Mistr Síly
Autor: Imperator
Kapitola 9.
„Neznám sice vaše plány, lorde Anunde, ale musíte pochopit, že jsem velitelem imperiální hvězdné flotily a jako takový bych měl mít alespoň minimální přehled o tom, co děláte,“ řekl admirál Riddle s dostatečnou dávkou drzosti. Marcus ho už občas začínal mít dost. Mnohokrát, ještě v době, kdy s ním byl lord Zippacna, měl chuť admirála prostě odbít a ukázat mu jeho místo. Podobně, jako to udělal na povrchu Ildiru 3. Ale pak si uvědomil, že takové chování možná od lorda Zippacny tak trochu pochytil. Marcusův názor na Riddla byl jasný. Je to prvotřídní admirál a velitel. Ale když je den co den v prostředí, kdy arogantní temný Jedi neustále admirála sráží a vytýká mu jeho pomyslnou neschopnost, má to svůj vliv. Marcus se tomu snažil všelijak předejít, ale přestože byl mocným rytířem, tak nedokázal tyto myšlenky úplně zapudit. Ale dost už toho hloupého přemýšlení o naprosto bezvýznamné věci. Marcus Anunde je zde. Silnější než kdy před tím a stejně odhodlaný a oddaný učení myšlenky Dartha Timeona. Otočil se k admirálu Riddlovi, stojícím vedle něj u čelního průzoru na můstku Legacy. Před nimi se rozkládala modrá a bílá obloha hyperprostoru.
„Admirále, vše má svůj čas. Přes dva roky jste mi vzorně sloužil a já mohu tvrdit, že ani v klonových válkách jsem nepotkal lepšího velitele, než jste vy. Přesto si však myslím, že vzhledem k již velice krátkému času, po který nadále potrvá naše spolupráce, si zasloužíte znát celou pravdu.“ Admirál se nakrátko podíval do Marcusových očí a snažil se přijít na to, co tím myslel. Plánuje ho snad popravit, tak jak to dělal Darth Vader? Nebo snad něco jiného? Ale proč? Za co? Na to se Marcus rozesmál. „Ne, nebojte se, admirále, nic takového rozhodně udělat nechci. Dovedu si představit, že po mém návratu z Korribanu máte spoustu otázek a já vám na všechny náležitě odpovím.“
„Děkuji, můj pane,“ řekl upřímně Riddle. „Pro celou posádku bylo velice znepokojující vidět dalšího Jedie na palubě. Rád bych věděl, kdo to je?“
„Jeho jméno je Darth Nihilus. Je to další z…Jediů, které posádka nemá v oblibě. Mohl bych vám toho říct mnohem více, ale mohu vás ujistit, že já i on budeme pryč dříve, než začne být posádka zvědavá.“
„Budete pryč?“ zeptal se Riddle. Marcus přikývl.
„Ano, admirále. Vaši flotilu čeká ještě jedna poslední bitva. A pak vás já i Darth Nihilus opustíme.“ Admirál se snažil zakrýt své rozpaky, ale proti Marcusovo mysli to byla předem prohraná bitva. Pak se mu podíval do očí.
„Zaručuji se za celou flotilu, že podá perfektní výkon, můj pane.“ Riddle stále nevěděl, co hodlá Marcus proti Republice a Jediům podniknout. Bylo mu ale jasné, že ať už je to cokoliv, jde to mimo admirála i jeho flotilu. Tak trochu to očekával a nehodlal tento problém dále rozpitvávat. To, co se bude dít po Marcusově odchodu vyřeší až poté, co splní povinnosti vůči Anundovi. A navíc existuje jedno útočiště, kam se může admirál i s celou flotilou uchýlit. Místo, kde ho přijmou s otevřenou náručí.
„Na to se spoléhám, admirále,“ reagoval Marcus. „Až dorazíme k Ildiru 3, tak se přesuňte zpět na Tool of Vengeance. Dávám vám na starost přípravu flotily. Vezměte všechny bojeschopné lodě, pro které máme posádku a připravte je k okamžitému odletu na tyto souřadnice.“ Marcus sáhl pod svůj plášť, vyndal datapad a podal jej Riddlovi. „Nemrhejte časem, admirále, ale ujistěte se, že bude každá loď perfektně připravena.“
„Máte mé slovo, můj pane,“ ujistil ho Riddle.
„Osobně doufám, že Republika nebude klást moc veliký odpor, ale musíme počítat se vším,“ nadhodil Marcus, „už nechci plýtvat lidskými životy.“
„Pane, jak může Republika vědět o místě, kam letíme?“ zeptal se Riddle a pohlédl na obrazovku datapadu. Neptal se proč míří k opuštěnému koutu vesmíru na pokraji Neznámých regionů. Věděl, že odpovědi by se mu nedostalo. A i kdyby ano, nakonec by to stejně vyšlo nastejno.
„Ví. To se spolehněte,“ ujistil ho Marcus.
„Jak jsem řekl, Impérium bude bojovat jak nejlépe umí.“
„Až vystoupíme z hyperprostoru, přesunu se opět na Ravager II. Těším se, až ho uvidím v akci.“
„Já také, můj pane,“ Marcus se poté otočil k odchodu. Admirál si byl vědom toho, že je to naposledy, co jej vidí. A přese všechny výhrady, které proti Jediům, ať světlým či temným, měl, Marcus Anund byl vždy dobrým velitelem. Jeho plány, které admirál občas nechápal, pokaždé přivedly flotilu k vítězství. Pomohl Impériu. Tedy alespoň Riddlově frakci. A brzy ji opustí a admirál bude opět vést svou osobní válku jak proti Republice, tak proti Pealleonovi. Tento muž v černém plášti, který se před dvěma roky objevil a přislíbil pomoc, si rozhodně zasluhuje obrovský dík a poctu ze strany Riddlovy flotily.
„Lorde Anunde,“ zastavil Riddle Marcuse, který stál v polovině velitelské lávky. Otočil se a pohlédl na Riddla. Ten se postavil do pozoru a vzorně zasalutoval. Kapitán Stalker, který celou situaci sledoval očkem přejel přes všechen personál na můstku. Věděl, co Anund pro flotilu udělal a sdílel s admirálem jeho názor. Stejně jako celá posádka. Napřímil se a následován všemi důstojníky a personálem na můstku zasalutoval stejně, jako Riddle. Marcus si zachoval kamennou tvář. Necítil hrdost, ani pýchu. A rozhodně nebyl plný rozpaků, jako by byl kdokoliv jiný na jeho místě. On je mistr v ovládnutí Síly. On si nic takového nesmí dovolit. Nevyhýbá se svým pocitům a tím se odlišuje od Jediů a svým způsobem i od Sithů, ale ze všeho nejdůležitější je chladná hlava, kterou si Marcus zachoval. Agrese, arogance a nenávist není vždy nejlepším řešením. Ale také nejsou společným prvkem pro všechny Sithy. Stejně tak soucit, pomoc a přátelství ne vždy pomůžou Jediovi ze složité situace. Ovládá svou mysl naprosto dokonale a výjimka, jakou mu ukázal Zippacna, zemřela spolu s jeho rozlámaným tělem.
„Jste výtečný velitel, admirále. A máte výtečnou posádku. Třímáte v rukou obrovskou moc. Využijte ji, jak nejlépe umíte. Možná se ještě někdy setkáme. Možná za několik let. Ale ať už to bude z jakéhokoliv důvodu, já vím, že za vámi bude stát spousta věrných lidí. Mnohem více, než dnes.“ Riddlova ruka klesla dolů a Marcus Anund odešel z můstku.
* * *
Ve válečném sále v bývalém Císařském paláci na Coruscantu stálo kolem kulatého stolu s holografovým projektorem několik osob. Prezidentka Leia Organa Solo v lehkých bílých šatech, vedle ní zástupce generála Crackena, major Jud’etjová, nechyběl ani admirál Ackbar a admirál Deur, který netrpělivě sledoval situaci a poklepával konečky prstů o stůl.
„Mistře Skywalkere,“ oslovil Ackbar hologram, „musíte pochopit, že je pro nás ze strategických důvodů velice obtížné odtrhávat tolik potřebné lodě od hlavní flotily právě ve chvíli, kdy konflikt s Bastionským Impériem vrcholí.“
„Velice dobře to chápu, admirále a jsem si vědom vašich priorit. Ale bojím se, že pokud tuto hrozbu teď podceníme, tak se vaše priority mohou v budoucnu radikálně změnit a Marcus Anund už nebude pouze malou hrozbou.“
„Souhlasím se Skywalkerem,“ podpořila major Jud’etjová Luka. „Ať je tato flotila na okraji Neznámých regionů sebemenší, tak jakožto imperiální frakce představuje pro Republiku hrozbu.“
„Jak si ale můžete být jist, že nepřítel bude přesně na souřadnicích, které udáváte, mistře Skywalkwere?“ ptal se Ackbar.
„Věřte mi, admirále. Vím to,“ ujistil ho Luke.
„Moje flotila už byla doplněna o některé lodě, které se vrátily z předních linií. Jsem připraven okamžitě se nalodit na Sky Conqueror a vyrazit,“ oznámil velice sebejistě admirál Deur.
„Moudré bude počkat co nejdéle. Všechny lodě, které se vrátí na Coruscant tak můžeme ihned přiřadit k operačnímu svazu admirála Deura,“ řekla Leia. Twi’lek reagoval souhlasným pokýváním hlavou.
„Načasování je velice důležité. Flotila musí být již na místě a připravena, až dorazí Anund,“ informoval je Luke.
„Kolik máme času?“ zeptal se Ackbar.
„Podle mých informací se Anundova flotila vynoří z hyperprostoru ve dvě patnáct, za pět standardních dní,“ odpověděl Luke a jeho hologram se mírně rozostřil. Poté se však opět ustálil. Deur zavřel oči a okamžitě začal provádět výpočty. Pak oči otevřel a zdvihl hlavu.
„To znamená, že musíme vyrazit nejpozději zítra v sedm třicet od Coruscantu.“ Ackbar a Jud’etjová pokývali hlavou na souhlas, když se dopočítali svých vlastních výsledků.
„Kde budete vy, mistře Skywalkere?“ zeptal se Ackbar.
„Spolu s Kylem Katarnem a Halem Lakem se dostavíme k bitvě. Máme však své vlastní plány.“
„Máte samozřejmě naši důvěru,“ ujistil jej Ackbar.
„Myslím tedy, že je vše jasné,“ ukončila rozhovor Leia a očkem přejela přes bratrův hologram. „Nechť Vás provází Síla, admirále.“
„Bude mi stačit tak deset hvězdných destruktorů, paní prezidentko,“ opáčil Deur. Hologram pohasl a všichni se rozešli. Pouze Leia chvíli zůstala tam, kde je. Ujistila se, že je sál prázdný. Zavřela oči a vyslala ke svému bratrovi svůj hlas. Nechť tě provází Síla, Luku.
* * *
Byl to krásný pocit, sedět opět ve svém křesle na můstku Tool of Vengeance. S tímto destruktorem prožil admirál Riddle většinu svého života, stejně tak i s jeho posádkou. Mezi personálem se za tu dobu utvořily pevné svazky, o nic méně silné, než v rodině. Žilo zde a bojovalo třicet sedm tisíc členů obrovské rodiny a hvězdný destruktor byl jejich domovem. A když se stalo, že některý z nich přišel v boji o život, všichni pro něj truchlili. Riddle byl šťastný, že je otcem této rodiny. A jako správný otec je na své syny a dcery pyšný za to, co dokázali. Co dokázali od porážky u Endoru. Vzdorovali každému nebezpečí, ve kterém se ocitli. Nedovolili Nové republice ani Pealleonovu Impériu, aby jejich frakci strávily. Přes všechny útrapy a nástrahy, které si pro ně vesmír za těch třináct let přichystal, jsou stále zde, odhodláni bránit to, co vybudovali. A položit za každého člena rodiny svůj život. Marcus Anund byl jako zatoulaný pes. Pes, který se před dvěma lety objevil u Riddlova domu a vešel dovnitř, aby se zahřál. Přestože ho rodina jen těžko přijímala mezi sebe, časem si zvykla. A přestože měl tento pes veliké zuby, které naháněly strach, nakonec rodině pomohl. Jen díky Marcusovi Anundovi se rodina rozrostla o statisíce nových členů na palubách hvězdných destruktorů, kteří přísahali Riddlovi věrnost. Jen díky němu je nyní Riddlova frakce dost velká na to, aby mohla něco dokázat a její hlas má svou hodnotu na poli galaktické politiky. A nyní, když se Anund chystá odejít, je Riddle připraven prosadit zájmy své a svých lidí. Své rodiny. Pohlédl ven na oběžnou dráhu Ildiru 3. Opravářské týmy odvedly příkladnou, téměř neuvěřitelnou práci. Veškerá poškození na hvězdných destruktorech byla opravena a flotila s Tool of Vengeance a Ravagerem II v čele je nyní připravena na poslední úkol, ve kterém budou Alexander Riddle a Marcus Anund naposledy bojovat bok po boku. Admirál vstal a přes velitelskou lávku přešel k centrálnímu průzoru. Opřel se o ocelový rám a sledoval, jak se hvězdná flotila připravuje k hyperprostorovému skoku k okraji známé galaxie. Za sebou nechá opuštěnou základnu na planetě Ildir 3. Po všech těch bezpečnostních opatřeních, rekonstrukcích a transportech personálu mu nebylo jasné, proč tento systém na dobro opouštějí. Nechávají za sebou i celou útočnou skupinu křižníků Providence a jediné, co si Anund vzal byla armáda starých bitevních droidů. Bylo to snad to jediné, co chtěl? Tisíce, přesněji řečeno sedmnáct tisíc osm set dvacet devět, bitevních droidů je nyní na palubě Ravageru II a nahrazujíce lidskou posádku, obsluhuje tento hvězdný destruktor. Droidi se neunaví, nepotřebují odpočinek, ani spánek a tak jich je pro obsluhu lodi potřeba pouhá třetina, než-li je tomu u klasické lidské posádky, kterou by Riddle nevyměnil za všechny droidy galaxie.
„Admirále,“ vytrhl jej z přemýšlení kapitán Lopak. Riddle se otočil a zaměřil svůj pohled na kapitána Tool of Vengeance, jeho dlouholetého přítele a společníka. „Poslední transport z planety právě dorazil. Základna je prázdná.“
„Výborně, kapitáne,“ řekl Riddle a opět se otočil čelem k průzoru. „Změňte formaci. Tool of Vengeance a Ravager II se přesunou do první linie. Zbylé destruktory seřaďte v jednu jedinou linii za námi. Křižníky a podpůrné lodě se zařadí mezi ně.“
„Rozkaz, admirále,“ potvrdil Lopak a otočil se k odchodu.
„Kapitáne,“ zastavil jej admirál. Lopak se k němu otočil.
„Ano, pane?“
„Pravděpodobně nás čeká těžká bitva s Republikovými loděmi. Vím, že je to samozřejmostí, ale chci, aby posádka podala dokonalý výkon.“
„Ano pane,“ odpověděl kapitán.
„Až budeme připraveni ke skoku, informujte mě.“ Kapitán Lopak zasalutoval, otočil se a po velitelské lávce odešel, zanechávaje admirála osamoceného, pozorujícího svou flotilu.
* * *
Marcus Anund seděl v majestátním, kůží polstrovaném křesle, konečky prstů obou dlaní se dotýkaly ve výši hrudníku, nohu měl přeloženou přes nohu. Jeho zrak směřoval vpřed, do nekonečné kupy hvězd, zářících miliony let. Světlo, které nyní vidí je však světlo, kterým hvězdy zářily před stovkami, možná tisíci lety. Přes obrovskou vzdálenost sem však doplulo pustým vesmírem až teď. Co se asi dělo v galaxii, když ta, či ona hvězda zářila tak, jak to vnímáme dnes? Co když je polovina z těch hvězd již vyhaslá? Jak asi vypadal vesmír před několika tisíci lety? Jak vypadala souhvězdí, na která se Marcus právě dívá? Je to nanejvýš zajímavé pomyšlení. A Síla kolem toho všeho má mystický nádech. Pokud ji jeden dokáže vnímat tak jako Marcus, pozná, že celý svět, který vnímal je nicotný ve srovnání se Silou universa. Marcus zavřel oči. Přesto se však nepřestal dívat. Jeho zrak stále směřoval kupředu a jakoby se upíral k jednomu jedinému bodu v té obrovské nekonečné kupě přeplněné vesmírnou Silou, které se říká vesmír. Darth Nihilus stál na lávce, spojující pozorovací palubu s hlavním turbovýtahem a prohlížel si mohutné sochy Sithských pánů a mistrů Jedi, které jakoby nesly na svých bedrech celý tento sál. Pod lávkou se nacházela černá propast, vedoucí až k hlavním motorům. Když byly aktivované, byl to impozantní pohled. Cítit tu obrovskou energii motorů, která tento kolos poháněla. Motory celou propast ozařovaly jasným světlem a před extrémní radiací chránil pozorovací palubu pouze systém několika miliónů silových polí, tenčích než průměr atomu. Veškerá technologie byla pro Nihiluse nová. Vzpomínal na svou starou loď, polorozpadlý republikový křižník Ravager poznamenaný šrámy s mandalorijských válek. A představoval si, jak by asi dopadla bitva mezi ním a touto novou lodí. Stejně neznámá pro něj byla i galaxie, která za čtyři milénia prodělala nespočet malých i velkých změn. Nejvíce ho však zajímalo Impérium, založené Darthem Sidiousem. Ale on zde není proto, aby se dozvídal o historii. Jeho zrak je upřed do budoucnosti. Budoucnosti, která závisí na minulosti. Minulosti, kterou tvořil on.
„Pověz mi, co víš o Darthu Revanovi,“ ozval se hlas Marcuse Anunda z křesla pozorovací paluby. Nihilus se k němu podíval. Pak se křeslo otočilo a zjevilo Marcuse Anunda, který v něm seděl. Světlo se odráželo od jeho černých, vysokých kožených bot. „Pověz mi vše. Co jsi hledal na okraji známého vesmíru. Co jsi tam našel. Chci vědět vše.“ Darth Nihilus mu pak pověděl o jeho cestách kolem Neznámých regionů. O světech, které zahubil. O Jediích, které vyhladil. Pověděl mu o silném poutu, které ho táhlo do Neznámých regionů. Poutu, které cítil pouze on. Pověděl mu také o několika výpravách do neznámého prostoru, které podnikl. Řekl mu o jediné hyperprostorové cestě, kterou nalezl. Ale byl zastaven dříve, než se jí mohl vydat. Velkoadmirál Thrawn prozkoumal veliké území z Neznámých regionů. Jeho objevy byly však pouhým zlomkem toho, co Nihilus Anundovi sdělil. Otevřel mu dveře do vesmíru, který je po dobu cestování hyperprostorem neznámý, neprozkoumaný. Otevřel mu dveře, vedoucí k uskutečnění jeho snu.
* * *
„Admirále, Horatius a President právě dorazily,“ sdělil důstojník admirálu Deurovi, který již byl, plný bojechtivosti a touhy po porážce admirála Riddla, připraven ve svém velitelském křesle na můstku ISDII Sky Conqueror. Stále však čekal na tolik potřebné posily. Pootočil hlavu doleva a podíval se na kapitána Freisicha, velitele jeho vlajkové lodi.
„A co Resurrection a Invincible?“ zeptal se na dva calamarijské křižníky, které měly dorazit.
„Opravy na Resurrectionu ještě nejsou dokončené a loď není bojeschopná. Invinsible zdržely záležitosti na Agamaru, kde musí zůstat.“ Deur zaklel. Pak se otočil kupředu a vstal z křesla. Přešel po velitelské lávce a skrz hlasité hovory republikových důstojníků na můstku se dostal až k centrálnímu průzoru. Když dorazil, z hyperprostoru vystoupily tři fregaty Nebulon B, útočná fregata Mk.2 a tři Mon Calamarijské křižníky. Admirál se podíval na svůj datapad, na kterém neúprosně ubíhaly minuty, za které již musí vyrazit. A rozhodně se mu nedostalo tolik posil, kolik očekával. Otočil se ke kapitánovi, stále stojícímu u svého pracoviště hned vedle admirálova křesla. Chvíli ho pozoroval, jakoby přemýšlel, co mu má říct a jestli mu má vůbec něco říkat. Neměl dobrý pocit z toho, že vyráží proti nepříteli v téměř o třetinu menším počtu, než v který doufal. Pak se vrátil zpět. Ruce sepjal za zády a promluvil ke kapitánovi.
„Musíme vyrazit nejpozději za hodinu a pět minut. Můžeme do té doby očekávat další lodě?“
„Další křižníky by měly dorazit ve dvě dvacet, admirále.“ Deur pokýval hlavou a na chvíli se zamyslel.
„Pošlete zprávu na velitelství. Až dorazí další lodě, ať se ihned vydají za námi.“
„Rozkaz, admirále,“ potvrdil kapitán a vrátil se ke svému monitoru. Deur se pomalu přesunul na vyvýšené místo ke svému křeslu, otočil se a sedl si. Pár vteřin nervózně poklepával prsty o opěradlo, na kterém se nacházelo ovládání holografového projektoru, stojícího před ním. Pak se rychle natočil ke komunikačnímu důstojníkovi.
„Poručíku, pošlete zprávu všem lodím,“ rozkázal admirál. Důstojník se na něj otočil a očekával další instrukce. „Připravte se ke vstupu do hyperprostoru. Seřadit do formace Epsilon.“ Poručík potvrdil přijetí rozkazu zasalutováním a pustil se do práce. Deur stiskl kombinaci kláves na ovládání. Před jeho křeslem se na zemi rozzářil modrý kruh a v něm se objevil hologram prezidentky Leii Organy Solo.
„Paní prezidentko,“ pozdravil Deur a kývl hlavou.
„Admirále,“ opáčila Leia.
„Obávám se, že už nebudeme moci počkat na další posily a budeme muset vyrazit.“
„Zrovna jsme se vás s admirálem Ackbarem chystali kontaktovat. Je nám oběma líto, že některé lodě nedorazily, ale všichni máme plnou důvěru ve vaše schopnosti.“
„Děkuji, paní prezidentko. Budeme vás kontaktovat hned jak dorazíme na místo. Admirál Deur, konec.“
„Hodně štěstí,“ rozloučila se Leia a hologram pohasl. Admirál zhluboka vydechl. Pohlédl průzorem ven na flotilu, splácanou dohromady ze všeho, co Republika mohla postrádat.
