Kapitola 2.

Corellianská jachta třídy Action IV se vyhoupla z hyperprostoru přesně na místě určení. Imperiální hvězdný destruktor visel ve vesmíru v hlídkové pozici. Každý nezasvěcený kapitán by obrátil loď a riskoval průlet supernovou, jen aby byl z dosahu této mocné lodě a jejích ještě mocnějších zbraní. Ne však Talon Karrde.
Klidně sáhl po tlačítku komunikátoru a ohlásil se: „Errant Venture, tady Wild Karrde. Měl by pro nás císařský kapitán Terrik volný dok?“
„Tady Errant Venture. Tak co, Karrde, zase pasuješ novýho člena posádky?“ ozval se majitel hvězdného destruktoru a Karrdův kolega pašerák Booster Terrik.
Karrde se koutkem oka podíval na Togorianku, sedící u senzorové stanice, mající s podobným testem své zkušenosti. „Ne, kdepak. Od té doby, co jsme pomohli upevnit Novou republiku a zmařili pokusy jednoho imperiálního moffa o návrat Nového řádu, je celkem nuda. A tak jsem si říkal, že si zaletím za starým kamarádem, podívám se na tu jeho polorozpadlou bárku a sednu si s ním na kus řeči.“
„Jo, jasně.“ Tón hlasu prozrazoval úšklebek. „A při tý příležitosti mi předhodíš neodolatelnou nabídku na moji loď, viď Karrde.“
To Karrda málem rozesmálo. „Já nemám zájem o tvoji loď, Boostere. Co bych dělal s něčím takovým?“ Karrdova flotila dohromady představovala hrozivou sílu, která sama o sobě by uspokojila obranné požadavky nějaké menší planetky a přitom celkem nezatěžovala finanční možnosti největší pašerácké organizace v galaxii. Ovšem představa, že by si měl vydržovat něco tak náročného na posádku a údržbu jako byl hvězdný destruktor, by Karrda nenapadla ani po pěti láhvích brandy Vistulo. „Jak jsi na to vůbec přišel?“ zeptal se.
„Jen nepovídej. Tvůj kamarád Mazzic tady byl a nabídl rovnej milion, když mu tu loď prodám.“ „Ale jdi, Boostere. Pokud je to pokus, jak se zbavit tohohle krámu a ještě na tom vydělat, tak sis vybral špatného kupce. Milion dalece převyšuje Mazzicův rozpočet a ty to dobře víš. Na takovou částku by se musel zadlužit, a to by Mazzic udělal pouze v případě vidiny nákupu a prodeje něčeho lukrativnějšího, než je polorozpadlý koráb, jehož dvojčat se tady povalují desítky, ne-li stovky a v mnohem lepším stavu.“
„Mysli si, co chceš, Karrde,“ nedal se odbýt Terrik, „ale říkám ti, že za mnou přišel Mazzic a vysázel mi na stůl milion v hotovosti. Nevím, kde ho vzal, ale byl až moc skutečný a já jsem měl co dělat, abych ho odmítl.“
Karrde se zamračil. Pokud Mazzic opravdu přišel za Terrikem s nabídkou milionu za ten jeho vrak, znamenalo to, že měl vážného zájemce. A ještě jedna věc byla zřejmá. Pokud měl někdo takový zájem o rychlý nákup hvězdného destruktoru, bylo jasné, že se nespokojí pouze s jedním. A to neukazovalo na žádnou soukromou organizaci, natož soukromou osobu, neboť ty by si to nemohly dovolit. Jediný, kdo mohl zaplatit flotilu hvězdných destruktorů, byla Nová republika, Impérium a nebo skupina planet pod jednou vládou. Nová republika měla těch lodí sama tolik, že nevěděla co s nimi. Impérium zase nemělo peníze nazbyt, to věděl z kontaktů s imperiálními klienty. Zbývala tedy jediná možnost, a to nějaký velmi bohatý sektor. A jedině ten, který se chystal na válku. A takovou flotilu by žádná vláda nebudovala k útoku na jednu planetu nebo sektor. Taková flotila se budovala pouze za jediným účelem. Účelem, který Karrda přiměl k rozhodnutí co nejrychleji kontaktovat Mazzica. Někdo se chystal vyvolat občanskou válku.

