Arbiter
Autor: Johnak Wheeliak
Příchozí zpráva:
Od: Adm. H. Sammael
Pro: Kapt. F. Nodd, ISD II Arbiter
Povstaleckým agentům se podařilo ukořistit zařízení Enigma z imperiální základny na Ord Radama. Zařízení bylo naloženo na rebelskou korvetu Surprise, která unikla našim snahám o zadržení a uprchla ze soustavy. Lehký křižník Intendant sledoval její vektor a jeho poslední zpráva přišla ze systému JS6308. Arbiter je nejbližší loď. Váš rozkaz zní: Kontaktovat Intendant, najít povstaleckou korvetu a zajmout ji. Zařízení Enigma je prototyp, který sleduje pohyby všech našich lodí v sektoru. Za žádnou cenu nesmí padnou povstalcům do rukou.
Kapitán Fin Nodd stál na můstku své lodi a zachmuřeně pozoroval průzorem mihotající se čáry hyperprostoru. To „své lodi“ znělo zvláštně i jemu. Neměl žádnou zkušenost s velením na menších lodích a nikdy nebyl první důstojník na jakékoliv lodi. Bylo mu sotva třicet a za ten necelý rok, kdy velel Arbiteru, mu bylo jeho nadřízenými i členy vlastní posádky neustále naznačováno, že v této funkci nemá co dělat. Byl prý příliš mladý a hlavně velice nezkušený, aby mohl nést odpovědnost za hvězdný destruktor třídy Imperial II a třicet sedm tisíc lidí na palubě. A Nodd sám v hloubi duše věděl, že mají pravdu. Koneckonců o tohle povýšení nežádal, ani se o ně nesnažil. Byl na Arbiter tenkrát převelen krátce po svém povýšení na nadporučíka a sloužil jako třetí důstojník. Během několika týdnů se z něj stal kapitán. Předcházely tomu velice nepříjemné okolnosti, které téměř vstoupily do dějin Loďstva jako „Arbiterský masakr“ nebo „Krvavá arbitráž“. Všichni vyšší důstojníci během těch několika týdnů zemřeli a Nodd byl další v posloupnosti velení. Ten, kdo ho oficiálně povýšil na kapitána, to udělal jen tak bez rozmýšlení s výrazem člověka, který má důležitější věci na práci. A vzhledem k tomu, kdo ta osoba byla, se nikdo z admirálů neodvážil Nodda bezdůvodně odvolat z funkce, aby to nevypadalo, že zpochybňuje úsudek lorda Vadera.
Nodd mohl tedy odstoupit sám nebo udělat nějaký průšvih, který by jeho nadřízeným poskytl záminku, aby ho mohli vyrazit. O té první možnosti uvažoval téměř každý den od svého povýšení, ale kdyby za těchto okolností odstoupil, zřejmě by už nikdy nedostal velení. A velet vesmírné lodi – zvlášť, když ta loď je imperiální hvězdný destruktor – je sen každého kadeta vstupujícího do akademie. A odjakživa to byl i Noddův sen a, ať už to bylo jakkoliv, ten sen se mu vyplnil.
Ale pokud něco zmrší, tak zrovna tak už kapitánské křeslo nikdy nedostane. Neměl moc na vybranou. Byl hozen do vody a musel se naučit plavat.
Nadřízení ovšem nebyli jeho jediným problémem. Vlastní posádka k němu projevovala přinejmenším nedůvěru. Ani se jim moc nedivil. Přišel na palubu a vyšší důstojníci začali umírat. Stal se kapitánem a Arbiter byl ze sektorové vlajkové lodi degradován na plavidlo putující okrajovými systémy, přidělované k větším jednotkám na výpomoc a plnící povětšinou podřadné úkoly. Bylo to kvůli kapitánovi, ale posádka to musela trpět spolu s ním.
„Jedna minuta do normálního prostoru,“ řekl navigační důstojník, poručík Rollins.
A teď přišla kritická mise. Zařízení Enigma bylo vrcholně důležité a pokud Nodd dopustí, aby s ním povstalci uprchli, může dost možná přijít o víc než o Arbiter.
Mihotající se zářivé fáborky se proměnily opět v hvězdy, jak Arbiter vyskočil z hyperprostoru.
„Jsme opět v normálním prostoru,“ řekl poručík Rollins, jako kdyby si toho někdo mohl nevšimnout. „Systém JS6308.“
Nodd chvíli mlčky stál a věnoval se hypnotizujícímu panoramatu hvězd.
„Proveďte senzorový průzkum okolí,“ oslovil senzorového důstojníka velitel baron Danton, Noddův první důstojník. „Vyšlete průzkumné lodě. Aktivujte podsvětelné motory.“
Nodd se vztekle otočil a probodl svého zástupce pohledem. Baron Danton byl asi o pět let starší než jeho kapitán. Pocházel z přední vojenské rodiny, jeho otec i strýc jsou oba admirálové, na akademii promoval mezi deseti nejlepšími. Velice rychle postupoval nahoru v řetězci velení. Jako nadporučík velel corellianské dělové lodi, v hodnosti velitele měl na starost lehký křižník. Všichni jeho nadřízení se shodovali na tom, že je připraven velet destruktoru a být povýšen na legitimního kapitána. Proto ho přeložili sem. Jako Noddův první důstojník bude čekat, až se kapitán přehmátne a potom zaujme jeho místo. Už byl na palubě několik měsíců a vedl s Noddem tichou válku nejen o loď, ale i o přízeň podřízených.