„Hlášení,“ řekl Deur.
„Všechny lodě jsou připraveny ke skoku do hyperprostoru, admirále,“ sdělil mu kapitán Freisich a čekal další rozkazy.
„Dobrá,“ odpověděl admirál napůl pro sebe. „Zažehněte motory,“ rozkázal a ruce si položil do klína. Sky Conqueror přešel na nadsvětelnou rychlost, následován dalšími šesti hvězdnými destruktory, šestnácti Mon Calamarijskými křižníky a dvaadvaceti fregatami doprovázenými corelliánskými korvetami a spoustou letek X-Wingů, A-Wingů, B-Wingů a Y-Wingů.
* * *
Admirál Riddle se posadil do svého křesla na můstku Tool of Vengeance, právě ve chvíli, kdy kapitán Lopak ukončil komunikaci s několika veliteli z jiných lodí. Stisknutím tlačítka na ovládání holografické projekce na svém stanovišti zhasl zmenšenou verzi projektoru, který se nacházel před admirálem Riddlem. Ten se natočil k Lopakovi a očekával hlášení. Kapitán Lopak se napřímil od svého počítače a ruce sepjal za zády. Zdvihl hlavu a pyšně oznámil, že jsou všechny lodě připraveny k hyperprostorovému skoku ve formaci, kterou admirál nařídil. Riddle však s rozkazem chvíli počkal. Namísto toho kapitánovi pokynul, aby šel blíže a sám si podepřel bradu pěstí. Lopak přešel k vyvýšenému křeslu a jedno chodidlo položil na jeho konstrukci.
„Víte, že toto je náš poslední úkol pod vedením Marcuse Anunda?“ zeptal se admirál spíše řečnickou otázkou.
Kapitán souhlasně pokýval hlavou. „Vím admirále,“ odpověděl a koutkem oka vyhlédl průzorem ven. Pak otočil hlavu zpět k admirálovi. „Co budeme dělat, až zmizí?“
„To je otázka, na kterou se nepřestávám ptát už od doby, kdy jsem se s lordem Anundem viděl naposledy,“ odpověděl Riddle a sklopil oči ve strachu z budoucnosti. „Pravděpodobně budeme opět brouzdat vesmírem a válčit téměř s každým státním celkem, který v galaxii existuje.“ Kapitán se uchechtl. Pak admirál zvážněl, čehož si kapitán povšiml a podíval se mu do očí. „Máme nyní mnohonásobně větší flotilu, než před dvěma lety. Je to síla, se kterou se musí počítat,“ pokračoval Riddle. „A já vážně přemýšlím o tom, že najdu pro těchto, více než půl milionu důstojníků, vojáků a imperiálního personálu, klidný a bezpečný domov. A myslím, že mám vhodného místo již připravené.“ Nadechl se, zdvihl hlavu a podíval se vpřed. „Po více jak třiceti letech bojů s rebely, umírání a ztrátách svých nejlepších přátel…myslím si, že si to ti muži a ženy zaslouží. Polovinu svého života bojují a já chci, aby jednou, na smrtelné posteli, mohli říct, že ačkoliv byl jejich život poznamenán válkou, tak si ho užili a byli za něj rádi. Rádi za své rodiny, které založili. Za domov, který pro ně pomohly vytvořit.“ Kapitán Lopak ho ještě dlouho pozoroval. Admirál Riddle tu teď v několika větách, v několika vteřinách, vylíčil touhy miliónů lidských bytostí, miliónů statečných vojáků na obou stranách konfliktu, které proti sobě poštvala vůle jednoho jediného člověka. Kéž by to ale bylo tak jednoduché. Kapitán Lopak s admirálem souhlasil a měl v něj plnou důvěru. Byla zde však jedna otázka. Otázka, která nesmí zůstat bez odpovědi.
„Ale co Impérium?“ oponoval Lopak. Tato otázka ho velice bolela. A nejhorší byl fakt, že on ví, jaká bude odpověď. Celá léta leží každému z flotily před očima. Ale každý ji přehlíží. Přeje si ji nevidět. Ale to by znamenalo život s páskou přes oči. A to Riddle pro své lidi nechce.
„Za Impérium jsem bojoval téměř celý život, kapitáne. Ani po císařově smrti jsem s tím nepřestal a veškeré své naděje jsem vkládal do velkoadmirála Thrawna. Ale teď je již všechno ztraceno. Poslední roky pozoruji, jak se vše zač jsme bojovali rozpadá. Jak se Impérium v Pealleonových rukou hroutí a poddává Nové republice.“ Riddle navrátil svůj pohled zpět k Lopakovi. „Naše Impérium skomírá a brzy zemře. A my s tím nemůžeme nic dělat.“ Myšlenky v Riddlovi byly plné zlosti a vzteku nad tím, že celoživotní dílo všech vojáků Impéria hoří neuhasitelným plamenem. A pokaždé, kdy na to myslí, znovu a znovu, jsou jeho emoce silnější. Ale nakonec uhasnou. Musí uhasnout. Spolu s Impériem. Lopak měl chuť Riddla seřvat za to, co říká. Seřvat za to, že zde otevřené přiznává porážku. Ale nejsmutnější na tom bylo, že vše, co admirál řekl, byla pravda. Trpká pravda, se kterou se ztotožňoval i on sám.
„Souhlasím s vámi, admirále,“ pokýval hlavou. „A jsem si jistý, že přes půl milionu mužů a žen můj názor sdílí. S hrdostí splníme svůj poslední úkol…a poté vás budeme následovat domů.“ Admirál Riddle a kapitán Lopak, přátelé a kolegové, které stmelila válka, se na sebe podívali. Jejich pohledy byly stejné. Plné utrpení, které si sebou ponesou po zbytek svého života. Utrpení, jehož zdroj však musí být zastaven. Válka a bojování musí skončit. Riddle nastavil svou dlaň a Lopak ji pevně stiskl.
„Vše, co má svůj začátek, má i svůj konec. My jsme udělali vše, abychom konec Impéria co nejvíce oddálili, ale zabránit mu bylo nemožné. Jeho odkaz v nás však bude žít dál. Jediné, co si přeji pro sebe, i pro každého, kdo pode mnou ta léta sloužil je mír a klid,“ řekl Riddle a do svých slov vnesl rovnováhu, jako by je vyřkl Jedi.
„Ale co když nás o něj bude někdo chtít připravit?“
„Tak mu to nedovolíme. A odpovíme mu…dalším bojem.“ Důstojníci si vyměnily krátký úsměv. „Tak dokončíme to, co jsme začali!“ vyzval Lopaka a pustil jeho dlaň. Kapitán se napřímil. Pohlédl na důstojníky na můstku. Každý z nich dělal vzorně svou práci. Tak jako dnes, někteří již po třicet dva let. Pak otočil hlavu zpět k admirálovi.
„Všechny lodě jsou připraveny k přechodu na nadsvětelnou rychlost, admirále,“ oznámil mu znovu a přemítal si všechny momenty, kdy tuto větu admirálovi říkal. Na jednoho člověka jich bylo až příliš mnoho. Admirál kývl hlavou.
„Aktivujte hypermotory,“ rozkázal. Poté hvězdná flotila zmizela v nekonečné temnotě vesmíru.
* * *
Raven’s Claw byl unášen pustinou vesmíru a nikde okolo nebyl žádný důležitý záchytný bod, planeta, hvězda, ani asteroid. Motory byly vypnuté. V kokpitu se tísnily tři osoby; Kyle seděl na místě pilota a Luke vedle něj. Vzadu za sedačkami na provizorním sedadle z Kylova batohu přikrytého jeho bundou pak seděl Hal. Kyle dokončil poslední úpravy kurzu pro skok do hyperprostoru a sundal prsty z klávesnice.
„Příště sedíš vzadu ty, Kyle,“ nadhodil Hal a pokusil se alespoň trochu narovnat shrbená záda.
„A pilotoval by kdo, chlapče, ty?“ zeptal se Kyle a na tvář se mu vloudil úsměv. Pak si všiml, jak se na něj Luke krátce podíval a uvědomil si, že Hal má vlastně pravdu. Cestou na Korriban seděl vzadu Luke, cestou sem Hal. Je řada na něm a on ví, že stejně dobře jako on dokáží Raven’s Claw pilotovat i Luke a Hal. Je to sice jeho loď a má právo si jí řídit, ale oni jsou jeho přátelé. A přestože se jednalo o titěrnou záležitost, z malých vznikají velké, jak říká Luke. A proto se musí řešit i ty nejmenší.
„Fajn, fajn, tak jo,“ rezignoval Kyle. „Takže jakej je plán?“ změnil téma rozhovoru.
„Jednoduchý. Až přiletíme, najdeme loď na které je Ros, přistaneme a půjdeme ho zachránit.“ Následovala krátká chvilka ticha a Kyle s Halem očekávali další detaily. Marně. „Nic lepšího nemám. Máte snad nějaký nápad?“ zeptal se Luke a zdvihl obočí.
„Vlastně ani ne,“ odpověděl Hal.
„Jo, je to dobrej plán,“ souhlasil Kyle a opět se obrátil k hlavnímu panelu. „Jenom musíme doufat, že až budem na palubě, tak nás ňákej šílenej Y-Wing nebo B-Wing nerozstřílí na hvězdnej prach.“
„Nemohli bychom kontaktovat admirála Deura, aby zastavil palbu na loď s Rosem, až ji najdeme?“ zkoušel to Hal, nahnul se dopředu a opřel se zezadu o opěradla sedadel.
„To nepůjde. Riskovali bychom, že by Impové tu zprávu odposlechli a to by nám mohlo velice ztrpčit život,“ odpověděl Kyle a s hlasitým mechanickým zvukem nastartoval motory. „A navíc dost pochybuju, že kdyby tu loď jakejkoliv pilot dostal do zaměřovače, tak by nevystřelil.“
„Pak musíme doufat, že je Ros na nějakém opravdu dobrém destruktoru,“ završil Luke a ruce si složil do klína.
„Vyrážíme!“ oznámil Kyle a aktivoval hypermotory. Hal cítil v zadu mírné cuknutí a Raven’s Claw vypálil vpřed.
* * *
„Admirále, právě jsme zachytili signál!“ křikl kapitán Freisich. Twi’lek v admirálské uniformě se otočil zády k průzoru, u kterého stál, a s rukama za zády vyrazil rázným krokem ke svému křeslu. Při vzpomínce na bitvu u Ildiru 3 se mu stále svíral žaludek. Věděl, že admirál Riddle je zkušený a tím pádem lepší velitel svých sil, než byl on. Obavy z další porážky zaháněl, byly však reálné a naprosto opodstatněné. A navíc věděl, že tato bitva bude rozhodující. Její ztrátou by nejen naprosto zdecimoval Republikové rezervy, ale také by dovolil Impériu uskutečnění jejich plánovaných akcí, ať už byly jakékoliv. Ze všeho nejvíce si teď přál, aby zde byl admirál Ackbar. Geniální velitel a vzor pro všechny republikové velitele. Okolnosti však přidělily velení poměrně mladému admirálu Deurovi a ten musí udělat vše, čeho je schopen, aby nepřítele zastavil. Za chůze začal na posádku můstku chrlit rozkazy.
„Všem lodím bojovou pohotovost. Uplatněte červený kód a držte formaci.“ Když došel až ke svému místu, otočil se a posadil. Pak zamířil pohledem na kapitána. „Zvednout štíty, všechny zbraně připravte k palbě a posádky ihned do strojů,“ kapitán přikývl a okamžitě pověřil dva důstojníky svými rozkazy. Pak už ale pohledy všech na můstku směřovaly kupředu, kde se z hyperprostoru vynořila imperiální flotila. Admirál polkl při pohledu na špici prvního hvězdného destruktoru, který se objevil. Pak se ale již plně soustředil na vedení bitvy.
* * *
Kapitán Lopak prováděl poslední propočty, pak vrhl na monitor neurčitý pohled. Čísla však nelhala. S rukou stále položenou na klávesnici se napřímil a otočil se k admirálu Riddlovi v jeho velitelském křesle. Všiml si, jak nespouští oči z nepřítele, který stál před nimi, jako obří ocelová hráz, která má za úkol zadržet velkou vodu. Kapitán se naposledy zhluboka nadechl a pak podal hlášení.
„Admirále, dokončili jsme skenování a máme přesné počty nepřátelských lodí,“ oznámil. Admirál kývl hlavou a očekával podrobnější hlášení.
„V čele flotily stojí sedm hvězdných destruktorů třídy Imperial a šestnáct moncalamarijských těžkých křižníků. Doprovod tvoří dvanáct fregat Nebulon B, sedm útočných fregat Mk.2 a jedenáct corelliánských korvet a dělových člunů.“ Riddle zpracovával informace jako by byl nějakým druhem supervýkonného počítače a začal promýšlet taktiku. Pak pohlédl ven na hvězdný destruktor, který se dostával před Tool of Vengeance.
„Ať se Saber nikam nehrne,“ řekl admirál a kývl na komunikačního důstojníka, který ihned odeslal zprávu. Pak se admirál natočil k Lopakovi. „Kdo stojí v čele flotily?“ zeptal se a podepřel si bradu.
„Je to hvězdný destruktor třídy Imperiál II, admirále. Senzory ho identifikovaly jako Sky Conqueror.“ Admirál se pousmál, pak se opět opřel do svého křesla. Takže hráz s nezkušeným inženýrem, pomyslel si. Pohlédl na ovládání holografového projektoru a aktivoval bojovou mapu. Před ním se ukázalo zobrazení bojiště s červenými a modrými trojúhelníky, menšími a většími čtverci, kroužky a tečkami. každý geometrický tvar znamenal jiný typ plavidla a barva označovala ke které straně loď patří. Červená pro rebelii a modrá pro Impérium. Modrá barva trochu zaostávala za početnější červenou, ale admirál Riddle si byl jist, že se poměr sil brzy vyrovná. Flotila Impéria přesně dodržovala stanovenou formaci. Sešikování velkých lodí do jediné linie umožňovalo efektivnější palbu na nepřítele, který se přibližoval zepředu. První loď, která by se objevila v dostřelu by zaplavila palba ze všech imperiálních destruktorů a tak by to opakovala s každým plavidlem, které by následovalo vzor toho prvního. Byla to nejúčinnější taktika pro likvidaci flotil, které jsou seřazeny za sebou a obecně se jí přezdívalo „křížení nepřátelského T“. Další vývoj tohoto stylu boje bude pak admirál řídit podle toho, jak se zachová nepřítel. Rebelská flotila byla seřazena do jiného uskupení. Pravděpodobně to byla formace Epsilon. V té jsou všechny velké lodě postaveny do mírného půlkruhu. Je to asi nejlepší způsob jak zničit nepřipraveného nepřítele, který se vynoří z hyperprostoru. Všechny menší fregaty a křižníky většinou zůstávají pozadu a vrhnou se na každou loď, která přežije smrtící palbu velkých plavidel, jako smečka vlků. Admirál Deur opět prokázal velikou neschopnost. Zvolení formace Epsilon bylo logickým tahem, ale umístil flotilu příliš daleko. Ztratil tak veškeré výhody, které mu formace poskytovala. Riddle se nebude hýbat a vyčká až co udělá Deur. Donutí ho tak změnit formaci a pravděpodobně se i vydat do útoku. Pak by měly hvězdné destruktory Impéria udělat s nepřítelem krátký proces.
„Posádky do strojů, všem lodím plnou bojovou pohotovost a připravit k palbě na můj rozkaz,“ přikázal admirál.
„Pane, máme tu příchozí komunikaci,“ oznámil komunikační důstojník, „obraz i zvuk.“
„Přijmout,“ řekl Riddle a pozoroval hologram republikového admirála, který se před ním začal téměř okamžitě skládat. Hologram se zobrazil před taktickou mapkou. Admirál ve žlutém Twi’lekovi okamžitě poznal Deura a jeho typický namyšlený výraz v obličeji, kterým ho podaroval i u Ildiru 3.
Riddle reagoval pouze úsměvem.
„Vidím, že jste si přizval přátele, admirále,“ začal Riddle.
„Oči vám ještě slouží, to je vidět. Alespoň se nemusím bát, že vás budu muset vést za ruku až vás budu zatýkat na palubě vaší lodi,“ odsekl Deur se značnou dávkou sebevědomí a drzosti. Snad si tím dodával sílu před nadcházejícím střetem.
„Kam se poděla pověstná slušnost a ohleduplnost republikových důstojníků, admirále?“
„Zlobíte se snad, že jsem vás nepozdravil?“ posmíval se Deur Riddlovi.
„Divil byste se, ale admirál Ackbar to před několika lety udělal. Ještě před tím, než mé lodě proměnily jeho operační svaz na hromadu šrotu.“
„Obávám se, že situace se pro vás poněkud změnila, admirále,“ reagoval chladným hlasem republikový velitel. Oba si vyměnili krátké pohledy. Pak přišel čas na formality.
„Nacházíte se v prostoru ovládaném Impériem. Vzdejte se, nebo budete zničeni,“ řekl Riddle. Přemýšlel nad tím, jestli je to naposledy, co tato slova vyřkl. Bylo to jakoby mu z beder odpadla veliká zátěž, ale vzala s sebou kus admirálova života. Kus života každého muže a ženy, kterému velí. Kus života, který bude těžko něčím nahrazovat. Seděl a přemýšlel o tom a nevnímal Deurova slova o tom, že pokud se mu nevzdají, tak je zničí a spoustu podobných keců okolo. V polovině věty se otočil na komunikačního důstojníka.
„Přerušit spojení,“ komunikační důstojník s velikou radostí uposlechl rozkaz a deaktivoval komunikační zařízení. Pokoušel si představit situaci, která asi nastala na můstku Sky Conqueroru a byla to celkem zábavná představa.
„Nějaké nové rozkazy, admirále?“ zeptal se kapitán Lopak a ruce sepjal za zády v typickém postoji imperiálního důstojníka. Riddle pokýval hlavou ze strany na stranu v záporném gestu. Pak se podíval na kapitána.
„Počkáme jak se zachová nepřítel. Každopádně buďte připraveni.“
* * *
„K čertu s ním!“ zařval admirál Deur ve vzteku nad Riddlovým ukončením komunikace. Byl háklivý na každou drzost a tohle už bylo prostě příliš. Vstal z křesla a snažil se vydýchat obrovské rozčarování. Pak si upravil límeček své uniformy a pohlédl dolů na důstojníky na posádkové palubě. Cítil na sobě jejich zvídavé pohledy, které okamžitě zamířily zpět ke své práci, aby se nezkřížily s pohledem svého velícího důstojníka.
„Změna formace, kapitáne,“ rozkázal Deur a podíval se směrem ke svému zástupci. „Všechny lodě se budou řídit útočným vzorcem dvanáct. Postupujte ve formaci Omega.“
„Rozkaz, admirále!“ potvrdil s trochou nadšení kapitán.
„Ehm, admirále?“ Deur se otočil směrem k původci hlasu. Senzorový důstojník u svého pracoviště se na něj díval s jistou nerozhodností v očích.
„Co se děje, poručíku?“ zeptal se admirál za chůze k jeho pracovišti. Důstojník stiskl několik kláves na klávesnici a poté natočil monitor k admirálovi.
„Před několika okamžiky jsem dokončil skenování nepřátelských lodí. Je to pouze rutinní záležitost, kterou provádím před každým….“
„Je zde snad něco, co bych měl vědět?“ zeptal se hrubě admirál, stále znechucený z rozhovoru s Riddlem. To, že si senzorový důstojník myslel, že admirál nezná jeho povinnosti mu na klidu nepřidalo. Důstojník, vědom si své chyby, rychle na monitoru zvýraznil jeden z nepřátelských destruktorů.
„Naše skenery zachytily nadměrné kolísání energie okolo tohoto destruktoru, admirále. Takové signály nejsou žádnou výjimkou a poukazují na aktivované deflektorní štíty kolem zaměřeného plavidla. Ale jak říkám, v tomto případě byla energie skutečně veliká a dokonce se překrývala s dalším vněním.“
Admirál pozorně poslouchal. Bylo vidět, že ho tyto nové informace celkem zaujaly.
„Takže loď má mnohem silnější štíty než klasické ISD…,“ přemýšlel Deur nahlas.
„Vlastně je to trochu jinak, admirále. Podle výsledků skenování jsou štíty přibližně stejně výkonné, jako klasické deflektory na těchto typech destruktorů. Možná o něco pevnější, ale toto plavidlo má tři vrstvy.“
„Takže bombardování nebude mít téměř žádný efekt. Pokud oslabíme jeden štít, naše útoky zastaví druhý a mezitím se ten poškozený dobije,“ spekuloval Deur a rozhodně se mu to nijak nezamlouvalo. Ale proč by jeden destruktor měl posílené štíty? Je na něm snad něco zvláštního? „Zjistil jste ještě něco jiného?“
„Ano, admirále. Podrobně jsem se na tu loď zaměřil a po důkladném pozorování jsem zjistil obrovské změny v konstrukci proti klasickému ISDII. Má dva iontové motory navíc a daleké skenování poukázalo na několik přídavných reaktorů uvnitř lodi. Dále tu pak je systém antén na přídi, u kterého přesně naznám účel. Ale největší hrozbu vidím ve výzbroji.“ Deur se na chvíli podíval průzorem ven. Jeho flotila se již začala přibližovat k nepříteli a on se pokusil najít onu zmiňovanou loď. Poručíkova slova jej však přinutila vrátit zrak zpět k monitoru dříve, než mohlo být jeho pátrání úspěšné. „Všechny destruktory z Riddlovy flotily jsou vybavené několika těžkými laserovými kanóny navíc, to jsme pocítili sami na vlastí kůži u Ildiru 3,“ pokračoval důstojník. Deur se na něj hněvivě podíval. „Ale tato loď, skenery ji identifikovaly jako Ravager II, má několik desítek turbolaserových baterií a laserových děl navíc. Pravděpodobně nahradily nějaké nedůležité prostory na palubě. A k tomu ještě na všech strategických pozicích jakási několikahlavňová děla, každé chráněné vlastním energetickým štítem. Nemám ponětí, co by to mohlo být za zbraně, v archivech žádné takové nemáme.“
„Zatraceně,“ zaklel admirál. Pak chvíli přemýšlel. Napřímil se a otočil ke komunikačnímu důstojníkovi. „Poručíku,“ oslovil jej, „vyšlete zprávu všem lodím. Ať se zpočátku drží dál od lodi Ravager II. Další instrukce očekávejte v průběhu boje.“
„Rozkaz, pane,“ potvrdil důstojník a začal manipulovat s komunikačním zařízením.
