Kolik váží zrnko písku
Autor: Darth Zira
Dějiny Anglie údajně změnilo zrnko písku, které uvízlo v močovodu diktátora Olivera Cromwella, úspěch operace „Valkýra“ prý zhatila dubová noha stolu, která ztlumila sílu nálože. Podobných maličkostí, které způsobily zásadní dějinné zvraty, byl před tím i potom bezpočet. Poslechněte si příběh, který v žádném archívu ani v oficiálním dějepise nenajdete, o tom, co se stalo „zrnkem písku“ nebo „dubovou nohou stolu“ v dějinách planety Alderaan.
Šestice lidí, sedící v salónku jedné z nejlepších coruscantských restaurací, si nepřála být rušena. Dokonce měli s sebou přenosný generátor výkonného antiodposlechového pole, které bylo od samého počátku jejich rozhovoru zapojené. Měli k tomu ostatně velmi vážné důvody. Jejich schůzka byla mnohem více, než nějaké obyčejné obchodní jednání…
„Takže, Kendare, ty tvrdíš, že na část alderaanské domobrany se můžeme plně spolehnout?“ otázala se rtuťovitá černovláska středního věku, která podle všeho měla hlavní slovo.
„Ano, Leirro. Za šestý a sedmý pluk mohu ručit svou hlavou a mám dost dobrých důvodů domnívat se, že se jich k nám nakonec přidá daleko více.“ odpověděl oslovený, středně vysoký silně prošedivělý muž, jehož přímé držení těla prozrazovalo vojáka.
„To pro úspěch naší Věci bohužel nestačí.…“ zamyslela se Leirra Nartigal.
„Moje společnosti získaly kontrolu nad několika významnými průmyslovými podniky. Pro naši Věc by bylo skvělé, kdyby se nám podařilo skoupit kontrolní balík akcií Royal Alderaan. Ovšem na to nemáme ani zdaleka dostatek peněz,“ vložil se do rozhovoru další muž. Mírně obtloustlý, ale s nesmírně vychytralým výrazem v očích.
„Já už víc přispět nemohu. Celou letošní literární cenu jsem přece dal ve prospěch naší Věci,“ reagoval na to mírně nervózním tónem soused po jeho pravici, vychrtlý mladý muž s propadlým hrudníkem, vypoulenýma očima a narezlými řídkými vlasy, které nedokázaly překrýt velké odstávající uši. Za tímto přihlouple vypadajícím zevnějškem se skrýval jeden z nejlepších básníků a dramatiků tohoto století nazývaný „Svědomí Core Worlds“.
„Nikdo ti přece nic nevyčítá, Telie,“ obrátila se k němu Leirra a pokračovala: „Každý děláme, co můžeme, ale je vidět, že pouze vlastními silami to nezvládneme. Myslela jsem si to vlastně už dávno. Nemáme stoprocentní záruku, že s námi od počátku půjdou všechny pluky domobrany a nejsme ani schopni získat kontrolu nad všemi nejvýznamnějšími průmyslovými podniky naší vlasti. Proto musíme změnit plány. Kdybychom…“, významně se rozhlédla po všech zbývajících lidech, co seděli kolem stolu, „…měli jistotu podpory ze strany imperiální posádky a především jednoho či dvou křižníků na orbitě…“
„Zbláznila ses, Leirro???“ skočila jí do řeči drobná, nesmírně křehce vypadající blondýnka. „Chceš nás všechny zabít?“
„Proč zabít, Jaimi?“ udiveně replikovala oslovená.
„Naznačila jsi, že chceš požádat o pomoc Impérium. S takovou skončíme na popravišti.“
„Ale Jaimi, snad jsi taky nezačala věřit těm rebelským báchorkám o císařově bezdůvodné krvežíznivosti? Palpatine je v prvé řadě pragmatik. Jako politik moc dobře ví, že nepřátelé jeho nepřátel jsou jeho spojenci. Takže nemá sebemenší důvod bránit nám v tom, abychom riskovali životy kvůli něčemu, co je vlastně i v jeho zájmu.“
„Ale…“ snažila se ještě oponovat Jaimi Biria.
