Ledová planeta

Autor: Van Tom

Hablageovy ostrovy, Hvězdná observatoř, pátek večer

„Georgi, kdy mají přijít ti údržbáři?“ zeptal se profesor Hewens, aniž by zvedl hlavu od vesmírného teleskopu.
„Cože? Proč to chcete vědět, profesore?“ ozval se od několik metrů vzdáleného stolu mladý student. Byl to Henry Stowert, na akademii do něho vkládali největší naděje, ale na observatoři většinou donášel kafe a koblihy.
Momentálně se začetl do soupisky z pozorování planet soustavy.
„Nejspíše proto, že je už celý teleskop zanesený. Nic nevidím,“ stěžoval si profesor.
„Počkat, ukažte!“ řekl Henry a vyběhl od stolu. Starého astronoma ledabyle odstrčil a sám se podíval. Celý ztuhl. Viděl sice do vesmíru, ale žádné hvězdy tam nešly vidět.
„Tak, co tam vidíte?“ zajímal se profesor.
Henry se napřímil a vypjal hruď. „Problém je v tom, že ti údržbáři tu byli včera.“


Nemesianské pobřeží, Hvězdná observatoř, pátek 21:02

„A není to špatným počasím, Horste?“ zkoušel znovu doktor Salyven. U teleskopu se teď tísnila celá observatoř, ale nikdo nevěděl, proč není nic vidět.
„Blbost, tenhle teleskop je s technologií pro vyrovnávání atmosférických jevů. Navíc venku není ani mráček, ani ta otravná pára,“ nenechal se odbýt vrchní astronom.
Ve vedlejší místnosti zapípal fax. Uklízeč Douglas, který byl nejblíže, zaběhl pro zprávu.
„Takže Welsenton je taky mimo,“ oznámil Douglas.
„To je výborný!“ křičel naštvaně profesor Horst Newman, „celý sever států nemůže pozorovat!“
Fax opět zapípal. Douglas vytrhl papír. Letmo projel zprávu očima a nepřítomně se uchechtl. „Jih taky. Zrovna napsali z Hablageových ostrovů!“
„Co to sakra je? Může to být něco na oběžné dráze?“ štval se profesor Michell.
„Nezdá se to být pravděpodobné. Nicméně žádná observatoř na území států nefunguje. Co budeme dělat? To se máme spolehnout na ty zaoceánské neutrálně se tvářící se státy, nebo se můžeme jít rovnou zajít zeptat nepřátel?“ řekl profesor Newman.
„Ještě si zapomněl na ty necivilizované barbary, malá království, otrokáře a na Národní Agenturu pro Vesmír,“ vtipkoval Douglas.
Newman ho chtěl okřiknout, ale fax znovu zapípal.
„Bla, bla… a hele: zachovejte klid, špatné podmínky pro pozorování způsobila zkouška prototypu zbraně využívající superlaser na oběžné dráze,“ četl Douglas, „je to napsané dost strojeně, myslím, že to rozesílali všem.“
„Nesmysl, nedávno jsem na ústředí četl, že testy mají začít v neděli,“ odporoval Salyvan.
„Nejlepší čas se zdejchnout, povoluji vám použít teď laserový zesilovač,“ pravil Newman a začal si oblíkat kabát. Sám měl se státními operacemi nějaké ty zkušenosti.
„Vždyť ale není vyzkoušený a je zakázaný bez předešlých potvrzení!“ odporoval Michell.
Newman si nasadil široký klobouk a mávl rukou, jakoby nic. Hned jak vyšel z observatoře vypnul mobil i Globální Poziční Systém, tohle nebude jen tak. Vlezl do auta a zastrčil klíčky, automaticky se zapnulo rádio. Byla už pěkná tma, ale jet se zapnutými světly by nikomu na jeho místě nedoporučoval.


O dva dny později, v blízkosti úřadu pro vesmír a kosmonautiku

Newman si stáhl široký klobouk. Teď nadešel jeho okamžik pravdy. Něco bylo ve vzduchu. A to něco bylo něco velkého. Kdyby nebylo, nebyly by všechny hvězdné observatoře ve státech obsazeny Národní Bezpečnostní Službou NBS a on by nebyl zařazen na seznam hledaných osob pro vlastizradu.
Podle toho co viděl skrz zatažené rolety, panovalo na úřadě dosti velké pozdvižení. Ne že by se snad stala nějaká převratná událost, ale proto, že onen problém začal dělat potíže. Psali o tom dnes v novinách: ‘Za oceánem propukl zmatek, testování pokusného superlaseru znemožnilo pozorování vesmíru a ruší signály Globálních Pozičních Systémů‘.
Sebral všecku kuráž co v sobě měl a strhl si nikotinovou náplast. Poslední co měl, cigarety mu došly dávno. Jen krůček a bude tam…
„Hej, vy!“ ozval se výkřik policejního důstojníka a byl následován bzučivým zvukem zapnutí elektrického obušku.