* * *
Takže formace Omega, přemýšlel admirál Riddle. Nepřítel se rozhodl pro klasický útočný postup. Silnější lodě jsou seřazeny na čele formace a po jejích bocích. Vrhnou se na nepřítele a spolu se slabšími plavidly, které byly ukryté za hradbou z hvězdných destruktorů a calamarijských křižníků, zahájí palbu na nepřítele. Bylo to jednoduché řešení. Riddle nyní přemýšlel o dvou možnostech, které se mu naskytly. Mohl vyrazit vpřed, čelem k nepříteli, což by značné omezilo jeho možnosti na úspěšný zásah, a v odpovídající vzdálenosti začít zasypávat republikové lodě palbou. Nebo mohl destruktory otočit o devadesát stupňů. V takovém případě by způsobil obrovské škody laserovými děly na bocích, ale vystavil by své lodě palbě po celé jejich délce. Vybavil se mu jeden z jeho rozhovorů s velkoadmirálem Thrawnem ještě z doby před Endorem. Tenkrát ještě nebyl admirálem. Dostalo se mu té cti a několik týdnů pod velkoadmirálem sloužil. Z té doby si odnesl několik nejcennějších zkušeností, které za svého života získal. Thrawn si ho celkem oblíbil a bylo to i díky jeho přímluvě, že byl Riddle později povýšen na admirála. Přemýšlel, co by si o něm dnes asi velkoadmirál Thrawn myslel. Souhlasil by s ním? Nebo by ho považoval za zrádce Impéria, který chce pouze utéct z boje. Taková myšlenka ho bolela. Ale vzpomínal na velkoadmirála kvůli něčemu jinému. Jednou mu řekl, že to nejjednodušší řešení je někdy to nejlepší. A záleží pouze na schopnostech velitele, jestli pozná, že taková situace nastala, nebo ne. Riddle se rozhodl řídit Thrawnovou radou. Nyní taková situace nastala.
„Pane, nepřítel se přibližuje a brzy se dostane na dosah našich zbraní,“ informoval ho kapitán Lopak.
„Vyřešíme to jednoduše,“ rozhodl admirál. Kapitán na něj zůstal chvíli nechápavě zírat. „Rozdělte všechny naše hvězdné destruktory do skupin A a B rovnoměrně podle palebné síly. A všechny třídy Victory ponechte ve skupině A.“
„Ano, pane,“ potvrdil kapitán. Pak se podíval na svého zástupce. „Proveďte rozdělení a zajistěte, že se každý kapitán dozví, do které skupiny spadá.“
Zástupce kapitána zasalutoval a popoháněn nedostatkem času šel okamžitě plnit své rozkazy.
„Jednoduché řešení?“ zeptal se Lopak jako přítel, ne jako podřízený.
„Jednoduché řešení je někdy to nejlepší, kapitáne. A záleží pouze na schopnostech velitele, jestli pozná, kdy taková situace nastane a kdy ne.“ Riddle se podíval kupředu. „To mi jednou řekl velkoadmirál Thrawn.“
„A já jsem rád, že jste mi tu zkušenost předal,“ odvětil Lopak a posadil se ke svému pracovišti. „Jaký bude další postup?“
„Skupina B se otočí o devadesát stupňů vpravo. Ponechte kapitánům všech lodí volnost střelby. Až se nepřítel dostane dostatečně blízko, ať pálí jak uznají za vhodné.“
„Co lodě ze skupiny A?“
„Vyčkají, až vyšlehne první výstřel. To bude společný signál pro skupinu A, aby poloviční rychlostí vyrazila vpřed a spustila palbu z turbolaserů, posléze z laserových děl.“
„Nějaké speciální rozkazy pro stíhače?“
„Jejich jediným úkolem bude krýt bombardéry před nepřátelskými stíhači. Velkých lodí ať si nevšímají a pokud je bude ohrožovat nějaká corelliánská korveta, ať ji označí bójí. Nejbližší destruktor ji zničí. Hlavním cílem bombardérů budou laserové baterie na nepřátelských destruktorech.“
„Rozumím, admirále.“
„Předejte pokyny,“ rozkázal admirál.
* * *
Čím více se k sobě obě soupeřící strany přibližovaly, tím větší strach, napětí a vzrušení vycházelo z mozku každého vojáka a důstojníka. Marcus to cítil. Dokázal rozlišit mysl každého ze statisíců zúčastněných a pečlivě si je zařadit. Z křesla na pozorovací palubě Ravageru II měl krásný přehled o všem, co se na bojišti děje. Největší pozornost však věnoval myslím, jejichž emoce se mísily dohromady a utvářely tak naprostý chaos. A chaos na bitevní pole nepatří. Velitelé flotil mají z jistého pohledu na věc štěstí, že nevnímají Sílu. Museli by také vnímat ten chaos. Jejich pohled na boj by byl jiný. Vnímali by smrt každého člověka v jejich i v nepřátelské flotile. A pokud by se tak dělo, mozek velitele by nebyl schopný řídit bitvu. Byl to konec konců jeden z důvodů, proč Jediové odmítali účast v jakýchkoliv válkách. Ať už to byla válka s Mandaloriany před čtyřmi tisíci let, nebo válka se separatistickým hnutím před dva a třiceti lety. Ale důvodů bylo samozřejmě víc. Ať už byly pro Marcuse pochopitelné, nebo ne. Teď se ale zaměřil na jednu jedinou mysl. Byla to mysl mladého republikového vojáka na palubě hvězdného destruktoru Sky Conqueror. Bylo mu devatenáct let a strach ovládal jeho mysl. Z myšlenek mu Marcus vyčetl, že je náhradník za jiného vojáka, který na jeho místě zemřel v bitvě u Ildiru 3 a toto bylo jeho první nasazení. Jmenoval se Librus Loran a pocházel z Coruscantu. Jeho mladická mysl byla neposkvrněná a strach vyvolaný tímto bojem zaplavoval jeho duši jako mor. Jako jed, šířící se krevním oběhem. Na Coruscantu měl matku i otce. Také svou mladší sestru, která nyní studuje práva na univerzitě. Jeho rodina byla velice šťastná. Nebyli sice moc bohatí, ale přesto svým dětem zaplatili studia. A pak se jejich syn, stejně jako milióny jiných chlapců a dívek po celé galaxii, rozhodl nastoupit ke službě ve flotile. Rozhodl se tak pomoci Nové republice. Nejen proto, aby zajistil lepší svět pro svou sestru i miliardy dalších lidí, žijících v míru na území Republiky, ale také proto, aby finančně své rodině pomohl. Aby ji oplatil jejich lásku a zajistil jim život v pohodlí. Od té doby jim posílá všechny peníze, které vydělá. Jeho rodina je na něj právem pyšná. Ne pro peníze, ale pro jeho statečnost. Statečnost se kterou se rozhodl jít do války. Něco podobného tkví v každém Sithovi. Není to ale statečnost, která žene do válek Sithy. Je to touha po vítězství. Jediném a rozhodujícím vítězství. Signalizace příchozí komunikace Marcuse vyrušila. Téměř úplně zapomněl, že on a Darth Nihilus jsou jedinými živými bytostmi na lodi. Na moment ho to zaslepilo a znemožnilo mu to vycítit předem, že se signalizace ozve. Jen malé zaváhání. Ale z malých se mohou stát velká. Rozhodně na tom bude pracovat a cvičit se, aby se nic podobného v budoucnu nestalo. I mistr, jakým Marcus byl, někdy udělá chybu. Ale on nechce dělat chyby. A v budoucnu si to ani nebude moci dovolit. Marcus akceptoval přijetí hovoru stisknutím náležitého tlačítka na ovládání na opěradle křesla. Objevil se hologram droida - velitele Ravageru II – se žlutými insigniemi.
„Ano, veliteli?“ zeptal se Marcus.
„Jsme na dostřel, můj pane,“ odpověděl robotickým hlasem droid a oslovil Marcuse přednastaveným oslovením.
„Palte,“ přikázal Marcus.
„Rozkaz, rozkaz!“ potvrdil droid velitel a hologram zmizel. Ravager II má se svými zbraňovými systémy téměř o polovinu delší dostřel než klasické ISDII. Ze příďového turbolaseru vyšlehla salva asi deseti zelených paprsků, nesoucích smrt. Tvrdě se zaryla do pravoboku Sky Conqueroru. Prvních šest střel štít pohltil, ale zbylé čtyři lehce prošly oslabeným místem v deflektorním štítu a proměnily jednu z turbolaserových baterií v ohnivou past. A pak Marcus ucítil, jak život mladého Libruse Lorana pohasl a zanechal za sebou pouze slabé echo, které brzy, velice brzy, zmizelo.
* * *
Palebná síla i účinnost střelby Ravageru II všechny z republikových lodí šokovala. Když viděly, proti čemu stojí, jakoby je polila studená sprcha. A to ještě neviděli všechno, co tento vylepšený destruktor dokáže. Bohužel pro ně. Když střelci zaregistrovali první palbu, začali okamžitě zběsile pálit ze všeho, co měli. Prvních několik salv sice zmizelo v prostoru, ale po několika sekundách se lodě dostaly na dostřel a mračna rudých a zelených laserových paprsků začala úspěšně dosahovat svých cílů. Přestože Ravager II admirála Riddla trochu zaskočil, jeho plán se naštěstí vyvinul dobře. Zapomněl započítat účinný dostřel nového destruktoru a když první střely této bitvy nalezli svůj cíl, bylo již pozdě na to odeslat skupině A pokyn k tomu, aby ještě moment počkaly se svou akcí, kterou právě první výstřely nastartovaly. Ale to nevadí, pomyslel si admirál. Při rychlosti nepřítele se jednalo pouze o několik sekund a to téměř nic neznamenalo. Nyní se však ocitl ve svém živlu. Uvědomil si, že bojování v bitvách a válčení s nepřátelskými loděmi, ať už byl nepřítel kdokoliv, bylo vlastně náplní jeho života a když s tím skončí, jeho život přestane mít smysl. Dalo by se to označit za jakousi nemoc z povolání, ale uklidněním pro něj bylo, že když najde pro své lidi nový, klidný domov, tak tím spíše ho bude muset bránit před všelijakou chamradí, kterou může galaxie nabídnout. Odpoutal oči a zaměřil je vpřed právě včas na to, aby viděl jak baterie turbolaserů na přídi jeho lodi zlikvidovala hlouček Y-Wingů, který se onu baterii právě chystal svými torpédy zničit.
„Lodě skupiny B ať přesměrují čtvrtinu energie ze štítů na pravoboku a rozdělí je mezi příďové, záďové a levé,“ rozkázal admirál. Letmo shlédl situaci na holografové mapce bojiště a okamžitě začal přemýšlet o nejlepším postupu proti nepříteli. „Star Storm a Imperial Glory ať už nestřílí na tu útočnou fregatu. Letí přímo za ně a až se bude otáčet, děla na pravoboku jí snadno zlikvidují. Hlavní palbu ať zaměří na ISD, které se blíží k přídi Imperial Glory.“ Admirál právě zachránil oba destruktory před možným velikým poškozením. Pokud by soustředily palbu na loď, která míří pryč od bitvy, staly by se snadným cílem pro další lodě, které by se zcela jistě přiblížily. Republika tento manévr používá velice ráda již od doby, kdy Nová republika byla pouhou povstaleckou aliancí. Umožňovalo to jejich menším a slabším lodím vcelku snadno likvidovat velké imperiální křižníky a destruktory. Loď, která přelétala nad destruktorem na sebe nalákala palbu většiny turbolaserů a díky své rychlosti dokázala častokrát i přežít. Další lodě se pak vrhly na nic netušící destruktor ze stejné strany, odkaď přilétla ‚provokatérská‘ korveta, jak ji imperiální důstojníci nazývaly.
Velkoadmirál Thrawn by jistě povstalce pochválil za genialitu takového manévru, která spočívá hlavně v jeho jednoduchosti. Kdyby tedy nebyl imperiálním důstojníkem. Těžko ale říct, jestli by to právě jeho zastavilo. Několik fregat Nebulon B a útočných fregat Mk.2 se stalo rychlými oběťmi, když vlétly přímo do zorného pole laserových kanónů destruktorů ze skupiny A. Bitva je teprve na počátku.
* * *
„Zlatá šestko, dej pozor, máš za sebou dva bandity!“ než stačil pilot X-Wingu varovat svého kolegu pilotujícího Y-Wing, smečka TIE Interceptorů rozstřílela bombardér na prach. „Sakra!“ zaklel pilot. Rychle obhlédl situaci a vědom si toho, že není téměř žádný čas na zdlouhavé přemýšlení, hlasitě vydechl. „Tak fajn, Modrý týme, vrhněte se na ty TIE Fightery a držte je dál od našich Y-Wingů. Zelená trojko a čtyřko, zaútočte na ten křižník a vyřaďte co nejvíce laserových děl na pravoboku. Budeme vás s dvojkou krýt a odlákáme jeho palbu.“
„Dvojka rozumí.“
„Trojka rozumí.“
„Čtyřka rozumí.“ Čtveřice X-Wingů se vrhla vpřed přímo proti lehkému křižníku třídy Tartan a obrovské úsilí je stálo pouze se vyhnout roji zelených paprsků, které proti nim vyslal. Zanechali za sebou Zlatý tým, skládající se z Y-Wingů, mířících k Ravageru II, aby se pokusily prorazit jeho štíty. Krytí jim poskytoval Zelený tým plný stíhaček typu A-Wing a likvidoval všechny TIE Fightery a Interceptory, které se snažily letku sestřelit. Úkolem X-Wingů bylo odlákat palbu křižníku a zničit ho. Další záplava střel z rychlopalných laserových děl ale pohltila trojku a její stroj se pod náporem obrovské energie roztrhal na tisíce částí, které zmizely v oblaku ohně. Jednička a dvojka odpálili protonová torpéda a okamžitě se stočily doleva, zatímco čtyřka zasypala levobok křižníku salvou ze svých čtyř laserů. Rychle letící zelené paprsky začaly pronásledovat jedničku s dvojkou jako bič v rukou šíleného pasáka banthů. Torpéda se mezitím zaryla pod deflektorní štíty křižníku a z baterie laserových děl na přídi udělala obrovskou trhlinu v trupu. Čtyřka se otočila a nalétla si na další útok. Vyslala několik salv laserových střel přímo k poškozenému místu. Ty prošly oslabeným štítem a zahalily podstatnou část přídě do oblaku ohně. Světla na levoboku křižníku pohasla a pilot vykřikl ve vítězném gestu.
„Tak tu obludu doděláme!“ pronesl pilot jedničky, velitel formace. Společně s dvojkou se úspěšně vyhnul spršce smrtících paprsků a vystřelily další torpéda na ochromený můstek lodi. Ten, nadále nechráněn zesláblým štítem, explodoval a odtrhl se od zbytku lodě. Další exploze následovaly v oblasti motorů, které se bez zničeného chladicího systému přehřály, a poslední mohutný výbuch poslal plavidlo definitivně do pekel. Komlinkem se neslo hlasité Jahůů a formace se seřadila do šípovitého tvaru. „Dobrá práce, hoši. Vrátíme se rychle zpátky ke Zlatým a poskytneme jim krytí,“ rozkázala jednička. Zbylí dva piloti potvrdili přijetí rozkazu a vyrazili plnou rychlostí k Ravageru II. Z trupu destruktoru nepřestávaly vylétávat ohromné paprsky turbolaserových baterií a až nekonvenčně vypadajících laserových děl. Před zlatou jedničkou přelétl poškozený TIE Bomber pronásledovaný jedním A-Wingem a X-Wingem a pod náporem další palby se rozpadl.
„Tak fajn, mládenci, naším cílem je ta turbolaserová baterie přímo před námi. Vypalte každý po třech torpédech v pětisekundových intervalech,“ rozkázal pilot zlaté jedničky s nadšením, které bylo u republikových pilotů velice časté, někdy, vzhledem k situaci, až nečekané. Byl to také jeden z důvodů, proč rebelové slavili proti Impériu úspěch v bitvě u Endoru, nebo Yavinu 4. Pilot zlaté jedničky aktivoval zaměřovací systémy a připravil se k palbě. Mezitím se do komlinku hlásily další bombardéry.
„Dvojka rozumí.“
„Trojka rozumí.“
„Čtyřka…,“ z komlinku se ozval pouze šum.
„Zatraceně, čtyřka je dole!“ vykřikla dvojka. Vedoucí pilot kvapem otočil hlavu a ještě stihl vidět trosky Y-Wingu.
„Co to sakra bylo?! Viděli jste někdo výstřel?!“ zařvala jednička a pak zahlédla střílnu s rotačními hlavněmi. Byla to zbraň, o které nebyly v archivech žádné záznamy a o které nikdo nevěděl, jak funguje, nebo k čemu slouží. Zlatá čtyřka to poznala. Stejně jako to v momentě pozná zbytek Zlaté, Zelené a Modré formace. Dva kanóny se začaly otáčet kolem své osy a než stačil kdokoliv cokoliv říci, za pomocí obrovské kadence, přesnosti a rychlosti, zasypaly střílny všechny stíhačky a bombardéry zelenou mlhou, tvořenou stovkami laserových paprsků. Žádný z letounů neměl šanci. Všichni byli roztrhání společně se svými stroji dříve, než vůbec mohli nahlásit svojí situaci. Rychlopalné lasery fungovaly dokonale.
* * *
Raven’s Claw se vynořil z hyperprostoru daleko od bitvy. Před ním bylo vidět tvary hvězdných destruktorů a menších válečných lodí. Kolem se mihotala záře nekonečného proudu zelených a rudých laserových výbojů, které způsobovaly velké, i menší exploze. To všechno Kyle, Luke a Hal viděli. Pilot –Kyle- s ničím nečekal a hned se maximální rychlostí vydal vpřed. Mířil do bitvy, ve které se střetlo několik desítek hvězdných destruktorů a jiných lodí, které by Raven’s Claw s jeho slabými štíty zničily na jeden zásah. S Kylem je však Síla a dokud se jí nechá vést, šance že vlétne nějakému TIE, nebo ISD do rány je mizivá.
„Takže,“ nadhodil Hal, „máte tušení, kde by mohl Ros v tomhle chaosu být?“ zeptal se. Jejich loď se stále přibližovala a klínovité tvary největších zúčastněných lodí, hvězdných destruktorů třídy Imperial, se stále zvětšovaly. Kyle stiskl tlačítko na středovém panelu a objevila se malá holografická mapka, zobrazující imperiální a republikové lodě. Zadal kombinaci kláves na ovládání a republikové lodě zmizely, zanechávajíce na hologramu pouze modře označené imperiální jednotky.
„Řek bych, že na jednom z nich,“ odpověděl Kyle a odkázal na veliké trojúhelníčky.
„Snažím se Rose vycítit, ale zatím se mi to nedaří. Je tam moc velký ruch v toku Síly. Chce to trochu času,“ podotkl Luke a začal se soustředit.
„Myslíte, že si nás všimnou?“ zeptal se Hal a pohledem mířil vpřed.
Kyle zakýval hlavou ze strany na stranu. „Asi ne. A i kdyby jo, pochybuju, že by jsme je zajímali.“
„Proč myslíš? Přece nejsme žádná bojová loď a obě strany si můžou myslet, že jsme nějaký sabotéři.“
„Jo, to jo, ale až si nás důkladně proskenujou, a to udělají, tak zjistí, že nejsme nic jiného než loď se třema lidma na palubě. Žádný zvláštní zbraně nebo vybavení. Pak přijde jeden výstřel sem, jeden tam a hned všichni zapomenou, že tady vůbec jsme. Vždyť to znáš,“ vysvětlil Kyle a nepřestával manipulovat s řízením energie a pumpovat všechno do motorů a štítů.
„Nebo si taky můžou říct, že jsme blázni, když se sem pleteme s takovou kocábkou,“ podotkl Hal. Kyle si všiml mírného úšklebku na Lukově tváři. Pak se otočil dozadu na Hala.
„Pozor na pusu, nebo tě vysadím,“ varoval ho a otočil se zpět. „Máš štěstí, že tu není Jan.“ Všichni tři to samozřejmě chápaly jen jako vtip. Ze strany Hala i Kyla. „Tak se všichni držte, dostáváme se do toho!“ vykřikl Kyle a oběma rukama se chopil ovládání.
* * *
Admirál Deur byl celý bez sebe nadšením. Právě ukončil spojení s Coruscantem a admirál Ackbar ho informoval, že generál Wedge Antilles je na cestě, aby mu v bitvě pomohl. Tato novina mu navrátila sebejistý výraz do tváře a umožnila mu opět vykonávat svou práci s nadšením a uspokojením. Stál vedle mapy bojiště a soustředil se na souboj dvou imperiálních destruktorů třídy Imperial a Victory s Calamarijským křižníkem a dvěma fregatami Nebulon B.
„Poručíku, chci detail,“ řekl admirál a podíval se na důstojníka u počítačové konzole naproti němu. Ten v rychlosti zasalutoval a svými vycvičenými prsty Deurův rozkaz splnil. Sektor s velkým a malým modrým trojúhelníčkem a velkým a dvěma malými červenými elipsoidy se přiblížila a zabrala celý hologram. Pak se můstek otřásl pod náporem turbolaserové palby z destruktoru před Sky Conquerorem. Několik důstojníků popadalo a poplašná světla začala rudě pulzovat. Admirál se rychle podíval vpřed. Nepřátelské ISD se rychle přibližovalo a jeho příďové baterie nepřestávaly se soustředěnou palbou na jeden jediný cíl: Sky Conqueror. Destruktor se přibližoval, jakoby se chtěl své oběti podívat do očí. Deur rychle přešel k centrálnímu průzoru a záhy zjistil, proč nepřítel tak manévruje. Jeho podezření bylo veliké, ale ještě si ho musí ověřit.