„Žádné ale, Jaimi,“ ozval se ostře nejstarší ze šestice, jemuž dlouhé stříbřité vlasy i vousy, lemující vráskami zbrázděnou tvář, dodávaly nesmírně důstojného výrazu.
„Leirra má pravdu,“rozléhal se salónkem dunivě jeho hluboký hlas, „Chceme-li opravdu uspět, nezbývá nám nic jiné, než požádat o pomoc Impérium. A riziko je nulové. Ostatně domnívám se, že o nás již dávno vědí, alespoň něco málo o naší existenci určitě. Pokud totiž ne, tak by si popravu zasluhoval v prvé řadě Armand Isard. Otázkou pouze zůstává, jak to chceš přesně provést, Leirro. V dnešní vypjaté době se přímo k císaři dostane málokdo.“
„To vím, Baile. Ale mám z minula velmi dobré vztahy s jedním z lidí z jeho nejbližšího okolí.“
* * *
Velkovezír Sate Pestage pospíchal k trůnnímu sálu. Byl přesvědčen, že svému pánu nese příznivou novinu. Věděl velice dobře, jak císaři pije krev podpora Rebélie, které se současná alderaanská vláda dopouštěla a to ke všemu tak šikovně, že se jim zatím ani nedalo nic dokázat. Jenže to by podle všeho mohlo brzo skončit…
„Můj pane,“uctivě se uklonil před vládcem Galaxie, „přináším velmi dobrou zprávu.“
„Poslouchám,“ zdánlivě lhostejně odvětil císař Palpatine.
„Dny vlády rodiny Organů jsou sečteny. „Rada svobodného Alderaanu“ – tak si říká exilová opoziční skupina, která působí zde, v metropoli – plánuje v brzké době státní převrat.“
„Kavárenských povalečů, kteří si hrají na revolucionáře, je plný Coruscant,“ mávl unaveně rukou císař.
„Výsosti, ale tohle není nějakých pár intelektuálů, kteří nikoho nereprezentují. Jejich petici ‚Pár slov králi’ za dva měsíce od zveřejnění na Alderaanu už podepsaly desetitisíce lidí. A ten jejich plán puče není ani trochu naivní. Jejich vůdkyně, Leirra Nartigal…“
„Leirra Nartigal?,“nesnažil se Palpatine ani zakrýt překvapení. To jméno mu vůbec nebylo neznámé. Profesorka Nartigal přednášela dlouhá léta politologii na univerzitách celé centrální soustavy a její stěžejní dílo „Pojednání o moderní vládě“ samozřejmě císař velmi dobře znal.
„Ano, můj pane. Vede je právě Leirra Nartigal. Celá organizace čítá stovky lidí a tisíce dalších je tajně podporují. I kdyby mne profesorka Nartigal osobně nekontaktovala, víme toho o nich dost. Isardovi lidé nespí.“
„To bych tak jistě netvrdil. Když si vzpomenu na záležitost ukradených plánů Hvězdy smrti…“kousavým tónem pronesl císař. „Ale za vyřešení této causy mi ručí lord Vader osobně, takže nás to už nemusí trápit. Vraťme se proto nyní k věci.“
„Podporuje je mnoho čelných vědců a umělců Alderaanu, ale vedení celé organizace tvoří šestice lidí. Kromě Leirry Nartigal je to Telias Kaan, ten je ostatně i autorem „Pár slov králi,“dále profesor Bail Ulpian, generál Kendar Aquital, Alisair Gortas a Jaimi Biria.“
Císař Palpatine chvíli zamyšleně přecházel po místnosti. Všechna ta jména dobře znal. Ba co více, se všemi jmenovanými se i nejméně jednou v životě osobně setkal. Generál Aquital byl hrdinou klonových válek, který po jejich skončení řadu let působil jako instruktor na Carridě. Poté se vrátil zpět na svou domovskou planetu, kde zastával v Organově vládě funkci srovnatelnou s ministrem obrany. Ovšem před třemi lety rezignoval. Prý ze zdravotních důvodů, hmm… usmál se císař, ve skutečnosti tedy proto, že ostře nesouhlasil s novým královým politickým kursem. Zajímavé. A jak je vidět, tak shodný názor mají také mimo jiné rektor nejstarší alderaanské univerzity… samozřejmě i na přečtení několika vědeckých prací profesora Ulpiana, specialisty na dějiny starověku, si císař čas našel, největší současný básník, vynikající malířka, jejíž nejlepší práce jsou po zásluze součástí mých soukromých sbírek, a jeden z nejprohnanějších finančníků naší doby. To zní docela slibně.
