Mistr Síly
Autor: Imperator
Kapitola 6.
„Vypadá to velice impozantně, kapitáne,“ řekl admirál Riddle při prohlídce základny. „Generál Grievous se rozhodně nechtěl dát překvapit nějakým útokem na slabinu základny, který by ji pak celou vyřadil z provozu.“
„Ano, admirále. Technici z Legacy se snaží přidělat nějaká další bezpečnostní zařízení. Jenom pro jistotu.“ Admirál pokýval hlavou.
„Jistoty není nikdy dost, že, kapitáne?“
„Zvláště v těchto časech,“ přitakal kapitán Stalker a vyhnul se skupině dělníků v nehořlavých uniformách.
„Lord Anund je již na cestě sem, aby si osobně prohlédl flotilu a armádu droidů,“ informoval admirál.
„Velice rád mu obě věci ukážu,“ sdělil kapitán. Oba důstojníci došli až k velkým dveřím do hangáru. Kapitán aktivoval panel na zdi a dveře se otevřely. Pak oba vešli dovnitř až k zábradlí malé pozorovací plošiny. Před nimi stála největší separatistická loď vůbec. Podpůrný destruktor třídy Recusant. Dlouhý téměř jako ISD. Ale svou výzbrojí a pancéřováním se imperiálnímu destruktoru nevyrovná ani náhodou.
„V jakém je stavu?“ zeptal se Riddle.
„Technici ji prohlédli jako první. Říkají, že až vychytají všechny mouchy s hlavním iontovým motorem, bude plně připravena do akce.“
„Dobrá. Bylo by škoda nevyužít potenciál této lodi. Ať už je jakýkoliv,“ řekl Riddle se značnou nedůvěrou v separatistický destruktor a podíval se na kapitána. „Vyčleňte několik skupin techniků a řekněte jim, ať se pokusí zpevnit trup lodi co nejvíce to půjde. A ať se zaměří hlavně na centrální část.“
„Ano, admirále,“ kapitán zasalutoval.
„Já teď musím přivítat naše dva Jedie,“ sdělil admirál se špetkou sarkasmu. Otočil se a odešel.
* * *
Raketoplán Lambda přistál na vyvýšené přistávací plošině. Na ní bylo několik skupin imperiálních vojáků. Vedle stálo pár jednomístných vznášedel. Když se vysunula nástupní plošina, procházelo okolo AT-AT. Vystoupili Marcus Anund a lord Zippacna. Chvíli se rozhlíželi kolem, když k nim přistoupil důstojník.
„Vítejte na Ildiru 3, můj pane,“ přivítal je. „Omlouváme se, ale přistávací plošiny na základně jsou momentálně naprosto vytíženy.“
„A to je jediný důvod, proč jsme museli přisát tři kilometry daleko?“ zeptal se Zippacna s obvyklou arogancí. Důstojník sebou mírně trhl a bylo vidět, že začíná mít strach z nepředvídané reakce.
„Kdy pro nás přiletí vznášedlo?“ zeptal se Marcus a snažil se důstojníka svým hlasem uklidnit od zděšení, které v něm vyvolal jeho naivní žák.
„Už je na cestě, můj pane,“ informoval důstojník.
„Můžete jít,“ řekl Marcus. Když byl důstojník pryč, rozhlédl se po okolí. Plošina, na které přistáli se nacházela v hlubokém lese. Stromy se tyčily několik desítek metrů vysoko a podrost byl temný, i když byl jasný den. Občas bylo vidět nějaké zvíře, které si přišlo prohlédnout ruch, který sem Impérium přineslo. Pak se Marcus otočil k Zippacnovi.
„Takže náš mladý Jedi se konečně postavil svému mistrovi,“ řekl.
„Ano, mistře. Cítil jsem jeho hněv přes půl galaxie,“ odpověděl. „Ale jak je možné, že se tak rychle přiklonil k temné straně?“
„Správná otázka. Jak je možné, že po všech těch letech tréninku stačí jedna událost a Jedi propadne temné straně?“ Zippacna jen zvědavě čekal, co z Anunda vypadne. „Ale co když se Ros nerozhodoval sám?“
„Jak to myslíte?“ zeptal se Zippacna. Marcus se mírně usmál. Pak se podíval do hlubokého lesa.
„Myslím, že je čas na další část dávného příběhu,“ řekl nakonec Marcus. Zippacna, poučen z předchozí zkušenosti, byl zvědav, co se dělo po občanské válce před čtyřmi tisíciletími. Pečlivě naslouchal slovům svého mistra. A doufal, že se konečně dozví víc o tajemném plánu Marcuse Anunda.
„Když Revan zmizel do Neznámých regionů, Republika byla v troskách. V galaxii zůstalo pouze několik Jediů, zatímco Sithové v hojném počtu podnikali neustálé útoky na ten malý zbytek rytířů. Jejich řád se však rozpadl na různé frakce, každá vedená jedním lordem. Byla to doba zahalená tajemstvími. A také to byla doba člověka, známého pouze jako Vyhnanec.“
„Nikdy jsem o něm neslyšel,“ řekl Zippacna.
„Jeho příběh je velice zajímavý,“ dodal Marcus. Zippacna pouze naslouchal. „Vyhnanec byl jedním z rytířů Jedi, kteří šli s Revanem do boje z Mandaloriany. Jeho slavná vítězství v mnoha bitvách jej dovedla až na bitevní pole u Malachoru V.“
„Co se tam stalo?“
„Jak jsem již řekl, Malachor V spatřil největší bitvu v dějinách Republiky. Mnohé změnil. K nepoznání.“
„Jediové poznali válku. A propadli temné straně,“ řekl Zippacna.
„Ano. Většina z nich ano.“
„Co se stalo s Vyhnancem?“
„To byla věc, na kterou mohli odpovědět pouze mistři rady, kteří ho soudili.“
„Nechápu,“ řekl Zippacna.
