Kapitola 8.

Ravager II se vznášel na oběžné dráze tmavé, chladné planety, místa posledního odpočinku pradávných pánů ze Sithu, jejichž sláva a moc předčila velikost všech starých mistrů Jedi. Planety nesoucí hrdě své jméno po tisíce let. Svět zvaný Korriban. Vylepšený destruktor třídy Imperial II byl chloubou Riddlovy flotily. Na přídi se tyčilo pět obrovských antén, sloužících k průzkumu vzdáleného vesmíru a hledání bezpečných cest skrz hyperprostor nezmapovaného prostoru. Admirál Riddle byl pomyslným otcem celého projektu Ravager II. Strávil desítky hodin studováním plánů lodi, jejich vylepšováním a předěláváním. Nakonec vznikl ten nejsilnější destruktor třídy Imperial, jaký kdy Impérium ve své flotile mělo. Loď oplývala přídavnými turbolaserovými bateriemi, protistíhačkovými laserovými kanóny a těžkými laserovými děly s malou kadencí, jen slabou mobilitou, ale naprosto ničivou palebnou silou, schopnou poslat sebelepší křižník v několika okamžicích do pekel. Ačkoliv se tato děla nacházela ve starších verzích i ve zbylých destruktorech Riddlovy flotily, nebyla v základní výzbroji destruktorů třídy Imperial ani Victory a na Riddlovy lodě byla přimontována na zakázku v loděnicích Aroset Jan. Destruktory, vznášející se ve formaci, některé poškozené z předešlé bitvy, vypadaly vedle Ravageru II téměř jako šrot. Tento Riddlův názor ještě posilovalo vědomí, že jeho vlajková loď, na které strávil posledních dvacet let svého života a nakonec se stal jejím velitelem, se nachází na orbitě Ildiru 3 a jsou na ní prováděny intenzivní opravy. Zatím není jisté, kdy bude zcela bojeschopná. Předběžné analýzy však tvrdí, že až se flotila vrátí k Ildiru 3, bude Riddlova milovaná loď – a stejně tak i Lightning a Star Storm- opět připravena do služby a admirálova vlajka se přesune zpět na své původní místo. Neustále si ale musel připomínat, proč byla bitva svedena. Za jak důležitou věc položily desetitisíce prvotřídních důstojníků a personálu Impéria své životy. Věděl totiž, že Republika shromáždila operační svaz pod vedením admirála Deura v době vrcholení konfliktu mezi Republikou a Bastionským Impériem admirála Pealleona. Zdecimováním této flotily nedal Republice na vybranou. Buď soustředí veškeré své síly k boji s Pealleonem a nechá tak volnou cestu Anundovi, nebo zničí Riddlovu flotilu a bude riskovat téměř jistý vpád Pealleonových vojsk do Republikového vesmírného prostoru. Volba, kterou Republika udělá byla jasná. Ale toto byl pouze začátek. Začátek něčeho, co je Riddlovým očím stále skryto. Co chce Anund dělat na této mrtvé planetě? Jaký je jeho plán? A co má společného s touto mrtvou, vyprahlou planetou? Admirál, stojící u průzoru, přistoupil blíže a opřel se o ocelový trám trojúhelníkového průzoru. Pohlédl na planetu, na jejíž nižší orbitě se nacházel Ravager II. Pouštní planeta, byla obklopena černými mraky. Blesky, šlehající v ionosféře, vypadaly jako záblesky, způsobené orbitálním bombardování, pouze ve větším měřítku. Pohled, který admirál Riddle také důvěrně znal.

***

Luke stál na vyvýšené plošině v audienční síni na Akademii Jedi, otočený směrem k východu slunce. Kyle byl opřený o zeď napravo od Luka a Hal stál za Lukem. Dlouhou a napínavou chvíli ticha prolomil Luke. Otočil se k Halovi a očkem zavadil o Kyla.
„To, co jste mi řekli, je velice zajímavé,“ řekl. „Tato schopnost komunikace mezi tebou a Rosem představuje veliký pokrok ve tvém i jeho tréninku. A zároveň nám dává větší naději, že ho zachráníme,“ pak Luke sklopil oči k zemi v hlubokém přemýšlení. „Ale tyto novinky o Korribanu mne znepokojují. Kyle, vzpomínáš si, co se přihodilo, když jsme na té planetě byli naposledy?“
„Zatraceně dobře,“ odpověděl Kyle.
„Co tedy budeme dělat?“ zeptal se Hal.
„Mluvil jsem se svou sestrou a ta pro mě měla také špatné zprávy. Republika bohužel nebude schopná vyslat další operační svaz na dobytí Ildiru 3 a zažehnání hrozby Marcuse Anunda. Zbytek lodí admirála Deura zůstává stále v záloze, ale nechtějí riskovat další těžké ztráty. Celá flotila se musí soustředit na boj s admirálem Pealleonem a pokud se uvolní nějaké lodě, budou okamžitě poslány admirálu Deurovi. Ve válce nastal zlomový okamžik a rozhodující bitva se blíží,“ řekl Luke znepokojeně.
„Takže?“ zeptal se Kyle a rukama se odstrčil od zdi.
„Bude jen na nás, rytířích Jedi, abychom zjistili, co se děje na Korribanu, zachránili Rose a zažehnali celou tuto hrozbu.“
„Výborně,“ řekl Kyle, „už si začínám zvykat.“
„Když jsem se setkal s Marcusem Anundem, vycítil jsem v něm obrovské přesvědčení. Nemyslím si, že má v plánu cokoliv, co by nějak ohrozilo Republiku, nebo Jedie, ale pořád nevím, co zamýšlí provést s Rosem. Nicméně já mu důvěřuji. Je to muž cti a obrovské Síly. Když říká, že Ros bude v pořádku, tak tomu věřím. Jsem si ale jistý, že ho to zmnění.“ pokračoval Luke a opět se otočil k východu slunce, jehož paprsky pronikaly do audienční síně a promítaly na podlahu pruhovaný obraz vysokého sloupovitého okna.
„Měli bychom se nejdříve soustředit, jak ho dostat zpět,“ řekl Hal.
„Souhlasím,“ odpověděl Luke.
„Takže?“ opakoval se Kyle.
„Marcus mi řekl, že se pouze snaží vrátit domů a že je zde ještě jedna věc, která nesnese odkladu, kterou musí zařídit. Přesto však jsem se v jeho přítomnosti cítil zvláštně. Ať už je jeho minulost jakákoliv, je spjata s velikou Silou.“
Kyle povzdechl. „Takže?“ zeptal se znovu.
„Jak jsem řekl, nemyslím si, že Anund hodlá nějak ohrozit Republiku. Bombardování Alangaru byl zločin a on sám mi řekl, že to udělal za vyšším cílem. To ho ale v mých očích neospravedlňuje, nicméně neexistuje žádná možnost, jak bychom ho mohli konfrontovat a donutit se vzdát Republice.“
„Takže já půjdu sehnat co nejvíc Jediů a poletíme na Korriban pomoct Rosovi. A při tý příležitosti si můžeme posvítit na Anunda,“ řekl Kyle a obrátil se k odchodu. Luke ho však zastavil.
„Počkej, Kyle. Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Vůbec z toho nemám dobrý pocit a mám dojem, že čím více Jediů by s námi bylo, tím více životů bychom riskovali.“
„Poletíme teda jen my tři?“ zeptal se Kyle a ruce dal v bok.
„Bude to tak nejlepší. Věř mi,“ ujistil Luke Kyla a usmál se. Kyle kývl hlavou.
„Dobře. Tak rychle pojďte k Raven’s Claw. Ve třech to nebude sice moc pohodlný, ale chci tam bejt co nejdřív,“ zavelel Kyle a rázným krokem, následován Lukem a Halem, se vydal k východu.

