Běh je forma motlitby. - uprchlík z coruscantského podsvětí
Bůh vyslyší jen ty nejrychlejší. - jiné podání téhož výroku

A tak tu leží, tělo, z něhož vyprchává život. Kopněme si do něho, teď, když jsme ho konečně našli. Futuristická bundička, bílé vlasy s černými konečky, nápis v huttštině, jak praví móda. Kopněme si do něho, ještě to ucítí.

Rád jezdil ve starých oprýskaných speedrech, mohl tvrdit že jede na plný plyn a zároveň to bylo dostatečně pomalu na to, aby ho uřídil.
Neměl rád Dextera, ale přesto k němu chodil, sedával vzadu v koutě, jedl levnou polévku a pro svou potěchu se smál nahlas, dlouze a divoce. Skládal básničky a vedl rádoby intelektuální debaty. Potom, později, létal rád v krásných lesklých lodích, a když se snažil o vývrtku, vypínal rádiové spojení, aby ho neslyšeli, jak křičí děsem.

A tak tu leží, tělo, z něhož vyprchává život. Před pár dny ještě žil a ač dýchal prudce a přerývavě, dýchal. Běžel a plazil se, žil ve zmatku a rychlosti. Levné polévky už nebyly jeho hobby, staly se nutností. A ve stoje u pultíku si obědnával jenom rychle něco k pití, zatahoval záclony kolem své mysli a soustředil se, snad na město, snad na vesmír, snad na život. Byl to běh, nejdelší běh jeho života. Nikdy se neohlížel, neměl ty pohledy rád.

Hleď, vedle něho sedí a pláče. On ještě cítí její slzy, něco teplého na tváři, ale už nechápe. Bývala jeho učednicí, bývala jeho učitelem.

Podívej a viz: smutek, opouštění, nenávist. Rukojeť světelného meče zarytá do písku tak, jak mu vypadla z ruky. Černovláska prosící kohokoliv o cokoliv, jen když ho to udrží při vědomí. Ale jsou sami, kolem je jen poušť. Tatooine nebyl nikdy příjemný k cizincům.

"Jsou tak... Bezcitní. Jako stroje," mumlá dívka. O kom mluví?

Dvě hnědé kápě se vzdalují pouští. Mistr a učedník. Nad hlavami ztracených Jediů přelétávají rebelské x-wingy. Mistr má ještě ruku obvázanou. Oba mají tuniky od písku, sežehlé obličeje bez výrazu. I jim se krátí čas. Padawan se nejistě ohlíží po umírajícím temném Jediovi.

A tak tu leží, tělo, z něhož vyprchal život. Jako rozcestník v poušti, jako podpis, jako upomínka. Však se uvidí kdo z koho! Hlava temného Jedie se zvrátila dozadu. A se vzpomínkou a posledním výdechem se hlasitě, divoce rozesměje.