... a jitra jsou zde krutá...

Autor: Mary Skywalker

„Svatá předsevzetí se rozplývají v hříšných pokušeních jako sladké řeky ve slaných mořích.“
(F.La Rochefoucauld)

Občas se to stane. Někde trávíte celou noc, pijete,tancujete, milujete se… Čas letí a vy ho nevnímáte. Všechno se tak střídá. Jen stěží uchopíte jednu radost, uletí vám druhá. Všechno se točí, hluk, hudba, smích, pláč, hovor. Najednou to všechno proletí v obrovské spirále někam dolů. Podvolíte se tomu s takovou lehkostí až vás to překvapí. Uleháte a je to krásně měkké… krásně měkké! Snad ještě něco se stane a pak… zavřené oči… usínáte.

„Za okny hospody utíká čas vždycky nejrychleji,“ pomyslel si trpce Obi-Wan a přihnul si z dnes již pátého půllitru rubínového blielu. Nesnášel sice tenhle přeslazený nápoj, který díky obsahu sacharózy dostane člověka i přes malé procento alkoholu na kolena, ale u Dextera si dávat něco jiného k pití - to by bylo šílenství. A on se navíc chtěl opít…
Povzdychl si. Za posledních deset let, co mu osud přidělil stát se mistrem toho nejnezvladatelnějšího učedníka, jaký se vůbec v Řádu kdy vyskytl, žádala si jeho krev ředění ethanolem víc, než by bylo zdrávo.
Zpočátku se opíjel proto, aby zapomněl na své každodenní trable, když ale později pochopil, že ani po těžké kocovině nezmizí, dělal to už jen ze setrvačnosti. Připadalo mu, že jakmile se svět začne rozmazávat v pestrobarevných šmouhách, přeci jen na něm není zas až tak špatně.
Ovšem dnes večer to chtěl rozjet ve velkém stylu. Byl poslední den toho roku, krátce před půlnocí, za ponorkovými okénky baru svištěly ohňostroje a planeta - město znovu zářila svým neopakovatelným, až nebezpečně okázalým leskem. Byl sám. Anakin odletěl kamsi na Naboo, stejně, ať se snažil, jak chtěl, Obi-Wanovi bylo nad slunce jasné, co tam jezdí dělat.
„Budiž,“ řekl si v duchu. „Padmé je pěkná holka, a když už tehdy před léty nedala mně, ať si aspoň užije mladej.“
Nesnášel askezi Jediů, a to ve všech směrech. To bylo také důvodem, proč si za zdmi Chrámu dělal, co chtěl, ačkoli navenek snad působil jako slušňáček. Co Yodovy oči nevidí (a o uších nemluvě), srdce nebolí…
„Ještě jeden, Hermi,“ zavolal přes lokál k baru na vnadnou blond číšnici.
Život Jedie v Chrámu byl skutečně životem psím, tak proč si ho trochu nepřisladit?
Sladká barbie mu položila na stůl půllitr ještě sladší tekutiny sirupové konzistence, že pouhý pohled stačil, aby mu zkřivil úsměv.
„Hodná holka,“ pochválil ji jak psa, který poslechl na aport, a požitkářsky ji poplácal po kulatém zadečku, přičemž odolal pokušení zajet rukou pod krátkou sukničku.
Skoro začal litovat, že si Hermionu na dnešní noc nezamluvil. Ženská společnost by mu prospěla, zvlášť po předchozí vzpomínku na senátorku Padmé Amidalu.
Mrkl na digitálky na protější stěně. Ok, patnáct minut a bude tu nový rok. Sakra! Nový rok a nic. Prázdno. Jaké naděje? Jaké vyhlídky? Jaké předsevzetí?
Obi-Wan, nejlepší z mistrů Jedi, zabořil hlavu do dlaní a vypil na ex kýbl toho blivajzu, pardon, blielu. Cukr vázající molekuly alkoholu na krevní barvivo začal fungovat. Hystericky se rozesmál, aniž by znal důvod. Snad to byl lehký závan Síly, který měl působit jako políček za to, že touto dobou nesedí v Chrámu a nemodlí se za všemohoucí Sílu pro další nadcházející rok.
„Usmáli se zbrojnoši a načůrali do brnění,“ poslal Yodovi v duchu odpověď, která byla prvním výplodem jeho opileckého záchvatu surrealismu. S ďábelským úsměvem tušil staříčkovu reakci, aniž by sám sobě nadával do rebelů.
A kde že to skončil? Aha, u předsevzetí. Předse-co? Ve svém stavu mu to slovo nešlo ani vyhláskovat, natožpak dumat o jeho významu. Darth Maul to sper! Je to jedno…
Chtěl si připálit cigaretu, ale její úzký konec byl až příliš úzký na to, aby jej trefil do plamínku zapalovače, který se mu jakýmsi zázrakem podařilo zaktivovat.
Zapípal komlink. A jé, Anakin. Stiskl tlačítko pro příjem, ale z reproduktoru se místo známého hlasu ozvalo jen vzdálenější vzdychání, které naprosto jasně a bez výhrad svědčilo o tom, co je padawan právě dělá.
„Holomek!“ ulevil si nahlas Obi-Wan a vztekle spojení přerušil. „Buďto si zapomněl zajistit tlačítka proti stisknutí v kapse, anebo prostě chce, abych záviděl, klacek jeden nevycválanej!“
