Yodův miláček
Autor: Dasher
Yoda a jeho učedník Terlik tiše obědvali. Terlik, zhruba čtrnáctiletý chlapec, se necítil moc dobře. Věděl, že i při tak banální záležitosti jako je oběd, ho neustále Yoda sleduje. Jeho mistr a učitel ho určitě pozoroval a hodnotil jeho chování. Terlik se díval přímo na své jídlo a dával pozor aby mu něco nevypadlo z talíře. Způsobně dojedl svůj oběd a tvář se mu roztáhla do úsměvu. Nic neprovedl, takže by měl být pochválen. Nebo by aspoň neměl dostat vynadáno. Pln hrdosti a vědom si dobře odvedené práce vzhlédl. Yoda ho nepozoroval. Byl totiž plně zabrán do svého jídla.
Terlik protáhl obličej a zamručel. Yoda vzhlédl a zamračil se: „Takhle mručet při jídle, to nemůžeš, padawane.“ Terlik pocítil vlnu zoufalství.
„A…a…ano mistře, bude se snažit.“
Yoda si ho nespokojeně změřil: „Až u diplomatického stolu, společně se senátory budeš, dovolit toto, si nemůžeš!!!“
Terlik byl jak opařený. „Mistře já… já…“
„To stačí padawane, půjdu si teď na chvíli lehnout. Běž si užít volného času.“
Terlik jen omámeně kývl. Yoda si vylezl na postel a pohodlně se natáhl. Jeho padawan se pomalu vypotácel z místnosti a přemýšlel o tom, že Yoda je ten nejpodlejší… rychle tu myšlenku vymazal z hlavy. Člověk si nikdy nemůže být jistý jestli mu někdo nečte myšlenky.
Chvíli postál před bytem a rozhodoval se co bude dělat. Měl na výběr spoustu možností. Mohl jít do zahrad a tam relaxovat. Mohl jít do meditační místnosti a tam cvičit meditaci. Nebo na cvičiště a tam si zašermovat. Bylo toho hodně, ale nejdřív se rozhodl jít za kamarádem.
Jmenoval se Drglaz a byl to padawan mistra Lokha. Terlik vytáhl comlink a vyťukal frekvenci Drglazova comlinku. Drglaz byl Ishi Tib a Terlik člověk. Přestože mnohdy měli velmi rozporuplné názory, existovalo mezi nimi velké kamarádství. Často spolu cvičili, hráli si, nebo jen tak blbli.
Drglaz se ozval skoro okamžitě: „Nazdar Terliku, jak jde život?“
„Neptej se, je to úplná hrůza, dneska mě Yoda zase kritizoval.“
„Víš to mě ani tak nepřekvapuje, spíš by mě šokovalo kdyby tě nekritizoval.“
„Ha ha, strašně vtipný. Už si měl lázeň?“ Terlik věděl, že Ishi Tibové se musí každých 30 hodin nořit do roztoku slané vody, aby nezemřeli.
„Jasně, mácham se v ní každý ráno.“
„Tak fajn, sejdeme se … Poslyš, kde se sejdeme?“
„No, co třeba v knihovně? Našel jsem tam něco suprovýho!“
„Dobře za deset minut jsem tam.“
Terlik se protáhl, zkontroloval jestli má správně upravenou tuniku a meč u pasu. Pak vykročil na cestu ke knihovně. Rozhlížel se kolem sebe a doufal, že uvidí něco zajímavého, ale byl tam je normální ruch, který panoval v chrámu den co den. Chvíli se mu sice zdálo, že vidí mistra Windu, ale asi se spletl. Došel až k turbovýtahům a jeden si přivolal. Čekal několik vteřin než přijela kabina a pak do ní opatrně nasedl. Terlik čas od času dostal klaustrofobii, takže nevěřil uzavřeným prostorům a tiše si oddechl, když se dostal z kabiny. Drglaz v knihovně ještě nebyl a tak Terlik využil volného času a potloukal se mezi regály.