***

Silný chladný vítr, honící se vzdálenými skalami, s sebou přinášel dunivé zvuky. Povrch planety byl vyprahlý a prašný. V občasných prasklinách v zemi se objevovaly seschlé stonky nějakých rostlin. Obloha byla temná a zatažená. Stejně tak i Síla vycházející z tohoto místa. Marcus Anund stál před středně velkou proláklinou v zemi, jež se pod tlakem vlastní váhy roztrhla a vytvořila tak vchod do velké síně, která tisíce let nespatřila světlo světa. Stál tam a vychutnával si každý okamžik, kdy jím prostupovala temná energie z tohoto místa a celé pradávné planety. Marcus cítil, jak silná historie se nachází na Korribanu. Pradávná sithská civilizace, existující na tomto světě již za dob vzniku Staré republiky. Majestátní města s vysokými věžemi. Lordi a Pánové ze Sithu, kteří byli tak mocní, že by se s nimi nemohl měřit ani samotný Darth Sidious. Všechna tato slavná historie byla v podobě nezměrné Síly navěky uchována v každém kameni, zrnku písku i v samotném ovzduší planety Korriban. Když se Marcus otočil, lord Zippacna už stál na ním. Se zelenou kápí přetaženou přes hlavu a ďábelským výrazem v obličeji.
„Cítíš to, lorde Zippacno? Tu obrovskou Sílu, která prostupuje každou buňkou tvého těla? Sílu, která zde leží nedotčena po tisíce let? Sílu, kterou zde zanechali dávní lordi ze Sithu? Dnes nejsou ničím, než pouhými pozůstatky, nicotnými památkami. Ale jejich Síla žije dál a je stále stejně obrovská.“ Marcus se otočil zpět k podzemní stezce, vedoucí k obrovské bráně Sithského chrámu. „Je téměř hmatatelná…,“ dodal. zavřel oči a nasál spoustu vzduchu do svých plic. Zippacna udělal několik kroků kupředu a rozhlédl se kolem sebe. Pak shlédl dolů, na rozšiřující se stezku, vedoucí do temnoty.
„Dal jsem rozkaz Ravageru II, aby přistál přesně za šest hodin,“ oznámil lord Zippacna.
„Je Ravager II připraven?“
„Ano, můj pane. Posádka i droidi byly přesunuti,“ řekl Zippacna a podíval se vzhůru na temné nebe, burácející hromy obrovských blesků. Na okamžik přestal vnímat okolí a soustředil svou mysl pouze na Sílu, která protéká tímto světem. Když otevřel oči, zjistil, že se Marcus usmívá.
„Jsi silný, můj učedníku,“ řekl nakonec, „učil jsem tě, jak nejlépe jsem mohl. Tvé umění ovládat Sílu se vynikající. Můžeš být hrdý na to, že Darth Nihilus dokončí tvůj výcvik a z tebe se stane Sith,“ dodal Marcus a odvrátil svůj pohled od lorda Zippacny, naivního následovníka temné strany Síly. „Následuj mne,“ přikázal. Oba pak vykročili vpřed a temnota podzemní chodby je pohltila.

***

Admirál Riddle pozoroval Ravager II, vznášející se stále na stejném místě před Legacy. Obdivoval jeho mohutnou palebnou sílu, spojenou s extrémně pevnými štíty a výkonnými podsvětelnými motory i hypermotory. Ravager II byl nejsilnější destruktor třídy Imperial II, který byl kdy postaven a laťku, kterou nastavil, už bude jen těžko někdo překonávat. Admirál byl patřičně hrdý na to, že podstatná část návrhů a nákresů této konstrukce pochází právě z jeho hlavy. Kapitán Stalker seděl ve svém křesle a oči měl upřené na monitor. Admirál si byl jistý, že si prohlíží Ravager II, prostřednictvím externích kamer Legacy. Každý důstojník imperiální flotily by musel být nadšený takovým pohledem. Riddle dělal, jako že o Stalkerově počínání neví, ale byl potěšen, že dokáže toto mistrovské dílo zbrojírenského průmyslu ocenit stejně, jako admirál. Pro námořníka totiž neznamená vesmírná loď to samé, co pro normálního smrtelníka. Pro námořníka je loď domovem a nekonečný vesmír jejich mořem.
„Admirále, z hyperprostoru vystupuje osamocený X-Wing,“ oznámil kapitán Stalker informaci, kterou vyčetl z monitoru svého pracoviště a která přerušila jeho zkoumání přídi Ravageru II. Nechoval se nijak překvapeně. Stejně tak i admirál Riddle a zbytek posádky. Očekávali návštěvu. Návštěvu, která míří za Marcusem Anundem.
„Dobrá,“ řekl Riddle a otočil se ke Stalkerovi, „ujistěte se, že nikdo nevystřelí,“ admirál se vydal po velitelské lávce ke kapitánovi jeho přechodné vlajkové lodi. „A spojte mě s pilotem X-Wingu,“ kapitán pokýval na souhlas. Admirál Riddle si stoupl do tmavého kruhu před velitelským křeslem. Když se oblast kolem admirála modře rozzářila, byl jeho obraz vysílán do kokpitu X-Wingu a zobrazil se na hlavním panelu.
„Rosi Tak Elvore, hovoří admirál Alexander Riddle z imperiálního hvězdného destruktoru Legacy,“ začal admirál. „Lord Anund vás očekává na planetě. Přesné souřadnice vám nemohu poskytnout, ale lord Anund si je jistý, že je stejně nepotřebujete,“ pokračoval admirál. Moc nechápal, o co s tímto mladým Jediem jde, ale instinkt mu radil, že nemá očekávat odpověď. A měl pravdu. X-Wing mírně změnil kurz a plnou rychlostí vyrazil na sestupovou dráhu ke Korribanu. Komunikační kruh pohasl.

