Čekání na zázrak
Autor: Lady Vader
„Vždy dva mají být; ne více, ne méně.
Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil.“
Darth Bane, Temný pán ze Sithu
Prolog
Vysoké věže Coruscantu halil nazlátlý opar pozdního odpoledne. Mrakodrapy vrhaly dlouhé stíny jeden na druhý a rozmařile se koupaly v té záplavě oslnivého jasu.
Vzdušné ulice ve Věčném městě neměly jen délku a šířku, ale i hloubku.
Bezednou, závratnou.
V šikmých paprscích žlutého slunce se jimi proplétaly tisíce vznášedel a spídrů, bachratých náklaďáků i elegantních sporťáků a dotvářely tak naprosto nezaměnitelný obraz města, jež vládlo nejen světu, na kterém se nacházelo, ale takřka celé galaxii.
Mistr Mace Windu odvrátil zrak od nikdy neutuchajícího ruchu republikové metropole.
„Já i ostatní Mistři máme velké obavy,“ navázal klidným, vyrovnaným hlasem na předchozí rozhovor. „Člověku, ani žádnému jinému tvoru, nepřísluší manipulovat s midichloriany. Křísit mrtvé, pokoušet se stvořit nový život. Pokud je pravda, že právě to Darth Plagueis činí, pak je třeba ho zastavit.“
Mistr Anaki Aarden pokrčila rameny: „Dohady jsou k ničemu. Poruchy v Síle jsou nesporné, ale dokud neznáme jejich pravou podstatu, předčasné závěry jsou zbytečné.“
Po ebenové tváři Mace Windu přešel stín: „Rada v tebe vkládá velké naděje, Anaki. Všichni věříme, že tvá mise bude úspěšná.“
* * *
Měla zvláštní oči.
Hluboké a temné. Klidné, jak zamrzlá řeka uprostřed zimní noci.
Byly to oči, do kterých by se dokázal dívat celé hodiny.
Oči, které v něm probouzely ty nejtemnější touhy.
Lord Darth Sidious, občanským jménem Palpatin, přistoupil k vysoké mladé ženě, která byla bezmocně připoutaná ke sklopnému ocelovému stolu. Ruce, nohy i pas jí držely pevné úchyty. Dokonce i hlavu s krátkými vlasy barvy zlatého oparu nad věžemi Coruscantu měla znehybněnou kovovým držákem. Hezká tvář byla nepřirozeně bledá. Z četných ran rozesetých po jejím těle, jež způsobily modré blesky Sithů, se místy ještě kouřilo.
Ale ona už žádnou bolest necítila.
Podívala se na něj těma neobyčejnýma očima.
Nebyla v nich ani nenávist či strach, utrpení nebo beznaděj, jen nekonečný chlad.
„Umíráš,“ zašeptal Sidious.
Ta okolnost ho vzrušovala.
Dotkl se její tváře. Konečky prstů pomalu sjel o kousek níž. Kostnatými prsty objal její hrdlo. Cítil slábnoucí tep umírajícího srdce.
„Jak bláhové bylo se domnívat, že dokážeš zničit dílo Sithů. Ale sama se již brzy staneš jeho součástí.“
Pousmála se: „Lituješ, že umírám?“
„Sithové ničeho nelitují.“
Přesto, kéž by s ní teď mohl být jako muž se ženou, dotýkat se jejího těla. Sklonil se až těsně k ní. Rty se dotkl její tváře.
„Nikdy nelitují,“ zašeptal.
Už zdaleka nebyl mladík, ale nebesky modré oči měl živé a jasné, tvrdé a přitom tak chtivé. Za nimi, v temné duši plál horečný žár a jen těžko ovládaná touha.
Sevřel její hrdlo, ale škrtit ji nemělo žádný význam. Za okamžik, ne delší než jeden jediný vzdech, bude mrtvá.
Přiblížil své ucho až těsně k jejím rtům. Chtěl ten poslední dech slyšet. Nesmí mu uniknout. V jeho modrých očích vzplál žlutý přísvit. Vždyť smrt je tak fascinující.
Rty umírající ženy se neslyšně pohnuly. Jen jako lehký závan motýlího křídla se dotkly tváře Lorda Sidiouse.
Něco zašeptala.
Z úst jí splynul poslední vzdech. Studené oči bez lesku mrtvě hleděly do prázdna.
* * *
Nyní bylo třeba jednat rychle.
Stůl předtím šikmo nakloněný sklopil do vodorovné polohy. Ze stínů, jež halily komnatu temným šerem, vystoupil další muž od hlavy k patě zahalený v černém plášti. Byl zde po celou tu nekonečně dlouhou dobu, kdy Anaki Aarden rukou Darth Sidiouse umírala.
Mistr Darth Plagueis, řečený Moudrý, se díval na svého žáka a tiše, bez jediného záchvěvu mysli, sledoval jeho počínání.
Dopřál mu tu chvíli zvrácené radosti. Svolil, aby právě on tu ženu usmrtil. Přesto jím Sidiousovo počínání v hloubi duše otřáslo. Smrt byla nevyhnutelnost, častý prostředek jak dosáhnout cíle. Nezbytná nutnost, ne potěšení.
Smrt je možné studovat, komukoli ji přivodit nebo se jí naopak postavit a ochránit před ní ty, které potřebujeme či snad milujeme, avšak vyžívat se v ní, je nevkusné.
Mistr Plagueis, mocný sithský lord z Muunlist, přistoupil ke kamenné stěně. Rukou se v předepsaném sledu dotkl několika hrubě opracovaných kamenů. Ozvalo se tiché cvaknutí. Jedna z kamenných desek se pootočila. Z prostoru za ní vyjmul pět krystalů. Kdysi, v době svého stvoření tvořily jeden celek. Muselo jich být právě tolik, aby dokonalý obrazec byl kompletní.
Jen tak bylo možné zaručit správnou koncentraci Síly.
Vynaložil nemalé úsilí i prostředky, aby krystaly získal. Přesto nevlastnil zdaleka všechny úlomky, ze kterých se původní Kyber krystal skládal.
Přestože Lord Plagueis spěchal, počínal si nadmíru opatrně. Žádný z krystalů nesměl doznat sebemenší poškození. Jejich vzájemné postavení muselo být bezchybné.
Síla, její vrstvy a proudy musely protékat mrtvým tělem v naprosto přesném pořadí a vzájemné vyváženosti, aby midichloriany dosáhly koncentrace dostatečné pro obnovení života v mrtvé hmotě, ale ne zase takové, aby ji zničili.
Darth Sidious ustoupil o krok. S rozšířenými zornicemi sledoval počínání svého Mistra. Již několikrát byl svědkem jeho umění a také nyní cítil – ne, věděl – že snaha Darth Plagueise bude završena úspěchem.
Mistr vztáhl ruce, zavřel oči. Hluboko sklonil hlavu. Soustředil se.
Jeho ústa začala odříkávat slova, jež uvolňovala spoutanou energii. Z roztažených prstů začaly prýštit paprsky světla a také krystaly začaly zářit. Žádné vražedné blesky sithských lordů vedené temnou zlobou, ale naprosto vědomě ovládaný tok té nejčistší Síly.
Nehybné tělo obklopila záře, mdlá a sotva viditelná, pak stále silnější a silnější až dosáhla oslepujícího jasu.
Smrtí ztuhlé prsty se křečovitě pohnuly, hluboké rány se zacelily. Mrtvé srdce Anaki Aarden začalo zase bít. Prudce otevřela oči, přerývaně se nadechla. Z pootevřených úst se jí vydral bolestný výkřik.
I.
Shmi Skywalker si za svůj neveselý život zvykla takřka na všechno.
Na ponižování a bití, nemoci i špínu, zkažené jídlo a vypasené krysy, na neustálé harcování na otrokářských lodích. V poslední době šla z ruky do ruky. Znovu a znovu ji vodili na tržiště s otroky v nejrůznějších koutech galaxie. Občas ji někdo koupil, aby ji – když se dostatečně nabažil – za pár dní zase prodal.
Jiná loď, jiní otrokáři, jiný svět, jiný majitel. A tak pořád dokola.
Byly dny, kdy se bála, že ten koloběh nikdy neskončí. Jindy ji naopak děsilo, aby nezůstala trčet v nějaké smrduté díře na věky.