„Potřebuješ pomoc?“ ozval se hlas těsně u jeho ucha.
Terlik málem nadskočil jak se lekl, ale zachoval chladnou hlavu a pomalu se otočil. Vedle něj stála Jokasta Nu, knihovnice. Nejistě se na ni zadíval a pak zavrtěl hlavou: „Nee, jen čekám na přítele.“
Jokasta si ho změřila pohledem přikývla a odešla. Terlik se na ni zamračil, nelíbilo se mu, že strká nos do jeho záležitostí. On ji přece nevolal.
„Zase flirtuješ s knihovnicí?“ Opět během několika málo vteřin, málem vyletěl z kůže. Znechuceně se na Drglaze podíval.
„To si radši začnu s Wompskou krysou.“
Drglaz byl zhruba stejně starý jako Terlik, ale nebylo to na něm poznat. Aspoň ne pro Terlika, který měl problém odhadovat věk i u lidí. „Neříkal si, žes tu našel něco suprovýho?“ nadhodil opatrně Terlik.
Drglaz se opatrně podíval napravo a nalevo než odpověděl: „Našel jsem úžasnej holozáznam s cvičného boje dvou mistrů. Pojď za mnou.“
Drglaz sebevědomě vykročil k jednomu z regálu a chvíli ho prohledával. Pak vytáhl obal s datovou kazetou. Oba kamarádi si sedli k jednomu ze stolů. Na tomto stole byl přehrávač určený pro studentské využití. Drglaz opatrně vsunul datovou kazetu do přehrávače. Skoro ihned naskočil obraz dvou Jediů kolem 25 let. Byly v místnosti pro šerm. Stáli proti sobě s mečem v jedné ruce. Oba dva se vzájemně uklonili a zažehli své meče. To co následovalo potom se nedá vypsat slovy. Boj byl tak strhující, že se Terlik přistihl jak zatíná pěsti a trhá sebou při každém výpadu. Boj trval asi pět minut a skončil nerozhodně. Ani jeden z mistrů toho druhého nezasáhl. Byla to výborná ukázka šermu. Drglaz strčil do Terlika: „Pojď, půjdem to vyzkoušet.“
Terlik se moc dlouho nerozmýšlel a vyběhl za kamarádem. Jokasta Nu, která je zpovzdálí sledovala si povzdychla: „Ty děti,“ a šla uklidit holonahrávku, kterou nechali na promítacím stole.
Když doběhli na cvičiště, odložili si své meče a vzali si cvičební. Mnoho lidí zrovna v místnosti nebylo. Napočítali jich šest. Dva z nich bojovali proti sobě v lehkém sparingu a čtyři cvičili kata. Drglaz sundal svůj plášť a stoupl si do rohu čtverce, který byl na zemi. Terlik udělal to samé tak, aby byl přímo proti jeho Ishi Tibskému příteli. Oba se uklonili a zažehli své meče. Přestože jim bylo čtrnáct let, měli už v šermu dobré schopnosti. Drglaz udělal první krok a zaútočil svému kamarádovi na hlavu. Terlik bez problémů vykryl a sekl příteli po nohách. Nebyl však dost rychlí a Drglaz se stačil stáhnout. Teď byla řada na Terlikovi. Předstíral rychlí útok zprava, ale než mohl jeho meč dopadnout přetočil ho přes hlavu a zaútočil zleva. Drglaz se sice nechal zmást fingovaným útok, ale stačil uhnout před svištící čepelí.