***

Přestože temnota halila celý prostor, viděli Marcus Anund i lord Zippacna perfektně. Pomocí Síly vnímali každý kamínek, i zrnko prachu v celé obrovské hale chrámu lépe, než by to dokázal kdokoliv jiný při světle. Přesto však zvedl Marcus ruku do vzduchu a v jednom jediném okamžiku se rozhořely pradávné louče, připevněné na zdech. Jejich tmavě oranžové světlo jen matně osvětlovalo celý chrám, k tisíce let starým sloupům, dlaždicím, sochám a zdem s hieroglyfy se ale perfektně hodilo. Světlo pronikalo do prasklin v kamenných džbánech a jiných relikviích. Po stranách chrámu se tyčily vysoké, málo zdobené sloupy, podepírající strop. Oba rytíři se mlčky vydali kupředu, směrem k majestátnímu křeslu, které stálo na vyvýšeném místě před sochou pradávného Sitha v nadživotní velikosti. Každý výdech se odrážel od stěn a vracel se k uším dvou mužů, kteří vnímali pouze obrovskou Sílu, vycházející z tohoto místa, ještě větší než na samotném povrchu Korribanu.
„Toto je jeden s pradávných Sithských chrámů,“ řekl Marcus tiše. Rezonance, které se odrážely od objektů v místnosti ale upravovaly jeho hlas jako obří zesilovač. „Před tisíci lety se zde shromažďovali Sithové ke společné meditaci a diskuzi o temné straně a všech jejích možnostech. Křeslo, ke kterému míříme vždy obsadil nejvyšší lord ze Sithu, který byl přítomen. Velice často se stávalo, že to byl samotný temný pán,“ pokračoval Marcus. Pak se rozhlédl kolem sebe a snažil se od sebe oddělit různé proudy Síly, které pramenily na místech, kde Sithové seděli. „Temný pán zde seděl naposledy před tisíciletími.“ Marcus se podíval na Zippacnu, který jeho pohled opětoval. „Dnes zde bude sedět znovu.“ dodal. Došli až de schodům, kde se zastavili.
„Věříte, že sem přijde?“ zeptal se Zippacna. Marcus okamžik otálel s odpovědí, přestože byla jasná.
„Určitě,“ odpověděl. „Lorde Zippacno, využij času a medituj. Medituj tak, jako staří Sithové na tomto místě. Pociť stejné pocity, které cítili oni. Snaž se splynout se Silou tohoto místa.“ Lord Zippacna chvíli váhal, jestli by neměl moment počkat. Pak ho ale samotná jeho touha po Síle, kterou v sobě tento chrám zadržuje, přemohla a on klesl na kolena. Zavřel oči a ruce sepjal na klíně. Marcus vystoupil nahoru po schodech. Dlaň položil na kamené opěrátko křesla a přejel po něm. Na dlani mu zůstala spousta prachu ze silné vrstvy, která se na křesle za tisíciletí nahromadila. Rozetřel si ho mezi dlaněmi a otočil se ke chrámové bráně. Ze široka se usmál a ruce spustil podél těla. Jeho pohled mířil do temnoty, ve které svítily dvě žluté oči. Jejich pohled protínal střídavě Marcuse a Zippacnu. Pak postava v plášti vstoupila do slabého světla loučí.
„Vítej, Rosi Tak Elvore,“ řekl Marcus. Lord Zippacna otevřel oči a snažíce si zachovat klid, vstal. Předlouhé vteřiny se vlekly a s každou, která uplynula, byla síň stále tišší a tišší. Proudy Síly zde však byly nezměrné. Rosova přítomnost vyvolala v chrámu obrovský vír Síly. Procházela všemi kouty a jejím centrem byl samotný Ros Tak Elvor. Nakonec se cosi pohnulo. V toku Síly to bylo jako hlasité zařinčení, když do sebe narazí dvě ocelové koule. Ros vykročil vpřed. Prach, který vířily podrážky jeho vysokých bot se zachycoval na hnědém plášti, který za ním vlál, prosycován mírným větrem, jež s sebou Ros přinesl.
„Přišel jsem vás zabít,“ řekl Ros za chůze. Pohledem přejel Marcuse, který se tvářil, jako by čekal na něco, na co se těšil celý svůj život a lorda Zippacnu, snažícího se nějakým způsobem začlenit do dění.
„Já vím, Rosi,“ odpověděl mu Marcus bez sebemenšího náznaku překvapení, nebo nervozity, ale s nadbytkem sebevědomí. „Ale ať chceš nebo ne, odejdeš s něčím mnohem větším, než je pomsta.“ Ros se zastavil za polovičkou chrámové síně. Zippacna stál napravo od něj a s rukama v bok ho napjatě pozoroval a čekal, co se stane dál. Marcus sestoupil po schodech dolů a ani na zlomek sekundy nepřerušil oční kontakt s Rosem. „Dlouho jsem si představoval tento moment, Rosi. Zkoušel jsem si představit, jaké to bude, až se Síla ve tvém nitru smísí s mocí, ukrytou zde.“ Marcus se zastavil sotva pět kroků před Rosem. „To, co jsem ucítil předčilo veškerá má očekávání. Tvá Síla je ohromující,“ dodal Marcus a roztáhl rty v mírný úsměv.
„Nepokoušej se mě ohromit siláckými řečmi, temný Jedi,“ štěkl Ros, jehož trpělivost se ani omylem nemohla měřit s Marcusovou. Pomalu ho začal obcházet a měřit si ho při tom pohledem. „Ukázal jsi mi cestu temné strany. Již tenkrát na Tatooine jsem cítil, že se něco změnilo. I když je mi záhadou, jakým způsobem jsi mnou dokázal manipulovat, tvé hrátky se mnou nás dovedly sem. Zde tě tvé hrátky zahubí.“
„Tvá nenávist ti dodává Sílu, Rosi Tak Elvore. Ale tvůj klid ji usměrňuje. Stejně tak pomsta. Dávej si však pozor, aby tě tvé myšlenky nezaslepily a naprosto neovládly. V takovém případě bys byl zahuben sám dříve, než bys mne stačil jakýmkoliv způsobem ohrozit. To však poznáš sám,“ řekl Marcus.
„Nesnaž se mě poučovat!“ křikl Ros a zastavil se mezi ním a Zippacnou, který stále jen přihlížel, opírajíce se rukama o světelné meče zavěšené na pásku. „Už mám dost všech rad, kterými mě zasypávají slabí mistři Jedi! Tím spíše nebudu žádné přijímat od tebe! Přišel jsem, abych dokonal svou pomstu! Tady a teď! A s pomocí temné strany Síly toho také dosáhnu! Tvůj osud je zpečetěn, temný Jedi! Teď zaplatíš za to, co jsi mi provedl! Za bolest, kterou jsi mi způsobil na Alangaru!“ Marcus ho hlasitě přerušil.
„A co budeš dělat, až svou pomstu dokonáš? Budeš se potulovat galaxií a omezíš svůj potenciál pouze na zoufalé projevy agrese a nenávisti? Nebo využiješ nezměrné moci temné strany Síly, která ti jen tak leží v náruči, a uděláš něco, na co budou lidé vzpomínat tisíciletí? Něco, co navždy změní historii galaxie a zanechá v Síle obrovskou stopu, kterou ucítí tví následovníci ještě za sto tisíc let? Věř mi, ani jedna z těch možností není správná, tím spíše není reálná, když jsem tu já.“
