VI.

K vědomí přicházel postupně. Nejprve vnímal bolest, která mu prostupovala tělem a zdála se být koncentrována v jeho hlavě. Cítil, že sedí s rukama zkroucenýma za zády, pravděpodobně svázanýma, a na kůži lezavý chlad. Pak uslyšel hlasy, které mu byly až příliš povědomé. Pokusil se otočit hlavu po jejich směru. „Ou,“ vyhekl, když mu hlava na protest zapulzovala bolestí. Hlasy utichly, a místo nich zazněly blížící se kroky. „Už se probírá,“ ozval se hrubý hlas z místa odněkud před ním. Otevřel oči, a okamžitě si začal přát, aby je býval nechal zavřené.
„Takže jste konečně narazil,“ řekl plukovník Brytten. „Říkal jsem vám, že jednou narazíte.“
„Vy jste ten poslední, od koho bych se nechal poučovat,“ odsekl Teecha ochraptěle. V ústech měl sucho a musel potlačovat nevolnost, která často bývala následkem ochromujícího zásahu. Znovu otevřel oči a pokusil se zpříma pohlédnout do Bryttenovy tváře s tím jeho odporným šklebem. Přes silnou závrať se mu to moc nezdařilo.
„Varoval jsem vás,“ řekl Brytten, z jehož tichého hlasu přímo čišela zloba, a naklonil se až k němu, „že si zahráváte se silami, na které nestačíte. Za svůj nerozum teď zaplatíte životem.“
Teecha měl v tu chvíli sto chutí Bryttena pořádně nakopnout, ale ovládl se. Při stavu, v jakém byl, by se nejspíš stejně netrefil, a Brytten by ho potom zkopal znovu do bezvědomí. Mohutný plukovník se od něj odtáhl a začal ho obcházet. „Malý, bezvýznamný bezpečák,“ říkal posměšně, „co si hrál na velkého vyšetřovatele. Jaká ironie.“
Teechovi se mezitím pročistil zrak natolik, že mohl konečně vnímat okolí. Nacházeli se v malé a studené místnosti bez oken – pravděpodobně v podzemí. Místnost neměla žádné dekorace, jen do protější stěny byl zabudován termoregulační panel. Dveře žádné neviděl: předpokládal, že sedí zády k nim. „Mluvte za sebe,“ odfrkl v reakci na Bryttenovu pompézní tirádu. „Lepší být malý a bezvýznamný, než velký hlupák.“
Brytten jeho poznámku ignoroval. „A teď skončí dva metry pod drnem.“ Dokončil obchůzku, znovu se mu naklonil před obličej a řekl tiše: „Tak kdo je hlupák teď?“
Teecha vycenil zuby a nahnul se ještě o pár centimetrů blíž k Bryttenově obličeji. „Jste v hajzlu,“ zašeptal. „Už od chvíle, co Siward přistál na téhle mizerné vysušené kouli, byl váš osud zpečetěn. Vy a ten had Kernow jste skončili.“
„Tím bych si na vašem místě nebyl tak jist,“ ozval se za jeho zády druhý hlas. „A už vůbec bych si nebyl jist tím, že se toho konce dožijete.“
Teecha se ani nemusel otáčet – po hlase mluvčího bezpečně poznal. „Ááá, pan prefekt osobně. Jaká čest,“ řekl sarkasticky. „Čekal jsem, kdy se ozvete. Příležitost popást se na neštěstí dopadeného a pokořeného nepřítele byste si určitě nerad nechal ujít.“
Kernow se pomalým krokem přesunul do Teechova zorného pole. „Škoda, že pořád trváte na nepřátelství,“ povzdechl si teatrálně. „A přitom bychom si mohli být navzájem velice prospěšní.“
Teecha se pokusil naklonit hlavu v sarkastickém gestu a upřít na Kernowa kosý pohled, ale zamrkal bolestí, když mu mozkem projela další pulzující vlna. „A v čem jako?“
Kernow zvlnil ret v mírném úsměvu a přistoupil k němu. „Vím o vás všechno,“ jeho hlas byl hladký jako olej. „Vím, že jste měl na Yaze Minor skvěle rozjetou kariéru, a vím, jak vám tu kariéru překazili. Vím dokonce, kteří lidé to byli.“ Začal ho obcházet, stejně jako předtím Brytten. „Nikdy jste netoužil se těm lidem pomstít za křivdu, které se na vás dopustili? Nikdy jste si nepřál vrátit se zpět na výsluní, které vám právem náleželo?“ sváděl ho.
