V.

Druhého dne, když Siward vkročil do Teechovy pracovny, nalezl podle očekávání kapitána i jeho mladého pobočníka již vzhůru a v plné práci. „Dobré ráno,“ pozdravil ho Teecha. „Jakpak jste se vyspal?“
„Dobře, děkuji,“ odpověděl Siward a pečlivě se snažil nedat na sobě znát náhlou ostražitost, která se ho zmocnila. Na Teechově chování bylo něco divného: stál zády k němu a díval se z okna, ale Siward v jeho postoji vycítil podivné napětí. Už jen to, že ho neuvítal žádnou jízlivou poznámkou nebo mrzoutským výlevem signalizovalo, že se stalo něco vážného.
Pohlédl na Liefkeho, sedícího jako obvykle u počítače, a i jeho výraz mu hodně napověděl: mladý agent vypadal velmi nejistě, pořád těkal očima k Teechovi a záměrně se vyhýbal jeho pohledu. „Proboha, snad jste u toho neseděl celou noc!“ zvolal Siward s hraným zděšením a snažil se úsměvem trochu odlehčit situaci. Liefke se po něm s trhnutím ohlédl, znejistěl ještě víc, a když odpovídal, zatvářil se nešťastně: „To ne, já jsem–“
„Poručíku, co kdybyste zašel za kapitánem Dikattem? Má pro mě u sebe schovaných pár věcí, byl byste tak laskav a šel je vyzvednout?“ přerušil ho Teecha.
Liefke se nadechl. „Pane–“
„Mažte,“ utnul ho Teecha a ukázal ke dveřím. Liefke se zatvářil, jako kdyby chtěl ještě něco říct, pak mlčky vstal, naposledy se ohlédl po Siwardovi a zmizel.
Když za ním zaklaply dveře, Siward se s tázavým pohledem otočil k Teechovi. „Stalo se něco?“
„Posaďte se,“ řekl Teecha, jako kdyby Siwardovu otázku neslyšel, a ukázal na židli.
Siward ho celý zmatený uposlechl. Nejspíš z Liefkeho vydoloval, co se stalo včera večer, přemítal. Teď to asi pěkně schytám.
Teecha se konečně odvrátil od okna. Tvář měl staženou do kamenné masky a v očích podivně nezúčastněný pohled. Vykročil k Siwardovi, zády se opřel o stůl naproti němu a poprvé za celou dobu, co Siward přišel, na něj pohlédl. „Tak povídejte,“ řekl. „Jak dlouho už na tom případu pracujete?“
Siward překvapeně zamrkal: takovou otázku nečekal. „Co prosím?“
„Jak dlouho už na tom případu s piráty Rozvědka pracuje?“ upřesnil Teecha klidně. „Říkal jste mi, že se tím vaši vyšetřovatelé začali zabývat zhruba před devíti měsíci, ale to zjevně není pravda. Jak je to tedy?“
„Já vám nerozumím,“ řekl Siward a zamračil se. „Proč by to neměla být pravda?“
„Siwarde, nezapírejte!“ vyštěkl Teecha a v očích mu hněvivě zablýsklo. „Nechal jsem si z těch dokumentů od vás udělat korelační analýzu událostí a vyšlo mi, že některé souhrny jsou staré až dva roky! Navíc jsem pověřil Liefkeho, aby na těch několika datakartách z Rozvědky zkontroloval časové značky, které nejdou tak snadno zakamuflovat jako datace samotných dokumentů“ – jízlivě se ušklíbl – „a on zjistil, že minimálně na dvou z nich byla kompilace dat provedena víc jak před rokem! Co řeknete na tohle?“
„Gratuluji vám k vaší úspěšné výzvědné práci,“ opáčil Siward mrazivě. „A co z toho vyplývá pro mě?“
„Co z toho–“ Teecha v šoku zalapal po dechu, a na několik dlouhých vteřin třeštil na Siwarda nevěřícně oči. Pak se mu obličej zkřivil zlostí. Vymrštil ruku vpřed, jako kdyby chtěl Siwarda popadnout za předek tuniky, v posledním zlomku vteřiny jako by si uvědomil, koho proti sobě má, a tak jen přitiskl proti Siwardově hrudi křečovitě zaťatou pěst. „Ty jeden zkriffenej bastarde, tys mi lhal!“ ječel mu do tváře. „Vy a ta vaše všivá Zpravodajská služba jste nás celou dobu vodili za nos!“
„Přestaňte tu na mě řvát jako u výslechu!“ vyjel na něj Siward a prudce odstrčil Teechovu ruku ze svých prsou. Vstal ze židle tak razantně, až ji málem převrátil, a otočil se k Teechovi zády. Třásl se přitom vztekem. „Řekl jsem vám všechno, co jste potřeboval vědět.“
Když Teecha dlouho neodpovídal, Siward se po něm ohlédl. Uviděl ho, jak pořád stojí opřený o stůl se založenýma rukama, a jen planoucí pohled prozrazoval obrovský hněv, který musel cítit ve svém nitru. Úsilí, které musel kapitán Bezpečnostního úřadu vynaložit, aby své emoce udržel na uzdě, bylo téměř hmatatelné.
„Asi si myslíte, že jsem sobec,“ promluvil konečně Teecha chraptivě. „Že to jediné, na čem mi teď záleží, je moje uražená ješitnost nad tím, jak jste mě takhle obelhal. Ale to se mýlíte,“ odlepil se od stolu, pomalu přešel k Siwardovi a s rukama stále založenýma na prsou se mu upřeně zahleděl do očí. „Co mě nejvíc štve, je vaše neschopnost, nebo spíš neochota, s jakou se k celému případu stavíte. V těch dokumentech je dost údajů k tomu, abyste proti těm pirátům vy nebo Flotila mohli už dávno zasáhnout. Tak proč jste sakra nic neudělali?!“
Siward na to neřekl nic. Teecha samozřejmě nemohl znát celý obraz, do kterého byl zasvěcen jen úzce vymezený okruh lidí, a Siward jeho rozhořčení nad tím, že byl bez vědomí zatažen do hry, které ani nemohl porozumět, do jisté míry chápal. Samozřejmě se tím nehodlal hájit: bylo by to nedůstojné a Teechu by to mohlo popudit ještě víc. Měl ale pocit, že si kapitán zaslouží vědět celou pravdu. Jen v tu chvíli nevěděl, kde začít.