„Důstojníku!“ zakřičel na prvního člověka na můstku, kterého viděl. Žena středního věku u počítačové konzole sebou trhla a postavila se do pozoru, přestože venku zuřila bitva. „Co je to za loď?“ zeptal se rázně a tvrdě. Důstojnice se ihned v téměř posvátné ústě a respektu z Twi’lekaovi reputace zabořila do klávesnice a identifikovala ISD. Když se dopátrala výsledku, vloudil se jí na tvář neurčitý výraz a podívala se k admirálovi.
„Je to Tool of Vengeance, admirále,“ oznámila mu a hned se vrátila zpět ke své původní práci. Admirál sevřel dlaně v pěst a otočil se k imperiálnímu destruktoru. Jen počkejte, admirále Riddle, mám pro vás malé překvapení, řekl si polohlasem Deur a ďábelsky se zakřenil.
Malé překvapení bylo již na cestě k bitvě.
„Kapitáne Friesichu, převeďte patnáct procent energie z motorů do předního štítu a palbu z baterií dvacet šest až čtyřicet jedna zaměřte na strategické pozice na Tool of Vengeance. Soustřeďte se hlavně na zbraňové systémy. Nechci aby ten barbar udělal na mé lodi jediný další škrábanec.“ Sotva to Deur dořekl, můstek se opět otřásl, tentokrát opakovaně. Salvy z příďových turbolaserů na Tool of Vengeance překonaly štít svého republikového protějšku a z míst, kde prorazily trup destruktoru, se vyvalily sloupce ohně a do prostoru vylétly zbytky oplášťování.
„Uzavřete poškozené sekce!“ křikl někdo za admirálem. Pravděpodobně to byl hlavní lodní inženýr, ale teď není čas na to to zjišťovat.
„Palte!“ přikázal Deur.
* * *
Raven’s Claw prolétal bojištěm a za tu chvilku, co byl v křížové palbě, už měl několikrát na mále. Turbolaserové paprsky létaly mnohem blíže, než by si Kyle přál, ale důležité bylo, že loď ještě nebyla zasažena. Její cíl byl již určen. Luke si byl stoprocentně jistý, že Ros se nachází na palubě těžce vyzbrojeného destruktoru, který počítač Raven’s Claw identifikoval jako Ravager II. Luke vycítil přítomnost Marcuse Anunda a počítal s tím, že kde je Marcus, tam bude i Ros. Přesto ho ale znepokojovalo, že samotného Rose vycítit nedokázal. Kyle loď několikrát za sebou prudce vychýlil z kurzu, aby se vyhnul troskám fregaty Nebulon B. Kolem prolétlo několik laserových střel z A-Wingu a pak lodí otřásla rána. Kyle se praštil do hlavy o hlavní panel, který začal zuřivě blikat a vydávat nepříjemné pískavé zvuky. Jejich nepříjemnost však nespočívala v jejich hlasitosti, ale v jejich příčině. Tou nebylo Kylovo čelo, nýbrž dva TIE Fightery, které se jim pověsily za krk a zuřivě je ostřelovaly.
„Sakra!“ vykřikl Kyle a poslal svou loď téměř na místě střemhlav dolů a doufal, že se jich nepřítel pustí. Nepustil. Kolem kokpitu prolétly další zelené střely, jejichž další zásah do zádi by Raven’s Claw asi jen těžko snášel.
„Já myslel, že se na nás vykašlou!“ vyhrkl Hal.
„Jo, já taky, hochu, ale jak vidíš, nevykašlali.“ Kyle zuřivě manipuloval s ovládáním a využíval každé příležitosti k tomu, aby se vyhnul palbě, nebo se imperiály pokusil setřást. A v duchu se modlil, aby na sebe nepřilákal další TIE. Pak další výstřel urval parabolickou anténu na zádi.
„Zatraceně!“ vykřikl Kyle ještě hlasitěji než před tím. „Moje loď!“ Navedl Raven’s Claw přímo do přestřelky mezi imperiálním a republikovým ISD.
Pro něj bude snadné vyhnout se turbolaserům. Pro piloty TIE snad ne. „Fajn, tak se všichni držte,“ pobídl Kyle Luka a Hala, kteří Kylův osobní souboj s Impériem jen mlčky sledovali. Malá loď se vrhla mezi dvě skály. Prolétla kolem iontových motorů Star Stormu a protáhla se pod vstupem do hangáru. Pod turbolaserovou baterií se zvedla a zamířila přímo proti Forest Lady, republikovému destruktoru. Raven’s Claw se nacházel mezi dvěma sloupci zeleného světla, kterými nepřetržitě létaly laserové paprsky sem a tam. Pak Kyle zvedl čumák své lodi a prolétl přímo před můstkem ISD. Na tvář se mu vloudil mírný úsměv a pomocí externích kamer zkontroloval na hlavním panelu situaci za lodí.
„Sithspit,“ zaklel Kyle. Drželo se ho pět TIE Fighterů. Průletem kolem destruktorů si skutečně moc nepomohl. „Kde je Republika když jí potře…“ najednou se před nimi objevila letka A-Wingů a plnou rychlostí na ně nalétla. Smrtící palba z malých stíhaček znamenala konec pro každého, kdo Raven’s Claw pronásledoval. Kyle se usmál, tentokrát šiřeji a více sebejistě. „Díky, A-Wingu,“ řekl do komlinku a bylo mu jedno, jestli ho slyší i Impérium.
„Nemáte zač,“ ozvalo se v odpověď. Kyle opět zamířil přímo k Ravageru II. Let skrz místo, které by se dalo označit za nejnebezpečnější místo ve vesmíru, nepočítáte-li právě explodující supernovu, nebo smrtící sevření černých děr ve Chřtánu, poblíž Kesselu, byl všechno, jen ne klidný. Sice se za Raven’s Claw nepověsila už žádná další stíhačka TIE, ale cílená palba z imperiálních lodí, hlavně křižníků třídy Tartan, nebyla rozhodně příjemná a v několika případech mohl Kyle děkovat pouze Síle za to, že laserový paprsek, nebo protonové torpédo neroztrhalo jeho loď na kusy. A s ní i jeho, Hala a Kyla. Určitou kompenzací mu bylo sestřelení několika TIE Bomberů, které se chystaly napadnout republikovou fregatu Mk.2. Pomocí rychlého reflexu se pak Kyle ještě vyhnul tomu, co zbylo z křižníku třídy Tartan a před ním se objevil Ravager II.
„Tomuhle já říkám kocábka,“ nadhodil Hal a pozoroval, jak těžké laserové kanóny na pravoboku Ravageru II rozstřílely Calamarijský křižník. Každý zásah energetickým paprskem z obřího děla na palubě ISD znamenal pro republikový křižník těžké poškození a proražení trupu, na některých slabších místech, která již nebyla chráněna štíty, dokonce i průstřel celé lodní konstrukce. V několika okamžicích se křižník rozlomil a pohřbil posádku, která se nezachránila v únikových modulech, nebo se nestačila izolovat v neporušených místnostech, v nekonečném vesmíru.
„Dobře, tak zaparkujem,“ řekl Kyle a zamířil k hangáru. Pod břichem ISD se zastavil a navedl Raven’s Claw do jeho útrob. Loď prošla modravým silovým polem a Kyle ji posadil na nejbližší místo, které k tomu bylo vhodné. Podstavce pro TIE Fightery, Intercceptory a Bombery byly kompletně zaplněny. Letky z Ravageru II se boje neúčastnily a skoro to vypadalo, jako by se šetřily pro jinou bitvu. Kromě základních typů TIE zde byly také TIE Advanced a tři letky TIE Defenderů, celkem dvanáct strojů. Po celém velkém hangáru byla spousta beden se zásobami, vybavením a vším možným, co jen pro plný chod destruktoru člověk potřebuje. Zdálo se, že zásoby ještě nebyly přemístěny do skladovacích prostor a zde čekají, až tak někdo učiní. To bylo ale třem Jediům jedno. Jejich úkol byl jasný a se zásobami neměl vůbec co dělat. Přistávací packy se dotkly podlahy a motory vysadily. Kokpit se otevřel a z něj vyskočili tři rytíři Jedi, každý se světelným mečem v ruce, připraveným k aktivaci.
* * *
Sky Conqueror a Tool of Vengeance do sebe nepřestaly zběsile pálit ze všeho, co měly k dispozici. Škody, které si navzájem způsobovaly byly zatím malé a rovnoměrné. Oba faktory se ale měly změnit v okamžik, kdy dostane Riddle svou loď do palebného pole své speciální výzbroje: těžkých laserových děl po bocích destruktoru. Tyto zbraně již Deurovu loď málem zničili jednou a republikový admirál na ně neměl dobré vzpomínky. Tool of Vengeance, stále se pohybující proti svému protějšku, začal mírně měnit kurz. To nemohl Deur dopustit. Bylo načase jednat a přemýšlet takticky. A to byl asi ten největší problém. Takže, jak má zabránit hvězdnému destruktoru v tom, aby se otočil? Pálit do motorů? Z takového úhlu? To ne. Zničit nepříteli stabilizátory a znemožnit mu tak manévrovat? Zničit mu jich všech dvě stě, nebo kolik jich vlastně má? To také ne. Je potřeba přemýšlet jednoduše. Na žádné složité plány není čas. Nepřítel chce docílit toho, aby dostal svou loď vedle Deurovi lodi. Aby mohl vypálit z děl. Takže pokud nepřítel přijde o děla, přijde i o svou největší výhodu. Teď už asi nic lepšího nevymyslí a pokud by to admirál přeci jen ještě zkoušel, pouze by ztrácel drahocenný čas, který může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou.
„Kapitáne Friesichu,“ řekl admirál, „soustřeďte palbu z iontových kanónů na ty těžké laserové baterie na levoboku. Až bude štít dostatečně oslabený, zničte střílnu turbolasery. A pospěšte si. Pokud bude Riddle rychlejší, může z toho být obrovský malér.“
„Ano, pane!“ řekl spěšně kapitán a okamžitě začal předávat rozkazy střílnám. Zbraňový důstojník koordinoval palbu a určoval nový cíl pro iontové kanóny. Admirál Deur se přesunul k průzoru a sledoval výsledky svého jednání. Byl celý napjatý z toho, jestli byl jeho rozkaz správný a znemožní Tool of Vengeance zaútočit, nebo jestli udělal chybu, na kterou Riddle čekal. Tu chybu udělal.
* * *
„Připravte se!“ rozkázal droid, velitel skupiny, svým jednotkám. Otočil hlavu na druhou stranu. „Připravte se!“ opakoval svým robotickým hlasem. Útočná jednotka zaujala obrané pozice v místnosti, která spojovala postranní východ z hangáru s hlavní chodbou, která vedla po celé délce lodi až k hlavnímu turbovýtahu na zádi. Bitevní droidi měly zastaralé laserové pušky připraveny k palbě a mířily na ocelové dveře, kterými zčista jasna pronikla modrá čepel světelného meče. Ta začala vyřezávat do tlustých bezpečnostních dveří kruhový vchod. Několik kapek roztavené oceli dopadlo na zem a začalo chladnout a tuhnout, měníce svou barvu z jasně žluté zpět na metalově šedou. Náhle čepel zmizela, kus oceli bez prodlení vylétl ven a zavalil dva bitevní droidy, kteří nestihli zareagovat. Zbytek droidů, zmatený z toho, co se vlastně teď přihodilo, zamířil pohledy zpět k otvoru. Učinil tak ale pozdě na to, aby se zachránil, nebo splnil své rozkazy: zastavit vetřelce za každou cenu. Ze dveří se za ten malý moment stačily vysoukat tři Jediové s aktivovanými světelnými meči. Bojové jednotky začaly okamžitě střílet, ale ironií bylo, že laserové paprsky určené k zahubení tří lidí, znamenaly konec pro ty, kteří je vystřelili. Modrá, žlutá a zelená čepel několika hbitými švihy střely odrazily a destrukci završily útokem na zbytek nepřátel. Ani ne za půl vteřiny stál Luke, Kyle a Hal v kouřících součástkách, které dříve byly bitevními droidy, postrachem klonových válek. Jediové neopakovali chybu, kterou udělaly droidi a nemrhali časem. Rozběhli se ke dveřím vedoucím na hlavní chodbu a v doufání, že nebudou stejně bezpečnostně uzamčeny, Kyle aktivoval panel na zdi. Nebyly. Ocelové dveře se otevřely a umožnily rytířům Jedi vejít na rovný úsek chodby, po jejíchž stranách bylo několik ocelových dveří, stejných, jakými právě vešli. Prostor byl prázdný.
„Tak na jakou stranu?“ zeptal se Hal. Luke se rozhlédl a s překvapením zjistil, že pohled Kyla i Hala směřuje na něj.
Zdvihl obočí a ukázal na sebe rukou, ve které nedržel, již deaktivovaný meč. „Já?“ zeptal se.
„Byl jsi přece na Chimaeře, ne?“ vysvětlil Kyle.
„To ano, ale nehledal jsem můstek, ale vězeňské podlaží. Navíc, tahle loď je úplně jiná,“ bránil se Luke.
„Tak prostě půjdeme směrem na záď. Pochybuju, že by se ta chodba někde stáčela,“ navrhl Hal.
„To zní jako plán,“ souhlasil Luke.
„Tak jdeme,“ řekl Kyle a vydal se směrem k zádi, následován Lukem a Halem.
* * *
Admirál Riddle pozoroval Sky Conquerora, jak útočí na laserové kanóny na jeho vlajkové lodi. Přestože věděl, že jich zcela určitě několik ztratí, pozoroval dění s klidem. Admirál Deur se Riddlovi postavil a ukázal, že se nebojí a nemá z mnohem zkušenějšího velitele, jakým Riddle byl, respekt. Ztráta dvou nebo tří děl za prožití momentu, kdy bude tento vzpupný Twi’lek pokořen, rozhodně stojí. Přesto však nechal všechny baterie na levoboku admirál evakuovat. Nestojí o zbytečné ztráty na životech. Tím se možná od Deura odlišuje. Jeho neschopnost, která by vyústila v zoufalou touhu Riddla porazit, by možná stála životy spousty lidí. Zbytečně. Nezemřeli by v boji za svou vlast, nýbrž v boji za ego jejich velitele. A takový boj Riddle neuznává. Žádný správný velitel by neměl. Krev je prolévána v bitvě. A je jí proléváno příliš na to, aby se tak dělo ještě pod taktovkou nějakého nezkušeného admirála, který staví sebe nad všechny své podřízené. Pozoroval, jak Sky Conqueror ostřeluje levobok Tool of Vengeance a zkoušel si představit, o čem Deur přemýšlí. Zcela určitě je pyšný na to, jak Riddla převezl. Zhatil jeho plán tím, že zničí jeho smrtící zbraně. A už se dívá do budoucnosti, jak bude přebírat všechna možná vyznamenání za porážku admirál Alexandra Riddla. Směšná představa. Ale každý velitel je jednou mladý a nezkušený. Deur měl prostě jen tu smůlu, že narazil na imperiálního velitele s letitými zkušenostmi a ne na flotilu pirátů s nulovou morálkou a organizací, jako se to stalo mnoha jiným admirálům Nové republiky. Osud si ale nevybírá. Admirál zvedl pravý koutek úst a při všem tom přemýšlení a představování si se uchechtl. Teď je ale čas na boj, ne na nějaká mentální cvičení.
„Kapitáne,“ oslovil Riddle Lopaka, „dejte signál letce Gama a Delta. Ať ihned vyrazí.“
„Ano, admirále,“ řekl Lopak a začal vysílat smluvený signál.
„A začněte pálit na Sky Conquerora vším, co na levoboku máme, ať přitáhneme jejich pozornost co možná nejvíce.“ Tool of Vengeance byl už v polovině délky Deurovi vlajkové lodi. Ta nepřestávala pálit na laserová děla. Dvě už byla zničena, ale třetí a čtvrté, ovládané dálkově z můstku, začala pálit na příď republikového destruktoru. Jejich palba byla nasměrována na horní část klínovitého trupu a neměla způsobit žádná těžká poškození. Skutečným účelem bylo oslabit v daném místě deflektorní štíty, aby bombardéry z letek Gama a Delta mohly ničit trup a nezdržovaly se prorážením štítů. Bombardéry se vynořily u přídě Sky Conqueror a neohrožovány palbou z turbolaserů, které se soustředily na Tool of Vengeance začaly systematicky ničit destruktor. Než si Deur uvědomil svou chybu, více než dvacet TIE Bomberů svrhlo bomby a vystřelilo protonová torpéda. A hned se připravilo na další nálet. Svržená munice, která skoro naráz explodovala, schovala asi tři sta metrů destruktoru v oblaku namodralých energetických vln a dešti tisíců ocelových částí trupu. Vzduch v částích lodi, které byly těžce poškozeny, se téměř okamžitě vznítil a obrovský požár se začal šířit útrobami lodi a sžírat ji zevnitř. Zlikvidovaná příď se odtrhla od lodi a v podobě zdeformovaného kusu oceli, který vypadal, jako by ho rozžvýkalo obří rypadlo, se začal od destruktoru vzdalovat.
„Tak ho dodělejte,“ pobídl Riddle celý můstek. „Střelci ať se vrátí na svá místa u děl na levoboku.“ Pochroumaný destruktor by už neměl pro imperiální ISD představovat žádný problém. A také by nepředstavoval, nebýt děsivých okolností. Okolností, které admirál Riddle nepředpokládal. Okolností, které radikálně převrátili rovnováhu sil na bojišti ve prospěch Nové republiky.
„Admirále, senzory pro daleký průzkum na Ravageru II zachytily aktivitu v hyperprostoru! Míří sem objekt masivních rozměrů!“ hlásil kapitán Lopak.
„Flotila?“ zeptal se okamžitě Riddle a vymrštil se ze svého křesla.
„Ne, admirále. Je to jeden objekt. Pravděpodobně hvězdný destruktor. Velice brzy vystoupí z hyperprostoru.“ A pokud skenery pro průzkum dalekého vesmíru nelhaly, bude admirál Riddle postaven před skutečně těžkou zkoušku.
* * *
Kyle běžel jako první, meč aktivovaný. Kousek za ním byl Hal a poslední běžel Luke. Vnitřní ochrana lodi byla trochu tužší, než očekávali. Laserové věže, nástražné miny, elektrická podlaha, prostě vše, co by každého vetřelce dokonale zastavilo. A do toho ještě armáda bitevních droidů. Ale tito vetřelci nebyli obyčejní. Byli to Jediové, odhodlaní udělat cokoliv, aby se dostali k hlavnímu turbovýtahu a našli svého přítele. Na křižovatce chodeb je překvapila další četa droidů a tentokrát dobře připravených. Uprostřed byl rozložený E-Web, obsluhovaný dvěma droidy a další droidi byli postavení v obraných pozicích. Než Kyle stačil rozdýchat několika set metrový sprint, zpestřený spoustou přestřelek a překonáváním úseků, kam byl do podlahy veden elektrický proud, E-Web zahájil palbu a on musel odrazit několik prvních střel, než ho vystřídal Hal. Brzy však byli zaměstnání všichni tři, protože bratříčkové a sestřičky E-Webu, které ve svých rukou třímali bitevní droidi, rozhodně nechtěli zůstat pozadu a následujíce svého ‚velkého bratra‘ začali vypouštět na Jedie smrtící laserové paprsky. Několik droidů bylo zasaženo svými vlastními střelami, ale tato taktika začala být velice obtížná, protože se mechaňáci uměli velice dobře krýt. Nezbylo než použít Sílu. Luke v momentě, kdy nebyl tolik zaneprázdněn blokováním střel vyzdvihl E-Web do vzduchu a i s jeho obsluhou ho odhodil několik desítek metrů dál. Kyle pak kvapně sáhl pro jeden z granátů, které měl pověšené na opasku a poslal ho proti droidům jako proti kuželkám. Když pípání přešlo v hlasitý táhlý tón, světélko na tepelném detonátoru se rozsvítilo žlutě. Okolí pak následovalo jeho vzoru a vzalo sebou i zbylé bitevní droidy, kteří shořely na prach.
„Ještě pár takovejch překvapení a možná se zadejchám,“ utrousil Kyle.
„Hlavně zachovej klid a nech se vést Silou,“ poučil ho Luke a podíval se na svého přítele. Pak se opět všichni tři rozběhli, přeskočily šrot, který z droidů nadělal Kylův granát a pokračovali dál hlavní chodbou.
* * *
Zděšení v očích veškerého imperiálního personálu bylo veliké a pochopitelné. A také bylo pravým opakem nadšení osazenstva republikových lodí, které by bez pořádné posily s pořádným velitelem již dlouho nepřežilo. A obojí nyní vyskočilo z hyperprostoru. Admirál Riddle se však snažil zděšení vyvarovat. Ostatně jako všech emocí. Ne bitevním poli jsou pouze přítěží a ztěžují veliteli taktické myšlení. Nyní musí využít drtivé převahy, kterou si vytvořil v průběhu bitvy, proti drtivé převaze nepřítele, která právě vyskočila z hyperprostoru. Než však mohl cokoliv podniknout, objevil se na můstku hologram generála Wedge Antillese. Veterán z dob rebelie měl na sobě koženou bundu, přehozenou přes uniformu a ruce v bok.
„Hovoří generál Antilles z paluby republikového superdestruktoru Lusankya,“ oslovil Riddla, „tímto vás vyzývám k okamžité kapitulaci.
Deaktivujte zbraně, sklopte štíty, všechny stíhačky a bombardéry povolejte zpět. Pokud naše požadavky nesplníte, zahájíme palbu a zničíme vás.“ Takže SSD dorazilo. Zajímavé. Vypadá to, že admirál Pellaeon dělá Republice mnohem menší potíže, než admirál Riddle očekával. Nemělo by ho to překvapovat, ale následky Pealleonovy neschopnosti jsou dost nepříjemné, jestli by se tak dalo odvelení superhvězdného destruktoru nazvat.
