II.

Následujícího rána Siwarda probudila záře korralského slunce. Velký oranžový disk se vyhoupl nad obzor a zaléval hrbolatou krajinu načervenalým světlem. Po mlze nebylo ani památky.
Siward vstal z postele a chvíli se kochal nádherným výjevem: poprvé od jeho příjezdu se mu zdejší planeta alespoň v něčem líbila. Začal se oblékat, když vtom se rozezněl komunikátor. Siward tlumeně zaklel a po jedné noze k němu přeskákal, zatímco tu druhou se snažil nasoukat do nohavice. Stiskl tlačítko pro příjem.
Z komunikátoru se ihned ozval Teechův hlas. „Kde vězíte, krucinál?“ rozčiloval se kapitán Bezpečnostního úřadu. „Měli jsme se přece sejít dneska dopoledne!“
Siward vzdychl a unaveně si otřel čelo hřbetem ruky. Jeho počáteční dobrá nálada byla ta tam. „Vždyť je teprve ráno,“ zaprotestoval. „Před chvílí vyšlo slunce.“
„To vím taky,“ odsekl Teecha. „Tady nejste v Jádru. V těchhle zeměpisných délkách je teď něco jako zima, takže tu jedeme od tmy do tmy. Slunce tu teď vychází dopoledne. Už je vám to jasný?“
„Jasný,“ zabručel Siward mrzutě. „Za půl hodiny jsem tam.“
„Tak za půl hodiny... Jo, a vemte sebou tu příšernou kytku, co jste měl včera v nemocnici. Teecha konec.“ Komunikátor cvakl, oznamuje tak přerušení spojení.
„Konec,“ zamumlal Siward. Znechuceně potřásl hlavou. Proč zrovna jediný člověk, který mi může pomoci, musí být takový magor, pomyslel si. Znovu pohlédl na slunce, které se nyní nacházelo poněkud výš nad obzorem, a uchechtl se. Koneckonců sem nepřijel na dovolenou, a práce v terénu byla většinou pěkná fuška. Nemohl se však zbavit pocitu, že žádná z akcí, kterými doposud prošel, nebyla zdaleka tak šílená, jako bude tato. Dokončil oblékání, vytáhl z bezpečnostní schránky datakarty s vyšetřovacími dokumenty a protiodposlechové zařízení a vyrazil.
Když vešel do Teechovy pracovny, kapitán se zrovna skláněl nad počítačem, za kterým seděl další bezpečnostní důstojník. „No to je dost,“ vyprskl, jakmile Siwarda spatřil. „Máte tu kytku?“
Siward ukázal na náprsní kapsu, ve které měl ukryto protiodposlechové zařízení. „Fajn,“ přikývl Teecha. Ukázal na svého kolegu za počítačem. „Tohle je můj asistent, poručík Liefke. Lepšího slicera na Korralu nenajdete,“ dodal se zřetelnou pýchou v hlase.
Mladý poručík odtrhl pohled od monitoru a zazubil se na Siwarda. Na hlavě měl posazenou černou čepici patřící k uniformě Imperiálního bezpečnostního úřadu, jež částečně zakrývala pískově žluté vlasy. Modrozelené oči měl poněkud rozostřené – charakteristický znak člověka, který trávil většinu času civěním do obrazovky počítače.
„Těší mě,“ kývl Siward na pozdrav. „Podařilo se vám dát dohromady ten popis?“ obrátil se na Teechu.
Kapitán mu podal několik papírů, na nichž byly nakresleny mužské obličeje. Třebaže se v některých drobných detailech lišily, byly si velice podobné. „Pokoušel jsem se vybavit si všechny podstatné rysy,“ vysvětloval Teecha. „Když se mi na některém portrétu něco nezdálo, prostě jsem ho nakreslil celý znova. Před chvílí jsme je s Liefkem všechny převedli do digitální podoby a můžeme provést jejich interpolaci.“
„Když budete tak hodný,“ řekl Siward. „Ale každopádně je raději zároveň pošleme naší centrále všechny, ať s nimi dělají, co umí. Co ten hlasový záznam?“
„Máme ho,“ odpověděl Teecha s úsměvem. „Budete ho chtít taky odeslat?“
„Samozřejmě,“ řekl Siward. „A děkuji. Dobrá práce.“
„Poděkujte tady Liefkemu,“ Teecha ukázal hlavou směrem k poručíkovi. „Bez něj byste ten záznam neměl. Někdo se ho pokusil vymazat ze serveru – naštěstí se Liefkemu podařilo vyhrabat jej ze záložního archivu.“
„Ale,“ Siward nadzdvihl obočí. „Stejná osoba, která pomohla tomu zabijákovi dostat se dovnitř?“
„Jo, taky mě to napadlo,“ zabručel Teecha. „Moc by mě zajímalo, kdo to byl.“
„To doufám brzy zjistíme,“ řekl Siward. „Teď musíme poslat ten záznam s těmi skicami naší centrále – snad se jim ho podaří identifikovat.“ Přešel k počítači a naklonil se Liefkemu přes rameno. „Zabalte to a pošlete přes HoloNet na Squiris VI přes tenhle kanál,“ vyťukal na klávesnici sérii znaků.
Liefke přikývl a začal zuřivě bušit do klávesnice, aby splnil zadaný úkol. Siward mezitím přistoupil k Teechovi a podal mu datakarty. „Tady máte veškeré dokumenty z vyšetřování toho případu s piráty. Tyhle jsem si přivezl sebou z Rozvědky,“ podal mu polovinu, „a tyhle mi dal předevčírem Brytten.“
Teecha datakarty mlčky převzal, sebral se stolu malý datapad a začal do něj kopírovat jejich obsah. Zběžně přitom očima prohlížel kopírované texty. „Vypadá to, že ta zpráva od Bryttena je téměř totožná s tou, kterou jsem mu odevzdával před měsícem. To jsem si mohl myslet,“ odfrkl znechuceně.
„Takže Brytten vás z toho případu odvolal před měsícem? Jak dlouho jste na tom vlastně pracoval?“ otázal se ho Siward.
Dříve než Teecha stačil odpovědět, od počítače se ozvalo nervózní odkašlání. „Promiňte,“ řekl poručík Liefke rozpačitě, „ale ta zpráva nejde odeslat.“
Teecha jej zpražil pohledem. „Co tím sakra myslíte, že nejde odeslat?“ zavrčel.
Liefke bezmocně pokrčil rameny. „Prostě to nejde. Snažím se zjistit proč.“
Oba muži se postavili za něj, každý z jedné strany, a civěli na monitor, na němž se skvěl červený obdélník s nápisem ZPRÁVA NEODESLÁNA. „Zkoušel jsem to třikrát,“ hájil se Liefke. „Pokaždé se stejným výsledkem.“
„Skoro to vypadá, že přenos je zablokovaný,“ uvažoval Siward.