Teecha k němu otočil hlavu. „A i kdyby?“ řekl vzpurně.
Kernowův úsměv se ještě o pár milimetrů protáhl. „Mohu zajistit, aby se vám dostalo zadostiučinění a abyste získal zpět své místo u Bezpečnostního úřadu, které jste na Yaze Minor zastával. Mohu dokonce udělat ještě víc – mohu zařídit, aby vás povýšili a přidělili vás na mnohem významnější pozici. Mám tu moc to dokázat, a brzy jí budu mít ještě víc.“ Zastavil se a naklonil se nad něj. „Jste inteligentní člověk a víte, jak Úřad funguje – když se se mnou spojíte a pomůžete mi v tom, co se snažím budovat, můžeme toho spolu hodně dokázat.“
Teechovi se pomalu, velmi pomalu, rozlil na tváři úsměv. Pak stočil pohled k vedle stojícímu Bryttenovi. „Slyšel jste?“ řekl samolibě. „Pan prefekt konečně poznal, že jste úplně k ničemu, a vybral si mě, abych vás nahradil.“
Brytten zbrunátněl v obličeji, zasupěl, a s rukou napřaženou k úderu vykročil směrem k němu – „Dost!“ štěkl Kernow, a Brytten se zarazil, jako když do něj udeří blesk, a opět ustoupil. Teechu z toho jemně zamrazilo: bylo evidentní, že Kernow má u plukovníka Bezpečnostního úřadu velkou autoritu. Prefekt se opět otočil k Teechovi a založil ruce na prsou. „Svou nabídku jsem vám přednesl. Rozhodnout se ale musíte sám. Rozhodujte se rychle.“
Teecha zavrtěl hlavou a s potěšením konstatoval, že už alespoň ta závrať ustupuje. „Kernowe, přesně kvůli lidem jako vy jsem z Yagy Minor odešel. Snad jste si vážně nemyslel, že bych se k vám kdy přidal.“
„Ne,“ řekl Kernow už mnohem chladněji. „Ale chtěl jsem vám dát ještě poslední šanci. Věčná škoda, že jste se rozhodl stavět se mi do cesty jako plukovník Asquath. To nemohu tolerovat.“
Teechovi zaškubalo ve tváři a srdce se mu sevřelo studeným hněvem. Neřekl to sice otevřeně, ale svou poslední poznámkou se prefekt k zosnování vraždy plukovníka Asquatha fakticky přiznal. „Kernowe, můžu se vás na něco zeptat?“ řekl ztěžka, a když se k němu prefekt otočil a přikývl, pokračoval: „Proč tohle všechno děláte?“
Ta otázka Kernowa zřejmě trochu zaskočila, protože na ni hned neodpověděl. „Když jsem vás před těmi čtyřmi roky poznal, býval jste jiný – nebo jsem si to aspoň tenkrát o vás myslel. Kde se ve vás vzala ta chorobná ctižádost a touha po moci? Proč jste vyměnil spravedlnost a právo za zločin a bezpráví?...“
Hlas mu odumřel, neboť Kernow se najednou začal měnit. Maska ledového klidu z něj spadla a obličej se mu zkřivil tak syrovou a intenzívní nenávistí, až se Teecha pod tím pohledem bezděky přikrčil. „Spravedlnost?“ vyštěkl prefekt vztekle. „Spravedlnost?! Mám vám vyprávět, jak mi od samého počátku, co jsem nastoupil službu k Imperiální administrativě, házeli klacky pod nohy? Jak soustavně přehlíželi mé schopnosti a povyšovali přede mnou zjevné hlupáky proto, že měli příbuzné nebo přátele na správných místech? Jak mě odstrčili – ne, odkopli! – na tuhle smrdutou díru jen proto, že jsem těm povýšeneckým snobům jako jsou Lynch nebo Tarkin nestál ani za pohled?“ Hlas mu přeskakoval a oči se mu maniakálně leskly. „Tohle má být ta vaše spravedlnost?!“
