníku, který ji napadl, nevěnovala nejmenší pozornost. Její posádka ani této formě komunikace zřejmě neporozuměla. Turbolaserové baterie se zaměřily na stíhačky eskortující vetřelce. Povstalci mířili přesně. Výstřel zasáhl jeden z vlečných strojů, který se před očima zděšených Tarenťanů rázem proměnil v ohnivou kouli.
„To je akt války!“ vykřikla Toryen. „Palte plnou silou!“
Ale posádka korvety byla rychlejší. Další kotva vlečného paprsku povolila, další tarentský stíhač vybuchl. Energetické pole stabilizující cizí stíhačku ztratilo výkon. Poškozený stroj se začal nekontrolovaně propadat do atmosféry. Vzápětí na to se od korvety odpoutal malý výsadkový modul a prudce vyrazil za prchající kořistí.
Toryen byla vzteky bez sebe. „Admirále, ochromte tu loď. Proveďte výsadek. Chci je živé!“
Než stačil Kereon cokoli říct, stiskla Toryen ovladač teleportu připevněný na svém předloktí. Prostor kolem ní se zavlnil a bojovnice zmizela.
* * *
Darth Vader se marně snažil udržel svůj TIE Avenger alespoň částečně pod kontrolou. Klel přitom jak vysloužilá tatooinská děvka, ale to bylo asi tak to jediné, co mohl v dané situaci dělat. Stíhačka se otřásala a rotovala kolem vlastní osy od okamžiku, kdy se s ní srazil Vaderův vlastní wingman při souboji s povstaleckou aliancí nad Hvězdou smrti.
Vaderovi se sice podařilo s poškozeným strojem provést hyperprostorový skok, ale palubní počítač zjevně nezvládl udržet kurz a vystoupil z hyperprostoru na zcela jiných souřadnicích, než které Vader zadal. Bylo s podivem, že se povstalcům podařilo sledovat zmatenou trajektorii a zaměřit jeho náhodnou polohu.
Navíc jeho samozvaní zachránci byli bandou neschopných pitomců, která se nedokázala vypořádat ani s plavidlem nižší třídy, jakým corelliánská korveta bezpochyby byla. Průměrný hvězdný destruktor by ji smetl jediným výstřelem.
Kolem čelního průzoru TIE Avengeru šlehaly plameny, jak se stroj obrovskou rychlostí řítil hustou atmosférou cizí planety. Vader aktivoval brzdné deflektory, ale i tak byl prudký náraz prostě nevyhnutelný. Vší silou přitáhl knipl, aby stroj přizvedl a co nejvíce tak zmírnil úhel dopadu. Katapultovat se nemohl. Tím by ztratil stroj definitivně. Takhle měl aspoň nějakou naději, i když přistání bude hodně tvrdé.
Byl moc zvědavý jestli tohle přežije.
Obrovská rána, sloupy zvířeného písku vystřelily k nebi. Stroj se jako míč odrazil od povrchu, obloukem poskočil vpřed a znovu narazil do písečných dun. Strašlivá síla vymrštila Vadera z pilotního křesla. Hybnost jeho mohutného těla přervala bezpečností pásy a vrhla Vadera proti řídícímu panelu stíhačky. Udeřil se do hlavy, před očima se mu zatmělo. Stroj se bezmocně kutálel po povrchu planety a zanechával za sebou hlubokou brázdu roztaveného písku.
V kokpitu se urval horní panel se zaměřovacími přístroji a spadl na Vadera. Z vnějších energetických článků šlehaly modré blesky až se jeden z panelů odlomil, odletěl od stíhačky a explodoval. Z elegantního TIE Avengeru byl rázem nefunkční vrak.
Vader zavrčel něco, při čem by se červenal i pasák z Mos Espy.
Další rána, další náraz. Stroj se konečně zastavil. Najednou bylo po všem.
Vader, který nedůstojně objímal čelní řídící panel pomalu zvedl hlavu. Skrz rozpraskanou vrstvenou výplň průzoru se zadíval ven ze zničeného kokpitu. Venku to vypadalo jako na Tatooine, až na to, že písečné duny omývalo moře. Měl obrovské štěstí, že se stroj nezřítil do vody.
Takže přece jen přežil, neuvěřitelné. Ale stíhačka je na odpis. A kde to vůbec přistál?
Snažil se ve stísněném prostoru aspoň částečně narovnat, ale ostrá bolest mu projela hrudí i nohou zaklíněnou pod utrženým pilotním křeslem. Náhle zjistil, že nemůže dýchat. Rozkašlal se a jeho respirátor spustil poplach. Ostré, uširvoucí kvílení přímo uvnitř jeho uzavřené přilby. Kokpit stíhačky se začal plnit dusivým dýmem.