„To je něco, co ty nemůžeš ovlivnit,“ odpověděl mu Ros mnohem klidnějším a tišším hlasem než předtím. Bleskově se otočil a s napřaženou rukou zamířil na jeden ze Zippacnových mečů. Než stačil lord Zippacna cokoliv udělat, chrám osvítila rudá záře zbraně, třímaná pevně Rosovou pěstí. Energetická čepel se prudce rozlétla proti jejímu původnímu držiteli, Rosův útok byl ale zablokován druhou aktivovanou zbraní v Zippacnových rukou. Jejich pohledy se na okamžik střetly v nelítostném konfliktu, stejně intenzivním a nenávistném, jako ten, který měl právě přijít. Ros, třímajíce svou zbraň v jedné ruce, používal stejnou techniku číslo II, kterou ho naučil Kyle a kterou také použil v boji s ním. Zippacna, si přehodil meč z jedné ruky do druhé a používaje svou osobitou formu číslo IV se na svého protivníka vrhl. Souboj bylo to poslední, co zde Zippacna očekával. Ale přesto, jak byla tato situace překvapivá, až šokující, nedovoloval mladému temnému Jedi jeho hněv soustředit se na cokoliv jiného, než na porážku svého soupeře, ať jím byl kdokoliv. Zippacna udělal salto a ze vzduchu na Rose zaútočil. Hbitý útok však trefil pouze vzduch. Ros se převalil dopředu a saltem se přemístil do volného prostoru chrámu. Zippacna chvíli setrval na místě a využil toho okamžiku k dalšímu očnímu kontaktu s Rosem. Snažil se tak o svém nepříteli zjistit co nejvíce a vyvést ho z rovnováhy. Najít slabinu. Cokoliv, co by mohl použít proti němu v souboji s meči i se Silou. Ros byl však vycvičen jako Jedi. Jeho mysl byla pouze jeho. Jeho myšlenky se podřizovali jeho vůli a nijak se neprojevovaly navenek. Zippacna se dlouhým skokem přemístil k Rosovi a spustil sérii rychlých a hbitých útoků. Zatlačil bránícího se Rose o několik kroků nazpět. Jeho útoky završila perfektně provedená kata, před jejímž posledním švihem se musel Ros hodně rychle skrčit, aby nepřišel o hlavu. Tento lord Zippacna je skutečně silný protivník. Nemůže se však rovnat s mocí Síly, kterou Ros nedávno objevil a nyní jí vládne. Je na čase překonat tuto nicotnou překážku a udělat to, proč sem přišel. Zabít Marcuse Anunda. Ros se zaklesl do Zippacnova meče a odstrčil ho nazpět. Uchopil svou zbraň vysoko v silném postoji a udeřil. Drtivé údery se střídaly jeden za druhým a oslňující záře vycházející z míst, kde se rudé čepele křížily, zaplňovala chrám. Spršky jisker doprovázené hlasitým zvukem narážejících světelných čepelí, dopadaly na zem a hasly v tlusté vrstvě prachu a písku na kamenných dlaždicích s rytými ornamenty. Marcus se mezitím přesunul na schody a s nadšením souboj pozoroval. Konečně přišla chvíle, na kterou čekal. Chvíle, na kterou připravoval lorda Zippacna celou tu dobu, co si Zippacna myslel, že je v učení temného Jedie, který ho dovede ke slávě. Dovede ho však pouze ke smrti a zapomnění. Zippacna byl zatlačen až k jednomu z mohutných sloupů. Když se o něj opřel zády a neměl již kam ustoupit, mrštně kopl Rose do pravého kolene. Ten klesl k zemi a klečíce na druhém koleni odrazil Zippacnův útok. Než však stačil přemístit meč do polohy, kdy se mohl efektivně bránit, Zippacnova čepel již prořezávala vzduch a mířila k Rosovi. Zaryla se ale jen do kamenné podlahy, když Ros provedl kotrmelec do strany a znovu se postavil. Lord Zippacna se k němu otočil a dvakrát za sebou se zhluboka nadechl a vydechl. Pak nečekaně promluvil.
„Ani jeden z nás tu teď nemusí zemřít,“ řekl. Marcus sebou téměř nevnímatelně trhl, když to uslyšel. Jeho překvapení bylo minimální. Čekal, že se jeho učedník pokusí spolčit se s Rosem až uvidí, že proti němu nemá šanci. On sám byl ale zvědavý, jestli se lord Zippacna, ten nekompromisní a nemilosrdný lord Zippacna, ze kterého Marcus záměrně vycvičil brutálního a nebezpečně sebevědomého bojovníka, odhodlá snížit k takové věci. Škemrat u svého soupeře o spojenectví. Ne proto, aby získal moc, nebo aby dosáhl něčeho, čeho by vítězstvím v souboji nedocílil, ale proto, aby uhájil svůj vlastní život. Pro Marcuse to bylo víceméně zklamáním. Na tom už ale nezáleží. Lord Zippacna je ztracen. Tak jako tak. Jeho smrt však nebude zbytečná. V životě totiž dosáhl všeho, co Marcus očekával. Co Marcus plánoval a potřeboval. Nyní, tím že zemře Rosovou rukou, splní poslední úkol, který po něm jeho mistr požaduje. Přestože o této manipulaci Zippacna neví a nevěděl, poslouží svému mistrovi dobře.
„To se pleteš. Dnes tu zemřou přesně dva muži. A já odsud odejdu jako vítěz,“ odpověděl Ros. Protočil meč v ruce a mrštně se vrhl na Zippacnu, který odrazil Rosův útok. Téměř na místě pak následovala smršť útoků a protiútoků z obou stran, až se nakonec meče zaklesly. Zippacna byl unavený. Oslabený. Naopak Ros byl stále silnější a přeplněný energií. Téměř jakoby se sytil soubojem, ve kterém jeho oponent postupně slábne.
„Tvá nicotnost v Síle mě uráží, Zippacno. Nejsi hoden třímat ve svých rukou světelný meč. Divým se, proč si Anund vybral zrovna tebe. I on musel vidět, jak jsi slabý,“ řekl Ros skrz záři dvou rudých čepelí. „Je čas to skoncovat,“ dodal a odstrčil svého soupeře od sebe. Než se Zippacna zmohl na další útok, Rosova ruka už byla ve vzduchu. Náhle se Zippacnův výraz změnil a jeho zbraň padla k zemi a zhasla. Bezmocný lord se chytl oběma rukama za krk a začal sípat. Rosova dlaň se silně sevřela v pěst a Zippacnovo tělo se zvedlo do vzduchu. Ros uchopil Zippacnovu stopu v toku Síly a stiskl ji tak pevně a mocně, že mohl jeho tělo přinutit k čemukoliv. Třeba i k roztrhání na miliony kousků. Zippacna sebou začal házet a točit se ve vzduchu. V zuřivém útoku začaly jeho kosti praskat a chrámem se šířil Zippacnův zoufalý křik. Jeho tělo bylo naprosto zdeformované. Nebylo úniku. Když se Zippacnovo tělo ustálilo asi dva metry nad zemí, přelomilo se v dolní části páteře a jakoby rozžvýkané zuřivým rancorem spadlo na zem. Mrtvolný pohled otevřených očí mladého a naivního temného Jedie, který zemřel v domnění, že se stal pravým Sithem, protínal hradbu z prachu, kterou jeho tělesné pozůstatky zvířily dopadem na zem. Když se Ros se svou zlostí otočil k Marcusovy, zpozoroval na jeho tváři široký úsměv. Marcus pomalu sestoupil po schodech dolů a nespouštěl z Rose oči. Těla svého učedníka si nevšímal.