Takhle tedy oba mladí studenti chvíli bojovali. Vyměňovali si role, vždy jeden útočil a druhý se bránil. Když už toho měli dost, jednak protože byli unavení a jednak na některých místech lehce popálení, vypnuli meče a vrátili je na své místo. Pak si sedli na lavičku a chvíli odpočívali. První promluvil Drglaz: „Co budem dělat teď?“
Terlik trhnul rameny: „Nejsem si jistej, možná by jsme si mohli jít zakopat s míčem.“
Drglaz přikývnul, zdálo se mu to jako rozumný nápad: „Do zahrad?“
„Jo, tam bude dost místa.“ Oba dva se zvedli a sebrali své pláště. Pak vyjeli turbovýtahem pro míč do Drglazova bytu a šli do zahrad. Z plášťů si udělali bránu a pak se v ní střídali. Drglaze to v bráně moc nebavilo a bylo to vidět i na skóre. Jemu to bylo jedno, stejně nejradši střílel. Právě teď vypálil nádhernou ránu, kterou Terlik nezachytil. Drglaz se radoval do té doby než si všiml, že se míč řítí vysokou rychlostí na muže v plášti, nejspíš jednoho z mistrů. Drglaz neměl čas nic udělat. Ale ani nemusel. Muž v poslední chvíli zvedl ruku a míč zachytil. Neznámý si pomalu sundal kápi a prohlédl si míč. Pak zamířil ke dvěma mladým studentům.
Drglaz si nervózně odkašlal a promluvil: „Ehm, já se omlouvám pane. Nechtěl jsem na vás ten míč kopnout.“
Muž si ho chladně změřil, pak tiše řekl: „Vidím, že nemáte co dělat, když vyvádíte takové skopičiny. Dostanete ode mne úkol.“ Zvedl míč a pomalu ho Silou vylevitoval do koruny jednoho ze stromů. Pak se otočil zpět k Drglazovi a Terlikovi: „Sundejte ho.“
Terlik se sebevědomě usmál a začal sbírat z okolí Sílu, ale neznámý ho přerušil: „Bez použití Síly.“
Terlikův usměv pomalu zhasl. Podíval se na Drglaze a ten pokrčil rameny. Neznámý se otočil a odešel si sednout na lavičku. Stále je však pozoroval. Drglaz prolomil ticho: „Co budem dělat? Tam ani jeden nevylezem. Ten kmen je hladkej jak sklo.“
Terlik pomalu pokýval hlavou: „Máš pravdu. Zkusíme to takhle: Vylez mi na ramena a zkus šáhnout pro míč.“
Terlik poklekl a Drglaz mu vylezl na ramena. Terlik se pomalu postavil. Jeho kamarád teď marně šátral po míči: „Ještě kousek… už ho skoro…“ ale než to stačil doříct, převážil se a oba dva sletěli na zem.
Chvíli leželi a pak se začali sbírat ze země. Mezitím slyšeli jak se jim neznámý tiše směje. Terlik byl už pěkně naštvaný na toho neznámého člověka co z nich dělal blbce. Musel rychle něco vymyslet. Chytil se za bradu a začal přemýšlet nahlas: „Takhle to nepůjde, ale možná bychom mohli světelným mečem useknout strom.“
Nadějně se podíval na Drglaze, ten jen zavrtěl hlavou. „Tak ne, no. Je fakt, že by z toho byly jen problémy. Kdybychom tak měli nějakou tyč, kterou by jsme míč srazili…“
To Drglaze zaujalo a rychle vpadl svému příteli do řeči: „To je dobrý nápad, poslyš má ještě Yoda tu hůl co furt táhá sebou???“
Terlikovi se rozjasnila tvář: „No jasně a navíc teď spí!!“ „Tak pro ni skoč, já tu zatím počkám.“
Terlik se vysokou rychlostí rozběhl k Yodovu bytu. Když tam doběhl, potichu otevřel dveře a po špičkách se vplížil dovnitř. Yoda ještě spal. Terlik se pomalu přiblížil k Yodově posteli a sebral jeho hůl. Náhle se Yoda zavrtěl a Terlik ztuhl. Naštěstí se jeho mistr neprobudil a jen zamumlal: „Žádné zkusíš, udělej nebo to nedělej. Není žádná zkouška.“ Terlik si potichu oddychl a zašeptal: „Jasně, že to udělám mistře.“ Potutelně se usmál a vyplížil se z místnosti. To máš za to sekýrování ty skřete. Pak se zase rozběhl do zahrad. Právě uskutečnil možná největší loupež v galaxii.