Musí ven.
Netušil, zda je tam venku dýchatelná atmosféra, ale neměl na výběr, stroj mohl každou chvíli explodovat. Stiskl ovladač výstupního poklopu, vykroutil zaklesnutou nohu zpod křesla a z posledních sil se protáhl úzkým otvorem. Koutkem oka spatřil modré blesky šlehající z energočlánků. Nemýlil se, nebylo na co čekat. Jak nejrychleji mohl, vyrazil pryč od stíhačky.
Vzápětí na to dunivá exploze rozmetala stroj na kusy. Obrovská síla zvedla Vadera do výšky, cosi ho udeřilo do zad. Tvrdě dopadl maskou do písku. Náraz mu vyrazil dech, svět před ním zčernal.
Musí vstát, nesmí omdlít, musí začít dýchat. Tohle za něj přístroje nevyřeší. Lapal pod maskou po dechu a systém jeho podpory života sténal na poplach. Vader pěstí vztekle udeřil do ovladače na svém předloktí, aby to nesnesitelné kvílení vypnul.
Konečně se mu podařilo nabrat dech.
„Lorde Vadere, vzdejte se!“
Zjistil, že kolem něj stojí šest povstaleckých vojáků a míří na něj odjištěnými zbraněmi. „Nikdy!“ zařval jako rozkacená šelma.
Vytrhl od pasu svůj světelný meč, ale jak prudce vyskočil, svět kolem něj se rozhoupal. Vader zavrávoral, před očima se mu zajiskřilo, nohy pod ním poklesly.
„Nikdo ani hnout! Odhoďte zbraně, ruce nad hlavu!“ Ženský hlas, zvučný alt, ostrý jako prásknutí bičem, proťal vzduch. Než se stačili povstalci vzpamatovat, byli odzbrojeni. U každého z nich stál tarentský legionář a k hrdlu mu tiskl ostří meče.
Údernou jednotku vedla jakási vysoká tmavovláska v černé zbroji. Na hlavě měla tepanou přilbu s černým chocholem. Jílcem meče udeřila velitele povstalců mezi lopatky a srazila ho na kolena přímo před Vadera. Nešťastný muž zoufale pohlédl na Temného pána, jako by se ho měl právě on proti té šílené amazonce zastat.
„S tím nepočítej,“ procedil Vader tlumeně.
Hezká černovláska se sžíravě usmála: „Vítejte na Tarentu, pánové. Jste zatčeni!“
Mluvila neznámým jazykem, přesto jí všichni rozuměli. Rozuměli jí, protože to chtěla, protože ovládala telepatii a zacházela s ní jako se zcela běžnou věcí. Povstalci správně pochopili, že zatčení se týká pouze jich samotných a nikoli Vadera.
Povstalecký velitel vzhlédl k válečnici: „Vy nevíte komu pomáháte,“ vyrazil ze sebe přidušeně. Pohlédl ženě do očí. Temných, chladných, bezcitných.
„Bezdůvodně jste narušili výsostný prostor Tarentské republiky. Ignorovali jste volání, zničili jste naše stíhačky. Vaše jednání je aktem válečně agrese.“
„Ne, to ne … já … já vám to vysvětlím,“ vykoktal povstalec. „Omlouvám se …“ zaskuhral zmateně.
„Přijímám tvoji omluvu,“ zkřivila bojovnice rty. Muž se ulehčeně usmál, ale sarkastický tón jejího hlasu měl nešťastníka varovat.
Čepel zasvištěla vzduchem a povstalcova uťatá hlava žuchla do písku. Legionáři brvou nehnuli, zato povstalci se neubránili výkřikům. Vzápětí byli i oni sťati. Nikdo je už nepotřeboval. Admirál Kereon zajal korvetu i s posádkou, od které získá potřebné informace. Výsadek mohl být klidně zlikvidován.
Vader se pod maskou neubránil škodolibému úsměvu, i když mu dýchání přes poškozený respirátor činilo stále větší a větší potíže.
Jednomu z povstalců se podařilo vyhnout ráně mířící na jeho krk. Vytrhl se svému katovi a tryskem vyrazil k modulu posazenému na vrcholu písečné duny. Válečnice sáhla k pasu a poslala za prchajícím mužem jakousi kovovou, rotující hvězdici. Zasažený uprchlík padl s přeťatou páteří k zemi. Bojovnice vztáhla ruku a zbraň jí sama vklouzla zpět do dlaně.