„Proč?“ pokračoval Teecha hořce a odvrátil se od něj. „Přece jste museli vědět, co se tady děje. Plukovník Asquath dokonce odeslal několik hlášení. Kdybyste zasáhli, mohl dneska žít. Krucinál, kdybyste zasáhli, nemuselo vůbec dojít k New Pareto!“ Znovu se začal dostávat do varu a prudce se otočil k Siwardovi čelem. „Jenže to je vám úplně jedno. Jediný, co vás zajímá, jsou ty vaše pitomý špionážní hry u císařského dvora a pohodlí v Jádru! Nezáleží vám na lidech, co tady pro vás nasazují krk. Nezáleží vám na těch, které ti piráti zabijí. Nezáleží vám na tom, co udělají s těmi unesenými dětmi!“
„Nejsou žádné děti,“ pronesl Siward tiše.
To Teechu úplně zaskočilo. Slova mu odumřela na rtech a veškerý hněv jakoby z něj v tu ránu vyprchal. „Co? Co jste to řekl?“
„Nejsou žádné unesené děti,“ zopakoval Siward.
Teecha zlověstně přivřel oči. „Vysvětlete to,“ zasyčel.
Siward přešel k oknu a opřel se o parapet. „To vyhlazení celé osady na New Pareto šokovalo celou oblast, protože k podobnému otevřenému útoku ještě nikdy nedošlo. Ale to vám asi nemusím připomínat,“ s úšklebkem pohlédl na Teechu, který ho mlčky vybídl, aby pokračoval. „Tak se Zpravodajská služba pustila do důkladného vyšetřování. A poměrně brzy se nám podařilo sestavit pravděpodobný scénář, jak k tomu celému došlo.“
Siward se zaklonil, aby si mohl opřít záda a hlavu o okno. „Pro piráty to měl být jeden z tuctových nájezdů, kdy přepadnou malou a špatně chráněnou kolonii, přinutí její obyvatele vydat jim všechny zásoby a pak se vypaří. Jenže osadníci na New Pareto se postavili na odpor, a když se jim podařilo útočníky citelně zranit, pirátský velitel se neovládl a nařídil celoplošný útok, kterým celou kolonii úplně zpustošil. Když si uvědomil, co udělal, pravděpodobně zpanikařil a nařídil zahladit všechny stopy. A tak piráti systematicky pobili přeživší obyvatele a začali pálit jednotlivé stavby. Osadníkům se ale ještě na začátku útoku podařilo vyslat volání o pomoc, a tak piráty v nejlepším vyrušila imperiální hlídka. Ti všeho nechali, sbalili se a odlétli. Zůstaly po nich spálené trosky a hromada mrtvol.“
Siward se zahleděl do prázdna. „A pak tady byla ta záhada nezvěstných dětí,“ řekl temně. „Když hlídka přistála na planetě a začala s předběžným vyšetřováním, brzy zjistila jednu zvláštní věc: mezi mrtvými nebyl ani jeden mladší dvanácti let, přestože záznamy o populaci kolonie jednoznačně hovořily o celých rodinách. Tak se zrodila legenda o unesených dětech, které piráti odvlekli z kolonie, snad aby je prodali do otroctví. Místní moff okamžitě rozjel rozsáhlé pátrání, aniž by počkal na závěry vyšetřování. Mým kolegům z Rozvědky se na tom ale pořád něco nezdálo. Nařídili důkladný průzkum a při okraji kolonie objevili pod troskami kus spálené půdy, která jako by byla přeoraná. Odkryli tedy horní vrstvu a našli–“
„Ne,“ zašeptal Teecha a skryl obličej do dlaní. „To nemůže být pravda.“
„Bohužel je to pravda,“ řekl Siward tiše. „Našli ohořelá dětská těla.“
Když Teecha dlouho nic neříkal, Siward pokračoval. „Piráti chtěli zahladit skutečný počet obětí tak, že je všechny plánovali pohřbít do několika hromadných hrobů. Jestli začali s tím nechutným úklidem zrovna u dětí, nebo jestli se je osadníci snažili při útoku dostat do bezpečí a budova, kde byli, to schytala–“ bezmocně rozhodil rukama. „Ale to už je teď vcelku jedno. Centrála pochopitelně okamžitě na celý případ uvalila informační embargo, ale šíření té zprávy o dětech se už nedalo zabránit. Rozhodlo se, že o nálezu dětských ostatků veřejnost nebude informována – chtěli jsme sledovat, jestli na to piráti nějak zareagují a poskytnou nám nějakou stopu.“
Teecha zničeně klesl na židli, kam předtím Siwarda tak nevybíravě usadil. Vypadal, jako by najednou zestárl o několik let. „Víte,“ řekl, a hlas se mu přitom lámal, „doufal jsem – všichni jsme doufali – že se těm dětem podařilo přežít, a že se nakonec najdou. To byla ta hlavní věc, která mě pořád hnala dál. Která mě nutila pokračovat v tom případu i za cenu ohrožení vlastního života.“ Unaveně si promnul obličej a pak se znovu podíval na Siwarda, a něco z toho předchozího ohně mu opět problesklo v očích. „Ale ještě jste mi neodpověděl – proč tak dlouho otálíte s tím, abyste to zatrhli?“
Siward krátce sevřel rty. „Teď se dostávám k tomu zajímavějšímu,“ řekl. „Pamatujete, jak jsme na tom skalnatém ostrohu spolu mluvili o Kernowovi? Tenkrát jste ho přirovnal k hadovi, který se ovíjí kolem celé planety. Jenže to přirovnání sedí jen částečně. Kernow je totiž had, který se vine celým sektorem a zasahuje svým ocasem i do několika sousedních, a jehož hlava je původcem všeho tohohle zla. On není jenom spojovacím článkem mezi Korralem a piráty, on ten gang přímo řídí.“
Čekal, že Teecha překvapením zalapá po dechu, že vyskočí ze židle, nebo že aspoň vytřeští oči. Nic takového se ale nestalo. Kapitán jen krátce zamrkal a mírně naklonil hlavu na stranu. „No skvělý,“ řekl navenek klidným hlasem. „A můžete mi vysvětlit, když tohle víte, proč jste ho ještě nesebrali?“
„V tom je právě ten problém,“ řekl Siward zachmuřeně. „My to nevíme. Jsme si tím celkem jisti, ale chybí nám jednoznačný usvědčující důkaz. A proto mě sem mí nadřízení poslali – abych ten důkaz obstaral.“
„No tohle,“ pronesl Teecha sarkastickým tónem. „A odkdy ti vaši Tajný potřebujou důkazy k tomu, aby někoho sebrali?“
„To vám vysvětlím jindy,“ řekl Siward, když se otevřely dveře a dovnitř vběhl Liefke. „Má to něco společného s těmi špionážními hrami, o kterých jste se zmiňoval,“ dodal.
