Vraždy na Coruscantu: Podnikavá dívka

Autor: Beren Dall

„Máš chvilku, zlato?“
Nohy mistra Obi-wana samy od sebe zastavily. Mistr Obi-wan chtě nechtě zastavil také.
Nesuďme jej přísně. Mistr Obi-wan měl dávno za sebou léta, kdy se muž otáčí za každou hezkou tváří.
Jenomže tomu hlasu prostě nešlo odolat.
A – mezi námi – ta tvář také nevypadala špatně.
Byla jasně růžová. Ne tak růžová jako tvář dítěte, které si celé dopoledne hrálo na mrazu.
Byl to sytý, lentilkový odstín té nejrůžovější pleti, jakou kdy mistr Obi-Wan viděl. Přes bradu s malým důlkem se táhla šmouha od strojního oleje, ale z nějakého neznámého důvodu to vůbec nepůsobilo rušivě. Oči byly červené jako dvě kapky vína, rysy ušlechtilé, nos malý a rovný a rty plné jako zralé třešně. Plavé kudrnaté kadeře připomínaly anděla. Anděla, který má nohy v elegantních vysokých botách dlouhé jako týden před výplatou a výstřih uniformní tuniky učedníka řádu Jedi hluboký jako artézská studna.
Dávno zapomenutý mladík v duši mistra Obi-Wana obdivně hvízdl.
Mistr Obi-Wan však zůstal klidný. Protože slova té pohádkové bytosti nepatřila jemu.
„Ahoj, Bi,“ usmál se Anakin. „Potřebuješ něco?“
„Ano. Na našem patře nefunguje už dva dny uklízečka. Podíváš se na ni?“
„Jasně.“
Bi Jin k němu natáhla ruku se šroubovákem. Uklízecí droid ležel bezmocně na pracovním stole a navzdory stopám v obličeji půvabné učednice nevypadal, že by se jej v poslední době
někdo pokoušel opravit.
„Anakin má před sebou hodinu meditace,“ namítl mistr Obi-Wan. „Proč droida nezavezeš do servisního centra?“
„Annie je nejlepší mechanik, kterého znám. A taky má nejhezčí zadek.“
Mistr Obi-Wan naprázdno polkl. „Toho jsem si nevšiml.“
„Udělejte si hodinku volna, mistře,“ usmála se Bi Jin. „Potřebujete si odpočinout.“
Mistr Obi-Wan neřekl nic. To děvče mělo pravdu. Cítil se unavený. Někdo jako Anakin by dokázal unavit i mnohem odolnějšího člověka.
„Vrátím se brzy, mistře,“ ujistil jej Anakin. „Nemusíte si dělat vůbec žádné starosti.“
Mistr Obi-Wan krátce přikývl a vydal se dlouhou chodbou Chrámu rytířů Jedi zpět do svého pokoje. Najednou se cítil starý a zbytečný. Ti dva se bavili a smáli s bezstarostností mládí, kterou on sám nikdy nepoznal.
Na druhé straně, chvíle volna se docela hodila.
V pokoji Obi-Wan Kenobiho panovalo ticho a spartánský pořádek. Mistr se pohodlně natáhl na posteli a z nočního stolku vzal knihu.
Jistě, existovaly mnohem modernější způsoby získávání informací. Jenomže čtení mělo pro mistra Obi-Wana neodolatelný půvab, stejně jako mnoho jiných dovedností, které už dávno patřily zaprášené minulosti. Zvláště pak čtení knihy jako byla tato.
Na omšelém obalu byl vyobrazen muž středního věku s bystrýma očima. Za ním se rozprostíralo panoráma největšího města v galaxii.
A nad tím vším byl velkým písmem vyveden titul.
Zněl stručně a výstižně.
Vraždy na Coruscantu.

„Hotovo!“
„Ty jsi fakt šikovný, Annie.“
„Byla to jen drobnost. Spálený obvod. Teď už bude zase uklízet.“
„To je fajn. Co kdybychom ji vyzkoušeli u mě v pokoji? Je tam hrozný binec.“
„Dobrý nápad. Ty bydlíš sama?“
„Ne. Ale Tiny bude určitě někde venku.“
A ty, Annie, potřebuješ někoho, kdo tě trochu potěší a přivede na jiné myšlenky. Někoho, kdo
v jednom kuse něco neřeší a je v pohodě. Nemusíš mít strach. Nechci si tě vzít a být s tebou šťastná až do smrti. Prostě si trochu užijeme a bude nám fajn.
Anakin se na okamžik zastavil. Zalila jej vlna pohody a radosti. Najednou měl pocit, jako by jej někdo pohladil měkkou, sametovou dlaní.
Jistě, ve věcech lásky měl jasno.
Miloval Padmé. Na tom nikdo nemohl nic změnit.
Jenomže Padmé byla daleko. A tohle dobrodružství se nevyvíjelo vůbec špatně. Bi Jin vypadala fakt dobře. Vlastně byla skvělá. Nekomplikovaná. Žádný vnitřní boj, žádné výčitky svědomí, scény, rozpory mezi citem a smyslem pro povinnost…
Objal usmívající se Bi Jin kolem ramen. Bylo to snadné jako ukrojit si chleba k snídani.
Dveře jejího pokoje otvíral s pocitem, že svět je veselé a barevné místo, kde žijí samí spokojení lidé.
Na prahu však strnul. V jedné z postelí už někdo ležel.
Zdálky vypadala, jako když spí. Nebyla to žádná spící krasavice. Růženky nemívají bledou nevýraznou tvář, rovné vlasy stažené do culíku a pruhované ponožky s dírou na palci. A také většinou neleží v pokoji s kaluží krve na podlaze a nemají na hrudi tmavý vypálený kruh.
Anakin vylovil z kapsy malý komunikátor. Jenomže koho zavolat?
Jen jediný člověk mohl pochopit, co dělal učedník Anakin v devět ráno na dívčím oddělení.
„Mistře! Mistře!“ ozvalo se vzápětí z komunikačního zařízení v pokoji Obi-Wan Kenobiho. „Je tu něco, co byste měl vidět!“

