VII.

Na vesmírný přístav pražilo dopolední slunce a pozvolna rozpouštělo mlhu, která se nakupila nad přistávací plochou. Čistá obloha slibovala, že bude slunečný a relativně teplý den.
Agent Siward pohlédl na čerstvě povýšeného majora Teechu, který stál u průzoru v odletové hale vedle něj, a potlačil povzdechnutí. Teecha s ním od chvíle, co se předevčírem pohádali, stěží promluvil. Siward se s ním rozhodně nechtěl rozejít ve zlém, ale Teecha byl zatvrzelý a nic ho nedokázalo přesvědčit. Siward se nadechl. „Majore–“
Teecha ho gestem ruky přerušil. „Mlčte, prosím vás,“ řekl tiše. „Nechci nic slyšet.“
Siward se znovu zahleděl přes prosklený průzor na přistávací plochu, kde skrytý v chuchvalcích mlhy stál malý transportér, který je měl dopravit na oběžnou dráhu. Tam už na ně čekal dreadnought, aby je odvezl na Coruscant. Asi jsem mu o tom měl říct dřív, vyčítal si v duchu Siward. Bylo tomu přesně týden, co tou ne zcela povedenou infiltrací do prefektova paláce triumfovali. Siward společně s Teechou a Liefkem zpracoval hlášení o jejich akcích a postupu za celou dobu vyšetřování, potom odeslal svou analýzu a údaje nashromážděné Ezallim centrále Zpravodajské služby. Obratem odtamtud přišel příkaz k propuštění agenta „Ezalliho“, povýšení kapitána Teechy do hodnosti majora Imperiálního bezpečnostního úřadu, jehož pověřovací dokumenty dorazily před pár hodinami s dreadnoughtem, a ještě zvláštní pokyn týkající se jeho návrhu ohledně Liefkeho.
Liefke. To on byl příčinou, proč se s Teechou tak rozkmotřili. A když uvážil, jak byl mladý poručík kapitánovi – ne, majorovi – blízký, ani mu jeho prudkou a zcela předvídatelnou reakci nemohl mít za zlé.
„Bude to tak pro něj lepší,“ řekl, a ani sám nevěděl, jestli to neříká jenom kvůli sobě.
Teecha se zahleděl ven na zamlženou přistávací plochu a pár vteřin neřekl nic; pak svěsil hlavu a smutně si povzdechl. „Já vím. Ale tím to není o nic lehčí.“
Siward už otevíral ústa a chystal se Teechovi říct něco, čím by ho povzbudil: pak si uvědomil, že by tím situaci jen zhoršil, a tak zůstal mlčky stát vedle něj a díval se na mlhu za prosklenými průzory, jak se pozvolna vytrácí.
Po chvíli zaslechl za zády hlasy a blížící se kroky, a otočil se jejich směrem. Kráčeli k nim agent Iro Liefke, čerstvě zverbován do Imperiální zpravodajské služby, a agent Danno Riyald, dříve „Yamon Ezalli“. Oba spolu vedli družný hovor. Pravděpodobně si vzájemně sdělovali své zážitky a zkušenosti, a rozhodně si měli o čem povídat: databáze stažená z továrny a rozluštěná s Liefkeho pomocí se nakonec ukázala jako ne tak docela zbytečná, když zachycovala pohyb části kontrabandu, a z Riyaldova hlášení vyplynulo, že minimálně ve dvou případech se po smrti plukovníka Asquatha snažil Teechu při jeho vyšetřování krýt. Siwarda nepřekvapovalo, že se oba mladí agenti velice brzy sblížili: Riyaldovou specialitou bylo, že si dokázal získat přízeň prakticky kohokoliv, a Liefke měl v sobě pořád cosi z té mladické neposkvrněnosti, díky které ho jednoduše každý musel mít rád.
„Transportér je připraven k odletu,“ oznámil Riyald, když došli až k nim. „Nejdřív naložíme Kernowa a Bryttena a pak budeme moci vyrazit. A dostali jsme zprávu, že velení Flotily už vyčlenilo operační svaz pod velením viceadmirála Sammaela, aby zahájil tažení proti pirátům.“
Siward přikývl. Viceadmirála Sammaela sice osobně neznal, ale věděl o něm, že je to schopný voják a na tenhle úkol jako dělaný. Teď, když piráti přišli o Kernowovu podporu, nepotrvá dlouho, než je Sammael všechny dostane.
Všiml si, jak Liefke rozpačitě klopí zrak a vyhýbá se Teechově pohledu. Zjevně snášel roztržku s majorem Teechou ještě hůř než on sám. Siward se zamračil: Teechovo rozhořčení možná chápal, ale to nebyl důvod, proč by kvůli tomu měl trpět i Liefke. Otočil se k Teechovi čelem, aby mu promluvil do duše, ale než stačil cokoliv říct, major vyhlédl skrze průzor a beze slova ukázal ven.
