Epizoda ležatá osm Nový neřád Je doba totálního šílenství. Galaxie se zbláznila po slavnostní premiéře Hvězdných válek 0, 1, 2 a 3 v XVD Super Extra Special Edition. Čas a místo, vše se po mohutné implozi, kdy i sám Vesmír dostal srdeční zástavu, smíchalo. A lidi, planety i předměty ztratili své vyhrazené dráhy. Vznikl Nový neřád. Andelain Scéna 1 Interiér - záchodky u baru Postavy - hrdina + chlap, co dává ručníky dialog Okopaná omítka. Zleva se přes zeď probíjela muzika jako cirkulárka, vrčela, dusila a sekala se. Na dveřích jeho kabinky byla spleť nápisů, čistá grafika, co v kreslířském bloku nikdy nevězela. Dá to dost práce, vyrýt něco tak rozsáhlého do plechu, ale noci tu asi byly dlouhé. Musel se pousmát; smál se krásné chvíli, pro radost… a taky sobě, že se sem vrátil. Jak že zněla ta profláknutá poučka o prohraných bitvách? Dnes neviděl dvojmo. V umývárně viselo překvapivě zachovalé zrcadlo, jen jeden roh mělo uražený. Během mytí rukou se do něj podíval, alespoň letmo. Ten nateklý ret ještě úplně nesplaskl, ale jinak si připadal celkem podobný sám sobě. Místnost nebyla velká a lehce voněla po citrónovém saponátu. Spáry mezi starými kachlíky byly tmavohnědé a v rohu stál člověk, žmoulající v pravačce roli papírových utěrek. Jeho postoj byl široký, jako by se obával, že mu zem každou chvíli ujede pod nohama. „Pane Mu!“ Pozdravil druhý a pokusil se utrhnout si ručníček. Nepovedlo se. Pan Mu se sice snažil působit dojmem, že neexistuje, ale snahu o urvání utěrky si zřejmě vzal osobně. „Nerad bych si vyzvedával zásilku s mokrýma rukama.“ Řekl mladík se směsí pokory a pobavení. Pan Mu si ho prohlédl s novým zájmem, pečlivě odtrhl jeden dílek a podal mu ho. „Opatrně. Je to drahý.“ Bouchly dveře. Johnak Scéna 2 Exteriér - trosky + mlha, déšť Postavy - záporňák + někdo dialog i akce Zámek Egesof na planetě Palack byl dlouhá léta centrem cestovního ruchu, nikdo netušil, co na té stavbě všichni vidí, ale teď to bylo už stejně jedno. Před pár lety byl celý zámek zničen při pirátském útoku. Obyvatelé Palacku ve snaze zachránit obsah svých kapes tyto trosky pojmenovali Trosky a pokusili se slávu tohoto místa obnovit, bohužel marně. Už dlouho sem nikdo nezavítal. Proto to bylo ideální místo pro konání tajné schůzky. Muž, který tu čekal na svého informátora, byl nazýván mnoha jmény, jako třeba Záporňák, Šmejd, Arcizloduch, Fašoun, Masakrátor nebo Ovdovovač. Někteří mu dokonce tvrdili, že je zlý. Zastavil se. "Vím, že tu někde jste. Cítím vaši přítomnost. Měl byste si změnit kolínskou." Zpoza jedné trosky v Troskách vylezla naprosto nezajímavá postava. "Tu kolínskou mi dala moje maminka," bránila se. "Já vždycky tvrdil, že matkovražda by se neměla odsuzovat tak tvrdě," podotkl Záporňák. "Kvůli tomu tu ovšem nejsme. Viděl jste… ho? Nebo ji… já už ani nevím." Informátor přikývl. "Ano, viděl jsem… tu osobu na záchodcích v baru. Podával jsem tam ručníky." "A v jakém baru to bylo?" zeptal se Masakrátor. "Na jaké planetě?" "Já nevím." "Vy nevíte? Pracoval jste tam a neznáte jméno té planety?!" zahřměl Fašoun. "Když ty jména jsou všechny tak blbý a