Kapitola 5.

Jakmile Phantom dorazil na místo, vyletěl z jeho hlavního hangáru raketoplán třídy Lambda a zamířil k hlavnímu hangáru Giganta. Kolem obou lodí a loděnic přelétávaly celé letky stíhaček TIE z obranných stanic, doplňovaly je dva destruktory třídy Victory a několik křižníků Enforcer. Nebyla to flotila, která by zastavila řádný vojenský útok, nicméně byla dost silná, aby odrazila jakýkoli pirátský útok nebo zabránila v průniku jakémukoli neoprávněnému pozorovateli. A kdyby řádný vojenský útok přece jenom přišel, čekalo by ho kromě dvou Golanek i malé překvapení v podobě eskadry čtyř nových plně vybavených imperiálních hvězdných destruktorů dlejících jen několik světelných roků odtud.
Raketoplán vlétl do lodi a přistál na lesklé ploše hangáru. Admirál se beze slova zvedl a kapitán Karskin ho následoval. Sešli po sklopené rampě a zastavili se před scénou, která by ohromila každého.
Hangár připomínal jedno velké mraveniště. Transportní lodě přilétaly a odlétaly, přivážejíce materiál, technické týmy a budoucí posádku mateřské lodě. Transportní plošiny převážely vybavení a míjely oddíly vojáků flotily a stormtrooperů, kteří pochodovali v pevně sevřených útvarech do ubytovacích sekcí, stejně jako technici za svými úkoly. Město s kapacitou čtvrtmilionu obyvatel začalo pomalu ožívat.
K oběma důstojníkům se blížila skupinka, poněkud se vymykající organizovanému mumraji, který zde vládl. Důstojník v černé uniformě s distinkcemi majora, velící čtyřem stormtrooperům, střežícím ve standartní uvězňovací formaci…
…nikoho. Karskin si ještě pořád nemohl zvyknout na tyto světlo pohlcující bytosti, připomínající stín a sami sebe nazývající Defelové. Nicméně, právě jejich schopnost proniknout kamkoliv bez rizika prozrazení umožnila tento smělý kousek s krádeží, respektive s navrácením lodi jejímu původnímu majiteli. A nyní nastal čas jejich odměny.
Skupinka se zastavila před raketoplánem, zadní stormtroopeři zůstali ve svých pozicích, major a přední stormtroopeři se postavili po boku svých velitelů, aby je jistili zepředu. Karskin sám pochyboval, že by jim to bylo k něčemu platné. Defelové sami již několikrát přesvědčili Impérium o svých přednostech, což byl také důvod, proč je jeden zběhlý imperiální důstojník začal používat jako otroky. A to byl zase důvod, proč jim jiný imperiální důstojník nabídl pomoc výměnou za jejich neocenitelné služby. Nyní nastal čas tyto služby splatit.
„Admirále,“ začal jeden z cizinců a hangárem se nesl jeho skřehotavý hlas. „Věřím, že jste se splněním naší části dohody spokojen.“
Admirál se neubránil úsměvu. „Na výsost. Proto jsem se…“
„Ano,“ přerušil Targena Defel. „Proto teď jistě splníte naší část dohody, že admirále?“
Karskin ucítil jisté mrazení. Na vojácích, skrývajících své tváře pod charakteristickými přilbami stormtrooperů nebylo nic znát, ale výraz jejich majora i změna jejich postoje mluvily jasně o stejném směru úvah, jako měl i on sám. Jestli se admirál rozhodne reagovat na urážku, které se Defel možná úmyslně, možná neúmyslně dopustil, mohlo by jejich tažení skončit dříve, než začalo.
Admirálův výraz zůstal neměnný. Sáhl pro něco do kapsy a Defelové, dalo-li se to vůbec poznat, zbystřili. Jestli je to blaster…
… k úlevě imperiální části nesourodé skupinky vytáhl admirál malý přenosný holograf. Karskin si ani neuvědomil, že zadržel dech.
„Nepochybujte o mých slibech, Zore,“ řekl admirál. „Hned, jakmile zkontrolujeme stav probíhajících oprav, nalodíme vás i vaše lidi na Phantoma a vyrazíme na Charón.“
Defel se lehce uklonil. Alespoň Karskin se domníval, že se Defel uklonil.