Liefke v ruce držel dvě čipové karty, které hned předal Teechovi. „Mimochodem, jak to vypadá s tou databází?“ zeptal se Siward.
„Špatně,“ řekl Teecha. „Liefke včera zadal počítači provést komplexní analýzu a já jsem to zběžně prohlédl, ale obávám se, že ten váš rozhodující důkaz tam asi nebude. Víc nám samozřejmě řeknou až úplné výsledky, ale jejich zpracování nějaký čas potrvá.“ Nevesele se zašklebil. „Čas, který ovšem nemáme.“
„Který rozhodně nemáme,“ přitakal Siward, a mimoděk zalétl pohledem k hodinám na stěně. Kernow, kterého včera v noci s Liefkem málem přistihli v té továrně takříkajíc při činu, se měl dnes odpoledne vrátit do prefektského paláce. „Vypadá to, že budeme muset přejít k plánu B.“
„Nic jiného nám asi nezbývá,“ odfrkl Teecha, vstal a nabídl Siwardovi jednu ze dvou přesných kopií identifikační karty Yamona Ezalliho. „Ale cestou mi řeknete úplně všechno, Siwarde. Platí?“
„Platí,“ přikývl Siward, vytáhl z Teechovy ruky kartu a uložil si ji do vnitřní kapsy své tuniky. „Takže jdeme na to?“
„Jdeme na to.“

Zanedlouho už agenti seděli ve spídru a ujížděli městem. Neměli ale namířeno hned na Prefekturu: nejprve bylo nutné odvézt Liefkeho do bezpečí vojenské základny.
Teecha přenechal řízení Siwardovi a vylíčil svému pobočníkovi všechny okolnosti kolem událostí na New Pareto a roli, kterou v celém případu s piráty sehrál prefekt Kernow, tak, jak mu to předtím vypověděl Siward. Liefke narozdíl od svého nadřízeného na novou informaci zareagoval s nefalšovaným ohromením. „No páni,“ vydechl. „A když my teď jako Kernowa dostaneme, rozvrátíme tím zároveň celý gang?“
„No, tak jednoduché to úplně nebude,“ řekl Siward a neubránil se přitom úsměvu. „Pokud proti němu najdeme jednoznačný usvědčující důkaz, budeme moci Kernowa zatknout prakticky hned, ale jednotlivé pirátské lodi bude Flotila honit po celém sektoru ještě pěkně dlouho.“
Liefke jen nevěřícně zavrtěl hlavou. „Mrzí mě, že u toho nebudu s vámi.“
Siwardovi zamrzl úsměv na rtech. V takových okamžicích si až bolestně uvědomoval, jak je Liefke neskutečně mladý. Připomnělo mu to, kolik svých podobně mladých kolegů za dobu své služby u Rozvědky už ztratil.
„Vám ta včerejší noční výprava nějak stoupla do hlavy,“ slyšel vedle sebe říkat Teechu, a zachmuřil se ještě víc. Měl pocit, že kapitán tuší, že se minulou noc v té továrně něco seběhlo, a snaží se Liefkeho dotlačit k tomu, aby se přiznal. A Liefke ještě neměl tolik zkušeností, aby takovému tlaku dokázal odolat. Nemluvě o tom, že ho k tomu svým provinilým výrazem přímo vybízí, pomyslel si. Aby z mladého agenta trochu ten tlak sejmul, sáhl do náprsní kapsy a vylovil datakartu, kterou mu podal dozadu. „Tohle předejte generálu Clermontovi,“ řekl, „identifikuje vás a kapitána Teechu jako moje spolupracovníky a ochrání vás to před možnými represemi ze strany Bryttena nebo Kernowa, kdyby se mi náhodou něco stalo. Stejně tak generálovi předejte všechna data, která vydolujete z té databáze. Třeba tam nakonec opravdu najdete něco, co by mu umožnilo důkladně pročesat alespoň tu továrnu.“
Liefke přikývl, že rozumí, a pečlivě datakartu ukryl do vnitřní kapsy tuniky. „Komlink mějte pořád u sebe,“ pokračoval Siward v udělování instrukcí. „Kdybychom se do čtyř hodin neohlásili, předpokládejte, že jsme ze hry a berte to jako pokyn k zahájení akce.“
„A zkuste se nějak napojit na informační systém paláce,“ dodal Teecha. „Teď si nejsem jistý, do jaké míry je jejich vnitřní systém oddělený, ale stálo by to za pokus.“
Liefke se na zadním sedadle zavrtěl. „A to se smí?“
Teecha na něj pohlédl úkosem. „Odkdy zrovna vás zajímá, jestli se něco smí?“
„Od té doby, co pracuju na Bezpečnostním úřadě,“ odpověděl Liefke nevzrušeně. „Pamatujete, jak jsme to tenkrát od plukovníka Asquatha schytali, když jsme si dovolili stáhnout si pár dat ze serveru Přístavní správy bez povolení?“
Teecha se zakabonil a stočil pohled k ulici za okny spídru. „To mi radši ani nepřipomínejte,“ zabručel.
