Jedijské prázdniny

Autor: Libor Machát

Seděli naproti sobě a mlčky jedli. Mistr a jeho učedník. Mladší z nich, jehož pohled, co chvíli zabloudil po okolí, byl padawanem a pomalu se blížil k pasování na rytíře řádu. Starším byl zkušený mistr, který vychoval již nejednoho Jedie. Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že je plně soustředěn na misku před sebou. Nebylo tomu tak. Byl zmatený. Jeho mysl s probírala posledním rozhovorem se členem Rady Jediů Macem Winduem.

„Mistře Windu,“ pozdravil ho, „přál jste si se mnou mluvit?“
„Ano. Vítejte mistře Kal Bu. A gratuluji k vaši poslední misi. Ale pojďme rovnou k věci. Rada se obává, že temné chvíle přijdou a tak se rozhodla, že je nutné, aby někteří rytíři načerpali nové síly. Rozhodla se, že vy i váš padawan Lars Samb si zasloužíte dovolenou. Neprotestujte,“ reagoval Mace hned jakmile vycítil, že Kal Bu je nespokojený. „Vyberte si nějakou klidnou planetu a udělejte si několika týdenní prázdniny. Žádná cvičení, jen relaxace. Chovejte se jako civilisté, zabavte se. Nedávno se mistr Kenobi se svým žákem vrátili ze soustavy Talos. A byli náramně spokojeni. Rozmyslete se a zítra se vydejte na cestu. A mimochodem na Talos odlétá civilní loď dnes večer,“ dodal s úsměvem.

A tak se ocitli na této lodi. Jeho padawan byl s cílem tohoto výletu seznámen již před odletem. Přesto z něj mistr Jedi cítil napětí. A ostražitost. Padawan Lars Samb samozřejmě věděl o tom, že se blíží jeho jmenování rytířem Jedi a tak očekával poslední zkoušku. Mistr Kal Bu doufal, že se poddá relaxaci a uvolní se k načerpání nových sil.
Jejich cesta uplynula poměrně rychle. A hned první pohled na planetu ujistil oba Jedie, že tahle planeta je opravdu rájem galaxie. Kosmoport byl umístěn hned na pobřeží. Takže první přivítání, které zaznamenaly smysly Jediů bylo šumění moře. Lehký vánek si pohrával s jejich plášti. Oba vykročili po pobřeží směrem k hotelu, který si zamluvili těsně před odletem na doporučení mistra Kenobiho. Hned se ubytovali a s díky odmítli pozvání na večeři od dvou milých dam, které měli pokoje hned naproti nim. Místo toho se vydali porozhlédnout se po městě. Rozhodli se povečeřet nějakou místní specialitu. Vybrali si malý rodinný podnik, který nabízel stolky na balkónku s výhledem na moře. Okouzleni západem slunce, zkonzumovali místní živočichy, o kterých raději nepřemýšleli zda jsou již mrtví nebo ještě žijí. Oba se ovšem mlsně olizovali celou cestu zpátky do hotelu. Zde ještě mistr připomněl učedníkovi tvrdou pravdu: „Toto není zkouška, proto se poddej relaxaci. Pokud bys chtěl jít do města a bavit se, nezapomeň i přes naši dovolenou na kodex,“ promlouval k němu klidným hlasem.
Padawan stejně klidně poděkoval a odebral se opět ven, ochutnat noční život tohoto ráje. Mistr sám se rozhodl ustlat si pro dnešek na čerstvém vzduchu na balkónku. Tak probíhaly i následující dny. Přes den vždy vyráželi prohlédnout si památky a spoustu času trávili povalováním na pláži. Příjemná teplota moře jim navíc poskytovala možnost udržet se v kondici. Již zakrátko jejich pokožka dostala hnědavý nádech, což upoutávalo pozornost dalších a dalších žen, které potkávaly. Všechno se mělo změnit čtvrtého rána. Mistra, ležícího na balkónku, probudil nebývalý ruch, který sem přicházel směrem od tržiště, na kterém se dalo koupit vše od potravin, přes suvenýry až po součástky do vesmírných lodí. Zároveň s probuzením pocítil poruchu v toku Síly. Tušil, že se děje něco zlého. Během okamžiku probudil padawana a oba vyrazili na tržiště. Jak se k němu blížili, slyšeli stále zřetelněji jednotlivá slova a rozeznávali jednotlivé hlasy. Když dorazili na samotné tržiště, zůstali překvapeně zírat na změnu, která toto místo postihla od včerejšího odpoledne. Nyní zde nestáli žádné stánky se zbožím, všude se povalovaly jen jejich trosky. Dále zde stál asi třicetičlenný dav, v němž poznávali jak obchodníky, které zde vídali, tak i nakupující. A kolem nich desítka mužů v uniformách místní bezpečnosti s přilbami, v rukou drželi obušky a každý měl za pasem ještě blaster.
„Mistře, možná bychom se neměli míchat do záležitostí místních bezpečnostních sil,“ podotkl šeptem Lars.