„Veliteli,“ oslovil ho Nodd, „rozkazy tady stále vydávám já.“ První důstojník měl fungovat jako prodloužená ruka kapitána a je v pořádku, pokud instinktivně vydá nějaký očividný rozkaz. Ale vyslání stíhaček, když není loď přímo ohrožena, musí schválit kapitán.
Danton přikývl. „Omlouvám se, pane. Poručíku, zrušte senzorový průzkum. Ať stíhačky nestartují. Zastavte loď.“ Podíval se na Nodda a postavil se do předpisového pozoru. „Jaké jsou vaše rozkazy, pane?“
Nodd spolkl ostrou poznámku. Danton ho chce vyprovokovat. Ale ať už teď Nodd udělá cokoliv, bude vypadat jako blbec. Uvědomil si, že většina lidí na můstku teď upírá zrak na něj. Zaťal zuby. „Plný výkon. Proveďte senzorový průzkum a… vyšlete průzkumné lodě.“
Danton formálně přikývl, ale v očích se mu zrcadlil triumf. Komunikační důstojník – poručík Moran – se téměř škodolibě usmíval. Poručík Brigham od senzorů se tvářil jako rodič, jehož dítě si nebylo schopné poradit s naprosto jednoduchou úlohou. Major East – letový koordinátor – vypadal znechuceně. Na palubě byl nový a připadalo mu nízké, aby si dva vyšší důstojníci tímto způsobem dělali naschvály.
Nodd se snažil, aby jeho výraz zůstal neutrální, ale pod povrchem zuřil. Ten parchant Danton se ho snaží neustále shazovat a co je nejhorší – daří se mu to.
„Pane,“ řekl náhle poručík Brigham. „Senzory něco objevily. Přímo před námi!“
Nodd se otočil zpět k průzoru. Velitel Danton rychle zaujal místo vedle něj. „Co je to? Loď?“
„Nevysílá žádné signály. Moment… jedna průzkumná loď se k tomu právě přiblížila…“ poručík se na okamžik zarazil. „Je to vrak lodi. Velikostí by to odpovídalo křižníku třídy Carrack.“
„Intendant,“ zasyčel Nodd.
„Nějaké stopy po rebelské korvetě?“ zeptal se Danton.
„Ne, pane. Průzkumné lodě teď pročesávají okolí.“
„Aktivujte tažné paprsky a přitáhněte to co zbylo z Intendantu do hangáru,“ nařídil Nodd. „Pokuste se najít nějaké únikové moduly. Chci vědět, co se tu stalo!“
Téměř polovina posádky Intendantu přežila. Nodd slýchal o tom, že křižníky třídy Carrack mají ojedinělé nouzové utěsňovací systémy a že se v minulosti už několikrát podařilo vyprostit posádku z naprosto rozstříleného křižníku, ale nikdy tomu příliš nevěřil.
Na hlavním lékařském centru na Arbiteru bylo obsazeno téměř každé lůžko a každá nádrž s bactou. Všude pobíhali doktoři, lékařští droidi a zdravotníci. Když Nodd a baron Danton vstoupili, byli přivítáni hlavním lékařem lodi.
„Hlášení.“
„Pro dvanáct lidí jsme nemohli už nic udělat,“ řekl lékař, „ale většina ostatních je mimo nebezpečí. Je to zázrak, když uvážíme okolnosti.“
„Kdo z nich má nejvyšší hodnost?“ zeptal se Nodd. „Rád bych mu položil pár otázek.“
Lékař se zamračil. Většina lodních doktorů neměla ráda, když se jim vojáci pletli do řemesla a chtěli co nejdřív rušit pacienty. Nakonec ale přikývl a odvedl je k lůžku, kde ležel v bezvědomí asi čtyřicetiletý muž s prošedivělými vlasy. Pravou ruku měl sdrátovanou a znehybněnou.
„Byl identifikován jako nadporučík Hank. Jeho ruka byla dost ošklivě pochroumaná,“ řekl doktor. „Obávám se, že o ni asi přijde.“
„Vzbuďte ho,“ nařídil baron Danton.
Doktor vzal z kovového stolku vedle postele injektážní přístroj a vstříkl jeho obsah pacientovi do zdravé ruky. Ležící muž se po chvíli začal vrtět.
Nodd se k němu naklonil. „Nadporučíku Hanku, slyšíte mě?“
Muž otevřel oči a několikrát zamrkal. „Hmm… co…? Kde…?“
„Jsem kapitán Nodd, nacházíte se na imperiálním hvězdném destruktoru Arbiter. Vzpomínáte si, co se stalo?“
Muž se už zřejmě vzpamatoval. „My… byli jsme napadeni. Rebelská korveta…, nepodařilo se nám ji zastavit.“
„Korveta zničila váš křižník?“ zeptal se nevěřícně Danton.