Proto se otočil zpět k Pestageovi: „Takže profesorka Nartigal nás jménem Rady svobodného Alderaanu žádá o pomoc, jestli tomu dobře rozumím.“
„Tak nějak, můj pane,“ odvětil velkovezír.
„A co by rádi?“
„Kdyby se mohli spolehnout na to, že při bleskovém obsazení královského paláce naše jednotky na Alderaanu…“
„... je budou podporovat,“ dořekl za něj císař větu.
„Ano, výsosti.“
„Proč ne. To je jejich jediná prosba?“
„No… taky kdyby mohl být pozemní útok jištěn z orbity...“ opatrně nakousl Sate Pestage zásadní věc.
„Nemají tedy zrovna malá přání, jen co je pravda,“ zaironizoval Palpatine a sepnul prsty. Po chvíli ticha pronesl: „Ovšem ani to by pro nás nemusel být zásadní problém. V předvečer „Dne D,“o kterém, jak předpokládám, vás předem informují, jim předáte volací kódy, aby se mohli po dobytí královského paláce… zdůrazňuji: AŽ PO DOBYTÍ PALÁCE… spojit přímo s kapitány „Sireny“ a „Naiady“. Ti již budou mít příslušné rozkazy. Tajné, pochopitelně. Oficiálně samozřejmě o celé této věci nic nevím,“ dořekl tvrdě a zabodl své žluté oči do velkovezíra. Pak se otočil k oknu, což si Pestage vyložil tak, že je audience skončena. Uctivě se uklonil a měl se k odchodu, ale zarazil ho císařův hlas: „Vleklá občanská válka na Alderaanu by v současné situaci nebyla v našem zájmu. A bohatství klanu Organů by ještě mohlo vážným způsobem celou situaci zkomplikovat. Je potřeba, aby kromě vojenské podpory z naší strany získali ještě před ‚Dnem D’ kontrolu nad alderaanským průmyslem, především pak nad strategicky významnou Royal Alderaan. Na to by jim mohla stačit miliarda.“
„Mi… miliarda???“zakoktal se velkovezír, kterého máloco vyvedlo z míry, ale po poslední větě svého vládce měl dost co dělat, aby neupadl úžasem.
„V aurodiových ingotech,“ dodal klidně císař Palpatine, jako by si jeho údivu nevšiml, a stejně lakonicky pokračoval: „ Tu můžeme snadno oželet – a jestli splní svůj účel, budou to jedny z nejlépe investovaných imperiálních prostředků. Předání dohodnete a zajistíte tak, aby se o celé této záležitosti nedozvěděly ani naše tajné služby. Jste mi za to odpovědný vy sám.“
* * *
O čtrnáct dní později šestičlenné vedení „Rady svobodného Alderaanu“ sedělo v salonku jiné dobré coruscantské restaurace. Pochopitelně si opět nepřáli být rušeni a měli s sebou pečlivě zapnuté pole bránící odposlechu. Rozhodli se, že je to jejich poslední schůzka před plánovaným datem „Dne D,“že dnes zde doladí poslední podrobnosti plánované akce a poté se už spolu nesejdou.
„Bratři a sestry,“začala slavnostně Leirra Nartigal. „Den, kdy bude Alderaan opět svobodný, se přiblížil. Od pozítří za týden. Impérium nám poskytne pomoc daleko větší, než jsme doufali v našich nejoptimističtějších snech.“
„Mohu se zeptat, Leirro, jakou přesně?,“opatrně se dotázal profesor Ulpias.