„Nemohlo by něco být s tím kanálem?“ nadhodil Teecha.
Siwarda při těch slovech zamrazilo. „To není možné,“ řekl temně. „Ten kanál je dobře zabezpečený. Je absolutně vyloučeno, aby se tam někdo mohl nabourat a zablokovat ho.“
„Třeba není zablokovaný,“ rozvíjel Teecha dál svou teorii, „třeba jste ho jenom špatně zadal.“
„Nic jsem špatně nezadal,“ odsekl Siward podrážděně. „Kód kanálu byl zadán správně – jenom z nějakého záhadného důvodu odmítá tu zprávu poslat.“
„Počkat – něco tu mám,“ přerušil je Liefke. Oba agenti hned zmlkli a přesunuli svou pozornost k monitoru, na kterém Liefke mezitím otevřel časový záznam datových přenosů. „Vidíte – tady, tady, a tady,“ Liefke ukázal na trojici časových údajů, „to jsou časy, kdy jsem se zprávu pokusil odeslat. A tohle,“ ukázal další tři údaje, „jsou okamžiky přerušení přenosu. Ve všech třech případech je mezi odesláním a chybovou hláškou stejná časová prodleva, a ne zrovna moc dlouhá.“
„Co to přesně znamená?“ otázal se Siward.
„Zatím nevím... podívám se na to.“ Nechal si zobrazit podrobnější výpis všech tří přenosů a chvíli hloubal nad sledem čísel. Zamračil se. „To je divný,“ řekl zadumaně, „to je moc divný.“
„Co je divný?“ pobízel ho netrpělivě Teecha.
„Podle tohohle záznamu nebyla ta zpráva ani zakódovaná,“ řekl Liefke. „Došlo k přerušení ještě dřív, než byl retranslační stanici zadán příkaz k odeslání.“
Siward se zachmuřil. „Což znamená, že přenos je skutečně blokován.“
„Ano,“ potvrdil jeho obavy Liefke. „Ale ten blok je přímo tady. Přenosový kanál bude nejspíš v pořádku – ta zpráva se k němu ani nedostala. Bohužel to znamená, že dokud nebude to blokování odstraněno, nepůjde odsud odeslat vůbec nic.“
Siward pohlédl na Teechu. „Pospíšili si, co?“
„To tedy jo,“ Teecha se ušklíbl. „Dá se s tím něco udělat?“ zeptal se Liefkeho.
Poručík otevřel zásuvku v pracovním stole a vytáhl z ní malé zařízení, které na první pohled vypadalo jako datapad, a zručně ho zapojil do jednoho z portů v počítači. „Zkusím to blokování odbourat, ale bude mi to nějakou chvíli trvat.“
„Dobrá, vy si tady zatím v klidu odbourávejte a my se půjdeme projet po městě,“ Teecha sebral se stolu svůj datapad a pokynul Siwardovi, aby jej následoval.
„Město jsem už viděl,“ ohradil se Siward.
„Tak tedy po krajině – tu jste určitě ještě neviděl,“ nedal se odbýt Teecha.
Siward jen pokrčil rameny. „Tak dobrá,“ řekl a zvedl se k odchodu. „Ještě moment,“ zarazil se a znovu přešel k počítači. Vytáhl z kapsy protiodposlechové zařízení a položil je na stůl. „Tohle vám tady nechám – pro všechny případy,“ řekl Liefkemu. „Dejte na to pozor – je hrozně drahý.“
„Jasně,“ odvětil Liefke nepřítomně. Byl zcela zabrán ve své činnosti: prsty mu kmitaly po klávesnici a na monitoru se míhal sled číslic a znaků, stejně jako na malém připojeném datapadu.
„Tak my jdeme,“ dodal Siward ještě k poručíkovi, který ho stejně neposlouchal, a vyrazil za Teechou postávajícím netrpělivě u dveří.

Městem projížděli mlčky: Siward řídil, zatímco Teecha studoval dokumenty. „Na příští křižovatce doleva; až uvidíte polní cestu, sjeďte na ni a pokračujte směrem k tomu vysokému útesu za městem,“ řekl kapitán, aniž by zvedl oči od datapadu. Siward se řídil jeho instrukcemi, a za chvíli už se spídr řítil po prašné a hrbolaté cestě, jež mířila k popisovanému skalnatému ostrohu, mírně se svažujícímu z jedné strany.
„Jak je to tedy dlouho, co jste byl z toho případu odvolán?“ vrátil se Siward k otázce, kterou položil předtím na Úřadu.
„Tři neděle,“ odpověděl Teecha. „Bylo to krátce po New Pareto. Tenkrát jsme se s Bryttenem pěkně chytli a on mi ten případ sebral s tím, že údajně najde někoho zodpovědnějšího. Ale pochybuju, že to byl ten pravý důvod.“
„Proč si to myslíte?“ vyzvídal Siward.
Teecha odložil datapad a zahleděl se před sebe na otevřenou krajinu. „Vaše druhá otázka zněla, jak dlouho jsem na tom případu pracoval. Začali jsme zhruba před rokem – vyšetřovali jsme to spolu s předchozím velitelem zdejšího Úřadu, plukovníkem Asquathem.“
„Co se s ním stalo, přivedl jste ho k šílenství?“ otázal se Siward.
Teecha po něm vrhl nevraživý pohled. „Ohromně vtipný. Ne, měl nehodu.“
Siward stiskl rty. Něco v Teechově hlase – způsob, jakým vyslovil to slovo „nehoda“ – se mu vůbec nezamlouvalo.
„Po něm nastoupil plukovník Brytten,“ pokračoval Teecha. „Přeložili ho sem z centrály v Expanzních regionech kvůli nějakému maléru. Prý mu dva lidi exnuli při výslechu.“
Siward se bezděky otřásl. Vynucování přiznání pomocí fyzického nátlaku sice patřilo ke standardnímu výslechovému repertoáru Bezpečnostního úřadu – a koneckonců i Zpravodajské služby – ale považovalo se za nepřípustné, aby vyslýchaný subjekt byl následkem výslechu trvale fyzicky poškozen. To, že by mohl dokonce zemřít, bylo naprosto nemyslitelné.
„Jo, je to sadista,“ komentoval Teecha, kterému Siwardovo rozpoložení neuniklo. „Od té doby, co sem nastoupil, vyšetřování víceméně uvázlo na mrtvém bodě; ať jsem se snažil sebevíc, nedařilo se mi hnout se z místa. Nakonec mi Brytten ten případ sebral, a já se pustil do vyšetřování na vlastní pěst.“
„To zní dost riskantně,“ podotkl Siward.