„Výborně,“ řekl Marcus. „Tvůj život se dnes změnil. Poznal jsi světlo. Poznal jsi temnotu. A až mi posloužíš, stane se z tebe nejsilnější rytíř v Republice.“
„Tas svůj meč, Anunde,“ křikl Ros a namířil rudou čepelí k jeho krku.
„To nebude nutné,“ odpověděl Marcus. „Já nejsem tvůj nepřítel. Naopak. Já jsem ten, kdo ti daruje opravdový život.“
„Tas svůj meč,“ opakoval pomaleji a razantněji Ros. Marcus mu odpověděl pouze ostrým pohledem do očí.
„Tvá cesta již začala, Rosi. Cesta skutečné Síly, ne pouze její části. Sám jsi to již určitě pocítil.“ Ros už toho měl dost. Chtěl se utrhnout a vrhnout se na svého nepřítele. Ale nemohl. Prostě nemohl. Byla tu jakási bariéra, která ho nutila vyslechnout ho. Zábrana v jeho mysli. Neexistovala jeho přičiněním, ale musel ji poslechnout.
„Pokračuj,“ pobídl jej Ros po krátké chvilce ticha.
„Ty v sobě skrýváš zvláštní Sílu, Rosi. Velice zvláštní. Temná strana ti umožňuje dělat věci, které se někdo jiný za celý svůj život nenaučí. Vzpomeň si, jak jsi porazil svého mistra na Alangaru. Dokázal jsi ho srazit na kolena jedinou myšlenkou. Vysál jsi z něj energii a nasytil se jí. Ale pouze spojena se světlem z tebe může temná strana vytvořit skutečně všemocného a neporazitelného. Jakou cestou se pak vydáš, to záleží pouze na tobě, ne na Síle.“
„Temná strana mi ukázala pravou moc Síly. Neudělal jsem nic víc, než že jsem ji uchopil. A využil ji k pomstě. K pomstě, která však ještě není dokonána. Zatím,“ řekl Ros a svěsil meč o trochu níž.
„To není celé,“ odpověděl rázně a rychle Marcus. „Temná strana Síly, kterou využíváš není tou Silou, kterou využívám já, nebo kterou využíval on.“ Marcus ukázal na mrtvé tělo lorda Zippacny, ležící v prachu. „Skutečnou pravdou je, že tvá Síla má kořeny v historii staré čtyři tisíce let. Já jí potřebuji využít k velice krátkému a pro tebe nedůležitému úkolu.“
„O čem to mluvíš?“ zeptal se zvědavě, avšak tiše Ros.
„Síla kterou v sobě skrýváš nepatří pouze tobě. Ty jsi byl vybrán. Vybrán, abys posloužil jako tělesná schránka pro dávného pána ze Sithu, který zemřel před čtyřmi tisíciletími na oběžné dráze planety Telos. A nyní, tady na tomto místě, se Darth Nihilus znovu zrodí z nekonečného proudu Síly a já se dozvím, co potřebuji vědět. A ty pak budeš volný.“
„Tvé stupidní povídačky mě nezajímají, Anunde!“ křikl Ros. „Tvá mrtvola zde dopadne na zem. A to je to jediné, co se zde dnes ještě stane!“ vykřikl Ros ještě hlasitěji a důrazněji. Jeho hněv se opět začal hromadit v jeho mysli. Marcus to cítil. Nic mu však nemůže zabránit v tom, proč sem přišel. Ros švihl mečem a rudá čepel prolétla vzduchem. Než ale stačila Marcusovi useknout hlavu, zastavila se asi centimetr před jeho krkem. Zbraň se deaktivovala a vylétla Rosovi, urputně se snažícímu vymanit se z Marcusova sevření, z ruky. Zvedl se nad zem a neustále sebou prudce házel a nepřestával klást odpor. „Mě nezastavíš! Slyšíš? Ať se bude dít cokoliv, nakonec si tě najdu a budeš litovat, že jsi se kdy narodil! To ti přísahám!“ Rosův hysterický křik se odrážel od stěn chrámu.
„Tvé sliby neznamenají nic, když je nemůžeš dodržet, mladíku,“ oplatil mu to Marcus stejně silným hlasem. Pomocí Síly držel Rose asi dva metry nad zemí. Ros se ještě zmohl na hlasitý nenávistný výkřik než s ním Marcus trhl a prudce ho posadil do kamenného křesla. Veškeré Rosovi pokusy o to, aby vstal byly agresivně potlačeny a mladý Jedi svedený temnou stranou byl uvězněn v křesle, určeného pro Sithské lordy. „Ničeho se neboj, Rosi. Nemůžeš se bránit tomu, co má přijít. Ale co jednou přijde, musí také jednou odejít a já se postarám o to, abys nemusel sdílet své tělo s Darthem Nihilusem ani o minutu déle, než musíš.“ Marcusova slova vyzněla hrozivě, avšak klidně a rozvážně. Přesvědčení o ideálu a odhodlanost k jeho dosažení v jeho hlase bylo až děsivé pro každého Jedie, který by ho slyšel. Než se jejich pohledy mohly znovu setkat, ze spár mezi obrovskými dlaždicemi vyrašila tmavě fialová záře. Pomalu se začala vinout kolem křesla, kde seděl Ros a postupovala nahoru. Spíše to připomínalo jakýsi plyn, než-li paprsky světla. „Cítíš to?“ zeptal se Marcus a svým pohledem dodával záři ještě větší moc. „Veškerá Síla Korribanu a Sithů, kteří zde leží pohřbení v hrobkách, nebo písku, je teď zde. Tady na tomto místě. A prostupuje tebou.“ Marcus se přes stále houstnoucí fialovou mlhu se podíval Rosovi do očí. „Teď neexistuje nic jiného, než Síla. Energie temné strany je nyní soustředěna v tobě. Vychutnávej její moc. Využij ji ke změnění tváře galaxie takovým způsobem, jaký si ty sám vybreš.“ Ros, jakoby naprosto změněný, se díval do Marcusových očí. Naslouchal jeho slovům, zatímco zmizel v oblaku fialového plynu. Nebránil se. Otevřeli se mu dveře do nového života. Většího a velkolepějšího. Neexistovalo teď nic. Jen Síla. Síla, která je nekonečná a její moc je nezměrná. A z jejího fascinujícího toku, očerněného temnou stranou Korribanu se zrodil dávný Sithský lord. Člověk, který znal a ovládal Sílu tak dokonale, že za svého života nedokázal vnímat nic jiného. Člověk, který pouhou myšlenkou vyhladil celou planetu a s ní i zbytky řádu Jedi, který před čtyřmi tisíci lety zanikl. A znovu vstal z mrtvých. Člověk, který cítil Sílu, sídlící v Neznámých regionech galaxie. Sílu, za kterou se vydal Darth Revan. Sílu, za kterou se vydá i Marcus. Když začala fialová mlha pomalu mizet, začala se rýsovat silueta muže, stojícího před křeslem. Vše okolo bylo ozářené září. Muž, stojící v jejím centru byl však černý, stejně jako otisk, který představoval v Síle. Jeho stín se dotýkal Marcuse, který sepjal ruce za zády a přistoupil trochu blíže. V jeho postoji nebyla poslušnost, ani slepá oddanost. Přistoupil k Rosovu tělu, jakoby