V noci, když nemohla spát, vídala před očima svůj rodný kraj. Bílé domky a zelené zahrádky, upravené záhony růží. Hořící střechy a muže oběšené na rozkvetlých jabloních. Matku, kterou ještě předtím, než ji podřízli, stačili znásilnit. Sourozence, které stejně jako ji prodali do otroctví, a ona už je nikdy neviděla.
Teď sloužila v jakémsi podivném domě na Korribanu, světě ležícím daleko za hranicemi vnitřního okraje galaxie, který byl od úsvitu věků posvátným místem Sithů.
Postarší muž, který ji koupil, moc řečí nenadělal. Stačilo, když se postarala o jeho rozlehlý, starobylý dům a v čase, který sám určil, připravila jídlo. O dům se starali ještě další tři služebníci, ale ti byli stejně málomluvní jako jejich pán. Když už o něčem hovořili, pak jen o tom nejnutnějším. Podobali se více mrtvým stínům než živým bytostem.
A Shmi ten klid a mlčenlivost vítala. Brzy pochopila, že člověk, jemuž slouží, je opravdu mocný sithský lord, i když jí tu okolnost pocítit nikdy nedal. Nic jí nepřikazoval, jen slušně žádal.
A tak ji jednoho dne také požádal, aby posloužila jakési ženě, která se náhle objevila v domě.
* * *
Ruce, které se Anaki Aarden dotýkaly, byly suché a teplé.
Jejich dlaně i prsty byly zhrublé těžkou prací, přesto byly jejich dotyky překvapivě příjemné. Jako v mlze viděla drobnou, tmavovlasou ženu, která se nad ní skláněla.
Mluvila na ni tichým, příjemným hlasem.
Ze zacelených ran omyla zaschlou krev, převlékla ji do čisté košile. Upravila jí polštáře i přikrývku. Trpělivě, doušek po doušku, jí dávala pít. Krmila ji jako malé dítě.
„Kdo …“ ale Anaki byla tak slabá, že nedokázala vyslovit jedinou větu. Snažila se zvednout aspoň na lokty, aby si toho anděla mohla prohlédnout.
„Jmenuji se Shmi,“ odpověděla žena. Jemně zatlačila Anaki zpět do podušek. „Nebojte se,“ měkce se usmála. „Teď spěte, potřebujete odpočívat.“
* * *
„Cítíte se lépe?“
Anaki sice byla ještě stále v posteli, ale už mohla aspoň sedět. Den za dnem se jí pomalu vracely síly.
Zády se opírala o polštář, který jí pečlivě nastlala Shmi. Ta teď stála u dveří komnaty a rozpačitě hleděla na špičky svých střevíců.
Klidný, vyrovnaný hlas, který Anaki oslovil, patřil Lordu Plagueisovi. Skrze vysoké okno s lomeným obloukem zamyšleně hleděl na ruiny dávných sithských svatyní.
Na nekonečné řady šedých menhirů i zcela osamocených megalitů.
Mnohé dosud stály hrdě vztyčené, jiné přemohl čas. Překocené ležely na zemi a pomalu je obrůstaly trsy ostré, žluté trávy.
Vysoko nad nimi se klenulo věčně zatažené, šedé nebe, ze kterého však pršelo jen málokdy. Celý kraj halilo mdlé světlo bez stínů, ale i bez oslepujícího jasu. Jednotvárný, matný příkrov, který zakrýval Korriban jako obrovská poklička.
Položená otázka Anaki zaskočila. Nečekala, že by sithského lorda, který ji předtím nechal zabít, mohlo zajímat, jak se cítí.
„A také jsem vás vzkřísil,“ řekl měkce.
Nenápadně tak dal Anaki najevo, že vědět, co si myslí, pro něj není žádný problém.
Přikázala si, být mnohem opatrnější a tok myšlenek i pocitů pečlivě střežit. Stejně jako v Chrámu Jediů. Nedbalost je luxus, který si ona nemůže dovolit.
Muž v plášti se odvrátil od okna.
„Shmi,“ oslovil služebnou. „Nechte nás o samotě, prosím.“
Rozpačitě přikývla, kradmo se usmála na Anaki. Pak tiše zmizela. Bylo zvláštní, jakým způsobem Lord Plagueis se svou otrokyní jednal.
Bez okolků usedl na okraj lůžka. Uchopil Anaki za ruku, prsty položil na zápěstí.
„Budete v pořádku,“ řekl. „Povíte mi, jak se cítíte?“
Sklopila oči. „Mizerně. Zklamala jsem Radu.“
Byla zvyklá vyjadřovat se v krátkých větách. Hlas měla nevlídný, tak trochu nakřáplý.
„Poslali vás mě zabít,“ řekl vážně. Nebyla to ani otázka, ani výčitka, jen věcné konstatování. „Museli vám hodně důvěřovat, když vás poslali samotnou.“
Zvrátila hlavu do polštáře. „Spletli se,“ hezká, mladá tvář ještě více potemněla.
„Ještě pár dní odpočívejte,“ zvedl se k odchodu. „Zítra se na vás přijdu zase podívat.“
„Co když se pokusím dokončit misi?“
Pousmál se koutkem úst: „Ne, nepokusíte.“
* * *
„Přinesla jsem vám šaty.“
Anaki stála u velkého okna a hleděla ven. Nemeditovala, nesnila. Jen bez výrazu hleděla do prázdna. Od jejího zmrtvýchvstání uběhly dlouhé dny. Stejně bezútěšné a pusté jako svět kolem. Všude, kam oko dohlédlo, byly jen ruiny nebo načervenalá poušť. Prázdný prostor a dávno mrtvé děje. Nekonečný šepot nesmrtelných duší.
Shmi k Anaki opatrně přistoupila. Se sklopeným zrakem jí podala úhledně složené šaty.
„Vyprala jsem je a vyspravila. Byly hodně potrhané.“
Anaki se v duchu usmála. Nebyly potrhané, byly rozřezané světelným mečem a propálené blesky Lorda Sidiouse. Ale muselo to tak být, aby žák a jeho Mistr uvěřili, že Jediové udělali chybu, že poslali bojovníka, jehož schopnosti velmi přecenili.
Ve skutečnosti chtěla mít napřed jistotu o tom, co se na Korribanu doopravdy děje. Nechtěla zničit Lorda Plagueise, aniž by se nepřesvědčila o jeho moci. Pro tu jistotu riskovala život.
Přistoupila ke Shmi, ukazovákem jí zvedla bradu. „Jsi otrokyně?“
Služebná marně stáčela oči stranou, jen aby se nemusela Anaki podívat do tváře. Nesluší se zírat na pány. Ale Anaki byla neoblomná.
„Ano nebo ne?“
Jejich oči se nakonec setkaly. Shmi přeběhl po zádech mráz. Tak studené oči v životě neviděla, ani u sithských lordů.
„Ano,“ špitla. „Vaše šaty,“ nastavila Anaki pod nos složený balík.
„Polož je na postel,“ přikázala Anaki. „Líbí se ti být otrokyní?“
Shmi se zarazila. Poplašeně se rozhlédla kolem. Vždyť i zde, na tichém a opuštěném Korribanu, dokázaly být zdi nepříjemně ušaté.
Anaki se vztyčila nad nešťastnou Shmi. Byla hodně vysoká, na ženu až moc. Určitě měřila víc než šest stop a mnohý muž by si proti ní připadal jako trpaslík.
Drobná, útlá Shmi pokorně sklopila zrak a zavrtěla hlavou: „Nelíbí,“ pípla tiše.
Ale copak si mohla své postavení vybrat?
Anaki ji znovu uchopila rukou za bradu, znovu ji přiměla vzhlédnout, znovu ji přinutila podívat se jí do očí. Přesto Shmi vycítila, že právě ona to s ní myslí dobře. Možná jako jediná ve vesmíru.
„Pak ti pomůžu změnit tvůj osud,“ řekla Anaki. Sotva přitom pohnula rty, přesto ji Shmi slyšela, jako by ta slova pronesla nahlas.
Nadechla se k odpovědi, ale Anaki jí položila prst na ústa.
„Už žádné otázky. Dávej pozor a buď připravená.“
* * *
Procházela se mezi ruinami.
