I.

To ráno bylo studené; nad přistávací plochou se rozprostírala hustá mlha. Pojednou se odněkud shora ozval hukot motorů a o chvíli později mlhu rozčísl přistávající raketoplán. Když dosedl na durabetonovou plochu, za syčení hydrauliky se sklopila rampa a po ní vystoupil jediný cestující.
Návštěvník se zhluboka nadechl chladného a vlhkého vzduchu. Podnebí zdejší planety bylo nehostinné, jak tomu ostatně na mnoha jiných světech ležících ve Vnějším pásu bývalo. Nebylo tu nic zajímavého: všude jen samý písek, stepi a pár set tisíc houževnatých osadníků, kteří na planetu přišli během masivní kolonizační vlny v počátcích Impéria a snad jen ze setrvačnosti na ní zůstávali dál.
Ukázkový Buranov, pomyslel si. Skrze mlhu spatřil, jak k němu míří mladý muž v civilním oděvu. „Vy jste Lien Siward?“ zeptal se ten muž, když došel až k němu. Siward mlčky přikývl. „Vítejte na Korralu, pane Siwarde,“ pokračoval, „já jsem Yamon Ezalli, pobočník prefekta Kernowa. Byl jsem pověřen úkolem uvítat vás a zařídit vaše ubytování. Doufám, že jste měl příjemnou cestu?“
Siward na to opět přikývl. Ezalli vyčkával, zda z něj dostane alespoň slovo; když se nedočkal, jen si povzdechl a ukázal k přístavní budově, jejíž silueta se zahalena v mlze tyčila na sever od nich. Siward se otočil a s Ezallim v patách se vydal k ní.
„Pan prefekt by se s vámi rád sešel za tři hodiny ve své pracovně,“ pokračoval Ezalli, aniž by jej zajímalo, zda návštěvník jeho slova vůbec vnímá. „Chtěl by s vámi prodiskutovat některé podrobnosti vaší mise. Ubytován budete v místím středisku Imperiálního bezpečnostního úřadu – není to sice standard, na jaký jste pravděpodobně zvyklý, ale pokoj je dobře zařízený. Vaše zavazadla dopravíme tam.“
„Proč zrovna na Bezpečnostním úřadě?“ zeptal se Siward.
„Ach – obávám se, že jsme neměli jinou možnost,“ odpověděl Ezalli poněkud zaskočeně. „Chápu, že mezi Zpravodajskou službou a Bezpečnostním úřadem panují poněkud napjaté vztahy, ale jiné místo, které by vyhovovalo příslušným bezpečnostním standardům, tady prostě není.“
„Hm,“ odvětil na to Siward, a bez dalšího komentáře kráčel dál.
Po chvíli chůze došli až k přístavní budově. Tam čekal zaparkovaný krytý spídr, do kterého oba muži nasedli. Vozidlo se vzneslo a zamířilo mlhavým ránem k nedalekému městu.

O půl hodiny později už Siward stál ve svém novém pokoji a rozhlížel se po něm.
Ezalli nepřeháněl. Ten pokoj skutečně nestál za nic. Nábytek v něm byl nemoderní a špatně rozmístěný, v rohu stál velký květináč s povadlou rostlinou, která zcela určitě nebyla místního původu. Z druhého patra, kde byl pokoj umístěn, byl výhled na pustinu za městem: krajina, posetá houbovitými skalními útvary připomínajícími korálové útesy, tonula ve všudypřítomné mlze. V dálce byla vidět temná silueta opuštěné továrny.
Siward přešel k oknu a dlouhou dobu u něj nehnutě stál. Pak si začal vybalovat věci. Když byl asi z poloviny hotový, dveře od pokoje se náhle otevřely a dovnitř vpadl důstojník v tradiční bílé uniformě Imperiálního bezpečnostního úřadu.
Siward, který zrovna klečel u jednoho ze zavazadel, zvedl hlavu. Nově příchozí byl malé postavy – tak o hlavu menší než on, měl tmavé vlasy, hnědé oči a ve tváři výraz rozzuřeného kraytského draka. „Tak vy jste ten Tajnej z Jádra,“ vybafl bez jakéhokoliv úvodu či pozdravu.