potkal někoho sobě rovného. Jakoby v něm Darth Nihilus nevzbuzoval žádný sklon k oddané službě a ochotě položit za pána ze Sithu život. Darth Nihilus byl přiveden k životu pouze z jediného důvodu. Aby ukázal Marcusovi cestu. Cestu, kterou šlapal i Darth Revan. Před lordem Zippacnou se Marcus choval, jakoby měl Nihilus být novým temným pánem. Novým vládcem galaxie. Vzbudil v něm tak dojem, že znovuzrozený Darth Nihilus se stane pánem všeho, jako to mělo být u Marky Rognose. Plány Marcuse Anunda byly však jiné. Marcus Anund není hoden toho, aby komukoliv sloužil. Je silný. Silnější než kterýkoliv z nových Jediu, nebo jejich temných protějšků. Silnější než Luke Skywalker, jehož následovníci se bezvýhradně upínají ke světlu a zavrhují temnotu. Marcus Anund je pravým mistrem Síly. Takový, který je předurčený k velkým skutkům. Předurčený k vybudování nového řádu, který bude vládnout skutečným potenciálem Síly a uchová v galaxii rovnováhu a mír. Protože pouze za míru se může být Síla taková, jaká vždy měla být. Bez šrámů a jizev. Takových, jaké v ní zanechali války před čtyřmi tisíci lety. A nic ho nezastaví. Záře zanikla v mírném světle loučí. Před Marcusem stála vzpřímená postava Rosova těla. Kápě mu zakrývala polovinu obličeje, který byl nezměněný. Bledý, s vystouplými žílami, jako předtím. Se znamením propadnutí, až závislosti na temné straně. Závislosti, která k pravému Sithovi, nebo Jediovi nepatří a nezvratně ho vede k záhubě. Ale Darth Nihilus nebyl pravý Sith. Mírně řečeno, byl zvláštní. A svou zvláštností byl silný, ale také zranitelný. Stáli tam proti sobě a ani jeden se nehýbal. Pak Marcus přistoupil ještě blíže a uchopil kápi Rosova pláště. Přetáhl ji dozadu za hlavu a podíval se jejímu nositeli do obličeje. Jeho oči se změnily. Byly celé černé, zakalené. Jakoby měl do sítnice vstříknutý jed. Okolo očí byla jeho kůže zjizvená, jakoby pořezaná vibronožem. Marcus se podíval do těch dvou studnic temnoty a Darth Nihilus jeho pronikavý pohled opětoval. Dlouhou chvíli mlčení zmírnil Marcusův široký úsměv. Pak promluvil.
„Vítej mezi živými, Darthe Nihilusi.“ Nihilus se několikrát zhluboka nadechl, pak spustil pohled dolů, aby si prohlédl svou tělesnou schránku.
„Tohle tělo,“ řekl, „všechno je jiné. Veškerá má Síla se mi vrátila. Vidím, slyším a vnímám svět stejně jako Jedi Ros Tak Elvor. A přesto jsem tak mocný, jako dřív.“ Nihilus pomalu roztáhl rty do zlověstného výrazu. „Konečně galaxie pozná vládu temné strany,“ dodal. Pak se podíval na Marcuse. Možná čekal, že mu bude přísahat věrnost, ale zaráželo ho, že nedokázal přečíst jeho myšlenky. Nedokázal udělat nic, co by prolomilo jeho duševní obranu. Dokonce z něj ani nemohl udělat svého nemrtvého otroka, kteří mu složili před čtyřmi tisíci lety.
„Ty, Darth Nihilusi, mi ukážeš cestu, po které kráčel Darth Revan. Dovedeš mě tam, kam šel on. Ale vlády nad galaxií se nedočkáš,“ řekl Marcus. A v jeho hlase nebyl ani náznak podřízenosti. Oplátkou mu byl Nihilusův rozhněvaný pohled. Marcus věděl, Že kdyby mohl, Darth Nihilus ho zničí. Ale on nemohl. Jednoduše nebyl schopen Marcusovi cokoliv udělat.
„Kdo jsi, že si dovoluješ-“ Marcus Nihilusovi výhrůžky přerušil.
„Ty jsi Darth Nihilus. Býval jsi velkým Sithem. Díky mě jsi jím i teď. Ale to není vše. Ty jsi můj otrok. Má loutka. Já tě ovládám stejně dokonale jako Sílu samotnou. Ty nyní splníš mou vůli. A nic tomu nemůže zabránit. Tvá Síla je stejně velká, jako před čtyřmi tisíciletími. Ale má moc je mnohem větší. Stačí myšlenka a mohl bych tě zničit. Zamáčknout jako červa a nasytit se tvou existencí v Síle, stejně jako jsi to dělal ty s miliony nevinných bytostí za tvého života. Ty mě nyní dovedeš k mému cíli.“ Po několika sekundách naprostého ticha se Nihilus rozzářil v takovém úsměvu, jaký mu jen Rosova ústa umožňovala.
„Ty pošetilý blázne! Nevíš nic o Síle, kterou vládnu! Kdybych jen chtěl, rozdrtím tě a rozptýlím jako hvězdný prach po celé galaxii! Jsi tak naivní, když si myslíš, že můžeš jen tak ovládnou mě, Dartha Nihiluse! Za svá slova zaplatíš! Teď a tady, budeš umírat dlouho a v bolestech, jaké si ani nedokážeš představit!“ Nihilusova pýcha a arogance mu dodala Sílu. Sebral veškerou moc, která proudila v jeho žilách a soustředil ji do jednoho jediného impulzu Síly, který vyslal proti Marcusovi. Impulz, který by nepochybně roztrhal tělo každého, koho by se jen dotkl. Impulz tak silný, že by jím roztrhal na kusy celou hvězdnou flotilu. Impulz, který byl Marcusem pohlcen, jako mladý Twi’lek hladovým rancorem. Než se dokázal vzpamatovat, jeho Síla, ještě znásobená Marcusovou touhou po pokoření tohoto hrdého Sitha, se vrátila nazpět. Udeřila ho do hrudníku a Nihilus obrovskou rychlostí doletěl nazpět. Probořil kamenné opěradlo křesla, kde byl oživen, jako by to byl domeček z karet. Prolétl mohutnou sochou, stojící za křeslem a vymrštil do vzduchu stovky kamenných úlomků. Přeletěl celou zadní loď chrámu a na samém konci se zabořil do zdi. Pak padl na kolena. Když za necelou sekundu zdvihl hlavu, zjistil, že Marcus Anund, stojící ještě před chvílí třicet metrů od něj, se tyčí nad ním.
„Kdo…kdo jsi?“ vykoktal Nihilus.
„Marcus Anund,“ odpověděl Nihilusův oživovatel, „tvůj pán.“ Nihilus zakašlal a podíval se mu do očí. Trvalo dlouho, než Nihilus promluvil. Jeho pohled, plný nenávisti a neprosté nechuti komukoliv sloužit, Marcuse probodával jako dýka. Ale faktem bylo, že tento…rytíř, mistr Síly, byl mocný. Mocnější než kdokoliv, koho za svého života potkal. Jeho moci by se mohl vyrovnat pouze samotný Darth Revan, kterého se snažil před čtyřmi tisíci lety najít…Darth Revan. Teď to začalo Nihilusovi docházet. Jeho pohled ztratil tu aroganci, se kterou se na Marcuse díval. Nakonec se opřel o zem, dostal se na kolena a napřímil se. Stojíce opět na nohou k Marcusovi promluvil.
„Odvedu tě do Neznámých regionů. Ukážu ti cestu, kterou šel Darth Revan,“ řekl nakonec Nihilus.
„Výborně,“ pochválil jej Marcus. „Výborně.“