Teecha cítil, jak se v něm zvedá vlna odporu. Prefekt ale ještě neskončil. „Nic takového jako objektivní „spravedlnost“ na tomto světě neexistuje, kapitáne. Jen ta, kterou si sám dokážete zajistit. A přesně to dělám: shromažďuji moc a vliv, jen abych si zajistil to, co mi po právu náleží.“
Tohle už bylo na Teechu moc. Zaječel vzteky, zalomcoval svými pouty tak mocně, jako by je chtěl holýma rukama přervat a vrhnout se na Kernowa a roztrhat ho na kusy. „Bez ohledu na to, jakou krvavou stopu za sebou zanecháte?“ křičel. „Bez ohledu na všechny ty zničené životy a mrtvé lidi? Nevinné lidi? Jako plukovník Asquath? Jako piloti a posádka všech těch lodí, které vaši piráti vydrancovali? Jako osadníci na New Pareto?!“
„To nebyla moje chyba, co se na New Pareto stalo!“ vykřikl Kernow defenzivně.
Teecha rázem ztuhl. Krev se mu vyhrnula z tváří a nezmohl se už ani na slovo, jen třeštil oči na prefekta, který mu právě potvrdil, že mezi ním a masakrem na New Pareto existuje přímá spojitost. Sice ho z toho už dávno podezíral, ale nikdy by si nepomyslel, jaký to v něm vzbudí šok, když to teď s nezvratnou jistotou věděl.
Kernow si zřejmě také uvědomil, že se podřekl, protože i on se zarazil, a veškerý hněv z něj jako mávnutím světelného meče vyprchal a zůstala po něm jenom chladná zloba jiskřící v jeho pronikavých očích. „Tohle už zašlo příliš daleko,“ řekl mrazivě a otočil hlavu k dosud mlčícímu Bryttenovi, a Teecha s tísnivým pocitem v hrudi napůl očekával, že mu vydá rozkaz, aby ho na místě zabil – ale byl vysvobozen ostrým zapípáním elektroniky.
Kernow podrážděně zasyčel a vytáhl z kapsy pípající komlink. Krátce se nadechl a vydechl a pak ho aktivoval. „Ano?“ řekl klidným hlasem.
„Ezalli, pane,“ ozval se hlas jeho pobočníka. „Jen jsem myslel, že byste chtěl vědět, že agenta Siwarda jsme dosud nenašli. Potvrdilo se sice, že ze střechy až na zem neslezl, ale prohledali jsme palác od nejsvrchnějšího patra až po suterén, a není po něm ani stopy. Sice nic nenasvědčuje tomu, že by budovu opustil, ale nemůžeme to vyloučit.“
Kernow tiše zaklel. „Ať kapitán Palmyr vezme pár lidí k vojenské posádce,“ poručil do komlinku. „Je více než pravděpodobné, že Siward zamíří právě tam, tak ať mu zkusí odříznout cestu. A spojte se s naším kontaktem na Bezpečnostním, ať dává pozor pro případ, že by se tam Siward vrátil, a podnikne příslušné kroky. A ještě jednou pročesejte celý palác! Siward nám nesmí uniknout.“
„Houby!!!“ zařval Teecha z plných plic. „Siwarda nikdy nedostanete, vy všivý– uf...“ vyhekl, když ho Brytten nečekaně udeřil plnou silou hřbetem ruky do obličeje. Před očima se mu roztančily hvězdičky a ucítil, jak mu z nosu a z roztrženého rtu teče krev. Vzápětí mu plukovník přiložil palce k hrdlu a začal ho škrtit. Teecha ze všech sil napínal krční svaly a zápasil s dechem, ale byl příliš vyčerpaný. Začínaly se o něj pokoušet mrákoty. Jakoby z velké dálky zaslechl Ezalliho, jak říká jeho jméno.