„Vyhnanci se u Malachoru V přihodilo něco…zvláštního. Tvrdilo se, že propadl tak hluboko temné straně, že už hlouběji jít nemohl. V každém případě Vyhnanec ztratil schopnost cítit Sílu.“
„To přeci není možné.“
„Pouze několika lidem v galaxii se taková věc přihodila. Někteří prostě přestali cítit, jiným byla tato schopnost sebrána.“
„Co se stalo po Malachoru?“ zeptal se Zippacna. Okolo plošiny prošlo další AT-AT a bylo slyšet, jak pod jeho nohami praskají větve na ještě neprošlapané cestě.
„Vyhnanec byl jediným z Jediů, který se vrátil na Coruscant a čelil obvinění rady. Ta jej zbavila titulu a vyhnala.“
„Jediové se pokaždé chovají stejně. Čehokoliv silného, co nedokáží ovládnout se zbavují,“ řekl lhostejně Zippacna.
„V galaxii nakonec zbylo jen několik Jediů. A ti za záhadných okolností zemřeli. Řád se rozpadl.“
„Všichni Jediové nemohli zemřít. Někdo musel řád obnovit,“ oponoval Zippacna.
„Jak jsem již řekl, informací z této doby je minimum. Jediné, co se ví je, že skupina lidí citlivých na Sílu se začala pohybovat po galaxii a dávala dohromady nový řád.“
„Co se stalo z Vyhnancem?“
„Postupem času obnovil své pouto se silou a zabil tři významné Sithy. Dartha Siona, Dartha Trayu,“ Marcus se na chvíli odmlčel. Pak se podíval Zippacnovi zpříma do očí. „A Dartha Nihiluse.“
„Musel být skutečně silný,“ dodal Zippacna.
„Dalo by se říct, že zachránil Republiku. Od této doby se ze Sithů stalo pouze stádo vrahů hašteřících se o moc. Možná, že to nebylo přesně tak, jak říkám, ale Sithové, jako byl Revan, nebo Malak už neexistovali.“
„Než přišel Darth Bane,“ Marcus pouze pokýval hlavou.
„Vyhnanec odletěl hledat Revana. Do Neznámých regionů,“ Z dálky bylo slyšet pulsačního motoru vznášedla.
„Poslední část příběhu ti povím někdy jindy,“ řekl Marcus, „a galaxie se změní.“ Zippacna stále přemýšlel. Darth Nihilus. Proč se Anund nad tímto jménem pozastavil? Kdo to byl? A jak do všeho zapadá Ros Tak Elvor? Snad mu jeho mistr všechno vysvětlí. A pak se konečně dozví, jak chce Marcus dostat Republiku na kolena.
„Váš transport je tady, lorde,“ řekl důstojník, který přišel od počítačové konzole, „dopraví vás na základnu.“
„Výborně důstojníku,“ odpověděl Marcus. Spolu se Zippacnou pak vyrazil na okraj plošiny, kde přistálo vznášedlo.
* * *
„A co komunikace?“ následovalo záporné zapípání. Luke povzdechl. Podíval se kokpitem ven na turbolaserové baterie, které na něj mířily. Pak viděl vrata hangáru do kterého byl jeho X-Wing tažen. Prostoupil silovým polem a zlehka dosedl na zem. Okolo se okamžitě shromáždilo několik desítek imperiálních vojáků a vítali svého hosta namířenými puškami E-11. Luke jen pozoroval okolí a snažil se najít něco, čeho by mohl využít při útěku. Pak se kokpit otevřel. Ale ne Lukovým přičiněním. Přistoupil voják a namířil Lukovi zbraň na čelo.
„Vylez! Dělej!“ přikázal hlasitým a přímým hlasem. Luke položil dlaň na okraj kokpitu, aby mohl vyskočit. „Nic nezkoušej!“ dodal voják. Luke vyskočil ven. Přišli další vojáci, zbraně stále namířené.
„Nebudu dělat žádné potíže, pokud je nevyprovokujete,“ řekl Luke a pozvedl ruce, aby ukázal, že v nich nemá zbraň.
„Dej mi svůj meč! Dělej!“ rozkázal voják.
„Ta zbraň patří mě. Nevzdám se jí,“ konstatoval Luke. Nastala chvilka ticha.
„Měl bys vědět, že nemám rozkazy tě zajmout živýho, tak radši spolupracuj. Poslední výzva: Dej mi svou zbraň,“ tón vojákova hlasu byl nanejvýš výhružný.
„Nechci žádné násilí,“ řekl Luke. „Ale zbraň vám nedám.“
„Skvěle,“ řekl voják. Pak jen stiskl spoušť. Ze zbraně vylétl laserový paprsek. To už byl ale Luke ve vzduchu a skokem se dostal za něj. V ruce třímal aktivovaný světelný meč. Střela zasáhla vojáka, který před tím stál za Lukem. Vzduchem zasvištělo několik úderů světelného meče a všichni vojáci u X-Wingu byli mrtví. Luke vyskočil nahoru k Artoo. Když ho zbytek nepřátel viděl, okamžitě zahájil zběsilou palbu. Odražené střely zabíjely jednoho vojáka za druhým. Pak Luke udělal salto a skončil uprostřed posledního hloučku vojáků, které jedním máchnutím meče zabil. Věnoval svým nepřátelům poslední pohled a pak deaktivoval meč.
„Artoo!“ zavolal Luke. „Rychle, připoj se k počítači!“ přikázal. Droid okamžitě vyskočil ze stíhačky, dopadl na zem a vysunul kolečka. Pak uháněl k počítačovému výstupu u hlavních dveří hangáru. Luke ho následoval. Než ale dorazili na místo, dveře se otevřely a z nich vyběhli další vojáci. Luke okamžitě použil Sílu a odstrčil je zpět, zanechávaje je v bezvědomí. „Artoo,“ pobídl Luke droida a ukázal na výstup. Ten vysunul konektor a připojil se.
„Deaktivuj bezpečnostní zařízení hangáru,“ řekl a podíval se dveřmi, jestli někdo nejde, „a až odejdu, tak zamkni dveře,“ následovalo zapípání. „Neboj se, Artoo. Musím vypnout tažný paprsek a vymyslet, co udělám s tím druhým křižníkem,“ vysvětlil Luke. Ale všechno vypadá tak nějak sešroubované. Jako kdyby byla bezpečnost tak malá, aby Luke dokázal utéct. Znamenalo by to, že ho zde ještě něco potká. Ale co? A proč? To zjistí asi velice brzy. Luke vyběhl na chodbu a dveře hangáru se zavřely.