„Nicméně bych vás rád požádal o poslední laskavost,“ řekl admirál. „Byl bych rád, kdybyste shlédli v soukromí vašich kajut na Phantomu tento záznam.“
„Pokud je to vše, co od nás žádáte...“ řekl Defel.
„Výborně,“ řekl Targen a obrátil se na velitele vojáků, „majore Harme, dopravte naše hosty na palubu Phantoma a zajistěte, aby měli maximální pohodlí.“
„Ano, pane,“ odvětil major a pokynul rukou svým lidem a Defelům. „Prosím, následujte mě.“
Když se skupinka pomalu ztratila z dohledu a hlavně z doslechu, rozhlédl se kapitán Karskin obezřetně po okolních stínech. Admirál přiložil prst k ústům na znamení ticha a mávl směrem do útrob raketoplánu.
Z nich se vynořil stormtrooper s malým přenosným senzorem. „Žádné formy života v dosahu, pane“, řekl elektronicky modulovaný hlas.
„Děkuji, veliteli,“ přikývl Targen. „Následujte nás a monitorujte dále situaci. Nechceme přece, aby naši spojenci znali naše myšlenky dříve, než shlédnou ten hologram,“ usmál se Targen na kapitána.
Karskin si oddechl. Mělo ho napadnout, že se admirál pojistí. „Pane, skutečně si myslíte, že na ně ten hologram zapůsobí, tak jak potřebujeme?“
„Nebojte se kapitáne,“ usmál se smutně admirál, „myslím, že tenhle záznam zapůsobí na každého. Každopádně natolik, aby pokračovali v naší spolupráci.“
„Mohli by si říct, že svoji planetu dokážou ubránit sami, admirále.“
„Potom co jejich planetu napadl a vyraboval ten imperiální desperát s pouhými třemi loděmi? Myslím, kapitáne, že jim to na důvěře v jejich obranu nijak nepřidalo.“
„A co když se rozhodnou svoji planetu nebránit a prostě si řeknou, že je pořád lepší rozprchnout se po galaxii a využít svých předností na útěku?“
„To by je mohlo napadnout,“ připustil admirál. „Ovšem, kdyby jim tolik nezáleželo na jejich planetě, pak by nepřistoupili na naši nabídku, ne?“
Na to se nedalo argumentovat. Kapitán jen lehce pokývl hlavou. Admirál má pravdu. Kdyby Defelům nezáleželo na jejich planetě a jejich národu, pak by on a Targen nestáli na palubě této lodě.
„No vidíte“, řekl admirál. „Teď shlédneme stav oprav, jak jsme řekli našim defelským spojencům a pak vyrazíme směrem k Charónu.“
„Opravdu trváte na tom, abychom tam letěli sami, admirále?“ zeptal se Karskin. „Myslím, že přinejmenším dva destruktory třídy Victory můžeme n Horusu krátkodobě postrádat, pane.“
„Ale no tak, kapitáne,“ usmíval se Targen. „Kapitán Zanus a jeho tým jsou připraveni. Goron nemá nikdy u Charónu víc jak jeden destruktor, což není nic, s čím by si vaše loď neporadila. Nemýlím se, že?“
Karskin se vypjal. Ne, jeden destruktor třídy Victory nemůže pro jeho imperiální hvězdný destruktor s dvojnásobným počtem stíhaček a mnohem lépe vycvičenou posádkou opravdu představovat problém. „Ne, pane.“
„Navíc, pokud jsou Zanusovy profily posádky kapitána Brilla správné, pak to bude možná mnohem snadnější,“ usmál se zamyšleně. „Každopádně bychom tím jenom získali.“
„To ano, pane.“

Opravy lodi i naloďování posádky probíhalo bez závažnějších problémů a tak mohli zakrátko vyrazit směrem na Charón. Cesta samotná trvala jen tři dny a tak tam nakonec byli.
Bývalá imperiální planeta Charón, kdysi jedno z hlavních přestupních center coruscantského obchodu s otroky, jejíž velitel, plukovník Goron se rozhodl po smrti Císaře, nejen se osamostatnit, ale dokonce i pokračovat v obchodu s otroky. Později, na svých loupeživých taženích, našel tento desperát jinou planetu, vhodnější pro obchod, jelikož byla blíž k jeho klientům a dál od centra Nové republiky. Ovšem planeta Charón byla nadále důležitou součástí Goronovy malé říše, neboť byla v Jádru a blízko Coruscantu a Goron tak mohl svým lidem nadále namlouvat, že jsou pevnou součástí starého Impéria, i když jim tuto čest dávno odňal admirál Pellaeon.