Sípající Vader fascinovaně zíral na ženu ve zbroji.
Toryen poklekla vedle zhrouceného Vadera, pozorně si ho prohlédla. Těžce dýchal, skřípalo to v něm jak ve starých hodinách, ale žil. Za pomoci zubů si stáhla opancéřovanou rukavici a smířlivě položila Vaderovi ruku na předloktí. Temný pán se zachvěl. Už více než dvacet let se ho nedotkla žádná žena. Vlastně se ho – s výjimkou jeho lékařských droidů – nikdo nedotýkal. Jeho pohled, skrytý za černou maskou, se setkal s jejíma očima. Bylo v nich tolik síly a energie, že jeho vlastní schopnosti by ve vzájemné konfrontaci možná neobstály. Po několik úderů srdce tiše hleděli jeden na druhého.
„Budeš v pořádku,“ řekla měkce. Její hlas zněl najednou úplně jinak než předtím.
Vader se chtěl zvednout ze země, možná i něco říct, ale celým tělem mu projela ukrutná bolest. Obrátil se mu žaludek, před očima uviděl vír bílé mlhy, který ho nezadržitelně táhl do svého středu. Bránil se, co mu síly stačily, ale otřesený organismus právě vypověděl službu.
Svět zčernal, Vader ztratil vědomí.
Toryen ještě okamžik hleděla na ochromeného rytíře, než přikázala jednomu z vojáků: „Setníku, převezte ho do paláce, sežeňte doktora. Osobně mi ručíte za jeho život.“
* * *
Pruhy bílého světla pronikaly úzkými světlíky a ve svazcích paprsků osvěcovaly kruhovou místnost, jejíž vysoko klenutý strop podpíraly štíhlé mramorové sloupy.
„Může být nebezpečný?“ otázal se starý muž zahalený v kápi. Jeho hlas se odrazil od kamenných stěn jednacího sálu tarentského Kolegia.
„Ano,“ odpověděla stejně zahalená žena. „Může být velmi nebezpečný, ale zatím je v bezvědomí. Lékař ho již několik dní drží v umělém spánku.“
„Postarej se o něj, Toryen. Jeho svět se o nás nikdy nesmí dozvědět. Způsob ponechám na tobě.“
„Jistě Velmistře, jak si přeješ.“
„A ti druzí?“
„Byli eliminováni, ale poskytli nám cenné informace.“
* * *
Darth Vader otevřel oči. Napřed jedno oko, pak druhé. Obraz kolem něj byl rozmazaný, ale fakt, že je naživu mohl považovat za víc než přízeň osudu. Na tváři ucítil závan slaného mořského větru, který pronikal do místnosti široce otevřeným oknem. To znamenalo jediné, neměl svou masku. Ale dýchalo se mu dobře, musel tedy být napojený na podporu života. Vztyčil se na loktech, svraštil obočí, zamrkal. Snažil se vidění co nejvíce zaostřit, když vtom se v místnosti něco pohnulo, do jeho zorného pole vstoupil černý stín.
Byla to ona, ta hezká, mladá válečnice. Poznal nezměrnou Sílu, která z ní vyzařovala. Žena si přisedla na okraj lůžka a zase se dotkla jeho ruky.
Ucukl.
„Jdi pryč,“ zachroptěl.
Nechtěl, aby ho viděla bez masky. Věděl, jak bez ní vypadá, jak ohavný jí musí připadat. Neměl ani svůj oblek. Jeho mohutné tělo zčásti zakrývalo jen bílé, jako vánek lehké prostěradlo. Musela tedy vidět i ostatní, dávno zjizvené rány, kovové protézy a mechanická zařízení, která ho udržovala při životě.
Žena Vaderovi chlácholivě stiskla ruku. „Klid Annie, já nejsem tvůj nepřítel.“
Annie? Annie?! Annie!!!
Oslovila ho tak, jak ho oslovovala jeho matka, jak mu říkala Padmé. Jménem, které pro něj už dávno nic neznamenalo. Jménem, na které chtěl jednou provždy zapomenout. To Vadera rozzuřilo. Musela proniknout do jeho paměti.
Prudce se posadil. Hlava se mu sice strašně roztočila, ale on teď nemohl dát najevo nejmenší slabost. Pevně uchopil ženu za paži, necitelně si ji k sobě přitáhl.
„Kdo vůbec jsi?“ zavrčel na ni zblízka. Bez masky nebyl jeho hlas tak působivý.