„Počkejte, tohle mě docela zajímá,“ Siward se ohlédl po Liefkem. „O co šlo?“
„Až jindy,“ řekl rychle Teecha dřív, než Liefke stačil odpovědět, a zavrtal do Siwarda pohled. „Pořád mi ještě dlužíte vysvětlení, proč ta vaše věhlasná Zpravodajská služba najednou potřebuje důkazy, aby mohla dát podezřelého za katr.“
„Je v tom politika,“ odpověděl Siward. „Ale než se dostanu k jádru věci, budu vám muset vysvětlit některé okolnosti. Asi nemáte tušení, proč Kernow spolupracuje s piráty, že?“ Když Teecha zavrtěl hlavou, pokračoval. „Kernow je na svůj věk ambiciózní politik. Velmi ambiciózní. Nemá takové zázemí, aby to mohl v delší době někam dotáhnout v Jádru, a tak se rozhodl, že si to zázemí vytvoří. Navázal kontakty minimálně se třemi pirátskými skupinami, které v této oblasti působily, a začal je organizovat. Poskytoval jim tipy, základny jako ta továrna za městem, přihrával jim kořist přímo pod nos, snažil se blokovat vyšetřování – znáte to. Takhle to dělá už skoro tři roky. Máme za to, že jeho plán má dvě fáze: cílem té první je rozvrátit bezpečnost v celé oblasti a vrhnout tak špatné světlo na místního sektorového moffa. Kernow by tak mohl moffa otevřeně napadnout a pokusit se ho sesadit. Potom by měl velmi reálnou možnost nastoupit na jeho místo. Korral je sice v porovnání se světy jako Ord Mantell nebo Yaga Minor balíkov, ale tady je to třetí nejvýznamnější planeta sektoru, a to už něco znamená. Ve druhé fázi Kernow potom hodí piráty přes palubu – zahladí po sobě všechny stopy, doporučí jim, aby toho sami nechali, nebo je prostě zničí. Zisk z podílu na kořisti, který mezitím nahromadil, použije na úplatky, které mu otevřou cestu do Jádra a snad i k císařskému dvoru.“
„Slušný,“ hvízdl Teecha. „Rozhodně nemá žádný skromný cíle. Máte představu, jak byl daleko?“
„Předpokládáme, že se během třech nebo čtyř měsíců chystal zahájit druhou fázi,“ odpověděl Siward.
„A pak přišlo New Pareto?“
„A pak přišlo New Pareto,“ přikývl Siward. „Jestli ten masakr má skutečně na svědomí pirátský gang, který má Kernow pod palcem, pak je celkem jisté, že ho nenařídil on. Přinejmenším už proto, že New Pareto leží v sousedním sektoru a jeho zničením by nic nezískal. Pirátský velitel pravděpodobně jednal na vlastní pěst a asi si za to od Kernowa leccos nepěkného vyslechl – pokud je vůbec ještě naživu. Kernow je teď tak trochu v úzkých, ale ještě pořád se z toho může dostat, aniž by na něj padlo sebemenší podezření.“
„A proto vás sem poslali? Abyste zajistil, že se z toho už nedostane?“ zeptal se Teecha.
„To taky,“ přisvědčil Siward. „Ale je tu ještě někdo, komu leží Kernow v žaludku – oblastní velkomoff Lynch. Víte, Kernow je sice malá ryba, ale není bez vlivu. Naneštěstí pro něj se spolčil s lidmi, se kterými je Lynch ve sporu. Abyste rozuměl, pro Rozvědku by nebyl žádný problém Kernowa v tichosti odstranit a zbytky jeho pirátské organizace předhodit Flotile, ale Lynch nás výslovně požádal o zajištění řádných důkazů, aby mohl zákonnou cestou zničit Kernowa i jeho spojence. Prý s tím chce dokonce předstoupit i před Imperiální senát.“
„Hm. To leccos vysvětluje,“ zabručel Teecha, pak zbystřil, když se v dohledu objevila základna vojenské posádky. Otočil se dozadu k Liefkemu. „Jsme tady. Jste připravený?“ Když Liefke přikývl, Teecha se k němu natáhl, vzal ho za ruku a pevně ji stiskl. „Držte se. Budeme zpátky, než se nadějete.“
„A ještě něco,“ přidal se Siward, když zastavil spídr u budovy posádky, „nikomu neříkejte nic z toho, o čem jsme se tu teď bavili. Technicky je to pořád ještě tajné.“
„Rozumím,“ přitakal Liefke, pak se s vážným výrazem zahleděl na Teechu. „Buďte opatrný, pane, ano? Vy taky, Liene,“ dodal k Siwardovi, který ho povzbudivě poplácal po rameni. Poté mladý bezpečnostní agent vystoupil a zamířil ke vchodu do posádky. Siward opět nastartoval spídr a vyrazil pryč. „Bude v pořádku,“ řekl k Teechovi, který se pořád ohlížel k bráně, za kterou Liefke zmizel, „nemějte obavy.“
Teecha hned neodpověděl. Konečně, když se jim posádka ztratila opět z dohledu, obrátil pozornost dopředu. „O tom nejsem tak úplně přesvědčený,“ řekl. „Koneckonců mám jenom vaše slovo, že tam bude Liefke v bezpečí. Co když má Kernow svoje lidi i u posádky?“
„To určitě má,“ přisvědčil Siward. „Ale na generála Clermonta je spolehnutí. Dokud se Liefke bude držet u něj, nemůže se mu absolutně nic stát.“
„To bych vám taky radil,“ zavrčel Teecha, „protože jinak si vás podám.“ Pak vytáhl svůj datapad, upevnil ho do držáku na palubní desce a otevřel na něm přichystané mapy prefektského paláce. „Ale teď bychom si měli radši ujasnit, co vlastně na Prefektuře budeme dělat. Takže...“
Zbytek cesty spolu oba agenti probírali, jakou strategii zvolit, jakmile se dostanou do budovy Prefektury, a Teecha na mapce vyznačil několik vytipovaných míst, kde by mohli narazit na nějakou stopu. Stihli všechno akorát včas, když se před nimi objevil prefektský palác. Siward zastavil kousek od něj a podíval se vedle sebe na Teechu. „Připraven?“
Teecha hned neodpověděl. S nečitelným výrazem upíral pohled na budovu před sebou a tiskl rty k sobě. „Jo. Jo, asi jo.“
Siward se k němu otočil čelem. „Co je zas?“
Teecha potřásl hlavou a napůl si povzdechl. „Nic. Jenom... mám takový špatný pocit, nic víc. Tak jdeme,“ řekl, nečekaně vystoupil ze spídru a rázným krokem se vydal ke vchodu do Prefektury. Siward zaklel, vyskočil ven a vyrazil za ním.