Hank pomalu zavrtěl hlavou. „Ne. Skoro jsme ji… dostali, ale pak…“ zakašlal, „se jako by odnikud vynořila eskadra X-wingů. Zničily naše doprovodné stíhačky a na minimální… vzdálenost nás zasypaly torpédy. Náraz se mnou praštil o stěnu… a dál si nic nepamatuji.“
Nodd přikývl. „Děkuji, nadporučíku, moc jste nám pomohl. Teď si odpočiňte.“ Otočil se k Dantonovi. „Svolejte poradu starších důstojníků. Já se půjdu podívat, jestli nadporučík Valont zjistil něco z černé skříňky Intendantu.“
Baron Danton jen přikývl.
Když Nodd vstoupil do poradní místnosti, přítomní důstojníci povstali – někteří pomalu a neochotně, Danton se zvedl jako poslední.
„Posaďte se,“ řekl Nodd jak nejvyrovnaněji dokázal a otočil se na vrchního inženýra, který vstoupil za ním. „Nadporučíku?“
Nadporučík Valont přikývl a stiskl několik tlačítek na ovládání holoprojektoru. Celá místnost potemněla a nad stolem se objevil obrovský hologram. „Tohle je záznam ze senzorů Intendantu,“ stiskl další tlačítko.
Na záznamu byla vidět corellianská korveta zuřivě pálící za sebe. Schytala několik zásahů do motorů, ale bez zakolísání letěla dál. V záběru se objevilo několik stíhaček TIE a jako by v odpověď z korvety odstartovala dvojice A-wingů. Dva TIE Fightery byly zničeny a poté padl jeden A-wing. Bitva pokračovala několik minut dál, pak se náhle poblíž vynořilo dvanáct X-wingů, zničilo zbývající TIE a potom vyslalo salvu torpéd směrem ke „kameře“. Korveta v doprovodu stíhaček letěla dál a zmizela v hyperprostoru. Pak se záznam přerušil.
„Tohle víceméně potvrzuje to, co nám řekli trosečníci z
Intendantu,“ řekl Valont.
„To znamená, že touhle dobou už jsou někde hodně daleko odtud,“ řekl baron Danton a podíval se na Nodda, jako by to byla jeho vina. „Admirál nás sežere zaživa.“ Řekl sice „nás“, ale všem bylo jasné, že myslí „vás“. A měl pravdu. Nodd s tím v podstatě nemohl nic dělat, ale byl vyslán zajmout korvetu a získat zpět přístroj Enigma a to se mu nepodařilo.
Valont zavrtěl hlavou, přetočil záznam o několik minut zpátky a pustil to zpomaleně. Byla vidět korveta, do jejíž zádi se zavrtávaly zelené střely. Jedna zasáhla oblast těsně za motory, ze které pak vytryskl krátký ohnivý gejzír.
Valont záznam na tomto místě zastavil. „Všimněte si toho výbuchu. Na několika korvetách jsem už sloužil. Poznám, jak vypadá zásah hypermotoru.“
Nodd okamžitě zpozorněl. „Jejich hypermotor byl poškozen?“
„To se vsaďte.“
„Ale viděli jsme, jak skočili do hyperprostoru,“ namítl baron Danton.
„Nemohu odhadnout přesný stupeň poškození, ale zaručuji vám, že daleko nedoletí,“ řekl Valont. „A to jim muselo být jasné, už když skok prováděli, takže si zřejmě někam zalezli a čekají na pomoc.“
„Nemohou to opravit sami?“ zeptal se poručík Rollins.
Valont pokrčil rameny. „Nejlepší způsob, jak to opravit, je vyměnit celý hypergenerátor. Mohou se to pokusit nějak hrubě zazáplatovat, ale budou riskovat, že jim během letu loď exploduje. Vzhledem k důležitosti zařízení, které vezou, bych řekl, že budou spíš čekat na pomoc.“
„Ale na druhou stranu,“ řekl Danton, „by se se zařízením Enigma měli snažit co nejrychleji utéct. Pomoc jim sem může letět několik dní.“
Nodd zavrtěl hlavou. „Pomoc tu už měli – eskadru X-wingů. A X-wingy by se nepustily sami takhle hluboko do nepřátelského území. Musejí mít poblíž mateřskou loď.“
„Nebo si rebelové mohli na nějakém malém měsíci vybudovat dočasnou základnu,“ řekl Danton. „Místo, kde by odpočívali a doplňovali palivo. Povstalci to dělávají.“
„Myslím, že ale nic nezkazíme, když budeme předpokládat, že se v oblasti pohybuje další povstalecká loď,“ řekl Nodd. „Musíme jen zjistit, kde se korveta zatím ukryla.“
Poručík Rollins stiskl tlačítko na panelu před sebou a holografický záznam vystřídala trojrozměrná barevná mapa tohoto sektoru. „Tohle jsme my,“ řekl Rollins a ukázal na zelený trojúhelníček vznášející se asi dvacet centimetrů od kraje mapy. „Kdybych já potřeboval opravit loď, asi bych letěl do Kalagu,“ ukázal na příslušné místo na mapě. „Jsou tam loděnice a je to jeden z nejvýznamnějších dopravních uzlů v sektoru. Denně tam proletí stovky lodí.“
„Ale loděnice hlídají čtyři naše úderné křižníky a na centrální stanici je imperiální posádka,“ namítl Nodd. „Celé Loďstvo pátrá po korvetě Surprise. Přes Kalag by neproklouzla.“ Ukázal na tečku poblíž jejich pozice, která měla neutrální modrou barvu. „Co Mylok IV? Na hypermotory tam jsou prý specialisté.“
„Jenže v systému Mylok momentálně admirál Zaarin vyjednává nákup prototypu hypermotoru od tamějších národů,“ řekl Danton tónem, který naznačoval, že by to měl vědět každý. „Má tam s sebou celou flotilu.“
„Ale to rebelové nemusejí vědět,“ podotkl Nodd.
