Oslavenec
Autor: Tjan
Nad Coruscantem zapadalo slunce. Tma pomalu pohlcovala tepající centrum galaxie. Dolehla i na přistávací plošinu jednoho z mrakodrapů. Na ní stál v začínajícím šeru N’baj, obchodník a majitel vysokého hotelu, stojícího v lukrativní části metropole Impéria. Vyhlížel svého dalšího zákazníka. Již předem s ním měl domluveno, že přiletí těsně po setmění. Měl na to své důvody. V neklidu očekával hosta. Na obloze létaly snad tisíce světel, jedno určitě patří jeho budoucímu podnájemníkovi. N’baj si v dálce všiml světla, které mířilo přesně jeho směrem. Nebylo pochyb, že je to on.
Výborně, další kšeft, pomyslel si v duchu N’baj, když na plošinu a také na něho dopadl světelný kužel z menší vesmírné lodi. Prach zvířil okolí, když loď přistávala. N’baj s opatrností sobě vlastní postupoval k plavidlu. Mezitím se otevřely posuvné dveře, v nichž se objevila štíhlá postava, následovaná komunikačním robotem. N’baj postavu pozdravil svým obvyklým „Vítám Vás na Coruscantu!“. Až po tomto pozdravu si N’baj povšiml, že jeho novým hostem je žena. „Děkuji,“ odpověděla mu žena, s tváří zakrytou helmou a tělem pokrytým chrániči a s blasterovou puškou na zádech. N’baj věděl, že se dnes u něj ubytuje námezdní lovec, ale že to bude zrovna žena, to nečekal. S ženou „lovkyní“ se setkal teprve poprvé v životě a že toho už sakra hodně zažil. „Mimochodem, moje jméno je Savan, víc Vás zajímat nemusí. Cena za noc je 5000 kreditů?“ N’baj si zamnul ruce a pronesl: „Ano, přesně tak, v ceně je samozřejmě i strava. Takže pokud snad máte po cestě hlad, je možno Vám připravit večeři.“
Savan si N’baje pohledem změřila a po chvíli pronesla: „Ne, díky. Jinak je tedy všechno tak, jak bylo domluveno. O mém pobytu tady se nesmí nikdo dozvědět, to doufám víte.“ Za Savan se objevil komunikační robot, ne moc nepodobný tomu jejímu. Vyzval ji, aby ho následovala. „Samozřejmě. Mimochodem, o vašeho droida se postaráme. Vy můžete jít do svého pokoje, tady je identifikační karta.“
Droid ji dovedl k jejímu pokoji, který byl nejblíže k přistávací rampě. Ten si samozřejmě Savan vybrala záměrně, nikdy totiž nevíte, jak rychle se budete potřebovat dostat do své lodi. Savan použila svoji kartu a dveře do jejího pokoje se rychle otevřely. Vstoupila do pokoje. Svoje zavazadla si odložila na postel a prohlížela si svůj pokoj. Byl to opravdu luxus. Postel, nyní zatěžkána jejími dvěma kufry, jedním, který byl plný tepelných detonátorů a náhradních součástek do jejího blasteru a druhým s obsahem diametrálně rozlišným. Byly v něm totiž šaty. Savan v nich měla nádherné plesové šaty posázené umělými diamanty. Dále v nich také samozřejmě byly méně nápadné civilní šaty, ty měla proto, aby mohla v poklidu splynout s davem poté, co vykoná svůj úkol. Ostatně měla by si připomenout, jak má svůj úkol vykonat.
„Á tady jsi“, pronesla Savan na svého droida, který právě prošel otevřenými dveřmi. Náhle si Savan uvědomila, že zapomněla zamknout dveře. Taková neopatrnost. Ale díky bohu neotevřela svůj kufřík s detonátory. Nerada by totiž, aby někdo viděl, co nosí v kufříku, mohl by pak pojmout podezření.
„Připrav všechno na zítřek!“, přikázala droidovi Savan a zamířila do koupelny. Zatím si dám sprchu, tak až se vrátím, ať je všechno připraveno. „Ano, madam, vše připravím, tak jak jste mi včera nakázala.“, odpověděl jí droid.
