Sienarův kontrakt
Autor: Lord Nyax
Rok 1 N. I. L. (nového imperiálního letopočtu) – 18 let před bitvou o Yavin
Raith Sienar neměl velké vesmírné lodě rád.
Cítil se ztracený. Bloudil chodbami Sinisteru, hvězdného destruktoru třídy Venator, a stále nikde neviděl to, co toužil nalézt. To, co čím dál naléhavěji potřeboval nalézt. Proto navrhuju stíhačky a ne křižníky, pomyslel si kysele. Ve stíhačce není problém sociální zařízení najít. Oprava, uvědomil si. Ve stíhačce není sociální zařízení. Tečka.
Když konečně vyšel z místnosti, kam i císařpán Palpatine musí pěšky, podlaha se mu otřásla pod nohama. Poznal to zachvění – Sinister právě opustil světelnou rychlost. Pohlédl na zápěstní chronometr. Podle harmonogramu potřeboval být za dvě hodiny na Corusc- vlastně na Imperiálním Centru, opravil se okamžitě. Za dvě hodiny. Za dvě hodiny tam bezpodmínečně musí být, jinak přijde o příležitost století. Za dvě hodiny začíná u Palpatina slyšení, při kterém mu budou návrháři vesmírných stíhaček prezentovat své projekty, podle nichž pak císař a jeho poradci z flotily vyberou společnost, která se stane hlavním dodavatelem stíhaček pro celé Impérium. Za dvě hodiny...! Jestli se na toto slyšení se svým prototypem nedostaví včas, jeho firma Sienar Fleet Systems rovnou může zamávat kontraktu sbohem. Palpatine nesnášel nedochvilnost.
Zneklidněný Sienar vyrazil do turbovýtahu a na můstek, aby zjistil, co se děje a proč zastavili. Velitelské středisko na rozdíl od sociálních zařízení naštěstí na nástěnných plánech lodi zakreslené bylo. Stormtroopeři ho nejprve nechtěli na můstek pustit, ale když jim zamával před nosem identifikační kartou autorizovanou samotným císařem, beze všeho ho nechali vejít.
Za průzorem můstku pomalu plula planeta, částečně zastíněná vesmírnou stanicí. Přímo před přídí Sinisteru byla řada malých nákladních lodí, kterým v cestě stály dva starší dreadnaughty s imperiálním znakem na boku a hvězdný destruktor třídy Victory. U průzoru stál kapitán, který zadumaně hleděl na výjev před sebou; vedle sebe měl červenobílého protokolárního droida IMP-22.
Sienar přistoupil ke kapitánovi a zběžně mu ukázal identifikační kartu VIP pasažéra. „Proč jsme opustili hyperprostor?“ chtěl vědět.
„Ále, jenom kontrola,“ mávl kapitán rukou. „Od doby, co jsme zavedli Nový řád, se kontroly pořádně zpřísnily. Musíme počkat, až prověří lodě před námi, a poletíme dál. Nepotrvá to ani deset minut, uvidíte.“
„Ano, ano, déle to rozhodně trvat nebude,“ přitakal droid IMP-22. Kapitán se trochu samolibě pousmál.
Tak to bych to mohl stihnout bez problémů, pomyslel si Sienar. Trochu se mu ulevilo.
„Tyhle kontroly jsou nutné,“ pokračoval kapitán. „Kvůli pirátům, pašerákům a jiným nekalým živlům, chápete. Ale co, aspoň se zatím můžeme kochat scenérií.“ Pokynul rukou k vesmírné stanici. Kus od ní se právě chystala skočit do hyperprostoru trojice malých stíhacích letounů. „Podívejte – tři Starhawky. Nádherné stroje. Nejrychlejší ve vesmíru.“
„Ne, Epsilon-7 je rychlejší,“ zavrtěl hlavou Sienar.
„To tedy není,“ trval na svém kapitán. „Letěl jsem ve všech stíhačkách, co jich za posledních dvacet let v Jádru vzniklo, a říkám vám – stíhačku Starhawk nic nepředhoní.“
„Kapitán Colden má pravdu,“ přizvukoval IMP-22, jakoby trochu nešťastně. „Starhawk je skutečně nejrychlejší stroj v galaxii.“
„Vidíte, i můj droid to tvrdí,“ řekl kapitán. „A jak známo, droidi nikdy nelžou.“
„Epsilon-7 je rychlejší,“ opakoval Sienar.
Kapitánovi došla trpělivost. „Jak vy to můžete vědět?“ obořil se na Sienara.