„Promiňte Lusankyo, ale vaše požadavky splnit nemůžeme. Admirál Riddle, konec.“ Admirál ukázal na komunikačního důstojníka a naznačil mu, aby spojení uťal. Ten to udělal. Teď je čas na přeskupení sil. Admirál si zběžně prohlédl mapku, na které se objevil obří červený trojúhelník, který znázorňoval více než dvanáctikilometrovou pýchu imperiálního loďstva, nyní v rukou povstalců. Promnul si bradu mezi palcem a ukazováčkem levé ruky a hlasitě vydechl. „Nové rozdělení flotily,“ oznámil. „Všechny destruktory třídy Victory se postarají o zbytek Deurovy flotily. ISDčka zaútočí na Lusankyi a zaměří se hlavně na zbraňové systémy. Čím méně jich bude mít, tím méně škod nám způsobí,“ rozkázal Riddle. Přešel ke svému křeslu a posadil se. Vypusťte všechny TIE, které v hangárech zbyly a dejte jim rozkaz zničit veškerou stíhací a bombardovací podporu, kterou Lusankya vypustí. TIE Bombery podpoří naše lodě v útoku.“ Kostky jsou vrženy, pomyslel si Riddle. Pozoroval, jak se Tool of Vengeance otáčí čelem k SSD. „Přesměrujte energii do předního štítu. Nechci, aby klesla pod padesát procent.“ Přestože byl superdestruktor těžkým soupeřem, počet destruktorů, které Riddle měl by jeho palebnou sílu, s trochou velitelského umění a také štěstí, měly překonat. „Křižníky zůstanou vzadu a podpoří Victory v jejich boji. Ať jsou ale připraveny k okamžitému přesunu k nám.“ Riddle vydal poslední rozkaz a nové bojiště bylo zformované. Nyní zbývá jediné: vyhrát bitvu, nebo zajistit přežití co možná nejvíce imperiálního personálu.
* * *
„Díky Síle, že jste dorazil, generále,“ řekl hologram admirála Deura. Byl rušený a plný statiky. To bylo způsobené těžkým poškozením, které stačil Riddle Sky Conqueroru nadělat. „Já…jsem nepřítele podcenil. Budu se snažit tu chybu neopakovat. Samozřejmě vám okamžitě předávám velení celé flotily,“ řekl Deur a sklopil oči.
„Vážím si vaší upřímnosti, admirále, ale teď na ní není správná doba,“ řekl generál Antilles z můstku Lusankye. „Oba se musíme soustředit na bitvu. Nařiďte svým lodím, aby zaútočily na nepřítele, který vás momentálně ohrožuje. Vypadá to, že destruktory Victory jdou po vás. ISDéčka přenechejte nám.“ Deur zasalutoval a hologram zmizel. Wedge založil ruce a otočil hlavu k muži v uniformě Nové republiky s šedivými vlasy a vousy. „Kapitáne, nařiďte start všem letkám. Bombardéry musí zaútočit na imperiální destruktory a pokusit se zničit generátory štítu. Pokud nebudou chránění, zničíme je mnohem dříve. Stíhači je budou krýt,“ kapitán přikývl a vydal rozkaz.
„Generále, právě jsme přijali zprávu ze Sky Conqueroru. Vypadá to, že v imperiální flotile je nějaký druh extrémně odolného destruktoru třídy Imperial II. Flotile se zatím nepodařilo překonat jeho štíty,“ oznámil komunikační důstojník. Wedge se nehnul z místa, pouze natočil hlavu k důstojníkovi.
„Identifikujte ho.“
„Skenery ho identifikovaly jako Ravager II, generále. Vyznačím vám ho na monitoru i s dostupnými technickými údaji.“ Ravager, přemýšlel Wedge. Pak se otočil a přešel před hlavní obrazovku svého pracoviště. Cestou dal pokyn hlavnímu inženýrovi, aby šel s ním. Oba si začali prohlížet plán lodi.
„Vypadá to na trojité štíty, generále. Napájené několika generátory. Motory jsou posílené a výzbroj,“ inženýr se nahnul blíže k monitoru a opřel se podstavec s klávesnicí, „je také posílena. Je tu spousta turbolaserů navíc. A také nějaký druh těžkých kanónů na bocích lodi plus neznámý druh zbraní rozmístěných na strategických pozicích. Píše se tu, že jsou to protistíhačkové rychlopalné kanóny s téměř stoprocentní úspěšností sestřelu.“ Wedge kývl hlavou. Pak se otočil ke kapitánovi.
„Kapitáne, ať se stíhači a bombardéry nepřibližují k lodi identifikované jako Ravager II,“ doplnil rozkaz.
„Generále, vypadá to, že podobné druhy těžký děl se nacházejí na všech imperiálních destruktorech. Nemohu zatím tvrdit jak budou účinné, ale zpráva od admirála Deura tvrdí, že dost,“ dodal inženýr.
„Rozumím,“ řekl Wedge. „Asi to brzy zjistíme sami.“ Popošel dopředu a ruce sepjal za zády. „Zaútočte na hvězdné destruktory a zaznamenávejte souboj s Ravagerem II.“ nařídil Wedge. „Pokud je tak silný, jak Deur tvrdí, musíme najít nějakou slabinu, kterou ho dostaneme,“ dodal polohlasně sám pro sebe.
* * *
Hal udělal elegantní výpad a vyřadil tak posledního bitevního droida, který jeho a jeho přátele ohrožoval. Skupinka už byla u hlavního turbovýtahu a Kyle se ho snažil otevřít. Klasické metody nepomohly a proto teď leží ovládací panel na zemi a Kyle se hrabe v drátech. Kdyby tady byl Artoo, bylo by to jednodušší. Hal naposledy obhlédl situaci za nimi a pak se otočil ke Kylovi.
„Tak co?“ zeptal se ho.
„Vydrž, hned to bude,“ uklidnil ho Kyle. Hal ale po té poznámce moc klidný nebyl. Znal Kyla. Když se v něčem vrtá tak dlouho, obvykle bude práci muset dokončit někdo jiný. Jako nedávno s levou tryskou na Raven’s Claw. Hal zkřivil obličej.
„Neměl bych se na to podívat?“ zeptal se. Kyle téměř okamžitě a ochotně souhlasil. Vstal od spletence kabelů a různých jiných součástek a pustil Hala, aby se k tomu skrčil. Tahle jemná technika prostě není jeho obor.
„Nejradši bych ty pitomý dveře vyříznul,“ utrousil Kyle.
„Dobrej nápad, Kyle a nahoru bysme šplhali po zdi, viď?“ řekl Hal.
„No jo, vždyť sem nic neřek,“ několik vteřin bylo ticho a Kyle s Lukem se rozhlíželi kolem. Pak uslyšeli nepatrné cvaknutí a Halův vítězný výkřik.
Dveře turbovýtahu se otevřely a v kabině bylo asi deset bitevních droidů, kteří okamžitě začali střílet. Hal nestihl nic jiného, než se bleskově odvalit za roh a zachránit se tak před jistou smrtí. Pak jen sledoval elegantní práci Kylova a Lukova meče. Když zazněl poslední výstřel, na podlahu kabiny turbovýtahu se sesunul kovový šrot.
„Co jsem posledně říkal o překvapení?“ poznamenal s úsměvem Kyle, pomohl Halovi na nohy a botou odstrčil zbytek robotické paže, která bránila dveřím v zavření. Všichni tři nastoupili dovnitř a Hal se podíval na hlavní panel. Do očí ho praštilo podlaží označené jako ‚pozorovací paluba‘.
„Od kdy mají imperiální hvězdné destruktory pozorovací palubu?“ zeptal se.
„Od doby, kdy s nima lítaj megalomaniaci a uzurpátoři, jako je Anund,“ odpověděl Kyle a nastavil pozorovací palubu jako cíl cesty turbovýtahu.
„Krásná volba slov,“ pochválil Luke Kylův slovník ještě před tím, než se ocelové dveře zavřely a kabina zamířila vzhůru.
* * *
Můstek Tool of Vengeance se zachvěl, personál však zachovával rozvahu a chladnou hlavu.
„Admirále, štíty na pravoboku jsou na šedesáti procentech,“ oznámil kapitán Lopak. Destruktory již byly natočené bokem k nepříteli a nepromrhaly ani sekundu času, kdy mohly střílet.
„Převeďte energii ze záložního zdroje.“
„Admirále, baterie na pravoboku hlásí nedostatek munice,“ oznámil zbraňový důstojník. Na rozdíl od klasických turbolaserů nejsou laserová děla napájena energií ze sítě, ale municí jsou veliké energetické články, které se po několika výstřelech vybijí a je nutné je nahradit. „Zbývá jim pouze na pět minut nepřetržité střelby.“
„Nechte přemístit munici z baterií na levoboku. Ať si vezmou, kolik je potřeba,“ rozkázal Riddle. „Jak si stojí zbytek flotily?“
„Pane, naše Victory úspěšně útočí na zbytky republikové flotily, ale ty stále kladou velký odpor,“ řekl kapitán Lopak. Pak se ozvala dunivá rána a destruktor před Tool of Vengeance zmizel v modré tlakové vlně, způsobené explozí hlavního reaktoru. Rozpadl se na několik menších částí.
„Zatraceně!“ zaklel Riddle. „Jejich bombardéry útočí na generátory štítu. Ať sem okamžitě přiletí všechny Tartany a chrání naše destruktory!“ rozkázal admirál. „Převeďte energii z turbolaserů na levoboku do baterií na pravoboku.“ Impérium zaplavilo Lusankyi přívalem laserových paprsků a štít obřího superdestruktoru začal konečně slábnout. Na několika místech již nemohl dále trup lodi chránit a masivní laserové baterie na Riddlových destruktorech konečně začaly SSD likvidovat. „Maximální palbu na tu baterii v sektoru tři.“ Rozptýlená palba z hvězdného destruktoru se začala soustředit na laserovou baterii superdestruktoru a v několika okamžicích ji proměnila v kouřící trosky. Můstkem Tool of Vengeance se pronesl hlasitý výkřik. „Soustřeďte se na slabá místa ve štítu Lusankye,“ rozkázal admirál a otočil se k Lopakovi. „Jak si stojí Ravager II?“ zeptal se.
„Můstek hlásí, že loď neutrpěla žádné vážnější poškození, admirále. A podařilo se jí poškodit Lusankyi na několika místech.“
„Výborně, pokračujte v boji. A pošlete všem lodím Impéria zprávu,“ řekl Riddle „připravte se na můj rozkaz okamžitě povolat zpět všechny stíhačky a bombardéry a udělat krátký skok kamkoliv. Místo setkání bude v mlhovině Carida přesně v místech, kde se nacházela planeta.“
„Ano, admirále,“ potvrdil Lopak. Riddle se pak otočil zpět k bitvě. V mlhovině budou v bezpečí před skenery Nové republiky a pokud se všechny lodě dostaví přesně na určené místo, nebude problém se pomocí vysokofrekvenčního vysílače kontaktovat.
* * *
Dveře turbovýtahu se otevřely a z kabiny vystoupili tři rytíři Jedi. Nacházeli se na pozorovací palubě Ravageru II. Před nimi byl můstek, široký tak aby se vyhnuly dvě osoby. Ten vedl na ostrůvek tvaru elipsoidu, ve kterém byly dva otvory. To vše ohraničené nízkým ocelovým zábradlím. Z ostrůvku vedly široké schody nahoru na vyvýšené místo s masivním otočným křeslem. Kyle, Hal i Luke ihned poznali v postavě, která stála vedle křesla Rose. Byl k nim otočený zády, ale jistě věděl, kdo právě přišel. Stejně jako to věděl Marcus Anund sedící v křesle. Jediové se vydali vpřed. Kyle a Luke šli vedle sebe, Hal za nimi. Když došli až na ostrůvek, Kyle zůstal uprostřed, Luke šel vlevo a Hal vpravo. Chodidlo dal na nízké zábradlí a prohlížel si masivní sochy, které byly po stranách místnosti. Pak jeho pohled sklouzl dolů, do hluboké propasti, na jejímž dně zářily paprsky iontových motorů. Protože si ve výškách zrovna neliboval, otočil hlavu zpět směrem ke znovuzrozenému Sithovi a Anundovi.
„Vítám vás,“ ozvalo se z křesla. Pak se otočilo a v něm sedící Marcus Anund vstal a urovnal si plášť. „Věděl jsem, že se ještě setkáme, Skywalkere.
„Víme všechno o Darth Nihilusovi, Anunde,“ řekl Hal a podíval se starci do očí. „Chceme jenom zpět Rose, pak můžete letět kam chcete.“ Kyle se na něj chtěl otočit a zeptat se ho, co to sakra říká, ale pak ucítil, jak Luke kývá hlavou ze strany na stranu. Uklidnil se a uvědomil si, co Luke a Hal chtějí. Ten kluk v sobě má duši diplomata. Pak se ale otočil i Ros, tedy jeho tělo, a všichni tři Jediové zažili šok. Jeho oči byly úplně černé, jakoby mu někdo do sítnice napustil jed. Nepochybně známka ovládnutí temnou stranou. V Kylovi to začalo vřít.
„Váš přítel se už nevrátí,“ řekl Nihilus, „jeho tělo je teď moje.“
„To je pouze tvůj názor, Nihilusi,“ opáčil Anund a ignoroval Nihilusův šokovaný pohled. Chtěl se ho zeptat, proč tak mluví? Chtěl mu připomenout, že bez něj se do Neznámých regionů nedostane a ze všeho nejvíc se mu chtěl pomstít za všechno, co si za tu dobu k němu dovolil. Než však mohl cokoliv říct, Anundův hlas ho zastavil. „Jsi tak naivní. Už dávno jsem si z tvého mozku přečetl vše, co potřebuji. Myslíš, že bych se tebou nechal ohrozit? Myslíš, že bych byl tak hloupí a oživil tě ve tvé plné Síle? A myslíš si, že bys mě dokázal porazit, i kdybych tak hloupý skutečně byl?“ Marcus zvedl hlas a probodl Nihiluse pohledem. Jediové jen nevěřícně přihlíželi a čekali, co se stane. „Celá tisíciletí Sithům nešlo o tvé vzkříšení. Chtěli pouze to, co já nyní mám. Vím co mám hledat. Vím, kde to mám hledat a vím, jak se k tomu dostat. A ty sám jsi nyní strůjcem tvého osudu. Pokud nechceš být zapuzen, měl by jsi ukázat, co umíš, jinak se Ros Tak Elvor vrátí ke svým přátelům.“ Tohle byla ta chvíle. Teď Darth Nihilus buď zvítězí, zničí Jedie a pomstí se Anundovi. Nebo bude poražen a stejně jako před čtyřmi tisíci lety zmizí. Ale jeho Síla bude žít dál. Chtěl něco říct, ale Marcus sáhl pod plášť a vytáhl rukojeť světelného meče. Hodil ji Nihilusovi, který ji chytil a ihned se připravil k souboji. Nestačil ale ani zbraň aktivovat a společně s Kylem a Halem byl uchopen obrovskou Silou, které nemohl ani jeden z nich vzdorovat. Náhle sebou tři těla trhla a vymrštila se zpět do otevřené kabiny turbovátahu. Kyle dopadl jako první a přistání na hromadě součástek rozhodně nebylo příjemné. Za ním vletěl do kabiny Hal, praštil sebou o zadní stěnu a Darth Nihilus jím o tu samou stěnu praštil podruhé, když mu přistál na hrudníku. Marcus mávl rukou a kabina se zavřela. Na pozorovací palubě zůstal pouze on a Luke Skywalker. I on věděl, co právě Marcus udělal. Vzkříšený Darth Nihilus nebyl stejně silný jako před čtyřmi tisíciletími. Jeho mysl byla oslabena a nyní Luke ví proč. Anund se chce s touto vylepšenou lodí vydat do Neznámých regionů, místa plného záhadných sil a překvapení. Informace o tom, jak se tam dostat skrýval ve své hlavě Darth Nihilus a bylo méně obtížné tyto informace získat, když byl Nihilus oslaben. Co chce ale Anund hledat, to zůstává velkou neznámou. Luka se zmocnil strach o své přátele. Věděl, cítil, že se cosi stalo a Darth Nihilus, sithský lord má svou Sílu zpět. Budou Kyle a Hal dost silní, aby vzdorovali? Dokáží Nihiluse porazit a navrátit zpět Rosově duši jeho tělo? Nezbývá než důvěřovat Síle a věřit ve své přátele. Luka ale čeká další souboj s ještě mocnějším protivníkem. A obává se jeho výsledku. Ať už bude odcházet jako vítěz, nebo bude poražený.
* * *
„Přesuňte Rudé a Zelené do sektoru osm,“ Wedge stál u centrálního průzoru a pozoroval, jak Riddlovy lodě ničí jednu turbolaserovou baterii za druhou, „převeďte energii do štítu na pravoboku,“ pak můstkem otřásla dunivá rána a rozsvítila se poplašná světla „a zničte konečně to ISD v sektoru devatenáct!“
„Pane přišli jsme o třicet procent zbraní na pravoboku,“ oznámil zbraňový důstojník. Kapitán přistoupil zezadu k Wedgovi.
„Integrita trupu v na palubách třicet jedna až čtyřicet pět klesla pod sedmdesát procent.“ Zatraceně, pomyslel si Wedge. Lusankya je dost vážně poškozená. Mnohem vážněji, než by si Wedge přál a ještě více, než původně očekával. Admirál Riddle představoval se svými destruktory mnohem větší sousto, než se zdálo. Ale o to více bude chutnat, až se s ním Wedge vypořádá. Hlavně nesmí propadnout panice a zachovat si rozvahu. Vzpomněl si na jedno dechové cvičení, které ho naučil Luke. Vždycky, když byl nervózní, moc mu pomohlo. Luke mu říkal ‚buddhovo břicho‘. Wedge se několikrát nadechl a zhluboka vydechl. Malinko přivřel oči a soustředil se, aby ho alespoň ten krátký moment nic nerozptylovalo. Po několika ‚buddhových břiších‘ se cítil mnohem lépe a uvolněněji. Takhle se může koncentrovat na bitvu. A přestože je Riddle zjevně zkušeným velitelem, mnohem zkušenějším, než je Wedge, může se ho pokusit něčím překvapit a jedním tvrdým úderem na slabé místo nepřítele bitvu vyhrát.
„Kapitáne,“ oslovil šedivého muže za sebou, „zásoby munice do těch děl na imperiálních lodích nemůžou být nekonečné. A pokud jim munice začne docházet, pravděpodobně ji budou přemisťovat z baterií na jejich levoboku,“ kapitán přikývl na souhlas. Dobře věděl, že pokud by nepřítel pálil z turbolaserů, ty zásoby by skutečně nekonečné byly. Ale i on četl hlášení admirála Deura z bitvy u Ildiru 3. Z toho vyplývalo, že laserová děla na Riddlových destruktorech používají specifickou munici.
„Dobře,“ Wedge kývl hlavou, založil ruce a podíval se na nepřátelské lodě. „Povolejte všechny lodě z flotily admirála Deura a dejte jim rozkaz zaútočit na Riddlovy destruktory z druhé strany. Bez munice do děl budu jejich jedinou výzbrojí turbolasery.“
„Ale co ty Victory destruktory, se kterými bojují? Přeci je nenechají jen tak odletět a přepadnout ze zálohy jádro celé jejich flotily.“
„Máte pravdu, kapitáne. Odvolejte bombardéry, které měly za úkol útočit na generátory štítů a pošlete je přímo proti nepříteli. Měli by určitě několik destruktorů vyřadit a to dá našim lodím dostatek času k útoku.“
„Ihned se o to postarám, generále,“ řekl kapitán a odešel ke komunikačnímu důstojníkovi. Jste dobrý, admirále, říkal si Wedge v duchu. Ale ani já nejsem tak špatný.
* * *
Nihilus chytil Kyla pod krkem a s obrovskou silou v paži s ním praštil o stěnu kabiny. Kyle se snažil z mocného sevření všelijak vyprostit, ale všechny pokusy byly marné. Nihilus ho pustil, až když ho Hal kopnul do zadní strany kolena o on se v něm prolomil. Kyle neváhal, uchopil Nihilusovi hlavu a kopl ho do ní kolenem. Když se ho chystal kopnout do druhého kolena, Nihilus bleskurychle uhnul a kopancem do zad poslal Kyla proti zadní stěně kabiny. Hal, stojící za Nihilusem, se rozpřáhl a uhodil ho pěstí do žeber. Nihilus zakašlal, hned se ale otočil a zblokoval další mladíkův úder. Zkroutil mu ruku a otočil ho zády k sobě. Volnou rukou ho uchopil za vlasy, Hal vykřikl, ale byl umlčen ranou do zdi. Kyle se mezitím vzpamatoval z tvrdé rány. Zapraskal prsty a přiskočil k Nihilusovi zezadu. V tomhle je přece nejlepší, říkal si. Pěstní souboj se Sithem nemůže prohrát. To by se každé ráno proklínal až do konce života. Dal loket Nihilusovi před krk, a dlaní druhé ruky chytl zápěstí té první. Vyvinul takový tlak na Nihilusovo hrdlo, jaký mu jen jeho bicepsy dovolovaly. Pak použil Sílu a dodal svým svalům extrémní sílu. Praštil s Nihilusovým tělem o zem, znovu ho uchopil a mrštil s ním na ovládací panel. Ten se aktivoval a kabina výtahu se rozjela. Hal si Silou přivolal zbytek paže bitevního droida a uchopil ho jako kyj.
„Hlavně ho tref,“ poznamenal ve spěchu Kyle a stále pozoroval Nihiluse, který již stačil vstát a otřít si krev z obličeje. Pohledem propichoval oba Jedie a jakoby si vybíral, na koho se má vrhnout dřív.
„Kyle, co když tím ublížíme i Rosovi?“
„O to bych se teď nestaral,“ odpověděl Kyle jak nejrychleji dovedl, protože viděl, jak Nihilus opět útočí. Připraven na fyzický útok si ani neuvědomil, že Nihilus ovládá Sílu a když ho s ni uchopil pod krkem, bylo pozdě. Kyle se chytl za hrdlo a bez přísunu kyslíku přemýšlel, jak se bude proti tomuhle bránit. Hal se napřáhl, ale než mohl Nihiluse praštit přes obličej, odhodil ho Silou a praštil s ním o pravou stěnu kabiny. Kyle využil momentu nepozornosti, přitáhl si kus droidova těla a vrhl jej proti Nihilusovi. Ten nestačil zareagovat a když mu přistál kus kovu v obličeji, Kyla pustil.
