„Poručíku Ravissi, tohle byste měl vidět.“
Poručík Bernard Raviss, komunikační důstojník dreadnoughtu Swiftsure, zvedl hlavu a přistoupil k pultu, u kterého seděl starší poddůstojník. „Co se děje, Jervisi?“
Oslovený ukázal na displej. „Právě jsme rozluštili část téhle mitosské zprávy, pane. Máme toho sotva třetinu, ale vypadá to jako rozkaz k přesunu jednotek.“
Raviss asi minutu studoval text na displeji a potom přikývl. „Ano, máte pravdu. Vypadá to tak. Dá se z té zprávy rozluštit ještě něco dalšího?“
Jervis pokrčil rameny. „Těžko říct, pane. Ale budu se snažit.“
„Já vím, Jervisi,“ řekl Raviss. „Ale i tak už víme poměrně dost, je tu seznam jednotek a rozkaz, že se mají někam přesunout.“
„Jenže nevíme kam,“ zamumlal Jervis.
„No, včera jsme ale rozluštili část zprávy, ve které velitel obrany města Andistrat žádá o posily. Je velice pravděpodobné, že tohle jsou ty posily.“ Pokrčil rameny. „Ale koneckonců není na nás, abychom dělali nějaké závěry. Nechám to poslat na vlajkovou loď a tam už s těmi informacemi naloží, jak uznají za vhodné.“
„Ano, pane.“
„Poručíku,“ úzkými dveřmi do komunikačního střediska vstoupil podporučík Pearce. „Máte se dostavit na můstek, poručíku. Kapitán si s vámi přeje okamžitě mluvit.“
„Řekl proč?“
„Ne, pane,“ odpověděl podporučík téměř provinile.
Raviss se pousmál a rozhlédl se po komunikačním středisku. Bylo zde osm počítačových terminálů, u každého seděl komunikační technik a pilně se věnoval své práci. „Dohlédněte tu na všechno, ano?“
„Jistě, pane.“
Když Raviss vyšel ze střediska na chodbu, měl dojem, jako by se rázem ocitl na čerstvějším vzduchu. Byla to samozřejmě hloupost – na palubě hvězdné lodi je cirkulace vzduchu všude stejná – ale posledních devět dní byl v komunikačním středisku téměř pořád, takže měl pocit, že všude je čerstvější vzduch.
Před devíti dny zahájilo Impérium invazi na planetu Takuras, jejíž obyvatelé – Mitossové – se vzepřeli proti Palpatinově vládě a pokusili se odtrhnout. To se samozřejmě nemohlo tolerovat a teď bylo na Imperiální flotile a armádě, aby si planetu podrobily silou – postup, který se za těch pět let od doby, kdy se kancléř Palpatine prohlásil císařem, uplatňoval velice často. Mitosská flotila byla sice poměrně snadno zdecimována a flotila následně zahájila blokádu planety, ovšem vítězství bylo ještě v nedohlednu. Mitossové možná neměli nejlepší loďstvo, ale kvalita jejich pozemních sil tento nedostatek více než vynahrazovala. Mitosští bojovníci byli dobře vycvičení a odhodlaní. Armáda generála Laysona tedy postupovala velice pomalu a současná situace napovídala, že konflikt se potáhne minimálně dalších několik týdnů. Flotila však mezitím nezahálela a na všech lodích se týmy komunikačních techniků horečně snažily dešifrovat všechny zachycené mitosské zprávy. Na Swiftsure tento úkol připadl Ravissovi a jeho lidem. A podle Ravissova skromného odhadu si vedli docela dobře.
Když dorazil na můstek, kapitán stál k němu zády u čelního průzoru a pozoroval hvězdy a modrohnědou planetu, která se rozprostírala pod nimi. Koutkem oka Raviss zahlédl velitele Clerense, jak něco řeší s poručíkem Harkovem u senzorové stanice, kromě nich byli na můstku spíše mladší důstojníci, kteří měli zrovna hlídku.
Raviss přešel velitelskou lávku, zastavil se za kapitánem a potlačil nutkání si odkašlat. „Poslal jste pro mě, kapitáne?“
Kapitán Fester se otočil a přikývl. „Ano, poručíku. Ano. Přišel rozkaz, abychom se do půl hodiny dostavili na vlajkovou loď.“
Raviss zamrkal. „My, pane?“
„Ano, my,“ potvrdil Fester. „Přesněji řečeno vy, já a major Salmuth.“
Raviss měl co dělat, aby nedal moc najevo překvapení. Salmuth byl velitelem jednotky stormtrooperů na palubě Swiftsure. A ačkoliv bylo docela běžné, že si admirál pozve na vlajkovou loď kapitána jedné z lodí pod svým velením, Ravisse nenapadal žádný důvod, proč by admirál chtěl spolu s kapitánem mluvit ještě zrovna s komunikačním důstojníkem a velitelem pěchoty. „Řekl admirál proč?“
Fester zavrtěl hlavou. „Ne. A to je další zvláštnost: Tenhle rozkaz nepřišel od admirála Orvilla. Bylo to nařízení opatřené kódem Imperiální zpravodajské služby.“ Kapitán ztišil hlas. „Nechal jsem to ověřit, ten kód je prakticky nadřazený všem rozkazům vyjma těm pocházejícím od lorda Vadera nebo samotného císaře.“
Raviss bezděčně polkl a cítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. „Co to znamená, pane?“
„Nevím,“ řekl Fester. „Ale mám z toho špatný pocit.“
„Kapitáne,“ ozval se podporučík Basant. „Raketoplán je pro vás připraven v hlavním hangáru. Major Salmuth se tam s vámi setká.“
„Děkuji.“ Fester se smutně usmál a pokynul Ravissovi rukou. „Až po vás, poručíku.“
******
O dvacet minut později už stáli tři důstojníci před poradní místností na palubě imperiálního hvězdného destruktoru Punisher. Major Salmuth z celé záležitosti nebyl o nic nadšenější než Fester nebo Raviss a jeho zasmušilý výraz byl více než výmluvný.