Třebaže měl Siward sto chutí otočit jej čelem vzad a vykopnout ven ze dveří, ovládl se a nasadil přívětivý výraz. „Lien Siward,“ představil se. „Mohu vám nějak pomoci?“
„A jste tady kvůli tomu pirátskému gangu,“ pokračoval důstojník, jako by Siwarda neslyšel.
„Nu, ano,“ přikývl Siward. „Proč?“
Důstojník založil ruce na prsou. „Tak si dávejte dobrý pozor, kam ten svůj tajnej rypák strkáte,“ odsekl. „Mohlo by to s vámi dopadnout špatně.“
Siward toho měl právě dost. Postavil se a výhrůžně se nad neznámého muže vztyčil. „Dříve než vás odsud vyrazím,“ řekl ledově, „směl bych se otázat, s kým mám tu čest?“
Kohokoliv jiného by Siwardovo gesto zastrašilo; na o hlavu menšího důstojníka, který stál před ním, však zapůsobilo přesně opačně. Muž v bílé uniformě se naježil a přivřenýma očima nenávistně propaloval Siwarda pohledem. „Kapitán Teecha,“ vyštěkl nakonec. „A s tím vyhazovem se nemusíte obtěžovat – jdu sám.“ S těmito slovy se otočil, rázným krokem vypochodoval ze dveří a kdyby to jenom trochu šlo, jistě by jimi i prásknul.
Siward nějakou chvíli nevěřícně zíral na dveře, kterými onen podivný kapitán Teecha odešel, a nakonec rezignovaně zakroutil hlavou. Opravdu ukázkový Buranov, pomyslel si rozladěně, a malým panelem, vestavěným vedle dveří, je zamkl. Pak se vrátil ke svým zavazadlům, aby dokončil vybalování.

* * *

Dveře vedoucí do pracovny místního velitele Bezpečnostního úřadu se konečně otevřely. Mladý sekretář, který z nich vystoupil, přešel bez okolků k čekajícímu Siwardovi. „Pan plukovník vás nyní přijme,“ řekl.
Siward se zašklebil, zvedl se z vypolstrované sedačky a bez jediného slůvka vstoupil do dveří, které se za ním hned zavřely.
V luxusně vybavené pracovně, tedy alespoň na místní poměry, seděl za stolem zdejší šéf Bezpečnostního úřadu – plukovník Brytten. Byl to poměrně mohutný muž středního věku, s řídnoucími vlasy a těstovitým obličejem. Při Siwardově příchodu se mu na tváři objevil falešný úsměv. „Á, agent Siward – vítejte,“ napřáhl ruku, kterou Siward lehce stiskl. „Doufám, že s ubytováním je všechno v pořádku?“
„Ano, pokoj mi vyhovuje, děkuji,“ odvětil Siward a posadil se do přistaveného křesla. „Máte pro mě všechny podklady k tomu případu?“
„Ovšem.“ Plukovník otevřel zásuvku pod stolem a vytáhl štos datakaret. „Jsou tam všechny informace, jež byl můj úřad schopen o těch pirátech nashromáždit,“ komentoval, když je podával Siwardovi. „Podařilo se nám přibližně určit kanály, přes které prodávají kontraband, a dokonce jsme našli i jednu uloupenou loď, ale obávám se, že na to, abychom chytli do sítě velké ryby, to pořád nestačí.“
„Uvidím, co se s tím dá dělat,“ řekl Siward a schoval datakarty do kapsy. „Mohl bych se vás na něco zeptat?“
Plukovník přikývl. „Ale jistě.“
Siward se pohodlněji usadil v křesle. „Bylo mi řečeno, že místní středisko Bezpečnostního úřadu je dobře zajištěno proti úniku informací,“ řekl.