„Ano, je,“ odpovídal mu Kernow a zuřivým posunkem naznačoval Bryttenovi, aby toho nechal. „Ale dlouho už nebude.“
„Ale–“
„To není vaše starost, Yamone,“ utnul ho rázně Kernow. „Vy teď máte za úkol postarat se o Siwarda, tak to koukejte nezpackat. Konec.“ S tím vypnul komlink.
Teecha sípavě vydechoval. Nevěděl, jestli by měl Kernowovi děkovat, že ho před Bryttenovou brutalitou zachránil, nebo se děsit toho, co na něj ti dva mají ještě přichystáno. Následující Kernowova slova nebyla v tomto ohledu vůbec povzbudivá. „Takže,“ pronesl prefekt chraplavě, „když jsem naposledy mluvil s agentem Siwardem – než jsme byli vyrušeni – zrovna se mi chystal prozradit, jak jste s vyšetřováním pokročili. Jelikož spolu zřejmě dobře vycházíte, jistě vám sdělil některé informace o dosavadních výsledcích Rozvědky, aby se vám lépe spolupracovalo.“ Založil ruce na prsou a když opět promluvil, celá místnost jako by se ochladila o několik stupňů. „Chci to slyšet. Teď hned.“
Teechovi v jediném okamžiku probleskl hlavou celý rozhovor, který vedl se Siwardem dnes ráno na Úřadu a později ve spídru cestou k vojenské posádce. Věděl toho dost, a věděl také, že pokud by se jen zlomek z toho Kernow dozvěděl, veškeré vyšetřování, kterému on spolu s Asquathem obětovali skoro rok a Siwardova Rozvědka dva roky, by přišlo vniveč. V duchu se teď proklínal, že na Siwarda tak tlačil, ale s tím už se teď nedalo nic dělat. „Jestli si myslíte, že mi Siward svěřil nějaké úžasné tajnosti, pak asi netušíte, jak jsou Tajný paranoidní,“ zasípal. „Neřekl mi vůbec nic.“
„To jistě,“ odfrkl sarkasticky Kernow. „Kapitáne, už jste někdy slyšel frázi ‚Prozraď i co nevíš‘?“
Teechovi na jeden úder vynechalo srdce. „Měl bych?“ otázal se s hranou statečností.
„Říká se tak souboru vysoce účinných metod, byť poněkud na hraně zákona, které se příležitostně používají jak u Bezpečnostního úřadu, tak u Zpravodajské služby při výslechu subjektů, které tvrdošíjně odmítají spolupracovat,“ odpověděl Kernow nevzrušeně. „Věřím tomu, že jste se s nimi i přes vaši mnohaletou službu u Bezpečnostního dosud nesetkal“ – výmluvně stočil pohled k Bryttenovi –, „zato je mi známo, že tady plukovník je na tyto metody expert.“ Znovu pohlédl na Teechu, a tomu se před tím krutým pohledem sevřely útroby děsem. „Myslím, že nám ještě rád povíte, co všechno vám Siward přesně sdělil.“
Teecha si teď ze všeho nejvíc přál, aby se mu srdce úplně zastavilo, aby mu krev přestala kolovat v žilách a on mohl padnout do náruče milosrdné smrti, která by ho spasila před tou hroznou bolestí, čekající ho z Bryttenových rukou. Cítil, jak se mu zamlžil zrak, jak se mu lehce zamotala hlava, a zdálo se mu, jako by se odlepil od země a vznesl se vzhůru; v tu chvíli nevěděl, jestli se mu jeho zbožné přání vyplnilo, nebo jestli jenom neupadá do mdlob – ale i to bylo za těchto okolností lepší, než se dívat na ten hnusně rozšklebený obličej plukovníka Bryttena, jak mu bude strhávat nehty a sdírat kůži z těla zaživa...