„Mrtvá dlouho není. Klid zachovat musíme.“ Malý zelený humanoid s velkýma ušima opatrně
nahlédl do pokoje. „Místo prohlédnout, vše zaznamenat a vraha jejího najít.“
„Měli bychom zavolat policii, mistře Yodo,“ řekl Obi-Wan Kenobi.
„Tvá víra ve schopnosti coruscantské policie chvályhodná je,“ opáčil mistr Yoda. „Ale my
se na ni obrátit nemůžeme. Nežádoucí publicitu náš řád nepotřebuje.“
„A co budeme dělat?“
„Vyšetřovací tým sestavíme. Příčinu smrti lékař Thein Digger určit pomůže. Naše laboratoř stopy analyzuje a výsledky v krátké době zpracuje. Pomocníkem tvým se mladý Skywalker stane a já o tom všem meditovat budu.“
„A já?“
„Ty, mistře Obi-Wane, všechny poznatky shromáždíš a vraha jejího nalezneš.“

„Na nic nesahej, Anakine. Musíš si vzít gumové rukavice.“ Mistr Obi-Wan zvedl záznamové zařízení a pomalu vešel do pokoje. „Vidíš? Na stěnách jsou stopy po střelbě. Někdo tady střílel laserovou pistolí.“
„Tiny má jednu v ruce, mistře.“
„Ano. Zřejmě střílela po útočníkovi. Několikrát zasáhla skříň na protější zdi a jedna ze střel rozbila sklenici na stole. Ta skvrna na podlaze není krev, ale rybízový sirup.“
„Počkejte, mistře.“ Anakin se zadíval na podlahu. „Tu sklenici museli rozbít už předtím. Na podlaze jsou šlápoty od jejích bot. Boty stojí vedle postele, jsou červené od rybízu a Tiny je jen v ponožkách.“
„To je pravda. Vezmi igelitový sáček a dej střepy dovnitř. Mohly by na nich být otisky prstů.“
„Dobře, mistře. Stejně je divné, že použila zbraň. Tiny nikdy moc střílet neuměla.“
„Možná ji ohrožoval. Máme co do činění s dobrým střelcem. Na opačné straně je velké okno a na něm ani jedna stopa po zásahu mimo. Musel ji zabít jedinou ranou, když stála vedle postele.“
„Stejně by mě zajímalo, kdo to mohl Tiny udělat.“
„Mne taky,“ pousmál se Obi-Wan. „Co o ní vlastně víme?“
„Bylo jí šestnáct. Taková nenápadná holka. Žádné problémy, žádné špičkové výsledky. Dobrá telekinetička. Našli ji v jednom z městských sirotčinců. Rodiče se jí nejspíš zbavili, když zjistili, že jí kolem postýlky levitují hračky.“
„A dál?“
„Jako bojovník nic moc, spíš studijní typ. Snaživá, hodná, prostě takový ten šedý průměr.“
„Takže žádná Bi Jin.“
„To rozhodně ne. Věděl jste, mistře, že Bi má třiatřicet párů bot? Jsou tamhle ve skříni. A také zpívá ve volném čase s jednou kapelou? Minulý rok dostali platinový holodisk. Je za sto tisíc prodaných nosičů. Visí támhle na stěně vedle skříně, kdybyste se chtěl podívat,“ ukázal Anakin na velký, stříbřitě lesklý kotouč.
„K věci, učedníku. Proč vlastně ty dvě bydlí spolu?“
„Obě přišly v bitvě o Geonosis o své mistry. Je to už pár měsíců, ale nikdo moc nepospíchá rozhodnout, co s nimi bude.“
„Aha.“
„A kdy bude moct Bi zpátky do svého pokoje?“
„Nevím, Anakine. Teď je to místo činu. To mi připomíná, že by sis měl připravit další sáčky a
probrat odpadkový koš oběti.“
„Proč já, mistře?“
„Protože já zatím zabalím ložní prádlo a zjistím, jestli bych v pokoji nenašel otisky prstů.“
„Ale tady se dva dny neuklízelo!“
„To je dobře, Anakine. Možná nám některá z věcí v koši napoví, kdo je vrahem.“
„Ehm… mistře? V koši něco je.“
„A co, Anakine?“
„No… řekl bych, že to je… ochrana.“
„Myslíš… aha, už rozumím.“
„Je jich tu víc, mistře.“
„Tak je pěkně zabal po jedné do sáčků a pošli hned do laborky na testy DNA.“
„Ale…“
„Je to důkazní materiál, Anakine.“
„Je jich nejmíň dvanáct, mistře. Myslíte, že by někdo za dva dny mohl dvanáctkrát…“
„Já nevím, Anakine. Něco nám ovšem muselo uniknout.“
„A co, mistře?“
„Skutečnost, že naše šedá myška Tiny byla velmi podnikavá dívka.“