Opět sklouzl pohledem po Hermioně, která v taktéž dost podnapilém stavu seděla na klíně jednomu ze štamgastů, a znechuceně se otočil k oknu. Ohňostroje kvetly na zčernalém nebi, ale on si všímal stejně jen svého odrazu, co vyvolávaly nepříjemné zářivky. Kriticky si prohrábl delší vlasy a zhodnotil svůj hustý knír.
„No fuj!“ ušklíbl se na sebe. „Začínám quigonovatět! A to se nesmí stát…“
„Ale no tak, drahý,“ připlachtila k němu znovu Hermione Bagwa a pohladila ho po rozcuchané kštici. „Měl bys jít zase na ježka, jako za mlada. To ti seklo.“
Chtěl něco namítnout o tom, že tak starý zas není, aby se v souvislosti s ním používal výraz „za mlada“, ale nakonec jen pokýval hlavou jak poslušný kozel a nechal si přinést panáka correlianské vodky. Doufal, že mu po tom sladkém patoku spraví chuť.
Sotva však do sebe kopl obsah plastikové půldecky, otevřely se za ním automatické dveře, až se mu noční průvan nepříjemně otřel o nohy. Vešel host zahalen do dlouhého hnědého pláště s kápí.
„A sakra,“ uniklo Obi-Wanovi, když viděl, jak se zpoza kapuce souká známé snědá hlava jako koleno. „No potěš koště, Windu!“
Jak paralyzován poslouchal Maceovy kroky, když se k němu jeho přítel a zároveň nadřízený blížil. Tak, a je se vším konec, známosti neznámosti. Uvidí mě tu úplně namol a já se můžu jít klouzat třeba na Hoth. Zástupce hlavy Řádu je velká ryba. Buďto mě vylejou úplně, anebo půjdu támhle někam za Okraj umývat nádobí do domova důchodců. To je situace!
„Síla s tebou, mistře Kenobi,“ pozdravil Mace Windu zdvořile, jako by si ani nevšiml, že tomu, na koho mluví, chybí málo, aby ležel pod stolem.
„Jé, dobrý večer, Casabubu… pardon, mistře Windu,“ mektal Obi-Wan, který z toho šoku pomalu začínal střízlivět.
„Co... co... co vy tady takhle pozdě... tento... no... večer?“ Nehodlal dát svému společníkovi jedinou šanci.
Windu však ani muk. Seděl s kamennou tváří, jen černýma očima si těkavě měřil zevnějšek muže, co seděl proti němu. Byl to jeho kolega a přítel Obi-Wan Kenobi, i když dnes se mu ani v nejmenším nepodobal. V otrhaném vatovém kabátě a v kapsáčích vypadal spíš jak bezdomovec. Vlasy měl rozcuchané a sklenice na stole před ním taky nebyla jistě první.
„Nenechte se rušit, Obi-Wane,“ povídal, jako když másla ukrajuje. „Poslal mne sem Yoda s velmi naléhavým poselstvím...“
„Cože?“ Obi-Wan vyjekl jako sele, které berou na rožeň, až se za nimi otočila půlka lokálu.
„Ano.“ Windu nehnul ani brvou. „Jednu jednoduchou otázku a pak zase vypadnu a nechám vás doslavit Silvestra.“ Neskrýval ironii v hlase, jež mu za jiných okolností byla cizí. Anebo spíš vypadal, že se dobře baví.
„Nuže tedy: Jaké je vaše předsevzetí do nového roku?“
Obi-Wanova pootevřená čelist s hlasitým klapnutím spadla. Tohle opravdu nečekal. Pár vteřin seděl bez hnutí, ochromen jak ranou pěstí, pak ale vzal rozum do hrsti a povolal na pomoc Sílu.
„Předsevzetí říkáte?“ pravil nakonec, zcela vystřízlivěv. „Dobře. Jen prosím… nemáte u sebe zrcadlo?“
Windu sice chvíli koukal, jako by mu zrušili Vánoce, nakonec ale vytáhl z jedné opaskové kapsičky zrcátko (Obi-Wanovi přitom neuniklo, že tam má kromě něj ještě pinzetu na obočí, čirý lesk na rty a černou oční linku).
Obi-Wanův pohled tváří v tvář byl nemilosrdný. Ten, koho tam viděl, nebyl on sám. Docela se zděsil, jakého santusáka tam viděl.
„Stanu se v příštím roce znovu Obi-Wanem, mistře. Znovu tím, kým jsem býval,“ vyřkl Jedi nad sebou svůj definitivní ortel, který zněl mezi stěnami hospody směšně slavnostně.
Pohlédli si pak vzájemně do očí. Obi-Wan do těch téměř žensky pěstěných, Windu do pomněnkové modře, co svítila nad tmavými kruhy pod sebou.
„Beru vás tedy za slovo, mistře Kenobi,“ prorazil ticho Mace a bylo na něm vidět, jak křečovitě zadržuje záchvat smíchu. Raději vstal, oblékl plášť a zmizel v džungli světel nočního Coruscantu.
Pípavý signál hodin chraplavě odbil půlnoc, zádušní mši umírajícímu roku. Vstal, zaplatil a pomalu vykročil vstříc novému životu, kterému dal před chvílí závazek. Pak ho, stejně jako před chvíli jeho kamaráda, spolkla rušná slavnostní noc.
Měl pevnou vůli. Cestou se nestavil ani v jednom baru.

