IV.

Liefke ležel na kopci za svým databookem, soustředěně studoval schémata továrny a snažil se přijít na to, jak by měl u všech všudy dostat Siwarda ven, aby ho přitom nezabili. Nevesele se zašklebil. Až do tohoto okamžiku šlo všechno jako na drátkách, ale teď si vzal tajný agent do hlavy, že se ještě půjde podívat, jestli náhodou v továrně nenačapá Kernowa. Liefkemu se to ani trochu nezamlouvalo; snažil se Siwarda přesvědčit, aby od svého nápadu upustil, ale ten si to nenechal vymluvit.
Krátké pípnutí ho vytrhlo ze soustředění: další datakarta byla plná. Liefke datakarty rychle vyměnil, aby stahování databáze mohlo pokračovat. Na okamžik ho napadlo, že Siwardovi řekne, že to prostě nejde – že jeho plán se v žádném případě nepodaří uskutečnit, ale pak to zavrhl. Měl pocit, že by to Siward stejně dřív nebo později poznal, kdyby mu lhal, a pak tu byla ještě jeho profesionální hrdost – nechtěl předem vzdát žádný úkol, aniž by se aspoň nepokusil ho vyřešit.
Náhle jeho pozornost upoutal světelný záblesk v dálce. Liefke se zamračil a ohlédl se tím směrem. Světlo se objevilo znovu a tentokrát zůstalo. Vzápětí se k němu připojilo další.
A obě světla se pomalu pohybovala krajinou směrem k továrně.
Liefke v duchu zaklel a zašátral po makrotriedru. Úplně zapomněl dávat pozor na okolí!
Zahleděl se skrze makrotriedr na neznámé objekty a jeho obavy se potvrdily. Dva kryté spídry s tlumenými světly, pohybující se s naprostou jistotou nejkratší cestou k továrně. O vteřinu později se za nimi vyloupl třetí.
Což znamenalo jediné. Liefke se dotkl komlinku. „Mynocku, máme problém.“

Liefkeho hlas vytrhl Siwarda z letargie. „Jaký problém?“ zeptal se ostražitě.
„Zřejmě budeme mít společnost,“ řekl Liefke. „Vidím odsud tři pozemní spídry blížící se k továrně. Podle všeho pirátům dorazily posily.“ Na jeden úder srdce se odmlčel. „Vypadá to, že ten váš plán se škrtá. Doporučuji stáhnout databázi a pak odsud hned vypadnout.“
Siward ztuhl. Zhluboka se nadechl. „Za jak dlouho sem ty spídry odhadem dorazí?“ zeptal se.
„Deset až patnáct minut,“ odpověděl Liefke. „Počítal bych spíš s tím dolním limitem.“
„Kolik máme staženo z té databáze?“
„Osmdesát čtyři procent. Zbytek se bude stahovat ještě dalších pět až deset minut. Bude to hodně těsně.“
Siward stiskl rty. Logickým postupem by teď samozřejmě bylo počkat do úplného stažení databáze a potom co nejrychleji zmizet, aniž by se obtěžoval se zahlazováním stop. Ty detektory pohybu vzal Sith, a i kdyby je tu někdo objevil, než se stačí k něčemu rozhoupat, budou mít ten případ dávno vyřešený. Pokud databáze skutečně obsahovala jednoznačný důkaz, který by Kernowa a jeho komplice usvědčil, pak už by na tom vůbec nezáleželo.
A pokud v databázi žádný takový důkaz nebyl... inu, pak by byli v průšvihu. Ale pořád to ještě nebylo tak hrozné, aby je z toho nedokázal vyhrabat.
Pohlédl na datapad, přes který Liefke stahoval databázi, a zatajil se mu dech. Liefke, ležící sám na kopci a čekající na něj. Trojice spídrů, pravděpodobně naložená po zuby ozbrojenými nepřáteli a mířící jejich směrem.
A v budově Bezpečnostního úřadu, v jeho pokoji, kapitán Teecha. Sám.