nedají se vyslovit," informátor se nervózně kousnul do rtu. "To máme dneska hezky, že?" "Vždyť je mlha," poznamenal Ovdovovač. "To ne, je takovej příjemnej deštík." "Ale v mlze!" "No… to je jedno," informátor pokrčil rameny. "Kde je moje výplata?" "Výplata? Vždyť ani nevíte, na které planetě jste byl!" "Vy jste chtěl vědět, jestli jsem tu… osobu viděl. A viděl." Šmejd zavrtěl hlavou a vytáhl motorovou pilu. "Ne. Zabít vás mě vyjde levněji." Informátor zvedl obočí. "Tady někdo viděl Tuskenský masakr motorovou pilou, co?" Vytáhl vlastní motorový dřevorubecký nástroj. "Já ho mám taky rád." Oba začali tahat za startovací šňůrky. Informátor nastartoval první. "Vy máte tu blbou Husquarnu, že?" vysmíval se Fašounovi. "Pořiďte si Black and Vader!" Arcizloduch nastartoval. "Uvidíme, kdo s tím umí lépe zacházet." Rozeběhli se proti sobě, vyskočili a setkali se ve vzduchu. A údy vesele létaly. Když jatka skončila, informátor byl sice mrtvý, ale Ovdovovač měl už jen jeden zbývající úd a s jeho pomocí se nikam neodplazí. Ale to nevadí, to se přišije. Chimera Ally Scéna 3 Exteriér - jezero, záchranný člun Postavy - sběratel, antistresový míček nespecifikováno Šel parkem, byl celý promočený od deště a přemýšlel o tom všem, co dnes prožil. Byl zoufalý a sklíčený. Rozhlédl se kolem sebe. A teprve teď si povšiml jezera, které se nacházelo za křovím. Povzdechl si a šel směrem k němu. Všiml si, že na vodě plave jakýsi člun. Ve člunu seděl jakýsi podivín. Ten muž se na něj podíval a řekl: "Nemáte náhodou antistresový míček?" Zastavil se a pohlédl na toho podivína. "Co prosím?" "Antistresový míček. Vypadáte, že ho potřebujete. Už toho měl dost, celý den se snažil utéct z tohoto blázince a teď po něm chce nějaký podivín antistresový míček. Zase na něj přišla ta nálada… musel ze sebe dostat všechen vztek. Vytáhl blaster a vydal se směrem k jakési budově na konci ulice. Major Scéna 4 Otevřený interiér Postavy - mrtvé osoby nespecifikováno Ještě jednou, pro jistotu, pohlédl na terasu přes zaměřovač nightstalkeru a pak povstal. Stráže byly eliminovány, jejich těla ležela bezvládně na terase. Přemýšlel, zda by bylo nejlepší vypadnout hlavním vchodem nebo si najít nějaký nenápadnější způsob uniku. Každopádně doufal, že mrtvolu Lucase někdo hned tak neobjeví. Mohl by dveře odpálit. Stráže před branou nevědí, že jsou jejich kolegové po smrti a tak rozhodně nečekají žádný útok zevnitř. Osudový omyl, který by mohl využít. Lehce se dotkl přilby a přiblížil si terasu, dvůr a bránu. Pomalu přejížděl pohledem z jednoho místa na druhé a pak to nalezl. Ideální. Zažehl trysky a vznesl se na dvůr. Škoda, že byla pevnost chráněná silovým polem, všechno mohlo být mnohem jednodušší. Ale tenhle způsob bude nakonec možná lepší. Pomalu, obezřetně, se přesouval k svému cíli. Nikdo se neobjevil, nikdo ho nezahlédl. Už mnohokrát se stalo, že někdo těsně před koncem ztratil opatrnost. Slyšel vyprávění o spoustě dobrých lidí a bytostí, kteří se těsně pár metrů před koncem nebezpečí rozběhli, aby to už měli za sebou. A častokrát to také za sebou měli, ovšem ne vždy tak, jak si představovali. Přistál