„Jsem Brill Toryen Rhea, Strážce Tarentu, paní Morbihanu, Legranvill, Tavenec a Nividicu, ochránce Věčného řádu a Neměnných pravd. Oslovení Lorde Vadere, by se ti líbilo víc? Ale ten tady teď není, ochromila ho havárie a pouštní písek. Momentálně pracují na jeho opravě naši mechanici. Je zde jen Anakin Skywalker, který žije uvnitř Darth Vadera.“
„Jak se opovažuješ?!“ vyštěkl pobouřeně. Zhluboka se nadechl a strnul. Uvědomil si, že není napojen na žádný lékařský přístroj, že dýchat mu pomáhá jen jakási nevelká součástka připojená přímo k jeho hrudnímu panelu, že místnost, ve které se nachází, není žádná jednotka intenzivní péče, ale obyčejný, jednoduše zařízený pokoj.
Toryen se měkce usmála, naklonila se k Vaderovi a jemně ho políbila na zjizvenou tvář. Ta mladá dáma snesla opravdu hodně.
„Vítej na Tarentu, Annie. Je to nádherný svět. Byla by velká škoda, kdyby ho Darth Vader chtěl zničit. Ale věř, já mu to nedovolím.“
„Tak proč mu pomáháš?“ zavrčel.
Toryen přimhouřila oči: „Nechceš se napřed najíst? Když je člověk hladový, vidí věci pokřivenou optikou prázdného žaludku. Obleč se, šaty máš ve skříni. Vstávej pomalu, několik dní jsi jenom ležel, tak ať tě doktor nemusí křísit. Počkám na terase, pak odpovím na tvé otázky.“
Vader pobouřeně zamručel. Vůbec se mu nelíbil pánovitý tón, kterým s ním jednala. Přesto mu nedalo, aby neposlechl. Jeho situace nebyla nijak růžová. Byl trosečník bez lodi na cizím světě, kam moc Galaktické říše nesahala. Vlastně mohl být rád, že zde narazil na civilizované lidi a ne třeba na agresivní, prudce jedovatý hmyz. Z toho musel vycházet. Alespoň prozatím. Navíc i s tím vstáváním měla pravdu, musel na to jít opravdu hodně pomalu.
Ve skříni nalezl vyčištěné a úhledně složené části svého černého oděvu, ale jeho mechanické součásti chyběly. Nebyl zde ani jeho světelný meč. Pochopitelně.
Vader se zamračil. Byl schopen opravit si poškozené přístroje sám, jen kdyby mu poskytli potřebné nástroje. Nepotřeboval, aby se v jeho věcech hrabali cizí mechanici. Naštvaně se nasoukal do kombinézy a vysokých bot. Chvíli přemítal nad rukavicemi, ale nakonec je odložil zpět do přihrádky.
Vyšel velkými prosklenými dveřmi ven na terasu.
* * *
Nad Tarentem zapadalo slunce. Jeho kotouč se právě dotkl hladiny oceánu a na vysokém nebi zazářily první hvězdy. Ale obloha na Tarentu patřila především jeho měsícům. Jedny zapadaly, jiné vycházely, další ledabyle visely na večerním nebi.
Vader se rozhlédl. Všude kolem bylo město. Vznešené, bílé, mramorové, obrovské. Šplhalo se po strmých skalních útesech i mělkých údolích, aby se vzápětí rozlilo podél plochého mořského břehu jako čerstvě napadaný sníh. Vysoké budovy a štíhlé věže, visuté lávky i odvážné terasy, široké bulváry a úzké uličky, obrovský přístav s majákem a vesmírný terminál, paláce i katedrály. Takový byl Tarent – majestátní, hrdé, životem kypící město, které zářilo milióny světel do jasné letní noci. Sebevědomé srdce nezávislé republiky. Palác Strážce Tarentu stál vysoko nad mořem a křídla jeho budov se ve všeobjímajícím, ochranném gestu rozpínala nad městem.
Vader obrátil zrak k obloze, na které jako barevné drahokamy zářily tarentské měsíce. Nad obzorem za nimi zvolna vycházela spirála blízké galaxie. Galaxie Darth Vadera, galaxie Anakina Skywalkera. Galaxie, na kterou vládci Tarentu hleděli s těmi největšími obavami.
Toryen seděla u stolu, který nachystali mlčenliví služebníci paláce. Prostřeno bylo jen pro jednoho. Pokynula Vaderovi, aby se k ní připojil.
„Slíbila jsi odpovědět na mé otázky,“ řekl, když usedl naproti Toryen.