* * *
„Vítejte, lorde,“ přivítal admirál Riddle Marcuse Anunda, který právě vystoupil ze vznášedla před hlavním vchodem do základny. Pak se otočil k Zippacnovi, který šel hned za ním. „Lorde Zippacno,“ dodal.
Marcus přešel rovnou k věci: „Jaký je stav základny?“
„Veškeré systémy základny jsou nyní plně funkční. Operační personál je kompletní a vojenská posádka činí pět pluků pěchoty plus pozemní technika,“ sdělil admirál.
„Skvěle, admirále,“ pochválil jej Marcus a pokýval hlavou.
„A okolí?“ zeptal se Zippacna a vrhnul na admirála přímý pohled. Tihle dva se v lásce neměli už od počátku spolupráce s Anundem a bylo to vidět i na jejich vzájemném jednání.
„Okolí je zabezpečeno. Hlídky neustále prohledávají les a senzory základny pokrývají celou polokouli,“ řekl Riddle a daroval Zippacnovi podobný pohled, „můžete se přesvědčit.“
„Nebudu tolerovat jakoukoliv drzost, admirále,“ zasyčel Zippacna a ruce dal v bok.
„Ticho!“ zakřičel Marcus a oba sjel pohledem. „Admirále, měl byste se naučit respektovat člověka, který vám velí,“ řekl dost rázným hlasem, který u něj byl velice neobvyklý. Pak se otočil k Zippacnovi a výhružně zdvihl prst. „Což jsem já,“ poučil svého studenta. „Uvědom, kdo je mistr a kdo učedník,“ dodal. Zippacna se na něj jen podíval, ale neodpověděl. Jeho ambice a sebevědomí byly dnes tvrdě umlčeny a on měl chuť sáhnout po svých dvou zbraních a ukončit to starým Sithským způsobem. Učedník zabijí svého mistra. Ale dnes by to byla bitva předem prohraná. Nastane však jiný čas a pak se uvidí, kolik se toho Zippacna naučil. Admirál si zachoval neutrální výraz. Po letech v imperiální flotile a pohybu ve vysokých kruzích kolem císaře se naučil velice dobře skrývat své pocity. Téměř jako Jedi. Teď to však bylo obtížné. To jen díky imperiální flotile je tam, kde je! To Riddlova flotila mu umožnila uvést do chodu jeho plán! To on by měl prokázat úctu! Admirál mohl alespoň ocenit, že Zippacna vyšel z této roztržky mnohem hůř. Ale tak jako tak, Riddle je imperiálním admirálem. Admirálem flotily Galaktického impéria. A on se postará, aby na této operaci Impérium získalo nejvíce. Aby zvítězilo. Ať jsou okolnosti jakékoliv, admirál Alexander Riddle má závazky vůči Impériu. Ne vůči Marcusi Anundovi. „Ukažte nám základnu, admirále,“ řekl Marcus již klidným tónem. Ani jeden, Riddle i Zippacna, ho tak ještě nezažili. Když ale Riddle se Zippacnou ukázali své mocenské ambice, tvrdě zasáhl, aby ukázal svou nadřazenost. Aby ukázal, kdo je velitelem a mistrem. Zippacna byl z jistého pohledu šťastný, že se to stalo. V minulost již několikrát na Anundovi pozoroval jisté ‚nedostatky‘ temného Jedie. Nyní ale zjistil, že žádné z těch nedostatků neexistují. Nebo alespoň nějaké.
„Tudy prosím,“ řekl admirál a ukázal k mohutným vratům, střeženým AT-ST a několika skupinami vojáků.
* * *
„Nejsem spokojen s ostrahou, admirále,“ sdělil mu Marcus, když kráčel uličkou ke dveřím hangáru. „Bezpečnostní zařízení je dobré, ale chtěl bych více mužů na chodbách a stálou ostrahu na každé křižovatce a u dveří,“ dodal. Riddle se na něj krátce podíval, pak ale zaměřil svůj zrak opět vpřed. Je to megalomaniak. Uzurpátor, říkal si v duchu. Podle Riddla byla taková věc pouze plýtváním zdroji a rizikem, že při nějaké nečekané nehodě zemře více lidí. Po Anundovu výstupu před vchodem se ale neopovažoval cokoliv namítat.
„Osobně to zařídím,“ řekl Riddle. Anund se na něj za chůze podíval a krátce ho prozkoumal pohledem, aby si admirál nevšiml. Pak otočil hlavu zpět.
„Alespoň o polovinu, admirále. Nechci aby cokoliv ohrozilo naší operaci,“ řekl Anund. Musel se asi zbláznit. Riddle byl naprosto šokován. Zvýšit počet patrol o padesát procent. To je naprostá šílenost. Na chodbách nebude k hnutí nemluvě o tom, že budou muset přepravit další vojáky z hvězdných destruktorů a najít pro ně místo k ubikaci. Jakkoliv si to Anund představuje, je to-. Riddle zarazil své myšlenky. Došlo mu, že ho Anund pouze zkouší. Testuje jeho reakce a přestože zatím nic neřekl, prohlíží si jeho myšlenky, které jsou při návalu emocí tak snadno čitelné. U Anunda jeho reakce možná vyvolala spokojenost. U samotného Riddla však ne. Nechal se unést a poskytl tak Anundovi nádhernou příležitost dozvědět se víc, o jeho mysli a čemkoliv v ní. Marcus se pousmál. „Deset procent bude stačit admirále. Ať se extra stráže postaví ke všem hlavním uzlům. A použijte vojáky, kteří prozkoumávali okolí, ať nemusíme přemisťovat nikoho z lodí,“ řekl naprosto uspokojeně.
„Zařídím to,“ odpověděl Riddle poníženě. Všichni tři, Riddle, Marcus a Zippacna došli ke dveřím hangáru, kde čekal kapitán Stalker s rukama za zády. Když ti tři došli ke dveřím, poklonil se.