Dovnitř se dostali bez problémů. Mladá recepční je ohlásila, a brzy už oba agenti stoupali po rozvětveném schodišti k Ezalliho pracovně, kterou Siward chtěl v rámci krytí navštívit. Když vkročili dovnitř, prefektův pobočník vstal od stolu, aby je uvítal. „Rád vás zase vidím, Siwarde,“ řekl, a na kratičký okamžik vrhl pohled na Teechu, který se se založenýma rukama opřel o zeď vedle dveří. „Čím vám mohu pomoci?“
„Chtěl jsem se jen zeptat, jestli už přišla z Rozvědky odpověď na tu zprávu, co jsem odsud včera odesílal,“ odpověděl Siward.
„Ne, ještě ne,“ řekl Ezalli a zamračil se. „Říkal jsem vám přece, že vám dám vědět, až přijde.“
Siward pokrčil rameny. „Měli jsme zrovna tady s kapitánem cestu kolem, tak jsem si řekl, že se stavím a zkusím štěstí.“
„Ach tak,“ řekl Ezalli zmateně, a jeho pohled znovu zalétl k mlčícímu Teechovi. „Je mi líto, že jste sem vážil cestu zbytečně, ale takové věci se nedají uspěchat. Budete si přát ještě něco?“
„Ne, to bude všechno,“ řekl Siward, „omlouvám se, že jsme vás obtěžovali.“
„To je v pořádku,“ zamumlal Ezalli. „Ach, ještě něco,“ ozval se, když se Siward a Teecha obrátili k odchodu, „pan prefekt by se měl vrátit do hodiny. Budete tu na něj chtít počkat?“
To Siwarda zarazilo. „Hm, teď ne,“ řekl po krátké odmlce, „máme ještě tady s kapitánem Teechou pár neodkladných záležitostí, které musíme vyřídit, a navíc nechci pana prefekta zbytečně obtěžovat po tak... náročném programu, který absolvoval. Stavím se za ním jindy.“
„Jak si přejete,“ řekl Ezalli. „Zatím nashledanou.“
„Nashle.“ Siward se otočil ke dveřím a spolu s kapitánem Teechou vyšli na chodbu. „Zatraceně,“ zasyčel Teecha, jakmile se za nimi dveře zavřely. „Moc času nám nedali. Co teď?“
„Pokračujeme podle plánu,“ řekl Siward chmurně. „Vy teď půjdete do archivu a snažte se tam něco vyhrabat. Já se zkusím dostat do Kernowovy pracovny.“
„Fajn,“ přikývl Teecha. „Jste si jistý, že tam trefíte?“
Siward ho obdařil rozmrzelým pohledem. „Stoprocentně,“ řekl. „Už jsem tam jednou byl, pamatujete?“
„No, jenom jsem se chtěl ujistit,“ zašklebil se Teecha. „Tak hodně zdaru,“ dodal, když dorazili na křižovatku, oddělil se od něj a odbočil do chodby, která vedla k ústřednímu archivu Prefektury. Siward plynule pokračoval dál až na konec chodby, vystoupal po schodišti do dalšího patra, které před necelou minutou s Teechou opustili, a zamířil ke Kernowově soukromé pracovně. Teď musel zachovat nejvyšší opatrnost, protože prefektova pracovna přímo sousedila s Ezalliho.
Štěstí ale stálo při něm i tentokrát, a zanedlouho už stál v prosvětlené pracovně, kam se dostal díky dokonalé kopii pobočníkovy univerzální čipové karty. Pracovna vypadala přesně tak, jak si ji od své první návštěvy pamatoval. Siward stanul uprostřed místnosti a zamyšleně se po ní rozhlédl. Kam si imperiální prefekti schovávají věci, u kterých nechtějí, aby se k nim někdo dostal? Obešel pracovní stůl a usedl do kožené otočné židle. Po chvilce zkoumání a proklepávání stolu se vítězoslavně zašklebil, když našel, co hledal. Stisknutím skrytého tlačítka se zespodu desky stolu vysunula tajná zásuvka a v ní úhledně srovnaná řada asi dvaceti datakaret.
Siward vyhákl z opasku datapad a začal na něj kopírovat jejich obsah. Neměl čas se zdržovat jejich prohlížením; mohl jen doufat, že skutečně obsahují to, co bude potřebovat. Už se začínám opakovat, pomyslel si kysele.