Dlouhými štíhlými prsty se dotýkala hrubých kamenů porostlých oranžovým lišejníkem. Některé z těch dávných menhirů byly hustě pokryty spletitými runami, jiné zdobily mnohem starší hieroglyfy a některé jen neumělé, primitivní ornamenty.
Ale kromě obrovské energie, která dřímala spoutaná v těch dávných znacích, měly ještě jednu věc společnou. Ruce, které je vytesaly, se dávno obrátily v prach a i ten prach nakonec pozřela nenasytná ústa věčnosti.
Mezi kameny se vznášely bílé pavučiny ranního oparu. Jako perly se srážely ve velkých kapkách na ostrých trsech trávy. Byly jedinou vlhkostí, kterou mohla planeta, na které pršelo jen zřídka, žíznivým rostlinám poskytnout.
„Jsem rád, že už se cítíte lépe.“
Anaki seděla v podřepu u jednoho z kamenů a zkoumala znaky u jeho paty. Strnula, ještě okamžik hleděla na runy, než pomalu vstala. Věděla, že se k ní Lord Plagueis blíží, ale chtěla, aby uvěřil, že ji jeho nenadálá přítomnost zaskočila.
Přes rameno, bez jakéhokoli úvodu, nevrle zasyčela: „Jaké pokusy se mnou hodláte ještě dělat?“
„Pokud vám bude dobře, tak žádné. Nechám vás odejít.“
Rychle se otočila. Štěrk pod okovanými podrážkami nepříjemně zaskřípal.
„To myslíte vážně?!“
Nyní byl její údiv opravdový.
„Proč ne? Musíte přece říct Radě, že nejsem netvor. Nechci ovládnout galaxii, chci zvítězit nad smrtí,“ přívětivě se usmál: „A zdá se, že se mi to zase podařilo,“ dodal spokojeně.
Kápi, která zpravidla stínila jeho obličej, měl nyní volně spuštěnou na ramena. Jeho krátké vlasy byly stejně stříbřité, jako upravené vousy, jež lemovaly klidnou, vyrovnanou tvář. Vyzařovala z ní obrovská Síla a vnitřní ukázněnost.
Přídomek Moudrý se k tomuto muži opravdu hodil.
Studené oči Anaki Aarden ještě více ochladly.
„Zahráváte si s ohněm, Lorde Plagueisi. Nikomu nepřísluší manipulovat s midichloriany, protivit se přirozenému řádu světa. Modlete se, aby ten oheň nespálil i vás.“
Přistoupil těsně k ní. Zpříma si pohlédli do očí.
„Kdybych nemanipuloval s midichloriany, nestála byste tady a nemohla mi spílat.“
„Kdybyste mne nezabil, nemusel jste si zahrávat s bezejmennými silami, které vás jednoho dne zničí,“ řekla hlasem, jehož vřelost klesla někam k absolutní nule.
Bez nejmenší známky hněvu odvětil: „Nevědomost vede vaši nenávist. Stojíte na straně Světla a přitom tonete v Temnotě. Byla byste lepší Sith než Jedi.“
V očích se jí zablýsklo: „Na mém úsudku ponechte, čím chci být.“
„A on vám dal někdo vybrat? Myslím, že ne. Stejně jako Shmi.“
Couvla o několik kroků zpět: „Já nejsem otrok,“ zasyčela. Musela se hodně ovládnout, aby nedodala něco mnohem ostřejšího.
Ačkoli si to nechtěla připustit, jeho slova ji bolestně zasáhla.
Nikdo jí nedal vybrat. Pochopitelně.
Stejně, jako žádnému jinému rytíři Jedi před ní.
Přišla o rodinu, o domov, o šťastné dětství. Nezbylo jí nic, než tvrdý výcvik a slepá poslušnost.
Chtěla odejít, ale Darth Plagueis ji zarazil. Jemně, aby ji nepolekal, uchopil Anaki za ruku. Do dlaně jí vložil jakýsi podlouhlý, kovový předmět. Zaraženě zírala na svůj vlastní světelný meč. Ležel v její dlani a mířil přímo na Lorda Plagueise.
„Budete meč potřebovat na zpáteční cestu. Bylo by potupné předstoupit před Radu beze zbraně. Vaše loď čeká tam, kde jste ji opustila,“ ukázal pohledem někam na vzdálený konec dlouhého, mělkého údolí.
Kdyby teď stiskla ovladač meče, byl by mocný Sith na místě mrtvý. Jenomže ona potřebovala, aby zemřel i ten druhý – Darth Sidious.
Smířlivě se usmál: „Proč byste mne zabíjela?“
„Vaše moc je obrovská a nebezpečná. Dokázala by zničit celé světy.“
„A oživit mrtvé, možná i stvořit nový život. Když dosáhnete určitého stupně poznání, přestanete myslet na moc a ničení světů.“
Náhle se zarazil. Jeho klidná tvář se zachmuřila. Jediným rychlým pohybem uchopil Anaki v pase, přitáhl si ji k sobě. Pravou ruku jí položil na břicho.
Ne, nemýlil se. To, co předtím pocítil, byl naprosto nezaměnitelný záchvěv Síly. Slabý, dosud neprozřelý, ale byl tam.
Anaki se zamračila: „Co to děláte?“
Rukama se vzepřela o Sithova ramena. Nebyla daleka svůj znovunabytý meč doopravdy použít. Ale najednou i ona pocítila jakýsi výkyv v toku Síly, který proběhl jejím nitrem. Původ té anomálie však určit nedokázala.
Stejně prudce, jako si ji přitáhl, Plagueis Anaki zase pustil. Dokonce ji mírně odstrčil.
„Promiňte,“ zamumlal. Jeho hlavou táhly desítky překotných myšlenek. „Nechtěl jsem vás urazit, ale…“
„Děje se něco? Čím jste znepokojen?“
Udivilo ji, jak nesvůj sithský lord najednou byl.
Darth Plagueis se nemýlil. Něco nebylo v pořádku. Anaki zachvátila obava, že její oživení je jen dočasné, že může třeba teď hned zemřít. Anebo…
Stáhlo se jí hrdlo.
Ta poslední možnost ji doslova šokovala. Pouze s obrovským úsilím dokázala udržet sebe i své myšlenky pod kontrolou.
Lord Plagueis neurčitě potřásl hlavou. „Nevím, zda byste neměla svůj odjezd ještě odložit. Dokud se nebudete cítit úplně dobře.“
„Cítím se naprosto dobře.“
„Možná brzy nebudete. Zkuste víc odpočívat.“
Zvláštním způsobem na ni pohlédl. Ze svého dětství si toho moc nepamatovala, ale najednou měla dojem, že přesně takhle hledí otcové na dcery, když o ně mají obavy.
Svraštil obočí a tiše dodal: „Buďte na sebe opatrná.“
Vážně pokývala hlavou: „Vy také, Lorde Plagueisi. Darth Sidious by nemusel sdílet váš mírumilovný přístup k využití Síly.“
* * *
Shmi si, tak jako každé dopoledne, vyšla na krátkou procházku mezi menhiry. Měla to zvláštní místo svým způsobem ráda. Zpočátku ji děsilo, ale později se naučila vnímat jeho ponurou krásu. Mnohokrát zkoušela počítat, kolik megalitů je v kamenných řadách či volně roztroušených po krajině, ale dojít dvakrát ke stejnému číslu se jí nikdy nepodařilo. Občas uvažovala, kdo byli ti dávní stavitelé a co mají všechny ty kamenné kruhy a řady vlastně znamenat. Ale zeptat se svého pána, se neodvážila. Bála se, aby jí procházky pro přílišnou zvědavost nezakázal.
Nikdy předtím, u jiných pánů, možnost tak volného pohybu neměla. Vždy byla uvázaná v domě jako pes u boudy.
Zde byla vězením poušť sama, ale i tak měla Shmi pocit neuvěřitelné svobody.
Kdesi vysoko v mracích zakřičel pták. Obrátila tvář k obloze, zadívala se na dravce kroužícího v mracích. Zastínila si oči rukou. Vychutnávala teplé sluneční světlo na své tváři i nekonečnou volnost toho nesmírného prostoru.
Mlha se pomalu zvedla, rozptýlené světlo zalilo poušť matným přísvitem. Cáry oparu, které se ještě před chvílí vznášely mezi menhiry, nenávratně zmizely.