Nečekaná ohlušující rána a následné výkřiky se zdály přicházet jakoby z jiného světa. Cosi jeho tělem prudce škublo, a v příští vteřině se ocitl na nohou, zády přitisknutý k plukovníku Bryttenovi a s čepelí jeho vibronože přiloženou ke krku.
Překvapeně zamrkal, když se před jeho rozjasňujícím se zrakem najednou zjevilo několik stormtrooperů a muž v olivově zelené uniformě, ve kterém ke své nezměrné radosti poznal majora Ferranda z vojenské posádky. Za nimi spatřil kouřící zbytky toho, co bývalo dveřmi do místnosti, a po pravé straně Kernowa ochromeného šokem.
„Co má tohle znamenat–“ spustil prefekt, ale vzápětí ho dva stormtroopeři popadli a ve zlomku vteřiny vystrčili ven na chodbu, kde se ho ujali jejich kolegové a rychle ho odvlékali pryč. Pak se jejich pozornost opět stočila na oba agenty Bezpečnosti.
„Zůstaňte kde jste!“ varoval je Brytten, „nebo ho podříznu jako nunu!“ Výmluvně přiblížil vibronůž k Teechově hrdlu a začal s ním ustupovat ke stěně s terminálem.
Stormtroopeři neochotně poslechli. „Plukovníku, nemáte žádnou šanci odsud uniknout!“ štěkl důrazně major Ferrand. „Odhoďte zbraň a propusťte rukojmí!“
„To se ještě uvidí,“ zasupěl Brytten, a Teecha ucítil, jak narazili na stěnu za nimi. Pak udělal plukovník pohyb loktem, a než si Teecha uvědomil, co se děje, ocitl se v nějaké úzké chodbě. Když se ohlédl, už jen spatřil, jak se za Bryttenem zavírají tajné dveře. Plukovník je jediným pohybem zablokoval a s vibronožem v ruce vykročil k Teechovi, který měl stále ruce spoutané za zády. „Jdeme.“ Brytten ho uchopil za látku tuniky na zádech a začal ho tlačit před sebou.
„Tohle vám nevyjde,“ vzdoroval Teecha a snažil se Bryttena co nejvíc zdržovat. „Nikdy se odsud nedostanete.“
„Držte zobák!“ okřikl ho Brytten zlostně. „A hněte sebou, sakra!“ Prudce do Teechy strčil, až se zapotácel a málem upadl. „Jste moje propustka na svobodu, takže jste pro mě momentálně cennější živý než mrtvý,“ syčel mu do ucha nenávistně, „ale přísahám bohu, že jestli se o něco jenom pokusíte, zabiju vás na místě.“
„Na to nemáte odvahu,“ odsekl pohrdavě Teecha.
„A dávejte si pozor na jazyk,“ Brytten mu uštědřil další štulec do zad. „Nebo vám ho vyrvu z tý vaší nevymáchaný huby. Beztak už ho nebudete potřebovat–“
Tupý úder zarazil Bryttena uprostřed věty, a stisk na Teechových zádech povolil. Ten se překvapeně otočil a spatřil, jak plukovník klesá na kolena, s agónií vepsanou v každém svalu tváře. Zázraky snad dneska nepřestanou, pomyslel si Teecha s jistým údivem, když se za Bryttenem zhmotnil nikdo jiný než agent Siward s vítězoslavným úsměvem a s duraocelovou tyčí v ruce. Hned mu došlo, že Siward plukovníka paralyzoval dobře mířeným úderem do oblasti ledvin. „Skvělý zásah,“ kvitoval uznale.