„Ale ale,“ ozvalo se najednou za jeho zády, a Siward měl co dělat, aby se z té židle nevymrštil. Ten hlas... Pomalu otočil hlavu a pohledem spočinul na muži v plášti s kápí staženou do čela, v lehkém pancíři, a neochvějně držícímu v levé ruce blaster. Pak budu muset pochválit Teechovu fotografickou paměť a výtvarné nadání, pomyslel si, když spatřil jeho tvář. Jestli ho ještě vůbec někdy uvidím. „Dobré poledne přeji,“ řekl s ironickou zdvořilostí. „Slušelo by se říci, že vás zase rád vidím, ale obávám se, že nic takového necítím.“
Zabiják se ošklivě usmál. „A mně by se slušelo říct, že potěšení je na mé straně, ale když nechcete...“ Zavrtěl hlavou. „Už zase strkáte nos do věcí, do kterých vám nic není?“
Siward se zády opřel o opěrku židle a sepnul prsty před obličej. „Je to moje práce, strkat nos do věcí, do kterých mi zdánlivě nic není. Platí vám Kernow dobře?“
Zabijákův úsměv se ještě rozšířil. „Kdo říká, že pracuju zrovna pro Kernowa?“
Teď byla pro změnu řada na Siwardovi, aby se usmál. „Jak jinak byste měl přístup přímo do jeho pracovny přes tajnou chodbu? Kernow by něco takového nedovolil ani svým pirátským poskokům, natož těm dutohlavům z Bezpečnostního. Možná jste se tu noc, co jsme se setkali u mně na pokoji, tak úplně neřídil jeho příkazy, ale to ostatně Brytten taky ne, když vás pouštěl dovnitř. To byl jeho nápad pokusit se mě zastrašit, že ano?“
„Vaše logika je skutečně neotřesitelná,“ zabručel zabiják, a jeho výraz potemněl. „A teď položte ty pracky na stůl. Dlaněmi nahoru.“
Siward poslechl. „A co bude teď? Splníte si své přání a odděláte mě?“
Zabiják se opět pousmál, ale v jeho očích nebylo ani stopy po veselí. „Doufám, že nakonec ano. Ale raději ponechám rozhodnutí o vašem osudu na někom jiném.“
Přesně v ten okamžik, jakoby na znamení, se otevřely dveře. A dovnitř vešel prefekt Kernow.
Siwardovi přeběhl mráz po zádech. Na první pohled to byl ten samý mladý muž, jakého si pamatoval od jejich prvního setkání, ale chlad v jeho očích dával tušit, že tentokrát to nebude žádná idyla. Ten jediný pohled do těch studených modrých očí rázem řekl Siwardovi vše: že před ním stojí člověk zkažený až do morku kostí, svými ambicemi a chorobnou touhou po moci dohnaný až na pokraj sebezničení. A Siward v ten okamžik s nezvratnou jistotou věděl, že prefekt Kernow je vinen.
„Opět se tedy setkáváme,“ pronesl Kernow ponurým hlasem.
„Skvělý postřeh.“ Siward naklonil hlavu na stranu. „Co abychom to zapili?“
„Vypadněte z mé židle!“ štěkl Kernow. Siward s předstíranou pomalostí vstal a na zabijákův pokyn blasterem poodstoupil od stolu. Kernow usedl do uvolněné židle a uchopil do ruky Siwardův datapad. „Vidím, že jste se činil,“ řekl, přerušil nahrávání a vytáhl datakartu ven. „Upřímně, nečekal jsem, že budete mít takovou drzost a vlezete až sem. Neříkal jsem vám, abyste si dával pozor?“
„To zablokování vysílací stanice na Bezpečnostním úřadu od vás byla osudová chyba, Kernowe,“ řekl Siward klidně, „stejně jako uzavření přístavu. Kdyby k tomu nedošlo, pravděpodobně bych tu teď nestál. Na druhou stranu ale chápu, že jste k tomu byl dohnán okolnostmi, které jste neměl zcela pod kontrolou.“ Výmluvně stočil pohled k ozbrojenému zabijákovi. „Mimochodem, vy se učíte létat? Ten skok z druhého patra byl vážně ukázkový.“
„Vidím, že vás humor neopouští ani v nejtěžších chvílích,“ řekl Kernow. „Uvidíme, jak dlouho vám ta dobrá nálada vydrží.“ Jediným pořádným třísknutím rozbil Siwardův datapad o hranu stolu. „Předpokládám, že nabídka, abyste se ke mě přidal, by vás nejspíš jen urazila, takže vás s ní ani nebudu obtěžovat. Ale dříve než zemřete, rád bych si poslechl, co na mě všechno víte. Na vaší spolupráci bude záviset, jak rychle a bezbolestně budete umírat.“
Aspoň si ověřím, nakolik užitečný byl ten protivýslechový výcvik, co jsem musel absolvovat. „Pak bude můj konec dlouhý a bolestivý,“ opáčil Siward vyrovnaným hlasem. „Takže čím začneme?“
„Pro začátek třeba tím, kde máte svého spolupracovníka, toho kapitána Teechu,“ řekl Kernow a zapnul komunikátor na pracovním stole. „Vyrozuměl jsem, že jste se za posledních pár hodin docela sblížili.“
„No dovolte,“ řekl Siward pohoršeně. „Snad jste si nemyslel, že se budu bratříčkovat s nějakým bezpečáckým ťulpasem. Pomohl mi jen s identifikací vašeho pochopa. Jinak ho nepotřebuji, bohatě si vystačím sám.“
„Tak kde je?“ vyštěkl ostře Kernow a upřel na Siwarda výhrůžný pohled.
„Jak to mám vědět?“ odsekl Siward stejným tónem. „Proč se raději nezeptáte svých zkorumpovaných nohsledů na Bezpečnostním?“
Kernowovi se zlověstně zablýsklo v očích. „To samozřejmě udělám,“ řekl ledově. „Nakonec budete mít brzy příležitost říci to těm „nohsledům“ z Bezpečnostního osobně.“ Stiskl tlačítko na komunikátoru, ze kterého se vzápětí ozval hlas šéfa palácové ochranky. „Kapitáne, s okamžitou platností uveďte všechny muže do stavu pohotovosti. Dejte uzavřít vchod: až do odvolání nesmí z budovy nikdo odejít. A systematicky prohledejte všechna patra – máme tu vetřelce.“ Ukončil spojení a zvedl se ze židle. „Budeme pokračovat,“ řekl k Siwardovi, „ale půjdeme raději někam, kde je větší klid.“ Pohlédl na zabijáka, který posunkem blasteru ukázal Siwardovi ke dveřím. Siward zpražil Kernowa pohledem a chystal se k nim vykročit. Pak se dveře otevřely a v nich stanul člověk v uniformě palácové ochranky.