„Zemřela asi v půl osmé ráno. Výstřel zasáhl levou plíci a srdce. Smrt nastala okamžitě.“
Tělo, které leželo na pitevním stole, bylo už umyté a znovu zašité. Mistr Obi-Wan byl tomu rád.
„A vražedná zbraň?“
„Laserová pistole běžného typu. Střílelo se přibližně ze tří až šesti, možná sedmi metrů.“
„To by odpovídalo. Pokoj oběti měří na šířku čtyři metry.“
Doktor Digger v bílém plášti přikryl tvář Tiny Wall prostěradlem. „Kompletní zprávu dostanete večer, mistře. Je tu něco, co by vás zajímalo?“
„No… v jejím odpadkovém koši jsme našli použité kondomy.“
„Potom nechte udělat stěr DNA z jejich vnější strany. Tiny Wall byla panna.“
„Co je to panna, strýčku?“ ozvalo se ode dveří.
Doktor Digger rychle otevřel jeden z chladících boxů a zasunul tělo dovnitř.
„Co tady děláš, Eliasi?“
Malý, sotva šestiletý chlapec zůstal stát ve dveřích. „Hledal jsem tě. Co je to ta panna?
To jako že je studená a nehýbe se?“
„Ne, Eliasi.“ Doktor Digger omluvně pokrčil rameny. „Mám jej dnes na starost. Jeho rodiče museli narychlo odjet. Panna je něco jako dívka, Eliasi.“
„Aha. A proč je tahle tak studená? Ona je mrtvá?“
„Ano, Eliasi. Ale… jak víš, koho jsem tu měl?“
„Zašel jsem sem před obědem, strýčku. Nikdo tu nebyl a ona ležela na stole. Nakreslil jsem ji. Chceš se podívat?“ Chlapec vytáhl z kapsy nevelký náčrtník.
Doktor Digger zavrtěl hlavou. „Později, Eliasi. Je hrozně neposedný, mistře Obi-Wane. Měl zůstat v mé pracovně.“
„Ty jsi mistr Jedi, mistře Obi-Wane?“ usmál se chlapec.
„Ano, Eliasi. Ukážeš mi, co jsi namaloval?“
Ta kresba se nepodobala obvyklým dětským čmáranicím. Tvář na papíře skutečně vypadala jako Tiny Wall.
Mistr Obi-Wan zpozorněl. „Proč má Tiny na tváři ty tři červené tečky, Eliasi?“
„Měla je tam, mistře Obi-Wane.“
„Našel jsem malý šrám pod okem,“ řekl doktor Digger. „Zranění od úlomku skla. Myslím, že to byly jen kapky krve.“
„Anebo rybízové šťávy, doktore. Musím už jít. A… díky, Eliasi. Moc jsi mi pomohl.“

„Mistře, pojďte rychle sem! Kde jste byl tak dlouho? Našel jsem ho!“
„Koho, Anakine?“
„Přece toho vraha! Podívejte se!“
Obrazovka monitoru se rozsvítila. Obraz, který se na ní objevil, byl pouze černobílý a občas přes něj přeběhl pruh.
„To je chodba na patře, kde došlo k vraždě. Je tam kamera.“
„Výborně, Anakine. Ukaž mi ho.“
„Je to pěkně starý krám, mistře. Má omezenou kapacitu paměti, takže uchovává informace jen dvanáct hodin a pak záznam znovu přehrává. Podívejte, tady je. Vešel do pokoje v sedm hodin dvanáct minut.“
V zorném poli kamery se objevil muž v tmavém plášti. Kápi měl staženou hluboko do čela. Přístroj jej zabral zezadu, pouze v jedné chvíli zachytil ruku, která otvírala dveře.
„Místnost opustil v sedm čtyřicet.“ Anakin stiskl tlačítko pro rychloběžku a mistr Obi-Wan se zhluboka nadechl. Ano, za okamžik pohlédne do tváře vraha.
Pak se dveře na záznamu otevřely. Muž, který je otevřel, měl opět nasazenou kápi. Opatrně se rozhlédl po chodbě – a zamířil chodbou dál k druhému schodišti!
„Prostě smůla, mistře,“ řekl Anakin. „Zkoušel jsem vytáhnout něco z té chvilky, kdy se podíval zpátky, ale viděl jsem jen kousek brady. To nám k identifikaci nestačí.“
Obi-Wan zavrtěl hlavou. „Nevadí. Každopádně už víme, že vrahem byl někdo z Řádu. Nosí tmavý plášť s kápí, klasickou tuniku – viděl jsem rukáv, když otvíral dveře – a standardní obuv. Dokázal bys podle dveří určit jeho výšku?“
Anakin stiskl několik tlačítek. „Asi tak metr pětasedmdesát plus mínus pět centimetrů.“
„Takže hledáme středně vysokého člověka – nebo hodně podobnou rasu – se světlou pletí. To nám výběr zužuje na nějakou třetinu mistrů a učedníků. A pozor, Anakine, může to být stejně dobře žena jako muž. Třeba zrovna ta tvoje Bi Jin.“
„Proč by chtěla zabít svou spolubydlící?“
„Nevím, Anakine. Už přišly výsledky testů DNA?“
„Ano, mistře. Ale jsou zapečetěné. Mistr Yoda svolal mimořádné zasedání Rady.“