Dveře se otevřely a kapitán Fester vstoupil následován majorem Salmuthem. Raviss jako služebně nejmladší tento malý průvod uzavíral.
Očekával, že místnost bude plná důstojníků ze všech lodí ve flotile, ale k jeho mírnému překvapení u kulatého stolu seděl pouze admirál Orville a jakýsi muž v uniformě armádního kapitána. Orville se tvářil, jako by ho někdo nutil jíst nějaké obzvlášť nedobré jídlo, přesto se pokusil se na nově příchozí usmát – a docela se mu to povedlo. „Dobrý den, pánové. Jsem rád, že jste přišli. Posaďte se, prosím.“
Posadili se. Chvíli vládlo ticho a potom se slova ujal ten neznámý kapitán.
„Omlouvám se, že jsem vás sem svolal tak narychlo, pánové, ale bylo to nutné. Jmenuji se kapitán Morzag. Byl jsem sem vyslán, abych získal zpět něco, co patří Impériu.“
Raviss povytáhl obočí.
„A co to má být, kapitáne?“ zeptal se Fester.
„Nejdřív si prosím uvědomte, že vše, co zde řeknu, je přísně tajné,“ varoval je Morzag. „Nesmíte o tom mluvit s nikým mimo tuto místnost. Vaši podřízení se dozvědí jen to, co potřebují vědět pro splnění svého úkolu.“
„O co tedy jde?“ zeptal se admirál Orville.
„Mitossové vědí, že nemohou imperiální válečné mašinérii vzdorovat věčně,“ vysvětloval Morzag. „Ano, vím, že generál Layson postupuje pomaleji, než se očekávalo, ale na konečném výsledku to nic nezmění. Mitosská matriarcha to nepochybně chápe a tak se pokusila získat nad námi výhodu poněkud jiným způsobem. Před třemi dny skupina mitosských agentů přepadla výzkumné středisko Sienar Fleet Systems na Karhalu, kde se jim podařilo unést osmnáct předních vědců a výzkumníků SFS včetně neteře Raitha Sienara.“
Kolem stolu zavládlo ohromené ticho.
„Jak se jim to proboha podařilo?“ promluvil nakonec Raviss. „To středisko přece muselo mít bezpočet různých bezpečnostních...“
„...nedostatků,“ dokončil Morzag ostře. „To je pravděpodobné, ale na tom nyní už nezáleží. Mitossové unesené vědce ukryli na Takurasu a já byl pověřen jejich nalezením. Na úspěchu této mise má zájem samotný císař.“
„Ale, jak je mohli Mitossové dostat na planetu?“ zeptal se admirál Orville. „Moje flotila blokuje celou tuhle planetu. Nic nemohlo proklouznout bez našeho vědomí.“
„Ale mohlo.“ Morzag se na okamžik odmlčel a Raviss vytušil, že to, co teď řekne, se jim asi líbit nebude. „Mitossům se totiž z výzkumného střediska na Karhalu podařilo odcizit loď s prototypem maskovacího zařízení na palubě.“
„Proboha,“ vydechl Fester.
„Proto je senzory vašich lodí nezachytily,“ pokračoval Morzag. „Ovšem ta maskovací loď je pouze malý neozbrojený transportér, takže momentálně nepředstavuje žádnou strategickou hrozbu. Naším prvořadým úkolem bude nalezení unesených vědců. Z důvěrných údajů víme, že jsou drženi ve městě Cantaan, více než tři tisíce kilometrů od fronty. Víme dokonce, ve které jsou budově a nezdá se, že by se je v dohledné době chystali přemístit.“
Major Salmuth podezřívavě přimhouřil oči. „A odkud toho tolik víte?“
Morzag pokrčil rameny. „Ne všichni Mitossové jsou toho názoru, že by měli fanaticky bojovat až do konce. Mnozí si uvědomují, že čím déle budou vzdorovat, tím to pro ně bude horší, až je nakonec porazíme. A tento názor panuje i mezi několika poradci matriarchy. Od nich mám tyto informace.“
„A co Mitossové vůbec chtějí s těmi vědci?“ zeptal se Raviss a podíval se na admirála. „Žádné požadavky nepřednesli, nebo ano?“
Admirál Orville zavrtěl hlavou.
