Ledový klid

Autor: Ace Azzameen

Na celé planetě klesla teplota hluboko pod nulu. Sníh a led komplikují i poslední zbytky dopravy. Školy jsou uzavřeny a do většiny městských bloků není zásobována elektřinou. Proto doporučujeme zůstat doma a nikam se-
Světla v místnosti zablikala. HoloNet vypadnul.
Žádné emoce, pouze mír!
Na naleštěnou desku holografického projektoru dopadla okovaná hlavice Yodovy hole. A pak ještě jednou... a ještě.
Vše proběhlo v zlomku sekundy. V jediném rozmazaném pohybu. Z přístroje nezbylo víc než pár kusů zprohýbaného železa a čnících drátů.
Mír!
Ten se však rozplynul spolu s hlasitým zabušením na dveře. Do místnosti vešel mistr Windu. Rozevlátý hnědý plášť, promáčená tunika a rampouch pod nosem. „Někdy uvažuji nad tím, jestli je zabít nezdvořáka přečin proti Síle.“
„O kterém nezdvořáku ty mluvíš?“ zeptal se Yoda laškovně.
„O všech,“ vydechl Windu a odcvrnknul si rampouch zpod nosu. „Venku je to skoro jako na Geonosis,“ konstatoval suše. „Pár mistrů je v obležení... masou padawanů. Sněhové koule kam jen dohlédnete.“
Yoda byl zabrán do vlastních myšlenek. Navíc se teď pokoušel nasoukat do svých nových zimních bot. „Dílo Sithovo-“
„Někam odcházíte, mistře Yodo?“
S vypětím sil a jedním mocným škubnutím utrhl jazyk. „Schůzku s kancléřem Palpatinem já mám.“
„Ah, ano,“ Windu se otočil na patě a otevřel dveře. „Nebudu tedy rušit. Mějte hezkou cestu.“
„Hezkou?“
„Jen jsem chtěl naznačit, že musíte pěšky,“ Mace se otočil ve dveřích a praštil se o futro. „Kruci!“
„Pěšky já musím?“
„Většina vozidel zamrzla.“
Žádné emoce, pouze mír! opakoval si v duchu.

Yoda vyšel ze dveří chrámu... a zbloudilá sněhová koule ho zasáhla přímo do ucha.
Asi padesát metrů od něj stálo v kruhu čtrnáct mistrů Jedi obklopených asi padesáti dětskými postavičkami v hnědých pláštích. Kápě nasazené na hlavách. V rukou sněhové kuličky. V některých dokonce i ledovky.
Všechno se to vrhalo na nebohou hrstku mistrů, která stála mezi nimi a oháněla se světelnými meči, kterými odháněli neposlušné studenty.
Všemu dominovala na zemi ležící useknutá ruka. Zlatá, mechanická... Anakinova. Očividně mu nechyběla, protože stále pokračoval v boji a srážel malé padawany do závějí sněhu.
Tedy, část padawanů. Další postávala u kovového zábradlí na konci nákladní rampy jednoho z malých obchůdků s exotickými zvířaty.
Studenti z této skupinky byli zkrouceni v prapodivných polohách... asi zkoušeli olizovat zábradlí.
Skupinka klonovaných vojáků postávala kousek od nich. Někteří se bavili, někteří připravovali plamenomet, kterým chtěli padawany osvobodit. Zajímavé toto bude... avšak času dosti není. Jíti já musím.
Stočil zrak a vyrazil směrem k budově hlavního senátu, kde měl mít schůzku s Palpatinem.
Zezadu se ozvaly výkřiky. Výkřiky plné bolesti a utrpení.
Klony asi odvedly svoji práci velmi precizně. První kilometr cesty uplynul jako voda... tedy, pokud by v téhle zimě ještě nějaká voda plynula. Kapuci si narazil ještě trochu níž a udělal další krok.
Nebo spíše se o krok pokusil. Noha mu podjela a on zahučel do sněhu. Hlavou narazil do něčeho tvrdého... před očima se mu roztančila skupinka twi’leckých tanečnic.
Znovu se postavil na nohy. Stejně, jako to už udělal osmkrát předtím... Znovu vyrazil vpřed.
Žádné emoce, pouze mír!
Před ním se rýsovala prázdná ulice, ohraničovaná vysokými závějemi, namísto mrakodrapů, které byly z části pohřbeny pod příkrovy toho bílého daru nebe. Místo speederů, které každodenně křižovaly oblohu, se teď na zem snášel pouze sníh. Některé vločky byly neuvěřitelně velké. Maličký mistr Yoda je s otevřenými ústy sledoval... do té doby, než ho jedna zasáhla mezi oči...
Kroupa. Velikosti hlavy jednotky 3PO.
A ne jedna. Teď jich bylo plné nebe. Další a další se snášely k zemi. Některé rozbíjely transpariocelové průzory na budovách. Jiné bičovaly odvážlivce, kteří se teď pohybovali venku.
Žádné emoce, pouze mír!
Zaťal zuby a pokračoval v cestě.
Silou vytvořil ochranné pole, kterého mělo ochránit od dotírajících živlů. Ale zimu se mu zastavit nepodařilo. Už teď z jeho zbytečků vlasů byly jen malé kousky čirého ledu.
Do sithského království...
Jako přízrak se z duny vyhoupl muž.... nebo spíš přízrak. Ošoupané šaty, bledá tvář, omrzlé prsty. „Almužničku, pane. Prosím.“
Místo pár kredity ho Yoda obdaroval pouze pár ranami holí. „Práci já mám...“
Od budovy senátu ho dělilo naneštěstí už jen pár kilometrů, takže by byl v klidu. Nebýt toho ledu...
Žuch!

Konečně zde!
Vysoká masa Senátu se před ním pnula do výše, jako nějaká ohromná zrůda z jeho vizí, které měl po svém oblíbeném guláši. Jediným vstupem byly malé dveře na severní straně budovy, strážené pouze dvojicí klonů, kteří stáli bez hnutí. Ani nejmenší pohyb... ve slabém slunečním svitu se tak nádherně leskli, jako by byli vytesáni do ledu.
Asi zmrzli.
Za nimi bylo překrásné atrium lemované vzácnými dřevinami neznámo odkud, světlo dovnitř pronikalo mozaikovými průzory. Uprostřed všeho stál ručně vyřezávaný stůl. Za ním seděla mladá sekretářka s trochu upjatým pohledem.
„Já na schůzku s Kancléřem tady jsem.“
„Mistr Yoda?“ žena poplašeně vzhlédla od datapadu. „Vždyť jsme vám přece volali, že schůzka je přesunuta na příští týden...“
„O ničem já nevím. Já sejít se s ním hodlám teď!“
„Ale to bohužel nepůjde, žena zase začala ťukat do přístroje. „Kancléř Palpatine dnes ráno odletěl na Mustafar za teplem...“
Její výklad ještě chvíli pokračoval, ale Yoda už neposlouchal. Žádné emoce, pouze mír!

Včera byla zdemolována vstupní hala Senátu. Většina stromů byla vyvrácena, okna jsou vybita, pracovnice utrpěla těžký šok a krátkodobou amnézii. Výtržníci odpovědní za tento incident nebyli zatím dopadeni.
A teď další zprávy...