Siwarda se v ten okamžik zmocnil pocit neurčitého déja vu. Nestačil ani pořádně zaregistrovat, co se děje, když vzduch proťal blasterový paprsek a přesně zasáhl zabijáka do krku. Ten jenom zachroptěl a sesul se k zemi, kde z něj pomalu vyprchal život.
„To je dost, že jdete,“ řekl Siward přestrojenému kapitánu Teechovi, který mezitím vešel dovnitř. „Už jsem si myslel, že to tu budu muset vyřídit sám.“
„Siwarde, vám se člověk nezavděčí,“ kroutil Teecha hlavou, zatímco mířil blasterem na zkoprnělého Kernowa. „To už je podruhý, co vám s nasazením vlastního života zachraňuju kůži, a vám se pořád něco nezdá.“ Ukázal bradou k prefektovi. „Co s ním?“
„Nastavte na omráčení a necháme ho tady,“ řekl Siward, sebral zabijákovi blaster z ochablé ruky a strčil si ho za opasek. „Teď máme jiné starosti.“
Kernow se konečně probral ze strnulosti. „Tohle vám neprojde!“ prskal vzteky. „Budete litovat, že jste mě vůbec kdy potkali!“
„Toho lituju už od první chvíle, co jsem vás poznal,“ ušklíbl se Teecha, zatímco měnil nastavení blasteru na omráčení. Pak pohlédl na Siwarda. „Můžeme?“
Siward přikývl, a Teecha stiskl spoušť. Prefekta zahalila modrá clona omračujícího výboje, a ten se bez hlesu zhroutil do židle.
Siward přiskočil ke stolu a začal si strkat datakarty do kapes. „Kernow stačil zalarmovat ochranku,“ řekl Teechovi. „Bude trochu složitější se odsud dostat.“
„Jestli já jsem to neříkal,“ zabručel Teecha a opatrně vyhlédl ven na chodbu.
„Mimochodem, kde jste vůbec přišel k té parádě?“ zeptal se Siward, když sbalil všechny datakarty a v rychlosti prošacoval omráčeného Kernowa. „A jak jste věděl, že máte jít sem?“
„No, řekněme, že v tom archivu jsem si moc dlouho nepobyl,“ odpověděl mu Teecha. „Asi za pět minut se tam objevil ten cucák Ezalli. Měl jsem co dělat, abych se stačil schovat. Ezalli tam zřejmě potřeboval dohledat nějaký dokumenty, ale ještě než s tím začal, někdo mu zavolal na komlink. Z toho hovoru vyplynulo, že ten někdo je Kernow, který se právě vracel a nějak tušil, že mu čmucháme po paláci. Ezalli potom hned zmizel, no a já se vás pokusil kontaktovat, jenomže jste mi neodpovídal.“
„To už jsem měl společnost,“ Siward posunkem hlavy ukázal k mrtvému zabijákovi. Dokončil prohledávání Kernowa a naznačil Teechovi, že můžou vyrazit.
„Jo, to jsem pochopil, když jsem z komlinku slyšel akorát tlumený hlasy,“ pokračoval Teecha na chodbě. „Tak jsem se vydal vás z toho vysekat. Od jednoho strážného, co byl trochu moc dotěrnej, jsem si „vypůjčil“ uniformu a zbraně a šel za vámi nahoru.“
„Nenapadlo vás náhodou nechat ten komlink zapnutý?“ vyzvídal Siward.
„Náhodou napadlo,“ zakřenil se Teecha. „Jestli se podaří z jeho cache paměti vydolovat ten rozhovor a vyčistit ho, budete mít nezpochybnitelný důkaz, jak vám Kernow vyhrožuje.“
„Dlužím vám poděkování,“ oplatil mu úsměv Siward, a přitom myslel na to, jak před Kernowem nazval Teechu ‚bezpečáckým ťulpasem‘. „Mimochodem, Kernow se mě na vás ptal. Už ví, že pracujeme spolu.“
„Pravděpodobně od Bryttena,“ odfrkl Teecha. „To jsem si mohl–“ Nedořekl, neboť ze schodiště, ke kterému směřovali, se vynořilo několik uniformovaných stráží. „Vy tam! Stůjte!“ zvolal jeden z nich.
Teechovou odpovědí byl varovný blasterový výboj, který se zaryl do stěny metr nad hlavou strážných a trochu je rozhodil. „Zpátky!“ řekl přiškrceným hlasem. Oba agenti se naráz otočili a rozeběhli se opačným směrem.
„Tohle nám ještě scházelo,“ ucedil Teecha mezi zuby a pořád se ohlížel přes rameno, zda jim není ochranka už v patách. „Jaký je plán?“
„Musíme se dostat k druhým schodům,“ řekl Siward, „pak se uvidí.“
Z druhého schodiště na ně naštěstí nikdo nevyběhl, ale hluk o dvě patra níž dával tušit, že tomu tak nebude nadlouho. „Asi nás odřízli,“ konstatoval suše Teecha.
„Nahoru,“ zavelel Siward a začal vybíhat schody do dalších pater. Teecha zaváhal, ale když mu kolem ucha hvízdl blasterový výboj, další přesvědčování už nepotřeboval.
„Siwarde, co chcete dělat nahoře?“ ptal se ho udýchaně, když se mu konečně podařilo ho po schodech dohnat. „Zabarikádovat se tam? Protože nic jinýho nám asi nezbude.“
„Mám plán,“ odvětil Siward, „ale nejdřív se potřebujeme dostat na střechu.“
„Na střechu?“ zeptal se Teecha nedůvěřivě. „Co tam?“
Siward ho ale nevnímal. Vytáhl komlink a pokusil se navázat spojení s Liefkem, ale když se ozval jen pískot, znechuceně si ho strčil zpátky do kapsy. „Stačili zapnout rušení. Nevadí, zkrátka budeme muset přikročit k náhradnímu plánu. Jdeme,“ zavelel.