„Víc než si myslíte,“ odvětil na to Teecha. „Tady zastavte – dál musíme pěšky.“
Oba muži vystoupili ze spídru a pokračovali nahoru na vrchol útesu. „Ty skalní útvary vypadají opravdu zajímavě,“ řekl Siward. „Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl.“
„Kdysi, před pár milióny let, kdy bylo na Korralu více vody, bylo na tomhle místě šelfové moře,“ vysvětloval Teecha. „Sedimenty na dně se přetvořily v dvousložkovou horninu a když moře vyschlo, ta měkčí složka postupně podlehla erozi a vítr ji odfoukl pryč.“
„Takže ty útesy jsou zbytky té tvrdší složky?“
„Přesně tak. A protože tolik připomínají korálové útesy, byla po nich pojmenována celá planeta. Tak, a jsme tady,“ oznámil Teecha, když došli až na vrchol útesu. Před nimi se jako na dlani rozprostíralo celé město a okolní krajina.
Siward přelétl celou scenérii pohledem. „Co bude teď?“ zeptal se.
Teechův výraz náhle zvážněl. Přešel k jednomu z ohlazených výčnělků a posadil se na něj. „Víte,“ začal váhavě, „na váš příjezd jsem čekal jako na smilování. Na celé téhle záležitosti s piráty je cosi shnilého: cosi, do čeho jsou zapleteny i místní špičky. Když zemřel plukovník Asquath a já byl z toho případu odvolán, začalo jít o krk i mně. Samozřejmě jsem se snažil pokračovat na vlastní pěst, ale bylo jen otázkou času, kdy se mě někdo pokusí odstranit. Když jsem se dozvěděl, že vás Rozvědka posílá sem, doufal jsem, že byste mi mohl s tím případem pomoct, a tak jsem se vás pokusil kontaktovat.“
„Aha, to byl ten první den, kdy jste vpadl ke mně do pokoje,“ přikývl Siward.
Teecha se ošil. „Uznávám, že to nebyl zrovna nejlepší způsob, jak se seznámit, jenže měl jsem pro to svůj důvod. Zpočátku jsem si nebyl jistý, jestli jste skutečně ten, za koho vás ostatní vydávají: jestli třeba nejste nastrčená volavka, která ze mě má dostat všechno, co vím, a pak mě odpravit.“
„A pak že já jsem paranoidní,“ uchechtl se Siward. „Přesvědčil jste se?“
„Jo. Ten zabiják, co málem oddělal i mě, byl přesvědčivej až až; a ten záznam, co jsem si dneska ráno poslechl, mi to potvrdil. Navíc ty dokumenty, co jste mi dal, stoprocentně pocházejí od Rozvědky.“
Siward se zatvářil udiveně. „Jak jste to poznal?“
„Takovej idiotskej sloh můžou mít jenom Tajný,“ zašklebil se Teecha.
Siward si odfrkl a mávl rukou směrem k otevřené krajině. „To jste mě sem tahal jenom kvůli tomu, abyste mi sdělil, že zpravodajci neumějí psát?“
„To ani ne,“ Teecha vstal. „Když jste přijel, mluvil jste s Bryttenem i Kernowem. Já jsem je už hezky dlouho neviděl – co vám ti dva vlastně řekli?“
„Skoro nic,“ odpověděl Siward. „Brytten mi akorát předal záznamy o vyšetřování Bezpečnostního úřadu a říkal, jaký jste skvělý agent.“
„To je od něj moc laskavý,“ zabručel Teecha. „A co Kernow?“
„Prefekt byl už o něco sdílnější. Tvrdil, že piráti mají své lidi tady na Bezpečnostním úřadě a u vojenské posádky. A taky mě varoval před tím, že by mi mohl někdo usilovat o život: že prý se nacházím uprostřed hnízda plného syčících hadů.“
Teechův pohled ztvrdl. Přešel ke kraji útesu a zahleděl se na krajinu, jež kdysi byla šelfovým mořem a tiše tam stál, rty sevřené v úzkou linku. „To Kernow je ten had,“ zašeptal nenávistně, „který se vine vším tím svinstvem. To on je spojovacím článkem mezi piráty a touhle planetou. Tím jsem si jist.“
Siward si stoupl vedle něj. „Povězte mi víc o plukovníku Asquathovi,“ řekl. „To jméno se mi zdá povědomé.“
„Případ Equinox,“ řekl Teecha. „Určitě jste o něm slyšel.“
„Ach,“ Siwardovi svitlo. „Něco s porušením planetární karantény, nemám pravdu?“
„To je přesně ono,“ přikývl Teecha. „Ten soudní případ se stal jednou z největších rozepří mezi Bezpečnostním úřadem a Imperiální flotilou v celé historii obou institucí. Jednoho důstojníka popravili – ruplo mu v bedně a zastřelil kapitánova zástupce. Další člověk šel sedět, a kapitána poslali na hlídkovou loď někam do ještě větší díry než je Korral. Plukovník Asquath, který na Equinoxu zastupoval Bezpečnostní úřad, měl původně odejít coby atašé na Alderaan, ale po tom průšvihu ho přeložili sem. To bylo před dvěma lety.“
„A tady začal vyšetřovat tu záležitost s těmi piráty?“
„Přesně tak. V téhle oblasti byli piráti vždycky, už za dob Staré republiky. No a Asquath si vzal do hlavy, že jejich řádění učiní přítrž. Asi před rokem začal s několika sporadickými průzkumy a o půl roku později jsme se do toho pustili naplno.“ Teecha poněkud ztlumil hlas, a jeho vyprávění opět dostalo nenávistný podtón. „Už tenkrát nebyl prefekt Kernow vůči našemu úsilí zrovna vstřícný. Otevřeně vystoupit proti Asquathovi si sice netroufl, ale jinak dělal všechno proto, aby nám zabránil pokračovat. Přesto vyšetřování probíhalo celkem dobře – až do dne, kdy plukovníka Asquatha potkala ta nehoda.“
Přes Teechovu tvář přelétl stín: vzpomínky byly pro něj očividně bolestné. „Ten den plukovník Asquath projížděl městem jako jindy. Jeho spídr narazil do budovy a plukovník o dva dny později v nemocnici svým zraněním podlehl. To všechno za velice podezřelých okolností, ale až na formální vyšetřování, které bylo stejně zanedlouho odloženo, se o plukovníkův osud nikdo dál nezajímal. Nehody se stávají.“
„A vy si myslíte, že tu „nehodu“ zařídil právě Kernow?“ zeptal se Siward.
„Já si to nemyslím,“ odvětil Teecha rozčileně, „já to vím! Ale bohužel pro to nemám žádný důkaz,“ povzdechl si bezmocně.
„Hm. Podařilo se vám s Asquathem najít alespoň nějaký důkaz o napojení Kernowa na piráty?“ vyptával se Siward dál.