* * *
Ráno se Savan probudila do nového dne. Pro každého člověka by bylo probuzení v jednom z nejdražších hotelů na Coruscantu velmi příjemné, ne tak pro Savan. Byl před ní těžký den. Nebyla tu totiž na prázdninách, byla tu, aby splnila svůj úkol. S vidinou nebezpečí, které jí při té akci může potkat, vstávala oblečená jen v županu. Za pět minut byla již upravená a připravená vyrazit do města. Droida včera vypnula, proto jí ráno nepopřál hezký den. Šla tedy obhlédnout místo svého úkolu. Svoje krásné černé vlasy, jindy zakryté helmou, teď měla svázané do culíku. Na sobě měla svoje civilní šaty, ve kterých nebyla nápadná. Takhle vyšla ven z pokoje.
Místo, kam měla namířeno nebylo daleko. Cesta jí trvala asi jen pět minut. Bylo to v jednom z nejvyšších pater vedlejšího mrakodrapu. Byl to také hotel. Savan procházela chodbami a hledala bar, který sloužil hotelovým hostům. Dnes večer se zde totiž koná oslava narozenin, jednoho z obchodníků s velmi vzácným artiklem, s diamanty.
Když dorazila k baru, vešla dovnitř. Byl to docela obyčejný bar, s tím rozdílem, že byl honosnější, než ty, které dříve navštívila. Obsluha byla také lépe upravená a zdvořilejší. Savan zamířila k barovému pultu.
„Dáte si něco?“ zeptal se jí slušně vypadající barman.
„Ano, dejte mi nějaký drink, je jedno jaký.“ pronesla Savan a posadila se na barovou stoličku. V hlavě přemítala způsob, jakým vyzvědět od barmana, kdy se zde bude konat oslava, která jí tak nesmírně zajímá.
„Máte tu celkem prázdno. To je tak každý den?“
„Ano, jen večer je tu více lidí.“ Odpověděl barman, lokty se opřel o barový pult a dodal: „Ale dnes tu čekáme plno, je tu totiž jedna oslava.“
„Opravdu?“ pronesla Savan s předstíraným výrazem překvapení. „A je to jen pro zvané?“
„Ano, pro pozvané obchodníky,“ řekl barman a podal Savan drink.
Savan opatrně položila drink na pult a zeptala se: „A obchodníky s čím?“
„S diamanty! A bude to velká sláva, má přijít hodně bohatých hostů,“ dodal barman.
„A nevíte, v kolik ta oslava bude?“ znovu se zeptala Savan, překvapená tím, jak lehce tahá informace z nic netušícího barmana.
„Měla by začít tak v devět večer a bude trvat až do rána,“ pronesl barman, jedním okem již sledující dalšího zákazníka, přicházejícího k barovému pultu.
„Díky, platím!“ Savan do sebe obrátila drink, usmála se na barmana a na pult položila kredity. „Drink byl výborný, drobné si nechte,“ pronesla Savan a již odcházela z baru, potěšená tím, co se dozvěděla.
Když šla ke vchodu, tak jen zaslechla barmana: „Díky… Přeji pěkný den.“
* * *
Savan teď odcházela z baru, spokojená, že se dozvěděla, kdy přesně oslava začíná a tedy, kdy může udělat to, proč sem přijela. Šla tedy zpátky do svého pokoje.
* * *
Otevřela si identifikační kartou dveře a vešla do ložnice. Měla ještě spoustu času, než vyrazí na tu oslavu. Proto si ještě jednou přehrála zprávu od svého zákazníka, který si u ní objednal vraždu obchodníka s diamanty. Pak si zkontrolovala všechnu svoji výzbroj. Také otevřela svůj kufr, ve kterém měla svoje večerní šaty. Byly to šaty nádherné, dostala je speciálně na tento úkol od tajemného zákazníka, který si ji našel, aby provedla to, čím by si on nikdy nešpinil ruce. Chtěl, aby někdo zneškodnil jeho velkého rivala, obchodníka s týmž artiklem, jako měl on. Šaty, které Savan dal, byly opravdu nádherné, měly barvu noční oblohy, posázené byly tisíci hvězdami. Byly bez výstřihu. Na místě, kde by byl opravdu svůdný výstřih krásné Savan, byla z rubové strany v malé kapsičce schovaná zbraň. Malá, ale za to nebezpečná zbraň, upravený miniblaster.