„Lorde Anunde, lorde Zippacno, admirále,“ pozdravil je, „tudy prosím,“ řekl a ukázal ke dveřím. Aktivoval zámek a ty se otevřely, poskytujíce výhled na separatistickou flotilu. Křižníky Providence byly seřazeny po čtyřech v pěti řadách a vepředu stál destruktor třídy Recusant, na kterém usilovně pracovaly asi dvě stovky dělníků. Marcus přišel k zábradlí a opřel se. Zippacna si prohlížel masivní turbolaserovou baterii na boku destruktoru a imperiální důstojníci jen přihlíželi pracím na jeho trupu. Jejich pozornost však nakonec připoutal Anundův pohled, který daroval separatistické flotile. Oči se mu leskly jako čepel světelného meče a vypadal velice zamyšleně. Jakoby na něco vzpomínal. Něco, co zanechalo v jeho životě nádhernou vzpomínku. Nebo hlubokou jizvu. Jeho myšlenky byly Zippacnovy naprosto nedostupné. Jindy byl alespoň schopný určit jeho náladu, ale nyní necítí absolutně nic. Založil ruce a mírně sklopil hlavu v očekávání. Anund se pak otočil k Riddlovi. Ten se mu jen zahleděl do očí a měl naprosto nepopsatelný pocit. Nevěděl, jestli bude pochválen, nebo zasažen útokem temného Jedie, šíleného vztekem. Stalker jen nenápadně ustoupil a Zippacna vše nadšeně pozoroval, protože toho věděl asi tolik, jako Riddle. Anund pak konečně prolomil to nesnesitelné ticho, přerušované zvuky hangárových prací.
„Co dělají technici s Recusantem?“ zeptal se naprosto normálním hlasem. Riddle neváhal s odpovědí.
„Přikázal jsem, aby co nejvíce posílili slabá místa v centrální části trupu. Nechtěl jsem, aby projevil stejné slabiny jako v klonových válkách,“ řekl. Anund se pak na loď ještě jednou podíval.
„Uvolněte co nejvíce lidí a celou loď rozeberte,“ Riddle i Stalker zachovali naprosto nehybný obličej.
„Chcete, aby byla celá loď rozebrána?“ zeptal se Riddle a dával si pozor na proud emocí, který v něm tento příkaz opět vzbudil.
„Recusant toho v klonových válkách udělal dost. Rozeberte ho a posilte s jeho součástkami ostatní křižníky. Zaměřte se hlavně na zbraňové systémy a venkovní štíty.“ Než se Riddle a Stalker stačili vzpamatovat, byl Anund zpět na chodbě, rozpačitě následován Zippacnou. Pak se na sebe podívali. Věděli, že části z Recusantu sotva nějak výrazně vylepší statistiky křižníků třídy Providence pokud budou použity rovnoměrně. A byli si jistí, že Anund to ví také. Bylo v tom něco jiného. Něco osobního. Nakonec Riddle pokývl hlavou směrem k destruktoru. Stalker se jen mírně uklonil a šel splnit rozkaz. Admirál vyšel na chodbu, kde na něj již čekali dva temní Jediové, mezi kterými byl o něco větší rozestup než normálně. Riddle si toho všiml, ale nevěnoval tomu zvláštní pozornost.
„Následujte mě ke skladišti droidů prosím,“ řekl a rukou ukázal na chodbu vpravo.
* * *
Luke se krčil za rohem na křižovatce před generátorem tažného paprsku. V ruce třímal světelný meč a nenápadně nakukoval za roh. Kolem centrální počítačové konzole bylo několik techniků a zdálo se, že řeší nějaký problém. Stráže tvořilo jen pár vojáků. Když zničí zámek u obou dveří, vedoucí do místnosti s generátorem, poskytne mu to dostatek času na deaktivaci paprsku. Naposledy zavřel oči a pocítil Sílu vycházející z jeho nepřátel. Pak vykročil do chodby přímo do oválné místnosti. Vojáci, hned jak ho zpozorovali, zahájili palbu, ale jejich útok byl jen bezcenným gestem. Několik švihů právě aktivovaným světelným mečem a všichni byli v okamžiku mrtví. Technici, ztuhlí hrůzou ze smrti se jen dívali Lukovi do očí. Ten se na ně podíval a deaktivoval světelný meč.
„Běžte,“ řekl. Rozhodně to nemusel říkat dvakrát. Muži se rozběhli ke dveřím, kterými vešel Luke a v momentě zmizeli v chodbě. Luke si Silou přitáhl jednu z pušek ležících na zemi a dvěma výstřely usmažil zámky na dveřích. Ty se zavřely, ponechávajíce Luka v klidu. Alespoň prozatím. Trochu si oddychl a upustil zbraň na zem. Meč si připnul k opasku a cestou k počítači vytáhl komlink. „Artoo, jak to vypadá?“ zeptal se. Kladné zapípání ho uklidnilo. „Dobře Artoo. Ty dveře by měly vydržet dost dlouho na to, abych se k tobě stihl vrátit,“ další zapípání. „Ano Artoo. Nemusíš se bát,“ dodal Luke a komlink opět zmizel v kapse jeho kalhot. Pak přistoupil k počítači a došlo mu to. Nezná přístupový kód. To zase ta jeho velkorysost. Nechal techniky odejít, aniž by ho zjistil. Musí to tedy vyřešit Artoo. Luke opět vytáhl vysílačku a aktivoval ji. „Artoo, zpřístupni mi konzoli číslo 2254,“ hned na to se na obrazovce objevilo hlavní menu. Žádný z imperiálních počítačů není tak dobrý, aby jej Artoo nezdolal. Ale vždy je lepší se na to raději nespoléhat. I když Luke to dělá pořád. Luke začal na klávesnici zadávat příkazy. Asi za minutu ucítil za dveřmi několik lidí. Hned na to slyšel, jak někdo střílí blasterem do dveří, aby je prolomil. Luke se ale nenechal zneklidnit. Věděl, že má stále dost času a že kdyby začal panikařit, tak by to dopadlo stejně, jako kdyby se hned teď vzdal. Nakonec generátor, stojící před počítačem pohasl. Už byl skoro na cestě ke dveřím, když ho něco napadlo. I když se odsud dostanu, pořád je tam ten druhý křižník, zamyslel se. Když naposledy dokázal uniknout tažnému paprsku, seděl v kokpitu X-Wingu a on i loď byl připraven. Kdyby ještě musel vylétnout z hangáru a nabrat rychlost, jeho šance by byly malé. Pohledem sklouzl na generátor a poté na monitor konzole. Jeho prsty opět začaly poklepávat na klávesnici a po chvíli se generátor opět nastartoval. Luke na něj pohlédl a usmál se. „To by jim mělo zamotat hlavu,“ řekl nahlas. Podíval se ke dveřím, do kterých soustavně bušila palba z blasterových pušek. Bylo by zbytečné vracet se stejnou cestou, která by vedla k jistému souboji. Namísto toho přišel ke dveřím na druhé straně. Křižník má na obou stranách stejnou konstrukci, takže se k hangáru dostane tak jako tak. Aktivoval světelný meč, jehož zelená záře se odrážela v ocelově šedém lesku dveří. Pomalu do nich vyřízl otvor a Silou odstrčil masivní kus dveří. Vystoupil ven a rozběhl se chodbou zpět k Artoo a ke své stíhačce.
