Kousek historie
Autor: Dendrin Shonndar
Na povrchu temně rudé tekutiny se tvořily pravidelné malé vlnky. Zastavovaly se až o zaoblený okraj nepříliš čistého skla. Silné dunění v místnosti nutilo podivný roztok ve sklenici k neustálému pohybu. Tu a tam ve sporém osvětlení probleskl jeden z hrstky barevných reflektorů a dával koktejlu nazývanému příznačně „Čerstvá krev“ téměř mystický nádech.
Kdesi se ozval pronikavý výstřel z blasteru, ale probíhající zábava nebyla evidentně nijak narušena. Proč také – vyřizování starých účtů zde nebylo nijak zvláště sledováno. Každý si hleděl svého.
Tento neobvyklý zvuk však dokázal vytrhnout z letargie postavu shrbenou u malého stolku v nejtmavším koutě baru. Trhla hlavou a obrátila svou pozornost neomylně směrem, z něhož výstřel vyšel. Mohla však zahlédnout už jen mrtvolu jakéhosi Trandoshana, ležící na studené zemi pod jedním stolkem. Útočníka již nebylo možno nikde vidět.
Marrel Darr se pro sebe uchechtl a natáhl ruku k červenému nápoji před ním. Civěl na tu hladinu přece už dost dlouho, mohl se taky pro změnu napít. Všude kolem něj se nejrůznější humanoidi bavili, ale on neměl na něco takového ani pomyšlení. Od té doby, co se mu povedl před měsícem ten skvělý kousek s polapením jednoho z Jediů, o pořádnou práci nezavadil. O kredity by zatím nouze nebyla, ale tahle dlouho trvající nečinnost mu už začínala lézt na mozek.
Už od té doby, co se svou živností lovce lidí začínal, se mu hnusili ti flákači, kteří po práci jen vysedávali u baru či vyhledávali jiné druhy zábavy – do té doby, než jim došly kredity. Pak se s povzdechem zvedli ze své židle a jali se vydělat další. A takto žili pořád. Darr se už v mládí, kdy se o sebe musel starat sám, naučil mnoho základních dovedností potřebných k přežití v této džungli podsvětí. Nic jiného mu ostatně nezbývalo. Sám život spolu s mnoha lidmi ho naučili, že silnějším je dobré se vyhnout. Jak dospíval, dařilo se mu bojovat o své místo mezi tou cháskou i jiným způsobem – většinu svých oponentů jednoduše přechytračil. Hromady mrtvých těl? To nebyl jeho styl. Zřídkakdy se stávalo, aby někoho musel zabít. To ovšem zdaleka neznamenalo, že by se smrti štítil. Smrt byla nedílnou součástí jeho každodenního života. Bral jí pouze jako bod, do kterého směřují všichni málo připravení.
Rozhlédl se po ztemnělé místnosti plné halasících lidí a povzdechl si. Když se však chtěl znovu vrátit ke své sklenici s „krvákem“, všiml si postavy zahalené v černém plášti, jak pomalu kráčí k barmanovi. Darr si téměř odplivl – tohle nemohl být nikdo jiný než Sith! A zrovna zkoušel nějaké ty mentální triky na obsluhu.
Ušklíbl se. Na něj tyhle jedijské pitomosti neplatí. Od narození v sobě totiž náhodou objevil zajímavou schopnost odolávat mentálním útokům. Právě díky tomu se mu tak dařilo v lovu lidí, speciálně jediů.
Postava v tmavém rouchu se zvolna dala do pohybu – samozřejmě směrem k němu. I když si byl svou ochranou proti Sithským schopnostem jistý, potichu zaklel. Jeho ruka automaticky sklouzla nízko k boku, aby uvolnil pouzdro se svou blasterovou pistolí. Dotyk známého chladného kovu na dlani ho trochu uklidnil. Nasadil sebejistý výraz člověka, který si je sám sebou jistý a líně klouzal pohledem po přicházejícím temném pánu.