Teecha zavrtěl hlavou. „Ne. Shromáždili jsme pár indicií, ale nic, co by Kernowa jednoznačně usvědčovalo.“
„A co Brytten? Myslíte, že je do toho namočený taky?“
„Stoprocentně,“ přisvědčil Teecha. „Když sem přišel, nejspíš byl ještě čistej, ale to se brzy změnilo. Zanedlouho po jeho nástupu ho podplatil buď Kernow nebo přímo piráti. Vlastně si myslím, že to byl Brytten, kdo pomohl tomu zabijákovi dostat se do vašeho pokoje a kdo zablokoval vysílací stanici.“
„Ten najatý zabiják mi pořád vrtá hlavou,“ řekl Siward zadumaně. „Podle všeho nepocházel odsud – někdo ho mohl dokonce najmout přímo z Cechu lovců.“
Teecha se zamyslel. „Taková věc se mi zdá na Kernowa příliš přímočará,“ řekl.
„Souhlasím,“ připustil Siward. „Kernow není takový hlupák, aby se mě pokusil zabít hned první den: spíš bych vsadil na piráty samotné, kteří se nějak zprostředkovaně dozvěděli o mém příjezdu. Kdo vlastně všechno věděl, že přijedu? Kernow, Brytten – a vy.“
„A Liefke,“ dodal Teecha.
Siward náhle zbystřil. „A Ezalli.“
Teecha luskl prsty. „Ovšem – Kernowův osobní patolízal. Ten chlap je něco jako jeho pravá ruka – a stejně jako on má pazoury všude. Nic, co se kolem prefekta hne, se neděje bez jeho vědomí.“
„Takže lze předpokládat, že Ezalli je rovněž v kontaktu s piráty?“ zeptal se Siward.
„Zcela určitě,“ potvrdil Teecha. „Což by znamenalo, že někdo z těch tří – Kernow, Brytten nebo Ezalli – uvědomili piráty o vaší přítomnosti, a ti se rozhodli jednat na vlastní pěst.“
Siward přikývl. „Tak to asi bylo. Ne že by na tom příliš záleželo: koneckonců, útok na mě se stejně dal dřív nebo později očekávat. A nejspíš lze očekávat další i v budoucnu.“
„Doufám, že až k tomu dojde, budu se nacházet co nejdál od vás,“ zašklebil se Teecha. „Nechci strávit další den v nemocnici.“
Siward se pousmál. „Nechci vás zbytečně strašit, ale mám obavy, že jakmile pirátům dojde, že pracujeme spolu, pokusí se nás oddělat oba.“
„Vskutku nadějné vyhlídky,“ odfrkl si Teecha. „Znamená to tedy, že mi s tím případem pomůžete?“
Siward nadzdvihl obočí. „Myslel jsem, že byste spíš pomohl vy mně.“
„Jasně,“ řekl nevrle Teecha. „Heleďte, já bych byl taky radši, kdyby sem poslali někoho od nás, ale vzhledem k okolnostem si holt musím vystačit s váma. Koneckonců máme společný cíl – rozprášit piráty a pořádně klepnout Kernowa přes prsty – i když se zodpovídáme každý jiné instituci. Takže, jdeme do toho společně?“
Siward se usmál. „Ruku na to.“
„Platí,“ Teecha pevně stiskl nabídnutou pravici. „Kde začneme?“
„Pro začátek bych se rád podíval na vaši dokumentaci o vyšetřování, kterou jste zpracovávali s plukovníkem Asquathem, a porovnat ji s tou, co mi dal Brytten,“ řekl Siward.
„Samozřejmě, mám ji s sebou na datapadu. Můžete si ji klidně projít teď.“ Teecha se otočil k odchodu. „Pojďte, pojedeme zpátky – podíváme se, jak je Liefke s tím odblokováním daleko.“

* * *

Když se vrátili na Bezpečnostní úřad, krátký pohled na zkroušeného Liefkeho stále sedícího za počítačem Siwardovi prozradil, že se poručík s odblokováním daleko nedostal.
„Tak co je?“ řekl nevrle Teecha, když spatřil jeho výraz. „Neříkejte mi, že jste to všechno zpackal.“
„To zrovna ne,“ odvětil nejistě Liefke, „ale narazil jsem na problém.“
Oba agenti byli hned u něj. „Jaký problém?“ otázal se Teecha.
Liefke ukázal na monitor. „Narazil jsem tu na něco jako nášlapnou minu,“ vysvětloval. „To blokování se mi sice podařilo z větší části odstranit, ale ten, kdo ho sem dal, se pojistil – připojil k němu signalizační program, který mu pošle varování, jakmile se někdo pokusí blokování prolomit.“
„A poskytne mu tak informaci, co chystáme,“ dokončil Siward.
Teecha se zachmuřil. „Nemůžete tu minu nějak obejít?“
Liefke s nešťastným výrazem zavrtěl hlavou. „Ne. Mohl bych se o to pokusit, ale šance na úspěch jsou minimální. S touhle operací nemám moc zkušeností a nejspíš bych potřeboval ještě další vybavení.“
Teecha si založil jednu ruku v bok a přeměřil si Liefkeho inkvizitorským pohledem. „Jestli je to nějaká skrytá narážka, abych vám z našeho rozpočtu pořídil další hračky na ten váš slicing, tak na to hezky rychle zapomeňte,“ řekl nesmlouvavě.
Liefkeho pohled byl nevinnost sama. „Na nic takového bych se neodvažoval ani pomyslet.“
„To vám určitě budu věřit,“ odsekl Teecha. Mávl rukou směrem k monitoru. „Co teď s tím?“
„Mohl bych zkusit to blokování prorazit přímo,“ navrhl Liefke. „Sice by to upozornilo kohokoliv, kdo nám sem ten blok dal, ale zprávu by se odeslat podařilo.“
„Ale můžeme si dovolit takhle na sebe upoutat pozornost?“ zapochyboval Siward. „Vždyť ani nevíme, kdo sem to blokování dal.“
„Musel to být někdo z Úřadu,“ řekl Liefke. „Nikdo jiný nemá potřebnou autorizaci, aby mohl zablokovat vnější komunikaci.“
Teecha zasmušile pozoroval změť znaků na monitoru. „Musíme dostat tu zprávu ven,“ řekl rozhodně. „Je mi fuk, jestli se to Brytten dozví. Prolomte ten blok a odešlete to,“ nařídil Liefkemu.
Poručík se chystal splnit Teechův rozkaz, ale na poslední chvíli jej Siward popadl za ruku a zabránil mu v tom. „Počkat – existuje ještě jedna možnost,“ řekl. „Tohle přece není jediná vysílací stanice na téhle planetě, odkud lze posílat zprávy ven.“
„Ta druhá je v Kernowově baráku,“ odfrkl Teecha.