„Já jsem je zkonstruoval,“ řekl Sienar. „Obě.“ Otočil se na patě a odkráčel od zkoprnělého kapitána ke dveřím můstku.
* * *
„Kdo si ten chlap myslí, že je?“ vybuchl kapitán Colden, když se za konstruktérem zavřely dveře.
Jeden z jeho důstojníků si vyvolal krátký seznam VIP pasažérů, a tak mu mohl dát okamžitou odpověď. „Podle všeho je to Raith Sienar, pane.“
„Ten Sienar?“ vydechl Colden překvapeně.
„Nikoliv – Raith Sienar, pane,“ upřesnil IMP-22 v domnění, že Colden špatně slyšel. „Náš hlavní pasažér. Člověk, kterého máme i s jeho prototypy stíhacích strojů dopravit na Imperiální Centrum.“
Colden probodl nebohého droida pohledem. Občas mu lezl na nervy, přesto, že ho nechal přeprogramovat tak, aby podporoval každé jeho tvrzení.
A teď Sienar Coldenův podvod odhalil a ztrapnil ho před celým osazenstvem můstku. Kapitán zavrčel a ohrnul ret v úšklebku. Za to mu Sienar zaplatí. Ještě sice nevěděl jak, ale zaplatí za to.
* * *
Imperiální Centrum. Planeta, kolem které se točí celá galaxie. Planeta, jejíž celý povrch pokrývá nekonečné město. Planeta, která září do noci kosmu jako drahokam Corusca, díky němuž získala jméno, pod kterým byla známá desítky tisíc let, vlastně ještě před rokem: Coruscant.
Spousta bytostí bude tomuhle světu stejně pořád říkat tímhle jménem, pomyslel si Raith Sienar kacířsky, když si uvědomil, že sám o něm tak také ještě někdy uvažuje. Zvyk je duraocelová košile. Vystoupil z raketoplánu v hlavním vesmírném přístavu, v ruce pouzdro s nákresy. O okamžik později přistály po obou stranách raketoplánu dva identické stíhací letouny – prototypy, jejichž plány Sienar držel v rukou.
Sienar se láskyplně zahleděl na jeden ze strojů. Tohle je moje vstupenka do budoucnosti. Stíhačka nebyla velká, na délku měla jen něco přes šest metrů. Sienar jí dal podle charakteristického tvaru jméno H-wing.
Poklop na vršku oblého kokpitu se otevřel a vylezl z něj testovací pilot, jeden z nejlepších, jaké měla firma Sienar Fleet Systems k dispozici. H-wing sice neměl deflektorní štíty, hyperpohon ani podporu života, takže pilot na sobě musel mít celou dobu skafandr, ale Sienar doufal, že právě tohle mu nakonec pomůže zakázku vyhrát – díky těmto opatřením byla stíhačka třikrát levnější než jakýkoli jiný stroj, který společnost Sienar Fleet Systems nebo její předchůdce, Republic Sienar Systems, kdy vyrobila.
Pohlédl na chronometr. Do audience u císaře zbývalo ještě půl hodiny. To by měl akorát stihnout. Přivolal si aerotaxi a s oběma piloty se nechal odvézt přímo před audienční halu Císařského paláce.
Bezpečnostní kontroly zabraly dalších deset minut. Sienar vstoupil do obrovského sálu, který většina občanů Impéria znala z HoloNetu jako přeplněné místo, v němž císař Palpatine nebo Sate Pestage, Ars Dangor či jiný z jeho poradců pronášeli proslovy ke shromážděným hodnostářům a představitelům jednotlivých planetárních systémů. Dnes však zůstaly tisíce míst neobsazeny; pouze v několika předních řadách sedělo několik desítek bytostí. Konkurence, pomyslel si Sienar. Spatřil zde zástupce firmy Rendili StarDrive, šéfa Kuat Drive Yards lorda Kuata z Kuatu, ředitele Subpro Corporation, trojici Sullustanů ze SoroSuubu a ve vysoké šedovlasé ženě úplně na kraji rozpoznal ředitelku nově vzniklé společnosti Cygnus Spaceworks. Spolu se svými testovacími piloty si také vybral prázdné místo v přední řadě a posadil se.