Siward ve zlomku vteřiny vytrhl připojovací kabel z datapadu. „Co–“ zaprotestoval ze sluchátka Liefke, když se proces stahování přerušil. „Liene–“
„Mizíme,“ řekl Siward úsečně, zatímco napůl vyběhl z řídícího střediska a strhl Kontrol devět z jeho umístění nad schody. „Nemůžeme tady zůstat už ani o minutu déle. Kdyby nás odhalili, celé vyšetřování by přišlo vniveč.“
„Ale databáze–“
„Těch čtyřiaosmdesát procent bude muset stačit,“ přerušil ho Siward. „Budu se vracet stejnou cestou a posbírám všechny Kontroly: sledujte je a hlaste mi, kdybyste zachytil pohyb. Připravte se odemknout ty dveře. A pomalu začněte balit.“
„Rozumím,“ řekl Liefke napjatě. „Hodně štěstí. A radši si pospěšte.“
„To se spolehněte,“ odvětil Siward. Seběhl schody, sebral další detektor a vyrazil přes výrobní halu k východu. Možná bych si měl zaznamenat čas, pomyslel si nevesele. Třeba nakonec opravdu překonám rekord na krátkou trať.

* * *

Liefke zatím pečlivě uložil všechny datakarty s nedocenitelnými informacemi z databáze a připravil si odemykací kód k únikovému východu. Nic víc zatím udělat nemohl: musel čekat na Siwarda a hlídat mu únikovou cestu. Teprve až se dostane z budovy ven, bude moci odpojit vysílač a i s databookem ho zabalit.
Zalétl pohledem k přijíždějícím spídrům a cítil, jak se mu útroby stahují obavami. Byly skutečně blíž, než by odpovídalo jeho předchozímu odhadu, nebo se mu to jen zdálo? Uchopil makrotriedr a zadíval se jím na vetřelce. Indikátor vzdálenosti mu potvrdil, že jeho tušení bylo správné. Liefke v duchu zaklel: nepotrvá ani pět minut, a dostanou se po příjezdové cestě až k hlavnímu vchodu do továrny.
A Siward byl ještě pořád uvnitř.
Krátké pípnutí ho přinutilo otočit se k databooku: displej ukazoval, že Siward právě sundal Kontrol pět. Liefke frustrovaně zaklepal prsty o skříň databooku. Pokud bude agent Rozvědky postupovat tímhle tempem, dostane se k únikovému východu zhruba v době, kdy piráti zaparkují před továrnou a budou vcházet dovnitř. A nedej Síla, aby se mu někdo uvnitř přimotal do cesty, dodal Liefke v duchu.
Každopádně by ale měl Siwarda informovat. „Mynocku, slyšíte mě?“
„Mluvte.“
„Mám špatné zprávy,“ řekl Liefke. „Vypadá to, že ti piráti tady budou dřív, než jsem předpokládal. Budete muset dávat pozor, až budete vycházet, abyste náhodou na nějakého nenarazil.“
„Rozumím,“ řekl Siward. „Budu se snažit dostat k východu co nejrychleji. Máte připravený ten kód?“
„Mám. Stačí, když mi dáte signál, až dáte na ty dveře odemykač, a já je jedním stisknutím klávesy otevřu.“
„Skvělé,“ napětí v Siwardově hlase částečně polevilo. „Hlídejte ale ten východ, ano? Kdyby se někdo motal kolem, budete muset určit okamžik, kdy pro mě bude bezpečné vyjít z těch dveří ven.“
„Jasně,“ potvrdil Liefke. Znovu se zadíval makrotriedrem na spídry, které teď už dorazily k hlavní bráně a začali z nich vystupovat první pasažéři. Liefke nastavil zvětšení, aby si mohl prohlédnout detaily.
A makrotriedr mu málem vypadl z ruky, když se jedna z postav otočila a ve světle se ukázala její tvář. Liefke ucedil sprostou kletbu, kterou za celé své působení u Bezpečnostního úřadu nepoužil ani jednou. Siward ji ovšem uslyšel. „Co se stalo?“ naléhal.