„Šest padawanů. Čtyři mistři Jedi. Dva členové Rady. A všichni v posteli s učednicí Bi Jin byli. Jen doufám, že ne najednou. I tak ty výsledky pro náš řád ostudné jsou.“ Mistr Yoda se zamračil a zvedl ruku, ve které držel paměťový čip se zprávou z laboratoře.
„Dvanáct, jestli počítám správně.“ Plo Koon, rázný Kel Dor z planety Dorin, rozhořčeně vstal ze svého místa. „Navrhuji viníky co nejpřísněji potrestat! A tu ženu vyloučit z Řádu a odsoudit přinejmenším do vězení!“
„Bi Jin pochází z planety Zeltros, příteli,“ namítl Ki-Adi-Mundi. „Promiskuita je součástí jejich kultury. Náš řád vychází vstříc potřebám jednotlivých ras, já sám jsem toho příkladem.
Jsem ženat, a ne jednou. Myslím, že bychom neměli nikoho trestat, spíš se zaměřit na osvětu.“
„Cvičit mladé Padawany dokážu. Jako lektor sexuální výchovy kvalifikaci nemám,“ řekl mistr Yoda.
„A regule Řádu porušeny nebyly,“ usmál se Yarael Poof. „Neříkám, že je správné, co se tam dělo. Ale Řád zakazuje pouze manželství a závazné vztahy, které by mohly ovlivnit poslání rytíře Jedi. O sexu se nikdy nemluvilo.“
„Protože to nebylo třeba! Bi Jin rozhodně není bez viny!“ prohlásil rozhořčeně Plo Koon. „Její morální profil je naprosto nepřijatelný! Jak je možné, že si nikdo neztěžoval?“
„A na co by si stěžovat měl?“ opáčil mistr Yoda. „Všichni spokojení byli.“
„Spokojení!“ zavrčel Plo Koon. „Určitě to byla ona, kdo zabil svou spolubydlící!“
„Nebyla,“ přiznal váhavě Mace Windu. „V době, kdy neznámý vrah zabil Tiny Wall, bylo to děvče na hodině meditace v mém pokoji.“
„Meditaci v horizontální poloze patrně na mysli máš,“ pokýval hlavou mistr Yoda.
„To je nehorázné! Měl byste rezignovat!“ řekl nesmlouvavě Plo Koon.
„Všichni děláme chyby,“ podotkla Adi Gallia. „Ani my nejsme bez viny. Jsem si jistá, že toto vše je záležitostí několika málo měsíců. Rada měla rozhodnout, co bude s Bi Jin dál, když její mistr zemřel. Každý ví, že padawan, který nemá nic na práci, je jako časovaná bomba.“
„To pravda je,“ souhlasil mistr Yoda. „Bi Jin se zítra na planetu Bandomeer vydá a na jedné z našich farem pro řád Jedi dál pracovat bude.“
„A proč ne už dnes, mistře?“ namítl Plo Koon.
„Dnes večer má na slavnostním shromáždění promluvit nejvyšší kancléř Palatine,“ připomněl Mace Windu. „O půlnoci pak bude před budovou senátu slavnostní ohňostroj.“
„To pravda je,“ souhlasil mistr Yoda. „Setkání se mnoho rytířů Jedi zúčastní. Náležitý doprovod pro Bi Jin my tak poskytnout nemůžeme.“
„To máte obavy, aby se něco nepřihodilo, než ji dovezou z Chrámu na letiště a posadí do transportéru?“ pousmál se Obi-Wan Kenobi, který dnešní při raději sledoval jen zpovzdálí.
„Ano, mistře Obi-Wane,“ přikývl Yoda. „Obavy mám. Bi Jin takřka vycvičena je. To, že na Bandomeer odjet musí, líbit se jí nebude. A Řád opustit nemůže, to dobře víš.“

„Co to děláte, mistře?“
Obi-Wan Kenobi se otočil. Sklenice, kterou držel, mu vypadla z ruky a roztříštila se na podlaze.
„Opatrně, mistře,“ usmál se Anakin. „Měl jste použít Sílu.“
„Pokouším se rekonstruovat, co se stalo na místě činu, Anakine. Podívej se. Když pustíš, sklenici na podlahu, tekutina z ní nevystříkne nijak vysoko. Je takřka nemožné, aby se někomu dostala na obličej. Stejně tak je nepravděpodobné, že by tě do tváře zasáhl úlomek skla.“
„Opravdu?“ zívl Anakin. Po pozdním obědě se mu ze všeho nejvíc chtělo spát.
„Ano. Laboratoř potvrdila, že láhev od sirupu rozbil zásah z laserové pistole. Takže tu máme Tiny Wall, která nejdříve střílí kolem sebe jako o závod, pak se projde v kaluži rybízové šťávy, zuje si boty, nechá se zastřelit a lehne si na postel. Není to divné?“
„Je, mistře.“
„A co z toho vyplývá?“
„Tiny Wall je prostě šikovné děvče. Anebo… anebo ty boty nejsou její!“
„I to mě napadlo. Vrah je tam prostě mohl nechat a vzít si její, aby nebyl nápadný. Rybízové skvrny nejdou snadno odstranit a nové boty si vyzvednout nemohl, aby na sebe neupozornil.
Jenomže boty na místě činu mají velikost devětatřicet. To je velikost Tiny Wall.“
„Spousta lidí má velikost devětatřicet, mistře. Náš vrah je středně vysoký člověk světlé pleti s malou nohou. Co třeba obejít všechny rytíře a padawany a nechat je vyzkoušet střevíček?“
„Ne, Anakine. Bude stačit, když se ihned spojíš se skladem výstroje.“
Po chvíli Anakin hlásil: „Lidí s velikostí devětatřicet je v Chrámu celkem dvacet šest. Z toho je devět dlouhodobě pryč, čtyři neodpovídají jako rasa a pět je příliš malých. Zbývá osm lidí – pět žen a tři muži.“
„Dobře. Dej mi seznam. Půjdu si popovídat s Bi Jin.“