Plukovník se zamračil. „Nu, to je pravda,“ řekl opatrně, nejistý, kam agent svou otázkou míří. „Sice se tu nezabýváme příliš závažnými případy, ale naše bezpečnostní normy–“
„Jak mi tedy potom vysvětlíte,“ přerušil ho Siward a naklonil se blíže k němu, „že ani ne hodinu po mém příletu do mého pokoje chodí bezpečnostní důstojníci a vyhrožují mi?“
Plukovník ztratil na okamžik řeč; jen tam seděl a s otevřenými ústy na Siwarda němě zíral. „Ach,“ řekl konečně, „takže jste se už setkal s kapitánem Teechou. Byl to on, nemám pravdu?“
„Tak se mi alespoň představil,“ přikývl Siward. „Jak se ale dozvěděl, že jsem tady?“
Plukovník se opřel do svého křesla. „Víte,“ začal pomalu, jako kdyby zvažoval, co odpovědět, „dříve byl pátráním po těch pirátech pověřen právě kapitán Teecha.“
„Byl – a už není?“
Plukovníkovi zaškubalo ve tváři. „Totiž… Teechovi se v tom případu moc nedařilo,“ dostal ze sebe se zjevnými obtížemi. „Kapitán Teecha je, ach – jak bych to řekl – v pracovní oblasti poněkud méně svědomitý.“
„U nás v Rozvědce se říká ‚neschopný‘,“ podotkl Siward. „Proč jste ho ještě nevyhodil?“
„To není tak jednoduché,“ řekl Brytten vyhýbavě. „Teecha možná není nijak dobrý vyšetřovatel, ale pořád je užitečný. Už takhle mám málo lidí – a sehnat dobrého agenta je v těchto končinách docela velký problém.“
Typická ukázka zkostnatělosti Bezpečnostního úřadu, pomyslel si znechuceně Siward. Namísto aby se snažili zefektivnit svou práci, dál vydržují neschopné lidi ve zbytečných funkcích. „Neodpověděl jste mi na otázku,“ řekl nahlas. „Odkud Teecha věděl, že budu tady a za jakým účelem?“
Plukovník se zatvářil kysele. „Před časem jsem Teechu z toho případu odvolal,“ řekl. „Jenže on to odmítl vzdát – pořád je přesvědčen, že by to dokázal vyšetřit. To, že věděl, že jste tady – váš příjezd samozřejmě podléhal utajení, ale Teecha má své metody, jak se k takovým informacím dostat. Už jsem ho kvůli tomu několikrát káral, ale on se nenechá odradit.“
Siward mlčel. „Co vám řekl? Vyhrožoval vám nějak konkrétně?“ zeptal se Brytten.
„Konkrétně? Ani ne,“ odpověděl Siward. „Jen řekl, abych nestrkal nos do jistých věcí – i když on použil poněkud jadrnější výraz.“
Brytten o tom chvíli uvažoval. „Myslím, že si nemusíte dělat starosti,“ řekl pak. „Kapitán Teecha je neškodný trouba – zkrátka na vás žárlí kvůli tomu případu. Od něj vám určitě nic nehrozí. Ale kdybyste chtěl, mohl bych vám přidělit ochranku.“
„To nebude nutné,“ řekl Siward a vstal. „Dokážu si s tím poradit sám.“
Plukovník pokrčil rameny. „Jak myslíte. Kdy se pustíte do pátrání?“
„Ještě mě čeká audience u prefekta Kernowa,“ odpověděl Siward. „Pak se do toho hned dám.“
„V tom případě vám přeji hodně zdaru,“ řekl Brytten.
„Děkuji. Nashledanou,“ Siward kývl na rozloučenou, otočil se a vyšel z pracovny. Čekala ho návštěva prefekta, pak krátká zastávka v místní vojenské posádce – a pak si bude muset dlouze a důkladně pohovořit s kapitánem Teechou.

* * *

Existují dva archetypy imperiálních prefektů, přemítal Siward, když seděl v Kernowově pracovně, zařízené ve stylu raně-imperiální éry. Ten první je tlustý, brunátný chlapík, s obhroublými způsoby; ten druhý zase starý, vytáhlý patron, s asketickým vzezřením, aristokratickými rysy a zrovna tak aristokratickým až arogantním chováním.
Prefekt Kernow ovšem nepatřil ani k jednomu typu. Byl to pohledný muž, na své postavení poměrně mladý a dobře stavěný. „Yamon se mi svěřil, že toho moc nenamluvíte,“ říkal pečlivě modulovaným hlasem, zatímco naléval do dvou připravených sklenic churbanskou brandy.