Shmi chtěla usednout na jeden z překocených obelisků, ale chvíle zaslouženého klidu jí neměla být dopřána.
Na štěrku mezi trsy zaskřípaly kroky.
Těžké, rozhodné.
Shmi se poplašeně ohlédla. Málem bezděčně vykřikla, avšak Anaki jí vzápětí zakryla ústa. „Vím, že je Lord Sidious dosud přítomen na Korribanu. Vyřiď mu, že s ním chci ještě dnes večer mluvit,“ sykla tlumeně.
Shmi cosi nesrozumitelně zahuhlala do dlaně v černé rukavici, která jí zakrývala ústa.
„Vyřiď mu to. Je to i v tvém vlastním zájmu!“
II.
Na Korriban se snesla noc. Tmavá, bezhvězdná.
Jen tu a tam zpoza rozervaných mraků vykoukla osamělá hvězdička. Ale úkaz to byl spíše výjimečný.
Rozsvícená okna domu Lorda Plagueise prozařovala tu pytlovitou tmu a rozehrávala mezi mlčenlivými menhiry spletitou hru světel a stínů.
Se západem slunce se ochladilo. Jako každý večer se zvedl ostrý, nepříjemný vítr. Skučel a hvízdal mezi ruinami, v prudkých poryvech bičoval krajinu. Zněl jako kvílení ztracených duší.
Darth Sidious se ještě více zachumlal do těžkého, černého pláště. Zkřehlé ruce si třel jednu o druhou, dýchal si do dlaní. V přízračném světle vzdálených světel sledoval, jak se dech z jeho úst sráží v obláčky bílé páry, jež nenávratně mizely v té všeobsažné temnotě.
„Dobrý večer, Lorde Sidiousi,“ chraplavě zaznělo ze tmy.
Ztuhl.
V poryvech větru nemohl slyšet její kroky, avšak přítomnost tak silné mysli rozeznat měl.
„Zaskočen?“ ozvalo se posměšně ze stínů. „Copak se mi vás podařilo překvapit?“
Pomalu se otočil za hlasem.
Stála mezi menhiry. Do tváře jí neviděl, ale její oči se leskly jako mrazivé hvězdy.
„Dobrý večer, jsem opravdu rád, že už je vám lépe.“
„Skutečně, senátore Palpatine? Vás přece moje smrt vzrušovala.“
Nasadil překvapený výraz. Ne kvůli zmínce o vzrušení ze smrti, ale proto, jak ho oslovila.
Vystoupila ze stínů. Stačil jeden, dva kroky a stanula těsně u něj.
„Netvařte se tak zaskočeně. Vám je přece jasné, že já vím, kdo ve skutečnosti jste – senátor Palpatin, demokraticky zvolený zástupce království Naboo, jenž hájí spravedlivé zájmy jeho lidu v Galaktickém senátu.“
Sidiousovy oči se nepatrně zúžily. Nepamatoval si, že by ji někdy na Coruscantu potkal. Křivě se pousmál: „Zajisté se nemůžete dočkat, až budete o svém zjištění informovat Radu.“
„To záleží jen na vás,“ o poznání ztišila hlas.
Vzala Lorda Sidiouse za ruku. Ten dotyk prošel celým jeho tělem jako vzrušivá ozvěna. Nedokázal odtrhnout zrak od jejích očí. Stejně hlubokých a chladných jako noc kolem.
Vsunula si jeho ruku pod oděv. Položila si její dlaň přímo na holé břicho. Sidious zadržel dech. Cítil teplo jejího těla a přitom ho spaloval mráz jejích očí.
Byla tak blízko.
Tak mladá, tak plná života a Síly. Energií doslova přetékala a skrze jeho dlaň jí zaplavovala i jeho samotného.
Ale on chtěl víc. Mnohem víc. Teď a tady. Bez ohledu na cokoli, bez ohledu na zásady Jediů. Chtěl se sytit tou energií, do posledního doušku ji vysát.
Byl menší než Anaki. Musel mírně zaklonit hlavu, aby jí mohl pohlédnout do tváře, aby si ji mohl přitáhnout a políbit na ústa.
Ale než mohl přitisknout své rty na její, s křivým úsměvem řekla: „Lord Plagueis mi zjevil tajemství,“ sevřela jeho ruku na svém břiše. „Z mé smrti povstal nový život,“ sotva slyšitelně pohnula rty.
Právě teď to pocítil. Záchvěv dosud neprobuzeného vědomí. Bytosti stvořené ze samotných midichlorianů.
Dech se mu ještě více zrychlil. „Vyvolený …“ šeptl přidušeně.
„Možná, kdo ví?“ Anaki mnohoznačně přimhouřila oči: „Záleží jen na tom, kdo bude jeho Mistrem.“
Darth Sidious ohromeně pohlédl na ženu, kterou svíral v náručí. S obrovským příslibem do budoucna se usmála.
Ten zvrácený člověk se jí z hloubi duše hnusil, přesto ho potřebovala. On a Plagueis se museli zničit navzájem. Jen tak bylo možné porazit Sithy. Rozbitím pevného svazku mezi Mistrem a žákem. Rozdělit je, zasít mezi ně svár, který je dovede ke zkáze.
Jemným, naprosto nepostřehnutelným dotykem Síly, vstoupila do Sidiousovy zkažené duše. Dopřála mu spatřit budoucnost v celé její nádheře. Byla Mistr v tomto směru nad jiné nadaný. Stačilo se jen lehce dotknout jeho mysli a potlačované touhy vykreslily obraz v těch nejživějších barvách. V nebesky modrých očích Lorda Sidiouse vzplál žlutý žár.
On a Vyvolený budou vládnout galaxii.
Celý život čekal na tento jediný okamžik.
Prahnul po zázraku, který by ho vynesl na samý vrchol moci.
Vyvolený bude jeho žákem.
Ne toho směšného, zeleného trpaslíka Yody nebo pyšného Mace Windu, ani Mistra Plagueise, který není schopen použít Temnou stranu Síly správným způsobem.
On a Vyvolený zničí nepřátele, naplní poslání Sithů. Vykonají pomstu na rytířích Jedi.
Společně ovládnou galaxii – jako Mistr a učedník.
Sithové jsou vždy dva. Ne víc, ne míň.
Jenomže právě teď jeden přebývá.
Sidious nechal stát Anaki mezi menhiry a jako v transu vyrazil zpět k domu.
„Výborně, Lorde Sidiousi. Opravdu výborně,“ usmála se Anaki do tmy.
* * *
Stvořil nový život.
Mistr Darth Plagueis seděl v setmělé pracovně, ani světlo nerozsvítil. Od okamžiku, kdy pocítil ten záchvěv nového života v těle Anaki Aarden, musel stále myslet jen na jedno a to samé.
Stal se zázrak.
Zde, uprostřed mrtvé pouště, stvořil nový život.
Již několikrát se mu podařilo oživit mrtvé, ale dát vzniknout nové bytosti, to bylo více, než v co kdy doufal.
Sám se uzamkl ve své komnatě a celý den se probíral starými rukopisy. Avšak nenašel nic, co by ten zázrak vysvětlovalo.
Nyní jen tak seděl a horečně zíral do tmy.
Možná to bylo tím, že sama Anaki byla nositelem opravdu velké Síly, možná udělal nepatrnou odchylku v konstelaci krystalů, možná koncentrace midichlorianů byla příliš vysoká, možná, možná, možná.
Těch možností mohly být stovky, anebo také jen jedna jediná, která zrodila…
Mistr Plagueis zatajil dech.
…Vyvoleného.
Dávná proroctví vyprávěla o dítěti, které se narodí z panenské matky a nastolí rovnováhu Síly v galaxii. A Mistr Anaki Aarden, rytířka Jedi od dětství vychovávaná v Chrámu na Coruscantu, bezpochyby přijala kodex řádu a – byla pannou.
Darth Plagueis prudce vstal. Srdce mu divoce bušilo. Nesmí té ženě dovolit odejít. Nikdy nesmí opustit Korriban.
Nepřipustí, aby Vyvolený padl do rukou Jediů, aby z něj vychovali poslušnou loutku, jež bude zaslepeně sloužit jen a jen Republice.