* * *
Kapitán Stalker stál s rukama opřenýma o zábradlí a sledoval, jak se mění povaha prací na Recusantu. Kdo je vlastně tenhle Marcus Anund? Kdo je jeho učedník Zippacna? Kde byli v posledních letech? ptal se sám sebe. Tito muži se prostě vynořili z hlubin zapomnění a převzali velení nad Riddlovou flotilou. Je pravda, že před dvěma lety tu flotilu tvořilo jen Tool of Vengeance a Imperial Glory, ale co na tom. Stalker se stále silněji utužuje v názoru, že Impérium je těmi temnými Jedii pouze využíváno. Využíváno k nějakému jinému cíli. K nějaké další záležitosti se Silou, jako byl pokus o oživení Marky Ragnose, nebo jiné hlouposti, která Impérium vždy stála spoustu úsilí i materiálu. Shlédl dolů a shodou okolností se stal svědkem nehody. Skupina dělníků přeřezávala velký plát pancíře a plasmový řezák jim upadl na zem, kde praskl a plasmový plyn, který byl náplní zasáhl dva dělníky, pracující dole. Ti okamžitě začali hořet modrým plamenem. Naštěstí to netrvalo dlouho a další dělníci uhasily v panice sebou házející kolegy. Pak přispěchal tým mediků a o muže se postaral. Kapitán si později přečte zprávu. Dveře za ním se otevřely. Ohlédl se a uviděl kapitána Lopaka, velitele Tool of Vengeance.
„Vítejte na základně, kapitáne,“ přivítal ho Stalker. Přestože měli stejnou hodnost, choval Stalker k Lopakovi úctu a bylo to vidět i na jeho chování k němu. Kromě toho, že byl služebně mnohem starší, sloužil Stalker pod ním v bitvě u Kesselu, kde rozmetali menší flotilu rebelů pouze s dvěma destruktory.
„Děkuji, kapitáne,“ odpověděl Lopak a stoupl si vedle něj. „Rozhodl jsem se prohlédnout si ten zázrak,“ pokračoval a krátce si prohlédl flotilu. „Není to moc, ale hodí se nám každá loď.“
„To rozhodně, kapitáne,“ odpověděl Stalker.
„Co chce podle vás Anund dělat s těmi droidy?“ ptal se dál Lopak.
„To nevím. Ale náš nový velitel je obklopen tajemstvími. Pochybuji, že to ví i admirál.“
„Ano, žádný z důstojníků nevidí rád tuto změnu ve velení. Ale přeci jen jsou to už dva roky a musíte uznat, že naše flotila se velmi rozrostla,“ řekl Lopak a ruce sepjal za zády. „I tak ale většina z nich věří, že lord Anund a lord Zippacna mají větší šanci na zdolání Republiky, než frakce admirála Pellaeona.“
„Jsem toho samého názoru, kapitáne,“ řekl Stalker a podíval se na Lopaka „Ale bojím se, že je Impérium pouze využíváno ke splnění cílů, o kterých ví pouze Anund,“ pokračoval a na chvíli se odmlčel. „A musím vyjádřit pochybnosti nad tím, jestli admirál dokáže zabránit tomu, aby bylo Impérium opět zdecimováno nějakým Jediem a jeho plánem.“
„Chápu vás. Ale Adnund ani Zippacna přeci nejsou žádní šílenci jako byl C’baoth. Navíc mám v admirála Riddla plnou důvěru. V době před Endorem to byl jeden z nejlepších důstojníků a takových je dnes jen hrstka. Oba jsme pod ním sloužili v bitvě u Kesselu. A oba jsme viděli jeho geniální vítězství nad velikou přesilou,“ Znělo to jakoby Riddla obdivoval. Ale Lopak přeci jen věděl o čem mluví. On i Stalker tam kdysi stáli. Oba byli přesvědčeni, že bitva je prohraná a z můstku Tool of Vengeance pozorovali letky rebelských stíhaček a bombardérů. Ale Riddle zvítězil. Bravurně využil každé slabiny v taktice nepřítele, až je postupně všechny zničil.
„Souhlasím s vámi, kapitáne. Doufám, že se oba nemýlíme,“ dodal Stalker. Oba důstojníci pak odešli.
* * *
„Jsem spokojen, admirále,“ řekl Marcus, když stál před několika tisíci válečných droidů, kteří byli právě aktivováni. On s Riddlem stáli na vyvýšeném místě s ovládacím počítačem v obrovské skladovací hale. Zippacna pevně držel oba své meče, ozařující okolí rudou září a nepřestal dávat pozor.
„To nebylo moudré, můj pane,“ řekl Riddle, který byl v naprostém klidu. Věděl, že teď už žádné nebezpečí nehrozí. „Nevěděli jsme, jak jsou droidi naprogramováni. Když jste je aktivoval, mohli na nás klidně zaútočit. Zippacna deaktivoval své zbraně a otočil se zpět k Anundovi. Ten nereagoval na admirálova slova.
„Spolehni se na svou Sílu. Je mnohem mocnější než tvé zbraně,“ řekl Zippacnovi. Pak se na něj podíval lišáckým pohledem. „Se Silou je ani nebudeš potřebovat,“ dodal.