Savan si šaty oblékla a vypadala v nich opravdu nádherně. Z kufru vytáhla malou kuličku, kterou si sponkou připevnila do vlasů. Byl to nádherný šperk, alespoň tedy na pohled. Ve skutečnosti to byl speciální detonátor, který po nárazu na zem, vytvoří kouřovou clonu. Ještě se nalíčila, aby jí náhodou nepoznal barman, ze kterého ráno vytáhla informace. Podívala se na hodiny. Bylo tři čtvrtě na devět. Savan, překvapená tím, jak ten čas utekl, vzala ze dna kufru pozvánku na oslavu a vyšla z pokoje.
* * *
Savan nepospíchala. Přišla do baru chvíli poté, co měla začít oslava. Byl už ale plný lidí.
„Madam, máte pozvánku?“ zeptal se muž u vchodu.
„Samozřejmě, tady je,“ Savan podala pozvánku muži, který si ji prohlédl, pak se podíval na Savan a pokynutím ji pustil do baru.
* * *
V baru byla již zábava v plném proudu, na levé straně stoly s jídlem, uprostřed lidé tančili do rytmu živé muziky, kterou hrála kapela, umístěná po pravé straně baru. Savan se začala prodírat lidmi ke stolům s jídlem. Odtud bude mít přehled o tom, kde je její oběť. Už byla téměř u stolů, když omylem vrazila do jednoho muže. Ten se k ní se zlou otočil.
„To nemůžete dát pozor!“ pronesl muž v důstojnické uniformě Impéria, který svůj nejprve zlý výraz změnil poté, co spatřil Savan, ve výraz o něco příjemnější. Usmál se. „Pardon, nevěděl jsem že,…“ zvedl obočí, vzal Savan za ruku a políbil ji „…jste do mě vrazila vy. Myslel jsem, že do mě vrazil jeden z těch zazobanejch obchodníků, co tady mají tu párty. Mimochodem, mé jméno je…“ svou větu však nedořekl, neboť ho vyrušil jeden imperiální voják. „Pane plukovníku, hlásím, že…“, vojáka přerušil na oplátku zase důstojník: „Co se děje? Jak si dovolujete mě teď vyrušovat?“
„Pane, máme problém! Dostali jsme hlášení, že se připravuje útok na tento bar pane.“
„Omluvte mě, madam,“ pronesl důstojník k Savan a odešel s vojákem ke vchodu, kde se zastavili a chvíli spolu mluvili, pak oba rychle odešli.
Savan teď nemohla čekat. Musela provést úkol, dokud sem nepřijdou vojáci. U baru seděl muž a díval se na tancující páry. Byl to on. Ten, kterého musí Savan zabít. Šla tedy k němu. Přistoupila co nejblíže a ještě jednou si pozorně svoji oběť prohlédla. Muž se na ni podíval a než stačil něco říci, sáhla Savan po zbrani ve výstřihu a jednou ranou ho zasáhla. V okamžiku byla místnost plná nepropustné bílé clony, kterou způsobila kulička ze Savaniných vlasů, kterou hned po výstřelu hodila na zem. Hosté vybíhali ven z baru, mezi nimi i Savan. V nastalém chaosu se jí podařilo dostat se ven z mrakodrapu a za pár minut už byla ve svém pokoji. Mezitím přiběhli do baru vojáci společně s důstojníkem, do kterého Savan tak neomaleně na oslavě vrazila a než zjistili, co se vlastně stalo, byla Savan už ve své lodi. Znovu jí to vyšlo.
|