* * *
Po vydatném spánku se mistr Yoda probudil. Chvíli ležel a srovnával si v hlavě co se mu zdálo. Jediové nemají sny, takže to možná byla vize, ale vůbec nedávala smysl. Viděl sám sebe jak drží svoji hůlku a pak jakýsi stín. Ten stín se mu pokoušel sebrat jeho hůlku. Dlouho spolu bojovali, ale pak se Yoda rozhodl, že už nebude zkoušet stín porazit. Moudře pronesl: „Žádné zkusíš, udělej nebo to nedělej. Není žádná zkouška.“ Hned na to mu stín hůlku vytrhl a s ďábelským smíchem zmizel. Yoda ležel na posteli a stále nemohl pochopit co ta vize měla znamenat.
Pak si ale řekl, že Síla je nevyzpytatelná a vylezl z postele. Vzal si svůj plášť a zabloudil očima na místo kde měla stát jeho hůlka. Nebyla tam. Yoda zbledl, což u někoho, kdo má normálně zelenou pokožku vypadalo velmi, velmi nezvykle. Ihned začal místnost převracet naruby.
* * *
Mezitím Terlik doběhl do zahrad. Drglaz tam už netrpělivě čekal. Muž stále seděl na lavičce a sledoval je. „Fajn mám ji, teď mi vlez na záda.“ Řekl Terlik. Drglaz se zatvářil uraženě a otočil se k příteli zády. Terlik si povzdechl: „Ne, myslim to vážně, vem si hůlku a vlez mi na záda. Pak srazíš ten míč.“ Drglaz se otočil zpátky a zatvářil se omluvně. Pak vzal od Terlika hůlku a řekl: „Mám lepší nápad.“ Vzal hůlku a vší silou s ní mrštil proti míči. Nádherně ho zasáhl a srazil ze stromu.
Oba dva se otočili k neznámému muži a zatvářili se vítězoslavně. Muž tiše pokýval hlavou a řekl: „Výborně, jsem rád, že jste to tak rychle vyřešili. Jestli máte zájem pozvu vás na Rubínový bliel. Jmenuji se Marchos.“ Drglaz vyvalil oči a rychle šeptl Terlikovi: „To je jeden z těch mistrů, co byli na tom záznamu.“ Terlik neznatelně kývl hlavou a promluvil k neznámému: „Rádi mistře Marchosi. Možná by jste nám potom mohl předvést něco z šermu.“
Marchos protáhl tvář: „Neřikejte mi, že se tu ještě někde nachází ten záznam.“ Drglaz se zatvářil udiveně a řekl: „Ano, je v knihovně, ale… přece se nemáte zač stydět, vždyť ten boj je výborný.“ Marchos se zašklebil: „To je sice možné, ale je to pouze filmové divadélko, když jsem měl před zkouškami, secvičili jsme ho s jedním mým kamarádem. Natočili jsme to a ukázali mému mistru. Hned to ale prokoukl.“ Terlik pokrčil rameny: „To nevadí, na ten bliel s vámi stejně půjdeme, zvlášť když jsme pozvání.“
Tak se tato trojce vydala ze zahrady. Drglaz vzal svůj míč a zahrada ztichla. Jen na jednom z trávníků ležela zapomenutá hůlka.
* * *
Yoda zrovna dokončil prohledávání pokoje. Nikde svou milovanou hůlku nenašel. To bylo výjimečně alarmující. Někdo mu musí ihned pomoc. Rozhodl se pro Mace Windua, který byl stejně jako on starším členem councilu. Rychle z kapsy vytáhl comlink, ale zase ho zandal. Mace teď bude meditovat, tak by se moc nehodilo ho rušit comlinkem. Yoda se rozhodl, že se za ním vydá pešky.
