Podlaha

Autor: Gwen

To ráno začalo pro Qui-Gona velice špatně. Zaspal, poté se opařil v koupelně, zakopl o vlastní boty, shodil hromadu datapadů a narazil si koleno. Nicméně oblečen, učesán a oholen se smířil se Silou a vyšel před svoje apartmá. Udělal tři kroky po Velké chodbě, když mu podjely nohy a navzdory jeho jediským reflexům skončil na zemi. Tak hluboko ještě žádný Jedi neklesl. Qui-Gon zamrkal. Sedací část těla je u každého tvora citlivá. Začal se opatrně zvedat, ale jakmile si klekl, podjela mu kolena a skončil znovu na zemi. Na břiše. Tak takhle by to nešlo, řekl si Mistr Jedi, zvedl se na všechny čtyři a dal se na zpáteční cestu do pokoje.
První, co uviděl, když se otevřely dveře, byla Obi-Wanova kolena. Prakticky by mistr a bývalý padawan neměli bydlet spolu, ale Obi-Wanovy pokoje procházely kompletní rekonstrukcí (po tom incidentu s rajskými jablíčky a hejnem kachen).
„Mistře?“
Qui-Gon se rychle zvedl a začal si oprašovat imaginární smítka z pláště. Zrovna když chtěl Obi-Wan něco říct, přede dveřmi se ozvalo…sviš, sviš... bum!
Qui-Gon a Obi-Wan, bok po boku, vykoukli ze dveří. Na podlaze se válela hromada jediského oblečení, ze které trčeli ruce a nohy v různých úhlech. Pak se z pláště vynořila hlava a pravila: „#$%&!^&!!!“ (chisská kletba – pozn.odborného konzultanta). Qui-Gonovi cukly koutky. Hlava na něj vrhla pohled typu ‘fakt jako malej‘ a snažila se zaujmout poněkud důstojnější pozici. Vzhledem k tomu, že měla končetiny zamotané do pláště, šlo to těžko, ale díky vytrvalosti se jí podařilo dosáhnout sedu. Pak, stejně jako Qui-Gon si klekla a pak, stejně jako on sebou švihla. Na břicho.
„Když budeš chodit po čtyřech Dasho, neuklouzneš.“ Qui-Gonův hlas se ani nezachvěl. Zato Obi-Wan se kousal do rtů. Jedi mávla rukou a začala hnípat prstem do podlahy.
„Co vidíš?“ Dasha Lan opustila pozici Jedi pasoucí koníčky a po čtyřech dolezla do pokoje.
„Vidím, že to uklízecí droidi přehnali s leštidlem.“
„To sem si taky všim. Lepší by se nám chodilo po oleji.“
„Jak to víš? Neříkej mi, že si sebou taky švihnul?“ Dasha se pobaveně zadívala na Qui-Gona.
„No, ehm...“
„Takže švihnul. No aspoň nejsem sama.“
Qui-Gon chtěl něco namítnout, ale byl přerušen pípnutím komunikátoru.
Holografický přijímač na stolku promítl obraz Mace Windua. Právě si balil ruku do bacty. A měl bouli na hlavě.
Obi-Wan si vzpomněl, že před Winduovým pokojem je socha jakéhosi Jediho a bolestně se ušklíbl.
„Qui-Gone, si tam někde?“ Mace Windu dokončil zábal, popadl sáček s ledem a opatrně si ho přiložil na hlavu.
„Ano Maci, sem tady.“ Řekl Qui-Gon a postoupil do prostoru pro komunikaci. „Copak bys rád? Nemám zavolat lékaře?“
„Ha ha. Moc vtipný. Koukám, že sem jedinej, kdo tady chodí ráno ven.“
Dasha se naklonila, aby ji Mace Windu viděl. „Nejsi jedinej Maci, Qui-Gon už sebou taky fláknul.“
„Ona taky.“ pospíšil si Qui-Gon, aby v tom nebyl sám.
„Co budeme dělat?“
„Zůstaneme v pokojích, než to droidi spraví?“ Dasha se rozvalila v křesle.
„To můžeš tak akorát ty, ale my, co máme povinnosti…“ Mace Windu zbledl. „U Síly, dnes má přijet senátor Bail Organa na poradu.“
„No tak to vezmete asi šupem.“ Dasha se zahihňala. „Dávej si pozor, někteří senátoři sou pěkně kluzký, ani se nenaděješ a už se vezeš.“ Dasha a Obi-Wan se zhroutili v záchvatu smíchu.
„A zkoušels levitovat?“ Qui-Gon okázale ignoroval svíjející se Dashu a Obi-Wana.
„A od čeho myslíš, že je ta boule? Tady nepomůže ani repulzorové sedátko mistra Yody.“
Qui-Gon si povzdychl. „Tak já zavolám na údržbu.“