Nečekali dlouho. Zazněla krátká fanfára a pod pódium z obou stran nastoupilo okolo padesáti admirálů a kapitánů Imperiální flotily; Sienar mezi nimi poznal i kapitána Coldena. Pak se otevřely majestátní zdobené dveře za pódiem a vstoupil císař Palpatine, doprovázený Darthem Vaderem a několika dalšími vojenskými poradci. Potlesk, který se vzápětí rozezněl sálem, zněl trochu nevýrazně, protože necelá stovka bytostí nedokázala aplaudovat zdaleka tak hlasitě jako tisíce, pro které byl sál určen.
Vůdcům Impéria to však zřejmě nevadilo. Císař počkal, až tichý potlesk odezní do ztracena, roztáhl paže a promluvil: „Vítejte, přátelé. Jak jistě víte, já, lord Vader, a vrchní imperiální velitelé dnes rozhodneme o tom, kdo z vás získá zakázku na výrobu stíhacích strojů pro celou Imperiální flotilu. Posoudili jsme vaše návrhy a projekty a všechny mají něco do sebe. Usnesli jsme se tedy, že vítěze kontraktu určíme praktickým testem vašich letounů.“
Sienar si v duchu zamnul ruce. Pochyboval, že některé z ostatních společností mají tak špičkové testovací piloty jako on.
„Pro vaše stroje jsme připravili trasu, která by je měla dokonale prověřit. Povede přímo z povrchu této planety až do vesmíru, přesněji řečeno k nejbližšímu měsíci Imperiálního Centra,“ pokračoval Palpatine. Sienar si oddechl. Při slově „vesmír“ ho zamrazilo – obával se, aby test nevyžadoval použití hyperpohonu, ale jeho obavy byly evidentně zbytečné. „Trasa bude vyznačena navigačními bójemi. Všechny stroje poletí najednou; ten, který se do cíle dostane jako první, vyhrává. Startuje se za dvě hodiny z vesmírného přístavu Brendool.“
Představitelé jednotlivých firem a jejich piloti se začali zvedat; císař je však zarazil gestem ruky a dodal: „Ještě dvě věci, pánové. Testovací piloty nebudete potřebovat, se svými stroji poletíte vy sami.“ Na tváři se mu usadil ďábelský úsměv. „A likvidovat soupeře je povoleno.“
* * *
Konstruktéry odvezl do přístavu Brendool raketoplán plný stormtrooperů; nejspíš proto, kdyby se někdo z nich rozhodl ve světle nových podmínek od soutěže ustoupit. Sienar by to rozhodně moc rád udělal. Od chvíle, kdy císař řekl, že se stíhačkami poletí sami konstruktéři – a že mají dovoleno střílet po soupeřích – se Sienar snad už stokrát proklel. Proklínal se za svou šetřivost, proklínal se, že v rámci úspor nedal stíhačkám ani deflektorní štíty, ani třaskavé střely, ani protonová torpéda, ani tažný paprsek, ba ani tu pitomou podporu života! Sám nikdy neměl v úmyslu do té stíhačky sednout! Samozřejmě od počátku věděl, že H-wing je létající rakev, ale plně si to uvědomil až teď, když s ním měl letět sám. Kdo mohl tušit, že císař bude chtít rozhodnout takovýmhle zvráceným způsobem?!
Sienar se rozhlédl po přístavu. Všude kolem, kam až oko dohlédlo, byly stále ještě vidět stopy bitvy o Coruscant. Před rokem se sem během bitvy zřítily trosky křižníku Separatistů, které srovnaly několik kosmodrapů se zemí – samozřejmě jen obrazně řečeno, zástavba sahala na Coruscantu desítky kilometrů hluboko – a výsledná tlaková vlna spolu s radiací vážně poškodila všechny budovy v okruhu několika stovek metrů. Oblast přestala být obyvatelná; kterákoli stavba se mohla kdykoli zřítit. Opravy a demolice zde ještě nezačaly, protože konstrukční a opravárenští droidi byli naléhavěji potřeba jinde – tam, kde se ještě dalo něco zachránit. Samotný přístav byl poslepovaný jen provizorně; Sienar měl podezření, že jen pro tuto konkrétní příležitost. Musel uznat, že císař si startovní místo závodu vybral skutečně dobře – ani nemilosrdnému vladaři, jako byl on, by nijak nepomohlo, kdyby při potenciálně smrtícím závodu stíhacích letounů zbytečně uvrhl v ohrožení životy nevinných občanů v nepoškozené části města.