„To je Brytten!“ Liefkemu se třásl hlas vzrušením a snad i strachem. „V tom prostředním spídru přijel plukovník Brytten!“
Kletba, která zazněla ze sluchátek, se od té jeho předchozí významově zas až tak nelišila. „Ten nám tady ještě scházel,“ zasyčel Siward. „Co dělají teď?“
Liefke se pozorněji zadíval na skupinu spídrů a lidí. „Vystupují z vozů a jdou do areálu. Brytten jde s nimi. Pár chlapů zůstalo venku u spídrů, asi aby je hlídalo.“ Vzdychl. „Škoda, že tenhle krám nemá žádnou kameru. Byla by to opravdová trefa do černého, kdyby se nám tady Bryttena podařilo nahrát.“
„To tedy ano,“ dal mu za pravdu Siward. „Příště na misi nesmím zapomenout přibalit jednu náhradní. Jsem u dveří,“ řekl vzápětí. „Odemykač je na místě. Můžete to spustit.“
„Provedu,“ řekl Liefke a stiskem tlačítka vyslal signál ke spuštění odemykací sekvence. Úspěšné potvrzení přišlo v okamžiku, kdy z displeje zmizel signál z Kontrolu jedna. „Dveře jsou odemčeny,“ hlásil Liefke a makrotriedrem propátrával jejich nejbližší okolí. „Nikoho nevidím, takže to vypadá, že můžete s klidem vylézt ven.“
Sotva to ale dořekl, databook varovně zapípal. Liefke se okamžitě reflexivně přimáčkl k zemi a cítil, jak mu divoce buší srdce. S hrůzou sledoval blikající agresivně červenou tečku, která se znenadání objevila na hranici dosahu detektoru pohybu. „Liene, mám tu kontakt!“ řekl přiškrceným hlasem. „Někdo jde sem nahoru!“

* * *

Liefkeho vyděšené oznámení zastihlo Siwarda právě v okamžiku, kdy opatrně vyklouzl ven ze dveří. Rychle pohlédl ke kopci a krev mu ztuhla v žilách. Na tu dálku i navzdory tomu, že to bylo až na samé hranici rozlišitelnosti fotonásobiče, bylo zřejmé, že po úpatí stoupá vzhůru nějaká postava. Podle rychlosti a způsobu chůze to vypadalo, že dotyčný o Liefkem neví, ale Siward by na to jeho život rozhodně nevsadil.
„Okamžitě odtamtud vypadněte,“ nařídil Liefkemu. „Popadněte všechno, jak to tam leží, a ztraťte se za vrcholem. Zkuste se skrýt za nějakou skálou, a ne abyste šel ke spídru! Hned budu u vás a pokusím se toho chlapa zneškodnit.“ Aniž by čekal, až mu Liefke odpoví, v rychlosti se přesvědčil, že s výjimkou osamělého průzkumníka není nikdo v dohledu, a pak vyrazil ke kopci, co mu síly stačily. Měl štěstí, že hlavní brána do komplexu byla za rohem budovy, takže byl celou dobu mimo dohled hlavní skupiny pirátů, jak ji popsal Liefke. Pokud se ale v okolí nacházel někdo další, koho přehlédl, nebo pokud by se někdo z pirátů rozhodl, že se vypraví za svým kolegou, pak by mohla být závěrečná fáze jejich mise zpestřena ještě přestřelkou.
Ale rychlost byla teď nejdůležitější. O Liefkeho životě nebo smrti mohly rozhodovat vteřiny.

* * *

Siwardův rozkaz k ústupu ještě nestačil pořádně doznít, když se Liefke horečně vrhl do balení. Většinu toho stihl připravit už předem, ale ještě musel odpojit vysílač a uklidit databook a zahladit po sobě stopy. Byla to otázka pár vteřin, ale jemu se zdálo, že to trvá celou věčnost. Navíc se mu silně třásly ruce.
V rychlosti se přesvědčil, že na nic nezapomněl, a začal se opatrně stahovat. Když si byl jistý, že je skryt za ohybem vrcholu, zvedl se na nohy a rozeběhl se po svahu k nedalekému malému převisu, jak nejrychleji mu terén dovoloval. Doslova skočil pod jeho relativní ochranu, přitiskl se k pískovcové stěně a zatajil dech.
Nastražil uši, jestli nezaslechne blížící se kroky, ale kromě tlukotu vlastního srdce neslyšel nic. Pomalu se neodvažoval ani dýchat. Uvědomoval si, že zválená tráva na vrcholu kopce ho pravděpodobně prozradí, pokud by ten vetřelec vylezl až nahoru a podíval se trochu pozorněji. Ale s trochou štěstí by si už nemusel všimnout stop, které vedly až k němu...
