Otrok

Autor: Major

Malý chlapec sklouzl po písku a upadl. Hbitě vyskočil a běžel dál na vrchol kopec. Nad jeho hlavou přeletěla elegantní stříbrná loď a pomalým, přízemním letem směřovala za město, kde přistála, zrovna ve chvíli, kdy chlapec vylezl na vrchol kopce.
Před malým pozorovatelem se otevřel nádherný výhled na město a jeho okolí. Ten ale chlapce nezajímal. Jeho zajímalo to, co se dělo nad městem. Lodě přilétaly a odlétaly. Elegantní jachty, staré, zubem času a hlavně dlouholetým provozem poznamenané nákladní lodě i několik malých lodí pro jednoho, maximálně dva piloty. Jedna z nich, malá loď, nejspíš skipray, prudce klesla a přistála ve čtvrti v docích.
Kdo proboha může spěchat sem, do takové díry, pomyslel si chlapec, jenž celý svůj krátký život prožil na rodné planetě a vesmír, jeho krásy i nebezpečná místa, znal jen z vyprávění pilotů, kteří své historky rádi vytahovali na světlo v místních krčmách. Chlapec obdivně pozoroval ty drsně vypadající kapitány s blasterem nízko u boku a sotva se držící na židli, když vyprávěli své příběhy, neustále zvyšujíce počty celních a pirátských lodí, přes které se museli probojovat, aby svůj náklad a hlavně vlastní život, bezpečně dopravili domů. Chlapec chtěl být také pilotem, věděl že bude nejlepší v celém vesmíru a snil o tom víc než o čemkoliv jiném. Jeho myšlenky prořízl jak laserový meč kvílivý zvuk motorů další lodě. Byla to malá černá dvoumotorová loď, vlastně jen koule, synchronicky zavěšená mezi dvěma solárními panely. Pomalu proletěla nad malým pozorovatelem a elegantně přistála opodál za městem.
Chlapec si vzpomněl na své dávné předsevzetí. Jednou odsud odejde, jednou bude svobodný.
A už nikdy, nikdy nebude něčí otrok.

* * *

Kráčel spoře oděným koridorem. Jeho kroky dunivě ohlašovaly jeho přítomnost. Mnoho se změnilo od té doby, co se s ním naposledy setkal. Tehdy bojovali jako dva nesmiřitelní nepřátelé, teď bojovali se stejným nasazením, ale s jinými cíli. Dnes chtěl jeden zachránit druhého.
Něco řekl. Ani nevnímal co, nejspíš další obhajoba jeho víry. Ale on věděl, že už je to jen prázdná fráze. Možná to znělo doopravdy, možná ne. Nicméně, svůj účel to splnilo. Jeho soupeř se poddal svému vzteku a zaútočil. Zaútočil se silou, která jeho samotného překvapila. Stěží odrážel výpady svého soupeře, živené temnou stranou Síly, zatímco jej vlastní Síla zrazovala čím dál více. Cítil, jak ztrácí půdu pod nohama. Upadl, jeho protivník toho využil a přesekl mu ruku i se zábradlím, o které se opíral. Jeho vlastní meč se nenávratně propadal i s jeho rukou do hlubin propasti. Podíval se na svého soupeře, slyšel vzdálená slova starce, povzbuzující vítěze k poslednímu úderu…
… který nepřišel. Jeho soupeř tam jen stál a po chvíli zhasl svůj meč. Stařec zvýšil hlas, ale odpovědí mu byl jen soupeřův meč, letící pryč. S námahou vstal, stařec rovněž. Pomalu k nim sestoupil a naposledy promluvil. On sám vnímal jen napůl, co jeho mistr říká, neboť byl plnou měrou ponořen do svých vlastních myšlenek. Co se stalo? Proč jej nezabil? Měl přece výhodu, měl šanci. On sám by neváhal. Neváhal?
Z jeho myšlenek jej vytrhlo modré světlo, které ozářilo místnost a vzduch zaplnilo pachem ozónu. Podíval se na mladého muže, svíjejícího se na zemi pod výpady jeho mistra, chlapce, jenž vztahoval ruku k němu. Ke svému otci.
Podíval se znovu na svého mistra. Opravdu by neváhal zabít svého vlastního syna? Opravdu by byl schopen jej zabít? Pro tuhle temnou postavu, seschlou stářím a temnou stranou Síly, jíž se dobrovolně poddával pro naplnění svých temných ideálů? Ideálům, které měly přinést mír a pořádek celé galaxii? Ideálům, které měly zničit otroctví a všechno zlo vesmíru a naplnit tak jeho staré předsevzetí? Ideálům, které jej od jeho naplnění oddalovaly?
Ne.
Jeho syn nesměl zemřít proto, že se odmítl stát otrokem jako jeho otec.
Popadl tu starou, nenávistnou postavu. Cítil, jak jím pulzuje temná energie. Ne proto, aby ho posílila, ale aby ho zabila. Přiblížil se k šachtě a z posledních sil shodil svého mistra do jejích nekonečných hlubin. Modré blesky naposledy ozářili místnost, aby, alespoň posmrtně, potrestaly vzbouřeného otroka. Cítil, jak mu docházejí síly. Jeho dech se stal namáhavějším, jeho temná energie ho opouštěla.
Nahrazována něčím jiným.
Jeho syn ho nazvedl a vedl pryč ze sálu směrem k hangárům. Naposledy se ohlédl za zavírajícími se dveřmi turbovýtahu. Věděl, že tam uvnitř zemřeli dva muži. Císař a jeho lord. Vládce a jeho nejvěrnější poddaný. Otrokář a jeho otrok.
Donutil svého syna, aby jej položil na rampu lodi. Už nemohl dál. Věděl, že jeho život skončil. Lord Vader byl mrtvý a s ním i jeho otroctví. Jeho syn dokázal to, oč on usiloval celý život. Cítil, jak jeho mysl pohlcuje světlo, cítil něco, co ještě nikdy nezažil. Konečně otevřel dveře vězení, k nimž mu dal klíče jeho syn. Anakin Skywalker se s vděčností naposledy podíval do tváře svého syna. Když jeho oči ztratili svůj lesk a hlava se zvrátila dozadu, naplnil otrok konečně své předsevzetí.
Byl svobodný!