„Právě tu jsem měl na mysli,“ řekl Siward a podal Liefkemu datakartu, aby na ni zkopíroval onu zprávu.
Teecha se zatvářil skepticky. „To si vážně myslíte, že vás prefekt nechá poslat ze své stanice zprávu, kterou nám nedovolí poslat odsud?“
„Nebude mít jinou možnost,“ odvětil Siward. „Pokud by mi odepřel pomoc, upadl by v podezření, a to nejspíš nebude chtít riskovat.“
„Dobrá,“ nedal se odbýt Teecha, „připusťme, že vám Kernow dovolí použít svoji stanici. Co když si vezme do hlavy, že si bude chtít tu zprávu pročíst? Palácový server má v sobě určitě několik programů, které dokážou pořídit její kopii.“
„To jsem předpokládal. Vlastně by mě spíš udivilo, kdyby si Kernow tu zprávu přečíst nechtěl,“ řekl Siward. „Na jejím obsahu není nic přísně tajného, a koneckonců na něm ani tolik nezáleží. Důležitější je, že mi pomůže trochu se porozhlédnout po prefektově paláci – a možná i po jeho databázi.“
Teecha vyvalil oči. „Snad nechcete–... vy chcete–... vy jste úplně zešílel!“ řekl nevěřícně. „Nejenže si myslíte, že vás Kernow pustí ke své stanici, abyste mohl odeslat jednu pitomou zprávu, ale ještě čekáte, že vám dovolí procházet se po paláci a hrabat se v jeho počítači?“
„To samozřejmě ne, ale možná se mi podaří něco zahlédnout – nějakou maličkost, která by nás mohla přivést na stopu. Kernow je taky jenom člověk, který se může dopustit chyby.“ Přes tvář mu přelétl lehký úsměv. „Vlastně by se dalo říct, že si s tím blokem pěkně naběhl.“
Teecha rezignovaně potřásl hlavou. „No jak myslíte. Jenom dejte pozor, abyste nenavedl Kernowa na nás.“
Siward se zatvářil dotčeně. „Za co mě máte, za nějakého amatéra? Nezapomínejte, že jsem z Rozvědky, a špehovat lidi je moje práce. Ostatně to nedělám poprvé.“
„Jasně, a určitě jste v tom zatraceně dobrej, jinak by vás sem neposlali,“ odsekl Teecha. „Jenom jsem vám chtěl připomenout, že tu nejde o krk jenom vám, ale i mně a Liefkemu. To vám říkám právě proto, že jste z Rozvědky, a přístup jejích agentů ke svým kolegům je všeobecně znám,“ dodal opovržlivě. Demonstrativně se obrátil k Siwardovi zády a začal bez zřejmého účelu přerovnávat datakarty na stole. Po chvíli napjatého ticha znovu pohlédl na agenta, a v jeho tváři se tentokrát zračila upřímná starost. „Buďte opatrný,“ řekl vážným hlasem. „Lezete přímo do jámy taoparí; ještě pořád nevíme, kdo se vás pokusil zabít, a jestli to byl Kernow, může ve vaší návštěvě vidět příležitost, kterou nebude chtít propásnout.“
Siward se při těch slovech slabě pousmál. „Nemějte obavy, nic se mi nestane,“ ujišťoval Teechu. Popadl datakartu ze stolu a otočil se k odchodu. Naposledy se ohlédl přes rameno: „Za dvě hodiny jsem zpátky.“

* * *

Prefektský palác byl v tuto denní dobu nezvykle prázdný; většina úředníků byla nejspíš na obědě, a tak Siward na chodbách nenarazil na jedinou živou duši.
Před vstupem do Kernowovy pracovny na něj čekal Ezalli. „Je mi líto, ale pan prefekt tu bohužel není,“ řekl po nezbytných uvítacích formalitách. „Mám něco vyřídit? Nebo se zastavíte později?“
Siward se zatvářil zklamaně. „A nevíte, kdy se vrátí?“
„Je na služební cestě. Měl by být zpátky zítra odpoledne,“ odpověděl Ezalli.
„Aha... no, asi bych přišel později. I když...“ Siward náhle dostal spásný nápad. „Vlastně bych jenom potřeboval odeslat tuhle zprávu centrále Zpravodajské služby. Chtěl jsem to poslat z Bezpečnostního úřadu, ale tamní vysílací stanice je porouchaná, a tak jsem doufal, že by mi prefekt umožnil použít vaši stanici.“
Na Ezalliho čele se objevily vrásky. „Co je to přesně za poruchu?“ zeptal se.
Siward pokrčil rameny. „To nevím. Ale jestli je technického rázu, mohla by se oprava protáhnout až na několik dní – a ta zpráva nesnese odkladu.“
Ezalli poněkud znejistěl. „Chápu, že je to pro vás nepříjemná situace, ale obávám se, že vám nemohu nijak pomoci. Osoby mimo Úřad prefekta může k vysílací stanici pustit jenom sám prefekt.“
„Pan prefekt mi přislíbil veškerou podporu při vyšetřování,“ oponoval Siward. „Doufal jsem, že když tu zprávu odešlu dnes, mohl bych zítra dostat odpověď... opravdu by mi to velice usnadnilo práci, a vyšetřování by se tak mohlo posunout o pořádný kus.“
Nějakou chvíli Ezalli na Siwarda mlčky hleděl a uvažoval o jeho návrhu, až se Siward začal obávat, že odmítne. Ale Ezalli posléze přikývl a řekl: „Dobrá. Myslím, že na odeslání jedné zprávy není nic špatného. Následujte mě, prosím,“ s těmito slovy se otočil a vydal se chodbou směrem, kde se nejspíš nacházela vysílací stanice. Siward šel s ním.
„Co je vlastně v té zprávě, jestli můžu být tak smělý?“ pokoušel se Ezalli zavést konverzaci.