Až teď si uvědomil, jak strašný má hlad. Nevzpomínal si, kdy jedl naposled, kdy měl svoji obvyklou potravinovou dávku, tekutou šlichtu bez chuti, kterou připravoval jeho lékařský droid.
Toryen kývla prstem a jeden stín se oddělil od ostatních. Tichý sluha, jenž před svou paní pokorně klopil zrak, přistoupil k Vaderovi a naservíroval mu jídlo. Pak mlčenlivý služebník oběma stolovníkům nalil do křišťálových pohárů rubínově červené víno.
„Jez,“ vybídla Vadera Toryen. „Nemusíš mít obavy, testovali jsme tvůj zažívací systém. Měl by to bez problémů zvládnout.“
„Takže ses mi hrabala nejen v mozku, ale i v žaludku,“ zabručel. „A vůbec, ty nejíš?“ Představa, že ho bude sledovat, jak se sám láduje, se mu zrovna nezamlouvala.
„To byla tvá první otázka?“
„Ne,“ zahuhlal Vader s plnou pusou. Hlad přece jen zvítězil nad ostychem. „Chci vědět proč jsi mi pomohla. Proč mě a ne povstalcům?“
„Protože ty mi zaručíš, že vaše Říše nenapadne náš svět. Oni mi takovou záruku dát nemohou.“
„Hm, možná. Ale nejdřív bych se odsud musel dostat.“
„Uvidíme. Napřed musím poznat, že ti mohu věřit. Budeš mou pojistkou tam u vás, postaráš se, aby Impérium nikdy nezaútočilo na Tarent.“
„Tím si nemůžeš být jistá.“
„Tím jsem si naprosto jistá.“
Vader odložil příbory na prázdný talíř a nepřátelsky se na svou společnici zahleděl. „Tvé způsoby mne znepokojují,“ zavrčel.
Rozčilovalo ho, jak se ta holka, která by klidně mohla být jeho dcerou, k němu chová. Zcela zjevně si uvědomovala jak mocný je a co jeho slovo v Galaktické říši znamená, přesto mu ani na okamžik nepřestávala dávat najevo svou převahu danou výhodou domácího prostředí. Zachránila mu život, ale to ji neopravňovalo jednat s ním jako se zajatcem. Ještě slovo a dá jí pocítit svou skutečnou sílu. Ukáže té drzé slečince, jak strašlivý dokáže být.
Toryen vstala. Vzala do ruky svůj pohár, otočila se k Vaderovi zády a usedla na kamennou balustrádu na okraji terasy.
Rozhostilo se ticho. Dlouhé, napjaté ticho.
Vader také vstal, i on zvedl pohár a přistoupil k Toryen. Váhavě se napil. Víno bylo silné a lahodné. Bude muset být velmi opatrný. Vždyť to bylo tak dávno, co naposledy pil podobný nápoj. Ale měl žízeň, velkou žízeň, a tak pohár vyprázdnil rychleji než si předsevzal. Najednou se cítil mnohem lépe. Ztracená síla se mu rychle vracela.
Mlčenliví sluhové sklidili ze stolu a tiše, jako pouhé stíny, zmizeli.
Vader s Toryen osaměli.
„A jak strašlivý dokážeš být?“ prolomila tíživé mlčení. Její výraz, předtím pobavený a povznesený se změnil. Pohled jejích očí ještě více ochladl, po hezké tváři přešel stín.
Vader přistoupil těsně k Toryen, zblízka se jí zadíval do potemnělých očí. „Co myslíš?“ otázal se kousavě. „Vrať mi můj světelný meč a rád ti to předvedu.“
„Myslím, že dokážeš i milovat. Cítit soucit, který považuješ za nejvyšší formu lásky. Jen si to nechceš připustit.“
Vader sevřel ruce v pěst. Přesně věděla, na kterou strunu udeřit.
„Přestaň!“ zahučel. „Nebo …“
„Nebo?“ vytáhla obočí. „Nebo co?!“
Jediným táhlý douškem vyprázdnila svůj pohár. Vytrhla Vaderovi z ruky ten jeho a obě sklenice vyhodila do výšky. Probodla je pohledem. Poháry explodovaly. Skleněné střepy se proměnily v gejzír duhových jisker, spojily se do zářící koule, která zaútočila na Vadera a vzápětí se mu neškodně rozprskla před očima.
„Překvapen, Annie?“ zasyčela Toryen na ohromeného Vadera. „Tak, co s tím provedeš, rytíři?“
Mohl po ní sice mrsknout třeba židlí nebo rovnou celým stolem, ale v porovnání s tím, co předvedla, by takové gesto bylo přece jen poněkud plytkým počinem.