„Ne, to bychom neměli, ale zvědavost nám nebrání zeptat se, co se zde děje,“ odvětil a ihned vyrazil k muži, kterého odhadl jako velitele zásahu. Mladík měl co dělat, aby se protlačil přes dav přihlížejících, který se zatím začal tvořit v místě, kde se ulice připojovala na prostranství, které ještě včera sloužilo jako trh.
„Promiňte, můžete mi prozradit, co se tu děje?“ Otázal se mistr Kal Bu na muže.
„Nestarejte se a opusťte toto místo,“ aby svoje slova podtrhl ukázal rukou do míst odkud právě přišli. Mistr se chystal reagovat, ale byl zadržen svým učedníkem. Jeho ruka směřovala směrem do davu zadržovaných. Až teď si mistr povšiml svého omylu. Nebyla tam třicítka osob, ale navíc ještě desítka dětí. To byla poslední kapka. Mistr Bu se narovnal, aby mohl uplatnit celou svoji výšku a znovu se obrátil na velitele tohoto týmu.
„Ještě jednou důrazně žádám o vysvětlení, co se tu děje,“ jeho hlas ostře kontrastoval s jeho výškou. Byl téměř tichý, ale o to důraznější. A vše podtrhl svým pohledem. Možná až teď došlo veliteli, že dvojice před ním nebudou obyčejní turisté. Bohužel pro oba Jedie v tom samém okamžiku vstoupila na tržiště další jednotka dvaceti mužů bezpečnostního oddílu. Kal Bu pocítil v síle nenávist, která sálala z velitele. A nově příchozí oba Jedie obstoupili. V ruce velitele se také okamžitě objevila zbraň, která mířila na mistra. Jedi o krok poodstoupil. Velitel si to vysvětlil bohužel úplně špatně.
„Odložte svoji zbraň nebo budeme nuceni se bránit,“ pronesl stále stejně klidným hlasem Jedi Kal Bu.
„Zkuste si to, ale raději vypadněte,“ odpověděl s posměškem velitel.
„Varoval jsem vás,“ pronesl mistr schválně tak nahlas, aby upoutal pozornost všech kolem stojících.
„Pomozte nám,“ ozvalo se z davu zadržovaných. Hlas byl okamžitě umlčen radou obuškem.
„Varoval jsem vás,“ pokračoval Kal Bu, „jsem mistr Jedi a pokud nevysvětlíte, proč zadržujete tyto osoby a děti a nepřestanete na mě mířit zbraní, budu se bránit.“ Aby dodal důraz na svoje slova, odhrnul svoji tuniku, aby ukázal svůj světelný meč. Nikdy ještě nemusel po takovém varování tasit meč. Nyní ovšem vycítil svůj omyl okamžik před tím, než vyšel z velitelova blasteru výstřel. Ten se odrazil před mistrovou hrudí od zažehnutého, zeleně zářícího, meče. Ani toto nevyvolalo kýžený efekt. Jen se kruh kolem obou Jediů trochu rozestoupil. Ovšem v ruce každého muže se objevil blaster.
„Copak se tu sakra děje?“ Pronesl padawan svoji tichou poznámku směrem k učiteli.
„To zjistíme,“ pronesl stejně tiše mistr.
A zatímco stráž sledovala, jak se dva Jediové otáčí zády k sobě, jejich blastery, stále namířené přímo na Jedie, se rozpadaly na dva kusy, kterak se světelné meče, pohybovali po kružnici okolo obou Jediů.
„A teď bychom mohli začít jednat,“ pronesl nahlas mistr Jedi a zhasnul svůj meč. Jeho padawan ho následoval.
„Ptáme se znovu. Co se tu děje?“ Zeptal se klidně Kal Bu. Opět se přepočítal. Bezpečnostní tým se vrhl na oba Jedie. Někteří strážci neozbrojeni, jiní s obušky. Jediové se bránili bez mečů, jen holýma rukama. Rány odráželi, ale brzy byli zasypáni hromadou lidských těl. Netrvalo dlouho a z hromady vystoupily dvě osoby. Obě v tunikách. U jejich nohou leželi spoutáni vlastními pouty členové bezpečnosti, včetně jejich velitele.
Kal Bu si oprášil svoji tuniky a otočil se ke zbytku strážců, kteří stále drželi skupinu civilistů.
„Tak, kdo mi odpoví na lehkou otázku. Co se tu děje?“
„Promiňte, měli jsme rozkaz zadržet všechny osoby na tomto tržišti,“ odpověděl bázlivě jeden ze strážců.
„Důvod?“
„Jen jsme plnili rozkazy.“ Reagoval jiný z mužů.