Danton vzdychl. „Pane, určitě mají na Myloku IV nějaké špiony a pokud ne, tak vpadnou Zaarinovi přímo do rány a problém bude vyřešen. Nemá logiku se tam vydávat.“
Nodd zaťal zuby. Nesnášel, když ho Danton takhle poučoval, ale nejhorší na tom bylo, že měl pravdu. „Máte pravdu. Další návrhy?“
Poručík Brigham ukázal na žlutě vybarvenou oblast v horní části mapy. „Co Korporační sektor? Tam moc Impéria tolik nedosahuje.“
Nadporučík Valont odmítavě zavrtěl hlavou. „Tu cestu bych s rozbitým hypermotorem neriskoval.“
„Rebelové by mohli zkusit přistát na Toprawě nebo na jednom z měsíců Yavinu. Nemáme tam žádné jednotky, které by je dokázaly zastavit.“ řekl baron Danton.
Dávalo to smysl. Z Toprawy byla ukradena jedna sada plánů Hvězdy smrti a císař za to nechal zdevastovat všechna města na planetě a obyvatelé nyní přežívají v lesích bez jakékoliv vyspělé techniky. Tamější imperiální posádka je přítomna jen symbolicky, aby na bezmocné obyvatele dohlížela. Na čtvrtém měsíci Yavinu byla povstalecká základna, u které byla zničena Hvězda smrti. Imperiální flotila poté povstalce vyhnala. Obě místa by mohla být dobrým úkrytem pro malou korvetu. Ale nebyla to jediná možnost. „Co je tohle?“ zeptal se a ukázal na symbol značící mlhovinu.
„To je Skrynská mlhovina,“ řekl Valont. „Tamější ionizace omezuje dosah senzorů na pouhých několik desítek kilometrů.“
„To je také dobrá skrýš pro naše povstalce,“ řekl zamyšleně Nodd.
Danton si odfrkl. „To je sice pravda, pane, ale schovávat se v mlhovině je nejstarší trik, který znám.“
„Možná proto, že je nejúčinnější,“ podotkl Nodd. „Budeme muset pročesávat oblast o několika milionech kilometrů krychlových pěkně kousek po kousku.“
„To bude trvat dlouho,“ řekl Danton. „A pochybuji, že tam povstalci budou. Navrhuji do mlhoviny poslat několik průzkumných lodí a letět prověřit Toprawu, Yavin a další planety, na kterých by se mohli ukrýt.“
Nodd zavrtěl hlavou. „Udělal bych to spíš obráceně. Vyšleme plukovníka Burka a jeho pěchotu v transportérech se seznamem možných planet, které mají prověřit. Arbiter bude mezitím pročesávat mlhovinu.“
Plukovník Burk přikývl. „Jestli chcete, půjdu podat instruktáž svým stormtrooperům…“
„Moment,“ přerušil ho Danton a podíval se na Nodda. „Pane, jistě si uvědomujete, že tím budeme poněkud odříznuti od okolí. A navíc: Pokud by plukovník Burk něco našel, jak si představujete, že jeho stormtroopeři zastaví velkou loď?“
„Vycházím z předpokladu, že ta loď bude na zemi,“ řekl Nodd. Cítil, že se dostává na tenký led. „Potom se jednoduše nalodí.“
„A co když tam rebelové už budou mít posily?“
„Ale pokud jsou v mlhovině, tak bude potřeba celý hvězdný destruktor s veškerým vybavením, aby je našel. Jsme tu sami, veliteli. Musíme co nejefektivněji rozmístit naše jednotky.“
„To chápu,“ řekl Danton a nasadil ten svůj tón „vysvětlení pro blbce“, který Nodd tak nesnášel, „proto by ale Arbiter měl zůstat v přibližném středu prohledávaného území. Já sám jsem už měl jisté zkušenosti, které…“
„Jsem si vědom toho, že jste už pronásledoval lodě, veliteli,“ přerušil ho podrážděně Nodd. „Rovněž vím, že titul baron Impéria vám byl udělen za to, že jste z vlastní iniciativy zničil loď s uprchlíky.“
„Byli to nepřátelé Impéria,“ odsekl Danton.