Vyzývavě na něj mrkla, prudce povstala do své plné výšky. Byla jen o málo menší než Temný pán, přesto štíhlá a elegantní. Její pohyby měly kočičí ladnost, vodopád černých vlasů se jí jako klubka neposlušných hadů rozléval po ramenech. V očích se jí divoce zablýsklo, do bledých tváří se jí vehnala krev. Byla úchvatná, nádherná.
„Ty jsi anděl?“ otázal se kdysi v jiném světě a jiném čase Padmé.
Padmé byla stvořena ze světla, Toryen ze tmy. Padmé zářila jako hvězda na průzračném nebi, Toryen hořela černým plamenem nekonečné temnoty.
Anděla světla zastínila královna noci. Byl jí byl okouzlen. Anakin Skywalker potkal ženu hodnou stanout po boku Darth Vadera.
Bleskovým pohybem uchopil Toryen v pase, pevně ji k sobě přitiskl. Druhou rukou ji chytil za bradu. Na zlomek vteřiny, ne delší než jediný úder srdce, zaváhal než přitiskl své rty na její.
Neprotestovala, naopak. Vader uvolnil spony její zbroje a kovový pancíř s řinčením dopadl na terasu. Sevřel Toryen v náručí, hladově ji líbal.
Přes dvacet let neměl ženu, téměř zapomněl jaké to je. Byl mrzák odkázaný na přístroje, na neustálou podporu života. Nenašla se žena, která by byla ochotná něco takového přijmout. Až nyní.
Avšak i Toryen Vadera náhle odstrčila. „Počkej,“ řekla zadýchaně. „To nesmíme.“
Okamžik na ni zmateně hleděl. „Proč?“ otázal se chraplavě. Také jemu se nedostávalo dechu. Zkřivil rty, nedokázal víc potlačovat zlobu, která se v něm hromadila.
Ponížila ho. Už zase. Ponižovala ho od okamžiku, kdy otevřel oči.
„Provokuješ mě, hraješ si se mnou jak kočka s myší. Idiota ze mě dělat nebudeš!“
Neviditelný pařát sevřel Toryen hrdlo. Těžce polkla, zkřivila rty. Cosi se dotklo Vaderova srdce. Také by uměla zabít pouhou myšlenkou, kdyby chtěla.
„Křivdíš mi,“ ohradila se přidušeně.
„Chudinko!“ zesílil Vader stisk.
„Složila jsem slib,“ zasípala. „Nesmím takové věci dělat.“
I ona přitvrdila. Vader zalapal po dechu, neviditelné žihadlo probodlo jeho srdce, přesto se pohrdlivě zašklebil: „Zaslíbila ses bohům? Bojíš se jejich hněvu?“
Pustila ho, také on uvolnil svůj stisk. Už nestála za námahu. Zklamala ho. Nebyla ničím víc než vystrašenou holkou, co skrývá svůj strach za zlobu a předstíranou tvrdost. Bylo v její moci ho zabít, ale chyběla jí odvaha. Zlá holčička, co trhá panenkám ručičky, nic víc.
„Nerouhej se, Annie. Ty jsi také kdysi porušil podobný slib. Vzpomínáš? A co z toho vzešlo – jen bolest a utrpení. Pro tebe i pro …“
„Přestaň se ohánět mými vzpomínkami!“ Nechtěl, aby právě ona vyslovila jméno Padmé. „Vyrabovala jsi mi paměť, když jsem byl v bezvědomí, když jsem se nemohl bránit. Ale to ti nedává právo zacházet se mnou jako s otrokem!“
Toryen přistoupila k Vaderovi, vzala jeho hlavu do dlaní, zpříma mu pohlédla do očí. Měl dojem, že v těch jejích zahlédl slzy. Přesto, když promluvila, hlas měla stále stejně pevný: „Ale ty jsi otrok, Annie. Stejně jako já.“
Otevřela mu svou mysl a společně sestoupili až na samé dno temnoty.
* * *
Je noc.
Hluboká, tmavá. V katedrále Věčného řádu svítí několik tlumených světel. Slabým přísvitem ozařují nebetyčný prostor. Tím prostorem, zavěšeným na předivu věčnosti, kráčí dívka. Je jí zima, má strach, ale hrdost jí nedovolí dát najevo cokoli z pocitů, které stravují její duši. Slabost před tváří nesmrtelných bohů je nepřípustnou ohavností.