Mávnutím ruky rozrazil uzamčené dveře, vykročil do chodby. Po širokém schodišti chvatně seběhl do vstupní haly domu. Právě v okamžiku, kdy se venkovní dveře rozletěly do stran a v nich stanul Darth Sidious.
„Zdá se, Mistře, že jste mi zapomněl něco podstatného sdělit,“ usmál se jedovatě na Plagueise. „Ale nevadí. Vyvolený bude mým žákem a váš čas se naplnil.“
Z širokého rukávu černého pláště vytasil světelný meč. Temně rudé ostří vystřelilo do vzduchu, ale než stačilo zasáhnout Lorda Plagueise narazilo na stejně rudou čepel jeho meče. Stanuli proti sobě.
Jen oni dva.
Mistr a žák.
Ne víc, ne míň.
* * *
Shmi se neklidně převrátila na lůžku. Po celodenní práci byla unavená, a tak usnula brzy. Nyní ji však jakýsi podivný, těžko popsatelný hluk vytrhl ze spánku. Znělo to jako bzučení tisíců rozzuřených vos. Poplašeně zamrkala do tmy. Vzápětí se ozvalo prskání elektrických výbojů následované výkřiky bolesti. Shmi rychle vstala z postele, bosá vyběhla ze dveří. Proběhla setmělou chodbou, na jejímž konci probleskávala jakási namodralá záře. Zastavila se u zábradlí ochozu nad prostornou vstupní halou. S vytřeštěnýma očima a pootevřenými ústy zůstala ochromeně zírat na souboj, který se zde odehrával.
* * *
Světelné meče řinčely jeden o druhý. Rudé čepele se míhaly vzduchem. Modré blesky křižovaly prostor.
Darth Sidious oběma rukama sevřel svůj meč. V ošklivé grimase vycenil zuby na svého Mistra. Zaútočil.
Plagueis zvedl ruku do výšky hlavy. Z jeho dlaně vytryskly svazky modrých blesků. Na půli cesty mezi Mistrem a útočícím žákem se spojily v ohnivou kouli, která se obratně vyhnula pulzující čepeli Sidiousova meče a udeřila bojovníka přímo doprostřed hrudi.
Křik, který se mu vydral z úst, zněl jako řev nepříčetné, raněné šelmy.
Obrovská Síla vymrštila Sidiouse do výšky, aby s ním vzápětí jako s hadrovým panákem udeřila o kamennou stěnu. Světelný meč mu vyletěl z ruky, se zvoněním se skutálel po podlaze.
Lord Plagueis po několik úderů srdce zůstal stát uprostřed sálu. Tichý a vítězný. Přesto neměl ze svého úspěchu ani tu nejmenší radost. Pomalu sklonil meč, zhasl jeho rudou čepel.
Byl nejmocnější ze Sithů. Nebyl nikdo, kdo by ho dokázal porazit, ale uspokojení necítil. S výčitkou pohlédl na svého žáka: „Velmi jsi mne zklamal, Lorde Sidiousi.“
Palpatin k němu obrátil krví podlité, žluté oči. Chroptěl a sípal, zkřivené prsty marně zatínal do dlaždic na zemi, jak se snažil zvednout.
Starý muž pomalu došel ke zhroucenému žákovi. V jeho nehybné tváři se objevil stín lítosti. Poklekl vedle Sidiouse. Pomohl mu zvednout se ze země a opřít se zády o stěnu.
„Tvá touha po moci tě zaslepila,“ povzdechl si Plagueis. „Ale pamatuj, žák není nad Mistra. Není v tvých silách učit Vyvoleného. Tak silná duše by se brzy vymkla tvé kontrole.“
Sidious hluboko sklopil hlavu, prudce oddychoval. Na Plagueise pohlédnout nedokázal. Cítil stud a ponížení.
„Mistře, nechal…“ vyrazil ze sebe přerývaně, „… nechal jsem se unést… Odpustíte mi?“ naléhavě zaprosil.
Jak moc si přál, aby mu Mistr uvěřil. Nechával naprosto volně proudit své pocity, aby je Plagueis v žádném případě nemohl přehlédnout.
„Odpustím, ale už nebudeš mým žákem.“
Velmi se v tom muži zmýlil. Kolik času, námahy i nadějí vkládal do jeho výcviku, a přesto z něj nedokázal vychovat svého důstojného nástupce. Učence, jenž by dokázal převzít a zdokonalit výsledky jeho bádání. Sílu chápal pouze jako prostředek k dosažení moci. Její pravou podstatu nikdy nepochopil.
Sklonil se ke svému žákovi, aby mu pomohl vstát. Sidious jednu ruku pokorně vložil do dlaně svého Mistra, s námahou se o ni opřel. Druhou v jediném bleskovém pohybu natáhl stranou. Jeho světelný meč mu do ní poslušně skočil. Vibrující ostří vystřelilo do vzduchu. Bylo až nechutné, jak snadno projelo tělem Lorda Plagueise.
„Nepodceňuj mé schopnosti. Já jsem Mistr!“ vyštěkl Sidious s divokým zadostiučiněním. „Vyvolený je můj!“ jeho oči se leskly horečným žárem. „Nikdo mi ho nevezme. Ani ty, ani Jediové!“
Plagueis v němém úžasu pootevřel ústa. Bez jediné myšlenky, jen s pocitem nekonečného údivu, se těžce zhroutil na zem.
„Nééé!“
Shmi nedokázala zadržet výkřik. Právě zemřel muž, který se k ní jako jediný choval slušně, který ji bral jako lidskou bytost hodnou úcty.
„Co jste to udělal?!“ zavřískala. „Vy jste ho zabil!“
Sidious prudce otočil hlavu za tím křikem. Obrovská Síla uchopila Shmi, přenesla ji přes kamenné zábradlí a surově s ní praštila o dlaždice v hale.
Zakvílela, zvedla se do kleku. Marně se snažila popadnout vyražený dech. Před očima se jí mihlo rudé ostří Sidiousova meče.
„Ty slídivá čubko, zemřeš se svým pánem,“ drtil slova mezi zatnutými zuby.
Jako kat chystající se na popravu, pozvedl zbraň do výšky.
Skleněná výplň jednoho z velkých vitrážových oken explodovala. Modrá kmitající čepel zasvištěla vzduchem. Přímo před očima zděšené Shmi se střetla s rudým ostřím Lorda Sidiouse.
„Uteč!“ zařvala Anaki na zkoprnělou Shmi.
Vší silou udeřila do Sidiousova meče. Okamžitě vyslal proti Anaki spleť modrých blesků, ale bojovnice je bezchybně odrazila modrou čepelí, obrátila jejich tok. Sidiousovi nezbylo, než ustoupit.
Anaki přiskočila k dusící se Shmi. Rukou jí uštědřila herdu do zad. Konečně se jí podařilo popadnout vyražený dech. Po kolenou se odplazila stranou, ale utéct neměla sílu. Ne, že by tělo bylo slabé, ale duch byl příliš vyděšený, než aby mu dokázal poručit. Doplazila se ke stěně, schoulila se v rohu.
Modrá a rudá čepel řinčely prostorem, záblesky barevných jisker oslepovaly zrak.
Sidious zlostně zavrčel na Anaki: „Změnila jsi názor?“ bez okolků přešel do neuctivého tónu.
„Ne, pouze formu jeho vyjádření,“ odvětila Anaki.
Žlučovitě se zasmál, vymrštil levou ruku. Křečovitě sevřel prsty, jako by jimi něco drtil. Anaki zavrávorala, chytila se za krk.
„Jestli mě zabiješ,“ zasípala sžíravě, „zabiješ i Vyvoleného.“
Sidious rázem uvolnil stisk. „Pak mě nenuť, abych to udělal. Předtím jsi mluvila jinak.“
Oči Anaki Aarden se zúžily v sotva znatelné štěrbiny: „Předtím jsem věřila, že se s Plagueisem zabijete navzájem.“
Sidious se bláznivě rozchechtal: „Jak sis mohla myslet, že by mne dokázal zabít? Už dávno nejsem jeho žákem. Naučil jsem se využívat energii krystalů. Moje moc je nekonečná. Ten starý hlupák ani netušil, že jsem nějaké získal, že i já jsem Mistr!“
Anaki pohrdlivě stáhla koutky úst: „Mistr? Kdepak, jen zhrzený učedník.“
Rozlícený Sidious zvedl meč do výše hlavy, prudce proti bojovnici vyrazil rudou špicí.