* * *
Mistr Dwa-Don přistoupil k velkému oknu a sledoval Faara, jak krouží kolem jedné z bezpočtu výškových budov na planetě Coruscant. Ladnost jeho pohybů Twi´lekovi pomáhala se lépe soustředit. Pták však najednou začal prudce klesat a za chvíli se mu ztratil z očí docela. Dwa-Don si povzdechl a obrátil se znovu směrem do kruhové místnosti, ve které pravidelně zasedala rada Jediů – strážců Republiky.
Všechna křesla byla obsazena těmi největšími mistry Jedi, jací v tamních dobách žili. Mnoho předností měli tito nejlepší bojovníci z řad ochránců nevinných. Snad největší z nich – ač by se to dosti lidem mohli zdát divné – bylo přesvědčení, že veškeré problémy či hrozby je třeba začít řešit mírovou cestou, nikoli hned bitvou. Všichni již zažili přehršel různých bojů a válek, o nikom z nich se však nedalo říci, že by je měl rád či je snad dokonce vyhledával. Jejich umění ovládat vesmírnou Sílu spolu se zručností v boji se světelným mečem z nich dělalo mistry starobylého řádu, řádu, jehož ideály a moudrost nikdy doopravdy nezaniknou. V ohrožení se ale rytíři Jedi ocitali v poslední době velmi často. A teď budou muset rozhodnout o tom, kdo dostane za úkol splnit poslání mimořádného významu. Nebezpečí, probrané už dříve celou Radou, budou pravděpodobně obrovská. Ani jeden z přítomných by však v případě, že bude osloven, neodmítl.
Mistr Dwa-Don se tázavě rozhlédl po zadumaných tvářích svých druhů, až se zastavil u patrně největšího Jedi, jakého kdo znal – Yoda se pomalu vytrhával z přemýšlení a otevřel oči. „Dwa-Done, tvůj návrh odvážný jest, hmmm. Taktéž proveditelný je…“ Odmlčel se. „Těžké rozhodnutí, hmmm. Včera cítil jsem, že temná strana též se zajímá o naši věc – velmi nebezpečná bude tato mise. Troufáš si na ni?“
„Ano, mistře Yodo. Myslím, že by se to mohlo podařit. Tedy pokud bude Rada souhlasit s mým návrhem. Mám dojem, že nemáme moc času na nalezení jiného – třeba i lepšího a efektivnějšího řešení. Jestli ovšem má někdo jiný plán nebo připomínky k tomu mému, samozřejmě je rád vyslechnu.“ Vyzývavě se obrátil k sedícím rytířům Jedi.
„Mohu k tomu říci svůj názor?“ promluvil Calamarijec jménem Avarac. Když mu Tvi´lek pokynul hlavou, vstal: „Už od začátku jsme věděli, že dopravení vzácného holocronu na Coruscant bude velmi složité. Jak už zde mistr Yoda řekl, o tento poklad historie Jediů má obrovský zájem temná strana Síly. Dá se tedy přirozeně předpokládat, že se ho bude snažit získat za každou cenu. Císaři nebude záležet na ztrátách na životech, jen pokud se mu podaří holocron dostat do rukou. Je si vědom potenciálu případných informací v něm obsažených. Jen si to představte, co dobrého bychom mohli s pomocí těchto informací vykonat – posílili bychom naše porozumění Síle, rozšířili bychom naše vědomosti o léčení a tak dále. Teď si vše ale zkuste představit obráceně – zneužití těchto vědomostí Císařem. Dostal by se tím před námi do velké výhody. Pak bychom se jeho hrozbě jen velmi těžko bránili.“
Přes obličeje všech přítomných se mihl stín. Až příliš dobře si to uvědomovali.