Dívka předstoupí před členy Kolegia shromážděné kolem oltáře Neměnných pravd. Muži stojí jeden vedle druhého, vznešení a majestátní ve své strnulé mlčenlivost. Na kamenných stupních před oltářem klečí lidé určení k obětování. Ruce a nohy mají spoutané, přes hlavy mají natažené černé pytle. Přestože vědí, kdo je jejich kat, jsou tišší a vyrovnaní, smíření s osudem. Nepláčou, neprosí o život, nevyčítají.
Velmistr Kolegia přistoupí k dívce, obřadně jí podá meč. Prastarý, zdobený dávnými hieroglyfy, posvátný meč Strážce Tarentu.
Je příliš těžký pro nedospělé dítě, ale dívka ho bez potíží zvedne nad hlavu. Ne silou paží, ale mocí své neobyčejné mysli. Musí přetnout pouta s minulostí, musí se oddělit od těch, kteří ji milovali, od těch, kdo jí dali život.
Z tisíců vybrali právě ji.
Je jedinečná, je Vyvolená.
Žádná pouta, žádné vztahy jí však nesmí bránit v bezvýhradné službě Tarentu. Ještě může odmítnout, stát se zpátky obyčejným děvčetem, zapomenout na vše, co ji naučili, co prožila. Ale pro její duši prahnoucí po výjimečnosti a tajemných uměních již není cesty zpět. Touží po moci a síle. Zasvětili ji příliš hluboko do mystérií, než aby se dokázala vrátit.
Meč zasviští vzduchem, tichý výkřik zazní nocí.
Jeden, druhý, třetí …
Dívka stojí před oltářem, ve volně svěšené ruce drží zakrvácený meč. V její mramorové tváři se nepohne jediný sval, jen z hlubokých, tmavých očí jí kanou slzy.
Kolegium povstane, muži jednohlasně zvolají: „Buď pozdravena, Toryen, Strážce Tarentu! Nechť ti bohové požehnají!“
* * *
Vader už se nedokázal držet zpátky. Mýlil se, podcenil ji. Jak mnoho měli společného, jak moc si byli podobní. Stejně jako on i ona se nechala přeměnit v zabijácké monstrum ochotné obětovat svým vládcům cokoli. I ona zatratila svou rodinu, své svědomí, svůj život i svou duši. Stejně jako kdysi Anakin také Toryen fascinovaně vběhla do pasti, kterou jí nastražila temnota. Vydala se na cestu odkud není návratu.
Miloval se s ní divoce a vášnivě. Miloval se s ní tak, jak by se s Padmé nikdy nemiloval. V celé galaxii, v celém vesmíru nebyla žena jako Toryen. Žena, která by dokázala pochopit Anakina Skywalkera i Darth Vadera.
Byla hluboká noc, když se rozhodla ukázat mu Tarent, jeho krásu a velkolepost.
Černé vznášedlo s otevřeným kokpitem se řítilo nad městem, které – stejně jako Coruscant – nikdy nespí. Prosmýklo se mezi nebetyčnými věžemi a visutými lávkami, kličkovalo nad terasami a burácelo širokými bulváry, těsně minulo věže katedrál. Prudce stoupalo do výšky, aby se vzápětí propadlo dolů do propasti.
Vader musel obdivovat umění s jakým Toryen zcela bezchybně ovládala svůj stroj. Cítil neuvěřitelnou svobodu a uvolnění, sílu a nezkrotnou energii.
Byla to výjimečná noc s výjimečnou ženou.
Spiklenecky na něj mrkla: „Chceš dobrodružství?“
A když přikývl, zavedla vznášedlo daleko do skal tyčících se nad oceánem, do bizarního kraje strmých kaňonů a ostrých zářezů, ostrých zatáček a hlubokých proláklin. V přízračném světle tarentských měsíců se propletla mezi skalními věžemi i úzkými průrvami, aby se s ním nakonec milovala vysoko nad mořem, ve vznášedle ukotveném neviditelnou pavučinou Síly ke kolmé stěně útesu.
Usnul až nad ránem, s milovanou ženou v náručí, zatímco spirála nedaleké galaxie zapadla za obzor a nad Tarentem vzešel nový den.
* * *
„Sakra debile, dávej pozor kam letíš! Kreténe blbej!“
Vader sebou trhl, zamžikal očima. Palubní počítač spustil kolizní poplach. Dezorientovaný Vader seděl v kokpitu své stíhačky, která jen o vlásek minula civilní zásobovací transport opouštějící oběžnou dráhu Coruscantu. Pilot náklaďáku nadával a klel, když se mu těsně před přídí vynořil z hyperprostoru armádní TIE Avenger. Ani v nejmenším netušil, kdo stroj pilotuje, a tak si servítky rozhodně nebral.