Před náhradní ubikací mladé učednice našel Obi-Wan dvojici klonovaných strážných.
„Bi Jin má domácí vězení,“ hlásil jeden z nich. „Můžete ji navštívit, ale ne déle než pět minut.
Vaše návštěva bude monitorována.“
Mistr Obi-Wan chápavě přikývl. Bylo mu jasné, že se Rada rozhodla nic neriskovat.
„Sám mistr Obi-Wan Kenobi.“
Bi Jin, sedící na jednoduchém polním lehátku, si z uší sundala sluchátka, obula si bezvadně vyleštěné boty a usmála se. „Co pro vás mohu udělat, mistře?“
„Potřebuji tvoji pomoc, Bi Jin. Zkus si projít tato jména a zamysli se, jestli někdo z uvedených nebyl přítelem Tiny Wall.“
Bi Jin pomalu prostudovala seznam. Pak pokrčila rameny. „Nevím. Určitě je znala. Ne tak dobře jako já, ale znala je. Jenomže Tiny se s nikým moc nekamarádila. Byla často sama a nevadilo jí to.“
„Jak jste spolu vycházely?“
„Bývala většinou pryč. Chtěla si doplnit vzdělání.“
„A když nebyla pryč?“
Přes tvář Bi Jin přelétl stín. „Trápila se. Smrt jejího mistra ji hodně zasáhla.“
„Proč nevyhledala pomoc?“
„Snažila se. Doporučili jí konzultaci s psychodroidem. Dovedete si představit, že svěřujete své problémy robotickému psychologovi?“
„Je to dost hrozná představa.“
„Ano. Zavřeli mě sem a jednoho takového poslali, aby mi promluvil do duše. Bylo to strašné!“
„Nesmíš se divit. Radu tvé chování velmi pobouřilo.“
„Pobouřilo? Proč? Nikomu jsem neublížila.“ Bi Jin zvedla hlavu. Červené oči zazářily jako drahokamy a Obi-Wan mimoděk sklopil zrak. „Já si tenhle osud nevybrala. Chrám rytířů Jedi není moc šťastné místo, mistře Obi-Wane. Můj dobrý mistr mi vždycky říkal, že rytíř Jedi, pokud se soustředí, dokáže vnímat pocity jiného člověka. Vy to umíte také, že ano?“
„Ano.“
„A teď si představte, že byste pocity ostatních lidí vnímal neustále a nemohl to nijak zablokovat. Že byste cítil všechny jejich bolesti, smutek a strach. Chtěla jsem jim pomoci. Často jsme si třeba jen povídali. Na světě je hodně špatných věcí, mistře Obi-Wane, a většina lidí není šťastná. Ani vy ne.“
Zvenčí se ozvalo zaklepání. „Pět minut uplynulo.“
Mistr Obi-Wan se obrátil k odchodu. „Ani ty, ani já svět přes noc nezměníme. Je mi líto, co se stalo. Nemůžu ti nijak pomoci. Přesto… kdyby sis náhodou na něco vzpomněla…“
Bi Jin se usmála a celý svět jako by se rozzářil.
„Pomůžu vám. Tiny si schovávala své soukromé věci do koupelny za zrcadlo.“

„Jak je možné, že jsme si toho nevšimli?“
„Nehledali jsme skrýš, Anakine. Co jsi našel?“
„Plyšového medvídka, nějaké líčidlo, uschlou růži a paměťový čip.“
„Ten čip, Anakine. Musíme jej přehrát.“
Za několik okamžiků se nad čtecím zařízením objevil trojrozměrný obraz.
„Ahoj, Tiny,“ řekl mladý, sotva dvacetiletý muž v standardním oděvu rytíře Řádu Jedi. „Nemám dobré zprávy. Přišel jsem na něco strašného. Stavím se u tebe zítra ráno kolem
půl osmé a všechno ti vysvětlím. Musíš mi pomoct. Kdyby mi to náhodou nevyšlo, buď zítra před půlnocí na našem místě v budově Senátu. Je to moc důležité.“ Mladík si povzdechl. „Týká se to budoucnosti nás všech. Pokud se mi nepodaří udělat to, co musím, bude to znamenat konec světa, jaký známe. Kromě tebe nemám nikoho, komu bych mohl důvěřovat.
Pomoz mi, prosím. Mám tě rád.“
Chvíli bylo ticho.
„Tohle by mě ani ve snu nenapadlo,“ řekl pak Anakin. „Byl na našem seznamu, ano, ale v životě bych neřekl, že právě on je ten vrah.“
„Já také ne,“ zavrtěl hlavou Obi-Wan. „Yo Ki. Nadějný mistr Jedi, schopný, loajální a vyrovnaný člověk.“ Mistr Obi-Wan si povzdechl. „Musíme jej najít. Okamžitě.“