za opodál stojícími kontejnery, vrátil si hledí na normální vzdálenost a pomalu postupoval k otvoru kanalizace. Odstranit potichu poklop nebylo nic snadného, ale zvládl to. Pomalu, naposledy, se Boba Fett rozhlédl po okolí a pak skočil do neznáma. Yanna Scéna 5 Podzemí Postavy - hrdina + dvě zvířata akce Je všeobecně známo, že banthu a vornskra nelze zkřížit. Bylo to známo i Luku Skywalkerovi, který byl svým věznitelem Darth Vaderem postaven před tento nadlidský úkol. Je třeba zmínit, že tento úkol byl dokonce i nadjedijský, což si Luke tváří v tvář oběma zvířatům v klecích opět plně uvědomil. Měl však na paměti Vaderovy výhružky, že pokud tato dvě zvířata nezkříží, jeho sestra Leia bude předhozena zvráceným choutkám Císaře, který si v poslední době nadmíru oblíbil bahenní zápasy. To Luke nemohl dopustit. Leia a potřísněná bahnem? Jak by to vysvětlil Hanovi? Bezradně se zahleděl na vyhládlého vornskra s mordou smáčenou odkapávajícími slinami a pokojně stojící banthu. Což o to, ta bantha by nebyla problém… Luku, použij Sílu… Luke se bezděčně ohlédl. Ne, Ben tam opravdu nebyl. Tobě se to mluví, pomyslel si. Velmi zhluboka se nadech a v tu chvíli mu praskla spona na opasku. Kdyby byl Luke záporný hrdina, jistě by v této chvíli bezděčně zaklel. Jelikož byl hrdinou kladným, pouze dočasně odložil kalhoty. Tak dobrá, řekl si. Otevřel klec s banthou a zkontroloval, jestli je opravdu tak pevně přivázána,jak se na první pohled jevilo. Vornskr ve vedlejší kleci běsnil. Luke obešel banthu ze všech stran. Procházel zrovna kolem její zadní části, když se ozvaly kroky. "Tak jak jsi pokročil?" ozval se Vaderův hlas deformovaný maskou. Luke se zmohl jen na: "Ehm…" Když Vader spatřil Luka v nedbalkách u banthy, řekl také jen: "Ehm…" a i když to nebylo přes jeho masku vidět, opravdu se mu ve tváři nepohnul jediný sval, když dodal: "Vidím, že jsi se rozhodl angažovat se osobně." Snad to bylo řízením osudu, či snad Síly, abychom tak řekli, že v tutéž chvíli praaskla přezka i na opasku Temného Lorda. Nastala mírně rozpačitá situace, v níž astmatické dýchání na okamžik ustalo a Luke zápasil se snahou zachovat neproniknutelný výraz. Čas se zpomalil. Kroky na schodech… "Jsi zde, můj učedníku?" Arianus Scéna 6 Interiér - vesmírná loď Postavy - droid, emzák, záporňák, holografický přenos nespecifikováno Velitel Thanas stál na palubě Deceptionu a přemýšlel. To, co se všem stalo - ne, nechce na to myslet. Zavřel oči a myslel na své mládí. Na pozemky svých rodičů, po kterých se tak rád procházel, na můstek a každou palubu Intercione, své první lodi, na které sloužil. Intercione, loď, kterou ztratil v bitvě o měsíc Endor. Thanas si pamatoval tvář i jméno každého z posádky, pamatoval si i slova svého prvního důstojníka, která vyřkl, když Intercione ztratila oba generátory štítu. Ne, Intercione a její posádka jsou ztraceny v zapomnění. Thanas si povzdechl. Tolik smrti pro nic. Tolik zabíjení. Vzpomínal na poučky Nového řádu, které mu dodávaly tu pevnou víru v řád. V to, co kázal Císař. "Pane, Mostar vysílá transmisi. Komodor Hornblower vás žádá, zda byste