„Nejdřív chtějí opevnit své pozice a potom je matriarcha hodlá použít jako prostředek k vyjednávání,“ řekl Morzag. „Myslí si, že výměnou za vědce Impérium nechá jejich planetu na pokoji.“
Orville si odfrkl. „To je akt čirého zoufalství!“
„To je sice možné, ale nic to nemění na faktu, že jsou vědci ve velkém nebezpečí a jejich znalosti jsou příliš cenné, než aby císař riskoval jejich smrt.“
Morzag odkudsi vylovil datakartu a podal ji majoru Salmuthovi. „Operace na jejich záchranu musí být provedena rychle a tiše. Nemůžeme riskovat, že by Mitossové zaznamenali cokoliv podezřelého jako větší přesun jednotek nebo zvýšený rádiový provoz. Celá akce bude provedena z paluby Swiftsure. Vaši stormtroopeři, majore Salmuthe, se připojí k mé jednotce a zaútočí na Cantaan. Podrobný plán operace najdete na datakartě.“
„Počkat, počkat,“ ohradil Orville. „Já jsem velitelem téhle flotily. Jakékoliv rozkazy, které se jí týkají, musí jít přese mě.“
„Ne, nemusí,“ odpověděl Morzag a nepatrně pootevřel ústa, aby mu byly vidět zuby. „Moje mise je autorizována samotným císařem a vy i celá vaše flotila jste povinni mi poskytnout svou plnou spolupráci, jinak se budete zodpovídat přímo jemu. Je to jasné, admirále?“
Raviss se zamračil. Nepřekvapila ho ani tak hrozba, jako spíš forma, kterou byla podána. V celé Imperiální flotile bylo pouze osm důstojníků služebně starších než Orville. Nikdo by si s ním neměl dovolit mluvit tímhle tónem a už vůbec ne obyčejný armádní kapitán.
Admirál Orville Morzaga chvíli spaloval pohledem. „Jasné, kapitáne,“ řekl nakonec a zněl, jako kdyby chroustal duraocel.
„Ještě někdo má nějaký dotaz?“ zeptal se Morzag téměř vlídně.
Nikdo nic neřekl, ale kdyby přítomní důstojníci měli místo očí laseromety, Morzag by byl sežehnutý na prach.
„Dobrá, takže můžeme pokračovat. Poručíku Ravissi, slyšel jsem, že vy a vaši podřízení jste dosáhli největšího pokroku v dešifrování mitosských kódů.“
„Eh, ano, kapitáne,“ řekl Raviss zaskočen tou náhlou změnou tématu. „Vedeme si dobře.“
„Výborně. Mitossové používají technologie, které umějí zneškodnit většinu droidů, proto s námi bude muset někdo, kdo se vyzná v mitosských kódech, kdyby bylo potřeba dostat se do jejich počítačů nebo odblokovat zamčené dveře.“
Raviss pomalu přikývl. Tak proto sem pozval Morzag jeho. „Rozumím, kapitáne.“
Morzag se otočil k ostatním. „Operaci spustíme zítra. Zítra večer zahajuje generál Layson útok na Andistrat. To odláká pozornost Mitossů a v tu dobu zaútočíme my na Cantaan.“
******
„Tohle je Cantaan.“ Major Salmuth přelétl pohledem své důstojníky a potom zamířil světelné ukazovátko na holografickou mapu města. „Tohle je budova, kde jsou podle kapitána Morzaga drženi rukojmí. My přistaneme zde, asi čtyři sta metrů od okraje města, a budeme postupovat tudy, přes most, potom touto ulicí na tohle malé náměstí, až k oné budově. Osvobodíme rukojmí a stáhneme se stejnou cestou, jako jsme přišli.“
Podíval se na jednoho z důstojníků. „Kapitáne Reynoldsi, vy a rota Besh zůstanete na mostě a budete ho držet za každou cenu. Pokud Mitossové obsadí most, připraví nás o jedinou únikovou cestu z města.“
„Rozumím, pane,“ přitakal Reynolds.
„Rota Aurek a jednotka pod velením kapitána Morzaga bude pokračovat dál na náměstí. Kapitáne Santosi, vy se se svými lidmi na náměstí rozmístíte a budete nás krýt, zatímco já, Morzag a skupina stormtrooperů osvobodíme zajatce.“
„Ano, pane,“ řekl velitel roty Aurek.
Salmuth přikývl. „Nějaké otázky?“
„Pane, jak silná je jednotka kapitána Morzaga?“ zeptal se poručík Doran.
„Morzag má s sebou čtyřicet elitních stormtrooperů z 501. legie,“ odpověděl Salmuth. Kolem stolu se začala šířit vlna úžasu. Nikdo z důstojníků si zřejmě nikdy nepomyslel, že budou spolupracovat s legendární 501. A koneckonců, elitní stormtroopeři se na tuto misi hodí, pomyslel si Samluth. Jeho stormtroopeři, kteří tvořili oddíl pěchoty na Swiftsure, byli sice dobří, ale nebyli to klony a dlouho neviděli opravdovou akci.
Zmínka o 501. však Samluthovi připomněla další věc, kterou musí svým důstojníkům objasnit, a on se mimoděk zamračil. „A když jsme u toho, pánové,“ řekl pomalu, „velitelem celé operace bude kapitán Morzag. Na zemi bude velet on a já budu fungovat jako jeho zástupce.“
Optimismus na tvářích důstojníků vystřídalo překvapení a to u některých po chvíli přerostlo v hněv.