„Mistr Dwa-Don nabízí relativně jednoduché, leč dle mého názoru asi nejlepší řešení našeho problému dopravy holocronu k nám. Dva zkušení rytíři v utajení budou mít větší šanci obalamutit nepřítele a proklouznout mu i s holocronem než otevřený transport, byť by na jeho palubě bylo Jediů desetkrát více. Přesto však bych takovýto očividný transport vypravil… Doletěl by na místo určení a tvářil by se, jako by náš artefakt převážel on. Tím by na sebe nalákal útočníky. Ve skutečnosti by ho ale dostali do držení ti dva vybraní mistři Jedi a za pomoci nějakého rychlého plavidla by se snažili dostat co nejrychleji zpět na Coruscant.“
Yoda souhlasně cosi zamručel a řekl: „Výborně, Avaracu, takováto lest by jistě naše šance zvýšila. Stále je tu riziko, nyní se mi však jeví menší než dříve. Ovšem Rada musí rozhodnout, jestli návrh přijme či ne. Já se vyslovuji pro.“ Někteří Jediové se po sobě chvíli dívali, postupně ale všichni do jednoho souhlasili s navrhnutým řešením.
„Kteří rytíři ale vypraví se na tento úkol, hmmm?“ Dříve, než se mohla zdvihnout ze sedadel většina z přítomných, ozvaly se dva hlasy unisono: „Já.“ Patřily Dwa-Donovi a Avaracovi.
„Dobrá, jistí si jste, svým rozhodnutím, hmmm?“ zeptal se Yoda. Když oba pomalu přikývli, nejstarší Jedi se zamyslel. „Hmmm, nuže, vše potřebné zařiďte a plán uskutečněme.“ Postavil se jako první. Po něm se jako na povel zvedlo všech 15 ostatních ochránců Republiky. „Nechť vás provází Síla,“ vyjádřil přání celé místnosti a – opíraje se o svou malou hůl – zvolna kráčel ke kulatému východu.
* * *
„Marrel Darr?“ zeptal se Sith poněkud výsměšně.
„To záleží na tom, kdo se ptá,“ zavrčel nepříliš přátelsky Darr. Cítil, jak ten Sith lehce testuje jeho odolnost vůči mentálním útokům. Vypadalo to, že je s výsledkem spokojen. „Měl bych pro vás práci,“ navrhl a zcela ignoroval nevraživý pohled lovce lidí. „Byl jste mi doporučen jako jeden z nejlepších. Jestli tedy povídačky o vás byly alespoň z poloviny pravdivé…“ Shodil si kápi svého černého pláště, která mu doteď zcela zakrývala tvář a zadíval se zkoumavě na Darra.
„Nevím, co se o mě říká a je mi to úplně fuk. Kašlu na to. A co vůbec chce někdo jako vy v takovémhle pajzlu?“
„Jak už jsem řekl, přicházím za vámi s nabídkou práce pro mého pána. Samozřejmě za velmi štědrou odměnu,“ dodal a skřížil paže na prsou. „Vedle kreditů se vám po úspěchu dostane i velké cti.“
Marrel Darr trochu povolil stisk na svém blasteru a naklonil se blíže k němu. „Podařilo se vám mě zaujmout, povězte mi víc!“
Za necelou hodinu si Darr vyslechl zajímavý krátký příběh o holocronu Jediů a o tom, jak moc si ho Císař cení. Věděl, že teď už nebude moci couvnout – to však neměl vůbec v úmyslu. Tohle byla práce hodná jeho schopností – něco, co mu může zajistit nesmrtelnost ve všech pramenech jako tomu nejlepšímu zloději ze všech. V duchu se už teď skoro opájel výší odměny i respektu, kterého se mu dostane, pokud uspěje. Neúspěch si nepřipouštěl. Sith mu zanechal potřebné instrukce a odešel. Podivné, pomyslel si, ani si nepamatuju jak vypadal nebo jak mluvil, jen že tu byl a že mam něco udělat. Budu si muset dávat větší pozor, slíbil si a poručil si další krvák.