Nevěděl však, jak tam půjde. Vzhledem k tomu, že neměl svoji hůlku bude vypadat velmi zvláštně. Snad kdyby použil to levitující vozítko se kterým se vždycky dostal na výškovou úroveň, člověka s kterým mluvil. Jenže vozítko bylo rozbité. Tak Yodovi nezbylo nic jiného než se na cestu vydat pešky.
Opatrně otevřel dveře a vykoukl ven. Nikde nikdo. To byla jeho šance, vyšel rychle ze dveří a zavřel je za sebou. Pak začal rychle kráčet skrz chodbu k turbovýtahům. Po pár krocích se však před ním otevřeli dveře a vyšel z nich hlouček studentů, ještě mladých dětí, kteří se hlasitě bavili. Když však před sebou uviděli mistra Yodu, zmlkli a zdvořile pozdravili: „Dobrý den mistře Yodo.“ Yoda se usmál a řekl: „Dobrý den mládeži.“ Miloval děti, protože byli skoro stejně vysoké jako on. Nemusel tedy nijak zdvíhat hlavu, když jim chtěl koukat do očí.
Náhle mu došlo, že se studenti nehýbou a stále na něj civí. A co hůř necivěli na něj, ale koukali mu na ruku, ve které normálně drží hůlku. Yoda velmi znervózněl. Začal zvažovat rychlí útěk, buď k výtahům nebo zpátky do jeho bytu. To by však bylo pro mistra jeho formátu nedůstojné. Pomalu dal ruce před sebe a spojil si prsty jak to často viděl u Mace. „Potřebujete něco mládeži?“ zeptal se a vzápětí si uvědomil jak hloupě vypadá, když tu takhle paroduje Mace Windua.
„Ne mistře Yodo.“ Zazněla sborová odpověď, ale děcka na něj dál civěli. Jeden chlapec se dokonce pokoušelo vyndat holorekordér, ale přísný pohled, který mu Yoda věnoval ho zastavil. Yodu napadla geniální myšlenka: Dá si ruce do rukávů tuniky, jako to dělá spousta Jediů. Byl to skvělý nápad. Bohužel pohořel na tom, že rukávy Yodovi tuniky byli příliš krátké.
Yoda vzdal jakékoliv pokusy o vhodné umístění rukou a začal rychle kráčet kolem hloučku dětí. Když je míjel slyšel šepot a dohady, nevěnoval tomu pozornost, jen použil na krátký okamžik Sílu a vyřadil z provozu holorekordér, který se na něj začal čím dál nenápadněji zaměřovat.
Rychle vpadl do výtahu a rozjel se do meditační místnosti. Během chvíle se výtah zastavil a Yoda z něj rychle vyklouzl. Začínal se cítit čím dál trapněji. Vpadl do meditační místnosti a oddychl si. Náhle zjistil, že na něj kouká Adi Galia, Plo Koon a Ki-Adi-Mundi. Yoda zrudnul (zase ta zajímavá barevná kompilace) vykoktal nějakou omluvu a vycouval z místnosti. Než za sebou stihl zavřít dveře uslyšel hlas Adi Galie: „Viděli jste to? Kde má svoji hůlku?“
Velký malý mistr se snažil zapomenout na tento trapný okamžik a rychle zapadl vedle kde konečně narazil na Mace Windua. Ten na něj koukal také překvapeně a opatrně se zeptal: „Mistře Yodo, kde máte … ehm, vaši hůlku?“ Yodovi se bolestivě stáhla tvář: „Těžko vědět, temná strana vše zahaluje.“ Mace Windu na něj chvíli hleděl a pak řekl: „Jestli to dobře chápu tak se vám ztratila a nemůžete ji najít.“ Yoda přikývl: „Tak jest. Pomoci potřebuji já.“ Mace Windu se zamyšleně podíval z okna: „Jen Jedi mohl vaší hůlku odnést.“ „Ano, ano. Ale kde je má hůlka, to já vedět potřebuji.“ „Dobrá mistře Yoda, budu o tom meditovat. Zatím běžte zpátky do svého bytu. Až něco zjistím dám vám vědět. Nechť je síla s vámi.“
Yoda se zamračil. V podstatě nic nezískal. Ale zase bude lepší když nechá Mace pátrat a sám se skryje ve svém bytě, kde ho nikdo neuvidí. Po chvíli přikývl: „Dobrá mistře Windu. Nechť síla je s vámi.“ Otočil se a pokradmu opustil meditační místnost. Mistr Windu za ním chvíli hleděl a pak se začal připravovat na meditaci.