„Po ránu a po cestě hyperprostorem mi obvykle nebývá moc do řeči,“ odvětil Siward a přijal od prefekta nabízenou sklenici, ze které hned upil.
Kernow se pousmál. „Co na to vaši nadřízení?“
„Už si zvykli,“ opáčil Siward. „Ale předpokládám, že jste mě sem nezval, abychom si povídali o mých konverzačních zvyklostech.“
„Ovšem, ti piráti…“ prefekt se otočil k oknu a zahleděl se ven. „Už dlouho sužují tuhle oblast. Jen za poslední dva měsíce přepadli v tomto sektoru osm lodí. Způsobili škody za milióny kreditů.“ Rysy ve tváři mu ztvrdly. „Minulý měsíc přepadli osadu na New Pareto,“ jeho hlas zněl hořce. „Povraždili všechny – s výjimkou dětí, které odvlekli neznámo kam.“
Siward polkl. O takzvaném Masakru na New Pareto samozřejmě věděl – tento incident vyvolal v celém sektoru velký rozruch a byl jedním z podnětů, proč se celou situací začala Zpravodajská služba hlouběji zabývat.
„Nemine noc, kdy bych se nebudil hrůzou z toho, že se to stane znovu,“ pokračoval Kernow. „A že tentokrát to bude Korral, který přijde po New Paretu na řadu.“
„Tomu příliš nevěřím,“ opáčil Siward. „Korral je na rozdíl od New Pareta přece jen lépe chráněný – dokonce má i svou vlastní vojenskou posádku.“
„Ano,“ přikývl prefekt, „to je pravda, ale–“ Kernow se na chvíli odmlčel, jako by váhal, co říct. „Nejsem si tak úplně jistý, že by nám místní vojáci mohli být něco platní.“
„Proč si to myslíte?“ zeptal se Siward.
„Předpokládám, že jste četl zprávu, o kterou mě vaše služba požádala,“ řekl Kernow.
„Ano, ovšem,“ odvětil Siward. „Chcete snad k té zprávě něco dodat?“
Prefekt se přes stůl naklonil blíže k němu a ztlumil hlas. „Mám důvodné podezření, že piráti mají své spolupracovníky přímo v imperiálních úřadech tady na Korralu. Určitě v místní vojenské posádce, a s největší pravděpodobností i na Bezpečnostním úřadu. Nacházíte se přímo uprostřed hnízda plného syčících hadů – a na žádném místě se tu nemůžete cítit v bezpečí. Dejte na sebe pozor, Siwarde. Váš život je v ohrožení.“
Siward nadzdvihl obočí. „Jsem tu teprve několik hodin – a piráti už o mně vědí?“
„Jak jsem řekl, mají své lidi na nejvyšších místech,“ opáčil prefekt. „Brzy se to dozví.“
To je pravda, souhlasil v duchu Siward. Kapitánu Teechovi to určitě dlouho netrvalo… „Jestli je to všechno, půjdu,“ řekl nahlas a zvedl se. „Mám před sebou velký kus práce a chtěl bych ještě dnes začít.“
„Pak vás nebudu zdržovat.“ Kernow vstal a podal Siwardovi ruku na rozloučenou. „Hodně štěstí, agente. Buďte opatrný.“
„Nemusíte mít o mě obavy, umím se o sebe postarat,“ řekl Siward. „Ještě se uvidíme.“
Kernow se pousmál. „V to doufám. Zatím nashledanou.“
„Nashledanou.“ Siward vyšel z pracovny na chodbu, odkud zamířil ven, kde měl zaparkovaný spídr.
Když scházel po schodech dolů, potkal se s Ezallim, mířícím nahoru s několika datakartami v ruce. „Á, to jste vy,“ usmál se pobočník, když ho spatřil. „Byl jste na audienci u pana prefekta?“
Siward mu na to přikývl, otočil se a pokračoval v sestupu. Ezalli se za ním díval se zklamaným výrazem ve tváři, pak jen zakroutil hlavou a znovu zamířil vzhůru.

* * *

Když se Siward vracel na Bezpečnostní úřad, oranžové slunce se už pomalu sklánělo za obzor. Korral měl kratší rotační cyklus než byl imperiální standard, a třebaže návštěva ve vojenské posádce zabrala Siwardovi více času, než plánoval, přece jen první den v terénu uběhl překvapivě rychle.