ihned nevyzvedl plány Emperor´s Glory," ozvalo se mu za zády. Thanas vzal na vědomí svého prvního důstojníka - poručíka Verchia, ne-člověka z rasy Loord. "Máme převzít transmisi?" zeptal se Thanas. "Ne, máme inhed zamířit na Kuat a tam převzít tyto informace ukryté v HDD droida." "Zajímavé, avšak…" "Počkejte pane, přijímáme transmisi. Viceadmirál Palleon." "Ihned ji zobrazte," řekl s ledovým klidem Thanas. Poručík Vercha předal několik rozkazů a u výhledu se zobrazila holografická podoba viceadmirála v čtvrtinové velikosti. "Oznámení všem křižníkům Impéria. Dle rozhodnutí naší vrchni velitelky, admirála Daaly, se všechny lodě shromáždí ve stínu planety Yavin. Další rozkazy dostanete na místě. Chimaera konec." Kora Scéna 7 Interiér - cvičná kuchyňka Postavy - hrdina a další čtyři postavy, nářadí na úklid nespecifikováno Rázná ruka vzala za kliku a dveře se zprudka otevřely. "Tak jsme tady mládeži," vysoký muž se hrdě rozhlédl po místnosti. "Toto" popošel kousek dovnitř, aby uvolnil výhled "je ona tolikrát zmiňovaná cvičná kuchyňka." Čtyři páry očí přejely s nezájmem po interiéru. Instruktorovy to však nijak nezkazilo náladu a pokračoval se stejným zápalem jako by si nevšiml jejich protáhlých obličejů. "Tenhle prostor se stane vaším působištěm pro dalších několik týdnů." Ozvala se čtveřice znechucených povzdechnutí. Instruktor se nenechal vyvést z rovnováhy. "Věřím že si povedete dobře," naposledy po nich střelil zářivým úsměvem a zabouchl za sebou. "Jo, a koukejte po sobě uklízet! Nářadí je v rohu," ozvalo se ještě jakoby z velké dálky za dveřmi. Mladíci osaměli. "Tak co teď?" otázal se nesměle útlý blonďáček. Náš hrdina (!!!) si sklesle povzdechl. "Umíte to někdo s mixérem?" otázal se věcně. "Tak trošku možná..." přiznal mohutný tlouštík, kterému kuchyňská zástěra obepínala objemné břicho. "Bezva! Tak ho popadni a něco si s ním zkus." Tlouštík přikývl a začal se hrabat v zásuvkách. "Myslíš, že mixér nás spasí?" otázal se sarkasticky zrzek ležérně se opírající o sporák. Hrdina (!!!) mu nevěnoval pozornost a vzal blonďáčka kolem ramen "Pojď, něco ti najdem." řekl konejšivě a otevřel první zásuvku. Po třech týdnech "No tak! Dej mu! Vopři se do toho!" instruktor sledoval se zápalem scénu před sebou. Tlouštík znovu roztočil mixér nad hlavou a s nelidským řevem jím šlehnul po křehkém blonďáčkovi. Metličky zasvištěly vzduchem. Drobný chlapec však na nic nečekal, hbitě uskočil a poslal po protivníkovi porcelánový talíř doprovázený dvěma vidličkami. Ty se neminuly, ale kuchyňská zástěra na tlouštíkově těle střely bez problémů odrazila. "Dobrá! To stačí," zvolal náhle instruktor až se oba bojovníci překvapeně ohlédli. "Výborné." pokračoval když ustal řinkot nádobí " A teď vy dva." Ohlédl se na našeho hrdinu (!!!) a zrzka. Chlapci si vyměnili místa. Hrdina (!!!) vytáhl váleček na nudle a postavil se do střehu. Zrzek netečně postával na své straně provizirního kolbište v kuchyňce. Chvíli se oba dva navzájem měřili pohledy až nakonec náš hrdina (!!!) nevydržel. Rozeběhl se a rozmáchl se válečkem po zrzkově hlavě. Zrzek vykryl ránu rukou se struhadlem