Konferenční sál na bitevní stanici byl stejný jako každý jiný. Ale i kdyby nebyl, Pellaeon by si toho stejně nevšiml. Jeho myšlenky se zaměřovaly pouze a jedině na informaci, kterou slyšel před několika málo minutami.
Jakmile se posadili, velitel horuského sektoru začal. „Je mi jasné, co vámi tak otřáslo, admirále. Rozhodnutí, které jste udělal před pouhými třemi měsíci. Rozhodnutí, které podle vás zachránilo Impérium a které bylo podle vašich odpůrců definitivní kapitulací nad odplatou vůči Rebélii.“
Pellaeon ztěžka pohlédl na Targena. „Tenkrát byla jiná situace.“ Nechtěl, aby to znělo jako omluva. Znělo to tak.
„Správně,“ přisvědčil admirál. „Definoval jste to úplně přesně. Tenkrát byla jiná situace a navíc nám ta vaše smlouva poskytla čas. Vám pro přežití a mně pro rozšíření mé flotily. Tehdy to bylo správné, i když poněkud diskutabilní rozhodnutí. Nyní je čas, abychom se připravili na její vypovězení, jelikož jí už brzy nebudeme potřebovat.“
„Jak to myslíte?“ zeptal se Pellaeon. „Jakmile vypovíme příměří, Nová republika se na nás vrhne a my se jí nedokážeme ubránit. Byl by to náš konec.“
„Neřekl jsem vám úplnou pravdu, admirále,“ odpověděl Targen a vyndal něco z kapsy. Byl to ovladač taktického hologramu. Zmáčkl tlačítko, ze stolu vyjel holoprojektor a objevil se obraz nějaké planety, dvou bitevních stanic Golan II a velkého množství konstrukčních doků.
„Toto,“ Targen přiblížil sekci s doky: „je naše loděnice na Zoranu. Jak vidíte, jsou daleko větší než loděnice na Yaze Minor. Jejich kapacita postačuje ke stavbě dvanácti hvězdných destruktorů třídy Victory.“ Admirál se odmlčel. „Anebo k opravě dvanácti destruktorů třídy Imperial,“ dodal.
„Neříkejte, že jste jich získali tolik,“ divil se Pellaeon.
„Daleko více. Podle předběžných odhadů z informací Mysticu leží ladem na území Rebélie asi tři sta těchto lodí, bohužel, většina patří Rebelům. Zhruba sto těchto lodí je v soukromých rukách nebo patří nějaké vládě. A většina z nich by se této pro ně velmi drahé přítěže ochotně zbavila. Nám se podařilo kontaktovat asi čtyřicet zájemců. Jménem Nové republiky, samozřejmě,“ dodal Targen sarkasticky. „Polovina z nich už byla zaplacena a odtažena sem a čeká, až se pro ně uvolní místo v loděnici. Když si to spočítáte, máme, nebo budeme mít, eskadru o šedesáti hvězdných destruktorech. Lodí, s nimiž Rebélie vůbec nepočítá.“
„Je tu jeden problém,“ namítl Pellaeon. „Impérium se zavázalo nezaútočit na Novou republiku. Je ve jménu cti každého imperiálního důstojníka tuto dohodu dodržet.“
„Jak jsem řekl,“ Targen věnoval Pellaeonovi dlouhý pohled. „Tu smlouvu vypovíme.“
„Jak jí chcete vypovědět?“ nechápal Pellaeon. „Jakmile tu smlouvu vypovíme, ztratíme moment překvapení. Vládě Nové republiky dojde, že skrýváme nějaké trumfy v rukávě. Nebudou riskovat a provedou preventivní úder.“
„Ale nezaútočí. Věřte mi, nezaútočí.“ admirál se usmál. „Nebude nikdo, kdo by jim dal povel. Budou bojovat roztříštěně proti jednotné síle Impéria.“
„Tomu nerozumím,“ řekl Pellaeon a myslel to upřímně. Jak by mohlo Impérium vyřadit novorepublikovou zálohu?
„Je to velmi jednoduché, admirále,“ Targen se znovu usmál, ale tentokrát Pellaeona z jeho úsměvu zamrazilo. „Vypovíme smlouvu jediným mocným úderem, který defakto vymaže Rebélii z mapy.“ Admirál se mírně naklonil a jeho oči se zabodly do Pellaeonových. „Zaútočíme na Coruscant."