„Mohu s vámi mluvit, mistře?“
Slunce už zapadlo a v místnosti, kde se obvyklé odbývalo zasedání Rady, byla téměř tma. Mistr Yoda seděl na svém obvyklém místě. Oči měl zavřené, jako by spal.
„Mistr Obi-Wan. Jak pátrání tvé pokračuje?“
„Vím, kdo zabil Tiny Wall. Byl to mistr Yo Ki. Od rána jej však nikdo neviděl.“
„Pokud utéci chtěl, velmi daleko on už být může.“ Yoda otevřel oči a zhluboka se nadechl.
„Ale ty, mistře Obi-Wane, o jeho útěku přesvědčen nejsi.“
„To je pravda. Myslím, že vím, kde ho hledat. Bude na slavnostním projevu v Senátu dnes večer. Nevím, co má v úmyslu, ale mám obavy, že to není nic dobrého.“
„Pak najít jej musíš.“
„Mohu se o to pokusit. Ale bude to jako hledat jehlu v kupce sena. Potřeboval bych pomoc, mistře. Jeho popis už mají všichni rytíři Jedi i bezpečnostní agentura. Jenomže já potřebuji někoho, kdo jej dokáže najít v davu, aniž by musel každého pečlivě prohlížet.“
„Ty učednici Bi Jin potřebuješ,“ usmál se mistr Yoda. „Dobře. Jen opatrně, mistře Obi-Wane.
Velké nebezpečí čeká na tebe.“
„Dám pozor na ni i na sebe, to vám slibuji.“
„Ne, mistře Obi-Wane. To ona pro tebe nebezpečím je. Na svůj úkol nezapomeň. Až splníš jej, teprve pak o dalších věcech přemýšlej.“
Obi-Wan zrudl. „Já… něčeho takového bych se nikdy nedopustil…“
„Ne? Já ano. Zamlada nebyl jsem jiný. Ale uklidnit tě mohu. Až osm století přežiješ, ono to přejde samo.“

„Víš určitě, že jej dokážeš najít?“
Mistr Obi-Wan už začínal být skeptický. Stáli – on, Anakin a půvabná Bi Jin – na jedné z plošin, kterou jim vyhradila bezpečnostní agentura a které obklopovaly hlavní zasedací sál Senátu. Slavnostní projev nejvyššího kancléře právě začal.
„Ano. Pokud tady je. Vím určitě, že není na galerii, není ani na plošinách před námi… A mám ho!“ usmála se vítězoslavně. „Třetí řada odshora, vidíte? Plošina systému Falleen. Tam je!“
„Jak se tam mohl dostat, mistře?“
„Celkem snadno, Anakine. Zástupci Falleenů se zasedání takřka nikdy neúčastní, to ví každý. A v kancelářích po pracovní době obvykle nikoho nenajdeš. Je tam sice bezpečnostní systém, ale ten by dokázalo obejít i dítě.“
„A co budeme dělat?“
„Potichu se vytratíme. Přejdeme přes místnosti, které navazují na naši plošinu, a napojíme se na hlavní chodbu. Pak vstoupíme do kanceláří systému Falleen a přes ně se dostaneme až k našemu podezřelému.“
Obi-Wan se pomalu otočil a pokynul oběma učedníkům, aby jej následovali. Prošel přes vstupní dveře, přes přístupovou chodbu – a teprve potom jej napadlo, aby se otočil.
Následovala jej pouze Bi Jin.
V příštím okamžiku se plošina, na které stáli ještě před chvílí, pohnula.
„Mám lepší nápad, mistře!“ vykřikl Anakin. „Budu tam dřív!“
Obi-Wan jen naprázdno polkl. „Tohle si odskáče!“
Pak se rozběhl. S trochou štěstí dorazí k falleenské plošině dřív, než nerozvážný padawan způsobí něco horšího než jen kopec ostudy.
V senátorské plošině Anakin dosud neletěl. Na druhé straně, ovládání bylo až dětinsky jednoduché. Plošina se pomalu vznesla. Lhostejný k pohoršenému šepotu senátorů se Anakin
nejprve pustil jakoby nic opačným směrem. Teprve když vystoupal úplně nahoru, rozletěl se nejvyšší rychlostí k plošině, na níž se skrýval vrah.
Ano, teď už jej viděl! Yo Ki klečel přikrčen za ohrazením, takže jej takřka nebylo možno spatřit. V ruce držel nějaký dlouhý předmět.
Byla to puška s dalekohledem a samonaváděcími střelami, jakou používají odstřelovači.
A její hlaveň mířila přímo na nejvyššího kancléře Palpatina.