Spídr nechal zaparkovaný na předměstí a zpátky šel pěšky: ne snad že by prefektovo varování o pirátech na Bezpečnostním úřadu bral vážně, ale prostě se chtěl projít po městě.
Alespoň se mu podařilo rozřešit záhadu kapitána Teechy. „To víte, tohle je malá planeta,“ říkal mu generál Clermont, velitel místní vojenské posádky, „tady se všechno hned rozkecá.“ Siwardovi se při té myšlence mihl na tváři lehký úsměv. Že se piráti dozvědí, že je tady? Nevadí, možná je to přiměje k nějakému činu, který jej snáze přivede na stopu. A nakonec třeba ani nebude muset po nich pátrat – hledat budou oni jeho.
Po půl hodině chůze se konečně dostal k Úřadu. Vplížil se dovnitř, tak aby ho pokud možno nikdo neviděl, a hned zamířil nahoru ke svému pokoji. Odemkl dveře a vešel dovnitř.
Hned na prahu se zarazil. Něco tu nebylo v pořádku. Zšeřelý pokoj vypadal přesně tak, jak jej opustil – přesto jej instinkt varoval před hrozícím nebezpečím.
Siward se naučil svému instinktu důvěřovat: jeho tušení se zatím vždy ukázalo jako správné a několikrát mu už zachránilo život. Pomalu vztáhl ruku k panelu a pro jistotu zamkl dveře. Pak se opatrně vydal do nitra pokoje, se smysly nastraženými ve snaze odhalit případný útok.
Nepodařilo se mu to. Zprava se náhle ozvalo příkře: „Stát!“ Siward se zarazil uprostřed pohybu a pomalu začal otáčet hlavu po směru, odkud se ten hlas ozval.
„Ruce nahoru – tak, abych na ně viděl!“ nařídil znovu neznámý, mužský hlas. Siward poslechl. Koutkem oka zahlédl postavu stojící proti oknu. Do tváře mu neviděl – na to bylo v pokoji už příliš šero. Navíc měl muž na sobě plášť s kápí na hlavě, takže nebylo ani možné určit přibližně její tvar. Dokázal však zaznamenat, že neznámý muž je menší postavy a podle postoje a způsobu, jímž držel v levé ruce blaster, měl na sobě nějaký druh brnění.
„Co chcete?“ zeptal se Siward.
Vetřelec se uchechtl. „Vypadám snad na to, že bych se tu stavil na šálek cafu?“
„Obávám se, že bych vám stejně nemohl žádný nabídnout,“ opáčil suše Siward. „Přišel jste sem žvanit?“
Vetřelec sebou škubl. „Však on vás ten humor brzy přejde,“ odsekl. „Když vás to tolik zajímá, můj zaměstnavatel mě pověřil, abych vás šel trochu postrašit. Teď uvažuju, jestli vás nemám rovnou zabít.“
Siward horečně přemýšlel, jak z téhle šlamastyky ven. Zbraň u sebe žádnou neměl, a i kdyby, ani by nepomyslel na to ji použít. Stejně tak nehodlal riskovat žádný jiný přímý útok; sice byl dostatečně rychlý a na takové situace měl i výcvik, ale proti neznámému oponentovi to bylo příliš riskantní. Nejlepší šancí se jevilo využít jako krytu nějaký kus nábytku... „To vám váš zaměstnavatel nedal dostatečné instrukce, co se mnou máte provést?“ zeptal se zabijáka, aby odvedl jeho pozornost.
„Ó ne, byl dostatečně specifický, ale ponechal mi jistou volnost,“ vychutnával si ten druhý jeho bezmoc. „Řekl, že vám mám především vyřídit, abyste vypadl z téhle planety – ale pokud byste dělal problémy, nemám se rozpakovat vás postřelit, případně i zabít...“
Siward si v hlavě promítl celý pokoj a rozmístění nábytku. Z místa, kde stál, bude pravděpodobně nejlepší skok za masivní pohovku, kde najde úkryt před prvním útokem...