„Dohoda zní tak, že čtyři čety stormtrooperů se s nám věrnými dvěma pluky domobrany přímo zúčastní dobytí královského paláce. Zbytek imperiální posádky zajistí okolí paláce a všechny další důležité budovy v metropoli naší vlasti i v dalších významných městech ihned poté, co se s nimi z dobytého paláce spojíme.“
„To nezní vůbec špatně..,“ reagoval na tuto zprávu generál Aquital.
„A to není zdaleka vše,“ hrdě pokračovala profesorka Nartigal. „V předvečer „Dne D“ obdržíme tajné imperiální volací kódy, kterými se spojíme se dvěma křižníky, co budou operovat poblíž Alderaanu.“
„To snad ani není možné!,“s údivem vykřikli ostatní.
„Nevěřím tomu, že by nám poskytli své tajné kódy,“ zavrtěl hlavou Kendar Aquital.
„Dohoda zní tak, že je poskytnou mně, VÝHRADNĚ MNĚ. A taky pouze na mé volání budou kapitáni obou křižníků reagovat,“ řekla Leirra Nartigal. „Další podmínkou Impéria je, že se s nimi, stejně jako s velením pozemní imperiální posádky, smíme spojit až poté, co bude královský palác v našich rukou.“
„To není nic nesplnitelného,“ zhodnotil situaci generál. Pak se ale zarazil a dodal: „To ovšem znamená, Leirro, že se musíš zúčastnit i vojenské části operace.“
„Přesně tak,“kývla hlavou profesorka Nartigal. „Vždy jsem byla připravena pro naši Věc riskovat život. Kromě toho nám za splnění všech dohodnutých podmínek Impérium poskytne ještě další, jen ztěží uvěřitelnou pomoc. Miliardu v aurodiu.“
Po této větě nastalo v salonku hrobové ticho. Básník Kaan, malířka Biria, profesor Ulpias, generál Aquital i skeptický spekulant Gortas, který by přísahal na vše možné, že ho již nic v životě nemůže překvapit, užasle zírali na svou vůdkyni.
„Ano, bratři a sestry, nezdá se vám to. Impérium nám poskytne miliardu v aurodiových ingotech, abychom získali ještě do „Dne D“ kontrolu nad většinou alderaanské ekonomiky.“
„Alisaire!,“obrátila se na Gortase. „Tohle je tvá parketa. Máš přesně týden na to, abys… Však víš ty sám nejlíp, co a jak. Jeden až dva dny před „Dnem D“ bude jedné z tvých společností, kterou mi teď označíš, tajně doručena zásilka aurodia. Tou celou transakci zaplatíš. A ještě něco – nejspíš uvažují podobně, jako my, takže další podmínkou Impéria je, že za tu miliardu získáme také kontrolní balík akcií Royal Alderaan.“
„To nebude problém, Leirro. S takovým paklem peněz jsem schopen skoupit i podíly v Černém slunci,“ zažertoval Alisair Gortas. Pak vážnějším tónem dodal: „Pokud jde o tu společnost, které by měla být zásilka dodána, nejvhodnější se mi pro tento účel zdá „Transgalactic Copper, ltd.“ na Eriadu. Nic nenápadnější si už ani nelze představit. Nevýznamná společnost z okrajové planety… A byl by potřeba štáb právníků, který by se měsíc hrabal v dokladech, aby přišli na to, že s ní mám vůbec něco společného.“
„Dobře, Alisaire. Takže ještě dnes odcestuješ na Eriadu a zařídíš tam i jinde vše potřebné. Úkoly jsou všem přesně známé. My všichni se teď musíme rozdělit a pro větší bezpečí nás všech a především naší Věci se už spolu nesetkávat ani jinak nekomunikovat. Setkáme se znovu až na svobodném Alderaanu. A na to si teď připijeme.“
Povstala, uchopila skleničku s desetiletým alderaanským vínem, jehož stářím vykreslená temná červeň zlověstně připomínala krev, pozvedla ji a pateticky zvolala: „Svobodu Alderaanu nebo smrt!“
„Svobodu nebo smrt,“jednohlasně odpověděli její společníci.