„Rutinní hlášení o mém dosavadním působení na Korralu,“ odvětil Siward. „Jak jsem dojel, jak se mi tu bydlí, co jsem zatím vypátral.“ Zachmuřil se. „A samozřejmě podrobný popis předvčerejších událostí.“
„Ach, ovšem, ten útok,“ zamumlal Ezalli. „Poslyšte, vážně jsme si s prefektem dělali o vás starosti. Něco takového se na Korralu už dlouho nestalo.“
„Taky jsem si to myslel, podle toho, jak plukovník Brytten vyváděl,“ ušklíbl se Siward. „Dokonce mi přidělil ochranku, aniž bych o ni stál, takže teď stojí před mými dveřmi každý večer svalnatý bezpečák.“
Ezalli se pousmál. „Berte to z té lepší stránky – alespoň nemusíte trávit večery o samotě.“
„No, musím říct, že už jsem se nacházel v lepší společnosti,“ odfrkl Siward. „Hromotluk z Bezpečnostního není zrovna ideální společník pro dlouhé večery.“
Ezalli se zasmál. „Dovedu si to představit.“ Jeho výraz zvážněl. „Řeknu vám, že prefekt řádil úplně stejně. Když se tom pokusu o vraždu dozvěděl, nařídil okamžitě uzavřít přístav, takže až do odvolání nikdo nesmí opustit planetu bez jeho výslovného povolení. Taky zavolal plukovníku Bryttenovi a pořádně ho seřval. Možná kvůli tomu byl plukovník tak nepříjemný.“
Siward po něm vrhl zkoumavý pohled. „Myslel jsem, že Bezpečnostní úřad je na Prefektuře nezávislý.“
„To samozřejmě ano, ale je to především prefekt, kdo odpovídá za vaši bezpečnost,“ vysvětloval Ezalli. „Kdyby se vám něco stalo, byl by za to odpovědný on. Svěřil vás do péče Bezpečnostního úřadu, který vás měl ochránit, a který v tomto ohledu fatálně selhal. Očividně ze strany Úřadu došlo k velmi vážnému pochybení.“
„Aha...“ řekl Siward nepřítomně, když si vzpomněl na audienci u Kernowa první den. Říkal přece něco o kolaborantech na Bezpečnostním úřadě...
„Díkybohu tentokrát nedošlo k nejhoršímu,“ pokračoval Ezalli. „Jsem rád, že jste to přežil.“
Siward pokrčil rameny. „Měl jsem pořádnou dávku štěstí. Kdyby náhodou nešel kolem jeden z bezpečnostních důstojníků a nevložil se do toho, asi bych byl po smrti.“
„Což málem potkalo onoho důstojníka, jak jsem slyšel,“ podotkl Ezalli. „Už je na tom líp?“
„Měl jen otřes mozku, už ho pustili z nemocnice,“ odpověděl Siward. „Pomohl mi dát dohromady popis toho zabijáka.“
Ezalli se zatvářil překvapeně. „Vy máte jeho popis? Mohl bych se na něj podívat? Jestli to byl někdo odsud, třeba ho poznám.“
„Samozřejmě,“ přikývl Siward. „Mimochodem, kam vlastně odjel pan prefekt?“
„Musel do jedné z továren nedaleko odsud,“ odpověděl Ezalli. „Mají tam nějaké problémy s řízením. Tak, tady to je,“ řekl, když dorazili ke dveřím nacházejícím se o jedno poschodí výš. Ezalli vytáhl z náprsní kapsy čipovou kartu, kterou přiložil ke snímači vedle dveří a ty se odsunuly. Za nimi se nacházela nevelká místnost, jejíž prostor z větší části vyplňoval vysílací terminál.
„Chvíli vydržte, musím to zapnout,“ řekl Ezalli. Přešel k terminálu a začal s aktivací. Signální kontrolky se rozsvěcovaly jedna po druhé a na displeji se postupně objevoval výčet nabíhajících systémů. Siwarda mimoděk napadlo, jestli mezi nimi není i onen kopírovací program, o němž se zmiňoval Teecha.
„Doufám, že ta zpráva není v holoformátu,“ řekl Ezalli, zatímco spustil diagnostický program.
„To zrovna ne, ale i tak je poměrně objemná,“ odvětil Siward. „Je k ní připojeno ještě několik obrázků. Možná to bude pár minut trvat, než to tahle stanice zpracuje.“
Ezalli jen mávl rukou. „Na pár minutách tolik nezáleží. Tahle stanice zpracuje úplně všechno, ale je v ní ještě starší hardware, takže holoformáty jdou o poznání pomaleji, a navíc úspěšnost nebývá vždy stoprocentní. Tak, můžete,“ dodal, když byl terminál konečně úplně zprovozněn, a odstoupil.
„Děkuji.“ Siward vykročil ke stanici, ale v půli cesty se zarazil. „Ještě o něco jsem vás chtěl požádat,“ otočil se k Ezallimu. „Mohl byste mi poskytnout výpis nejdůležitějších finančních a obchodních transakcí za poslední měsíc? Zejména ve vztahu k okolním soustavám a transsektorové.“
Ezalli přikývl. „Jistě, to nebude problém. Pošleme tu zprávu a já vám potom nechám vyhledat ten výpis z archívu.“
Siward se zamračil. „Myslel jsem, že byste pro ten výpis došel hned, zatímco já odsud pošlu tu zprávu. Ušetříme tak čas.“
Ezalli se netvářil nijak ochotně, ale nakonec jen opět přikývl. „Dobrá tedy.“ Mávl rukou směrem ke stanici. „Hlavně tu prosím vás nic nerozbijte. Prefekt by mě dal rozčtvrtit, kdyby se s tím něco stalo.“
Siwardovi se na tváři objevil sardonický úšklebek. „Buďte bez obav. Zacházení s vysílací stanicí je součástí výcvikového kursu Rozvědky. Nic s ní neprovedu, slibuji.“
Ezalli se pousmál v odpověď. „Beru vás za slovo,“ řekl a odešel z místnosti. Siward zůstal s vysílací stanicí sám.
Jakmile se za Ezallim zavřely dveře, vrhl se Siward k terminálu a začal pracovat. Odhadoval, že má tak deset minut, než se Ezalli vrátí s vyžádaným výpisem: nesměl tedy ztrácet čas. Jak předpokládal, vysílací stanice žádnou databází nedisponovala. Přesto však obsahovala některé údaje, které by mohly být užitečné. Trvalo mu necelé dvě minuty, než našel, co hledal. Bez váhání zkopíroval soubor na datakartu.
Nyní musel odeslat tu zatracenou zprávu. Zadal adresu cílové stanice a přenosový kanál a dal příkaz k odeslání. Žádná hláška o chybě se tentokrát neobjevila a na displeji se zobrazil sloupec znázorňující stav přenosu. Nenabíhal zrovna dvakrát rychle. To bude tím zvukovým záznamem, usoudil Siward. Zvukový soubor zachycující hlas zabijáka byl z celé zásilky zdaleka nejobjemnější.
Ještě jedna věc mu zbývala udělat. Zatímco se stanice snažila poradit si se zprávou, Siward vstal od terminálu a přešel ke dveřím. Opatrně vyhlédl ven, jestli se na chodbě někdo nenachází. Když v okolí nespatřil živou duši, vytáhl z kapsy malý přístroj, který zapnul a přiložil k snímači u dveří. Za pár sekund se ozvalo tiché pípnutí a na přístroji se rozsvítila zelená kontrolka. Siward jej opět schoval do kapsy a vrátil se k terminálu, kde si sedl na židli a počkal, až bude odesílání zprávy ukončeno.
Ezalli se vrátil za devět minut se složkou papírů v ruce. „Jak to vypadá?“ pohlédl na displej terminálu.