„Také to byla neozbrojená loď,“ řekl Nodd a snažil se znít nezaujatě – neúspěšně. „Budeme postupovat podle mého návrhu. Plukovníku, připravte své muže. Chci, abyste do hodiny opustili loď. Poručíku Morane, za jak dlouho můžeme očekávat posily?“
„Operační svaz admirála Sammaela by měl dorazit během sedmnácti hodin,“ odpověděl poručík chladně. Byl to jeden z krajních stoupenců barona Dantona. Jeden z těch, kteří byli přítomni „Arbiterskému masakru“ a asi moc nevěřil, že by Nodd s těmi úmrtími neměl nic společného.
„Dobrá, své úkoly máte,“ řekl Nodd a začal se zvedat. „Rozchod.“
„Pane,“ řekl Danton téměř vlídně, „žádám, aby bylo zaneseno do palubního deníku, že jsem byl proti vašemu postupu.“
Nodd se rozhlédl po ostatních důstojnících. Snažili se tvářit neutrálně, ale bylo vidět, že někteří s ním souhlasí, ovšem nechtějí to říct nahlas. Asi se báli, aby se jim nestala „nějaká nehoda“, jako jejich předchůdcům. „Jak je libo, veliteli,“ řekl nakonec.
* * *
Velitel baron Danton stál ve své kajutě před hologramem admirála Sammaela. Spojení přes hyperkanál mu zařídil poručík Moran.
„Veliteli Dantone,“ řekl admirál obezřetně, „musím říct, že jsem poněkud překvapen. Nejenže dostávám prioritní zprávu z Arbiteru tímto způsobem, ale hlavně, že ji dostávám od vás. Co se stalo?“
Danton se nadechl. „Tohle není oficiální zpráva. Volám vám… kvůli kapitánu Noddovi.“
Sammael vydal zvuk podobný zabručení a vybídl Dantona, aby pokračoval.
„Nodd je zajisté výborný důstojník. Jeho záznamy jsou bez poskvrnky, ovšem obávám se, že není připraven na velení. Je vidět, že se s tím nedokáže dost dobře vypořádat. Neefektivně využívá přednosti lodi a všech plavidel na palubě. Není to jeho vina, není to ničí vina a já rozhodně nechci donášet na nadřízeného důstojníka. Ovšem vrácení zařízení Enigma je vrcholně důležité a Impérium nemůže riskovat selhání lidského faktoru.“
Sammael chvíli studoval konečky svých prstů, poté odpověděl. „Nevím, jestli je Nodd opravdu tak neschopný, jak tvrdíte…“
„Já netvrdím, že je neschopný, jen…“
„To je jedno,“ utnul ho Sammael. „Nevím, jestli je neschopný a nehodlám ho posuzovat podle klepů. A i kdybych ho shledal nezpůsobilým, nemohu ho jen tak zbavit funkce, protože nespadá pod mé velení. Veliteli, není tajemství, že máte více zkušeností než Nodd. Pokud máte uspět, je nutné, abyste si vypomáhali. Musíte pracovat jako tým a udržet se, dokud nedorazí můj operační svaz. Dokážete to?“
„Jistě, admirále,“ slyšel Danton říkat sám sebe.
Admirál Sammael přikývl. „Výborně. Hodně štěstí. Sammael konec.“
Jeho hologram se zavlnil a zmizel.
„Debil,“ ulevil si Danton a zamířil ke dveřím. Mohl tušit, že Sammael mu nepomůže. Musí Nodda nějak vystrnadit z kapitánského křesla. Možná je na čase přestat s tím tichým soupeřením a konfrontovat ho přímo. Nodd je příliš nejistý a pokud by na něj dostatečně zatlačil, mohl by se dobrovolně vzdát velení. Nejen kvůli Dantonovi. Pro dobro všech.
* * *
Hvězdný destruktor Arbiter ladně vplul do Skrynské mlhoviny.
„Všechny stíhačky a průzkumné lodě jsou venku,“ hlásil major East.
„Výborně,“ řekl Nodd a přistoupil k průzoru. „Prohledávejte oblast přesně podle plánu.“
„Je to jako hledat jehlu v pokoji nějakého kadeta,“ zabručel za ním Danton.
„Jistě,“ podotkl Nodd. „Co by nám asi místo toho poradil admirál Sammael?“
Danton sebou trhl a zamračil se. Nodd se na něj otočil a v duchu se usmál. On si vážně myslel, že na to nepřijde? „Ještě jednou půjdete přese mě a já půjdu po vás, veliteli,“ řekl mu tiše. Ta hrozba byla spíše symbolická. Bylo samozřejmě nemožné, aby někdo jako Nodd – jehož otec je veterinář – mohl nějak vážně zavařit někomu se zázemím a minulostí jakou má Danton, ale nemohl jen tak mlčet. Už ne.
Veškerá další konverzace na můstku se omezila jen na běžná hlášení.
Po čtyřech hodinách už to začínalo všem lézt na mozek.
„Jednotka 12 se právě vrátila,“ řekl poručík Brigham unaveným hlasem. „Nic nenašli.“
„Zadejte jim další cílovou oblast,“ nařídil Nodd automaticky. Zvedl se ze svého křesla a začal se procházet po velitelském ochozu.