a druhou rukou s druhým struhadlem mu strouhl po rameni. Od střetu létaly proužky látky, ale hrdina (!!!) stihnul uhnout dříve než se struhadlo dostalo na kůži... Instruktor spokojeně pozoroval další průběh zápasu... "Výborně mládenci," z instruktorova hlasu zaznívala hrdost. "Úspěšně jste absolvovali výcvik v kuchyňském bojovém stylu." znovu přejel očima po nevyrovnané řadě stojící proti němu. "Váš výcvik bude pokračovat v kumbálu. Hodně štěstí..." (!!!).....ozve se hrdinův motiv Lianna Scéna 8 Interiér - motorest Postavy - hrdina, strom dialog Osoba na posteli otevřela oči. "Ne," zaúpěla při pohledu na strom. "Ale ano." "To přece není možný. Ty tu vůbec nejsi. Strom v motorestu, to je blbost." "Vážně?" "Dobře, tak ne. Ale mluvící strom v motorestu je blbost určitě." "Vzpomínám si, že když jsi mi tu včera brečel na rameni a svěřoval se, nijak nepatřičné ti to nepřipadalo." "To bych nikdy… Stromy nemají ramena!" "A nemluví." "Co se mi to stalo? Kdo jsem? Co tu dělám? Proč jediné, co se mi vybavuje je ta zatracená kuchyňka? Ta kuchyňka a …" "A co?" vyzvídal strom. "A ty sušenky. Ležely na talíři, měl jsem jich jen pár… tak tři, čtyři… určitě ne víc než deset…" Na tváři s temnými kruhy pod očima se objevil zamyšlený výraz. "Že by za to opravdu mohly ty sušenky? Kdo ví, co do nich dali? Byla to přece jen cvičná kuchyňka..." "Chceš říct, že jsi snědl jídlo, které jsi našel ve cvičné kuchyňce? Jak může být někdo takový hazardér? Ve tvém stavu by ti měl mluvící strom připadat normální." "Nech si to poučování." "Jak může někdo provést něco tak nezodpovědného?" "Zavři pusu." "Nemůžu. Přiznej si, že to byla blbost." "Mlč." "Takhle riskovat!" "Sklapni!" "Zjevně nemáš ani špetku zdravého rozumu." "Mám tě plný zuby. To se radši nechám zabít v nějaký kýčovitý scéně, než tě poslouchat." Bruxa Scéna 9 Exteriér - západ slunce/měsíce/astronomického tělesa Postavy - hrdina, záporňák nespecifikováno Leonardo zedl zrak a zaostřil. Po dnech úmorné cesty bez jídla a téměř bez vody byl jeho vyčerpaný organismus blízko zhroucení. V temnotě platanového háje bylo něco špatně. On to cítil. A posléze, když jeho oči konečně poslechly, také spatřil - bylo to tělo zavěšené na jedné z nižších větví, houpající se v teplém vánku. Mladík se dobelhal blíž. "Jak zajímavé," pronesl s patřičnou dávkou cynizmu. Zapadající měsíc posledním paprskem Tarkinova dne zasvítil na překvapenou vrásčitou tvář. "Otče!" vykřikl mladík náhle a vrhl se k tělu. Teď už o tom nebylo pochyb - jeho cesta byla marná, jeho otec mrtev. "Já ti říkal, že máš sbírat raději mince. Nebo známky!" "A on se tě vždycky ptal, o čem to žvaníš. Všude se přece platí kredity." "Nikdy úplně nepochopil praktičnost oběživa, s kterým je kromě placení možné dělat i jiné věci." "Jako třeba?" "No… hm… losovat?" Odpověděl blonďáček nejistě. Teď už jsem v deliriu, dokonce slyším hlasy, co ke mě promlouvají, pomyslel si. "On tě nikdy nechápal. Proč ses vůbec obtěžoval zachraňovat ho?" Leo vytáhl nůž - poslední zbraň, co ještě neztratil - a jal se odřezávat svého otce z větve. "Co blbneš, čéče? Dyť už je stejně mrtvej. Teď