Ani sami bohové

Autor: Salla

Imperiální transportér se hnal hyperprostorem. Na jeho palubě se nacházela jedna z nejmocnějších postav té doby. Darth Vader. Na cestě do Imperial City k Císaři. Spolu s ním cestovali dva důstojníci, kteří se o vše starali, takže on si mohl v klidu utřídit v hlavě věci, které hodlal svému pánovi sdělit. Největší starost mu dělali povstalci. Každým dnem jich přibývalo a poté, co se Hvězda smrti před rokem a půl proměnila v nejdražší ohňostroj všech dob, byli čím dál tím víc drzejší. A co hůř. Jejich hlavní sídlo nemohla vypátrat ani slavná Imperiální tajná služba…
Znatelné trhnutí informovalo Vadera o tom, že se právě ocitli v reálném vesmíru. Náhle se však cosi změnilo. V atmosféře na lodi, v Síle. Strach a zmatek, zmatek a strach. Lodním komunikátorem poslal svůj hlas do pilotní kabiny. „Stalo se něco?“
Oba důstojníci seděli jako opaření a zírali přes transparisteelové okno ven do prázdna, jako by se tam každou chvíli měl objevit pracovník finančního úřadu mávající novým zákonem o dani z života. Vaderův pronikavý hlas je vrátil zpět do reality a málem jim přivodil infarkt. Pohlédli na sebe. Lhát nemělo cenu. V té jednoduché větě bylo obsaženo mnohem víc. Jako každý imperiální voják, který musel delší dobu pracovat pro Vadera, i oni se naučili číst mezi řádky jeho řeči. Vždycky je bavilo sledovat chvilkový úlevný výraz nováčků, kterým se „poštěstilo“ slyšet od něj : „Císař neodpouští tak snadno jako já“, a ti, co nedej bože přežili, ho do své brzké smrti pokládali za pacifistu. Vím, že se něco stalo, takže mi to okamžitě sdělte, nebo toho budete velmi, velmi litovat. To bylo ono.
Třesoucí se prst zmáčkl knoflík a rádoby pevný hlas příslušníka Impéria promluvil. „Ehm, obávám se že ano, no jaksi, pane, asi byste měl sem přijít.“ Touhle větou si vysloužil zděšený….nebo snad zoufalý?….pohled od svého kolegy. Za dveřmi se ozvali kroky a charakteristické mechanické nádechy a výdechy. A pak vstoupila do místnosti černá postava. „Co to má znamenat?“ pronesl naprosto klidný hluboký hlas. Důstojníci si nebyli jistí, kam se Temný pán dívá, ale podle natočení helmy soudili, že ven. Do prázdna. To je ono – prázdno. Prázdno, které by tam rozhodně teď být nemělo.
Trapné periodické dýchání přerušil mladší z obou mužů. „Kdybych mohl, pane, měl bych teorii.“ Černá helma se k němu obrátila. „Víte pane, já si myslím, že za to můžou povstalci“. Teď na něj už hleděl i jeho kolega. „Kdyby měli dostatečně silný zdroj gravitační energie, tak by pro ně nebyl problém Coruscant prostě, no prostě ukrást“.
„Pane, Imperial City, chtěl říct Imperial City,“ na tváři staršího důstojníka se objevil křečovitý omluvný úsměv a jeho noha kopla do sedadla ze kterého se už zase valila lavina slov. „Nebo kdyby vyvolali dostatečně velkou vlnu, tak ….“
Starší muž, který o fyzice věděl ještě míň, se už neudržel: „Jakou vlnu sakra? Ty si myslíš, že tohle se dá udělat nějakou vlnou? To už bych řek, že je pravděpodobnější, že sehnali hromadu hypermotorů, připnuli je na planetu a adios!…“
Vader s pobavením sledoval jak oba vojáci vyskočili z křesel a hádali se. Absolutně ignorovali jeho přítomnost. „Tak hypermotory??? Víš kolik by potřebovali paliva???“
„No já už živě vidím jak tou tvou vlnou překonají několik světelných let! To už spíš zakřivili vesmír! Proboha, ňáká pitomá vlna….“
„No hele počkej, oni jsou ti povstalci docela šikovní. Vzpomínáš, jak se jim tehdy povedlo ukrást plány Hvězdy smrti, že jo? To bylo taky nemožný a podařilo se to dokonce dvě….“ větu už nikdy nedopověděl. Jeho průdušnice se zúžila natolik, že další hlásku již ven nepropustila. Co je moc, to je příliš.
Mrtvý důstojník dopadl na zem. Živý si v ten samý okamžik uvědomil, že ve stínu kokpitu je stále ještě Vader a pozoruje ho. „Takže povstalci říkáte?“
Voják nebyl schopen slova. Cítil jak ztrácí půdu pod nohama. Doslova. Neviditelná síla by ho odhodila několik desítek metrů, kdyby to prostor dovoloval. Ale v těchto podmínkách jeho pád ukončil ovládací panel, po kterém se svezl na zem. Vader k němu přistoupil a chvíli sledoval čísla souřadnic, na kterých se nacházeli. Pak chytl důstojníka za uniformu a zvedl ho. Obličej mu přitiskl na červené číslice.
Ten chvíli usilovně pátral v paměti a pak, s přihlouplým úsměvem a napůl omráčen, ze sebe vysypal: „Jé, pane, mám pro vás dobrou zprávu. Povstalci neukradli Corus….teda Imperial City, ale Bakuru!“
Vader udeřil pěstí do displeje s čísly. „Ne! Počkejte, pane, já se spletl! Ukradli Telos!!!“
Znovu úder.
„Corellii?“ Vader pustil mužovu uniformu a ten se znovu skácel k zemi…
Skvělé. Naprosto skvělé. Ještě ke všemu budu muset Císaře přesvědčit, aby investoval i do méně podstatných věcí, než jsou superlasery a gigantické bitevní stanice, jinak…Myšlenku nedokončil. Možná ani nechtěl. Takové kacířské smýšlení si musí odpustit. Zvláště v blízkosti svého pána. Teď seděl v luxusní kajutě křižníku třídy Victory, který zareagoval jako první na jeho nouzový signál. Podle známého trhnutí poznal, že vystoupili z hyperprostoru…