„Díky.“ Siward se podruhé rozmáchl a pečlivě odměřenou ranou do hlavy plukovníka Bryttena omráčil. Pak překročil jeho bezvládné tělo a jal se Teechovi přeřezávat pouta. „Jste celý?“ ptal se.
„Jo, jsem,“ odpověděl Teecha a mnul si odřené zápěstí. „Přiměřeně.“
Siward si ho kriticky prohlédl. „Vždyť krvácíte,“ řekl, když spatřil jeho rozbitý nos.
„To nic není,“ odbyl to Teecha a uvědomil si, že trochu huhňá. „Jen povrchové zranění. Už jsem na tom byl hůř.“
„To věřím.“ Siward poklekl k Bryttenovi a začal mu nasazovat pouta. „Škoda, že jste se mi o té vaší závrati nezmínil dřív. Mohli jsme se tomuhle vyhnout.“
Teecha na to jen pokrčil rameny. „Jak jste vůbec věděl, kde mě máte hledat?“ zeptal se.
„To je dlouhá historie,“ řekl Siward, zvedl Bryttena ze země a s namáhavým heknutím si ho hodil na záda. „Touhle chodbou pořád rovně – vede přímo do Kernowovy pracovny. Tam vám všechno řeknu.“
Když dosáhli konce tajné chodby a Teecha první vkročil do prefektovy pracovny, čekalo tam na něj další překvapení. „Kapitáne!“ vyhrkl radostně Liefke, když ho spatřil, a s rozzářeným obličejem se vyhrnul k němu a sevřel ho v objetí. Teecha se rozhodl, že si tentokrát kousavou poznámku o nevhodném chování odpustí: sám jen těžko skrýval dojetí. „Ani nevíte, jak rád vás zase vidím,“ řekl mu, a Liefkemu se zalily oči slzami a znovu ho pevně objal.
Siward se mezitím vysoukal z tajné chodby ven a s těžkým žuchnutím složil Bryttena na zem. „Máte mi toho opravdu hodně co vysvětlovat,“ řekl mu Teecha, když ho Liefke konečně pustil.
Do místnosti vešel major Ferrand a když spatřil kapitána Teechu živého a zdravého, usmál se. „Vidím, že jste si nakonec poradil sám,“ řekl Siwardovi.
„To ano,“ Siward pokrčil rameny, „ale bylo to těsně. Máte pro mě něco, majore?“
„Jenom jsem vám chtěl říct, že prefekta Kernowa jsme zadrželi a chystáme se ho odvézt na posádku. A tohohle k němu přibereme,“ ukázal na bezvědomého Bryttena ležícího na koberci. „Agent Ezalli jede také s námi.“
Teecha vytřeštil oči. „Agent Ezalli?“
„Dobře,“ přikývl Siward. „Prefekta Kernowa a plukovníka Bryttena dejte do oddělených cel. Agenta Ezalliho držte zvlášť – nechci, aby se cítil jako ve vězení, ale je třeba mít ho zatím pod dohledem, dokud centrála jeho totožnost nepotvrdí. A mohli byste na chvíli postrádat jednoho z vašich zdravotníků? Kapitán Teecha má pár lehčích zranění a nějaké ošetření by mu přišlo vhod.“
„Jak si přejete.“ Major se vyklonil ze dveří a houkl na své muže rozkaz. Vzápětí se do místnosti nacpala trojice stormtrooperů: jeden z nich zamířil k Teechovi, posadil ho na prefektovu židli a začal mu ošetřovat rány utržené během zajetí, druzí dva se chopili Bryttena a následováni majorem Ferrandem ho vynesli ven.