Teď jenom musí najmout ty správné lidi, což bude pro něj hračka.
A přežít.
* * *
„Můj pane, mám dobré zprávy. Ten Darr souhlasil. Najme prý nějaké lidi a ujme se toho. Stejně se mi ale nějak nezdá…“
„To ani nemusí, můj učedníku… Výborně, připrav útok na transport a pak vyber skupinu 7 těch nejlepších bojovníků. Jim dám instrukce sám. Ty budeš velet útoku. Nezklam mě…“ ozval se zpod kápě zlověstně znějící Císařův hlas.
„Jistě, můj pane,“ hluboce se uklonil ten druhý a rychle odešel.
O půl hodiny později si vyslechlo 7 temných Jediů své rozkazy.
„Když víme, co plánují, proč posíláme tolik jednotek na transport?“ zeptal se jeden.
Císař se odmlčel a pak klidně odpověděl: „Protože Jediové to čekají. Přišlo by jim asi dost divné, kdybychom se tam o nic nepokusili. Ohrozilo by to váš důležitý úkol.“
„Ale pane, proč obětovávat tolik…“ pokoušel se o další námitku, ale výraz v Císařově tváři ho zarazil. „Jejich životy nejsou důležité – oni zemřou pro svou věc – vy dělejte co jsem řekl. Má někdo k mému plánu snad nějaké výhrady?“ zeptal se ledově klidně. „Pokud ne, pusťte se do práce. Holocron čekám zítra odpoledne.“
Sedm postav v tmavých pláštích se jako jeden muž uklonilo a vyrazilo vykonat rozkazy, protože zklamat Císaře nechtěl ani jeden z nich. Věděli, jaký trest by následoval.
* * *
Mistři Avarac a Dwa-Don odletěli druhý den ráno dvě hodiny za transportem. Jejich malá lehká loď jménem Genesis se potichu odlepila od plochy astroportu na planetě Coruscant. Hned, jak to šlo, zařadila druhou hyperprostorovou rychlost. Souřadnice výstupu byly nastaveny na jeden z měsíců planety Yavin.
Ohromná přepravní loď, doprovázená mnoha stíhači typu X a B, přistála uprostřed stále zelených yavinských džunglí. Stovky černých ptáků se s vyplašených křikem rozlétly nad starými stromy a trvalo notnou dobu, než se smířily s novým nečekaným narušitelem jejich soukromí. Nakonec se vše uklidnilo. Jediný pohyb vykonávala eskorta rytířů Jedi a vojáků Republiky, kteří přenášeli těžkou krabici s velmi důležitým obsahem. Holocron konečně opustil relativně bezpečný úkryt Yavinu IV. a odevzdal se do rukou Jediů, aby ho dopravili na Coruscant – k Radě.
Repulsory zasvítily a transport se pozvolna zvedl, míříc na orbitu.
A přesně jak Rada očekávala – než se loď dostala na místo, odkud by mohla zařadit vyšší rychlost, objevily se první nesnáze. Z hyperprostorových oken se postupně vynořily dva imperiální křižníky třídy destruktor a zabránily transportu v úniku.
Republikoví stíhači zaujali předem dohodnuté obranné pozice a shlukli se kolem přepravní lodi, odkud startovaly další posily. Rázem se poměr sil pomalu vyrovnával. Imperiální velitelé chtěli ale zřejmě zabránit jejich dalšímu přísunu, protože stíhači TIE ihned zaútočili. Temnotu vesmíru prořízly první laserové paprsky útočníků i obránců.
Začal zuřivý boj.
Prostor mezi destruktory a transportem se naplnil desítkami manévrujících strojů. Zelené a červené paprsky se míhaly sem a tam. Několik stíhačů se proměnilo ve vybuchující oranžové květy. Další se podobnému osudu snažili vyhnout jak to jen šlo.