Liefke by si nemyslel, že by mu srdce mohlo tlouct ještě rychleji, ale zřejmě se mýlil. Připadalo mu, že nemá žádnou naději uniknout, že ho tu stejně dřív nebo později objeví. Možná by se měl zvednout a přesunout se jinam, dál odsud... ale ne, to byla hloupost: pokud byl ten pirát už na vrcholu, mohl by si ho i v té tmě všimnout, zejména pokud měl nějaký přístroj pro noční vidění, a v nejbližším okolí nebylo nic, kde by se dalo ukrýt. Žádný shluk balvanů, žádný další převis.
Málem vyjekl děsem, když se nad krajinou zničehonic objevil světelný kužel a pomalu mu přejel nad hlavou. Sledoval, jak kužel pokračuje dál, pak se zastavuje a pomalu se vrací. Znovu přelétl nad ním a potom, zhruba ve stejném místě, jako se předtím objevil, zase zmizel.
Liefke poněkud prudce a hlasitě vydechl; neuvědomoval si, že by zadržoval dech. Ten světelný paprsek ho vyděsil k smrti. Přemýšlel, jestli to teď pirát vzdá, nebo jestli po něm bude dál pátrat. Třeba si všiml převisu, usoudil, že je to příhodný úkryt pro vetřelce a teď se půjde přesvědčit, jestli se tu náhodou někdo neschovává. Zdálo se mu to, nebo právě zaslechl zašustění kroků v suché trávě?
Liefke přesunul ruku k blasteru za opaskem a opatrně a co nejtišeji se snažil rozepnout pouzdro. Prsty se mu na přezce neustále smekaly, ale na třetí pokus se mu to podařilo. Začal zbraň pomalu vytahovat ven.
A pak bylo na všechno pozdě. Zprava se najednou vyloupl stín a vzápětí ho oslepilo prudké světlo.
Liefke instinktivně přivřel oči a rukou, kterou se ještě před chvílí chystal vytáhnout blaster, si je zastínil. Byl ztuhlý hrůzou: nezmohl se na jediný pohyb, nebyl schopen vydat ani hlásku. Měl dojem, že se postava za tím oslňujícím světlem pohnula. Byl to pohyb ruky pozvedající zbraň ke střelbě.
Do noci práskl tichý výstřel.

* * *

Siward se nezdržoval přesvědčováním, jestli se na tu dálku trefil, a rozeběhl se ze svahu k převisu, u kterého ten člověk předtím stál. V několika vteřinách byl u něj. Letmým pohledem na bezvládné tělo se ujistil, že skutečně neminul: přímý zásah do hlavy nemohl nikdo přežít. Pod převisem se s křečovitě zavřenýma očima krčil Liefke.
„Iro!“ vykřikl Siward. Přiskočil k němu, vzal ho za ramena a mírně jím zatřásl.
Liefke prudce otevřel oči. „Co?“ vydechl. „Liene...“
„U všech svatých, jste v pořádku?“ vyptával se Siward a začal Liefkeho prohlížet, jestli není náhodou zraněný.
„J-jo,“ vykoktal ze sebe Liefke a roztřásl se po celém těle. „Asi jo.“
Siward pohlédl k vrcholu kopce, jestli se na něm někdo neobjeví. Bál se, že by mohl výstřel někdo zaslechnout, ale podle všeho zůstali nepovšimnuti. „Dobrý. Můžete vstát?“
Liefke trhaně přikývl a poněkud roztřeseně se zvedl na nohy. Očividně byl v šoku, ale teď mohl Siward jen doufat, že to s ním není tak zlé. A že se brzy vzpamatuje. „Odneste všechny věci ke spídru. Já se postarám o tělo,“ nařídil mu a sehnul se pro mrtvého piráta. Krátkou inspekcí se přesvědčil, že mrtvý u sebe nemá žádný aktivní komunikátor  rozhodně ne takový, jakým byli vybaveni on a Liefke. Ještě že tak, pomyslel si s úlevou, zatímco zvedl tělo a vykročil za Liefkem k ukrytému spídru.