„Dobrá. A nyní vy,“ otočil se k zadržovaným, „co jste provedli. A nelžete nám.“
„Asi bych měl odpovědět já.“ Ozval se muž, který zastiňoval svým tělem děti. „Je to moje vina. Včera jsem vystoupil s kritikou nové smlouvy mezi planetární samosprávou a Obchodní Federací. Proto nás přišli zatknout.“
„Dobrá to se dá pochopit, ale proč zadrželi i ty ostatní osoby. Bránily vás snad?“
„Ne. Ale někteří vyjádřili nahlas stejný názor a další jsou jejich rodiny. Mistře Jedi,“ zadrhnul se muži na chvíli hlas, „promiňte, rádi bychom vás požádali o ochranu a pomoc. Chceme opustit planetu.“
Oba Jediové na sebe pohlédli. Něco tu nehrálo. Ale mezitím dorazil další oddíl. Zdá se, že zbytek bezpečnosti neměl, tak velké obavy, jak dával najevo. K oběma mužům přistoupil jeden z nově příchozích. Ostatní stáli v povzdálí, ale tentokrát zůstali zbraně v pouzdrech.
„Jediové, proč jste přepadli moje muže?“
„Přepadli? Jen jsme se slušně ptali, co se děje. Oni tasili zbraně první,“ odpověděl padawan.
„Umlčte to dítě. Ptal jsem se vás,“ reagoval podrážděně velitel.
„Je to tak, jak řekl,“ odpověděl v klidu Kal Bu.
„Hm, takže vás tímto zatýkám. Vydejte nám vaše zbraně. Hned.“
„A smím se zeptat, co jsme provedli?“
„Smíte. Zatýkám vás za napadení Taloské bezpečnosti. Bránění jejímu výkonu a pokud se nevzdáte, tak ještě něco přidám,“ ukončil výčet sebevědomě. Oba Jediové na sebe pohlédli.
„Myslím, že se dohodneme. My spolu s těmito lidmi odejdeme na kosmoport a odletíme na Coruscant. A vy si posbíráte a ošetříte tyhle svázané. Myslím, že všichni budeme spokojeni.“
„Vy nám vyhrožujete?“ Zhrozil se velitel.
„Ne jen popisuji nástin budoucích událostí. Protože druhá možnost je ta, že tasíme svoje meče a vaši lidé si nebudou ošetřovat rozbité nosy, ale useknuté končetiny. Takže jaké bude vaše rozhodnutí?“
Bylo vidět napětí s jakým velitel zvažoval svoje možnosti.
„Dobrá vy dva můžete odejít, ale oni jsou zatčeni.“ Řekl nakonec.
„Oni jsou pod naší ochranou. Minimálně dokud se nevyšetří, proč byli zadrženi.“
Velitel div vzteky nepukl, ale správně vyhodnotil svoje možnosti a nakonec dal pokyn strážím, aby všechny nechali projít.
„Dovolíte, abychom vás doprovodili do kosmoportu a do lodi?“ otázal se ještě.
„Děkujeme. Budeme rádi,“ odvětil trochu nakysle mladší z Jediů.
Celý průvod se tedy vydal směr kosmoport. Vpředu šel mistr a padawan celé procesí uzavíral. Tím bylo zajištěno, že se nikdo nepokusí o žádný podraz. Na kosmoportu stála loď, která měla odletěl směr Alderaan. Celá skupina se do ní nalodila a byla ubytována do kajut. Konečně se Jediové ocitli o samotě a mohli si promluvit.
„Zajímalo by mě, co to mělo znamenat.“ Zamyšleně pověděl Kal Bu.
„O tomhle se rozhodně Kenobi nezmínil, že?“
„Ne. Ale musím informovat Chrám.“ Odpověděl Kal Bu a chvíli po startu lodi se odebral za kapitánem. Ten mu ihned umožnil spojení s Chrámem Jediů na Coruscantu.
„Tady mistr Kal Bu,“ identifikoval se, když se podařilo spojení. Na druhém konci ho přivítal jiný učedník. Odhadem tak desetiletý.
„Spoj mě prosím s někým s rady.“
„Obávám se mistře, že všichni jsou mimo chrám.“
„Dobrá a jiný rytíř?“
„Myslím všechny Jedie. Všichni před několika dny odletěli, ale dostali jsme zprávu, že brzy přiletí. Mám něco vyřídit?“
„Ne, děkuji.“ Další věc, která mistra znepokojila. A hned to probíral i se svým učedníkem.
„Něco se děje,“ zašeptal nakonec. Po zbytek cesty na Alderaan a poté na Coruscant se o tom již nebavili. Ošetřili svoje šrámy a alespoň vyslechli uprchlíky, které sebou přiváželi.
Jakmile loď přistála na Coruscantu, utržili další šok. Všude stáli lodě, do kterých se naloďovali stovky ozbrojených mužů. Ještě větším překvapením pro ně byla přítomnost sotva metr vysoké postavy, která na ně očividně čekala. Nechtěli nechat mistra Yodu čekat a ihned se prodrali až k němu. Yoda promluvil první: „Vědět chtěli byste, co toto znamená, že? Já vím. Válka začala. Ale vaše dovolená, jaká byla?“ Pronesl s úšklebkem a hůlkou ukazoval na jejich obličeje, kde se ještě odráželi následky zápasu.
„Rušná,“ odpověděli jednohlasně a spolu s Yodou a uprchlíky se vydali k hlavní hale Coruscantského kosmoportu, který nesl již několik lét jméno kancléře. Cestou probrali okolnosti jejich vyhoštění z Talosu. Shodli se, že temnota pokryla galaxii.