„Před chvílí se to odeslalo,“ odpověděl Siward, který si zatím udělal na židli pohodlí. Převzal z Ezalliho rukou výpis a předstíral, že ho zaujatě studuje. „Hm, hm... ano, myslím, že tohle je přesně to, co jsem potřeboval. Děkuji vám,“ zvedl se k odchodu.
„Mohl bych vás ještě požádat, jestli byste mi ukázal ten popis?“ zarazil jej Ezalli.
„Ach, ovšem – málem bych na to zapomněl.“ Siward znovu usedl k terminálu a otevřel soubor se zprávou.
„Vy k tomu máte i zvukový soubor?“ podivil se Ezalli, když spatřil obsah zprávy.
Je bystrý, to se nedá popřít, pomyslel si Siward. „To je hlasový záznam rozhovoru, který jsem měl s tím zabijákem bezprostředně před útokem,“ řekl nahlas. „Bezpečnostní úřad do mého pokoje nainstaloval audio odposlech, který ten záznam pořídil.“
„Aha,“ řekl Ezalli. „No, musíte uznat, že pobývat na Bezpečnostním úřadě má alespoň v tomhle jednu výhodu.“ Soustředěně si prohlížel portréty, které nakreslil Teecha. „Ne,“ řekl nakonec, „toho člověka jsem nikdy neviděl.“
„Škoda,“ pokrčil Siward rameny. „Bude si s tím muset poradit naše centrála. Ale jestli mají toho člověka v registru, podle těchhle údajů určitě zjistí jeho totožnost.“ Vytáhl datakartu z terminálu a strčil si ji do kapsy. „Ale teď už vás vážně nebudu déle zdržovat. Ještě mě čeká spousta práce, a taky si musím pročíst ten výpis.“
Ezalli se pokusil o úsměv. „Ujišťuji vás, že mě vůbec nezdržujete. Jsem rád, že jsem vám mohl pomoci.“ Oba muži vyšli z místnosti, kterou za nimi Ezalli opět uzamkl. „Mám vám zařídit dodání odpovědi, nebo si pro ni přijdete sám?“
„Raději bych se pro ni stavil, jestli vám to nebude vadit,“ odpověděl Siward. „Měla by přijít buď zítra nebo pozítří.“
„Jak si přejete. Dám vám vědět, až přijde, a zpravím o tom prefekta.“ Ezalli vyprovodil Siwarda až k východu, kde se s ním rozloučil a zmizel.
Siward nasedl do zaparkovaného spídru, zcela zbytečný výpis odhodil na vedlejší sedadlo – koneckonců měl k dispozici daleko podrobnější od Rozvědky – a vyrazil zpět k Bezpečnostnímu úřadu. A cestou velice pečlivě přemýšlel o všem, co mu Ezalli řekl.

* * *

Siward nalezl kapitána Teechu i poručíka Liefkeho téměř v navlas stejném stavu, v jakém je před necelou hodinou opustil – Teecha studoval dokumenty a Liefke dál soustředěně cvakal cosi do počítače. „To už jste zpátky?“ zabručel Teecha místo pozdravu.
„Taky vás zase rád vidím,“ opáčil suše Siward.
Teecha se zamračil. „Nemusíte se hned cítit dotčeně. Já jen, že jste říkal, že se vrátíte za dvě hodiny. Jak jste vlastně dopadl?“
„Zpráva je na cestě, a navíc mám všechno, co jsem potřeboval,“ odpověděl Siward spokojeně. Vytáhl z kapsy datakartu a podal ji Liefkemu, který ji hned strčil do počítače. Teecha se přestal věnovat datapadu a přešel k nim.
Siward se naklonil nad monitor, na kterém se objevil záznam pořízený z prefektovy vysílací stanice. „Tohle je seznam všech vysílání, které se za poslední měsíc uskutečnily ze stanice v paláci. Mohl byste z nich vybrat všechny vnitroplanetární?“ požádal Liefkeho. Ten přikývl a zadal do počítače požadovaný dotaz. Za okamžik už na obrazovce zářil seznam nový, notně prořídlý. „A teď bych potřeboval, abyste udělal projekci míst určení na mapě,“ pokračoval Siward.
„Dejte mi pět minut,“ poprosil Liefke a hned začal zpracovávat zadaný úkol.
„Nebudeme vás rušit,“ řekl Siward a posunkem naznačil Teechovi, aby s ním šel kousek stranou.
Oba agenti přešli k oknu a Siward se opřel o parapet. „Mám špatné zprávy,“ začal. „Kernow nařídil uzavřít přístav a opustit planetu lze jen s jeho svolením.“
Teecha se zamračil. „To kvůli tomu útoku?“ zeptal se. Siward přikývl.
Kapitán Teecha jen znechuceně potřásl hlavou. „Taková pitomá záminka,“ odfrkl. „Takže jsme v pasti?“
„Vypadá to tak,“ přisvědčil Siward. „Kolik byste řekl, že máme času?“
Teecha mírně pokrčil rameny. „V podstatě spoustu, když budeme sedět a nedělat nic. Ale v okamžiku, kdy šlápneme Kernowovi na kuří oko, fik“  krátce švihl rukou , „a je po nás.“
Siward se zachmuřil. „Tak to moc času nemáme. Až se Kernow dozví, že jsem bez jeho vědomí vysílal z jeho stanice zprávu Rozvědce, tak po nás půjde.“
Teecha se zarazil. „Počkat – to mi chcete říct, že Kernow nevěděl, že jste použil jeho stanici?“
„Prefekt vůbec nebyl v paláci,“ odpověděl Siward. „Celou dobu mě provázel jen Ezalli. Vlastně celou dobu ne,“ opravil se.
„No jasně,“ odfrkl si Teecha znechuceně. „Mělo mě to hned napadnout, když jste si tak hrdě nesl ten seznam. Určitě by se vám nepodařilo ho získat, kdyby vám Kernow koukal přes rameno.“ Úkosem pohlédl na Siwarda. „Co kdybyste mi podrobně vylíčil, co se vlastně v paláci dělo? Hezky pěkně popořádku.“
Siward mu tedy převyprávěl celou historii. „Jsme mrtví,“ řekl Teecha, když skončil. „Až to Kernow zjistí, nejdřív oddělá Ezalliho a potom nás. Já jsem vám to hned říkal, že je to blbej nápad,“ dodal nevrle.
„Prefekt se má vrátit až zítra odpoledne – do té doby snad něco vymyslím,“ pokoušel se ho uklidnit Siward. Všiml si, že Liefke jejich konverzaci přihlíží. „Už to máte?“ zeptal se jej Siward. Liefke přikývl. Oba agenti přešli k počítači a prohlíželi si na jeho obrazovce mapu města a přilehlého okolí, sporadicky posetou červenými tečkami, k nimž bylo přiřazeno číslo. „Ta čísla představují procentní podíl vysílání na dané místo ze všech,“ vysvětloval Liefke.