„Ale jak by mohla Síla jednoho člověka zastavit tolik droidů?“ zeptal se spíše oznamovacím tónem. Temným jako obvykle. Anund se pousmál. Pak se otočil k počítači a zadal příkaz. Riddle jen se zděšením přečetl jeho znění, ustoupil a okamžitě sjel Marcuse téměř nenávistným pohledem. Zippacna pohlédl na monitor, ale zůstal na svém místě. Cítil, že se jedná pouze o jakousi ukázku, předvedení moci Síly. Halou projela vlna světla, jak droidi uchopili své blasterové pušky a aktivovali bojový protokol. V momentě zaplavila celý okolní prostor rudá záře laserových střel, mířících přímo k postavám na pultu. Anund zdvihl paži právě v momentě, když první z výbojů dolétl k nim. Těsně před pultem se však zastavil a prostě zmizel. Stejně jako desetitisíce dalších. Riddle sledoval představení se zděšením, ale i obdivem. Byl si téměř jistý, že ani Anund nemůže zastavit příval tisíců střel. Opět se v něm mýlil. Znovu se jím nechal předejít. Další demonstrace jeho moci jak nad Silou, tak nad Riddlem. Další admirálova myšlenka směřovala k velkoadmirálu Thrawnovi. I on přijal temného Jedie do své flotily. Navíc šíleného a naprosto nekontrolovatelného. Ale on ho dokázal zkrotit. Dokázal ho dostat do slepé uličky a přinutil ho, aby plnil jeho vůli. Vědomě nebo ne. Riddle přistoupnul k zábradlí a přihlížel rudé bouři. Za několik okamžiků sáhl Marcus po klávesnici a palba utichla. Droidi se opět postavili do normálního postoje a pušky zandali do držadel na zádech.
„Nepodceňuj potenciál Síly,“ řekl Marcus. „Ale ani ho nepřeceňuj,“ dodal. Pak se otočil k Riddlovi. „Běžte do velínu a zařiďte, ať jsou droidi připraveni co nejdříve.“
„Ano, můj pane,“ řekl admirál a odešel po můstku ke dveřím na chodby základny. Když se otevřely, vpustily do potemnělé haly sloup jasného světla. Ten pak zmizel za zavřeným vchodem. Zippacna stál nehnutě. Cítil, že mu chce Anund sdělit něco důležitého. Prozradil mu to pohled, kterým se na něj podíval. Pohled, který u něj zažil jen několikrát. Pohled, který znamená něco velmi důležitého. Snad další výklad z historie. V každém případě se teď něco změní.
„Náš plán se chýlí ke konci, můj žáku,“ řekl Anund a jeho hlas se odrážel od stěn a křižoval mezi těly droidů. „A je čas, abys konečně pochopil jeho pravou podstatu,“ pokračoval Marcus. „Náš plán začal před čtyřmi tisíci lety. Když Darth Revan zmizel a Darth Nihilus zemřel.“ Marcus se otočil směrem k východní části haly a zavřel oči. Jeho myšlenky směřovaly k minulosti. Minulosti, která zmnění budoucnost. „Darth Revan odešel do Neznámých regionů za něčím. Za něčím silným. Něčím, co chtěl zastavit, nebo to ovládnout. V každém případě nevíme, jestli se mu to podařilo.“
„Ano, tuto historii jste mi již vyložil, mistře,“ řekl Zippacna.
„Ano a také jsem ti řekl, že z této doby nemáme moc informací.“
„Protože byly zničeny holocrony Jediů,“ doplnil Zippacna.
„Po Revanově smrti ale Sithové nezmizeli. Stále pokračovali v bojích o moc a navzájem se hubili. Ale neztratili nic ze své touhy po moci. Touhy a nenávisti, která přetrvala tisíciletí, nezměněna ničím v historii.“ Zippacna jen zvědavě čekal na každé Anundovo slovo. Zelená kápě mu zasahovala do půlky obličeje, ve kterém svítily jeho žluté oči. „Celou tu dobu, po tisíciletí od Nihilusovi smrti si Sithové tajně předávali holocron. Z generace na generaci. Holocron, který přežil veškeré bitvy mezi Sithskými lordy. Holocron, který nakonec zůstal v rukou sithského lorda, Dartha Timeona ze Stramproye. V dobách Dartha Bana.“
„Co se s holocronem stalo po poslední bitvě mezi Sithy?“ zeptal se Zippacna. V jeho hlase byla cítit touha po moci, kterou sdílel se starými Sithy. Kterou jistě ukryli do holocronu. A v holocronu se také určitě skrývá klíč k této moci.
„Holocron v sobě skrýval veškeré informace, které Sithové shromáždili o Revanovi, jeho cíly a o Nihilusově pátrání na okraji Neznámých regionů. Není známo, co se s ním stalo v dobách Dartha Bana,“ odpověděl Marcus. Pak se na chvíli odmlčel. „Sithové tisíce let plánovali zničit Republiku zevnitř. Tak, jak to udělal Darth Sidious. Po celé generace se připravovali na splnění tohoto cíle. Ale holocron existoval. A v něm byly informace o jiném plánu, na vytvoření slavného Sithského impéria,“ pokračoval Marcus. „Existuje teorie, že skupina Sithů, ještě před zákonem dvou, se rozhodla uskutečnit plány, v holocronu popsané a splnit tak vůli dávných pánů, kteří holocron vytvořili.“
„A tím člověkem, který to měl udělat byl Timeon,“ doplnil Zippacna. Marcus pouze přikývl.
„Ale pak všichni Sithové zemřeli a osud holocronu zůstal v rukou Síly.“
„Kde skončil?“ na tuto otázku reagoval Marcus úsměvem. Jeho ruce se pohnuly a on šáhl do svého temně černého pláště. Pomalu vyndal malou, černou krychli. Dávný holocron. Přestože Zippacna až doteď o ničem takovém nevěděl, neskrýval svůj úžas. Nešlo to.