* * *
V baru „U Jestřapýra“ seděla u stolku v koutě otráveně se tvářící dvojice. Nezasvěcený pozorovatel by řekl, že jsou to manželé či milenci, kteří se právě kvůli hlouposti pohádali, ale neměl by pravdu. Jednalo se sice o milenecký pár, ale jejich rozladění mělo zcela jiný, daleko vážnější, důvod. Rodin Olian byl šéfem bandy, které se v poslední době příliš nedařilo. Nebýt toho, že jeho twi’lecká milenka Taala Keen Roo byla špičkovou tanečnicí, která vystupovala v nejlepších coruscantských podnicích, neměl by snad už z čeho žít. Připadalo mu ponižující, že se musí nechat vydržovat svou milenkou, když by podle všech zákonů podsvětí jako šéf bandy měl živit on ji, což mu také tu a tam škodolibě připomínala. Svým způsobem to byl zázrak, že v těchto hubených časech od něj ještě neutekla a nenašla si výhodnější partii. Ovšem jestli se sakra brzo něco nestane, tak mi zdrhne, to je jasný jako facka. Ksakru!!! A ten mizera Kin se courá čert ví kde, měl tady bejt už před hodinou, nervózně se zadíval na dveře. No, to je dost! vydechl si, když spatřil quarrena, který si to pomalu šinul k jejich stolu.
„Kde se flákáš?“vyjel na něj, sotva si k nim přisedl.
„Neřvi, šéfíku. Až ti povím, kůlivá čemu sem se vopozdil, budeš valit bulvy,“ odvětil Kin Rikket, jinak jeho pravá ruka.
„No, tak to vysyp!“s jasným zájmem v hlase mu na to řekl Olian.
„A vona?“ukázal Rikket na Taalu.
„Vona tu zvostane. Je stejně dobrej člen bandy jako ty,“ odsekl Rodin Olian.
„Jak je libo. Takže, jak se znám s „Černým Jillem,“co dělá pro Desse „Banthu,“tak ten když se nakalí, padaj z něj docela zajímavý informace. Stálo mě to sice vosum panáků, ale vejsledek za to stojí. Dess „Bantha“ má nějakou sakra prímovní zakázku. Má dodat zásilku dvaceti vobrovskejch beden nějaký firmičce na Eriadu.“
„A co my s tím?“zavrčel Olian.
„Fór je v tom, že to podle všeho vypadá na nějaký móc nóbl zbožíčko. Podle toho, co z Jilla nakonec vypadlo, dostal Dess pěkně mastnou zálohu a vůbec, celá suma za dodání sou docela těžký love. Dedukuju z toho, že to určitě nebude mejdlo na podlahu, ale něco, co by stálo za šlohnutí. Po vosmým frťanu jsem z Jilla dostal, kerej den přesně a jak to budou transportovat. Já myslím, že bysme to votočit dokázali. A pokud ne sami…“
„Tak co?“rýpla si Taala.
„Tak naše milostivá využije kontaktů, co má s bandou „Šilhavýho Harta,“stejnou mincí jí oplatil Rikket, „a dotlačí je k nám, abysme Hartovi mohli nabídnout, že se férově šábnem.“
„Řikáš dvacet velkejch beden nějakýho prímovního zbožíčka?“ještě jednou se ujistil šéf. „To by ušlo, deset nám, deset jim. Nebudem škotit, ať je to tutáč. Kdy že to má bejt?“
„Vode dneška přesně za tejden, takže času na přípravku dost.“
* * *
Na Alderaanu začalo svítat. Přesně v ten okamžik započal útok na královský palác. Útok je možná příliš vznešené slovo pro bleskovou akci, která proběhla. Dosud spící město si ani nevšimlo, že dva pluky domobrany podporované desítkami vojáků imperiální pěchoty vnikly do paláce a obsadily jej. Zároveň vytáhli z postelí krále Organu a všechny jeho v paláci přítomné spolupracovníky. Naplánovali datum dobře, po včerejším dlouhém jednání zde nocovala skoro celá současná vláda. Z významných osobností Organova režimu chyběla mezi zadrženými jen jeho dcera Leia, členka Senátu, která podle dostupných informací před třemi dny zahynula při srážce své lodi Tantive IV s meteoritem.