„Teď opatrně,“ zašeptal mistr Obi-Wan.
Nacházeli se sotva dvě místnosti od plošiny systému Faleen. Jako každá senátorská plošina
navazovala i tato na místnosti zařízené převážně ve stylu rodného systému. V tomto případě to znamenalo luxusní, přepychové apartmá, ovšem bez jakýchkoliv známek odlišnosti od
běžného galaktického standartu. Falleeni jen zřídka dovolí cizinci, aby si mohl prohlédnout díla vytvořená jejich umělci.
Na plošině se bojovalo. Ze sálu až sem doléhal nezaměnitelný svistot světelných mečů a bylo jen otázka času, kdy některý z bojujících bude poražen – nebo se pokusí utéci.
Když se pak Obi-Wan dostal až k vstupní chodbě, bylo už zřejmé, kdo bude vítězem.
Yo Ki právě přišel o svůj světelný meč a o pravou ruku v zápěstí. Klečel na podlaze plošiny
a levou ruku natahoval před sebe na znamení, že se vzdává.
„To by stačilo, Anakine,“ vykřikl mistr Obi-Wan. „Yo Ki, zatýkám vás za vraždu Tiny Wall. Máte právo nevypovídat. Máte právo -…“
V Anakinových očích se zablesklo.
Vzápětí jeho světelný meč strašlivou ranou rozťal hruď klečícího muže.
Obi-Wan zůstal stát, jako když do něj uhodí hrom. „Jak… jak jsi to mohl udělat?“
„Chtěl zabít nejvyššího kancléře, mistře,“ řekl klidně Anakin. „Zasloužil si smrt.“
„On… ještě žije,“ ozvalo se za nimi.
Bi Jin, uvědomil si mistr Obi-Wan. Právě propásla skvělou příležitost, jak jednou provždy opustit řád Jedi. Neměl jsem vůbec čas ji hlídat. Kdokoliv jiný by toho využil a zmizel.
„Ano,“ řekl tiše. Pak se naklonil k ležícímu muži.
„Odpusťte, mistře Obi-Wane,“ zašeptal umírající. „Já… tohle jsem nechtěl. Ale… neměl jsem jinou možnost.“
„Zabít člověka je až ta poslední možnost,“ odpověděl Obi-Wan. „Ale proč?“
„Poslali mě… se zprávou pro kancléře. Náhodou jsem se dostal do jeho sídla… A on o mě nevěděl. Vyslechl jsem hrozné věci. On… nás má vést do války se separatisty. Ale… ve skutečnosti je s nimi spolčený! Viděl jsem, jak mluví s hrabětem Dooku. On… touží jen po moci. Musel jsem ho zastavit!“
„Měl jsi vše oznámit Radě, chlapče!“
„Nikdo… by mi neuvěřil. Kancléř… je špatný člověk, mistře. Chtěl jsem jej zabít. O půlnoci. Jak začne ohňostroj… Myslel jsem… že dělám správnou věc! Že zachráním svět…“
„Ale proč jsi zabil Tiny?“
„Tiny? To ne, mistře! Já Tiny nezabil! Nezabil jsem ji… Přísahám…“
„Věřím ti, Yo Ki,“ řekl mistr Obi-Wan.
Napjatá tvář mladého muže se uvolnila. „To… to je dobře,“ usmál se a vydechl naposled.
„Anakine! Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout! Zachránil jsi mne i celou naši republiku!“ zaznělo vtom nad nimi. „Vím, že každý z nás je nahraditelný. Avšak v této chvíli by má smrt znamenala konec světa, jak jej známe. Díky, příteli!“
Plošina, která k nim mířila, patřila nejvyššímu kancléři. Palpatine měl ve tváři výraz člověka, který právě unikl jisté smrti. Bylo zřejmé, že mladý učedník Anakin se za záchranu jeho života dočká zasloužené pocty.
V senátu zazněl bouřlivý potlesk.
A mistr Obi-Wan v té chvíli netoužil po ničem jiném než být sám.

Svítalo.
Mistr Obi-Wan Kenobi odpočíval.
Jeho mysl se vymanila z vězení času a prostoru a rozletěla se nekonečným vesmírem. Vše na první pohled důležité přestalo existovat a zůstala jen čistá Síla. I on sám byl najednou klidný a uvolněný. Na ničem nezáleželo. Jedinou věcí, která měla význam, bylo splynutí s vesmírnou Silou a veškerým stvořením od počátků světa. A přesto- něco bylo špatně.
Jistě, případ byl uzavřen a on sám za to sklidil uznání. Odhalil přece zákeřného a nebezpečného vraha.
Jenomže Obi-Wan stále nebyl přesvědčen o vině Yo Kiho. Jistě, nikdo jiný Tiny zabít nemohl. Nikdo jiný tam přece nebyl…
Ano, Obi-Wan měl pochybnosti a nevěděl, co dál. O pochybnostech se nepsalo ve Vraždách na Coruscantu.
Vtom na jeho stole zapípal komlink. Ten hlas by poznal mezi tisíci.
„Mistře, zvedněte to, prosím! Musíte ihned přijít do mého pokoje. A vezměte si laserovou pistoli!“
„Jestli očekáváš, že zastřelím tvé strážce a odvezu tě v záři zapadajícího slunce na druhý konec galaxie, očekáváš ode mě příliš, Bi Jin!“
„Nic od vás nechci, mistře. Dali mi půlhodinu, abych si sbalila věci ve svém starém pokoji.
Myslím, že jsem na něco přišla.“