„Takže patnáct procent komunikace proběhne mezi palácem a Bezpečnostním úřadem,“ řekl zadumaně Teecha. „Řekl bych, že to o lecčems svědčí.“
Siward ukázal na místo na mapě kdesi mimo město. „Co je tady?“
Liefke zvětšil měřítko mapy. „To bude nejspíš ta továrna kousek za městem. Měla by být dokonce vidět z okna vašeho pokoje.“
„Myslel jsem, že je opuštěná,“ podotkl Siward.
„To ano,“ odvětil Liefke. „Předtím se tam vyráběly stavebniny, ale korralský mramor už nejde na odbyt jako dřív, a tak se dostala do úpadku a byla nucena zastavit výrobu. Od té doby se celý komplex udržuje a čeká na investora.“
„Hm.“ Siward přivřel oči. „A prefektu Kernowovi leží osud té továrny tolik na srdci, když každé páté vysílání z jeho stanice jde právě tam?“
Na tuhle otázku zřejmě Liefke nedokázal odpovědět, a tak jen na Siwarda mlčky zíral. Vzápětí však polekaně nadskočil, když Teecha vzteky kopl do stolu. „Zkriffeně!“ zuřil. „Celou dobu se tu jak blbec snažím chytit Kernowa za pazouru a usvědčit ho, a přitom mám pirátskou základnu přímo pod nosem!“ Rozčileně začal přecházet po pracovně.
„Přestaňte tak vyvádět!“ sykl varovně Siward. „Ještě vás někdo uslyší!“
„Myslel jsem, že máte sebou ten protiodposlechovej krám,“ odsekl Teecha.
„To ano, ale ten je proti přístrojovým odposlechům,“ řekl rozzlobeně Siward. „Když tady budete takhle ječet, uslyší vás i hluchý v okruhu padesáti metrů od budovy!“
To zřejmě zapůsobilo. Teecha zmlknul a zastavil se, nadále se však tvářil rozvztekleně. „Navíc to nevíte jistě, že ta továrna má nějakou spojitost s piráty,“ dodal Siward. „Zatím víme pouze to, že má spojitost s Kernowem, a to samo o sobě nestačí.“
Teecha zabodl ukazováček do vzduchu. „Vsadím se s vámi o co chcete, že piráti mají svou základnu právě tady.“
Siward přikývl. „Každopádně to bude třeba prověřit.“ Obrátil se k Liefkemu. „Poručíku, co byste řekl nočnímu výletu do stepi za městem?“
Liefkemu se dychtivostí rozzářily oči a horlivě přikývl. „Fajn,“ vložil se do toho Teecha. „Kdy vyrážíme?“
Siward se zhluboka nadechl. „Víte,“ začal opatrně, „byl bych radši, kdybyste vy zůstal tady.“
Teecha jej zpražil pohledem. „Tak to ne,“ řekl nesmlouvavě. „Na to zapomeňte. Buď půjdu s vámi – nebo Liefke nejde nikam.“
Liefke otevřel ústa k protestu. „Ale–“
„Vy mlčte,“ přerušil ho rázně Teecha. Znovu se otočil k Siwardovi. „Nevím, na co si tu hrajete, ale z tohohle mě nevyšachujete. Jednou se řeklo, že na tom budeme dělat společně, takže do té továrny jdu s vámi, ať se vám to líbí nebo ne.“
Siward si povzdechl. „Kapitáne, tohle není žádná legrace: tahle výprava bude pravděpodobně velice nebezpečná a já nechci riskovat víc, než bude nezbytně nutné. Nejraději bych šel sám, ale Liefkeho potřebuju kvůli jeho zdatnosti s počítači.“
Teecha mu pohlédl zpříma do očí. „Siwarde, tohle na mě nezkoušejte,“ řekl neústupně. „Kvůli tomu vyšetřování tady nasazuju krk už hezky dlouho, tak se mě teď nesnažte zastrašit.“
Siward se zamračil. „Obdivuji vaši odvahu, kapitáne, ale o to tu vůbec nejde,“ řekl sarkasticky. „Při takové akci s každým dalším členem stoupá možnost odhalení geometrickou řadou. Každý agent by vám o tom mohl vyprávět.“
„Nepovídejte,“ opáčil Teecha jízlivým hlasem. „Hlavně když se Tajný v jednom kuse vytahujou, jak provádějí utajené monstrakce kolikrát i s dvaceti lidmi.“
„Taky se na ně připravujeme déle než dvacet dní,“ odsekl podrážděně Siward. „Vážně bude lepší, když zůstanete tady,“ pokračoval už smířlivějším tónem. „Bude mnohem bezpečnější, když půjdeme jenom já a Liefke. Daleko víc nám pomůžete, když nám poskytnete krytí.“
Teecha se na něj podezřívavě zahleděl. „Jak?“
Siward pohlédl nejprve na Liefkeho, pak na něj. „V šest hodin přijdete ke mně do pokoje a pak tam počkáte, dokud se nevrátíme. Stráž za dveřmi si bude myslet, že jste uvnitř se mnou, a nebudou se tudíž po mně shánět někde venku.“
Teecha se sice stále netvářil příliš nadšeně, ale nakonec přikývl. „Dobrá, jak myslíte. Jen doufám, že víte, co děláte.“
„Buďte bez obav,“ pousmál se mírně Siward. Otočil se k Liefkemu. „Vy na mě počkáte na rohu ulice Veteránů a Fondorské, dokud tam nepřijdu – nejpozději do sedmi. Vezměte sebou databook a nějaké komlinky, jeden z nich klávesový připínací na ruku. Zbytek věcí donesu já.“
Liefke přikývl a hned vstal, aby obstaral požadované přístroje. „Ještě jedna věc,“ Siward vytáhl z kapsy snímač a podal jej Teechovi. „V tomhle přístroji jsou bezpečnostní přístupové kódy z prefektova paláce. Potřeboval bych vytáhnout z nich ten poslední a nechat vyhotovit příslušné čipové karty – ve dvou exemplářích. Víte o nějaké možnosti, jak to udělat?“
Teecha snímač převzal a uznale hvízdl. „Pěkná hračička – vždycky jsem si přál jeden takový mít. Proč zrovna ten poslední kód?“
„Měl by patřit Ezallimu,“ odpověděl Siward. „S jeho kartou bychom měli přístup k různým Kernowovým tajnostem prakticky bez překážek.“
Teecha se zakřenil a potěžkal přístroj v ruce. „Znám na technickém pár lidí, u kterých má Brytten vroubek. Udělají pro mě cokoliv. Zítra ráno ty karty budete mít.“
„Fajn,“ přikývl Siward. „Takže jsme domluveni – v šest u mě.“