„Jakýmu náhradnímu plánu zase?“ křičel za ním Teecha, ale odpovědi se mu nedostalo.
Nakonec se oba agenti zdárně dostali na terasovitou střechu paláce. Teecha zablokoval dveře, zatímco Siward přešel k okraji střechy ohraničeném nízkou zídkou. „Výtečně,“ ječel Teecha. „Jsme tu odříznutí, dolů je to skoro padesát metrů a na záda nám dejchají Kernowovy legie, co se sem dostanou než bys řekl Sith. Takže bych si teď rád poslechl ten váš náhradní plán!“
„Prostě slezeme dolů.“ Siward si očima měřil sestup. Nemělo by to být vůbec těžké, fasáda byla dost členitá a bleskosvodu by se dalo použít jako opory při lezení. Ohlédl se přes rameno, ale když spatřil výraz ve tváři kapitána Teechy, zarazil se.
Teecha měl obličej stažený v masku čiré hrůzy. „Siwarde, vy jste se snad úplně pomátl,“ řekl roztřeseným hlasem. „Neslyšel jste, co jsem říkal? Dolů je to padesát metrů! Jestli sletíte, rozmáznete se jako shnilá moonglovka!“
„Nebojte, bude to hračka,“ Siward přehoupl jednu nohu přes zídku. „Tak polezte.“
Teecha stál jako vrostlý do země. „Vy to nechápete,“ řekl. „Já mám panickou hrůzu z výšek. Už odmalička. Jestli se jenom podívám z tý střechy dolů, popadne mě taková závrať, že dostanu křeč!“ Zajíkal se čím dál víc.
Ode dveří se ozvaly duté zvuky, jak se je někdo pokoušel vyrazit. Siward v duchu sprostě zaklel. „Musíte to překonat!“ řekl Teechovi nekompromisně. „Stačí jen udělat první krok, a pak už to půjde samo. Nemáme šanci se té ochrance postavit. Jestli tu zůstaneme, zemřeme tak jako tak, a z rukou Kernowa to bude daleko horší!“ Jeho slova podtrhlo další zadunění na dveře.
Teecha se dál tvářil zoufale. Sklopil zrak k zemi a zuřivě zavrtěl hlavou; a když ji opět zvedl, Siward v jeho očích spatřil uštvaný pohled, jaký lze vídat jen u lidí, kteří ví, že jdou na smrt. „Ne,“ řekl zlomeným hlasem. „Nikdy bych to nezvládl. Budete muset dolů sám.“ Rezolutně k Siwardovi vykročil a z náprsní kapsy vytáhl datakartu. „Tohle si vemte. Ezalli to nechal ležet v archívu na stole, když ho Kernow odvolal. Třeba to k něčemu bude. A teď jděte. Já vás budu krýt.“
„Nemůžu vás tu přece nechat–“ začal protestovat Siward, ale Teecha ho umlčel. „Musíte,“ řekl odevzdaně. „Jinak to nepůjde. Možná že mě Kernow zabije, ale já vím, že vy toho parchanta dostanete. To je jediná věc, která mi bude útěchou v hodině smrti.“ Další zadunění; Teechův obličej náhle posmutněl. „Postarejte se o Liefkeho, ano? Vyřiďte mu, že ho mám rád. Ale teď už běžte. A buďte sbohem.“
S těmito slovy se otočil k Siwardovi zády, zaujal pozici za krytou výpustí tepelné šachty, vypadající trochu jako staromódní komín, a namířil blaster na dveře. Siward cítil, jak má stažené hrdlo. „Vrátím se pro vás!“ zavolal za ním. Teecha jen mávl rukou a dál se soustředil na už téměř vyražené dveře.
Siward se přehoupl přes okraj střechy a začal slézat dolů. V duchu přitom Teechu proklínal, že si musel s tou závratí vzpomenout zrovna teď. Ale celé jeho nitro se bouřilo při představě, že by ho měl jen tak opustit. A tak, když dosáhl prvního záchytného bodu o patro níž, dospěl k rozhodnutí. Nenechá Teechu Kernowovi napospas – i když bude muset trochu improvizovat.

* * *

Kapitán Teecha se krčil za skromnou ochranou komínu a sledoval, jak pronásledovatelé překonávají poslední překážku. Už to nebude dlouho trvat, a vyvalí se na střechu. Dveře začínaly povolovat.
Teecha bezděky vycenil zuby. Tak pojďte, vy zafrellenci, zavrčel v duchu. Přesně v ten okamžik byly dveře vyraženy a s kovovým zaduněním dopadly na střechu. Teecha na nic nečekal a vyslal do otvoru vějíř blasterových střel. Výkon blasteru měl nastavený na minimum, aby šetřil náboji: zeslabené střely sice útočníky pravděpodobně nezabijí, ale pořádná ďaha do ramene nebo do nohy by mohla jejich odhodlání aspoň trochu nahlodat. Hlavní bylo zdržet je na dost dlouhou dobu, aby se Siward mohl dostat do bezpečí.
Brzy kolem něj začala syčet odvetná palba. Několik paprsků zasáhlo kryt komínu a vykřesalo do vzduchu spršku jisker. Posléze se k nim přidaly modré vlny omračujících výbojů.
No, aspoň se mě zatím snaží dostat živého, pomyslel si Teecha chmurně, a poslal útočníkům další dávku. Uslyšel výkřik bolesti, jak se mu podařilo jednoho z nich zasáhnout.
Pak přes rachot palby zaslechl podivný zvuk, jako by se po střeše něco kutálelo. V neblahém tušení pohlédl dolů, a kousek nalevo uviděl nevelký válcovitý předmět. Ochromující granát! Otočil se a pokusil se odskočit po hlavě dozadu, aby se mu vyhnul. Příliš pozdě. Granát explodoval, a jeho zalil příval bolesti. Tvrdě dopadl na zem a cítil, jak celé jeho tělo ochabuje. Pak ho pohltila temnota.