***

Temnou oblohu, lemovanou blesky nahradilo metalově šedé pole, plné výčnělků a propadlin. Když Marcus se znovuzrozeným Nihilusem vystoupili z katakomb zpět na povrch Korribanu, Ravager II je již očekával. Dýkovitý destruktor stál na šesti gigantických nosnících, opatřených ohebným kolenem. Všude bylo slyšet syčivých zvuků, jak trupem destruktoru proudila energie. Z vývodů se řinula pára vzniklá při nejrůznějších mechanických dějích, které v lodi probíhaly. Když se Marcus se Sithem vzpřímily na samotném povrchu planety, nacházely se nad jejich hlavami otáčivé hlavně dvou věží s laserovými kanóny. Asi kilometr před nimi se vířila obrovská spousta prachu a písku, doprovázená dunivým zvukem, který otřásal celým širokým okolím. Způsobovaly jej iontové motory destruktoru, pracující v klidovém režimu. Žádné ISD nikdy nebylo schopno přistát na povrchu planety. Technologie, která takový manévr umožňuje je dalším z vylepšení, kterými se chlouba Riddlovi flotily pyšní. Široká nástupní rampa, která byla u jiných destruktorů třídy Imperial II zbytečná, byla spuštěna dolů a vrhala ven zářivé bílé světlo vnitřního osvětlení lodi. Před rampou bylo nastoupeno několik set stormtrooperů, stojících v dokonalých formacích.
„Tato loď je pojmenována Ravager II, Darthe Nihilusi,“ řekl Marcus a dal se do chůze, „alespoň pro několik další dní. Ravager započal hledání Dartha Revana a Ravager ho také dokončí. Poté bude loď přejmenována a ty splyneš se Silou.“
„Má loď,“ řekl Nihilus a zasněně si prohlédl ISD stojící nad ním. Tvarem se trochu podobalo jeho lodi, která byla zničena před dávnými časy spolu s ním.
„S touto lodí vyrazíme na samý okraj galaxie. A ty mi ukážeš to, co chci.“ Marcus se podíval na Nihiluse a ten jeho pohled opětoval. V jeho výrazu bylo čitelné znechucení. Povstal z mrtvých. Marcus Anund jej pomocí toku Síly oživil. Cítil, že je stejně mocný, jako dříve. Prostřednictvím těla mladého Jedi dokonce vnímal okolní svět jako všichni ostatní, ne pouze skrze Sílu. Cítil okolní bytosti. Duše tisíců vojáků v bílých zbrojích. Chtěl se jich dotknout a přetvořit je ve své loutky. Tak jako to dělal kdysi. Ale nemohl. Když byl Marcus přítomen, nemohl dokonce ani manipulovat s jinými lidmi. Nemohl se dotýkat jejich mysli. Bylo to tím, že při znovuzrození se něco pokazilo? Že Marcus úmyslně vyvolal Dartha Nihiluse ochuzeného o určité schopnosti, které by pro něj mohli znamenat nebezpečí? Ochuzeného o něco, co bylo kdysi jeho součástí? Ale proč tedy cítí, že se jeho moc a Síla navrátila v plné Síle? Bylo možné, že tento Marcus Anund byl tak mocný? Tak mocný a silný, že dokázal Nihiluse ochudit o některé jeho schopnosti? Proč ne. Vždyť ho dokonce i porazil. Porazil ho v souboji a ušetřil jeho život. Je jeho osudem sloužit tomuto muži? A poté se stát pouze součástí Síly, jako v posledních čtyřech tisíciletích? Ne. Darth Nihilus nikomu sloužit nebude….
„Nic jiného ti nezbude,“ přerušil Marcus silný tok emocí v Nihilusově těle. Ten rychle otočil hlavu a svůj pohled zaměřil na Marcuse. Dokázal vycítit všechny jeho myšlenky. Dokázal je přečíst a listovat si v nich jako v otevřené knize. Je skutečně velmi mocný.
„Já ti pomůžu s tvým plánem, Anunde,“ řekl Nihilus. Oba došli až k okraji rampy a nalodili se na Ravager II. Oddíly stormtrooperů se za nimi postupně vracely zpět do útrob lodi a jejich perfektně synchronizovaný pochod budil dojem, že se uzavírá brána bílé barvy, vedoucí dovnitř lodi. Poslední řada vojáků překročila horní okraj rampy, která se poté zavřela. Motory se rozhořely na plný výkon a destruktor se zvedl do vzduchu. Přistávací nosníky se v mechanických kolenech ohnuly a zmizely ve svých úložných prostorách. Ravager II vyrazil plnou rychlostí na oběžnou dráhu Korribanu, aby se připojil ke zbytku flotily admirála Riddla.

***

Čím déle si Kyle prohlížel ruku lorda Zippacny, kterou měl ve své dlani a viděl, jak se rozpadá pod náporem tisíců zlomenin, tím větší škleb se mu dostával do tváře. Nakonec ji položil zpět tam, kde původně ležela. I Sith má právo dopřát si odpočinku. I když se to Kylovi příčilo právě v souvislosti s člověkem, který zničil Rosův domovský svět a který možná zavinil jeho zkázu, vstal od něj a rozhlédl se po starobylém chrámu. Otřepal si ruce od prachu a dal je v bok.
„Sakra, ten musel dostat zabrat,“ řekl si sám pro sebe. Pak se otočil směrem k Lukovi, stojícímu u velkého, kamenného křesla. „Co myslíš, že se tu stalo?“ odpovědí mu však bylo mlčení. Hal si všiml Lukova zamyšlení. Ihned se otočil od kreseb na zdi a popošel blíže ke svým mistrům. Luke měl oči upřené na křeslo. Nemrkal a téměř ani nedýchal. Pravděpodobně byl hluboce ponořen do toku Síly, který tímto místem proudí. A možná našel něco, co by se určitě nedalo považovat za dobrou zprávu. Pro něj, Rose ani Jedie. „Luku?“ opakoval se Kyle a starostlivě k němu přistoupil.
„Copak to necítíš?“ řekl Luke a mírně sebou škubl, jako by ho Kyle probudil ze sna.
„Cítím něco divnýho. Nedokážu to popsat. Je to jako by odsud něco zmizelo a vzalo to část tohohle místa s sebou.“
„Je to přesně tak, jak říkáš,“ souhlasil Luke. Otočil se a přejel Hala i Kyla pohledem. „A to je právě to, co mě děsí.“
„Můžeme zjistit víc?“ zeptal se Hal.
„Jediný co víme je, že jsme přiletěli pozdě. Nevíme, co se tu stalo a ani nevíme, kam Anund s Rosem zmizel,“ řekl Kyle.
„Nemyslím si, že dokážeme zjistit více. V pravdě jsem doufal, že nám další vodítko poskytneš právě ty, Hale.“ Pohledy obou mistrů se upřeně soustředili na mladého Jedie a vyvolávaly v něm rozpaky. Nevěděl, co má odpovědět. Nedošlo k žádné komunikaci mezi jím a Rosovou duší, tak jak se to stalo na Yavinu 4. Neměl žádné jiné informace o tom, kde by měli Jediové hledat dál.
„Já si nejsem jistý, mistře Skywalkere,“ řekl Hal. „Necítím nic takového, jako na akademii. Nevypadá to, že by se mnou Ros nějak komunikoval.“
„V první řadě se musíš soustředit. Nedělej ukvapená rozhodnutí. Splyň se Silou a zjeví se ti mnoho věcí, které ti předtím byly skryty,“ vysvětlil Luke a jeho pohled dostal nádech radosti z toho, že mohl jednoho ze studentů své akademie přiučit něco nového. Kyle jen zvědavě přihlížel a čekal. Hal sklopil hlavu a vydechl. V soustředění zaťal pěsti. Pak se podíval na Luka.
„Já to zkusím.“
„Nezkusíš,“ opravil ho Luke. „Buď to to uděláš, nebo ne. Jiné východisko neexistuje.“
„Udělám to,“ odpověděl Hal sebevědomě a ponořil se hluboko do světa, kde existuje pouze Síla.