„Jak může kapitán dávat rozkazy majorovi?“ zeptal se kapitán Reynolds nevěřícně.
„Je to zvláštní, ale Morzag má speciální pověření a prostě velí on.“ Ze Salmuthova tónu bylo zřejmé, že nechce celou záležitost dál rozmazávat. Jeho důstojníky by asi nepovzbudilo, kdyby věděli, co mu Morzag k tomu řekl. Když si s ním Salmuth chtěl vyjasnit posloupnost velení, Morzag ho chladně odbyl s tím, že pokud by pro něj byl problém pro jednou přijímat rozkazy od nižší šarže, stačí mu zavolat na Coruscant a do hodiny bude ze Salmutha poručík. Salmuth nebyl zvyklý, aby mu někdo tímto způsobem vyhrožoval a navíc ho docela zděsilo, že může mít někdo pravomoci k něčemu takovému.
„Ještě nějaký dotaz?“ Nikdo už žádný neměl. „Dobrá, tak jděte seznámit své lidi s jejich misí a potom si trochu odpočiňte. Akce začne v sedm hodin lodního času.“
******
Mitosská matriarcha Nashagal seděla v potemnělé místnosti ve své opevněné citadele a čekala. Přesně ve smluvenou dobu se ozval signál značící došlou zprávu. Nashagal natáhla horní pravou ruku a stiskla tlačítko na malém holoprojektoru.
Hologram, který se objevil, byl úmyslně rozmazaný a hlas zkreslený, aby nemohla být zjištěna totožnost volajícího. Nashagal však už na to byla zvyklá a tak se soustředila pouze na to, co říkal.
„Dnes večer hodlá Impérium podniknout útok na město Cantaan. Vylodí se u západního okraje města přinejmenším s několika tisíci stormtroopery. Buďte připraveni.“
Hologram zmizel a Nashagal se pomalu nadechla. Když ji tento záhadný cizinec kontaktoval poprvé, nevěřila mu ani slovo. Ovšem od začátku imperiální invaze na Takuras ji kontaktoval už mnohokrát a jeho informace se vždy ukázaly být pravdivé. V nějakém imperiálním důstojníkovi se zřejmě hnulo svědomí a má morální odvahu pomoci Mitossům v jejich boji.
Ale na jeho motivech koneckonců nezáleželo. Poskytl Nashagal informace a ona se podle nich zařídí.
******
Poručík Raviss ucítil nový záchvat nervozity, když jeho raketoplán třídy Kappa opustil hangár Swiftsure a spolu s ostatními vstoupil do atmosféry Takurasu. Připadal si nesvůj v bojové zbroji, s blasterem u pasu a obklopený stormtroopery. Na akademii sice chodil na střelnici – jako každý – ale nikdy nepočítal s tím, že by se účastnil něčeho takového. A jeho dva podřízení – Jervis a Vantine – které pro tuto misi vybral, nebyli o nic nadšenější. Byli to komunikační technici a pro tohle nebyli stavění. Vantine dokonce v životě nedržel blaster v ruce. Major Salmuth jim řekl, aby prostě dělali, co se jim řekne, nepletli se pod nohy a nic se jim nestane.
Z úvah Ravisse vytrhl ostrý záblesk, okamžitě se podíval bočním průzorem ven a ještě stačil zahlédnout hořící raketoplán třídy Kappa, jak se neovladatelně řídí k zemi.
„Co...?!“
„Protiletadlová palba!“ sykl kdosi. To už se kolem jejich raketoplánu začaly míhat protiletadlové střely a ten se začal zmítat sem a tam, jak pilot zahájil úhybné manévry. Raviss se chytil bočních opěrek svého sedadla a snažil se ze všech sil udržet v žaludku večeři.
Po několika nekonečných minutách turbulence ustaly a po chvíli Raviss ucítil drncnutí, jak raketoplán dosedl na zem. Všichni stormtroopeři začali vstávat a jakmile se otevřel průchod, okamžitě vyběhli ven. Raviss je následoval.
Venku již bylo dávno po setmění a vzduch byl o dost studenější, než byl Raviss zvyklý. Rychle se prodral davem stormtrooperů, kteří se řadili do formací, a našel Jervise a Vantina. Tvářili se ještě zoufaleji, než před odletem ze Swiftsure. O chvíli později našel i majora Salmutha a kapitána Santose.
„Ztratili jsme dva raketoplány při sestupu na zem,“ říkal právě Santos.
„Sakra,“ zasyčel Salmuth. „Kde se tu vzaly protiletadlové odpalovače?“
„Netuším, pane, zdálo se, jako by je sem dali nedávno a dost narychlo.“
Salmuth cosi zaklel. „A kde je kapitán Reynolds a kapitán Morzag?“
„Reynolds byl na palubě jednoho ze zničených raketoplánů,“ řekl Santos mrzutě. „O Morzagovi nemáme žádné zprávy.“
„Jak to myslíte, žádné zprávy?“ zeptal se Raviss.