na tom nic nezměníš." Leovy modré oči se naplnily slzami. "Jak může moje podvědomí vyprodukovat něco tak necitelného?" zeptal se plačtivě. "No dovol, já nejsem žádné tvoje podvědomí. Já jsem docela samostatná bytost - vlastně několik bytostí, ale na tom teď nesejde." "Urgh," odvětil mladík, protože lano konečně povolilo a on se ocitl na zablácené zemi, přivalen mrtvolou svého otce. "Pointou je - ty máš něco, co tvůj otec neměl. A co já chci!" "Moji Sílu… tu nedostaneš." "Netrefils, hošánku." "Tak tedy - mé tělo? Nikdy!" "Vedle jak ta jedle." "Tak co tedy?" pronesl Leo třesoucím se hlasem. "Klíčky od tvé vesmírné lodi." S úlevným výdechem se mladíkovi konečně podařilo setřást ze sebe sběratelovo tělo. "Když jen to… máš je mít. Ale dávej na ni pozor, hyperprostorový generátor zní poslední dobou nějak divně…" "Sklapni a hoď ty klíčky za sebe." Leonardovi se povedlo zvednout se na kolena, ta se mu však třásla. Žádné projevy odvahy nepřipadaly v úvahu. Povzdechl si a sáhl do vnitřní kapsy svého spodního prádla s obrázkem Boby Fetta a vytáhl to nejvzácnější, co měl - klíčky k jeho vlastnímu YT-3000. "Šetřil jsem na něj celý svůj život!" poznamenal vyčítavě. "Zmlkni a házej, nebo střelím!" Leo zavřel oči a s vypětím všech sil se mu podařilo hodit klíčky za sebe. Hájem zazněl výstřel z blasteru. Mladík se zabořil tváří do bahna. Sakra, já jsem se asi po… a zatraceně, blesklo mu hlavou. "Bobo!" pokusil se vykřiknout, avšak vše, co se ozvalo, bylo tiché, zklamané "glub, glub". Tess Scéna 10 Interiér - záchodky u baru Postavy -záporňák, hajzlbába nespecifikováno Pozoroval svou tvář v zrcadle a holil se. Světelným mečem nastaveným na volbu "holení". Přemýšlel o svém posledním úkolu. Nakonec to nedopadlo tak špatně, pomyslel si. Lepším se. Pozoroval svou tvář v zrcadle a najednou si nebyl jist tím, co se stalo, co si pamatuje. Celý zběsilý den? měsíc? uběhl jako divný sen. Jak dlouho to může být, co tu naposled stál, s mokrýma rukama, šílící z toho, že právě došly ručníky? Nebyla jeho agresivní reakce na tuto skutečnost posledním důvodem, proč se přidal na stranu zla? Není snad tento samotný objekt a jeho… provozovatelé semeništěm nejhoršího zla Galaxie? A… co na tom? Vypnul světelný meč a přejel rukou po tváři. Hladká jako dětská prdelka, spokojeně konstatoval. Usmál se, otočil se a, pohazuje si světelným mečem, odcházel. "Moment!" vyskočila ze svého trůnu osoba pohlaví pravděpodobně ženského, která zde provozovala svou živnost. Již zběžný pohled prozrazoval, že na ni toto prostředí zanechalo trvalou nálepku. "A uklízet ten bordel bude kdo?" její prst vyčítavě mířil k zašpiněnému umyvadlu. Nasupil se. Ta kráva mu zkazila den. Podíval se na světelný meč ve své ruce. Pch, přece se něčím takovým nebude špinit. "Zapadni, babo!" mocně zařval a kopnutím si otevřel dveře. Pak už se s nevěřícným výrazem v hasnoucích očích pomalu hroutil k zemi. "Takovej ksindl," zamračeně zakroutila hlavou babice. Vytáhla zakrvácený pilník na nehty z mrtvoly. "Igore, další vepřové!" zahulákala do chodby a odebrala se do své kukaně, znovu si pilovat drápy. - The End -