A taky že ten závod smrtící bude, pomyslel si Sienar pochmurně, když se rozhlédl po startovní ploše. Prototypy všech konstruktérů už tu byly připraveny; obklopené kruhem stormtrooperů, z něhož nebylo úniku. Sienar si nasadil poslední součást své kombinézy kombinované se skafandrem – černou leteckou helmu – a vykročil k H-wingu. Koutkem oka zahlédl, jak se před stíhačkou SoroSuubu pere trojice sullustanských designérů; o pochybné privilegium letět s jejich stíhačkou evidentně nikdo nestál. Oba zástupci Rendili StarDrive si také vyjeli po krku, ale když na rozhádané skupinky namířili stormtroopeři své BlasTechy, všechny spory rázem umlkly a dva nešťastníci s nejmenší kuráží vykročili ke svým strojům. Většina ostatních konstruktérů už dávno věděla, že nemá smysl vzdorovat, a nastoupila do letounů. Ředitelka Cygnus Spaceworks nastupovala pomalu, vznešeně a důstojně; naproti tomu Kuat z Kuatu ani nezaváhal, nedočkavě ke svému stroji přiskočil a do jeho kokpitu se přímo vrhl. Na toho si budu muset dávat největší pozor, pomyslel si Sienar.
Po žebříku vylezl do kokpitu H-wingu, usadil se za řízením a zavřel za sebou poklop. Chvíli čekal, dokud se ke startu nepřipraví i ostatní účastníci tohoto nedobrovolného závodu. Když jeden z císařových pobočníků – byl to Sate Pestage? nebo snad Armand Isard? – konečně vydal povel ke startu, ruce se Sienarovi na řídících pákách k jeho lehkému úžasu přestaly chvět. Žilami mu proudil adrenalin.
Stíhačky se vznesly do vzduchu, některé váhavě, některé o něco sebejistěji. Sienar si na navigačním displeji vyhledal nejbližší bóji, nastavil šedesátiprocentní výkon a vyrazil k ní – byla za nejbližším začernalým kosmodrapem. Nechtěl letět příliš rychle, aby na sebe neupoutal pozornost natěšenců, jako byl Kuat.
Jiní nebyli tak opatrní. Štíhlá lesklá stíhačka z firmy, kterou neznal, vyrazila prudce vpřed, následovaná sullustanským strojem. Kuat jim byl okamžitě v patách a spustil palbu, jako by se to rozumělo samo sebou. Štíhlý letoun dostal zásah. Kuat nepřestával střílet. Lesklé stíhačce uletělo nejprve křídlo, pak motorová sekce, a nakonec se v otočkách zřítila do mrtvých hlubin dole.
Sullustan nejspíš na zadním displeji spatřil, co se stalo. Evidentně zpanikařil. Strhl stroj stranou – úplně pryč ze směru, kterým byla první bóje – a zamířil pryč, směrem k obloze. To není dobrý nápad, pomyslel si Sienar. Sullustan se evidentně pokoušel uletět pryč. Ještě nebyl ani půl kilometru daleko, když vtom se zdánlivě odnikud vynořila letka šestikřídlých stíhaček ARC-170 a během dvou sekund rozstřílela odolnou sullustanskou loď na prach. Císař se evidentně dobře pojistil pro případ, že by některý z uchazečů dostal zaječí úmysly...
Sienar neustále po očku sledoval na displeji své konkurenty a snažil se pokud možno držet stranou. Věděl, že jeho stroj snese bez štítů maximálně dva nebo tři zásahy laserem; k totální vaporizaci H-wingu by však bohatě stačilo také jedno jediné torpédo nebo třaskavá střela.
Sotva dokončil tu myšlenku, kokpitem se rozpípal alarm. Někdo ho zaměřil a chystal se po něm vypálit řízenou střelu. Vyvolal si údaje o stroji, který na něj útočil – byl to plochý stroj s bublinovitým kokpitem, patřící té ženské z Cygnus Spaceworks. Sienar zaskřípal zuby. Začal trhat H-wingem ze strany na stranu, aby jí znesnadnil míření, ale pozdě. Další pípnutí oznámilo, že střela ho zaměřila. Letěla na něj přímo zezadu. Sienar si zobrazil údaje o její hlavici. Úlevně si vydechl, když zjistil, že to není rychlá třaskavá střela, ale o mnoho pomalejší protonové torpédo. Sienar smýkl H-wingem prudce doleva, aby se vyhnul budově, za kterou se nacházela další navigační bóje, a pak zase prudce doprava za budovu.
Torpédo se sice nenechalo setřást, ale to vůbec nevadilo. Za budovou mu totiž vlétl přímo do cesty bachratý neohrabaný letoun Rendili StarDrive a vzápětí se z něj stala rychle rostoucí ohnivá koule.