* * *

„My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.“ Zpěv dětských noviců zněl Chrámem jako tisíce drobných zvonků.Bylo dopoledne šestého ledna a všichni Jediové zrovna končili své ranní meditace.
Oblékl nažehlenou tuniku a vlněný plášť a vyšel do ulic, kde výlohy plné kýčovitých tříkrálových figurek lákaly marnotratné zákazníky.
On však mířil jinam, do krámku se sportovními potřebami. Koupil si k úžasu všech značkovou tenisovou raketu a sadu míčků. A když se vracel zpátky, stavil se v potravinách pro basu minerálek.
„No né, Obi, ty jdeš nějak do sebe!“ zavolal na něj jeho známý twi’lecký trafikant, když Jedi míjel jeho stánek bez zastavení.
„To víš, Glowzie,“ odpověděl. „Časy se mění a my s nimi. Šťastný Nový rok!“
Sníh mu křupal pod nohama a on cítil, jak se na něj směje svět… nebo se mu to jen zdálo, protože se smál on na svět?
„Šťastný Nový rok, Obi-Wane,“ zašeptal nakonec mladíkovi bez vousů a s vlasy ostříhanými nakrátko, co se na něho křenil v zrcadle jednoho výkladu.
Nejdřív tomu nechtěl věřit, ale nakonec to uznat musel. Ten mladý muž, co toho rána přitahoval pohledy všech kolemjdoucích dívek, byl on sám!