„Takže klidně můžu říct, že jste se pokusil na mě zaútočit, a prostě vás odkrouhnout,“ dokončil zabiják se zvrhlou radostí v hlase.
„Jsem si jist, že se už nemůžete dočkat,“ odfrkl Siward. Od pohovky byl jen kousek k malému stolku se skleněnou deskou, který může dobře posloužit jako provizorní vrhací zbraň...
„To tedy ano,“ potvrdil zabiják. „Takže kam to chcete?“
On na to čeká, uvědomil si náhle Siward, záměrně mě provokuje, abych se o něco pokusil. Žaludek se mu stáhl obavami. Zabiják byl očividně připraven, což Siwardovi značně zkomplikovalo situaci. „To se nemůžete rozhodnout sám?“ odsekl nevrle. V jeho hlase se odrážela frustrace.
„Jestli to chcete nechat na mně, prosím,“ odvětil zabiják a pozvedl blaster. „Neměl jste sem chodit,“ řekl náhle ledovým hlasem.
„To se ještě uvidí,“ řekl Siward. Soustředil se a připravil se ke skoku –
A v tom okamžiku se dveře od pokoje otevřely.
„K zemi!“ vykřikl Siward směrem k nově příchozímu. Stačil ještě zahlédnout postavu v bílé uniformě bleskově se skrčit. V příštím okamžiku se v místě, kde ještě před chvílí byla hlava kapitána Teechy, rozplácl o rám dveří blasterový výboj.
Lepší odvedení pozornosti si ani nemohl přát. Zvuk výstřelu ještě ani nestačil pořádně doznít, když Siward provedl ukázkový kop z otočky, vyrazil zabijákovi zbraň z ruky a dalším manévrem se chystal jej dorazit.
Krátký odlesk světla mu byl jediným varováním. Siward ztuhl uprostřed pohybu: zabiják nyní třímal v ruce vibronůž, který dokázal tasit s obdivuhodnou rychlostí.
Siwardovi bylo okamžitě jasné, že přímý útok na zabijáka by dopadl špatně. Rozhodl se tedy raději zmocnit se jeho blasteru a vrhl se k místu, kam zbraň zhruba dopadla. Očekával přitom, že zabiják jej bude následovat; jak se však hned ukázalo, měl pravdu jen zčásti.
Kapitán Teecha se mezitím vzpamatoval z počátečního šoku a když uviděl Siwarda stát proti zabijákovi ozbrojenému nožem, neváhal ani vteřinu. Z podřepu – nestačil ještě ani pořádně vstát – skočil po zabijákovi, aby se taky zapojil do boje. Jenže v tom okamžiku se Siward i zabiják dali do pohybu, a tak se Teechovi podařilo pouze chytit jej za jednu nohu.
Neztratil ovšem duchapřítomnost. „Jménem Imperiálního bezpečnostního úřadu jste zatčen!“ křičel na něj, zatímco se, používaje protivníkových kalhot jako oporu, pokoušel vydrápat na nohy. „Odhoďte zbraň a dejte ruce za hlavu!“
Zabiják jej odmítl uposlechnout. Otočil se čelem k němu a pak jej nohou udeřil do hlavy. Velmi tvrdě.
S Teechou se náhle zatočil celý svět. Ztratil vládu nad svým tělem a cítil, jak klesá zpět k zemi. Spatřil, byť trochu rozmazaně, jak Siward zvedá blaster a někam s ním míří; uslyšel výstřel a řinčení skla, pak se propadl do bezvědomí.

* * *

Když se Siward druhý den ráno dostavil do nemocnice, kapitán Teecha byl již vzhůru. Ležel na posteli s ovázanou hlavou a tvářil se ještě nakvašeněji než při jejich prvním setkání. „Co mi chcete?“ zabručel místo pozdravu.
„Něco jsem vám přinesl,“ řekl Siward a položil na postel kytici červenomodrých květů.
Teecha si ji nedůvěřivě prohlížel. „Co to má být?“ zeptal se.