„Já jsem teď jako Tiny Wall,“ řekla Bi. „Stojím u své postele a mám v ruce pistoli.“
O tomto Obi-Wan už několikrát četl. Říkalo se tomu rekonstrukce na místě činu.
„A teď střílím po někom, kdo je v mém pokoji. Seznámil mě s plánem zabít nejvyššího kancléře a já mám pocit, že jej musím zastavit. Nechci jej zabít. Je to rytíř Jedi a je rychlý, takže střílím, co to dá. Myslíte, mistře Obi-Wane, že byste mohl použít své schopnosti?“
Bi Jin pustila pistoli a ustoupila ke dveřím. Zbraň zůstala viset v prostoru vedle postele.
„A teď – zmáčkněte spoušť!“
Obi-Wan se okamžik soustředil. Pak cvakla spoušť, ozval se výstřel – a vzápětí zařinčelo sklo. Okno ve stěně za hlavní pistole bylo napadrť.
„To není možné,“ vydechl mistr Obi-Wan.
„Jak vidíte, je to možné.“
„Ale –…“
„Mně nikdy fyzika moc nešla, mistře. Napadlo mě to, když jsem sundávala svůj platinový holodisk. Víte, dřív se podobné disky využívaly jako paměťové médium anebo na záznam zvuku. Je to dokonalé zrcadlo. Tak dokonalé, že odrazí i laserový paprsek.“
„To by ovšem znamenalo, že Tiny zasáhla odražená střela! Yo Ki ji tedy opravdu nezabil!“
Na okamžik se jejich oči setkaly.
„Myslíte na to, na co já, mistře?“
V pokoji byli sami, stráž stála přede dveřmi. Přesto Obi-Wan mimoděk ztišil hlas.
„Ano. Yo Ki nám nelhal. Co když nelhal ani v tom ostatním?“
Bi Jin přikývla. „Co budeme dělat, mistře?“
Vtom někdo zabušil na dveře. „Čas vypršel. Musíme jít.“
„Ty odjedeš na Bandomeer, Bi. Tam budeš v bezpečí.“
„Mám strach, mistře Obi-Wane! A také nechci zbytek života strávit někde na farmě. Já to takhle nechtěla! Nehodím se sem! A nikdo se mě neptal, jestli chci být v Řádu!“
„Můžeš požádat, aby tě nechali jít,“ namítl Obi-Wan Kenobi.
„Sám víte, že to je nemožné! Nikdy nepropustí někoho jako já. Podstoupila jsem výcvik
a pro Řád bych mohla být velmi nebezpečná.“
„Nemůžeme nic dělat.“
„Vy ano! Já nechci mnoho, mistře Obi-Wane. Doprovázet mě bude Adi Gallia a Luminara Unduli. Stačí, když po mém nástupu do transportéru na chvíli odvedete jejich pozornost.“

Transportér zakroužil nad přistávací plochou a začal pomalu stoupat vzhůru.
Vtom do něj z boku narazilo nevelké vznášedlo řízené nějakým droidem staršího typu.
Takovou srážku by meziplanetární loď měla přečkat bez potíží.
Pak se však zablesklo a vzápětí se okolím rozlehla mohutná exploze. Na místo, kde ještě
před chvilkou stáli Obi-Wan a dvě mistryně Jedi v družném hovoru, začaly padat hořící kusy trupu lodi.
„Proboha,“ otřásla se Adi Gallia. „Co se to stalo?“
„Nevím,“ odpověděl mistr Obi-Wan a po zádech mu přeběhl mráz. „Trochu divná nehoda.“
Zpráva, která o hodinu později přišla do Chrámu rytířů Jedi, však zněla jednoznačně.
Loď se ve vzduchu střetla s vzdušným spídrem a palivové nádrže vybuchly.
Nikdo nepřežil.

„Proč si kvůli tomu děláte hlavu, mistře? Je to přece jasné!“
„Tady něco nehraje, Anakine. Dal bych krk za to, že se někdo potřeboval Bi Jin zbavit. Transportér vezl jen obvyklou dávku léků, hnojiv a financí pro farmu na Bandomeeru a kromě Jin a pilota uvnitř nikdo jiný nebyl!“
„A kdo by se jí chtěl zbavit, mistře?“ usmál se mladý učedník. „Ona nikomu nepřekážela.“
„Možná věděla něco, co vědět neměla. Kdyby zůstala naživu…“
Anakin zpozorněl. „Vy myslíte, že mohla zůstat naživu?“
V té chvíli Obi-Wanovi před očima prolétlo posledních několik hodin.
Bi Jin byla hlídána ve svém pokoji.
On sám s nikým o posledních slovech Yo Kiho nemluvil.
Jediný Anakin, jeho učedník Anakin, který se právě vrátil ze sídla nejvyššího kancléře, snad mohl – vědomky či nevědomky – říci něco, co vedlo k dalšímu pokusu o vraždu.
Anakin, kterému věřil jako sobě samému.
Anakin, který byl pevně přesvědčen, že dnes o půlnoci zachránil svět. Jenomže možná ten svět, který Obi-Wan znal, naopak posunul o něco blíže k zániku.
A tak mistr Obi-Wan poprvé ve svém životě zalhal.
„Ne, Anakine. Jsem si jist, že naživu zůstat nemohla.“

„A co budeme dělat teď, zlato?“
Seděli v útulném bistru blízko vesmírného přístavu. Bi Jin měla na sobě šaty s hlubokým výstřihem, elegantní lodičky a velký klobouk.
„Teď… teď bychom to mohli pořádně oslavit. A pak pojedeme na Zeltros. Mám pěkných pár kreditů z lodi. Stejně ti ale řeknu, kotě, že máš dobrý čich na to, co se stane. Kdybych tě neposlechl, byl bych na škvarek. Jak jsi věděla, že loď vybuchne? A jak že se vlastně jmenuješ?“
Bi Jin zaváhala. Pilot transportéru nebyl zjevně žádný velký myslitel. Stačilo pár okamžiků
- a pár správně zvolených feromonů – aby předal řízení droidovi, otevřel dveře na opačné straně lodi a vydal se s ní vstříc dobrodružství.
Ale jaké jméno mu říci?
Bi Jin, učednice řádu Jedi, byla mrtvá.
„Jsem Leonie, zlato,“ usmála se. „Jmenuji se Leonie a splním ti každé přání.“
Svět byl veselý a barevný. A Bi Jin už věděla, že podnikavá dívka se v něm neztratí.