* * *
Kapitán Colden stál spolu s dalšími veliteli na startovní ploše vesmírného přístavu Brendool a díval se směrem, kterým zmizely soupeřící stíhačky. Zpočátku zvažoval, že ze Sinisteru přivolá eskadru svých nejlepších pilotů, aby Sienara permanentně vyřadili ze závodu, ale zásah císařových letců proti prchajícímu Sullustanovi ho přesvědčil, že by to nebyl moc dobrý nápad.
Nu což, ušklíbl se. Sabotáž, kterou prozíravě nechal provést hned po té potupě na Sinisteru, bude muset stačit.
* * *
Sienar vedl svou firmu už dvacet let. Dobře věděl, že konkurenční boj může být někdy docela drsný, ale nikdy se ani nenadál, že se kvůli obchodním zájmům dostane do takovéhle šlamastyky.
Kličkoval mezi budovami k další bóji. Nacházel se zhruba uprostřed „pelotonu“; krvelačný lord Kuat byl v jeho samém čele. Větší starosti v tuto chvíli dělala Sienarovi ředitelka Cygnus Spaceworks; nikdy by do té vyzáblé ženské neřekl, že dokáže být takhle sveřepá a neústupná. Sienar se všem ostatním letounům úzkostlivě vyhýbal; věděl, že v přímém boji by jeho H-wing neměl moc velkou šanci na úspěch. Přesto se pořád ještě nevzdával myšlenky na vítězství.
Když zaměřil další bóji, zjistil, že ho navádí vysoko do atmosféry. Fajn; pozemní část závodu evidentně přežil ve zdraví, teď ještě zbývala ta druhá, vesmírná část.
Sotva však obrátil H-wing k obloze, motor divoce zaškytal, stíhačka se divoce roztočila a Sienar náhle překvapeně sledoval, jak se přední průzor obrací k zemi a šílenou rychlostí před ním rotují rozmazané struktury dole.
Sienarovi na čele vyrazil horký pot, ale zachoval si chladnou hlavu. On tu stíhačku navrhl; jestli v ní má někdo přežít – jestli má někdo odhalit, co je s ní v nepořádku – pak je to právě on!
Rychle si vyvolal diagnostické údaje. Počítač hlásil, že repulzory běží na plný výkon – ale vždyť to byl nesmysl! Kdyby fungovaly, nemohla by se přece stíhačka řítit k zemi –!
Sienar v náhlém popudu sáhl po tlačítku, které vypínalo repulzory...
A pád stroje se zpomalil. Sienar poslal maximum energie hlavním motorům a se skřípěním namáhané elektroniky a spojů obrátil stresovaný stroj zpátky k obloze.
Jedno mu bylo jasné – tohle nebyla porucha. Byla to sabotáž. Někdo zkratoval repulzory tak, aby se při pokusu o let kolmo vzhůru samy zapnuly, ale aby pracovaly přesně opačně, než mají – aby stíhačku nedržely nad zemí, nýbrž aby ji k zemi přitahovaly!
Sienar převedl veškerou energii do motorů a spěchal vzhůru do oblaků za svými soupeři. Měl celkem opodstatněný dojem, že je poslední. Ale kdo mohl tu sabotáž provést? přemítal horečně. Žádný z jeho konkurentů to být nemohl – ti vůbec neměli k jeho prototypům přístup. Musel to být buď přímo někdo od císaře, a nebo někdo na palubě Sinisteru. Colden...?!
No, teď nemá cenu to řešit, okřikl se Sienar v duchu. Teď je potřeba soustředit se na přežití. A na vítězství. A doufat, že H-wing není sabotovaný ještě nějakým dalším způsobem...
Když se Sienar vynořil z nazlátlých mraků, spatřil, že z jeho soupeřů zbyli už jen tři: jakýsi nafialovělý letoun připomínající trojzubec, ředitelka Cygnus Spaceworks... a lord Kuat z Kuatu. Oprava – už jen dva. Trojzubec se pod palbou Cygnusanky rozletěl na kusy.
Sienar je oba rychle doháněl, protože na rozdíl od nich posílal veškerou energii motorům; jeho zbraně nespotřebovávaly vůbec nic a jejich kondenzátory už byly úplně vybité. Možná byl nejvyšší čas to změnit. Poslal zbraním čtvrtinu energie, což ho trochu zpomalilo; jeho zbývající dva soupeři opět začali získávat náskok.