Ve stejnou chvíli ,o několik kilometrů severně pracovna prezidenta

„Zprávy z fronty,“ ozval se hlas počítače.
Prezident si sedl do křesla. „Trochu klidu…“ říkal si v duchu. Napočítal do tří a pak řekl: „zpráva přijata, přečíst zprávu.“
„Jednoty hlásí dobytí Skull Breakrastu, bylo zde zřízeno předsunuté velitelství, jednotky postupují…“ předčítal počítač. Najednou se však do nahrávky bzučení a praskání, až se původní zpráva úplně ztratila.
„Co to má znamenat?! Někdo si dovolil upravit tu zprávu?“ ptal se sám sebe prezident.
„Osobní zprávo pro prezidenta. Hight priority! Top secret! Potvrďte svou identitu ověřením oční bulvy!“ zněla jiným hlasem přemazaná nahrávka.
Prezident nic neřekl a postavil se pře snímač. Test byl potvrzen a přijat.
Monitor počítače se rozostřil a dvakrát zablikal. Poté naskočila obrazovka s video záznamem. Byl na ní agent Benet, vedoucí NBS.
„Pane prezidente, naše obavy se naplnily. To co zakrylo vesmír je ledový prach, který je vázán gravitací ke kometě o velikosti několika desítek kilometrů, myslíme, že asi třicet kilometrů v průměru. Výpočty ukazují, že sice nedojde přímo k nárazu, ale že bude kometa nejprve přitáhnuta na oběžnou dráhu a až poté, po pěti dnech kroužení se zřítí na planetu. Nevím jak se to bude vysvětlovat těm za oceánem, ale už moc času nezbývá. Oddělení navrhuje stáhnou vojáky zpět do států, teď je budeme potřebovat tady! Dle standardních plánů byla provedena inventura prostředků, které by mohly posloužit k evakuaci. Hvězdná loď, do které by se vešlo milion lidí nebyla nikdy dokončena, proto musíme spoléhat na hvězdné lodě třídy Vorvaň. Tyto transportní lodě nebyly nikdy testovány a ani nebyly představeny světu, ale máme jich dostatek na to, aby převezly na několik set tisíc lidí plus personál. V oblasti 51 vyzkoušeli narychlo některé z objektů a projektů, nic nového, kromě mimozemské lodi není použitelné. Víme, že je tato zpráva strašná, ale z planety nedostaneme v tak krátkém čase víc, než maximálně jeden a půl milionu lidí. Konec zprávy, přeji příjemný den.“


Okraj hvězdné soustavy o den později

Obrovská kometa se řítí k bezbranné planetě. Ledové úlomky všude kolem zaplnily vesmírné nekonečno. Nebude dlouho trvat a kometa se v náporu gravitace stočí na kolizní dráhu. Vojenské satelity se marně snažily zničit kometu vojenskými lasery, dřív než vůbec vyhloubily díru hlubší než sedm metrů, zneškodnily je rychle letící ledové úlomky.
Jen pro představu: komety jsou obří koule tvořené ledem a štěrkem, letící vesmírem tak dlouho, dokud se nesrazí s nějakým jiným tělesem. Jsou ve vesmíru strašně dlouho, vznikly někdy během jeho tvoření po velkém třesku. Tahle měřila v průměru 30km a to už je velikost…
Kometa se stočila na oběžnou dráhu a smetla přitom několik satelitů. Lidé na povrchu planety si pozdě uvědomili, že kdyby se snažili uletět ve svých lodích, tak by je ledová clona úlomků komety nepropustila. Několika se to sice podařilo, ale ostatní s protrženými tru padaly zpátky dolů na zem. Pět dní bylo úplné šero, kvůli vzniklému zastínění. Náhlá změna teploty všechny překvapila. Mnoho živočichů zemřelo na zmrznutí nebo jen prochladnutí na které nebyli vůbec připraveni.
Další den se dostala kometa pod bod pádu. Dopadla do oceánu. Dopad vyvolal vedle tlakové i přílivovou vlnu. Byla vysoká něco okolo dvaceti metrů a jakmile se dostala na pevninu zmrzla. Tlaková vlna změnila nejen osu planety, ale také ji vychýlila z původního kurzu.
Zůstala stát převrácená a zamrzlá a za sebou nechala jen opuštěný měsíc. Oceány a moře se změnily v obří ledovce a nastala doba ledová, která neměla nikdy skončit.


O patnáct tisíc let později…

Malá průzkumná loď vystoupila z hyperprostoru.
„Vezmi scanerem tu planetu,“ rozkázal postarší muž v uniformě stojící v lodi.
O mnoho let mladší muž kývnul a trochu si pohrál s ovládáním počítače.
„Jmenuje se Hoth. Sem tam se tu usídlí pašeráci, ale jinak žádná populace. Jak vidíte je celá pokrytá ledem, ale na povrchu je mnoho jeskyní… myslím si, že je to dobré místo,“ řekl mladík.
„Taky si myslím. Zapni vysílání, konečně jsme našli místo pro novou základnu povstání!“