„Pane,“ ozval se poručík Moran, „zpráva z naší komunikační lodi mimo mlhovinu. Jednotka Tide 2 plukovníka Burka se neohlásila podle plánu.“
„Kam letěla?“ zeptal se Nodd.
„Mířila na Toprawu. Podle letového plánu měla dorazit – a ohlásit se – už před půl hodinou.“
„Rebelové,“ zasyčel velitel Danton. „Musíme ihned vyrazit!“
„Všechny průzkumné lodě mohou být zpátky na palubě do čtvrt hodiny,“ řekl major East.
Nodd zavrtěl hlavou. „Nebudeme dělat ukvapené závěry. Kontaktujte jednotku Tide 1. Ať to prozkoumají.“
„Pane!“ vyštěkl Danton. „Pokud je tam rebelská flotila, další regiment stormtrooperů ji nezastaví. Musíme tam letět sami!“
„A pokud tam rebelové nejsou a jsou tady, necháme je uniknout,“ namítl Nodd a ze všech sil se snažil znít klidně. Rebelové mohou být v mlhovině, ale zrovna tak mohou být na Toprawě. Jenže to, že se jednotka neohlásila včas, ještě nic nedokazuje. Pokud tam rebelové jsou a Nodd nezareaguje, bude ho to stát krk. Pokud tam nejsou a zmizí, zatímco se bude hnát k Toprawě, bude ho to taky stát krk. Logicky by měl hned vyrazit k Toprawě, protože tak měl alespoň nějakou šanci, ale něco – jeho instinkt možná – mu říkalo, aby tu zůstal.
„Nemáme důkaz, ani žádný náznak, že jsou tady,“ řekl Danton a přistoupil k němu blíž. „ale je tu náznak, že jsou na Toprawě!“
„To není dostačující…“
„Ale je to dost!“ Danton se nadechl. „Možná vám byla vyčítána nerozhodnost, ale to, že z trucu odmítnete změnit své rozhodnutí pod tíhou faktů, nic nevyřeší!“
„Veliteli,“ začal Nodd, ale Danton ho nenechal mluvit dál.
„Jste výborný důstojník a všichni cítí, že toto povýšení vaší kariéře spíš uškodilo a každý ví – a vy ze všech nejlépe –, že jste ho neměl dostat. Není to vaše vina, není to ničí vina, ale musíte s tím něco dělat.“
Přistoupil k němu blíž a Nodd mimoděk o krok ustoupil. „Ještě pořád můžete zachránit svou kariéru, pane,“ řekl Danton téměř vlídně. „V téhle šlamastyce jsme všichni společně. Můžete se dobrovolně vzdát velení a předat ho mně. Bude to nejlepší řešení pro všechny. Zaručuji vám, že se to neprojeví nijak špatně ve vašich záznamech a moje rodina zajistí, abyste dostal velení nějaké menší lodi nebo místo prvního důstojníka na destruktoru. Bude to nejlepší pro všechny. Musíte to udělat!“
Nodd cítil, jak rudne. Všechny ty ústrky, pohrdání a otevřená nedůvěra, kterých si za poslední rok užil od svého okolí začaly vybublávat na povrch a Noddův pohár trpělivosti přetekl. Veškerý výcvik a chování „hodné důstojníka“, které ho učili na akademii, bylo najednou tatam. Prudce vykročil ke svému prvnímu důstojníkovi.
Danton neměl čas zareagovat. Úder mu rozbil ret a natrhl kůži na tváři. Ztratil rovnováhu a skácel se do posádkové šachty na pravoboku.
Nodd byl hned u něj. Neobtěžoval se se schody, prostě dolů seskočil. Popadl Dantona a přitlačil ho k jedné počítačové konzoli. Poručík Rollins a jeden další člen posádky Nodda rychle chytili za paže, aby zabránili dalšímu úderu. Kapitán ale další ránu neplánoval.
„Teď mě dobře poslouchejte, veliteli barone Dantone,“ řekl držíce ho za tuniku u krku. „Pro nalezení přístroje Enigma dělám všechno i přesto, že nedělám to, co byste na mém místě dělal vy. Nežádal jsem o tohle povýšení a pokud po téhle misi půjdu ke dnu, bude to můj špatný osud a vy poté převezmete velení. Faktem je, že momentálně, v této chvíli, jsem váš nadřízený důstojník a kapitán téhle lodi a vy si ji ode mě nemůžete nijak koupit, ani se mi snažit vyhrožovat! Za to se u polního soudu většinou dává trest smrti. Vyjádřil jsem se jasně?“
Danton se pomalu nadechl a dotkl se poraněné tváře. „Naprosto, pane,“ procedil mezi zuby.