Liefke dorazil na místo první. Aniž by čekal na instrukce, položil všechny věci na zem a začal z vozidla stahovat kamuflážní síť. Siward zatím otevřel zavazadlový prostor a nacpal do něj mrtvolu, kterou pak zakryl sítí. Naposledy se rozhlédl po okolí, aby se přesvědčil, že je nikdo nesleduje. Nikoho neviděl, a tak se posadil k řízení a za chvíli už spídr uháněl po prašné cestě zpátky k městu.
Liefke seděl se sinalou tváří mlčky na sedadle spolujezdce a oči upíral na své ruce. Siward se ho pokusil povzbudivě poplácat po rameni. Liefke sebou trhl, ale nebyla to zdaleka tak prudká reakce, jaké by se Siward obával. Zdálo se, že už se z počátečního šoku zotavil.
„Musíme se zbavit toho těla,“ řekl Siward. „Napadá vás nějaké místo někde v okolí, kam bychom ho mohli uložit?“
Liefke se zamyslel. „Hmm, kousek odtud je shluk skal. Myslím, že by to bylo dobré místo. Cesta tam žádná nevede, ale spídrem se tam dá zajet. Ukážu vám, kde odbočit.“
Siward kývl hlavou. Nějakou chvíli nikdo z nich nepromluvil. „Asi si myslíte, že jsem zbabělec,“ prolomil mlčení Liefke.
„Ale vůbec ne,“ ujistil ho Siward. „Naopak, na to, že to byla vaše první akce v terénu, jste si počínal velice chladnokrevně a profesionálně.“
„Myslíte?“ zeptal se Liefke s opatrnou nadějí v hlase. Siwardovo hodnocení ho potěšilo, ale pořád tomu tak úplně nevěřil.
„Samozřejmě,“ přikývl Siward. „Co se týče vaší úlohy v téhle misi, vážně nemám, co bych vám vytknul, a ve vypjatých situacích jste zachoval chladnou hlavu. To, že jste ztuhnul – to se může stát. Stává se to. Je to nebezpečné, ale dá se to odstranit výcvikem. Až zase příště někam vyrazíte, bude to lepší, uvidíte.“
„No, nevím, jestli nějaké příště vůbec bude,“ zabručel Liefke pochybovačně. „Dneska mi to bohatě stačilo. Myslel jsem, že umřu strachy.“
Siward se zazubil. „Znám ten pocit, věřte mi.“
„Tak jo. Když to říkáte,“ pokusil se Liefke o úsměv. Vypadal už mnohem uvolněněji a do tváře se mu začínala vracet barva. „Zapomněl jsem vám poděkovat, že jste mi zachránil život,“ dodal poněkud rozpačitě. „Díky. Vážně.“
„Rádo se stalo,“ odvětil Siward. „Třeba mi jednou budete moci tu laskavost oplatit,“ dodal s mírným úsměvem.
Liefke mu úsměv oplatil. „Cokoliv si budete přát. Jo, tady odbočte doleva. Ty skály jsou támhle, vidíte?“ ukázal k místu nad obzorem, který byl o něco černější než noční obloha. „Budeme tam tak za pět minut.“
Siward stočil spídr z cesty a zamířil seschlou stepí ke skalám. „Ještě jsem vás chtěl poprosit,“ pokračoval posléze Liefke, „neříkejte o tom kapitánovi, ano? Strašně by zuřil.“
„Jak chcete.“ Siwardovi zacukaly koutky úst. „Myslíte, že by vás zamkl na pokoji a zakázal vám na týden vycházky?“
„To by ještě nebylo to nejhorší,“ zamumlal Liefke.
Siward po něm hodil pohledem. „Kapitán Teecha vás asi drží dost zkrátka, nemám pravdu?“
„No, jak se to vezme,“ Liefke pokrčil rameny. „Tady zastavte – dál už to stejně nejde,“ řekl, když se spídr přiblížil k roztroušenému shluku skal. Světla z předních reflektorů ozařovala několik menších balvanů trčících ze země.
Siward vystoupil a šel vyndat zabitého piráta ze zavazadlového prostoru. Zabalil ho do maskovací sítě a přehodil si ho přes rameno. Liefke mezitím z přihrádky vylovil příruční svítilnu a jal se ukazovat cestu.