„Drž se zpátky, hochu,“ řekl Kyle a ukázal Halovi, aby se schoval za ním. Ten tak ihned udělal. Kyle si z opasku odepnul vibronůž a přehodil si ho v dlani tak, že čepel směřovala dolů. Postavil se do bojového postoje a připravil se k útoku. Když Nihilus viděl ozbrojeného Jedie, široce se usmál.
„Tss, a já si myslel, že Jediové uznávají fér boj,“ utrousil vysměvačným tónem. Kyle udělal výpad, ale Nihilus se úspěšně uhnul. Následovalo několik útoků ostřím zbraně, se kterými měl už co dělat a při dalším výpadu chytil Kyla za ruku se zbraní. Ten ho hbitě z otočky kopl patou do břicha a když jeho stisk povolil, pořezal mu zápěstí. Nihilus vykřikl a kopl Kyla do hrudníku. Ten zavrávoral, ale udržel se na nohou. Už se chystal znovu zaútočit, když se kabina zastavila a dveře se otevřely. Toho Nihilus nedbal a plný zlosti se vrhl na svého protivníka. Nesoustředil se na nic jiného, než na skolení Kyla. Tok Síly, který jím náhle projel ale jeho plány zhatil a on odlétl několik desítek metrů a dopadl na velitelskou lávku můstku. Můstek. Udělal kotoul dozadu a vstal. Natáhl ruku a přivolal si světelný meč, který ležel v kabině pod nohama Jediů, jejichž zbraně už byly aktivované. Počkal, až přejdou k němu a pak svůj meč zažehl.
* * *
„O co vám jde, Marcusi?“ zeptal se Luke a díval se Anundovi do očí s nadějí a bez jakékoliv známky bojechtivosti. Byl Jedi a jeho trénink a ideál ho učily zachovat klid v jakékoliv situaci. Protože pouze s klidem se dá i bezvýchodná situace vyřešit mírovým způsobem. A s klidem je Síla.
„Vše již bylo řečeno, mladý Jedi,“ řekl Mracus a sestoupil po schodech dolů. „Chystám se s vědomostmi, které mi Darth Nihilus poskytl, odletět se svou lodí do Neznámých regionů a hledat objekt veliké Síly. Kromě mnoha jiných věcí.“
„Ne, pokud vás Nová republika zastaví,“ oponoval Luke.
„Nestihnou to. Mají plné ruce práce s admirálem Riddlem a než stihnou prostřelit štíty na této lodi, budu již daleko odsud. A v hluboké podstatě ani nevidím důvod, proč by mě měli chtít zastavit,“ vysvětlil Marcus a nepatrně se usmál.
„Letíte sám?“ zeptal se Luke a nepokračoval v zajímavé, ale momentálně zbytečné konverzaci o tom, co je správné a co není.
„Ano, sám.“ odpověděl Marcus a ochotně přistoupil na Lukův přístup věci.
„Co uděláte s námi?“
„Nechám vás bezpečně odletět,“ vysvětlil Marcus a v jeho hlase nebyla znát žádná zrada, nebo přetvářka.
„Mluvíte, jako by jste věděl, jak souboj mých přátel dopadne.“
„Můj učitel mi jednou řekl, že se Silou je možné vše. Byla to jedna z nejdůležitějších lekcí mého života. Se Silou dokážu vidět i do budoucnosti.“
„Ano, vím o té schopnosti. Můj…učitel mi o ní také říkal.“
„Mistr Yoda,“ vzpomínal Marcus. Luke se na něj zvědavě a tak trochu překvapeně podíval. Již při jejich posledním setkání se o Yodovi a Benovi zmínil.
„Vy víte o kom mluvím?“ Když to Luke dořekl, uvědomil si, že Marcus byl Jediem ještě za doby Staré republiky. Jistěže zná Yodu.
„Yoda byl nějaký Čas i mým učitelem. naučil mě několik užitečných věcí o světlé straně Síly,“ odpověděl Marcus.
„Já myslel, že na světlo a temnotu nevěříte,“ nadhodil Luke.
„Jistě že věřím, Luku. Jen je nerozlišuji.“
„Říkal jste, že budete v Neznámých regionech něco hledat,“ změnil Luke téma rozhovoru. „V souvislosti s Darthem Nihilusem jsem si prostudoval historii.
Vím, že on hledal Dartha Revana.“
„Darth Revan byl jedním z nejmocnějších Sithů, které tato galaxie zplodila. A on odešel za určitým cílem. Něčím, co ho přitahovalo a nedalo se tomu odolat. Ta věc, ať je to cokoliv, je i mým cílem.“
„Některé zdroje tvrdí, že odešel bojovat s hrozbou, kterou by nezastavili ani Jediové. Že šel bojovat za Republiku.“
„To se přeci nijak nevylučuje. Tím poutem mohla být válka, stejně tak jako cokoliv jiného.“
„Proč mi to všechno říkáte?“
„Protože galaxie nebude v bezpečí, ani po skončení války. Přijde jiná hrozba. A jak jsem již předeslal, Republika bude potřebovat silné rytíře, aby se s tou hrozbou vypořádala,“ Marcus pootočil hlavu a založil ruce, „a já doufám, že Jediové budou po mém odchodu o něco silnější.“ Marcus přistoupil k Lukovi. „Tato galaxie je raněná. Krvácí z ran, které ji způsobila válka mezi Republikou a Impériem. A stále krvácí z ran, které ji způsobily události dávno minulé. To vše zanechává echo v Síle. A stejně tak, jako to zraňuje galaxii, tak to zraňuje i Sílu. To není dobré pro Jedie, Sithy, ani pro mě. Luku, tvůj řád může tento chaos ukončit. Může navrátit rovnováhu do galaxie a jednou provždy uzdravit rány, které poskvrňují Sílu již tisíce, desetitisíce let.“ Luke se mu podíval do očí. Myslel to upřímně a jeho slova dávala smysl
„Jste velice zajímavý člověk, Marcusi,“ řekl Luke. Marcus se pousmál.
„Tebe, i tvé rytíře čeká ještě spousta zkoušek. Možná se někdy vrátím a podívám se na výsledky vaší práce. Poté možná pochopíte, že váš pohled na Sílu nebyl tím pravým.“ Než stačil Luke cokoliv říct, oslepil ho oslňující záblesk světla. Upadl do hlubokého spánku a promlouvala k němu pouze Síla. Marcus Anund, možná Jedi, možná Sith, ale spíše obojí, ho nechal žít. A naučil ho několik důležitých lekcí. Možná, že to, co o Síle říká, je pravda. Možná, že světlo v sobě skrývá slabost, stejně tak jako temnota. Možná, že Síla je opravdu jedním jediným celkem, který se nedá rozdělit, ani v mysli Jedie a jakým směrem se s ní jeden ubírá, záleží pouze na jeho povaze, nikoliv na Síle. A až se Marcus Anund vrátí, možná, že všem otevře oči a přinese s sebou pravé učení, které odhalí všechna tajemství, která zůstávala skryta. Ale ten čas je ještě daleko. A dokud galaxie nebude připravená na takovou radikální změnu, bude muset zůstat pod ochranou rytířů, kteří využívají Sílu k dobru, straní se temnoty a uctívají světlo. Lukovi se stále nesla hlavou poslední Marcusova slova, která vyřkl, ještě než ho uvedl v hluboký spánek. Ros Tak Elvor stále žije ve svém těle. A pouze za pomoci skutečné Síly ho právě ty dokážeš přivést zpět. Silnějšího, připraveného čelit zkouškám, které mají přijít. Ty jsi prvním z nových rytířů Jedi, on je první z osvícených.
* * *
Admirál Riddle seděl ve svém křesle a trochu netrpělivě sledoval mapu bojiště. Kapitán Lopak, sedící u svého pracoviště nalevo od Riddla dělal totéž. Jejich zraky mířily k tomu, co zbylo z Deurovi flotily a nyní se ve spěchu otáčelo proti hradbě imperiálních destruktorů ostřelujících Lusankyi.
„Vypadá to, že nám to sežrali, admirále,“ řekl kapitán a otočil se k Riddlovi.
„Ano. Musím ale uznat, že generál Antilles není vůbec špatný velitel,“ odpověděl Riddle. „Jsou turbolasery na levoboku připraveny?“
„Stanice hlásí plnou bojovou připravenost, admirále,“ ohlásil zbraňový důstojník.
„Dobrá,“ Riddle kývl hlavou, „palbu zahajte na můj rozkaz. Kapitáne, co dělá nepřítel?“
„Letky Y-Wingů přestaly s bombardováním a mění kurz, admirále. Stíhači zůstali bránit Lusankyi před našimi TIE Bombery.“
„Dejte signál všem našim destruktorům, ať se připraví k intenzivní palbě,“ rozkázal Riddle. „Poručíku?“ řekl a otočil se na senzorového důstojníka.
„Nepřítel se seřadil do několika vln a míří plnou rychlostí proti našim Victory destruktorům,“ řekl, spíše vykřikl, senzorový důstojník, „první letky právě přelétají!“ Riddle se otočil k centrálnímu průzoru a pozoroval, jak se Y-Wingy ženou přes, pod a mezi jeho destruktory. Počkal ještě dvě vteřiny a pak vydal rozkaz.
„Všem bateriím: Pal!“
„Palte, palte! Intenzivní palbu soustřeďte do sektoru tři,“ rozkázal zbraňový důstojník a komunikační důstojník vyslal rozkaz ostatním lodím. V momentě rozpoutají hvězdné destruktory opravdové peklo, ze kterého nebude úniku.
* * *
Když se první Y-Wingy, jejichž úkolem bylo zastavit Riddlovy destruktory třídy Victory, které útočily na Deurovu flotilu, přehouply přes hřbety ISD, Wedge poznal, že se dopustil obrovského kiksu. A bylo již pozdě jej napravit. Jediné, co mohl udělat bylo…
„Zpátky! Ať se bombardéry okamžitě vrátí!“ zavelel Wedge a popošel několik kroků k centrálnímu průzoru. „Křižníky musí ihned zastavit a bránit se imperiálnímu útoku!“ Shlédl bojiště a zamrazilo ho, když viděl bojové piloty v kokpitech bombardérů, uvězněné v neprostupné palbě turbolaserů. Měl jsem tam být s nimi, pomyslel si. Nahromadily se v něm emoce a on věděl, že nesmí připustit, aby ovlivnily jeho jednání. Musí však přemýšlet rychle. Znovu se podíval, jak spousta Y-Wingů mizí v ohnivých koulích. Přichází o jeden ze svých trumfů. Bez bombardérů a výzbroje na pravoboku bude téměř bezbranný. Teď není čas na zdlouhavé přemýšlení o taktice a o tom, co mohlo být, kdyby svou chybu neudělal. Situace je taková a nedá se již vzít zpět. Ale dá se změnit. Wedge se otočil a v přívalu zodpovědnosti vykročil ke svému křeslu. „Deaktivujte motory a převeďte veškerou přebytečnou energii do štítů na pravoboku,“ rozkázal za chůze. „Důstojníku,“ řekl a otočil se na senzorového důstojníka, „palba z jejich turbolaserů na levoboku je příliš intenzivní. Museli odněkud přečerpat energii. Proveďte důkladný sken nepřátelských destruktorů a najděte mi to oslabené místo. Spěchejte,“ důstojník okamžitě začal nastavovat senzory na potřebné parametry. Pokud je na Riddlových lodích v důsledku nedostatku energie nějaká slabina, musí na ní udeřit! posadil se do křesla a napjatě vyčkával. Podíval se na svůj monitor a zjistil, že zbylé Y-Wingy jsou zpět a pokračují ve svém útoku na hvězdné destruktory. Celkové ztráty však činily sedmdesát procent. Zatracení imperiálové, řekl si Wedge. Věděl, že musí udeřit buď teď, nebo se bitva vyhrotí do extrémů, které si ani nezkoušel představit. Už chtěl zakřičet na důstojníka a zeptat se, kde jsou sakra ty výsledky. Ten ho ale předstihl.
„Zadní štít! Energie zadních štítů na všech jejich destruktorech klesla pod třicet procent!“ oznámil důstojník.
„Soustřeďte veškerou palbu do oblasti motorů!“ křikl Wedge na celý můstek. Pokud se jim podaří prorazit nepřátelské štíty a způsobit masivní poškození dříve, než bude ochrana opět posílena, můžou vyvolat u cílových lodí explozi motorů, která by zničila celou loď. „Palte vším, co máme!“
* * *
Nihilus ustoupil až k centrálnímu průzoru. Po lávce ho následoval Kyle s Halem, který šel kousek za svým mistrem. Přesto však jeho, Kylovy ani Nihilusovy pohledy nesklouzly ze svých oponentů. Nihilus před sebou nechával krvavou stopu, která mu vytékala z rány na ruce. Zastavil se asi metr před průzorem a podíval se na své zranění, které mu způsobil Kyle svým vibronožem. Zkroutil obličejové svaly v hněvivou grimasu a pomocí Síly ránu sevřel a srazil krev na povrchu, čímž krvácení zastavil. Pak se opět podíval na Kyla. Jeho zlost byla teď ještě větší. Za tu drzost, kterou si dovolil, zaplatí. Nikdo se nedotkne Dartha Nihiluse, aniž by za to dlouze a bolestivě pykal. Ani Anund ne.
„Rosi, bojuj s tím,“ řekl Kyle a trochu tím Nihiluse překvapil. „Vím, že tam vevnitř pořád jseš a nevzdáváš to. Tak bojuj a vykopej toho hlupáka ze svýho těla!“ Nihilus se zasmál. Vlnu zlosti, kterou v něm Katarn vyvolal tím označením nakonec překonala jeho ubohost, která za úsměv rozhodně stála.
„Co to slyším, statečný rytíři Jedi? Doprošuješ se snad, aby tvůj souboj vybojoval někdo, koho už stejně nikdy neuvidíš?“ reagoval na to Nihilus a na zem vyplivl poslední krev, kterou v puse ještě měl po rvačce v kabině turbovýtahu. „Tvá ubohost a slabost mě nepřestává udivovat. Když si myslím, že hlouběji klesnout nemůžeš, vždy mě překvapíš tím, že to dokážeš.“ Nihilus si odfrkl. „Jste všichni stejní.“
„Jedinej, kdo je tu ubohej, jseš ty, Nihilusi. Jen se na sebe podívej,“ řekl Kyle.
„Co tím myslíš?“
„My ‚ubožáci‘ máme aspoň vlastní tělo a nemusí nás při životě udržovat Síla. Jsi na ní závislý a bez ní nejsi nic,“ řekl Hal a protáhnul si krční obratle ze strany na stranu, což bylo provázeno ostrým křupnutím.
„Váš přítel se už nikdy nevrátí. Jeho tělo je teď mé a jeho duše existuje jen jako skvrna v Síle. I kdyby jste mě zabili, toto tělo zemře navždy se mnou.“
„Ještě uvidíme,“ opáčil ihned Kyle a hluboce se nadechl. To bylo pro Nihiluse něco jako popud k útoku. Protočil svůj meč v ruce a umístil jej vysoko vedle hlavy v postavení formy číslo VII. Kyle ani Hal ji dobře neznali. Jenom z Lukových vyprávění. Jejich formy II, kterou používal Kyle a IV, se kterou bojoval Hal, jim budou muset vystačit. Kyle naznačil útok, ale když viděl Nihilusovu rychlou a smrtící reakci, udělal kotoul a bleskově se postavil zpět na nohy za svým soupeřem. Nihilusův útok jen o kousek minul Hala, který využil momentu, kdy Nihilus odkryl svou hruď, a zaútočil. Jeho meč ale skončil na rudé čepeli. Bylo ohromující, s jakou rychlostí a Silou Nihilus dokáže reagovat. Jestli je pravda, že jeho Síla je nyní obnovená v plném rozsahu, mohl by to být soupeř nad síly dvou rytířů Jedi. Ale takové přemýšlení je nežádoucí. Uprostřed souboje způsobuje nesoustředěnost a pouze napomáhá tomu, aby se stalo reálným. Kyle se rozmáchl a čepelí mířil Sithovi na hlavu. Trefil však pouze vzduch, když Nihilus ustoupil a postavil se nalevo od centrálního průzoru. Měl tak oba své soupeře před sebou. Meč držel nyní pouze v jedné ruce a prsty té druhé pokynul Jediům, aby zaútočili. Kyle i Hal tak učinili téměř současně. Jejich útoky byly vedené shora a oba byly zablokované čepelí rudého meče. Na moment byly zbraně zaklesnuté, ale Nihilus zatlačil a prudce oba odhodil nazpět. Protiútok přišel okamžitě. Nihilus vpadl mezi oba rytíře a rovnoměrně je oba zasypával tvrdými a nekompromisními útoky. V několika chvílích měli štěstí, že již nebyli mrtví. Hal švihl mečem po Nihilusově hlavě, ten se skrčil a jílcem svého meče ho praštil do podbřišku. Hal padl na jedno koleno, popadl se za břicho a snažil se chytit dech. Kyle věděl, že životy obou jeho studentů závisí v tuto chvíli na něm. Toto vědomí mu dodalo Sílu a odhodlání. Buď uspěje, nebo v tomto souboji zemře. Nihilus se k němu okamžitě otočil, ale jeho série útoků byla pohlcena hbitou Kylovou obranou. Nihilus se otočil a kopl skrčeného Hala do obličeje. Ten prolétl vzduchem a přistál na podlaze posádkové paluby mezi droidy-piloty, kteří si všímali pouze své práce a ničeho jiného. Kyle v nestřeženém momentě udělal totéž s Nihilusovým kolenem. Ten se zhroutil k zemi, a v kleče musel odvrátit Kylovi rychlé útoky, posílené mírným hněvem. Znakem temné strany. Ani Kyle není perfektní Jedi. Občas mu to ale může pomoci zvítězit. Nic není černobílé. Nihilus udělal salto vzad a jen tak tak se vyhnul dotírající modré čepeli. Skončil zpět na lávce a jeho soupeř k němu okamžitě přiskočil a zahájil další protiútok. Nyní přišel na řadu skutečný souboj s meči. Šerm obou soupeřů byl poznamenaný zkušeností a jeho elegantnost byla pošpiněna pouze zlobou, která se v něm skrývala. Nihilus měl ale navrch. Smrtelná kombinace mocné formy číslo VII a perfektního ovládnutí temné strany Síly z něj činily extrémně nebezpečného protivníka. Na druhou stranu, Kyle zvládá svou formu číslo II výborně a to, že není na Síle závislý tak, jako Nihilus mu umožňuje přemýšlet trochu reálněji. Perfektně dokáže využívat svého okolí k tomu, aby mu v souboji napomohlo. To dokázal již v kabině turbovýtahu, kdy tomuto Sithovi názorně předvedl, že ani Síla občas nedokáže vzdorovat dobře mířené pěsti. Ale jak dokáže nyní Kyle vzdorovat nepříteli, naplněnému obrovskou Silou, hněvem a pomstychtivostí?
* * *
Další ohlušující výbuch a otřes. Admirál Riddle se opřel o opěradlo svého křesla a otočil se ke kapitánu Lopakovi.
„Co je s tím štítem?“ zeptal se mírně zvednutým hlasem. Snažil se však zachovat si klidnou hlavu. Neustále si to v duchu opakoval. Klidná hlava a rozvaha je to nejdůležitější.
„Úplně jsme deaktivovali zbraně na levoboku a veškerou energií kompenzujeme oslabené štíty na zádi a pravoboku, ale neustálá hustá palba z Lusankye nám to komplikuje, admirále.“
„Nejdříve zvedněte energii do záďových štítů,“ rozkázal Riddle. „Jejich útoky směřují na motory. Pokud nás zasáhnou a štít nebude…“ přerušila ho další rána a otřes. Pak před nimi zmizel hvězdný destruktor Imperial Glory v modrém záblesku tlakové vlny. Silná palba ze superdestruktoru roztrhala iontové motory a exploze hlavního reaktoru sebou vzala celou loď a s ní i dalších, téměř čtyřicet tisíc, věrných členů Riddlovi flotily. „Pohněte s těmi štíty,“ vyzval Riddle kapitána. Opět se opřel do křesla a dlaní si podepřel bradu.
„Chytrý tah, generále,“ řekl si pro sebe, „velice chytrý. Takové podcenění vašich schopností již nebudu opakovat.“
„Nějaké nové rozkazy, admirále?“ zeptal se zbraňový důstojník.
„Pokračujte v palbě na zbraně Lusankye. Zničili jsme jich dost, ale její arzenál stále stačí na to, aby nás všechny zlikvidoval,“ důstojník přikývl. Pak Riddle zaměřil pohled na trosky Imperial Glory a na chvíli zapřemýšlel o ztracených životech. Ale jen na chvíli. Bitva stále pokračuje a její výsledek není jistý.
* * *
Můstek hvězdného destruktoru Ravager II zářil jasnými světly světelných mečů. Zvuky souboje se rozléhaly a vyplňovaly každé zákoutí velké místnosti. Kyle a Nihilus pokračovali v zuřivém souboji a dávali do něj vše. Každá trocha energie v jejich svalech a každý ždibec Síly, který koloval v jejich žilách, soustředili k poražení svého soka. I když to každý dělal jiným způsobem. Kyle po další sérii tvrdých útoků odkopl Nihiluse zpět a využil té chvilky, aby alespoň z části ustálil svůj dech. Nihilus byl ale na nohou dříve, než by si Kyle přál. V momentě na něj opět mířila rudá čepel a Kylův modrý meč měl co dělat, aby stačil útok odrazit. Souboj pokračoval a Kyle ustupoval směrem k pracovišti navigačního důstojníka. Skrčil se a vyhnul se útoku na hlavu. Rychle se schoval za droida s modrými insigniemi a chytl ho zezadu pod krkem. Zpoza něj zaútočil a kovové tělo použil jako kryt. Robotické co?! bylo brzy umlčeno Nihilusovým mečem, který droida zbavil hlavy. Pokračoval v útocích a ve chvilce rozsekal droida na součástky. Kyle pustil to, co ještě držel v ruce a kousek ustoupil. Nihilus ale použil Sílu a všechen šrot z droida vymrštil proti Jediovi. Kyle se sice stačil vyhnout největším kusům, ale spousta menších ho zasáhla do břicha, hrudníku a hlavy a on se skácel k zemi. Modrý meč se deaktivoval a napůl omráčený Kyle se držel za hlavu v místě, kde ho do ní v plné síle zasáhl droidův motivátor. Nihilus se usmál a několik sekund si Kyla prohlížel. Obešel ho a s mečem stále aktivovaným se zastavil napravo od něj. Pak se přikrčil a podíval se mu do obličeje.