Na můstku bylo téměř hrobové ticho, které rozrušeně přerušil jeden člen posádky u komunikační konzole. Poručík Moran k němu přistoupil, zkontroloval displeje a pak se prudce otočil na Nodda. „Pane, průzkumná jednotka 9 našla corellianskou korvetu! Posílají nám souřadnice.“
Nodd okamžitě pustil svého zástupce a dva podřízení zase pustili jeho. „Červený poplach! Všichni muži na bojová stanoviště. Kormidlo, změňte kurz ke korvetě. Nezdržujte se braním stíhaček na palubu, prostě jim pošlete souřadnice a ať letí za námi.“ Otočil se zpět na Dantona a snažil se, aby na sobě nedal znát ten pocit triumfu, který cítil. „Jestli chcete, veliteli,“ ukázal na jeho tvář, „můžete se stavit na ošetřovně.“
Danton zavrtěl hlavou. Jeho poraněnou hrdost momentálně zatlačila jeho profesionální stránka do pozadí. „Rád bych tu zůstal. Mé zkušenosti by se vám mohly hodit.“
Nodd formálně přikývl. Společně vyšli zpátky na velitelský ochoz.
O deset minut později se před nimi objevila corellianská korveta. A mezi ní a Arbiterem byla další loď. Povstalecká útočná fregata. Co do velikosti se nemohla měřit ani se starým destruktorem třídy Victory, ale i tak měla dostatečnou palebnou sílu, aby jim znepříjemnila život.
„Ta korveta je určitě Surprise, kapitáne,“ řekl poručík Brigham – bylo to vůbec poprvé, co Noddovi někdo z důstojníků na můstku řekl kapitáne. „A Fregata byla identifikována jako Fencer.“
Ke korvetě se přiblížily dvě stíhačky TIE, které ji předtím našly. „Pilot TIE Fighteru tvrdí, že Enigma je stále na palubě,“ řekl poručík Moran.
Obě TIE byly po chvíli zničeny X-wingy a korveta začala zrychlovat a mířit pryč. Fregata se naproti tomu otočila přímo proti Arbiteru a za doprovodu eskadry X-wingů a dvou A-wingů z korvety jim vylétla vstříc.
„Chtějí nás zabavit, aby mohla Surprise utéct,“ zasyčel velitel Danton.
„Všechny turbolaserové baterie, palte na fregatu,“ nařídil Nodd. „Stíhačky musí dostihnout korvetu. Ať střílejí jen na motory a zbraňové systémy. Musíme ji zajmout.“
Arbiter a Fencer si začaly vyměňovat laserové salvy, ale stíhačky TIE byly rozlezlé po celé mlhovině a jen několik jich už dorazilo. Určitě to nebylo dost, aby mohly zabránit X-wingům zaútočit torpédy.
Loď se otřásla. „Protržení trupu na palubách 15 a 16,“ řekl poručík Brigham. „Posádka zasaženou oblast utěsňuje.“
Útočná fregata Fencer taky schytala pár ošklivých zásahů, ale dál paličatě stála v cestě ke korvetě. X-wingy se po první salvě otočily a zaútočily na stíhačky TIE. Několik TIE Interceptorů se dostalo až ke korvetě a začaly pálit na motory. Zpomalily korvetu, ale dvojice A-wingů je zničila dříve, než ji stihly zastavit úplně. Je zajímavé, jak vytrvale dokáží povstalci bojovat za svoji věc.
A bylo to. Zbývající stíhačky TIE byly lapeny v boji s X-wingy. Arbiter se mohl pokusit Fencer obletět, ale vystavil by tak fregatě svou nechráněnou nástavbu. A korveta zatím pokračovala dál od bitevní zóny.
„Podle mého odhadu se Surprise vzdálí z gravitačního pole nejbližší hvězdy do minuty,“ řekl poručík Rollins. „Potom bude moct vstoupit do hyperprostoru.“
Nodd zaťal zuby. Kdyby teď hned pozměnili kurz a vyhnuli se Fenceru, mohli by korvetu ještě dohnat. Ale na druhou stranu by fregata mohla několika šťastnými zásahy vážně poškodit nástavbu lodi a zabít několik set členů posádky. „Můžeme ji už zaměřit alespoň turbolasery?“ zeptal se nakonec.
„Ne, pane. Na tuhle vzdálenost můžeme sice stále střílet naslepo, ale pravděpodobnost, že ji zastavíme včas, je…“
„Chápu,“ řekl Nodd tiše. „Zaměřte ji torpédomety na pravoboku.“
Zbraňový důstojník zvedl překvapeně hlavu. „Pane, korveta je poškozená a po zásahu torpédem…“
„Já vím, poručíku,“ řekl tiše Nodd. „Dostal jste rozkaz.“
„Ano, pane… Torpéda zaměřena.“
Nodd zadržel dech. „Pal.“
Na dvě děsivé vteřiny se nestalo nic. Potom z pravoboku vylétla salva modrobílých fáborků, které se do nepřátelské lodi zaryly jako nůž do másla a korveta Surprise explodovala.
Na můstku nastalo krátké ticho. Na tváři Dantona se mihl výraz triumfu, ale jen na malý okamžik, než se ovládl. Nodd pomalu dosedl do svého křesla. Zbytek bitvy už vnímal jaksi strojeně. Už se stejně chýlila ke konci. Přilétaly stále další stíhačky TIE a pomáhaly likvidovat poslední X-wingy a A-wingy. Útočná fregata přestala kvůli velkému poškození bojovat a pokusila se o zoufalý útěk, než byla zničena.