Do tohoto zmatku se najednou připojila další plavidla, vystoupivší z hyperprostoru. Nenesla žádné označení, rozhodně nepatřila ani k jedné z bojujících stran. Skupina žoldáků Marrela Darra se připravovala na okamžik, kdy budou moci provést nalodění na transport a ukrást holocron.
Najednou se stalo něco, s čím asi nikdo z Imperiálních nepočítal – veškeré zbývající republikové stíhačky spolu se záchrannými moduly z přepravní lodi se otočily jedním směrem a – unikaly. Brzy se jim to také podařilo – TIE dostaly rozkaz zabezpečit vylodění stormtrooperů.
Než stačila imperiální vojáci spolu s částí Darrových mužů přijít na to, že to byla past, transport se proměnil v učiněné peklo. Obrovský výbuch zničil i ty TIE, kteří se nestačili včas dostat pryč – a že jich bylo.
„Jak je to možný!“ křikl jinak za všech okolností klidný Darr do řídící místnosti na své lodi. Rozhlédl se po okolostojících mužích a odplivl si na kovovou podlahu. Sen o slávě a štědré odměně se mu pomalu rozplýval. Popošel k obrazovce, na které se zobrazoval prostor kolem lodi a pozorně se na ní zadíval. Mozek mu už zase pomalu pracoval. Tvář se mu zkřivila hlubokým zamyšlením. A pak mu začalo docházet, že s nimi Jedi sehráli pěknou komedii.
„Pane, naše senzory zachytily malé plavidlo mířící k povrchu planety. Nelze poznat, komu patří, je bez označení… Co? A další!“ křikl žoldák nadšeně. „Mám tu dvě lodě směřující na Yavin IV. Co uděláme?“
Marrel Darr to věděl naprosto přesně.
* * *
Hustý podrost značně zpomaloval postup dvou zahalených postav k jejich cíli, ukrytému hluboko v džungli. Nedbali na drobná zranění, jakoby si jich vůbec nevšímali. Nezměněným tempem se prodírali okolní džunglí – jen občas se zastavili a rozhlédli se, zdali je někdo nesleduje. Lesy byly dnes až podivně tiché. Dvojice se tím ale nemohla zabývat. Jeden z nich rozhrnul zeleň, jež zakrývala vchod do tajné jeskyně a vstoupil do temnoty. Za moment se ale vrátil, v ruce držíc jakýsi předmět zabalený v silné hnědé látce. Opatrně pohladil hrubou tkaninu a něco si pro sebe zamumlal.
Jeho druh téměř neznatelně pokýval hlavou a oba se vydali zpátky ke své lodi.
Marrel Darr se opíral o trup lodě Genesis a očima těkal po kraji neprostupného lesa, pátraje po jakékoli známce příchodu jejího osazenstva. Podle počtu sedadel lehkého plavidla se dalo snadno poznat, kolik lidí v něm cestovalo. Nemělo by být nijak těžké je dostat. Pokud… „Darre, někdo jde!“ sykl někdo. Všichni se skryli.
Nově příchozí se však nechytili do připravené pasti. Zastavili se 50 metrů od Genesis a rozhlíželi se. Marrel Darr se rozhodl napadnout je, dokud žoldákům ještě zbývá nějaké překvapení. Ne – že by ho potřebovali, ale ti dva mu někoho připomínali… Pokynul svým mužům. Dvacet různých palných zbraní se namířilo na nehybnou dvojici.
„Vzdejte se, nemáte proti nám šanci,“ promluvil Darr daleko sebejistěji, než se ve skutečnosti cítil a namířil svůj blaster na jednoho z nich.
Oba muži si shodili kápě a Tvi´lek položil klubko hadrů na zem. Pozdě si Darr uvědomil, že se nechystají vzdát. Než stačil zamrkat, dvojice držela v rukou světelné meče a zaujala bojovou pozici. Většina mužů překvapením couvla. „To jsou rytíři Jedi!“ zvolal někdo s posvátnou bázní v hlase. Tři paprsky vystřelené kýmsi zkusmo byly neuvěřitelně rychle odraženy zpět k majiteli pušky. Ten se skácel k zemi s dírou v prsou.