Nicméně v Targenově plánu hrál Charón právě kvůli své blízkosti ke Coruscantu významnou roli. A přítomnost defelských otroků klíčovou roli Charónu jen potvrdila.
„Pane, volají nás,“ ohlásil senzorový důstojník. „A zároveň vysílají naléhavé žádosti o pomoc na Goronii, pane,“ dodal s nádechem cynismu.
„Přepojte mě,“ řekl jen admirál.
„Máte je?“ zařval kapitán Brill na senzorového důstojníka. Jako by toho nebylo dost. Nejenže sem přiletěl ten arogantní kapitán Zanus z Goronie na inspekci, aby provedl kontrolu generátorů štítů na planetě, ale zrovna v tuhle chvíli se tu musí objevit rovnou ta Pellaeonova banda.
Ne, že by si admirála Pellaeona, nejvyššího velitele imperiální flotily Brill nevážil, naopak, tiše souhlasil i s důvodem, proč odebral Goronově říši právo nazývat se Impériem. Nicméně, jednou přísahal věrnost Goronovi a tak zůstal tady a střežil jediný důvod, proč byl Goron ještě pořád uznávaný diktátory v Jádru. A teď zmizí i tento důvod. A Brill při tom zemře. Pro špinavý kšeft s otroky.
Objevil se hologram mladého důstojníka, sedícího v admirálském křesle. Jeho hodnostní značení prozrazovalo, že v něm sedí oprávněně.
„Kdo jste?“ zeptal se Brill.
„Kapitáne Brille, posádko hvězdného destruktoru Relevator, připravte se ihned k návratu do imperiálních služeb. Tímto vás zbavuji, jménem Nejvyššího velitele Imperiální flotily, závazků vůči plukovníku Goronovi a vyzývám vás ke splnění rozkazu.“
„Proč bychom měli uposlechnout?“ dostal ze sebe ohromený Brill.
„No, tak za prvé jsem váš nadřízený,“ usmál se admirál. „Za druhé sedím v imperiálním hvězdném destruktoru a za třetí, vaše planeta je zcela bezbranná.“
Brill se poprvé za dnešní den usmál a pohledem mimoděk zalétl k údajům senzorů, zaměřených na Charón. A úsměv mu zamrzl. Štít byl vypnutý.
„Kdo jste?“ opakoval ztuhle.
Admirál se usmál. „Váš nový velitel. Pokud o tom ještě pochybujete, přehrajte své posádce tuto nahrávku, ta vás jistě nenechá na pochybách.“
Senzorový důstojník potvrdil přenos dat a zapnul přehrávání.
Za několik minut přišla zpráva z Relevatoru. Kapitán Brill byl skutečně čestný důstojník a on i jeho posádka si zřejmě uvědomila rozsah toho, co viděla na záznamu. Stejně jako předtím Defelové. Impérium dnes mělo zas jeden z těch lepších dnů. Získalo novou loď a nové spojence, cizince, kteří budou klíčem k úspěchu jejich tažení.
„Kapitáne, podejte zprávu majoru Harmovi ať začne s obsazováním Charónu.A kapitánu Brillovi nařiďte, aby letěl na Zorgan, jeho nová loď na něj i jeho posádku netrpělivě čeká.“
„Ano, pane.“
„Admirále?“ zaskřehotal hlas za Karskinem. „Vadilo by vám, kdybychom se připojili k majoru Harmovi?“
Admirál natočil hlavu k Defelovi. „Jistěže ne. Kapitáne, řekněte majorovi, ať počká na Zora a jeho lidi. Věřím, že mu jejich pomoc přijde vhod.“
„Ano, pane,“ potvrdil Karskin rozkaz. „Ještě nějaké další rozkazy, pane?“
„Ne kapitáne,“ prohlásil Targen a vstal. „Pokračujte v zajišťování předběžných pozic a dejte mi vědět, kdyby se dělo něco neobvyklého. Budu ve své kajutě.“
„Ano, admirále.“