„Ridanské lilipány,“ odpověděl Siward. „Nelíbí se vám?“
Teecha se na něj zamračil. „Ne,“ vyprskl. „Jsou ohavné. A navíc mě stejně za pár hodin pustí domů. Ale teď vážně – proč jste tady?“
„Přišel jsem vám poděkovat,“ řekl Siward. „Pravděpodobně jste mi zachránil život.“
„Nemáte vůbec zač,“ odvětil Teecha samolibě. „Zachraňovat agenty Imperiální zpravodajské služby v nouzi je pro mě hračkou.“
„I když mě poněkud zaráží metoda, jakou jste použil,“ pokračoval nevzrušeně Siward. „Povězte mi, to je standardní zatýkací postup Bezpečnostního úřadu, chytit podezřelého za nohu a křičet na něj, aby se vzdal?“
Teecha jej propaloval pohledem. „Nevím, čemu se smějete,“ odsekl, když viděl Siwardův škleb. „Zkrátka mě v tu chvíli nic lepšího nenapadlo. A koneckonců jsem ho zadržel, ne? Alespoň na chvíli.“
Siward nadzdvihl obočí. „Fraktura lebeční kosti. Těžký otřes mozku. Můžete mluvit o obrovském štěstí, že jste to vůbec přežil.“
„To ano,“ ušklíbl se Teecha. „Štěstí, to mám vždycky. A tvrdou hlavu,“ ukazováčkem si poklepal na spánek, což nejspíš podráždilo jeho nedávné zranění, protože se mu obličej vzápětí zkroutil bolestí. „Chytil jste aspoň toho zmetka?“ zeptal se pak.
„Ne,“ odpověděl Siward. „Utekl mi.“
Teecha si odfrkl. „No prosím – utekl vám. A mně budete vyčítat zatýkací metody. Vždyť jste ho měl přímo na ráně! Jak vám mohl, u všech hvězd Impéria, utéct?“
„Byl zatraceně rychlý,“ bránil se Siward. „Napoprvé jsem ho minul, a než jsem stačil vystřelit podruhé, proskočil oknem ven. Dál už jsem ho nemohl pronásledovat, protože jsem se musel postarat o vás,“ dodal mírně vyčítavě.
„No jo,“ zabručel Teecha. „Vždyť už nic neříkám.“
„Když už jsme u toho, co jste vlastně u mě pohledával?“ otázal se Siward.
Teecha uhnul pohledem. „Ále... chtěl jsem si s vámi promluvit o těch pirátech,“ odpověděl vyhýbavě.
Siward na něj upřeně pohlédl. „Proč mám ten pocit, že mi neříkáte celou pravdu?“
„Tak jo,“ vzdychl Teecha. „Vlastně jsem se chtěl podívat, co všechno o těch pirátech máte. Já totiž ten případ vyšetřuju, víte?“
„Ano, plukovník Brytten se mi o tom zmiňoval,“ přikývl Siward. „I když on o vašem vyšetřování hovořil v minulém čase.“
Teecha si odfrkl. „Brytten je nebetyčný idiot,“ řekl pohrdavě, „ten by nedokázal vypátrat ani písek v poušti. Ale abych neodbočoval,“ pohodlněji se uvelebil na lůžku, „v zámku od vašeho pokoje je zabudován signalizátor, který zaznamenává všechny časy, kdy se zámek zamyká nebo odemyká a posílá je do centrálního počítače. Chtěl jsem si počkat na vhodnou dobu, abych se k vám podíval, jenže když jste kolem poledne odjížděl, musel jsem zrovna něco vyřizovat mimo budovu Úřadu. Než jsem se vrátil, signalizátor zaznamenal manipulaci se zámkem, tak jsem si přirozeně myslel, že už jste zpátky.“
„Na jakou dobu je ten záznam?“ přerušil ho Siward.