Obratnou piruetou se vyhnula ráně mířící na její hruď, zkoncentrovala Sílu. Naplno jí udeřila do Sidiouse. Rána kovářským perlíkem mezi oči by proti tomu byla dotykem něžné, ženské ručky. Jen někdo tak odolný jako sithský lord mohl takový úder přežít.
Neskutečná Síla zvedla Sidiouse z podlahy a vymrštila ho proti dalšímu, dosud nevysklenému oknu. Rána mu bolestivě zvrátila hlavu dozadu, nohy mu vylétly do výšky. Jeho tělo naplocho prolétlo vitrážovým oknem. Stačil jen pevně zavřít oči. Tisíce skleněných střepů se jako roj třepotavých světlušek rozprsklo prostorem.
Anaki se rozeběhla, prolétla oknem za Sidiousem.
Zády dopadl na zem. V mžiku byl zpátky na nohou. Znovu zaskřípaly světelné čepele, znovu modré blesky křižovaly vzduchem. Bzučivé údery řinčely bezhvězdnou nocí.
Sidious mávl rukou. Z rámu vyraženého okna se vyrval kamenný blok.
Anaki se ještě stačila otočit správným směrem, tokem Síly změnit dráhu té obrovité střely, ale ve stejný okamžik jí rudá čepel zezadu projela hrudí. Modrý meč jí vypadl z ruky, zapotácela se. Těžce klesla na kolena.
Sidious ji uchopil za límec, surově si ji přitáhl k sobě. Zasyčel jí do ucha: „Nechám tě dopravit na svou loď. Vyvolený bude žít i bez tebe!“
Ozvala se dutá rána. Sidious pustil Anaki, v hlubokém bezvědomí padl tváří do štěrku mezi trsy žluté trávy.
Shmi Skywalker byla bledší než smrt, vytřeštěnýma očima hleděla do tmy. Z ochablých prstů jí vypadl světelný meč Lorda Plagueise. Neuměla zažehnout jeho čepel, a tak použila těžkou kovovou rukověť jako obyčejný obušek.
Třásla se jak při horečce, po tváři jí stékaly slzy. Nějakou dobu trvalo, než se dokázala vzpamatovat. Pak přiskočila ke zhroucené Anaki. Podepřela ji, zděšeně pohlédla na ránu v její hrudi. Z propíchnuté plíce se ozývalo odporné syčivé pískání.
„Má paní,“ vydechla Shmi.
Anaki ji rukou plnou krve chytila za košili: „Musíme… pryč…“
Hlas beztak chraplavý jako by vycházel ze samého dna nicoty. Na rtech se jí objevila krvavá pěna.
Shmi horečně přikývla: „Za domem parkují spídry, ale já neumím řídit,“ vyrazila ze sebe s pláčem.
Styděla se sama za sebe, za svou neschopnost a bezmoc. Nebyla k ničemu. Jediné, co dokázala, bylo lítat s hadrem po baráku.
Anaki se promodralými rty pokusila usmát: „Tak o sobě neuvažuj … nebýt tebe …“ bublavě se rozkašlala.
S pomocí Shmi se namáhavě zvedla. Pokoušely se o ni mrákoty, nemohla dýchat, ale ona vytěsnila bolest a fyzické útrapy za samý okraj svého vědomí. Její výjimečná mysl se upnula k jedinému cíli – zachránit Vyvoleného.
* * *
Keře a balvany.
Stromy a útesy.
Hra světel a stínů, kvílení motoru ve vysokých otáčkách.
Prudké brzdy a vzápětí závratná rychlost.
Černý spídr se zběsile řítil nocí.
Shmi se křečovitě držela sedadla a s narůstajícím děsem třeštila oči do tmy ozářené kužely dálkových světel. Členitý terén se jí míhal před očima rychlostí divokých klipových střihů.
„Neboj se, jsem … dobrý pilot,“ chrčivý nádech, křivý úsměv poznamenaný bolestí: „Z Jediů ten nejlepší.“
Přesto se Shmi neubránila výkřikům, když spídr proletěl jakýmsi křovím, když jen těsně minul kmen pokrouceného stromu, když se v hrozivém úhlu prosmýkl úzkou skalní soutěskou, když spodkem škrtl o zem a se skřípěním, obklopen gejzírem jisker, zastavil u boku stíhačky zaparkované na úzké skalní plošině.
Anaki se vydrápala z kokpitu, potácivě vyrazila ke stíhačce. Shmi se rozeběhla za ní, ale pak zůstala v němé hrůze stát.
Nebyla znalec, ale na první pohled jí bylo zřejmé že: „Ta loď je jenom pro jednoho!“ vyjekla.
Nikdy se odtud nedostane. Zůstane sama v poušti a Sidious si ji najde.
Jeho pomsta bude strašlivá.
* * *
Nakonec se do kokpitu přece jen vešly.
Shmi se napasovala mezi pilotní křeslo, knipl a pedály pod řídícím panelem. Jak nejvíce to šlo, sbalila se do klubíčka, ale i tak měla vysoká Anaki co dělat, aby se do kabiny dokázala vměstnat.
„Myslím, že …“ sípavé nadechnutí, „tuto možnost … nikdo nezvážil,“ poznamenala přerývaně, když se skládala do polstrovaného pilotního křesla.
Kryt kokpitu se syčivě uzavřel, řídící panel se rozzářil. Ozvalo se temné hučení motorů. Anaki si nasadila dýchací masku.
„A co já?“ hlesla Shmi, pro kterou zde žádná maska pochopitelně nebyla.
„Kokpit má atmosféru,“ uklidnila ji Anaki. „Snad mi to pomůže … přežít …“ otevřela kyslíkový ventil.
Oběma rukama uchopila knipl.
Shmi k ní zvedla vyděšené oči: „Ať vás provází Síla,“ špitla.
„To tebe …“ další zachroptění: „… také … nebo ne?“
Anaki na Shmi povzbudivě mrkla.
Stroj se lehce odlepil ze země a s burácením vyrazil do mraků, vstříc nekonečnému vesmíru.
III.
Dispečer centra letového provozu v hvězdném přístavu Mos Eisly na Tatooin s napjatým výrazem sledoval červeně blikající bod na operačním displeji.
„Pane, ta loď neodpovídá,“ koutkem oka mrkl na vedoucího směny, který se opřel o opěradlo jeho křesla.
„Na palubě jsou dvě osoby, ale loď řídí autopilot,“ pokračoval twi’lecký operátor. „Vysílá automatický signál, chce navést na přistání. Podle identifikačního kódu se jedná o loď někoho z Jediů.“
Tázavě se ohlédl na nadřízeného, který zadumaně koukal před sebe.
„Dobrá, zaměřte je vlečným paprskem. Posaďte je na vedlejší terminál,“ rozhodl málomluvný durosan.
Řád rytířů Jedi zde sice žádnou pravomoc neměl, ale jistější bylo, zůstat s nimi zadobře.
„Pošlete tam záchranný tým a pokud možno, nedělejte žádný rozruch.“
* * *
Obrovská planeta.
Žlutá, cizí.
Nehostinný svět spalovaný žárem dvou bílých sluncí.
Z komlinku v setmělém kokpitu se ozývalo opakované volání, ale Shmi na ně neuměla odpovědět. Nevěděla, jak aktivovat vysílačku, nerozuměla jazyku, kterým z ní jakýsi chrčivý hlas promlouval. Zdálo se jí, že zaslechla pár slov v basicu, ale i ta zněla tak strašlivě cize.
Náhle se něco jako neviditelné chapadlo otřelo o trup lodi a začalo ji přitahovat blíž a blíž k žlutému povrchu toho nevlídného světa.
Shmi se třásla strachy. Zachvátila ji hrůza mnohem větší, než dnes v noci na Korribanu.
Muž, který se k ní jako jediný choval slušně, byl mrtvý a ona seděla uvězněná v kokpitu stíhačky s umírající rytířkou Jedi.
Teprve nyní pochopila, jak bezvýchodná je její situace.
V lepším případě zase skončí v otroctví, v tom horším ji popraví za vraždu. Výpovědi otrokyně přece nikdo neuvěří.