***

Zpočátku vše obklopovala temnota a chaos. Temná strana byla všude a vše obepínala. Když se Hal vmísil mezi proudy temnoty, procházejícími zdmi chrámu, bylo to jako zažehnutí lampy. Ostré, bílé světlo prolétlo tmou a dotklo se všeho, co ovládala tma. Černá chapadla pak začala dotírat na světlou stranu Síly, která se nečekaně ukázala a temnota pomalu zatlačovala Hala do kouta. Mladý Jedi byl ohromen mocí temné strany Síly, sálající z tohoto místa; z této planety. Na okamžik toužil po tom, ji ochutnat, uchopit její moc do svých rukou. Pak si ale uvědomil, že přesně tak byl sveden jeho nejlepší přítel, Ros. Hal nechtěl dopadnout jako on. Věděl, že on je jedinou šancí k jeho nalezení a přivedení ho zpět ke světlu. Byla to jeho schopnost komunikace s Rosovou duší, která Jediům dodával naději. Schopnost rozvinutá během let, která oba studenti strávili spolu. Hal nyní vnímal okolí pouze jako Sílu se světlejšími a temnějšími částmi; světlo a temnotu, dávající dohromady Sílu jako celek. Byl to pohled, kterým na svět hleděl i Darth Nihilus. Hal se zapřel. Byl pevně rozhodnutý splnit slib, který dal Lukovi. Řekl mu, že to dokáže. Dokáže to. Okolím se pomalu začalo opět šířit světlo. Postupně se bílý kruh kolem Hala začínal zvětšovat a zvětšovat. Chapadla temné strany se zarývala do aury světlé strany, ale všechna byla potlačena a vhozena zpět do okolního chaosu. V Halově podvědomí se pak zformoval obraz Rose Tak Elvora. Začali spolu dlouze hovořit. Ros mu sdělil vše, co se zde událo. Informace o znovuzrození Dartha Nihiluse, o použití Rosova těla jako nějakého hostitele pro Nihilusovu duši. A také mu pověděl, kam Anund s Nihilusem míří a jaké jsou jejich plány.

***

Když Hal otevřel oči, dokázal rozmazaným pohledem rozpoznat vousatou postavu, klečící u něj na jednom koleni. Několikrát za sebou zamrkal, aby zaostřil svůj zrak a promnul si oči. Ležel opřený o mohutný sloup, Kyle u něj klečel a Luke stál za ním s rukama založenýma na prsou. Zatřepal hlavou a opřel se rukama o zem.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Luke. Hal zakýval hlavou na souhlas. Pomalu a s námahou vstal. Kyle mu pomohl na nohy a chytl ho za rameno, aby udržel rovnováhu, kdyby zavrávoral.
„Jsem v pořádku,“ odpověděl Hal. Promnul si oči a protáhl se. „Jsem v pořádku,“ ujistil své mistry ještě jednou, „a mám pro vás spoustu nových zpráv,“ dodal.
„Mluvil jsi s Rosem?“ zeptal se Kyle netrpělivě.
„Ano. Mistře Skywalkere, měl jste pravdu. Toto místo bylo ochuzeno o jednu svou část. Je to duše jednoho ze starých Sithů, který si říkal Darth Nihilus.“ Když to Kyle slyšel, obrátil oči v sloup. Doufal, že zlikvidování dvou duchů, tisíce let starých, by mohlo za jeden život stačit.
„Darth Nihilus…,“ přemýšlel Luke a chytl se za bradu v zamyšleném gestu. „Ano, vím o něm z Holocronu. Byl pověstný tím, že byl tak závislý na Síle, že bez ní nemohl existovat. Před čtyřmi tisíci lety cestoval od planety k planetě a vysával z nich veškerý život, až byl jednoho dne zastaven. Vůbec se mi to nelíbí.“
„To není vše. Anund využil Rosova těla jako jakéhosi hostitele pro Nihilusovu duši. Ta se teď nachází v Rosovi a ovládá ho.“
„Sakra!“ zaklel Kyle a udeřil pěstí do dlaně. „Víš kde je teď?“
„To je ta nejhorší část zprávy,“ předeslal Hal. „Zdá se, že Nihilus byl před svou smrtí jediný, kdo znal cestu do Neznámých Regionů za člověkem, který se jmenoval Darth Revan.“
„Darth Revan?“ zeptal se Luke trochu zděšeně. To Kyla pochopitelně polekalo.
„Ano. Anund věří, že tento Revan nalezl v Neznámých regionech nějaký záhadný zdroj obrovské Síly a chce Nihiluse využít k tomu, aby ho tam zavedl. Mají v plánu vzít celou svou flotilu a vyrazit.“
„Musíme je zastavit, Kyle,“ řekl Luke. „V podstatě pro Republiku žádnou hrozbu neznamenají, ale to vše se může změnit, pokud se jim jejich plán povede uskutečnit. Nehledě na to, co mi Anund řekl.“
„Víš kde jsou?“ naléhal Kyle.
„Vracejí se k Ildiru 3, aby shromáždili všechny své lodě. Poté se vydají na hranice Neznámých regionů, a odletí do nich.“
„Tam je zlikvidujeme,“ dodal Kyle sebejistě. Bylo mu jasné, že tam buď zachrání svého studenta a přítele, nebo položí svůj život.
„Uložím souřadnice toho místa do palubního počítače Raven’s Claw,“ řekl Hal.
„Já je pak pošlu Leie i se zprávou,“ pokračoval Luke.
„Musíme vyrazit,“ ukončil rázně rozhovor Kyle. „Hned.“