Po pár minutách prolézání a proplétání se mezi skalami Liefke konečně objevil vhodné místo – puklinu na úpatí jedné skály, kam se tělo vešlo akorát. Siward ho napasoval do úzkého prostoru a pro jistotu ho ještě překryli několika volnými kameny. Pak se vydali zpátky ke spídru.
Když nasedli a Siward se chystal nastartovat, Liefke najednou ztuhl a s vytřeštěnýma očima popadl Siwarda za paži. „Liene! Co by dělal Brytten v té továrně uprostřed noci? Co když...“
Co když se Brytten nějak dozvěděl, co chystáme, a zatímco jsme byli pryč, zmocnil se Teechy a potom jel za Kernowem, aby ho informoval? dokončil v duchu Siward, a srdce mu sevřela ledová ruka. Na nic nečekal, stiskl startér a vyrazil k městu nejvyšší rychlostí, jakou byl spídr schopen vyvinout.
Asi po pěti minutách jízdy, kdy město bylo už na dohled, zpomalil. „Myslím, že si děláme starosti zbytečně,“ prolomil ticho Siward. „Kdyby o nás Brytten věděl, okamžitě by nařídil prohledat okolí továrny, a my bychom se museli potýkat s více piráty než jen s tím jedním zbloudilým. A kdyby se zmocnil kapitána Teechy, nejspíš by ho vzal s sebou – nebo by uvědomil Kernowa na dálku. Musel do té továrny jet kvůli něčemu jinému.“
Liefke vypadal jako obrázek zoufalství. „Jak si tím můžete být tak jistý?“ zeptal se.
„Tak především, kdyby o tom Brytten věděl už předem – jako že se to neměl odkud dozvědět,“ rozváděl svou teorii Siward, „nikdy bychom se nedostali takhle daleko: pravděpodobně by dal Kernowovi echo a v té továrně by na nás čekal uvítací výbor. A kdyby kapitána unesl, čemuž taky moc nevěřím, určitě by z něj nedostal informace o naší noční akci tak rychle, nebo ne?“
„Ne,“ potvrdil Liefke. „Ten by se nechal od Bryttena spíš zabít, než by mu cokoliv řekl.“ Při těch slovech se mladý agent zachvěl.
„Ano, kapitán mi říkal, jaký Brytten je,“ ušklíbl se Siward. „Každopádně si nemyslím, že by se Brytten za této situace odvážil vztáhnout na něj ruku. Určitě ne, pokud se nějak nedozvěděl o našich plánech  a jak už jsem řekl, neměl se je jak dozvědět.“
„Možná,“ připustil Liefke nepříliš přesvědčeně. „Nebo by mohl usoudit, že mu stačí to, co už o nás ví, a kapitána mohl odstranit z cesty tak jako tak. Podobně, jako se tenkrát vypořádali s plukovníkem Asquathem.“
Siward se nad tím zamyslel. „Neřekl bych,“ zavrtěl nakonec hlavou. „Pamatujte, že Teecha je u mně na pokoji a já jsem tam oficiálně s ním. Po tom útoku tenkrát Kernow Bryttenovi volal a varoval ho, ať už se nic takového víckrát neopakuje. A Brytten si netroufne zorganizovat nebo i jen připustit další útok na mě kdekoliv v budově Úřadu. Kapitán Teecha je v mém pokoji ve větším bezpečí než kde jinde, a Brytten by tam se svými pochopy měl důvod vtrhnout jen tehdy, pokud by mě viděl vycházet – a já jsem si na devadesát devět procent jistý, že mě nikdo neviděl. Jsem přesvědčen, že až se vrátíme, najdeme kapitána Teechu rozvaleného v mém křesle, jak si čte datapad,“ dodal s úsměvem.
Liefke po něm vrhl nejistý pohled. „Hm, asi máte pravdu,“ řekl nakonec zdráhavě. „Ale stejně budu mnohem klidnější, až budeme doma.“
„To já taky,“ přikývl Siward, zařadil vyšší rychlost a spídr vyrazil jako střela k městu, jehož světla byla už na dohled.