„Je to tento holocron. Holocron, vytvořený po Nihilusově smrti a nesoucí informace tří tisíc let výzkumů. Holocron, který přežil velké kataklyzma a jehož osud byl po posledních tisíc let skryt. Holocron, který je zdrojem plánu na zničení Republiky. Plánu mnohem staršího, než byl ten Sidiousův. Plánu, který byl zapomenut.“
„Co je na něm uloženo?“ zeptal se Zippacna s dávkou touhy a zvědavosti, která mu obyčejně nebyla blízká. Marcus se mu podíval zpříma do očí.
„Je prázdný,“ Zippacnovo nadšení se však nevytratilo. Věděl, že informace musely být nějak zachovány. Jak by mohl jinak dávný plán, který chce Anund dokončit, fungovat?
„Jak to?“ zeptal se svého mistra.
„Holocron se dostal do rukou Darthu Sidiousovi. Mohl mu ho dát jeho mistr, nebo ho mohl někde najít.“
„On vymazal ta data?“
„To nevím. Ale holocron už mohl být vymazaný, když ho Sidious dostal. V každém případě si ho ponechal jako předmět Síly,“ vysvětlil Marcus.
„Jak jste ho tedy získal vy, když byl u Dartha Sidiouse?“
„Získal jsem ho od něj,“ odpověděl Marcus. Zippacna se nesnažil zjistit víc. Jednak by mu o tom Anund asi neřekl a nevíc to teď není důležité.
„Síla skrývá mnohá tajemství. Věci, které jsou jen stěží vysvětlitelné. Ale je bezesporu, že na obnovení části záznamu má svou zásluhu jedno z těchto tajemství.“
„Záznam byl obnoven?“ zeptal se zvědavě Zippacna.
„Ano. A ty teď uvidíš stejný záznam, jaký jsem viděl já před třinácti lety. Záznam, který mě zapojil do pradávného plánu.“ Marcus se tajemně usmál. Jemně předklonil hlavu a natáhl ruce. Na dlaních ležel holocron. Pak dal ruce zpět k tělu, ale holocron zůstal ve vzduchu. Tmavé hrany se začaly pomalu otáčet. Jak se rychlost zvyšovala, objevil se hologram v životní velikosti. Muž v plášti, kterému nebylo přes kápi vidět do obličeje. Darth Timeon. Přes bledá ústa měl dvě velké jizvy, vedoucí z koutků rtů do tváře. Několik okamžiků nehybně stál a pak se nadechl.
„Jmenuji se Darth Timeon. Jsem sithský lord vládnoucí na planetě Stramproy. Od poražení Dartha Nihiluse na oběžné dráze planety Telos uběhlo téměř přesně tři tisíce let a já přidávám svůj záznam do tohoto stejně starého holocronu. Rivalita mezi námi Sithy se začíná stupňovat a já cítím…cítím, že se brzy stane něco, co nás může zničit. A pokud zahynou Sithové, tento holocron a informace na něm obsažení nesmí. generace před námi shromažďovaly informace o sithském lordu Darthu Nihilusovi, který hledal stopu zmizelého Revana na okraji Neznámých regionů. Jeho moc byla tak obrovská, že ho nezajímalo bezvýznamné válčení mezi Sithy a Jedii, ale hleděl dopředu. Do budoucnosti, ve které zničí své nepřátele a nastolí v galaxii vládu Sithů. Stal se však tak závislým na Síle, že si nevšímal problémů kolem sebe. To ho stálo život a nikdy nenašel to, po čem pátral v Neznámých regionech Revan. Jeho poslání zůstalo pro nás, abychom ho splnili. Ale cítím, že to nebudeme my, kdo tak učiní. Doufám, že holocron přežije natolik dlouho, aby se dostal do rukou někomu, kdo konečně uchopí Revanovu zbraň. Kdo nalezne cestu do Neznámých regionů. Kdo konečně zničí Jedie a dobije galaxii!“ hologram ztichl. A…díval se přímo na Zippacnu. Ten se snažil odbočit pohledem, ale nešlo to. Když se podíval na Anunda, zjistil, že ho probodává pohledem. Nedalo mu to. Musel se zeptat.
„Co hledal Revan a Nihilus v Neznámých regionech? Jak můžeme zničit Republiku se starodávným plánem?“ na to se Marcus ďábelsky usmál. Ale nepromluvil. Skoro jako by čekal, až to za něj udělá někdo jiný. Zippacna jen přihlížel a nevěděl, jak se má zachovat. Pak se hologram pohnul a Darth Timeon promluvil.
„Tvůj mistr ti to brzy řekne sám, lorde.“ Zippacna zůstal v němém úžasu. Pokoušel se netvářit jako hlupák a snad se mu to dařilo. Mluvil s duchem dávno mrtvého sithského lorda, který zažil věk Dartha Bana a zemřel na posledním sithském bitevním poli.
„To…tohle není hologram,“ dostal ze sebe Zippacna. Odpovědí mu byl pohled Dartha Timeona. Jizvy na jeho tváři se pohnuly, když se na jeho ústech začal objevovat odměřený úsměv.
„Síla je skutečně zajímavá věc,“ řekl Marcus a stoupl si vedle Timeona. „Nemyslíš?“
„Já…to nechápu. Jak je možné….“
„Že s tebou mluvím?“ přerušil ho Timeon. „Jak je možné, že Darth Sidious dokázal žít staletí pomocí Síly? Jak je možné, že Darth Sion nemohl být díky Síle zabit?“ odpověděl mu otázkami Timeon.
„Já ale nechápu…jak chceme využít Nihiluse k nalezení cesty k Revanově odkazu v Neznámých regionech, když je mrtvý?“
„Se Silou je možné vše, můj studente,“ řekl Marcus. „Brzy poznáš další z tajemství Síly, které….“
„Oživí Dartha Nihiluse,“ pokračoval Timeon. Pomalu vykročil kupředu a začal obcházet lorda Zippacnu.
„Síla je obdivuhodná věc,“ sdělil za chůze. „Lidé, kteří jí dokážou mistrovsky ovládnout, lidé jako byl Darth Sidious, kterého jsem poznal jen skrz Sílu, s ní dokážou dělat věci, kteří jiní ani nedokáží pochopit.“ Timeon se zastavil napravo od Zippacny a založil ruce. „Víš, jak doopravdy vznikl život Anakina Skywalkera, třináctého pána?“
„Nevím,“ odpověděl Zippacna. „Jistě z nějakého obrovského zdroje Síly.“ Marcus lehce pokýval hlavou na souhlas.