Ostatní žoldáci si již uvědomili, s kýmže mají tu čest. Zmítali se mezi touhou po štědré odměně a touhou zachránit si krk.
„Palte, dělejte!“ křikl ze všech sil Darr, když za sebou zaslechl charakteristický zvuk zažehávajících se světelných mečů. „Bacha, záda!“ upozornil na další nebezpečí a sám se otočil, aby mohl čelit novému útoku. Situace se pro něho začínala vyvíjet nanejvýš nevýhodně. Rozpoutala se šílená palba z blasterů – většina střel se však vracela ke svým majitelům. Najednou se mu zatmělo před očima a upadl do bezvědomí. Poslední, co zahlédl skrze závoj mlhy, byla mrtvá těla žoldáků a dvou temných Jedi.
Pět zbývajících držitelů červeného světelného meče se zastavilo teprve, když byli všichni střelci mrtví či vyřazeni z boje. Pak obrátili svou pozornost k opodál stojícím rytířům Jedi. Nečekali na jejich reakci a rovnou se na ně vrhli. Dwa-Don a Avarac, kryjíc si navzájem svá záda, se začali bránit.
Vzduch se naplnil svistotem kmitajících čepelí a výkřiky bojovníků.
Darr se bolestivě probral. Zatřásl hlavou, aby se zbavil slabosti. Zaslechl zvuky blízkého boje. Hned pohledem zhodnotil situaci. Jeden temný Jedi byl mrtvý a další se držel za krvácející useknutou paži – rovněž vyřazen. Všiml si rovněž hnědého balíčku ležícího v trávě. Rozhodl se. Napůl doběhl, napůl se dopotácel k místu, kde ležel a vzal ho. Nečekal, co na to obě bojující strany a utíkal ke své lodi.
„Ne!“ křikl Dwa-Don. I tato malá ztráta koncentrace se mu stala osudnou – jeden dobře mířený úder do břicha ho okamžitě usmrtil. Ale i temní Jedi byli nepříjemně překvapeni. Zanechali svého druha, který zrovna útočil na Avaraca na pospas osudu a rychle se vrhli do pronásledování uprchlého lovce odměn. Calamariňan si s ním vzápětí poradil. Oddělil mu hlavu od těla a smutně pohlédl na Tvi´leka Dwa-Dona ležícího na zemi. „Nechť tě Síla navěky ochraňuje, příteli,“ řekl a pustil se za unikajícím holocronem.
Narazil však už jen na Darrovu startující loď. Temní Jedi jakoby se propadli. Asi mají plavidlo jinde, pomyslel si. Vytáhl z kapsy malé sledovací zařízení. Však si ho Republika najde, hodil přistroj na trup lodi, kde se okamžitě pevně přisál a vrátil se ke svému mrtvému druhovi. Donesl ho na Genesis a zamířil s ním domů – na Coruscant.
* * *
„Jak je to možný!“ křikl dnes již podruhé Darr. Poté, co se mu podařilo tak skvěle setřást ty temné Jedi, už žádné potíže nečekal.
Vyhlédl z okna pilotní kabiny a povzdechl se. Vůbec netušil, jak se mohl tak rychle dostat do obklíčení republikové armády. Kroužily kolem něj desítky stíhačů všech možných typů. Povzdechl si.
Tuhle bitvu prohrál a nabídka Republiky za holocron se mu zdála velmi slušná. A dostane se domů vcelku.
„Beru to,“ přijal s úšklebkem do vysílacího kanálu.
„Neuspěli jsme, pane,“ oznámil roztřeseným hlasem jeden z pětice přeživších temných Jedi a zadíval se na Císaře.
Jeho tvář byla ta poslední věc, co v životě uviděl.
|