Pokusila se ve stísněném prostoru aspoň trochu pohnout. S největší námahou se otočila na Anaki, která seděla zhroucená v pilotním křesle. Jen chroptivé zvuky zpoza dýchací masky prozrazovaly, že je ještě naživu.
Nepřítomný pohled kdysi jasných očí byl matně sklovitý.
Odstartovat z Korribanu bylo to poslední, co zvládla udělat. Z posledních sil zadala výpočet dráhy pro hyperprostorový skok, ale mysl zastřená závojem blížící se smrti udělala osudovou chybu. Stačila drobná nepřesnost a loď se místo na Coruscantu ocitla na opačném konci galaxie.
Vzápětí její řízení převzal autopilot, který v souladu s bezpečnostním protokolem navedl plavidlo k nejbližšímu hvězdnému přístavu. A tím civilizovaný Coruscant rozhodně nebyl.
„Má paní,“ Shmi s těmi největšími obavami stiskla Anaki ruku. I skrz rukavici cítila ledovou předzvěst neodvratitelného.
Anaki zasténala. Neskutečně pomalu obrátila zamžené oči ke Shmi. Chlad i tvrdost z nich dávno zmizely, zbyla jen nekonečná prázdnota.
„Musíš…“ sevřela Shmi ruku, ale ten stisk byl tak slabý. Pomalu si položila její dlaň na břicho. „… musíš se o něj… postarat… je zrozen ze Síly… on je Vyvolený…“
Zalapala po dechu: „Nastolí rovnováhu Síly …“
Zajíkla se, pod maskou se jí z úst vyvalila krvavá pěna. Hlava jí klesla ke straně.
Shmi vzlykla: „Má paní, neusínejte. Nesmíte spát!“
Ale sama věděla, že slovo spát není vhodně zvoleným výrazem.
„Někde přistáváme,“ vykřikla zoufale. „Pomůžou vám!“
V tu chvíli jí došel plný význam toho, co Anaki předtím řekla. Vytřeštila na umírající ženu oči: „Vy jste těhotná?“ zděsila se. „Čekáte dítě?!“
Jestli mě zabiješ, zabiješ i Vyvoleného.
Zakryla si ústa rukama. Slzy, které se jí valily z očí, už nedokázala zastavit.
* * *
Městská nemocnice v Mos Eisly nepatřila ke špičkovým pracovištím galaktického zdravotnictví. Nepatřila ani k snesitelnému průměru.
Oprýskané stěny, zchátralé vybavení, utahaný personál a všudypřítomný zápach byly tím jediným, co mohla svým pacientům nabídnout. Fleky z prasklých potrubí na zašlém stropě lemovaly krajky barevných plísní, po studené podlaze capkaly tvrdé nožky šmejdícího hmyzu.
Na rozviklaných lavicích posedávaly četné skupinky pochybných existencí, z nichž mnohé by bez okolků ošetřil i místní veterinář.
Shmi ty prostory silně připomínaly útroby otrokářských lodí. Nepřívětivostí, špínou, beznadějí.
Seděla na odrbané lavici v dlouhé, smrduté chodbě a čekala. Nic jiného jí ani nezbývalo. Vlastně mohla být ráda, že skončila jako doprovod ve špitálu a ne zadržená na policejní stanici.
Dveře operačního sálu se s prásknutím rozletěly do stran. V nich stanul chlap. Zpocený, celý od krve. Na první pohled nebylo zřejmé, zda se jedná o chirurga či o zbloudilého řezníka z městských jatek. Zjevně týpek, jenž by dokázal složit banthu holou rukou. Starý praktik, pro něhož byly amputace končetin jen snadným lámáním křehkých párátek.
„Jste příbuzná?“ zahromoval na Shmi.
Zavrtěla hlavou.
„Známá?“
Ticho. Shmi se nezmohla na víc, než neurčitý posunek.
„Patříte k ní nebo ne?“
Přikývla. „Jak to vypadá?“ hlesla s těmi největšími obavami. Příznivou zprávu nečekala.
Felčar se zhluboka nadechl.
„Blbě,“ zabručel. „Pojďte se mnou. Tady není vhodný místo.“
Nečekal, zda Shmi půjde či ne. V gumových galoších se překvapivě pružně otočil na patě a odmlaskal chodbou kamsi pryč.
* * *
Pracovna doktora Moschee Galleba, šéfchirurga nemocnice v Mos Eisly, byla v porovnání se zbytkem špitálu překvapivě čistým a útulným místem.
Teď, když už nebyl oblečen ve zkrvavené zástěře a umyl si i zpocený obličej, vypadal doktor Galleb o hodně lépe.
„Nebudu chodit kolem horký kaše,“ podíval se přes psací stůl na Shmi usazenou v křesle pro návštěvy. „Ta ženská je těhotná. Věděla jste to?“
Shmi přikývla. Její tušení se potvrdilo.
„Devět měsíců ji na přístrojích držet nemůžu,“ svraštil Galleb obočí: „A i kdyby – dítě by se nemělo vyvíjet v mrtvole. Tenhle špitál není vybavenej prenatálním boxem, takže …“ místo dalších slov jen výmluvně protáhl obličej.
Shmi se kousla do rtu: „Je rytířka Jedi z Coruscantu. Nemůžete ji tam převézt? Řád by cestu určitě zaplatil.“
„Pche, vyhozený prachy,“ mávl rukou. „To by nevydržela. Rytířka Jedi? Ale ty přece nesměj …“ oplzle se zašklebil.
Shmi zavřela oči, odvrátila tvář. Nechtěla před tím neurvalcem brečet, ale vlastní bezmoc ji doháněla k zoufalství.
Trhaně se nadechla. Nedokázala věci jako Jediové, proti nim byla neschopná, nicotná, přesto stála Anaki za to, aby ji zachránila před rozzuřeným Sidiousem, aby ji navzdory všemu vzala s sebou z Korribanu.
Galleb vstal, přešel k oknu. Otráveně vyhlédl ven.
„Podělaný místo,“ zavrčel. „Tady člověk tak akorát shnije zaživa,“ zadíval se na okrově žluté panorama umolousaného města. „Taky jsem chtěl na Coruscant a místo toho pomalu celej život trčim v týhle zatracený díře.“
Jeho pohled zmatněl. Náhle byl plný zmařených plánů a marných iluzí. Ale proč to tý ženský vlastně povídá.
„Vy jste otrokyně, co?“ otočil se zpět na Shmi.
Poplašeně sklopila zrak, zadívala se na ošlapanou podlahu. Jak jen to mohl poznat?
„Máte to ve vočích,“ řekl s odsuzující jistotou, jako by i on dokázal číst myšlenky. „Otroci se dívaj všichni stejně. Jste, jak vyplašený králíci, pořád čekáte ránu.“
„Vysvobodila mě,“ hlesla Shmi. „Už nejsem otrok.“
„Jo, jasně. Jak se vůbec jmenujete?“
„Shmi Skywalker.“
„Skywalker?“
Chrchlavě se rozesmál: „Zdá se, že vaše procházka po nebi právě skončila. Hele, dámo, jestli chcete svý paní pomoc, mám pro vás řešení.“
„Řešení? Takže může přežít?“
Avšak okamžik bláhové naděje netrval déle, než záblesk padající hvězdy.
„Ona ne, ale to dítě. Potřebuje mámu, která by ho donosila. Nikoho jinýho než vás po ruce nemám.“
Shmi vytřeštila na Galleba oči: „Vy … vy dokážete …?“ neuměla najít ta správná slova.
„Jo, a budu doufat, že mi nezajdete na infekci. Nějak se mi ho nechce hodit do stoupy s jeho mámou.“
Také Shmi vstala. Pomalu došla k oknu. Město za ním bylo ošklivé, zaprášené. Plné pašeráků, kšeftařů, námezdních lovců a – otrokářů. Zkrátka sebranky, pro kterou jedinou mírou všeho byl zisk.
A přesto se mezi nimi našel někdo, komu záleželo na něčem tak nicotném, jako je život nenarozeného dítěte.
Nedělala si o Gallebovi iluze. Nejspíš chodil melouchařit do místních nevěstinců a vylepšoval si soukromý rozpočet tím, že nakaženým děvkám padělal ve zdravotních knížkách potvrzení o bezinfekčnosti.
