Šťastný nový rok!
Ackbar
Hernal vyšel ze svého květinářství. Pomalu se stmívalo a on se chtěl ještě připravit na oslavu. Nový rok se na Alderaanu slavil dosti mohutně a loni se bohužel nedostal na novoroční oslavu uspořádanou místokrálem Organou v Aldeře ve svém sídle. On sám žil v Crevasse, kde byl již potřetí za sebou zástupcem starosty. Crevasse bylo velice zajímavým místem, neboť se celé rozkládalo v rozsáhlém kaňonu. Hernal měl byt téměř na dně, v jednom z nejstarších domů celé planety.
Jeho květinářství bylo téměř přímo nad bytem, takže pouze sjel dolů výtahem a prošel přes nádhernou jeskyni, jejíž dominantou byl obrovský vodotrysk pokrytý neznámými znaky. Uvědomil si, že většina rostlinné výzdoby zde byla z jeho obchodu. A byla, jak jinak, krásná.
Otevřel dveře a vešel do prostorné haly. Sundal si krátký, modrošedý kabát, prošel krátkou chodbou z bílého kamene a ocitl se v kuchyni.Na stolku ležel talíř s malým řízkem z nerfa, jeho večeře. Zde se ovšem nezastavil, vrátil se do chodby a došel do koupelny. Zde se již chystala na oslavu jeho žena Velda. Ani po minutě si ho nevšimla, tak jí oslovil.
„Drahá?“
„Ach, ty už jsi doma? Na stole v kuchyni máš večeři.“
„Všiml jsem si, děkuji. Až zde bude volno, zavolej mě.“
„Jistěže. Za jak dlouho bychom měli vyrazit?“
„Co nejdřív. Oslava začíná už za hodinu a půl.“
Poté vyšel z koupelny a šel si sníst večeři.
Za hodinu oba dorazili do Aldery, hlavního města planety. Pomalým krokem šli rozlehlým parkem až k budově paláce, který hlídalo několik členů královské gardy. Ukázal jim pozvánku a jeden z nich ho zavedl dovnitř až do velkého sálu. Ten byl plný jednak stolů s jídlem, jednak lidí. Velda se ztratila někde v davu a Hernal sám šel k nejbližšímu stolu plnému jídla. Celý týden skoro nic nejedl, jen aby si to tu pořádně užil.
Zbývala hodina do půlnoci, poslední hodina starého roku.
Místokrál Organa se bavil s několika hosty, když k němu došel mladý důstojník. Něco mu potichu sdělil a pak oba vyšli z místnosti.
„Tak, poručíku, co se děje?“ zeptal se mladíka místokrál.
„Vaše výsosti, naše stanice zachytili na druhé straně planety obrovský předmět kulového tvaru s poloměrem asi 80 kilometrů.
„Cože? Pokusili jste se to kontaktovat?“
„Ano, pane. Nereaguje to. Máme nařídit evakuaci města?“
„Obávám se, že vím, co to je. Tady to asi bude chtít evakuaci planety.“
„Promiňte, pane?“
„Nic, nic. Půjdu na nejbližší stanoviště obrany.“
„Ano, pane. Doprovodím vás, pane.“
Když se místokrál vrátil, celým sálem zněl sborový řev. Začalo odpočítávání půlnoci. Došel na stupínek před svým trůnem a pokusil se dav ztišit.
„DESET!“
„Klid, prosím, klid.“
„DEVĚT!“
„Prosím o ticho!“
„OSM!“
„TICHO!“ Dav se konečně umlčel a naslouchal mu.
Princezna Leia byla duchem se svou planetou. A aniž by to kdokoliv věděl, právě jí, jak doufala, zachránila život.
„Dantooine, jsou na Dantooinu,“ hlesla potichu. Velkomoff Tarkin se usmál a promluvil na černé brnění vedle něj.
„Tak. Vidíte, Lorde Vadere, umí být rozumná.“ Poté se otočil na důstojníka za sebou. „Pokračujte v operaci a až budete připraveni, palte.“
„Cože?“ vykřikla Leia. Věděla, že je pozdě.
Půl miliardy lidí odpočítávali poslední vteřiny. Sedm. Šest. Pět. Čtyři. Lidé v sálu paláce v Aldeře, jenž byli na místokrálově oslavě, začali panikařit. Tři. Leia se zděšením vyhlédla ven z průzoru a zadívala se na svou milovanou planetu, zatímco Tarkin se stále usmíval. Dva. Jedna. Z Hvězdy smrti vyšlehl obrovský zelený paprsek a udeřil do modrozeleného Alderaanu. „Teď!“ Poslední výkřik projel celým vesmírem.
|
|
|
|