Yoda se mezitím dostal nepozorovaně k výtahům a rychle vyjel ke svému bytu. Tam opustil výtah a bez povšimnutí se dostal do svého bytu. Ulehčeně si oddychl. Tady se mu už nic nemůže stát. Pak si vzpomněl na svého učedníka. Co když ho uvidí bez hůlky? To by bylo hrozné. Yoda se rozhodl, že si ještě lehne a kdyby Terlik přišel bude dělat, že spí. Lehl si a ani se nemusel snažit předstírat spánek, protože znaven rychle usnul.
* * *
„… a tak jsem tomu chlápkovi mávnul rukou před obličejem a povídám: ‘Teď půjdeš za svojí tchýní a omluvíš se.’ Ale nefungovalo to, byl to moc šílenej rozkaz.“ Terlik se náramně bavil. Marchos jim tu už nějakou dobu vyprávěl jeho příběhy. Některé byly veselé, jiné vážné. Každopádně si Terlik uvědomil, že už musí jít. Yoda na něj bude nejspíš čekat s odpoledním cvičením. „Chtěl bych vám poděkovat mistře Marchosi, ale už budu muset, jít mistr Yoda mě už nejspíš čeká.“ Drglaz kývl hlavou a řekl: „Já už taky budu muset, ale bylo to velmi hezký posezení.“ Marchos se zatvářil potěšeně a s úsměvem prohlásil: „Kdykoliv budete potřebovat, můžete se na mě obrátit, chlapci.“
Pak se rozloučili a Drglaz a Terlik vyrazili domů. Po cestě si Terlik s hrůzou vzpomněl, že nechal Yodovu hůlku v zahradě. Rychle se rozloučil s Drglazem a běžel do zahrad. Hůlka tam naštěstí ještě byla, takže ji rychle popadl a utíkal k Yodovi do bytu, aby mu tajně vrátil hůlku. Potichu otevřel dveře a vlezl dovnitř. Vypadalo to, že Yoda ani neví, že mu hůlka zmizela. Položil hůlku na její místo a po špičkách odešel. Zavřel za sebou dveře a chtěl vyrazit k sobě do bytu. To byla jedna z výhod, když byl někdo učedníkem u Yody měl vlastní byt.
* * *
Yoda měl zase vizi. Tentokrát stál před obrovským shromážděním Jediů. Nebyli ale živý. Všichni to byli duchové. Jen díky Síle byli schopni zůstat chvíli v našem světě. Jeden z předních Jediů natáhl ruku ve které držel Yodovu hůlku. „Už ji neztrať.“ Napomenul Yodu mírným hlasem. Yoda vítězoslavně popadl svoji hůlku a cítil jak jím začíná opět proudit Síla. Pak se probudil a stočil zrak k místu kde měla stát jeho hůlka.
* * *
Terlik ušel jen dva kroky, když uslyšel přidušený výkřik z Yodova bytu. Vrátil se tam a opatrně nahlédl dovnitř. Yoda tam seděl na posteli, hůlku přitisknutou k sobě, kymácel se ze strany na stranu, brečel a mumlal: „Vrátila se, ona se vrátila.“ Terlik nechtěl narušit ten dojemný okamžik shledání a navrch si uvědomil, že Yoda asi nějak zjistil, že mu hůlka zmizela. Tak radši opustil Yodův byt a s vědomím, že jen tak tak unikl trestu odešel domů. Jedna pro padawany, nula pro zelený skřety.
|