„Nemohlo to skončit jinak,“ řekl tiše. Pak se nahnul ještě blíž. „Opravdu jste si mysleli, že mě dokážete porazit? Jen vy dva?“ Kyle se mu podíval do tváře. Hlava ho bolela jako střep a každý pohyb byl velice nepříjemný. Několikrát za sebou se zhluboka nadechl a pak se pokusil promluvit.
„To ne,“ vyloudil ze sebe. „Ale věděli jsme, že se ti dokážeme postavit. Beze strachu a bojovat za správnou věc.“
„Boj za správnou věc je relativní pojem,“ řekl Nihilus. „Řekni, myslíš si, že když mě Vyhnanec před čtyřmi tisíci lety porazil na orbitě Telosu, tak bojoval za správnou věc? Myslíš si snad, že záchranou té planety přede mnou ji zachránil od utrpení, které ji čekalo v následujících letech?“
„O jakým utrpení to mluvíš?“ zeptal se Kyle a sundal si ruku z hlavy. Dlaň měl od krve a čelo ho pálilo jako oheň. Nihilus vstal.
„Utrpení. To je to jediné, co tě v životě ještě čeká,“ řekl vyšším hlasem. Protočil si meč v ruce a dlouze se napřáhl. Pak svou zbraní švihl směrem ke Kylovi, ale zastavila ho žlutá čepel Halova meče. Nihilus se rychle otočil k Jediovi, stojícímu vedle něj. Z obličeje mu dokázal vyčíst odhodlání a odvahu. Držel svou zbraň pevně v obou rukách a probodával Nihiluse pohledem. Žlutobílá záře, která vznikala kontaktem obou mečů byla oslepující. „Jsi odvážný, chlapče,“ řekl Nihilus. „Ale myslel jsem, že už ses poučil.“
„Učím se pomalu,“ odpověděl Hal a zatlačil na svou zbraň. Donutil tak Nihiluse několik kroků ustoupit.
„Hale, chytej!“ zakřičel Kyle a hodil svému studentovi, který mu právě zachránil život, svůj meč. Hal ho okamžitě aktivoval. Pevně stiskl obě rukojeti a obešel Kyla zleva. Chtěl Nihiluse odlákat dál od svého mistra, který by byl v jakékoliv situaci nyní zranitelný. Oba soupeři se navzájem chvíli pozorovali a zkoumali.
„Vypadá to skoro, jakoby byli Jediové nesmrtelní,“ řekl Nihilus.
Hal zakroutil hlavou ze strany na stranu. „Ne,“ řekl, „to jenom Sithové nedokáží dotáhnout svoji práci dokonce.“
„Tu chybu nebudu opakovat.“ Nihilus zaútočil několika rychlými útoky, ale Hal je dokázal zablokovat. Boj se dvěma meči je technicky náročný a pokud ho využívá nezkušený šermíř, spíše mu ublíží, než pomůže. Hal ale není špatný šermíř. Alespoň si to o sobě myslí. Stále měl ale v paměti, jak se choval, než se událo vše kolem Rosova propadu temné straně. Byl namyšlený a sebevědomý. Myslel si, že je silnější než Ros a když ho pak na Alangaru tak snadno porazil, uvědomil si svou pošetilost. Pošetilost, která ho málem stála život. A jak řekl Nihilus, dotažení práce dokonce je chyba, kterou on již nebude opakovat. Hala mohl zabít už dvakrát. Na Alangaru a nyní na můstku Ravageru II. Pokud teď prohraje, pouze Síla by ho mohla zachránit. Další útoky světelného meče ho vyvedly z krátkého přemýšlení. Ne však z jeho soustředěnosti. Hal z otočky zaútočil oběma meči a mírně Nihiluse vyvedl z rovnováhy. Hal nepřestával. Stále dotíral dvěmi čepelemi a přestože pro Nihiluse nebylo problémem se ubránit, věděl, že každý útok ho oslabuje. A v souboji s někým, jako je Nihilus, je nutné využít všeho k jeho oslabení. Nihilus přešel do protiútoku a tvrdě udeřil na jeden z Halových mečů. Udělal rychlou otočku a hbitě sekl. Trefil rukojeť Kylova modrého meče, který zhasl a dopadl ve dvou kusech na zem. Hal neztrácel čas a pokračoval ve svém útoku, nyní pouze svým vlastním mečem. Uchopil ho do obou rukou a provedl útočnou katu. Snažil se využívat formu IV, se kterou bojoval celou dobu, co byl Jediem. Rychlé, krátké švihy byly nebezpečné, přesto je ale dokázal Nihilus snadno odrazit. Oba soupeři se pohybovali okolo bočních průzorů nalevo směrem dopředu. Hal musel neustále ustupovat a když došel přibližně do poloviny, otočil se a rychle přeskočil na lávku uprostřed můstku. Okamžitě začal zhluboka vydechovat a pomocí Síly co nejrychleji obnovoval svou fyzickou kapacitu. Nihilus ho ale nenásledoval. Byl stále v dokonalé kondici a nevypadalo to, že by ho souboj nějakým způsobem oslaboval. Došel až k centrálnímu průzoru na přídi a pak se vydal po lávce k Halovi. Beze slova okamžitě zaútočil. Byl stále rychlejší a zuřivější. Rudá čepel se mihotala vzduchem a bičovala Halův meč. Hal musel ustupovat rychleji. Neměl sílu, aby mohl tak mocnému soupeři vzdorovat. Další tvrdý útok odhodil Hala nazpět. Ten se snažil co nejrychleji dostat na nohy, ale než se stačil zorientovat a připravit se k obraně, červený paprsek prošel jeho dlaní, přeťal nejdříve šlachy, poté kosti. Prsty z Halovi ruky popadaly na zem a rukojeť meče se skutálela ke kraji lávky a spadla na posádkovou palubu. Můstkem projel bolestný výkřik. Hal se chytl druhou rukou za zraněnou končetinu a stále ustupoval dozadu. Nihilus ho pomalu, s uspokojením ve tváři, následoval. Už od začátku věděl, že zvítězí. A nyní může tomuto mladému Jediovi ukázat, že on dokáže dotáhnout věci do konce.
„Již potřetí jsem tě porazil,“ řekl Nihilus, „a věř mi, že teď se budu snažit, aby to bylo skutečně naposled.“ Nihilus napřáhl ruku a Hal sebou škubl. Prolétl vzduchem a přistál Nihilusovi u nohou. Když zvedl pohled vzhůru, neviděl nic, než červený paprsek, který mu míří na hlavu. Byl naprosto vyčerpaný a palčivá bolest neustále projížděla jeho tělem. Pomalu se začal smiřovat s tím, že zemře. Pak se ale ozval další hlas. Nihilus okamžitě zvedl hlavu a spatřil Luka Skywalkera, kráčejícího sebejistým krokem přímo k němu.
„Nech je být,“ řekl Luke. Po cestě pohlédl na Kyla, který se již vzpamatovával z bezvědomí, do kterého upadl, a ujistil se, že není nijak vážně zraněný. Nihilus oddálil meč od ležícího Hala a podíval se na Luka velice překvapeně, ale rozhodně ne zděšeně. Začal ustupovat zpět po lávce a Luke se u Hala skrčil. Proběhla krátká tichá konverzace a pak se Luke opět postavil a došel přibližně do poloviny lávky. Ruku položil na lesklou rukojeť svého světelného meče, zavěšeného na opasku. Nihilusova zbraň byla stále aktivovaná.
„Takže jsi nás také nakonec navštívil, Skywalkere,“ řekl Nihilus. „Nedopadneš ale o moc lépe než tví přátelé.“
„Nesnaž se mě zastrašit, Nihilusi. Přišel jsem si pro své přátele. Pro Kyla, Hala a Rose. A také s nimi odejdu.“ Nihilus se ušklíbl a pootočil hlavou na stranu. Pak ji opět narovnal a posměšně se na Luka podíval.
„Už jsem to vysvětloval jednomu z ‚mistrů‘ tvé akademie. Leží támhle.“ Nihilus ukázal na Kyla, ale Luke se neotočil. „Ros Tak Elvor se už nikdy nevrátí. Vše co zbylo je toto tělo a otisk v Síle. Jedno bez druhého nemůže existovat. A tak když zničíte toto tělo, váš přítel se nevrátí.“
„Jsou i jiné způsoby, Nihilusi.“
„To je možné, ale ty nejsi ten, kdo je ovládá, Jedi.“
„Ještě uvidíme,“ řekl Luke a odepnul meč z opasku. Červená záře se smísila se zelenou a Luke se začal přibližovat. Nihilus uchopil meč pevně do obou rukou a zvedl jej nad hlavu. Luke si přehodil rukojeť z jedné ruky do druhé a zaútočil. Hned po prvním hbitém útoku provedl Luke otočku a svého soupeře tím zaskočil. Musel rychle přemístit svou zbraň, aby se dokázal ubránit. Začal poslední souboj. Souboj ve kterém se konečně rozhodne. A nebude to Kyle, kdo buď tři rytíře Jedi zachrání, nebo přidá svůj osud k jejich. Luke využíval Síly, aby se fyzicky vyrovnal Nihilusovým silám a to se mu také dařilo. Neustálé útoky z obou stran nepřestávaly a sokové si nedopřáli ani sekundu odpočinku. Za průzory se mezitím odehrávala bitva. Můstek byl osvětlován přerušovanou září narážejících světelných čepelí a hluk se rozléhal po celém sále. Obě zbraně se několikrát zaklesly a pohledy Jedie a Sitha se v těch chvílích střetávaly a sváděly svůj vlastní souboj. Darth Nihilus poznal, že Luke není jednoduchým soupeřem k poražení. Přestože Kyle uměl dobře šermovat, Nihiluse porazit nemohl. Ale Luke spoléhal na Sílu, což je jediný způsob, jak může s Nihilusem bojovat. Sith do svých útoků vkládal stále větší a větší zuřivost. Luke ale úspěšně odolával a svým klidem doháněl Nihiluse k šílenství. Souboj pokračoval a oba soupeři se zastavili u průzorů na pravoboku. Nihilus zaútočil Lukovi na hlavu, ten se ale skrčil a útok opětoval zdola. Nihilus rychle přemístil meč a odrazil rychlý Lukův útok. Luke se narovnal a vymrštil svou zbraň kupředu. Nihilus se bodnutí vyhnul a krátkého momentu Lukovy bezbrannosti využil k seknutí. Zaútočil Lukovi na ruku, ale Jedi byl rychlejší a patou levé nohy ho kopl do jeho nohy. Nebyl to nijak silný kopanec, ale získal Lukovi dost času na to, aby se připravil. Meče opět zamířily proti sobě a zaklesly se na úrovni hlav obou soupeřů. Nihilus prudce zatlačil a odstrčil Luka až k okraji chodníčku. Jedi ztratil rovnováhu a jedinou obranou proti světelnému paprsku, který na něj teď plnou rychlostí mířil byl skok dozadu. Luke udělal salto a těžce dopadl na chodidla na lávku. Nihilus neztrácel čas a následoval ho. Hnán zlobou a nenávistí skočil vpřed a obrovský se napřáhl. Luke okamžitě zareagoval a použil Sílu. Vyslal proti Nihilusovi silný impulz, který ho odhodil zpět. Praštil sebou o průzory a dopadl na zem. Luke ho chvíli pozoroval, jak leží na zemi, obličejem dolů a snažil se zregenerovat co nejvíce sil. Deaktivoval světelný meč a Silou odhodil ten Nihilusův někam mimo jeho dosah. Přešel po lávce a zastavil se u Hala, který se během Lukova souboje dostal ke Kylovi.
„Zůstaňte tady, já to vyřídím,“ pokynul jim a otočil se k Nihilusovi. Po chodníčku k němu došel a klekl si u něj na jedno koleno. Chytl ho za plášť a otočil ho obličejem vzhůru. Oči měl zavřené, ale zřetelně dýchal. Luke zavřel oči a položil mu dlaň na čelo. Ujistil se, že je fyzicky v pořádku a neutrpěl žádná vnitřní zranění. Podobně ho kdysi na Tatooine prozkoumal Obi-Wan Kenobi po jeho souboji s písečnými lidmi. V Nihilusovi žádná zranění necítil. Jeho nitro bylo zahalené temnotou, která se nyní zdála být mnohem větší než předtím. Může to být tím, že nyní měl Luke dostatek klidu na to, aby se pořádně podíval. Důvod však může být jiný. Temnota teď ale není důležitá. Luke se musí soustředit na malé světlé místečko uvnitř tohoto těla. Otisk Rosovi duše, která pouze s pomocí Síly ještě nezemřela a stále přebývá v tomto těle. Luke ji našel lehce a rychle. Bylo to jako oslepující záblesk světla v temném sále. Nyní ji musel vytáhnout zpět na povrch, pomoci ji porazit temnotu v Rosově těle a navrátit tak Rosovu duši. Nebyl to lehký úkol. Luke byl nad Nihilusem několik minut, měl zavřené oči a na obličeji mu byly vidět známky únavy a nekonečného odhodlání. Nihilus sebou zmítal. Nehodlal se svého nového těla tak lehce vzdát. A rozhodně se nehodlal vrátit zpět do říše mrtvých, místa, kde existuje pouze Síla, avšak člověk v ní nemá žádnou moc. Alespoň ne z pohledu Sitha. Nihilus se napínal, zvedal hrudník a na čele mu vystupovala žíla, zvlhčená potem, který se mu řinul z vlasů a pórů v kůži. Luke mu položil dlaň na hrudník a přitlačil ho k zemi. Začal vítězit. Luke pomalu otevřel oči, viděl a cítil, že duch sithského lorda, který ovládl toto tělo mladého Jedie, začíná slábnout. Ztrácel sílu a již ji neměl dost na to, aby dále vzdoroval. Přestal se zmítat a pokojně se položil na zem. Kyle a Hal mlčky přihlíželi souboji, který je nyní pouze mezi Lukem a Darthem Nihilusem. Souboji, ve kterém nejsou rozhodující svaly, nebo zbraně. Byl to souboj na mnohem, mnohem vyšší úrovni. A Luke ho vybojuje pomocí Síly, jako celku. Přesně tak, jak mu to řekl Marcus Anund. Jediným způsobem, jakým mohl zvítězit.
* * *
Admirál Deur stál u centrálního průzoru a byl rukama opřený o jeho ocelové rámování. Jeho tvář byla vyplněna vážným, velice vážným pohledem. Věděl, že s příletem generála Antilese a superdestruktoru Lusankya se poměr sil v bitvě silně změnil ve prospěch Nové republiky. Nyní, když Antiles útočí na Riddlovi destruktory, je pouze na Deurovi a zbytku jeho lodí, aby se postaral o dotírající hvězdné destruktory třídy Victory. Pokud by se mu to nepovedlo, nejen že by přišel o celou svou původní flotilu, čest, postavení v republikové flotile a určitě i o život, ale dovolil by, aby se destruktory zapojily do bitvy s Lusankyí, čímž by Riddlovi poskytl velice silný trumf. A to nemůže dopustit. Z jakéhokoliv důvodu, prostě nemůže. Přes trup Sky Conqueroru právě přelétla letka TIE Fighterů a zasypala jeho trup laserovými paprsky. Nezpůsobily ale destruktoru vážné poškození. I přes silné poničení utrpěné v souboji s Tool of Vengeance, se posádce podařilo obnovit štíty a většinu systémů a zbraní. V nadcházející bitvě však utrpěl velké ztráty. nyní mu zbývají čtyři hvězdné destruktory, sedm Mon Calamarijských křižníků, sedm rychlých útočných fregat Mk.2 a tři fregaty třídy Nebulon B. Stojí proti němu devět destruktorů třídy Victory, z nichž jsou dva již těžce poškozené. Nevypadá to, že by to mělo být nějak obtížné, ale Deur se snažil poučit ze svých předchozích chyb. Přestože byl v početní převaze, nepodceňoval nepřítele. Snažil se přemýšlet strategicky a zachovával klid. Sám poznal, že se tak bitva vede mnohem lépe. Pro něj i –a což je nejdůležitější- pro všechny členy jeho flotily. Zhluboka se nadechl a ruce spojil za zády. Pohledem přeskočil z poškozeného imperiálního destruktoru na dvě útočné fregaty po boku Sky Conquerora. Rychle se pokusil zhodnotit situaci. Fregaty Mk.2 jsou rychlé a disponují slušnou výzbrojí. Destruktor je celkem těžce poškozený a nedisponuje plnou palebnou silou. Pokud pošlu fregaty, aby zaútočily na jeho slabá místa a poskytnu jim dostatečné krytí, nepřítel nebude mít dostatek jednotek, aby útok úspěšně odrazil, než bude destruktor kriticky poškozen. Vypadalo to jako dobrý plán.
„Kapitáne,“ zavolal Deur a otočil se. „Vyšlete lodě Lolita a Sunset do útoku proti tomu hvězdnému destruktoru před námi. Chci, aby zaútočily na slabá místa a drželi se pokud možno mimo palebné pole jejich baterií.“
„Ano, admirále,“ potvrdil kapitán Freisich a zasalutoval.
„Poručíku,“ řekl Deur a otočil se ke zbraňovému důstojníkovi, „poskytněte těm fregatám co možná nejlepší krytí.“
„Postarám se o to, pane.“ Deur kývl hlavou a otočil se zpět k průzoru. Než se rozkazy dostaly na určené místo, uběhlo několik okamžiků. Pak se fregaty Lolita a Sunset vydaly vpřed a okamžitě, jak byly v dosahu zbraní, začaly ostřelovat poškozený trup destruktoru svými příďovými turbolasery. Současně s nimi začaly pálit turbolasery ze Sky Conqueroru a zasypaly příď imperiálního destruktoru. Ten opětoval palbu. Nejprve střílel po fregatách, ale pak se zaměřil na republikový destruktor a fregaty nechal téměř nebráněné. Několik Y-Wingů a B-Wingů se vyčlenilo ze svých letek a, zřejmě na okamžitý rozkaz kapitána ostřelovaného destruktoru, na fregaty zaútočily. Sprška protonových torpéd se snesla na své cíle, ale deflektorní štít je zachytil jako deštník kapky deště. Když si letouny začaly nalétávat na další útok, pověsila se za ně letka TIE Interceptorů a okamžitě zahájila palbu. Turbolasery ze Sky Conqueroru prolomily plášť na přídi destruktoru třídy Victory a bylo vidět malé gejzíry vzduchu spolu s troskami, jak vylétávají ven do prostoru. Fregaty Lolita a Sunset pokračovaly v útoku z boku. Jejich zbraně byly o něco málo slabší, než na hvězdném destruktoru nebo calamarijském křižníku, přesto však napáchaly na svém cíli, který již nebyl účinně bráněn štítem, značné škody. Rudé paprsky se zarývaly do metalového trupu a v místech zásahu se občas objevil plamen, tryskající z útrob lodi, sycený vzduchem z jejích chodeb a místností. Destruktor se ale stále nevzdával. Jeho turbolasery opět změnily cíl útoku a zaměřily se na dotírající fregaty. Jejich štít nemohl dlouho odolávat náporu těžké palby a bylo jasné, že by byly brzy zničeny.
„Jejich levobok už nechrání štít,“ řekl Deur naléhavě „Zaměřte naši palbu na zbraňové systémy, které střílejí po Lolitě a Sunsetu.“ Palba ze Sky Conqueroru se soustředila na příďové turbolasery na levoboku. Ty byly brzy zneškodněny a nepřátelský destruktor začal ztrácet integritu trupu. Naštěstí nebyly fregaty vážně poškozeny. Ale, jakoby vyplašené z toho, že se staly přímím terčem útoku, se pustily do imperiální lodi se vší svou palebnou silou. Neměly už specifický cíl, ale jejich palba byla rozsévána všude po destruktoru. Některé jeho části začal zaplavovat oheň, jiné se pod tvrdou střelbou odtrhly od trupu. Po dalším zásahu ze Sky Conqueroru pohltila prostředek lodi silná exploze a všechna světla zhasla. Stejně tak motory, štíty a zbraně byly nefunkční. Můstkem republikového destruktoru projela vlna jásotu a na Deurův obličej se vloudil úsměv. Nebyl to ale pyšný a samolibý úsměv, nýbrž hrdý. „Přestaňte střílet,“ rozkázal admirál. „Pokračujte v boji a posádku destruktoru nechte evakuovat.“ Pak navrátil pohled k bojišti a bez jakéhokoliv zdržování začal promýšlet další taktiku.
* * *
Bylo to, jako by se probouzel z dlouhého komatu. Hlava ho bolela a pálila, jako po zásahu velkým, hodně velkým a těžkým kamenem. Pokusil se otevřít oči, ale ostré světlo okolního prostředí ho donutilo je opět prudce zavřít. Bušení srdce cítil až v hrdle. Opřel se o lokty a posadil se na zadek. Cítil, jak mu kdosi pomáhá. Ale nevěděl kdo. Opět otevřel oči. Překonal jejich pálení a několikrát zamrkal a promnul si je. Rozhlédl se kolem a matně rozeznával věci kolem sebe. Muže, klečícího vedle něj a další dva, kteří stáli za ním. Znovu zamrkal a utřel si slzy. Konečně se mu podařilo zaostřit. Něco ale nebylo v pořádku.
„Mistře Skylwalkere!“ řekl Ros a podíval se na Luka, který s velikou úlevou, ale i velkým vyčerpáním klečel vedle něj, rukou ho podpíral a pozoroval jeho, již normální oči. „Kyle, Hale,“ pokračoval. Pak zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Co…co se stalo? Kde jsme?“
„Nevzpomínáš si?“ zeptal se Luke.
„Poslední, co si pamatuji, je, že jsem byl na Korribanu,“ odpověděl Ros. Pak si prohlédl Hala a Kyla, který ho podpíral.
