Jak na Nový rok...
Autor: Blizzy
"Je Nový rok, to mi nemůžeš dát ani chvíli pokoj?!"
"Co že je?"
"No přeci Nový rok… u nás doma na Sulonu jsme to s otcem slavili…" nafoukl se Katarn.
"Takže další pitomý svátek pastevců z vidlákova," vydedukovala bystře Jan a odpochodovala do kokpitu.
"Farmáři! Byl jsem farmář!"
"Ještě že ne z Tatooine!" zakřičela.
Katarn se zamračil a otočil se na patě, neschopen urážku vrátit. "Tohle mám za tu Spiru," povzdechl si tiše.
"To si piš, že ano!"
Kyle se v odpověď hrůzostrašně zašklebil do interkomu a seskočil z nástupní rampy.
Nezlobil se na ni. Tohle Yavin udělá postupně s každým.
"Kam to jdeš?! Místo Spiry jsme zůstali trčet na téhle zatuchlině v podobě planety, protože Skywalker vidí za každým sloupem nejmíň čtyři Reborny! Copak jsi nějaká chůva či co? Ptám se znova! Kam to jdeš? Kyle? Kyle!"
Katarn byl už ve výtahu a světelným mečem škrábal do zdí, jak kabina ujížděla vzhůru.
Akademie byla po té zábavné strkanici s Desannem v takovém stavu, že si toho stejně nikdo nevšiml.
* * *
"Zdar, co to smolíš?" zahlaholil Corran a bodře praštil Kyla do zad tak, že mu vypadl obouchaný datapad z ruky.
"Předsevzetí," utrousil suše poté, co se přestal dusit.
Horn se na něj nechápavě podíval s němou otázkou: "A to je…?"
"Předsevzetí se píšou na Nový rok," uzemnil ho Kyle.
Corran ho obdařil dalším mírně tupým výrazem a pak pohrdlivě mávl rukou. "Farmářskej zvyk, co? To my na Corellii…"
Katarn se vypařil s mírnou pomocí mentálního triku a nechal Corrana se chvástat v prázdné chodbě.
* * *
"Ahoj," prohodil konverzačním tónem k dívce u jídelního stolu.
"Ahoj fešáku!" zaštěbetala a Kyle se samolibě usmál. Pak se ovšem zarazil. Jídelna byla plná všemožného lidu. Tohle si nemohl nechat líbit.
"Počkat, jaké 'Ahoj'? Neříká se snad 'Dobrý den, Mistře'?"
Dívka se zahihňala a zčervenala víc než příslušník Císařské Stráže. Během vteřiny vzala nohy na ramena. Ostatní studenti se velmi bedlivě nimrali ve svých přídělech a Mara Jade se bez přetvářky a nahlas smála.
Katarnovo čelo se poněkud tvrdě setkalo s deskou stolu za tlumeného zasténání. Už zase.
Vytáhl datapad a naťukal další Předsevzetí. Rovnou dvě.
První znělo: 'Neplést si piloty se studenty.' a to druhé: 'Vydobýt si více respektu.'
* * *
Kyle se brouzdal v lehkém nánosu bahna, které se utvořilo na podlahách rozbořeného chrámu. Měl ruce v kapsách a jen málo chybělo k tomu, aby si prozpěvoval. Venku konečně přestalo pršet a Akademie začínala vysychat.
Upřímně ho vyděsilo tlumené zapískání zpoza sloupořadí. Neočekával potíže, a tak nechal svůj arzenál na lodi. Na Yavinu přeci nebylo nic, s čím by si neporadil holýma rukama.
Přemohl primární touhu okamžitě zdrhnout a vydal se po zvuku. Zůstal zaraženě stát ve dveřích útulné krypty.
První Reborn, ve slušivém rudo-modrém úboru, mu zamával na pozdrav. Druhý, v o poznání otrhanějším oranžovém mundůru, jen kývl hlavou a dál se šťoural v malé kovové kostce. Třetí, ke Kylovu zděšení, právě leštil černý hrudní plát. Na sobě měl tuniku, která se ztratila Solusarovi a kvůli které bylo hodně křiku.
"Neměl bys něco, čím bychom se tu mohli zabavit? Jsme tu už skoro měsíc a děsně se nudíme! Našli jsme tu tyhle krabičky, ale moc zábavný teda nejsou," prohlásil oranžový Reborn a prudce zatřásl holocronem, až v něm zacinkaly součástky.
"Momentík!" polkl Katarn. Vytáhl svůj datapad a zuřivě přidal další zápis. 'Přestat pít to, co destiluje Durron vzadu za pyramidou.'
* * *
Jekot. Exploze. Ještě víc jekotu.
Kyle potřásl pobaveně hlavou. Jeho otec vždycky říkal: "Jak na nový rok, tak po celý rok." Přinejmenším nebude nuda.
Pak se k jekotu ovšem přidaly ohavné tóny loutny, dětský pláč, štěkot vornsků a blasterová palba.
Mistr Katarn se podíval do datapadu. Ona Předsevzetí mizela za okrajem obrazovky. Zamrkal. Bylo jich moc. Zhluboka vydechl.
Zvuk loutny utichl a byl nahrazen dathomirským válečným řevem a opileckými písněmi.
"Do Sithu s tím," zavrčel a jedno Předsevzetí po druhém s pocitem zadostiučinění smazal.
Kolem Katarna proběhl první prchající student.
Do datapadu napsal jediné a univerzální Předsevzetí a přístroj vypnul. Znělo stejně jako v posledních několika letech a to: "Snažit se neumřít." Zatím se mu to vždy povedlo splnit.
Smečka vyhladovělých stormtrooperů, měsíc se ukrývající v patogenní, depresivní a skličující džungli, vtrhla do chrámu, očividně vyděšenější než jeho obyvatelé, kteří byli zvyklí na nájezdy Temných Sithů a Kypovy večírky. Pro jistotu začali pálit do všeho, co se byť pohnulo.
Odevzdaně se rozběhl a cestou popadl těžkou imperiální opakovačku. Zbraní se ještě pořád válelo po zemi dost. Nemělo smysl je uklízet. Do týdne se vždy našel nějaký pádný důvod, proč je tam nechat.
|