Sienarovy senzory zachytily poslední, cílovou bóji – nacházela se jen asi sto kilometrů daleko, na oběžné dráze coruscantského měsíce, který v jeho průzoru už několik minut rychle rostl.
Kuat z Kuatu měl před Cygnusankou bezpečný náskok, ale přesto k Sienarově úžasu zpomalil a otočil svou stíhačku proti ní. Tomu chlapovi nestačí vyhrát, blesklo Sienarovi hlavou. On nás chce všechny zlikvidovat.
Oba stroje se dostaly na dostřel. Cygnusanka spustila palbu jako první; Kuat s palbou vyčkával, jako by se jí vysmíval. Vzápětí však za svou nafoukanost zaplatil, když jedna z jejích laserových střel ustřelila kus jeho senzorové antény. To už Kuat také pálil ze všech čtyř hlavní; loď Cygnus Spaceworks se otřásla a pak se změnila v oblak atomů vodíku a hélia.
Kuat otočil loď zpátky ve směru cílové navigační bóje; jestli proto, že si s poškozenou stíhačkou na Sienara netroufal, nebo proto, že mu vynechávala poškozená senzorová sestava, to Sienar nevěděl.
Honem vyrazil za Kuatem, i když věděl, že jeho šance zvítězit je mizivá. Přes Kuatův nadupaný stroj se nedostane...
Kuat se přiblížil na vzdálenost pouhých několika kilometrů od bóje – cíl měl prakticky nadosah – když vtom se jeho stíhačka otřásla. Kuat opětoval palbu – a až pak ohromený Sienar na radaru zjistil, po čem to kuatský lord vlastně střílí.
Kolem cílové navigační bóje se vznášela čtveřice stacionárních turbolaserových platforem. Císařova poslední zkouška.
Kuat znovu vypálil a nejbližší platforma se rozletěla na kusy. Ke dvěma nejvzdálenějším turbolaserům vyslal protonová torpéda, avšak čtvrtá a poslední turbolaserová platforma po něm také stačila znovu vystřelit. Přetížené štíty stíhačky vypověděly službu a lord Kuat z Kuatu skončil stejně jako desítka jeho kolegů, které dnes zlikvidoval podobným způsobem.
A Sienar tu zůstal sám. Sám s cílovou bójí – a s poslední turbolaserovou platformou. Věděl, že jeho lasery jsou příliš slabé, než aby jedinou ranou platformu zničily – pochyboval totiž o tom, že stihne vypálit víc než jen jednu ránu – ale pokusit se o to musel. Dostal se na dostřel – automatické senzory platformy ho zaměřily – Sienar stiskl tlačítko a vypálil.
Mohutný zášleh energie z obou laserových kanónů H-wingu ho dočista zaskočil. Oba výboje byly tak silné, že to stíhačce doslova uškvařilo zbraňové systémy – nepochybně šlo o další sabotáž. Když se však oba zesílené paprsky střetly s platformou, bylo jasné, že automatizovaný turbolaser už po něm nevypálí. Začernalé trosky platformy se rozletěly na všechny strany... a Sienar vítězoslavně vyrazil k cílové bóji. Teď už mu nic nestálo v cestě.
Neznámému sabotérovi byl upřímně vděčný. Věděl, že bez něj by to nedokázal...
* * *
O pár hodin později císař symbolicky převzal od Sienara nákresy nové stíhačky a slavnostně mu předal kontrakt. Sienar věděl, že celé je to jen divadlo – jeho společnost už byla stejně před rokem znárodněná a Impérium ji mohlo kdykoli zcela ovládnout. Zrovna tak ale věděl, že dokud se Impériu nezprotiví, na tomhle kontraktu rozhodně tratit nebude...
Císař rozbalil roli s plány H-wingu a zálibně se do nich zahleděl. „Malý profil... dva laserové kanóny... solární panely... dvojité iontové motory... hm, pěkné, moc pěkné,“ pochvaloval si Palpatine. „A hlavně levné – vidím, že jsme zvolili opravdu dobře. A jak že se ten stroj vlastně jmenuje?“
„H-wing, pane,“ odpověděl Sienar. „Podle tvaru.“
„H-wing?!“ Císař se zamračil, až se mu počet vrásek na čele zdesateronásobil. „Tak příšerně by svůj stroj nenazvali snad ani Jediové. Budeme mu říkat...“ na chvíli se odmlčel a ústa se mu zvlnila v úsměvu, „...TIE Fighter.“
|