Nodd poté zůstal sedět a jen nepřítomně vydával další rozkazy. Přece jen neuspěl. Zvolil menší zlo, ale stejně se po něm někdo za to sveze. Všichni nadřízení hledali záminku, aby ho mohli zbavit velení, a teď ji měli.
„Vaše rozkazy zněly jasně, Nodde,“ zavrčel admirál Sammael a zvedl se z křesla ve své kanceláři. „Měl jste korvetu zajmout a získat Enigmu zpět! Máte vůbec představu, kolik to zařízení stojí?“
Nodd stojící vzpřímeně u admirálova stolu krátce přikývl. „Jsem si toho vědom, admirále, ale za daných okolností nebylo možné korvetu zajmout a měl jsem jen okamžik na rozhodnutí. Zničit Enigmu bylo lepší, než aby se dostala do rukou rebelům.“
„Jistě, za dané situace by udělal každý totéž,“ řekl Sammael a zamračil se. „Ale vy jste se do té situace v první řadě neměl dostat! Projel jsem si záznamy bitvy. Měl jste možnost se vyhnout té fregatě a dostat se ke korvetě na dostřel iontových paprsků. A ruku na srdce, nalezení korvety nebylo výsledkem žádné vaší brilantní strategie nebo neoddiskutovatelné logiky. Prostě jste měl kliku. Co by se stalo, kdyby se rebelové objevili přece jen na Toprawě a vy jste nijak nezareagoval?“
„Nejspíš bych teď stál před polním soudem,“ řekl Nodd se skloněnou hlavou. Admirál má pravdu. Měl kliku. Jednotka Tide 2 se nad Toprawou střetla jen se skupinou pašeráků, která pašovala domorodcům potraviny.
„To se vsaďte,“ admirál zavrtěl hlavou. „Ale to je už teď jedno. Co se stalo, stalo se.“ Na okamžik sklonil hlavu. „A co se týče napadení podřízeného…“
„Jak už jsem vysvětlil, pane,“ bránil se Nodd, „v této situaci jsem to považoval za adekvátní postup. Vím, že jsem asi nejednal správně a podruhé bych to zřejmě neudělal, ale když se někteří nadřízení za projev neloajality neštítí své podřízené popravovat, připadalo mi to jako vcelku malý trest.“
Sammael se zasmál. „‚Malý trest‘? Nu, dobrá. Neříkám, že si to Danton nezasloužil, ale jste imperiální důstojník a měl byste se podle toho chovat.“
„Ano, pane.“
„Ale zdá se, že posádka ve vás začala mít konečně důvěru. Možná i respekt,“ podotkl Sammael.
Nodd přikývl. „To je mi další záhadou. Rok se s nimi snažím vyjít a oni začnou reagovat, až když zmlátím svého zástupce.“
„Vy jste to vážně ještě nepochopil, že? Nejde o to, že jste udeřil velitele Dantona, vy jste také odmítl riskovat poškození lodi – a smrt svých podřízených. I za cenu ztráty Enigmy. Chtěl jste, aby vás podřízení respektovali, ale zapomínal jste jim dokázat, že vy respektujete je. Snažit se s nimi vyjít je dobrá věc, ale posádka ve vás nechce mít kamaráda, ona chce vůdce. To neznamená, že musíte být tyran nebo že byste se neměl přátelit s podřízenými. Jen si pamatujte: Kapitán na prvním místě, kamarád na druhém.“
„Ano, admirále,“ řekl Nodd.
„Gratuluji, kapitáne, Arbiter je nyní definitivně vaše loď.“ Sammael ze stolu sebral datakartu a podal ji Noddovi. „Rozkazy z vrchního velení. Velitel Danton byl tímto povýšen na kapitána a převezme velení na ISD Peerless.“ Podal mu další datakartu. „Tady jsou rozkazy pro vás. Vaše loď byla převelena k imperiální základně na Zharu, kde se připojíte k Judicatoru a budete zodpovídat za bezpečnost nákladních lodí, které putují přes Zhar k Endoru se stavebním materiálem.“
Nodd datakartu přijal. „Provedu, pane.“
„Vašim přímým nadřízeným na Zharu,“ dodal Sammael a v jeho očích se zrcadlilo hořké pobavení, „bude admirál Danton.“
Nodd cítil, jak mu poklesla čelist. Já věděl, že v tom bude nějaký háček! Zhluboka se nadechl.
„Tak, to je všechno,“ řekl Sammael. „Odchod.“
„Ano, pane.“ Nodd se otočil a zamířil ke dveřím.
„A kapitáne?“
Opět se otočil na admirála. „Ano?“
„Hodně štěstí,“ Sammael se usmál. „A buďte klidný, už jste přežil horší věci.“
Nodd úsměv opětoval. „Děkuji, pane.“
Vyšel ven a zamířil do hangáru Sammaelovy vlajkové lodi. Cestou přemítal a tom, co ho čeká. Jeho okolí ho bude s největší pravděpodobností stále považovat za neschopného a jeho nadřízený se po něm bude s největší pravděpodobností vozit.
Ale alespoň už za ním snad bude stát jeho posádka.
|