Po přistávací ploše kráčelo několik postav: dvě řady stormtrooperů v bílé zbroji, a mezi nimi bývalý prefekt Kernow a bývalý plukovník Brytten, oba v poutech. Všichni přítomní se dívali, jak celé procesí míří k transportéru, který se rýsoval v mlze. „Škoda, že tu nemůžete Bryttena nechat,“ ozval se vedle něj Teecha. „Docela rád bych si ho podal.“
„Jen žádný strach,“ opáčil Siward mrazivě. „Ten si bude brzy přát, aby se nám býval nikdy nedostal do rukou. Stejně jako Kernow.“
„To věřím,“ odfrkl Teecha. „Ale technicky vzato je Bryttenův případ pořád vnitřní záležitostí Bezpečnostního úřadu. Máme právo potrestat ho sami.“
Siward se ušklíbl. „Jestli bude Bezpečnostní úřad chtít, může si požádat o Bryttenovo vydání. Ale až s ním skončíme. Je to klíčový spoluviník a je třeba ho řádně vyslechnout.“
Teecha se hořce zasmál. „Možná to uděláme. Ale silně pochybuju, že bychom Bryttena ještě kdy viděli.“ Zhluboka se nadechl. „Ale i tak jsem rád, že už je to všechno za námi.“
„V tom s vámi nemohu než vřele souhlasit,“ řekl s úsměvem Siward a pohlédl na Teechu úkosem. „I když mě trochu mrzí, že vám rovnou nepředali velení nad zdejší centrálou.“
„Jo, kariérní řád je už holt takový,“ povzdechl si Teecha, „ale já si nestěžuju. Jenom by mě zajímalo, jaký ten nový plukovník bude. I když cokoliv musí být lepší než Brytten.“
„To je pravda,“ přisvědčil Siward. „No nic, už budeme muset jít. Bylo mi ctí, majore.“ Otočil se ke svým kolegům, aby jim vydal pokyn k odchodu –
„Ještě moment,“ zarazil ho Teecha. „Rád bych si na minutku promluvil s Liefkem, jestli vám to nebude vadit.“
Siward na okamžik ztuhl, ale pak pouze přikývl. „Tak dobře. Počkáme na vás venku.“ Pokynul Riyaldovi, aby ho následoval, a oba odletovou halu opustili.
Liefke upíral pohled k zemi a neklidně přešlapoval. „No,“ řekl major Teecha s falešnou nenuceností, „takže je to tady. Čas se rozloučit.“ Liefke zvedl zrak, ale nevěděl, co na to říct, a tak jen upíral na Teechu ztrápený pohled. „Tahle planeta – a tahle služba – vám je už malá, a tak míříte do větší galaxie.“
Liefke zrudl. „Já jsem–“ začal, ale Teecha ho gestem ruky umlčel. „Ne. Tady byste shnil. V tomhle má Siward pravdu. U Tajných určitě najdete mnohem lepší uplatnění, než byste kdy našel u Bezpečnostního úřadu.“ Vzdychl a jeho výraz posmutněl. „Ale budete mi scházet. Nejen jako spolupracovník, ale všeobecně.“
Liefkemu vyhrkly slzy a jedna mu stékala dolů po tváři. „Ale no tak,“ zabručel Teecha káravě, „snad se mi tady teď nerozpláčete. Imperiální agenti nebrečí.“ Vytáhl kapesník a podal mu ho.
„Díky,“ popotáhl Liefke a převzal kapesník, aby si jím osušil oči. „Taky mi budete chybět – ani nevíte jak.“ Hlas se mu znovu začal chvět. „Víte, mám strach, že to nezvládnu–“
„Toho bych se vůbec nebál,“ uklidňoval ho Teecha. „Když jste dokázal špehovat piráty v té továrně a vysvobodit mě z Kernowových spárů, tak vás na Coruscantu hned tak něco nezaskočí. A navíc budete mít Siwarda po ruce. Je to skvělý člověk a těch pár počátečních měsíců, než se rozkoukáte, vám bude nápomocný. Zvládnete to v pohodě, uvidíte.“
Liefke se pokusil o úsměv. „Když to říkáte,“ řekl rozpačitě, ale bylo vidět, že ho Teechova slova uznání těší.
„To si pište.“ Teecha k němu přistoupil a objal ho. „Tak buďte sbohem, a dávejte na sebe pozor. A teď už pojďte – ať na vás dlouho nečekají.“

„Nějak jim to trvá,“ poznamenal Riyald, když se Siwardem na přístavní ploše přešlapovali už deset minut. Sotva to ale dořekl, jako na znamení se východové dveře od budovy otevřely a Liefke v doprovodu Teechy vykročil k nim.
„Vyřízeno?“ otázal se Siward, když došli až k nim. Liefke měl trochu zarudlé oči a byl pořád smutný, ale už nevypadal tak utrápeně jako předtím.
Teecha s úsměvem přikývl. „Můžete letět.“ Potřásl si s Riyaldem rukou, naposledy objal Liefkeho na rozloučenou a pak stanul před Siwardem. „Že jsme tu ale nadělali pořádný bengál, co?“
Siward se zasmál. „To rozhodně. Myslím, že co jsme tu všechno vyváděli, si bude celá planeta – dokonce bych se nebál říci celý sektor – ještě hodně dlouho pamatovat.“
Teecha se zašklebil. „V to taky doufám.“ Pak uchopil Siwardovu ruku do svých a pevně stiskl. „Hodně zdaru, Siwarde. Opatrujte se – a Liefkeho taky. Ať neudělá nějakou ostudu.“
„Dohlédnu na něj,“ slíbil Siward. „Rád jsem vás poznal.“
„Potěšení je na mé straně,“ řekl Teecha s úsměvem, a s tím Siwarda pustil.
Siward se od něj odvrátil a vyrazil k transportéru za svými druhy. V půli cesty se ale ještě otočil a naposledy Teechovi zasalutoval. Ten mu pozdrav oplatil.
Pak kráčel dál a už se neohlédl, ani když nastoupil a výsuvná rampa za ním zaklapla. Zanedlouho transportér nastartoval repulzory, odlepil se od přistávací plochy a vznesl se vzhůru.
Major Teecha sledoval transportér stoupající k modrofialové obloze, dokud mu nezmizel z očí. Pak se otočil a vydal se zpátky k přístavní budově.