„Nemám kam jít, nemám žádné prostředky,“ namítla šeptem. Otočila se zpět na Galleba: „Kolik času mám na rozmyšlenou?“
„Ani minutu. Buď jo – nebo ne.“
Shmi si obtočila paže kolem trupu, celá se schoulila.
Musíš se o něj postarat.
Galleb se postavil vedle ní. Položil jí ruku kolem ramen. Ne chtivě, jako ostatní muži, kteří se jí kdy dotýkali, ale konejšivě, přátelsky. Takhle ji kdysi objímal její vlastní otec, než se zhoupl na rozkvetlé jabloni.
„Nebude vám tady zle,“ zabručel měkce. „Promluvím s Gardullou Hutt z Mos Espy. Občas k ní jezdim hrát ferbla. Na jejím dvoře se ztratíte. Budete se mít jako v bavlnce.“
Shmi se zděsila: „Tady vládnou Huttové?“
O tomhle rozvětveném klanu a jeho zacházení s otroky slyšela mnohé.
„Chcete mě prodat těm slimákům?“
Oči měla plné těch nejhlubších výčitek. Byl větší mizera, než předpokládala.
Galleb pokrčil rameny: „Nechci vás prodat, chci vám najít domov. Vím, že to zní blbě, ale jiná možnost není. Proberte se, tady jste na Tatooine! Sem moc Republiky ani Jediů nesahá. Chytěj vás námezdní lovci a budete ráda, když vás jenom znásilněj.“
Shmi rychle zamrkala: „A u vás bych zůstat nemohla?“ nadhodila tiše.
Křivě se usmál: „Mám ženu a čtyři děti, služka je nad poměry.“
„Pomohla bych s domácností i s dětmi,“ navrhla úpěnlivě. „Nebo bych mohla pracovat tady v nemocnici. Dělala bych jenom za jídlo a za nocleh.“
Zakroutil hlavou: „Kdepak, to nejde. Každej na vás pozná, že jste otrok. Musíte mít pána, jinak si vás podaj. Ale Gardulla není špatná,“ rozšafně se ušklíbl a dodal: „Akorát si musíte dát pozor, aby vás neprohrála. Jak jde o závody kluzáků, vsadila by i svou slimejší matku. Takže?“
Shmi sklopila zrak, přikývla: „Souhlasím.“
Pokorně přijala svůj úděl. Nechť se stane, co se má stát.
Znovu se zadívala na žlutý svět za oknem.
Tak toto bude její domov.
Její a jejího – syna.
Musela se v duchu usmát. Vlastně se jí ta myšlenka najednou zalíbila. O něčem podobném se jí nikdy ani nesnilo. Bude mít syna, bude matkou.
Netušila proč, ale jinak než o chlapci o něm nepřemýšlela. Vždyť i Anaki o něm tak mluvila.
A kdo je vůbec jeho otcem? Galleb měl pravdu, rytíři Jedi přece nesmí…
Je zrozen ze Síly, on je Vyvolený.
Otočila se na Galleba, široce se usmála. Oči jí zazářily, když prohlásila: „Už vím, jak se bude jmenovat. Pojmenuji ho po matce, bude – Anakin. Anakin Skywalker.“
* * *
Jednací sál Chrámu rytířů Jedi byl vznešený a tichý. Překotný ruch Věčného města sem, na nejvyšší vrchol věže, nedoléhal.
Mistr Mace Windu si založil ruce do širokých rukávů hnědého pláště. Jeho ebenová tvář byla klidná a vyrovnaná, když tichým hlasem řekl: „Darth Plagueis zemřel. Jeho světlo navždy pohaslo. Mistr Anaki svou misi splnila.“
„Zajisté, já velkou naději v ní vkládal,“ ozvalo se skřehotavě. „Avšak i její duše splynula se Sílou. Já jistotu mám, že Anaki Aarden my mezi sebou již nepřivítáme.“
Mistr Yoda, nejmocnější z Jediů, se zelenýma očima zahleděl do stínů.
Mace Windu vážně pokýval hlavou: „Ztratili jsme ji, o tom není pochyb. Další mladý život byl zmařen.“
„Pokud život rytíře pro dobrou věc obětován jest, pak není nutné čehokoli litovat. Takový je osud Jediů.“
„Přesto, jako bych cítil jakousi ozvěnu její mysli,“ pronesl Windu se špetkou naděje.
Yoda se zamračil. Přimhouřil oči, naslouchal nikdy neutuchajícímu šepotu vesmírné Síly.
„Hmmm, i já ten výkyv v toku Síly cítím, avšak to nejspíš jen prchavá stopa výjimečné mysli jest.“
Mistr Windu s obavami pohlédl na Yodu: „Ještě jedna otázka zůstává nevyřešena. Sithové jsou vždy dva – Mistr a žák. Mistr zemřel, ale nevíme, co se stalo s jeho učedníkem…“
* * *
Nedaleko Chrámu rytířů Jedi, v budově Galaktického senátu, v pracovně zařízené s přepychem a elegancí se senátor království Naboo, ctihodný Palpatin chystal na zasedání. Oblékl se do těžkého, sametového roucha, zběžně pohlédl do zrcadla. Modřina na levém spánku nevypadala právě hezky, ale on už měl vysvětlení připravené. A nejen vysvětlení, ale i velmi ostrou stížnost.
Rozhodně by se mělo něco udělat s koberci v budově Senátu. Vždyť odchlíplé rohy jsou tak nebezpečné. Kolik chybělo, aby si vážně ublížil. Špičkou boty lehce pomohl koberci odlepit se od podlahy.
Darth Plagueis byl mrtvý. Další překážka na cestě k moci padla. Teď on je Mistr, Temný pán ze Sithu. A přesto, že Anaki Aarden zemřela, Vyvolený čekal na své zrození.
Tím si byl jistý.
Nevěděl, jak je to možné, ale osud si svou cestu našel.
Sithové jsou vždy dva.
Jednou mu bude vyprávět o Lordu Plagueisovi Moudrém a jeho potupné smrti. Co na tom, že ten příběh pozmění, co na tom, že pravdu už navždy spolkne temnota?
Naposledy mrkl do zrcadla, spokojeně se usmál.
V pozadí za ním se odrážely nezapomenutelné věže Coruscantu.
Vysoké a majestátní, neměnné v prostoru i čase. Zahalené růžovým oparem nového dne.
Jednou mu i ony budou říkat můj pane.
Epilog
Dvě bílá slunce Tatooine se skláněla k západu. Shmi Skywalker, zmožená těžkou, celodenní prací, usedla na zápraží domku, který obývala se svým synem.
Už dávno nepatřili Gardulle Hutt, která je prohrála v sázce na závody kluzáků. Teď je oba vlastnil vychytralý obchodníček s náhradními díly, toydarian Watto. Sice každým coulem hochštaplér, ale aspoň žádný surovec.
A Anakin se v jeho krámku ledasčemu přiučil.
Shmi se zadívala na chlapce, který se s nadcházejícím večerem šoural domů. V náručí vláčel jakési harampádí z Wattova skladu. Bezpochyby další věci naprosto nezbytné pro stavbu závodního kluzáku.
Shmi neviděla ráda, když Watto posílal Anakina závodit, ale jeho ta nebezpečná zábava neuvěřitelně lákala. Pokaždé, když s obavami sledovala závody, musela myslet na zběsilý útěk z Korribanu.
Jsem dobrý pilot, z Jediů ten nejlepší.
Smutně se usmála.
Nikdy Anakinovi neřekla pravdu o jeho matce, a přitom se jí tak moc podobal.
Zlatou barvou vlasů i hlubokýma, tmavýma očima, které – když se rozhněval – dokázaly být až neskutečně studené.
Často jí pak vytanuly na mysli útržky rozhovorů, jež vyslechla na Korribanu, i poslední slova Anaki Aarden. Záblesky dějů minulých i budoucích.
On je Vyvolený. Nastolí rovnováhu Síly.
Shmi všechna ta slova i pocity opatrovala a pečlivě uchovávala ve svém srdci. S nikým o ničem z toho nemluvila.
Jednou přijde čas a jejich smysl se naplní.
Pak i ona možná porozumí.
|