Salmuth se na něj otočil, jako by si ho teprve teď všiml. „Jeho raketoplán se s námi nedržel ve formaci a nekomunikoval, takže nevíme, kde je.“
„Je možné, že byl taky sestřelen,“ nadhodil Santos.
„Možné to je,“ Salmuth pokrčil rameny. „V každém případě musíme pokračovat. Kapitáne Santosi, vy převezmete Reynoldsovu rotu a budete hlídat most. Já se ujmu přímého velení nad rotou Aurek a budu pokračovat do města.“
„Ano, pane.“
Salmuth se otočil na Ravisse a jeho dva podřízené. „Držte se se svými lidmi u nás a nikde nevystrkujte hlavu, ano, poručíku?“
Raviss přikývl a instinktivně položil ruku na svůj blaster. „Ano, majore.“
„Dobrá, tak jdeme!“
Raviss dělal, co mu radili, běžel přikrčený mezi samými stormtroopery a snažil se nepřekážet. Jervis a Vantine se drželi těsně za ním, jako by jim dodával jakýsi pocit jistoty. Oba měli na sobě zelené bojové zbroje podobné té důstojnické, jakou měl Raviss. Raviss samozřejmě věděl, že zbroj jim moc k užitku nebude – kdyby nepřátelský odstřelovač spatřil postavu v zelené důstojnické zbroji mezi zástupem bílých stormtrooperů, jistě by si vybral za cíl právě ji.
Naštěstí na žádného odstřelovače nenarazili. Bez potíží překročili most a postupovali dál temnými uličkami až na náměstí. Raviss věděl, že většina bojeschopných Mitossů touhle dobou nepochybně odráží útok na Andistrat, ale i tak se mu to zdálo příliš jednoduché. Kromě dvou strážných na mostě se zatím nestřetli s žádným protivníkem.
Konečně se dostali na náměstí a pomalu postupovali podél stěn k budově, kde jsou rukojmí.
A tehdy se to všechno zvrtlo.
Náměstí ponořené do tmy se rázem osvítilo, jako za bílého dne. Raviss ucítil prudkou bolest, jako by se mu do očí zabodly rozžhavené jehly a rychle si zakryl tvář rukou. Stormtoopeři samozřejmě díky svým přilbám oslněni nebyli a okamžitě zahájili palbu. Teprve tehdy si Raviss pomalu uvědomil, co se stalo. Reflektory. Na náměstí najednou začaly svítit tisíce reflektorů, nejspíš byl jeden v okně každé budovy na náměstí. A za každým reflektorem určitě stál ozbrojený Mitoss.
Všude kolem něj byla slyšet střelba a křik. Ravissovy oči už trochu přivykly ostrému světlu a když si odkryl tvář, viděl ze všech okolních budov šlehat blasterové výboje. Stormtroopeři se kryli, kde se dalo, a opětovali palbu, ale nepřítel útočil ze všech stran a měl lepší rozhled. Kolem Ravisse neustále padali k zemi další a další stormtroopeři, někteří zemřeli po jediném zásahu, jiné laserová palba doslova roztrhala na kusy.
A v tu chvíli si Raviss jakýmsi koutkem mysli uvědomil, že je vyřízený. Aniž by nad tím přemýšlel, vytáhl z pouzdra blaster a bez jakékoliv snahy se krýt začal střílet na nejbližší zdroj světla. Celý vesmír se pro něj jaksi zjednodušil, existoval jen on, jeho blaster a jeho cíl. A střílel až do té doby, než ho jakási ruka v bílé zbroji chytla za paži a prudce ho odtáhla pryč.
******
Kapitán Santos odložil elektrotriedr a hlasitě zaklel.
„Co se děje, pane?“ zeptal se vedle něj stormtrooper s distinkcemi hlavního seržanta.
„Na náměstí se střílí,“ řekl Santos. „Vypadá to, že tam na ně Mitossové čekali!“ Znovu si přiložil k očím triedr. „Nevypadá to zrovna nejrůžověji.“
„Co uděláme, pane?“ zeptal se seržant tiše.
„Musíme jim pomoct,“ rozhodl Santos. Koneckonců, všichni ti lidé, co na náměstí teď umírali, byli jeho lidé. On byl jejich velitel a měl by být s nimi.
„Třetí četa zůstane hlídat most, první a druhá půjdou za mnou!“
Moc daleko se ale nedostali. Mitossové úspěšně zablokovali všechny ulice vedoucí od mostu k náměstí a už po pár desítkách metrů narazili Santosovi lidé na opevněnou barikádu.
******
Poručíka Ravisse odtáhl stormtrooper dírou ve zdi do jedné budovy naproti místu, kde byli drženi rukojmí. Uvnitř bylo asi tucet lidí, většinou stormtrooperů, na zemi leželi v péči medika dva ranění, ostatní seděli v podřepu a mířili ze všech oken a otvorů ve zdech.
„Jste v pořádku, pane?“ zeptal se jeden z nich.
Raviss úsečně přikývl. „Myslím, že ano.“ Snažil se před řadovými vojáky nedát najevo slabost, ale i tak tušil, že stormtroopeři vidí, jak je roztřesený. Za svou kariéru u Loďstva se sice několikrát účastnil výsadku na nepřátelskou loď, ale boj v ulicích města bylo něco docela jiného. Něco, na co ho ani dlouhá vojenská tradice jeho rodiny nedokázala připravit.