„Tak. Můžete mi teď už konečně vysvětlit, o co všechno tady vlastně jde?“ řekl Teecha podrážděně. „Nebo se snad ještě dozvím, že tohle je samotný lord Vader?“ ukázal na ošetřujícího stormtroopera. „Jak to že je Ezalli najednou agent?“
„Yamon Ezalli – což pochopitelně není jeho skutečné jméno – patří k naší Rozvědce,“ odpověděl mu Siward.
Teecha se zamračil. „To jsem pochopil. Ale taky jste mi mohl říct něco dřív. Nebo mě aspoň varovat, že se tu v okolí potuluje další z vašich lidí. Co kdyby se mu něco stalo?“
„Já jsem nevěděl, že je to náš agent,“ bránil se Siward. „Už je to skoro rok a půl, co jsme ho na Kernowa nasadili, aby ho sledoval, jenže se nám po čase úplně přestal hlásit. Moji nadřízení mě akorát upozornili, že máme na planetě pravděpodobně dalšího agenta v Kernowově blízkosti, tak abych si počínal opatrně.“
„Pravděpodobně?“ ušklíbl se Teecha. „Tím chcete říct, že jste si nemohli být jistí, že vás Ezalli nepodrazil, je to tak?“
„Spíš jsme se báli, že by už nemusel být naživu,“ odvětil Siward. „Možnost zběhnutí samozřejmě nešla vyloučit, ale v Ezalliho případě jsem si téměř na sto procent jistý, že nezradil.“ Mírně se usmál, sáhl do náprsní kapsy a něco z ní vytáhl. „Poznáváte tohle?“
Teecha soustředěně přivíral oči. „To je ta datakarta, kterou jsem vám dal na střeše, než jsme se rozdělili.“
Siward přikývl. „Ezalli si totiž celou dobu, co byl prefektovým pobočníkem, vedl pečlivé záznamy o všech jeho aktivitách. Proto se nám nehlásil – dostal se k prefektovi do takové blízkosti, že měl přístup ke všem informacím, ale zároveň by se mohl prozradit, pokud by se nás pokusil kontaktovat. A tak pracoval dál v utajení. Pro zpravodajské agenty je to běžný postup.“
„A co s tou datakartou dělal v archivu?“ vyptával se dál Teecha.
„Chtěl si na ni stáhnout údaje z centrálního počítače ze skrytého adresáře, o kterém věděl jenom on. Jenže než to stačil udělat, Kernow ho odvolal a on nechal tu datakartu ležet u terminálu. Když se tam pro ni vrátil, byla pochopitelně pryč.“
Teecha se uchechtl. „Dovedu si představit, jak se asi tvářil, když ji tam nenašel. Co bylo dál?“
„Když jsme se na té střeše rozdělili, vlezl jsem zpátky do budovy, abych se vás pokusil nějak z toho vysekat,“ pokračoval Siward. „Ezalli mě objevil a ukryl mě ve své pracovně. Víte, měl jsem už od začátku podezření, že by tím ztraceným agentem mohl být právě on, ale samozřejmě jsem ho s tím nemohl konfrontovat. Ezalli mi později řekl, že se mi nejprve sám chtěl dát poznat, ale po tom pokusu o vraždu si to rozmyslel a místo toho hledal cesty, jak nám pomoci tajně.“
„A pomohl?“ otázal se Teecha s pozdviženým obočím.