„Co se tu stalo?“ zeptal se a s námahou vstal. Ros Tak Elvor opět stál na nohou. „Jste zranění. Musíte rychle do nádrže s bactou.“
„Ty si vůbec nevzpomínáš, co se posledních několik dní dělo?“ zeptal se Kyle. Ros jen zavrtěl hlavou.
„Vůbec ne. Vím jen, že jsem cítil veliký hněv a byl jsem na Korribanu. Pamatuji si, jak Anund zničil Alangar a já se za ním vydal. A také si pamatuji, že jsme spolu bojovali,“ řekl Ros. „Omlouvám se, Kyle. Já se neovládal.“
„Byla to temná strana Síly, která tě řídila,“ vysvětlil Luke.
„Jsem zatraceně rád, že tě zase vidím, chlapče,“ dodal Kyle. Ros se usmál a přistoupil k němu blíže. Už si uvědomil, že je na palubě hvězdného destruktoru. Venku zuřila bitva a byl zde i superdestruktor. Ros byl velice zmatený. Vůbec nic nechápal. Podíval se Kylovi do očí.
„Jsem taky rád, Kyle.“ Pak se oba přátelé krátce objali a poplácali po zádech. Ros se pootočil k Halovi. Držel si zraněnou ruku pod pláštěm a bylo na něm vidět, že potlačuje velikou bolest. „Hale, tvoje ruka….“
„To nic, Rosi,“ zastavil ho Hal. „Jsem rád, že jsi zpátky.“
„Musíme odsud zmizet,“ řekl Luke. „Rosi, vím, že jsi zmatený, ale všechno se dozvíš, až budeme v bezpečí.“ Ros přikývl.
„Ano, mistře,“ souhlasil. Všichni se pak rychle přesunuli k turbovýtahu, nastoupili do kabiny a dveře se za nimi zavřeli. A ty dveře oddělily Rose od jedné etapy jeho života. Jeho kariéra jako rytíře Jedi byla ztracena. Alespoň na čas.
* * *
Admirál Riddle seděl ve svém křesle. Holografická mapa již byla zhasnutá a jeho pohled tak pozoroval pouze destruktory, které byly před Tool of Vengeance a ostřelovaly Lusankyi. Její palebná síla byla ohromující a již teď bylo jasné, že pokud by Riddle dotáhl bitvu do konce, byl by buď poražen, nebo by utrpěl takové ztráty, které by si sám nikdy nemohl odpustit. A ne proto, že by byly vysoké, ale proto, že by byly zbytečné a životy všech těch statečných mužů a žen by měl na svědomí on. Před můstkem prolétla salva z turbolaseru a na moment ho celý zeleně ozářila. Bitva byla dlouhá. Trvala již několik hodin, ale na délce nezáleží. Bitva není určená svým trváním, ale pouze stranami, které v ní bojují a která z nich v ní zvítězí. Pokud by se velitel díval na hodinky a začal se strachovat, že nestihne svůj oblíbený holovizní seriál, udělal by chybu, které by možná ani nestačil litovat. Admirál se rozhlédl po personálu na můstku. Každý pracoval stejně důsledně a výkonně, jako když boj začal. Pracovali perfektně každý den. Měli dobrý výcvik a Riddle se jim snažil jít příkladem. Nikdy se k žádnému ze svých vojáků nechoval nespravedlivě a nedával jim důvod k tomu, aby na něj hleděli jako na samolibého admirála, kterých Impérium zažilo dost.
„Kapitáne,“ řekl admirál a otočil se k Lopakovi, „jsou všechny lodě připraveny k ústupu dle rozkazu?“ kapitán rychle zavířil prsty po klávesnici a okamžik hleděl na monitor. Pak sevřel rty a napřímil se.
„Všechny lodě jsou připraveny dát okamžitý rozkaz svým stíhačům k návratu a flotila je připravena ke skoku do hyperprostoru,“ oznámil kapitán.
„Dobrá,“ admirál kývl hlavou. „Už brzy odsud budeme muset zmizet. Na superdestruktor jsme krátcí a Republika má na cestě určitě další lodě.“ Kapitán pouze souhlasně přikývl. Pak se vrátil na své místo. Riddle pohlédl na monitor. byl na něm záběr externí kamery, snímající Ravager II, který zuřivě pálil ze všech svých děl. Na jeho palubě byl i Marcus Anund. Riddle na něj ještě zavzpomínal. Tvrdý, ale velice moudrý a inteligentní člověk. Někdy byl velice zvláštní a jeho chování nebylo zcela pochopitelné. Alespoň ne pro důstojníka toho, co zbylo z Galaktického impéria. Jeho metody byly neortodoxní, ale vždy, zcela vždy, mu přinesly výsledek, jaký očekával. Bylo to pouze díky Marcusi Anundovi, Jediovi, nebo čím to sakra byl, že se Riddlova flotila rozrostla z pouhých dvou destruktorů do rozměrů, které má nyní. Že se tolik důstojníků a vojáků přidalo k admirálu Riddlovi. A pouze díky němu mohou tito lidé konečně najít klidný domov. Riddle byl hrdý při pohledu na vylepšený destruktor. Nepřestával pálit do superdestruktoru Lusankya a jeho mohutná výzbroj byla pro SSD rovnocenným soupeřem. Tak trochu mu připomínal samotné Impérium. Také nepřestávalo bojovat a nevzdávalo se. Působilo Nové republice veliké potíže, ale vše co má svůj začátek, má i svůj konec. A tak i Ravager II jednou přestane bojovat a zmizí v hyperprostoru. Zcela jistě ho ale čekají i další bitvy. Panel u ovládání holografického projektoru se rozsvítil a Riddle se na něj okamžitě zaměřil svůj pohled. Chvíli ho pozoroval a trochu se bál toho, co uvidí a uslyší, až komunikaci přijme. Bylo to jako bát se budoucnosti. Budoucnosti, která je jiná než současnost a je jí ovlivněna. Ale zavírat před budoucností oči by bylo, jako být mrtvý. Stiskl tlačítko a panel přestal problikávat. Na kruhovém podstavci na zemi před Riddlem se zformoval obraz Marcuse Anunda v černém plášti.
„Admirále Riddle,“ řekl „vaše bojování za mě je u konce. Vaše poslední bitva právě skončila a já vám děkuji za úsilí a statečnost, kterou jste mi se svými muži prokázal. Jste výborný velitel a vůdce. Veďte své lidi k lepším zítřkům. Můžete se stáhnout.“
„Rozumím a děkuji, lorde. Admirál Alexander Riddle z můstku Tool of Vengeance, konec.“ Hologram zhasl a Riddle se několik sekund díval vpřed. Pak pootočil hlavu a zjistil, že ho kapitán Lopak pozoruje. V jeho pohledu bylo vidět porozumění. „Tak, kapitáne,“ řekl admirál. „Marcus Anund je pryč. Někomu to bude vyhovovat, někomu ne. Ale pravda je taková a moji muži se s tím budou muset vypořádat.“
„Váš personál se s tím vypořádá,“ souhlasil Lopak. „Jsou to ti nejlepší lidé, se kterými můžu sloužit a kterým můžete velet, admirále.“ Riddle kývl hlavou. Pak se opět podíval vpřed.
„Všem lodím: okamžitý ústup.“
* * *
Dveře do hangáru se otevřely a Luke, Kyle, Hal a Ros vběhli dovnitř. Hal byl unavený a jeho zranění ho bolelo. Běžel přikrčený a Kyle s Rosem ho podpírali, každý ho držel pod jednou paží. Raven’s Claw byl přesně tam, kde s ním Kyle přistál. Cestou zpět nenarazila skupina na žádné bitevní droidy, zátarasy ani laserové střílny, nebo E-Weby. Vypadalo to, že jim nikdo v úniku zabránit nechce. Ať už byl důvod jakýkoliv, nejdůležitější bylo dostat se do bezpečí. Kyle se několik metrů od své lodi od skupiny oddělil a rychle přiskočil ke kokpitu. Otevřel ho a skočil dovnitř. Několika rychlými pohyby zapnul všechny systémy a pak pomohl Halovi nahoru. Usadil ho do křesla vedle pilotního a připravil se poskytnout pomoc i Lukovi a Rosovi.
„Kyle,“ řekl Ros, „čtyři se tam nevejdeme.“
„Co tím chceš jako říct?!“ vyhrkl Kyle. Ros výmluvně zvedl dlaně.
„Nic, je to fajn loď, ale já si oblíknu skafandr a vezmu jedno TIE.“
„Ne,“ zapojil se Luke. „Nasedni si, Rosi, TIE si vezmu já.“ Rosův a Lukův pohled se na chvíli setkal. Věděl snad Luke, co se Rosovi stalo? Věděl, co mu Nihilus provedl, když byla jeho duše poražena? Dokázal to cítit? Možná že ano. To proto chce, aby Ros letěl s Kylem a TIE si vzal Luke. Věděl totiž, že bude imperiální stíhačku pilotovat lépe, bude mít rychlejší reflexy, lepší reakce, dokáže se řídit Silou a dostat se tak bezpečně na palubu Lusankye s Raven’s Claw. TO je něco, co Ros již nedokáže. Po chvilce rezignovaně přikývl.
„Dobře,“ řekl a podal Kylovi ruku. Ten ho vytáhl nahoru a Ros se posadil dozadu. Kyle si sedl do pilotního křesla a zapnul motory. Loď se vznesla.
„Leť blízko mě a nedělej žádný blbosti,“ zakřičel na Luka z otevřeného kokpitu, „přece jenom nevíš, co ta imperiální bestie udělá.“
„Neměj strach. Já to zvládnu,“ odpověděl Luke a rychle přispěchal k nejbližšímu TIE Fighteru. Použil Sílu, aby snížil spotřebu vzduchu na minimum. Vpustil do stíhačky co nejvíce vzduchu otevřeným průlezem, pak skočil do sedadla a průlez zavřel.
* * *
Hvězdné destruktory, křižníky a další plavidla impéria vstoupila do hyperprostoru téměř současně, jako jeden muž. Každý zamířil jiným směrem. Patrně provedly krátký skok kamkoliv a poté budou pokračovat na shromaždiště. Zajistí jim to tak rychlejší ústup s menším rizikem utrpění ztrát a také nemožnost toho, že by byli sledováni. Poslední plavidlo zmizelo a několik vteřin ještě doznívala palba. Pak nastalo pověstné ticho po bitvě. Hvězdný superdestruktor Lusankya ztratil hodně ze své výzbroje na pravoboku, ale žádná vážná poškození neutrpěl. Flotila admirála Deura se vznášela několik set kilometrů dál. Všude byly trosky lodí obou zúčastněných stran. Několik lodí bylo poškozených, ale ztráty nebyly tak obrovské, jak to zpočátku vypadalo. Destruktory, křižníky, fregaty, korvety a stíhačky s bombardéry zamířily směrem k Lusankyi, aby se mohly přeskupit. Za zády Raven’s Claw zmizel i Ravager II. Jeho skok nebyl krátký a nebyl kamkoliv. Byl to skok do jiného světa plného nebezpečí, tajemství a zkoušek.
„Republiková flotilo, tady je Raven’s Claw,“ ohlásil se do komlinku Kyle. „Buďte tak laskaví a nestřílejte po TIE Fighteru, kterej letí vedle mě. Pilotuje ho Luke Skywalker.“
„Tady je generál Antiles, rozumíme, Raven’s Claw,“ ozvalo se v odpověď.
„Ahoj, Wedgi,“ pozdravil Luke.
„Nazdar, generále,“ připojil se Kyle.
„Luku, Kyle, jsem rád, že jste tu,“ pozdravil je Wedge. „Máte povolení přistát v hlavním hangáru na Lusankyi.“
„Díky, Wedgi,“ poděkoval Kyle. Přilétly dvě letky X-Wingů a seřadily se kolem Kylovi a Lukovi lodě jako doprovod. „Mám na palubě zraněného,“ pokračoval, „buď tak milej a pošli do hangáru zdravotnickej tým.“
„Hned je tam posílám,“ odpověděl Wedge. „Něco vážného?“
„Můj přítel přišel o prsty, když mi zachraňoval život,“ řekl Kyle a volnou rukou vzal Hala kolem ramen.
„Zachránil nám život oběma,“ dodal Ros a poklepal Hala po rameni.
„To je mi líto. Naši lékaři se o něj postarají, jak nejlépe dovedou. To ti slibuji, Kyle,“ řekl Wedge.
„Uvidíme se na palubě, příteli,“ dodal Luke. Raven’s Claw zamířil přímo k mohutnému hangáru superdestruktoru. TIE Fighter, vydávaje charakteristický řev dvou iontových motorů, ho následoval.
* * *
„Takže jste nakonec nastoupili do výtahu a odjeli z můstku,“ řekl Wedge. Luke s Kylem mu právě líčili, co všechno se stalo na palubě Ravageru II. Pak se Wedge opřel do křesla. „Tyhle věci kolem Síly nikdy nepochopím. Co chce dělat Anund v Neznámých regionech?“
„Víš, tyhle věci někdy nepochopí ani Jedi,“ odpověděl Kyle. Seděli ještě s Rosem u stolu tvaru kapky před velikým průzorem na pozorovací palubě. Kyle upil ze sklenky piva, které si vzal u baru.
„Měli jste velké ztráty?“ zeptal se Luke.
„Na Lusankyi byly malé,“ řekl Wedge, „ale admirál Deur ztratil dost lodí. Tohle je válka. Lodě jsou ničeny a lidé umírají.“
„Bohužel,“ dodal Ros.
„Naštěstí to vypadá, že boje s admirálem Pealleonem se chýlí ke konci,“ řekl Wedge. „Neumíte si představit, jak se těším na to, až válka skončí a já si vezmu dlouhou dovolenou někde na Spiře se svojí rodinou.“
„Můžu ti doporučit pár pláží,“ řekl Kyle a hodil do sebe další lok piva. Po dnešku si ho určitě zasloužil. Jak se říká v jedné holovizní reklamě: Po pořádné práci si zasloužíte pořádnou odměnu! „S Jan jsme tam před pěti lety byli a perfektně jsme si to užili. Od tý doby mi nedá pokoj a každej rok tam musíme aspoň na tejden zaletět.“
„To si dokážu představit. Jsem taky ženatej. A budu rád, když mi doporučíš nějakou tu pověstnou pláž s bílým horkým pískem,“ odpověděl Wedge. Ozval se signál a generál si odepnul komlink. „Ano?“ ohlásil se.
„Máte tu hovor z Coruscantu, generále,“ ozval se něčí hlas. „Volá prezidentka Organa Solo. Mám vám ho přepojit na pozorovací palubu?“
„Ano, prosím,“ odpověděl Wedge a deaktivoval komlink. Na stole se objevil Lein hologram v poloviční velikosti. Všichni kolem stolu ji pozdravili a ona odpověděla všem najednou Zdravím vás. Pak se otočila k Wedgovi.
„Gratuluji vám k vyhrané bitvě, generále.“
„Děkuji, paní prezidentko,“ poděkoval Wedge a usmál se. On věděl, jak to s vítězstvím skutečně bylo. Admirál Riddle je skvělý velitel a byl mu více než rovným soupeřem. Pokud by se svou flotilou neustoupil, byl by Republice nadělal velké nepříjemnosti. Ale admirál Riddle nebyl jedním z těch posedlých válečných štváčů. Stejně tak, jak mu šlo o to, aby zvítězil, mu šlo i o svou posádku. A rozhodně nestavěl vítězství nad životy svých lidí. Byl to příkladný admirál.
„Admirál Ackbar se nemůže dočkat, až si s vámi a admirálem Deurem osobně promluví. Nyní je ale příliš zaměstnán bojem s Impériem.“
„Rozumím,“ řekl Wedge.
„Vím, že jste všichni v poslední době pracovali a bojovali tvrdě, ale musím vás poprosit, aby jste se co nejdříve dostavil zpět na Coruscant.“
„To je samozřejmost, paní prezidentko,“ řekl Wedge „Jsme přece vojáci a je válka. Provádíme pouze několik nezbytných oprav před skokem do hyperprostoru.“
„To ráda slyším,“ odpověděla Leia. „Uvidíme se tedy v paláci.“ Pak se otočila k Lukovi.
„Vidím, že i váš boj byl úspěšný,“ řekla a pohlédla na Rose.
„Ano, byl,“ odpověděl Luke a usmál se na svou sestru.
„Nevidím tu ale toho hocha, Hala. Stalo se snad něco vážného?“
„Byl zraněn v souboji se Sithem, o kterém jsme ti říkal. Přišel o prsty na ruce.“
„To je mi moc líto,“ řekla Leia, „jsem si jistá, že se z toho rychle dostane.“
„To já taky,“ ozval se Kyle.
„Nebudu vás dále rušit, jistě máte spoustu věcí, které si musíte říct,“ ukončila Leia diplomaticky rozhovor. Všichni se rozloučili a hologram zmizel. Hned na to se znovu ozval signál komlinku. Wedge ho uchopil a ohlásil se.
„Generále, máme tu problém s rozvodem energie na palubách devět až čtyřicet jedna,“ ozval se ten samý hlas, jako před tím, „pravděpodobně je to důsledek poškození z bitvy. Raději byste se měl dostavit na můstek.“
„Dobrá, hned tam budu,“ odpověděl Wedge a deaktivoval komlink. Podíval se na své hosty a vstal od stolu.
„Promiňte, pánové, ale povinnost volá.“
„Jen běž,“ řekl Kyle a usmál se. Wedge odešel a nechal Luka, Kyla a Rose osamocené. Kyle dopil svůj půllitr a otřel si pusu. Pak se připojil k Lukovi a společně se dívali na Rose. Ten si jejich pozornosti všiml a zvedl hlavu.
„Rosi, musíme ti říct, co se stalo od doby, kdy tě ovládla temná strana Síly,“ řekl Luke. Ros pozorně naslouchal. Luke vstal od stolu a přešel k průzoru. „Už když jsme tě přijali na Akademii Jediů, cítili jsme v tobě veliké nadání a velice zvláštní druh Síly.“
„Nevěděli jsme, co to znamená, nicméně jsme tě přijali a spolu s Halem jsem vás přijal jako svoje studenty,“ pokračoval Kyle. „Váš výcvik pokračoval velmi slibně a oba jste velice pokročili v umění užívání Síly. Ale ty jsi byl stále velice zvláštní.“
„Co tím myslíte?“ zeptal se jich Ros.
„Tvá Síla obsahovala jakýsi prvek, který se do ní otiskl již při tvém narození,“ vysvětlil Luke a otočil se k nim čelem „byl to otisk Síly sithského lorda, který žil před čtyřmi tisíci lety. Marcus Anund, záhadný rytíř, jehož záměry jsou nám stále skryté, tě využil k jeho znovuzrození. Vylákal tě na Korriban a svedeného temnou stranou Síly v tobě probudil duši Dartha Nihiluse.“
„Dartha Nihiluse?“ zeptal se Ros.
„Byl to ten Sith, o kterým Luke mluvil,“ vysvětlil Kyle.
„Darth Nihilus byl známý tím, že hledal stopu temného pána ze Sithu jménem Darth Revan. To byl jeden z nejmocnějších mužů v historii galaxie. Sithové vyčkávali tisíce let. Čekali, až se objeví někdo, jako ty. Když se tak stalo, Anund udělal přesně to, co potřeboval. Získal od Nihiluse informace, které nutně potřeboval a odletěl do Neznámých regionů. Do místa, kam před tisíci lety odletěl i Revan. Má to ale jeden háček: Marcus Anund není Sith.“
„Ale co může Anund získat tím, že po něm bude pátrat v Neznámých regionech?“
„To nevím. Ale myslím si, že galaxie o Marcusi Anundovi ještě někdy uslyší.“
„Jak jste mě našli?“
„To Hal,“ odpověděl Kyle. „Během let, který jste spolu strávili, jste si vytvořili nějaký pouto, nebo jak tomu Luke říkal. V každým případě spolu můžete komunikovat a dělat spoustu jinejch věcí, když to budete trénovat.“
„Mohli jste,“ opravil ho Luke. „Dostáváme se k problému, o kterém s tebou chceme mluvit. Určitě jsi si už všiml.“ Ros pouze sklíčeně kývl hlavou. „V souboji s Nihilusem jsem dělal, co bylo v mých silách, ale nedokázal jsem zabránit tomu, co ti Nihilus provedl,“ pokračoval Luke. Chvilka ticha zůstala viset ve vzduchu jako odporný zápach. Pak ji Luke prolomil. „Už nemůžeš používat Sílu, Rosi. Nevím, co Nihilus provedl, ale koloběh Síly se v tobě zastavil.“
„Dá se to nějak zvrátit?“ zeptal se Ros.
„Bohužel, to nedokážu říct.“ odpověděl Luke.
„Nesmíš přestat věřit, Rosi,“ řekl Kyle a položil mu dlaň na rameno. „Znám tě od tý doby, co se z tebe stal Jedi. Jsi vytrvalej a jsi skvělej kluk. A i bez Síly jsi perfektní a jsem si jistej, že dokážeš dělat fajn věci a pomáhat lidem. Ty jsi nikdy nic nevzdal a ať mě rozžvejká rancor a sežere bantha, jestli to vzdáš teď.“ Ros zvedl hlavu a dlouze se Kylovi podíval do očí.
„Díky,“ řekl, „příteli.“ Jedna část Rosova života sice skončila, ale to neznamená, že je Ros o něco ochuzen. I bez Síly dokáže žít svůj život a třeba se mu někdy to veliké tajemství, které se nazývá Síla vesmíru, vrátí. Jak řekl kdysi Yoda Lukovi: Stačí jen věřit. A pokud bude Ros věřit a nepoddá se smutku ze ztráty svých přátel, svých rodičů a Síly, jeho život neztratí ani píď ze své hrdosti a velikosti. A neztratí nic ze svého snu, stát se jednoho dne velikým mistrem Jedi. Snu, který neztratil nic na svém potencionálu ani teď, když Ros nemůže Sílu používat. Vzduchem totiž stále plyne myšlenka Marcuse Anunda o dokonalém ovládnití Síly. Myšlenka o Rosovi, jako o prvním z rytířů, kteří uchopí Sílu a využijí jí jako jeden jediný mocný celek, nerozdělený na světlo a temnotu. Rytířů, kteří nenechají Sílu určovat jejich osud, ale využijí jí k jeho změně k lepšímu.
|