Teprve teď si Raviss všiml, že jeden z raněných je Vantine. Rychle k němu přiklekl a položil mu ruku na rameno. „Vantine?“
„Je v bezvědomí, pane,“ informoval ho medik.
„A jak je na tom?“
„Pokud ho v dohledné době nedostaneme do bacty, tak dost špatně.“
Raviss zaklel a snažil se ovládnout pocit bezmoci, který ho začínal užírat. Musí jít dělat to, proč je tady. Proč sem byl poslán.
Vstal a přistoupil k jednomu z otvorů ve zdi. U vchodu do protější budovy viděl majora Salmutha a několik stormtrooperů a jestli se nemýlil, tak u kontrolního panelu vedle dveří stál Jervis a snažil se je otevřít. A určitě bude potřebovat jeho pomoc.
„Kryjte mě palbou,“ rozkázal. „Musím se dostat k té budově naproti.“
„Pane, nemyslím si, že to je dobrý nápad,“ namítl jeden stormtrooper.
„Myslím, že jsem vám dal rozkaz, desátníku,“ odsekl Raviss.
Stormtrooper si ho chvíli měřil pohledem a potom stroze řekl: „Ano, pane.“ Pak se otočil k ostatní stormtrooperům. „Krycí palba. Teď!“ Všichni zahájili z oken a děr palbu. Po několika vteřinách desátník zvolal: „Běžte, pane!“
Na to Raviss vyběhl. Nikdy by netušil, že dokáže v bojové zbroji běžet tak rychle, ale blasterové výboje létající všude kolem něj byly zřejmě dobrý motivační faktor.
Doběhl ve zdraví až k budově s rukojmími. Major Salmuth se na něj krátce usmál. „Je od vás hezké, že jste se rozhodl k nám připojit, poručíku.“
Raviss ho ignoroval a rovnou přistoupil k Jervisovi. „Potřebujete pomoct, Jervisi?“
Jervis ani nezvedl oči od svého elektronického dekodéru, který připevnil k panelu u dveří. Pouze zavrtěl hlavou a zamumlal. „Ne, pane. Myslím, že to už budu...“
Ozvalo se cvaknutí a dveře se pomalu začaly otevírat.
„...mít.“
„Výborně, poddůstojníku!“ v Salmuthově hlase byla znát úleva. „Poručíku Dorane, vy hlídejte se svými lidmi vchod, ostatní za mnou!“
******
„Co se tam dole sakra děje?“ zavrčel kapitán Fester na můstku Swiftsure.
„Nevím, pane,“ řekl podporučík Pearce. „Ztratili jsme s výsadkem spojení, jakmile vstoupil do města. Vypadá to, jako by ho něco rušilo.“
„Zdá se, že se ve městě bojuje,“ ozval se poručík Harkov od senzorové stanice. „Družicové snímky naznačují, že poblíž cíle našeho výsadku je alespoň tisíc Mitossů.“
Fester se chystal něco říct, ale zvolání podporučíka Pearce ho přerušilo. „Kapitáne právě přišel rozkaz k okamžitému stažení výsadku!“
„Od admirála?“
„Ne, pane. Zpráva je opatřena kódem Imperiální zpravodajské služby. Rozkaz má být splněn okamžitě.“
Fester se nadechl a snažil se si to všechno přebrat. Co se to sakra děje?
„Že by posádka v Cantaanu byla větší, než se předpokládalo?“ nadhodil velitel Clerens.
„Nebo naši lidé vlezli přímo do pasti,“ řekl Fester temně. „A Mitosské rušičky nám bráni přeposlat jim ten rozkaz k ústupu.“ Na chvíli se odmlčel a když konečně promluvil, jeho hlas zněl pevně a odhodlaně. „Vyhlaste bojový poplach. Kormidlo, začněte klesat níž do atmosféry. Ať se piloti stíhaček připraví ke startu.“
******
„Pozor!“ zvolal stormtrooper v čele skupiny když se zpoza rohu vynořila skupina Mitossů. Všichni stormtroopeři si našli provizorní krytí a zahájili palbu. Raviss se jim okamžitě klidil z cesty a rychle se přikrčil za jeden sloup, zatímco se kolem něj rozpoutala přestřelka. Jervis ovšem takové štěstí neměl a tři mitosské střely ho zasáhli přímo do hrudníku.
„Jervisi!“ zařval Raviss a vykročil k němu, ale major Salmuth ho chytil za paži.
„Je mrtvý, poručíku! Nemůžeme pro něj nic udělat!“ Raviss pomalu zvedl hlavu. Přestřelka skončila stejně rychle jako začala. Kromě Jervise to schytal ještě jeden stormtrooper a další byl zraněn. Všech pět útočících Mitossů bylo po smrti.
„Pojďme,“ naléhal Salmuth. „Mělo by to být tohle patro. Podle Morzagových informací to je támhle v té chodbě.“ Raviss se přiměl odtrhnout oči od Jervisova těla a následoval majora.