Qui-Gon zmáčkl tlačítko údržby na dveřním panelu. Vzápětí uskočil. Z mluvítka se totiž ozvala příšerná kakofonie zvuků. Jako kdyby skupina lidí jezdila plátovými rukavicemi po tabuli, další skupina vraždila stádo banth a k tomu zpíval Duel of the Fates sbor, který nemá ani za mák hudebního sluchu. Po několika marných pokusech mluvit normálním lidským hlasem to Qui-Gon vzdal. Zařval: “HALÓ!!!“ vzápětí se ozvalo poněkud šílené: “CO JE?!!“
„Hm…údržba?“
„JO!!!“
„Tady Mistr Qui-Gon Jinn. Chtěl bych vás-“
„-upozornit, že vám kloužou podlahy?“
„Tedy...ano.“
„Tak to mistře víme už dávno. Už nemám skoro žádný droidy. Vyjeli na standardní úklid přede dvěma hodinama a to bylo naposled, co sem je viděl vcelku. Teď sou z nich jenom zbytky. Nebo vůbec nic. Docela mě to vytáčí, protože vůbec nevím, co se děje a jako by to nestačilo, každejch pět vteřin mi sem volá nějakej Jedi, co mě chce upozornit, že ‘mu jaksi klouže podlaha pod nohama a jestli by se s tím nedalo něco udělat, byl byste tak laskav, dobrý muži?‘“ hlas teď zněl dost hystericky. „Až se dostanu do hlavního skladu, tak na to upozorním centrálním rozhlasem, ale jak se tam mám sakra dostat, když ty zafrelený droidi navoskovali i tyhle podlahy, to teda nevím. Horko těžko sem se dostal sem. Se budu muset asi naučit chodit po stropě. Ten doufám nenavoskovali.
Tak máte ještě jinej problém? Třeba neteče teplá voda nebo místo ní teče mejdlo nebo chladicí kapalina? Co? Nic? Tak mě nechte pracovat!!!“
Ozvalo se klapnutí a bylo ticho.
„Tak co budeme dělat? Můj předchozí návrh stále trvá. Zůstaneme v pokojích, než se to přežene.“
„Ale Dasho, to přece nemůžeme. V každém případě já ne.“ Mace Windu se zamračil.
„A jak se chceš pohybovat po chrámu, když se po dvou krocích změníš v neřízenou střelu? Budeš chodit po čtyřech?“
Mace Windu rozhodil rukama a sáčkem s ledem smetl jakousi vázičku ze stolu. „Já nevím, co budeme dělat!“
„Já jenom doufám, že Mistr Yoda vyspává.“ Zamumlal Obi-Wan. Všem před očima vyvstala představa letícího mistra na nezvladatelném repulzorovém sedátku. Qui-Gon se otřásl. Byla to hrozná představa.
Zakašlal centrální rozhlas: „Ehm, hm. Důležitý hlášení údržby. Všici Jediové a jakožto ostatní obyvatelé chrámu se DŮRAZNĚ žádají, aby nevopouštěli svoje pokoje, páč vzhledem k technické závadě sou podlahy poněkud kluzčí, než by měli bejt. Jo, to by bylo vší. Konec hlášení…Jo! Ještě něco. Nelze zavolat ani lékaře ani lékařský droidy. Ten poslední, co to zkoušel, je teď v chladicí šachtě asi na padesát kousků. Takže vydržte, na závadě se pracuje. Konec.“
Chvíli bylo ticho a pak Dasha řekla: „Tak vidíte, já vám to říkala…Kdy má přiletět senátor Organa?“
„V devět.“
Qui-Gon mrkl na chronometr. Půl deváté. „Třeba se to do té doby spraví.“
„A co když ne?“
„Tak se senátor bude klouzat.“
Mace Windu zbledl ještě víc.
„To přece nejde! Qui-Gone musíš něco vymyslet!“
„Já?“
Dasha se zvedla z křesla.
„Qui-Gone, kde tu máš mapu chrámu?“
Qui-Gon mávl rukou ke hromadě rozházených datapadů. „Tam někde.“
„No to je teda pořádek.“ Dasha se začala prohrabovat informačním chaosem.
„Á, tady to máme..3. patro..chodba THX…dveře 1138.“
„Dasha o čem to mluvíš?“
„O místním skladu křemičitého písku.“
„Co?“
Dasha dramaticky odhodila plášť a pak, s podkasanými šaty, vyšla z pokoje.
„Doufám, že sem nezapomněla bruslit.“
Zvedla nohu a….ladnými kroky odplula ke skladu písku.

Yoda si myslel, že se mu to jenom zdá. Nejenom, že se stalo, to co se stalo, ale aby toho nebylo málo, blížila se k němu Mistr Dasha Lan broukající si Schostakovichovu ‘Jazz Suite No.2‘ a občas vykružující piruetu nebo odpíchnutého Rittbergera. A rozhazující hrsti písku jako večerníček listy papíru.
Dasha zabrzdila tak, že mistra Yodu ohodila sprškou vosku a dřevěných hoblin.
„Dobré ráno, Mistře.“
„Také tobě. Co děláš zeptat se smím?“
„Sypu podlahy, Mistře. Po těch zapískovaných se už dá chodit“
„Vidím. A proč je sypeš vlastně?“
Dasha shlédla dolů a povzdechla si. V Yodových stopách zůstávali štěpinky vosku. To by se mi taky hodilo, mít na nohou permanentní mačky.
A chronometr odbíjel devět hodin.

Nakonec, aby se stejná situace neopakovala, zadali obří zakázku firmě Abdul & syn. A od těch dob mají v chrámu na podlahách koberce.