„Minimálně v tom, že mě pustil k vysílací stanici na prefektuře,“ odpověděl Siward. „Jinak k tomu moc příležitostí už nedostal, ale to, že teď sedíte tady, je především jeho zásluha. Na Kernowův příkaz bylo sice stále rušeno veškeré vysílání, ale jeho komunikační jednotka je vybavena směrovou vysílačkou, která je schopna rušení proniknout. Když vás potom Kernow s Bryttenem odvlekli dolů do sítě těch tajných chodeb, zavolali jsme odtud generálu Clermontovi. Jeho oddíly už byly připravené a palác byl obsazen během několika minut.“
„Moment, ještě jednu věc nechápu,“ Teecha se na židli předklonil. „Když jste měli palác už obsazený, proč potom Ezalli ještě Kernowovi volal?“
„Protože jsme nevěděli, kde přesně jste,“ odpověděl mu Siward. „Kernow to neřekl a Ezalli neměl ani tušení. A poslat tam celou četu prohledávat by bylo příliš riskantní. Liefkeho napadlo, že bychom se mohli Kernowa pokusit lokalizovat přes jeho komunikátor, a tak se v rychlosti hacknul do systému a během toho jediného krátkého hovoru vás našel.“
„I když jsem to potom málem celé zpackal,“ přiznal mladý poručík se sklopeným zrakem. „Když jsem slyšel, jak se na vás ten syčák vrhnul, málem jsem se neudržel.“
„Ano, v tu chvíli jsme o vás skutečně měli strach,“ přisvědčil Siward. „Jakmile Kernow přerušil hovor, major Ferrand se svými muži hned vyrazil a mě Ezalli nasměroval tajnou chodbou, abych se pokusil prefektovi odříznout cestu. Potom Ezalli zavedl vojáky k druhému východu pro případ, že by se dostali i přese mě. Jsem rád, že to nebylo třeba.“
„Jo, to já jsem taky rád,“ řekl Teecha a mnul si přitom pohmožděný krk. „Ani nevíte jak. Co bude teď?“
„Teď už nic,“ Siward pokrčil rameny. „Budu muset podat hlášení svým nadřízeným, že akce skončila úspěšně. Teď už je na Flotile, aby dopadla a zničila všechny piráty. Kernow a Brytten si zatím posedí v chládku, než si je tu Prokuratura vyzvedne. Stejně tak zůstane pod zámkem Ezalli, dokud nedostanu pokyn, co s ním. Co se týče vás, vy byste si teď měl především odpočinout. Zítra si můžeme společně s Liefkem někam sednout a dát dohromady raport. Oba jste mi hodně pomohli – dokonce bych se nezdráhal říct, že bez vás bych to nikdy nedokázal – a já chci, aby se to v mé zprávě odrazilo.“
„To je od vás laskavé,“ řekl Teecha. „Ukážete mi ty Ezalliho záznamy?“
Siward zavrtěl hlavou. „Je mi líto, ale to nemůžu. Patří Rozvědce a zatím podléhají utajení.“
Teecha se zatvářil zklamaně. „To já vím, ale rád bych věděl, jak to skutečně bylo s plukovníkem Asquathem. Nemohl byste mi ukázat aspoň tu část?“
„To ne, ale můžu vám to pak říct,“ slíbil Siward. „Ještě dneska si k těm záznamům sednu a začnu je studovat. Dozvíte se všechno – nebo aspoň všechno, co mi Rozvědka povolí vám sdělit.“
Teecha vydal zvuk vyjadřující nade vší pochyby, co si o sdílnosti Zpravodajské služby myslí. „No, řekl bych, že je to lepší než nic. Jen doufám, že to bude aspoň víc, než vypustíte do éteru.“
„To se spolehněte,“ řekl Siward. „Koneckonců jste se na vyšetřování podílel, takže máte na některé neveřejné informace právo. Zařídím, aby se k vám dostala interní zpráva.“
„To bych vám byl vděčný,“ řekl Teecha a vstal. „No, asi bychom měli jít – mimochodem, kam vlastně půjdeme?“
„Zpátky na Bezpečnostní úřad. Je tam sice teď trochu zmatek, ale rád bych dohlédl na to, jak to tam budou vojáci zajišťovat – a myslím, že vy asi taky.“
„To je nejspíš dobrý nápad,“ přisvědčil Teecha. „Doufám jen, že tam nenadělali moc velký bordel – jinak ať si mě generál Clermont nepřeje.“
Siward s úsměvem pokynul Teechovi, aby šel první, a s Liefkem v patách pracovnu teď už bývalého prefekta opustili.