„Příště čum, kam letíš, hovado!“ zaburácel Vaderovým kokpitem pilotův chrchlavý hlas těsně předtím než transport zmizel v hyperprostoru.
Zmatený Vader se rozhlédl kolem, prohlédl si sám sebe. Zdálo se, že až na lehké poškození stíhačky je vše, jak má být. Přesto měl pocit, že něco není v pořádku.
S prostorem, s časem.
Vaderovi tepalo v hlavě, jako by se měla rozskočit, v uších mu hučelo. Poslední, co si dokázal vybavit, byla kolize při souboji nad Hvězdou smrti. Ostatně tomu odpovídal i pošramocený stav jeho stroje.
A potom … co bylo potom ….
Snažil se zklidnit zmatenou mysl, ale vyvolat vzpomínky se mu prostě nedařilo. Nejspíš při srážce utrpěl otřes mozku. Mohl děkovat jen svým výjimečným instinktům, že dokázal v takovém stavu dovést stroj zpět na Coruscant. Ale i tak cítil, že mu něco uniklo, něco podstatného, něco ...
„Lorde Vadere, pane?“ zapraskal ve vysílačce hlas velitele centra řízení letového provozu na Coruscantu. „Pane, jste to vy? Potvrďte příjem, opakuji, potvrďte příjem.“
Vader otočil hlavu, mlčky hleděl na vysílačku, jako by měl před sebou věc, kterou vidí poprvé v životě.
„Pane, ozvěte se, prosím,“ naléhal velitel. „Potvrďte příjem.“
Vader se zhluboka nadechl, stiskl tlačítko a svým nezaměnitelným hlasem bezbarvě řekl: „Potvrzuji.“
„Vítejte zpět na Coruscantu, pane. Císař už si o vás dělal obavy. Váš stroj je poškozený, na přistání vás raději navedeme.“ V operátorově hlase byla patrná opravdová úleva. Měl rozkazy přímo od císaře. Byl rád, že bude mít pro svého pána dobrou zprávu.
Vlečný paprsek jednoho z navigačních majáků zachytil Vaderův stroj a bezpečně navedl Avenger na přistávací plochu v objektu císařského paláce. Vader deaktivoval motory a než vystoupil z kokpitu, krátký okamžik zamyšleně hleděl do prázdna. Za neúspěšnou eskapádu v první bojové linii císař svého žáka zcela jistě nepochválí.
* * *
Nedaleko za hranicemi galaxie deaktivoval tým techniků portál teleportu, zařízení které dokázalo ohýbat prostor i čas, měnit posloupnost událostí. Ovšem tentokrát hodně riskovali, když otevřeli bránu mimo důvěrně známý Tarentský kvadrant. Toryen pozvedla hlavu k nebi, přimhouřila oči, zadívala se na galaxii zapadající za obzor. „Sbohem, Annie,“ zašeptala. „Nikdy se nevracej na Tarent.“
* * *
O několik let později, v konferenčním sále císařského paláce, informoval zpravodajský důstojník císaře a nejvyšší velení říšské armády o průběžných výsledcích mapovací mise admirála Thrawna. Nad jednacím stolem zářila prostorová mapa galaxie doplněná o další, nově prozkoumané sektory Neznámých regionů.
„Admirál se na základě měření a pozorování, která mu předložili kartografové, domnívá, že se za hranicemi naší galaxie nalézá dosud neobjevená a nezmapovaná soustava několika planet s mnoha měsíci. Ačkoli by se jednalo o finančně nákladnější operaci, admirál navrhuje podniknout průzkumnou výpravu.“
Císař tázavě pohlédl na Darth Vadera, který se založenýma rukama postával na opačném konci sálu. „Tvůj názor, Lorde Vadere?“
Chvíli trvalo než Temný pán odpověděl. Nakonec pronesl: „Nemyslím můj pane, že je nutné se tou soustavou zabývat. Je příliš vzdálená, výsledek mise je nejistý.“
Císař se zamračil, zkoumavě se na Vadera zahleděl. Něco v tónu, jakým jeho žák ta slova pronesl, Palpatina varovalo. Jako by kdesi na pozadí Vaderova podvědomí vycítil sotva znatelný, dávno pohřbený otisk cizí mysli. Ale jistý si nebyl, a tak se rozhodl odložit konečné stanovisko na pozdější dobu. Až si vše důkladně promyslí.