„Baile Organo, jste zatčen,“ informovala ještě rozespalého krále o situaci Leirra Nartigal.
„Zbláznila jste se? Jsem hlavou alderaanské vlády,“ divil se Bail Organa.
„Bývalé vlády,“ konstatovala profesorka Nartigal. „Od této chvíle je správa země prozatímně v rukou „Rady svobodného Alderaanu,“jejíž jsem předsedkyní. Palác je pod kontrolou našich vojsk a pokud jde o vás a vaše… komplice… budete za své zločiny proti lidu Alderaanu postaveni před soud. Ten ať rozhodne podle práva. Pokud tedy…“dodala ještě s jistou dávkou škodolibosti, „…nás o vaše vydání nepožádá přímo Impérium.“
„Vy jste velezrádkyně, která patří před soud!!!“ vykřikl Organa. Třásl se nevyspáním a hlavně stále více vzteky, takže se přestal ovládat a čím dál hlasitěji ječel na Leirru: „Co před soud, přímo na popraviště! Jste chorobně ctižádostivá mrcha, která se neštítí žádné špinavosti. Pro ukojení svých mocenských choutek jste schopna všeho, dokonce i zaprodat Alderaan tomu zločinci Palpatinovi!“
„Važte slova, exkráli,“ klidně na to reagovala. „Omlouvá vás jedině to, že asi ještě nejste plně při smyslech. Takže dejme tomu, že jsem tu urážku jeho veličenstva císaře neslyšela.“
„Slyšela jste moc dobře, vy bestie,“ zasyčel jen o něco klidnějším tónem Organa. „Co jsem řekl, za tím si stojím do posledního písmena. Ale já nikdy nedovolím… sama Síla nedovolí, aby se má vlast stala součástí císařovy říše zla.“
„Vy už nemáte co dovolovat, exkráli. Vaše éra, která lid Alderaanu přivedla na práh katastrofy, díky Síle dnešního dne skončila. Odveďte ho!,“pokynula stormtrooperům.
Než stihli rozkaz splnit, zvenčí se ozvala střelba. Vzápětí přiběhl udýchaný generál Aquital: „Leirro, k paláci se stahuje několik pluků domobrany.“
Věděla přesně, co je třeba udělat. Spojit se okamžitě s velitelstvím imperiální posádky a s kapitány obou hvězdných křižníků. Ovšem vysílače nefungovaly ať dělali cokoli. Něco rušilo signál v celém paláci. Dokonce ani imperiální velitelé nebyli schopni se svými komunikátory spojit s nadřízenými.
„Vaše naivní hra skončila, madam,“ posupně se zasmál Bail Organa.
„Mýlíte se, exkráli,“ odpověděla profesorka Nartigal. „Ocitli jsme se v patové situaci sui generis. Pokud dopustíte vojenské dobývání paláce, zahyneme tady nejspíš všichni. Jenže vítězství bude nakonec naše. Tak zastavte to nesmyslné krveprolévání a vzdejte se. Zaručujeme vám spravedlivý proces.“
„Spravedlnost podle Impéria? Nikdy!“vztekle odsekl.
„Dobře, exkráli. Na rozdíl od vás NÁM záleží na lidských životech. A to, aby lidé zbytečně neumírali, je pro nás větší hodnotou, než to zdali budete za své zločiny proti alderaanskému lidu potrestán či nikoli. Když vyzvete všechny pluky d osud věrné bývalé vládě, aby se stáhly zpět, zaručuji se vám svým slovem, že vám umožníme bezpečný odlet z planety.“
„K ničemu takovému je nevyzvu,“ sykl Organa. „Jestli tady chcete zahynout v boji, je to vaše volba. Aspoň ušetříte práci katovi.“
„Nechte toho, exkráli. Pokud tady v tom nesmyslném masakru zemřeme, nijak vám to nepomůže i kdybyste VY náhodou přežil. „Rada svobodného Alderaanu“ nejsme zdaleka jen my dva. Jediné, čeho svou tvrdohlavostí můžete docílit, je vleklá občanská válka za situace, kdy má „Rada“ stejně v rukou většinu alderaanské ekonomiky.“
„Lžete, vy stvůro!,“znovu nesmírně rozčileně vykřikl Bail Organa.