Došli bez úhony k širokým vyztuženým dveřím. Ve srovnání s ostatními dveřmi v budově vypadaly velice bytelně. Jejich elektronický zámek však nebyl zdaleka tak složitý jako zámek u vstupu do budovy, a Raviss si s ním s použitím svého dekodéru poradil během minuty.
Dveře se otevřely a odhalily, co bylo uvnitř: naprosto prázdná místnost.
Raviss se zamračil. „Je tohle to místo?“
Majoru Salmuthovi chvíli trvalo, než odpověděl. „Ano. Tohle je správná místnost. Morzagovi informace byly velice přesné... možná až moc přesné.“
„Možná ty rukojmí někam přemístili,“ nadhodil Raviss. „Evidentně tu na nás čekali, tak je asi poslali jinam.“
„Nebo tu žádní rukojmí nikdy nebyli,“ zamumlal Salmuth temně.
„Jak to myslíte?“
„Přemýšlejte. Morzag nám řekl, že unesení vědci jsou drženi tady, znal velice podrobně všechny detaily. A v době útoku někam záhadně zmizí – jeho raketoplán po startu ze Swiftsure nikdo neviděl. A ve městě, kde má být jen malá posádka, nás čekají tisíce Mitossů. Někdo je musel varovat, že přijdeme.“
„Chcete říct, že nás Morzag zradil?“ zašeptal Raviss.
„Je to rozhodně pravděpodobné. Pokud to vůbec je Morzag. Může to být podvodník. Koneckonců, všechno, co nám řekl, mohla být jen lež.“
„Ale proč? Jaký by měl kdokoliv zájem na tom vlákat nás sem a zlikvidovat? Imperiální válečné úsilí na Takurasu by ztráta tří stovek stormtrooperů nijak neovlivnila.“
„To nevím,“ přiznal se Salmuth. „A nemám chuť to zjišťovat. Musíme se odtud dostat.“
Zpět ke vchodu se dostali bez potíží. Ale otázka byla kam dál. Na ulici se stále střílelo, ale stormtrooperů bylo už podstatně méně.
Poručík Doran se usmál, když viděl svého nadřízeného. „Majore Salmuthe... Rukojmí?“
„Žádní tam nebyli,“ zavrčel Salmuth. „Hlášení.“
„Mitossové nám odřízli cestu k mostu, pane. Rota Besh se k nám zřejmě snaží probojovat, ale jejich situace je asi stejně zoufalá jako naše.“ Vzdychl. „Pane, už jsme přišli o tři čtvrtiny mužů a Mitossové jsou pořád všude kolem nás. Dlouho se neudržíme.“
Salmuth přistoupil blíž ke dveřím a rozhlédl se po náměstí, kde ležely desítky těl stormtrooperů – jeho stormtrooperů. Raviss vzdychl. On ztratil dva podřízené a cítil se mizerně. Jak se asi musí cítit Salmuth?
„No, vypadá to, že tohle je konec, pánové,“ řekl Salmuth odevzdaně. „Mitossové asi nejsou ochotni brát zajatce, že?“
Doran polkl. Asi tušil, kam jeho nadřízený míří. „Ne, pane. Nepředložili nám žádné podmínky. Po těch porážkách, co utrpěli od generála Laysona, nás nejspíš chtějí prostě všechny mrtvé.“
„Dobrá.“ Salmuth si odjistil blaster. „Takže nám zbývá jen bojovat až do konce a vzít jich co nejvíc s sebou.“
Raviss zavřel oči. Cítil, jak se mu svírá žaludek. Jestlipak jeho otec cítil něco podobného, když jeho loď v bitvě nad Coruscantem pohlcovaly plameny?
Náhle uslyšel zvuk připomínající hrom. A další, a další. Otevřel oči a uviděl zelené záblesky všude kolem města.
Salmuth se instinktivně přikrčil. „Co to sakra...?!“
„To jsou turbolasery!“ zvolal Raviss nadšeně. „Turbolasery ze Swiftsure!“
Mitossové byli zřejmě překvapeni náhlým útokem z orbity a jejich palba ustala. Turbolaserové baterie odstřelovaly cíle blízko náměstí, ale ne příliš blízko, aby neohrozily imperiální výsadek. Potom se na obzoru objevily stíhačky TIE a ačkoliv nebyly dělané pro útoky na pozemní cíle, zhostily se svého úkolu výtečně a začaly ničit mitosská opevnění na náměstí.
O minutu později byla cesta k mostu volná.
„Běžte!“ zařval Salmuth snažíce se přehlušit jásot vlastních lidí. „Všichni hned k mostu!“
******
Dvě hodiny po skončení boje v Cantaanu stáli poručík Raviss, major Salmuth a kapitán Fester opět v poradní místnosti na palubě Punisheru. Major Salmuth přišel v Cantaanu o více než tři čtvrtiny ze svých dvou rot. Zemřel také Jervis a Vantine byl zachráněn jen tak tak a příštích několik týdnů stráví v bactě. A celá akce navíc byla k ničemu, žádní rukojmí v Cantaanu nebyli.
Když vstoupili, Raviss bezděčně zatajil dech, když uviděl Morzaga v klidu sedět vedle admirála Orvilla, jako by se vůbec nic nestalo.
„Zrádče!“ Salmuth přiskočil ke stolu a opřel se pěstmi o desku.