„Čtyři hodiny a něco místního času – můžete si to pak přepočítat na standardní čas, jestli chcete. Čekal jsem, jestli ještě třeba někam nepůjdete, a když o necelé dvě hodiny později přišel další signál, předpokládal jsem, že právě odcházíte a tak jsem šel na věc. Jak to dopadlo,“ pokrčil rameny, „vidíte sám.“
„Třeba vás to naučí nestrkat příště nos do věcí Zpravodajské služby,“ neodpustil si Siward kousavou poznámku, „i když protentokrát jsem rád, že jste tak neučinil. Ale zpátky k tomu případu,“ rychle změnil téma. „Myslíte, že byste mi mohl obstarat kamerový záznam toho zabijáka?“
Teecha se zamračil. „Jaký kamerový záznam?“
Teď se pro změnu zamračil Siward. „Mám na mysli záznam pořízený kamerovým systémem v mém pokoji. Máte mě přece pod dohledem, ne?“
„Asi vás zklamu, ale ve vašem pokoji není jediná holokamera,“ odvětil Teecha. „Tady nejste v Jádru – my sem nedostáváme tolik prostředků a nemůžeme si dovolit něco tak sofistikovaného jako holokamerový systém v každé místnosti. Nebo si myslíte, že bychom se jinak obtěžovali se zámkovým signalizátorem?“
„Ale přece tam uvnitř musíte mít aspoň něco,“ řekl napůl zoufale Siward. „Snad mi nechcete říct, že jsem s sebou všechna ta protiodposlechová zařízení tahal zbytečně.“
Teecha zamyšleně nakrčil spodní ret. „Hm, jestli vám to nějak pomůže, do vašeho pokoje byl namontován klasický audio odposlech. Možná na něm bude nějaký hlasový záznam. Něco taky mohly zachytit kamery na chodbách a v okolí budovy, ale to se mi zdá málo pravděpodobné – jestli se ten gauner dokázal bez většího pozdvižení dostat dovnitř vašeho pokoje a zůstat tam celé dvě hodiny, pak šel zřejmě najisto a proti tomuhle se pojistil.“
Siward se zatvářil zklamaně. „Hlasový záznam sám o sobě nestačí. Potřeboval bych alespoň částečný popis. Nepodařilo se vám při té potyčce něco zahlédnout – tvář, nebo nějaký nápadný rys?“
Teecha přestal věnovat Siwardovi pozornost a usilovně pátral v paměti. „Myslím,“ řekl po chvíli pomalu, „myslím, že jsem v té rvačce skutečně zahlédl jeho tvář. Byl to jenom kratičký okamžik, než mě pak kopl do hlavy, pamatuju si to jen mlhavě, ale možná bych dokázal dát dohromady jeho popis. Víte co,“ otočil se znovu k Siwardovi, „do dnešního večera by mě měli odsud pustit. Stavte se zítra dopoledne u mě v pracovně, já se pokusím o ten popis a obstarám pro vás ten zvukový záznam.“
„Takže jsme dohodnuti,“ řekl Siward a zvedl se k odchodu. „Zítra dopoledne.“
„Tak zítra – počkejte, kam to nesete?“ ozval se Teecha dotčeně, když Siward zvedl kytici.
„Vždyť jste říkal, že se vám nelíbí,“ opáčil Siward.
„To ano, ale když už jste mi ji jednou dal, tak je snad moje, ne?“ odsekl Teecha.
„O tu rostlinu mi vůbec nejde, ale o to protiodposlechové zařízení uvnitř bych nerad přišel,“ řekl Siward.
Teecha překvapeně vyvalil oči. „Vy jste do ní dal protiodposlechový přístroj? Páni, vy jste ale paranoidní.“
„Před pár hodinami se mě někdo pokusil zabít. Jestli kvůli tomu nemám být paranoidní, tak už vážně nevím, kvůli čemu,“ řekl Siward sarkasticky.
„No tak si teda jděte, a tu smradlavou kytku si vemte sebou,“ řekl Teecha vztekle. „A nezapomeňte zítra přijít, nebo jsem s vámi skončil.“
„Spolehněte se,“ řekl Siward a vyšel z místnosti, zanechávaje Teechu o samotě jeho vlastní mrzutosti. Když pochodoval nemocniční chodbou ven z budovy, nedokázal se ubránit úsměvu. Podivný člověk, tenhle kapitán Teecha. Siward se už předtím s podobně svéráznými lidmi setkal, ale žádný z nich se v tomto ohledu Teechovi zdaleka nemohl rovnat.
Ale pořád tu ještě byl ten případ, který musel vyřešit. A navzdory rivalitě, jež vládla mezi Zpravodajskou službou a Bezpečnostním úřadem byl kapitán Teecha v současnosti jeho nejlepším spojencem.