„Přesvědčete se sám, exkráli,“ reagovala na tu urážku klidně Leirra Nartigal. „Spojte se s Royal Alderaan a zeptejte se, kdo je jejich nynější majoritní akcionář.“
„Vy vážně nebudete normální. Majoritním akcionářem jsem já, na to se nemusím s nikým spojovat, abych to věděl,“ zasmál se Organa.
„Byl jste. Do předvčerejška nebo včerejška.“
„Ne, jsem jím stále,“ vynesl Bail Organa svůj trumf a stejně vítězoslavně pokračoval: „Množství podivných firem jevilo značný zájem o spekulace s akciemi většiny alderaanských podniků, MOJE LODĚNICE…,“neopomněl zdůraznit, „…nevyjímaje. Byly to velmi mazané transakce a nejspíš by se těm, co za nimi stáli, nenápadně podařilo skoupit významné podíly, kdyby ovšem měli za co. Shodou okolností ale včera všechny ty pofidérní firmy zkrachovaly. To se nám zdálo jako příliš mnoho podivných náhod najednou, takže jsme něco nekalého očekávali. A tušení mě nezklamalo, byl to dobrý nápad zde nainstalovat výkonnou rušičku…“
Bail Organa ještě pokračoval ve svých sebeoslavných tirádách, ovšem Leirra Nartigal s Kendarem Aquitalem ho už neposlouchali. Smrtelně bledí stáli jak kamenné sochy. Věděli, že prohráli. Netušili, co bylo příčinou jejich porážky, a vlastně to ani nechtěli vědět. Byli si ale tak nějak – nevěděli ani sami jak – jistí, že jejich prohra je daleko větší tragédií, než se zdá. V každém případě se cítili povinni alespoň zastavit boj. Generál Aquital vydal příslušné rozkazy velitelům obou pluků. Veliteli stormtrooperů pak dal pro něj samotného i jeho mužstvo pokyn „zachraň se, jak můžeš,“protože jestli mohli na něco vsadit své hlavy, tak na to, že imperiální vojáky Organa jen tak odejít nenechá. Pak se na sebe zadívali a s výkřikem „Svobodu Alderaanu nebo smrt!“ ve stejný okamžik přiložili blastery ke spánkům...
* * *
O několik hodin později se povedená trojice Rodin Olian-Kin Rikket-Taala Keen Roo ve svém tajném úkrytu konečně dostala k tomu, aby prozkoumala svůj lup. Byli si jistí, že kápli na něco nesmírně výhodného, protože bedny byly nejen těžké, ale také velmi pečlivě zabalené. Trvalo jim skoro hodinu, než se prořezali a prostříhali k víku první z nich, které po dalších několika desítkách minut tvrdé práce konečně vypáčili.
To, co uviděli, jim ovšem vyrazilo dech. Jako omámení zírali na kovový třpyt stovek aurodiových ingotů a nebyli si pořád jistí, jestli se jim to všechno jen nezdá.
„To je přece čisté aurodium…“ pronesla poněkud nesmělým a stále ještě nevěřícím tónem Taala, která se vzpamatovala jako první.
„JÓÓÓ!!!“ vesele zařičel Rodin a radostně ji objal, div ji neudusil. „Sme pekelný pracháči, ďábelsky bohatý princové!!!“
Všichni tři se s rozkoší prohrabovali tím pohádkovým bohatstvím, které jim tak nečekaně spadlo do klína, a netušili, že ve skutečnosti drží ve svých rukou krev miliónů. Tohoto dne totiž Alderaan ztratil status planety chráněné při vojenských operacích za všech okolností. Během hodiny už to věděl i grandmoff Tarkin…
|