„Jen klid, majore,“ řekl Morzag klidně.
„Kam jste se sakra poděl?!“ pokračoval se Salmuth. „A jak to, že ve městě tak daleko od fronty nás čekala půlka mitosské armády?!“
„Protože jsem je informoval, že přiletíte, proto,“ odvětil Morzag. Jeho klid Ravisse zděsil a major Salmuth vypadal, že každou chvíli přeskočí přes stůl a vlastnoručně Morzaga zabije.
„Kapitáne Morzagu,“ vmísil se do toho admirál. „Myslím, že nám všem dlužíte vysvětlení. A upřímně vám říkám, že nebýt vašeho pověření císařem, tento rozhovor by se odehrával ve vězeňské cele za přítomnosti výslechového droida.“
„Chápu vaše pocity, pánové,“ řekl Morzag. „Ale všichni plníme svou povinnost. Já svůj úkol splnil. I když nebyl takový, jaký jsem vám řekl, že je.“
„To už jsme se jaksi dovtípili,“ zavrčel Salmuth. „Tak jaká je pravda? Co se stalo s těmi vědci?“
„Mitossové nikdy neunesli žádné vědce. Váš útok měl posloužit pouze jako diverze. Už na začátku vaší invaze jsem se spojil s mitosskou matriachou a několikrát jí poskytl informace o postupu imperiálních vojsk, abych získal její důvěru. Potom jsem ji informoval o vašem útoku na Cantaan – trochu jsem ovšem nadhodnotil skutečný počet útočících stormtrooperů – a ona udělala přesně to, co jsem očekával: poslala všechny své záložní jednotky do Cantaanu a sama zůstala bez větší ochrany. A já díky tomu se svou jednotkou dokázal proniknout do její citadely a zmocnit se důležitých osobních záznamů.“
„Osobních záznamů?“ zamračil se Fester.
„Ano. Matriarcha Nashagal totiž už několik měsíců udržovala kontakt s několika skrývajícími se rytíři Jedi. A měla sadu datakaret s informacemi o nich, jejich komlinkovými frekvencemi a u některých i popis místa, kde se právě nacházejí. Matriarcha si těch záznamů vážila, ale kdyby tušila, že mohou padnout do imperiálních rukou, neváhala by je zničit. Proto jsme museli odlákat její pozornost a taky se zbavit části jejích stráží.“ Morzag se usmál. „A fungovalo to. Datakarty jsme získali netknuté, než se vůbec vzpamatovala.“
„Takže já přišel o dvě stě třicet čtyři lidí proto, abyste mohl ukrást pár datakaret?!“ zavrčel Salmuth. „A to nemluvím o všech těch, co zahynuli kvůli tomu, že jste Mitossům poskytl informace o postupu Laysonovy armády.“
„Vaše ztráty jsou politováníhodné, ale byly nezbytné, i když jsem nepředpokládal, že budou tak vysoké,“ odvětil Morzag. „Když se moje jednotka úspěšně zmocnila těch datakaret, poslal jsem vám rozkaz k ústupu. Ovšem podcenil jsem vyspělost mitosské technologie – můj signál nepronikl jejich rušičkami. Naštěstí byl zachycen vaším kapitánem, který se nebál převzít iniciativu.“ Morzag obdivně kývl na Festera. „To bylo brilantní, kapitáne. Brilantní. Bez vašeho zásahu by se nejspíš nikdo z majorova výsadku nevrátil.“
Salmuth přivřel oči. „Takže všichni jsme vlastně pro císaře jen postradatelní pěšáci?“
„Všichni jenom plníme svou povinnost. Zničení rytířů Jedi je pro císaře a pro Impérium důležitější, než celý Takuras.“
„A kolik nás ještě hodlá císař obětovat, než dosáhne všech svých cílů?! Tisíc? Sto tisíc? Milion?!“
„Majore Salmuthe, ovládejte se!“ okřikl ho admirál Orville.
„K čemu pane? Abych mohl být dál hodný malý důstojníček a císař mě mohl obětovat někdy příště?!“
Raviss polkl. Tato poznámka bude majora Salmutha určitě stát kariéru... v lepším případě.
Morzag chvíli Salmutha propaloval pohledem a potom tiše řekl: „Majore Salmuthe, věřte mi, že chápu vaše pocity, ale to vás k v žádném případě neopravňuje k podobným řečem. Já plním svou povinnost, stejně jako vy a stejně jako ji splnili vaši muži. Pokud tento fakt nedokážete přijmout, myslím, že nemáte co nosit tuhle uniformu.“ V místnosti zavládlo ticho, Salmuth na Morzaga chvíli upřeně hleděl a potom se odvrátil.
Morzag se otočil na ostatní. „Všechno, co jsem vám tady řekl, podléhá utajení podle direktivy Forn-1-6 Imperiální zpravodajské služby. O skutečném důvodu mé přítomnosti zde se nikdy nikomu nezmíníte. Vaši podřízení se dozví pouze to, že rukojmí byli přemístěni a osvobozeni jinou jednotkou.“ Morzag přivřel oči a Raviss ucítil, jak mu přeběhl mráz po zádech. „Tahle konverzace nikdy neproběhla, pánové. Radši na ni co nejdříve zapomeňte.“