Spídr zaparkovali opět na rohu ulic Veteránů a Fondorské a k budově Úřadu se vydali pěšky. Siwardova teorie se nakonec ukázala jako správná – v okně jeho pokoje se stále svítilo, a po pár minutách se v něm objevila silueta, která zcela nezpochybnitelně patřila menší postavě kapitána Teechy. „Vidíte, co jsem říkal?“ prohodil Siward s úsměvem k Liefkemu. „Teď běžte dovnitř. Budu čekat na signál.“
Liefke kývl a nenuceným krokem, jako by večer trávil jen v nějakém klubu ve městě, vyrazil ke vchodu a zaplul dovnitř. Siward čekal venku ještě asi deset minut, když se v komlinku ozvalo dvojité pípnutí – smluvený signál, že o venkovní kamery bylo postaráno.
Siward už na nic nečekal a vyrazil k budově. Dostal se k ní v momentě, kdy se z otevřeného okna jeho pokoje spustilo lano. Vyšplhat nahoru byla otázka pár vteřin. Vzápětí se ocitl v okně opřený o parapet a před sebou uviděl kapitána Teechu, který mu pomohl dovnitř a začal vytahovat lano nahoru, aby mohli okno zavřít.
„Tak,“ řekl Teecha, když se Siward dovlekl do obývacího pokoje a vyčerpaně se svezl na pohovku, „povídejte. Jak to šlo?“
„Celkem dobře,“ odpověděl mu Siward. „Liefke má na datakartách staženo osmdesát čtyři procent databáze a máme nafilmovaný kontraband, který byl uložený v tamním skladu. Sice nám to trochu pokazil Brytten, který se tam zčistajasna objevil, ale podařilo se nám se mu vyhnout.“
Teechovi překvapením spadla čelist, ale hned ji zase zaklapl. „Brytten byl v té továrně?“ zeptal se šokovaně.
„Ano, objevil se tam ve chvíli, kdy už jsme se pomalu chystali k odchodu. A to není všechno – dokonce mám podezření, že tam byl i Kernow, ale to se mi už nepodařilo ověřit.“
„No páni,“ mumlal si Teecha pro sebe ohromeně. „Co Liefke? Jak mu to šlo?“
„Velice dobře,“ odpověděl Siward. „Byl by z něj výborný materiál pro Rozvědku.“
„Na to můžete rovnou zapomenout,“ odfrkl Teecha. „Ještě něco?“
Siward odvrátil pohled. „Ne, už nic.“
Kapitán Teecha měl zřejmě dobrý nos na lži. Vrhl po Siwardovi podezřívavý pohled. „Určitě?“
Siward vzdychl. „Poslyšte, nemůžete s tím výslechem počkat až na ráno? Jsem dost unavený. Zítra za vámi zajdu a zatímco Liefke bude rozlouskávat tu databázi, podám vám podrobné hlášení o celém průběhu mise. Platí?“
Teecha se na okamžik zatvářil, jako by nehodlal nechat Siwarda vyklouznout tak snadno, ale nakonec přikývl. „Tak jo,“ řekl. „Stavte se zase u mě zítra ráno.“
„Dopoledne,“ řekl Siward neústupně. „Dřív jak v jedenáct vstávat nebudu.“
Teecha se na něj zamračil a chystal se něco říct, ale pak si to rozmyslel. „Dobrá. Ať je tedy po vašem,“ zabručel. Zvedl ze stolku svůj datapad a obrátil se k odchodu. „Dobrou noc,“ dodal ještě a zmizel ve dveřích.
„Dobrou,“ zamručel za ním Siward polohlasně. Nějakou chvíli tam zůstal sedět a civěl na dveře, kterými kapitán Teecha odešel. Chudák Liefke, pomyslel si, ten si s ním asi užije. S hlubokým povzdechem se zvedl z pohovky, stáhl ze sebe terénní oděv a šel se uložit ke spánku. Musel si ale přiznat, že pro něj byla velká úleva, když uviděl Teechu živého a zdravého: navzdory všem argumentům, které předtím citoval Liefkemu, měl přece jen trochu strach, že by se mohl Brytten v jeho nepřítomnosti o něco pokusit. Asi začínám měknout, pomyslel si sarkasticky, když uléhal do postele. Zajímalo by mě, jestli se to stává všem agentům, kteří překročí určitý věk a začnou dohlížet na mladší, jako je Liefke. Nebo je to možná tím, že Teecha je navzdory své chronické protivnosti slušný chlap.
Zavřel oči a do pěti minut usnul, jako když ho do vody hodí.