„Anakin Skywalker se narodil na Tatooinu. Jeho matka se jmenovala Shmi.“
„Toto jsou informace, které znal pouze lord Vader a Darth Sidious. Informace o Síle, kterou využijeme my k oživení Dartha Nihiluse,“ pokračoval Timeon. „To Darth Sidious ovlivnil midichloriany Shmi Skywalkerové. Aby se narodil Anakin. Spasitel Jediů a Sidiousův nástroj zkázy.“
„Dokázal ovlivnit midichloriany člověka…aby se narodil jiný?“ divil se Zippacna. Jeho hlas byl pomalý a nechápající. Stále mu unikala role mladého Rose Tak Elvora v plánu Marcuse Anunda a Dartha Timeona. „Ale když chceme použít stejnou Sílu, tak bychom potřebovali….“ v tu chvíli mu to došlo. Ta tajemná Síla uvnitř Elvora. Mocná Síla minulosti. Síla…
„Dartha Nihiluse,“ ukradl Timeon Zippacnovi myšlenku.
„Ta Síla v Katarnovo studentovi!“ vyhrkl Zippacna.
„Darth Nihilus čekal celá milénia na správný okamžik. A teď si zvolil. A my máme tu čest stát se jeho prvními služebníky,“ řekl Marcus zasněným tónem, s pohledem upřeným do dálky.
„Ale jak ho najdeme? A jak vůbec dokážeme, aby se Nihilusova duše dostala do jeho těla?“
„Temná strana v jeho nitru ho dovede na místo. A zbytek…nech na Síle,“ řekl Darth Timeon.
„Ty teď máš ale jiný úkol, lorde Zippacno,“ vmísil se Marcus a přešel ke svému studentovi. „Odleť do loděnic Aroset Jan a vyzvedni vlajkovou loď pro nového temného pána ze Sithu.“
„Ano, mistře,“ řekl Zippacna, připravený udělat cokoliv pro splnění svého úkolu.
„Až tak učiníš, odleť s Ravagerem II na Korriban a staň se svědkem znovuzrození,“ dodal Marcus vyšším hlasem.
„Teď jdi,“ řekl Timeon a podíval se Zippacnovi opět zostra do očí. Ten se uklonil a vydal se k východu. Stejnou cestou, jako před několika minutami admirál Riddle. Když se dveře zavřely a ponechaly halu s droidy opět ve tmě, Marcus se otočil ke Darthu Timeonovi. Nastala chvilka ticha.
„Hezká historka s tím holocronem, Marcusi,“ řekl Darth Timeon a usmál se.
„Služebník Dartha Nihiluse?“ odpověděl otázkou Marcus a úsměv opětoval. „To taky nebylo špatné.“
„Naše plány jsou trochu více komplikované, než jsem očekával. Ale to nevadí, pokud nám vyjdou.“
„Zippacna je hlupák, Timeone. I když ho trénuji pouze jako test pro Nihiluse, snažil jsem se do něj vnést nějaké vědomosti. Poznání. Přesto se chová přesně jako Sith. Hlupák, který vidí pouze vítězství, moc a porážku nepřátel.“
„Jako každý Sith,“ přitakal Timeon. „Skutečně věříš, že najdeš nějaký odkaz, který za sebou Revan zanechal?“
„Když nic jiného, stojí to alespoň za pokus,“ odpověděl Marcus.
„Nezapomínej ale na vše, co jsem tě naučil. Nezapomeň na skutečný potenciál Síly jako takové. Až se vrátíš zpět, do místa, které bývalo tvým domovem, využij pravou a jedinečnou Sílu k tomu, abys uskutečnil svůj sen, o kterém jsi mi vyprávěl. A věř mi, že nic mě neudělá šťastnějším a nedodá mi takový pocit zadostiučinění, než pohled na to, co vybuduješ. Z čeho to vybuduješ a čím naplníš své následovníky.“
„Využiji tvůj výcvik dobře, příteli,“ přesvědčil ho Marcus, „Síla je pouze jedna. A není možné ji pošetile dělit na světlou a temnou. Až přijde čas, předám vše, co umím dalším svým učedníkům,“ Marcus se otočil a opřel se o zábradlí, „a pak se postarám o to, na co čekám přes padesát let.“
„Tvá role v historii galaxie bude možná větší, než si dokážeš představit, příteli,“ řekl Timeon, sundal si kápi a odhalil obličej, „Síla je tvá.“ Marcus se otočil a gestem odpověděl na pozdrav.
„Síla je tvá,“ rozloučil se a zjevení Dartha Timeona, prvního z těch, kteří nebyli slepí, zmizelo. Marcus vzal do ruky černou kostku, obyčejnou cetku, kterou našel ve skladu. Když popřemýšlel nad tím, jakou úctu a respekt k jí Zippacna projevil v domnění, že je to skutečně pradávný předmět Síly, přinutilo ho to k úsměvu. A když zapřemýšlel nad tím, jak ho celou tu dobu vedl pouze k tomu být předmětem zkoušky někoho jiného, nutilo ho to k ještě většímu zamyšlení. Pak hodil kostku přes zábradlí a odešel.
* * *
Luke se znovu podíval na skupinu asi dvaceti vojáků, stojících kolem dveří do hangáru. Na masivních dveřích byla spousta šrámů, jak se je vojáci snažili rozstřílet. Několik techniků s poškozením cosi dělalo a Luke se bál, že připevňují výbušninu. Nechtěl riskovat, že bude Artoo při vyražení dveří poničen a tak okamžitě vykročil na chodbu přímo k nepříteli. Už očekával, že bude muset sáhnout po světelném meči, když ho první voják zpozoroval. V tu chvíli si Luke všiml, že technici pouze opravují poničené dveře. To ale nedává smysl. Ledaže by se už dostali dovnitř. Ale proč na něj neútočí? Snad mu tu otázku někdo z nich zodpoví. Stormtrooper strčil loktem do svého kolegy stojícího vedle.
„Hele, už je tady,“ řekl mu. Ten se na něj podíval a následně se otočil k Lukovi. To už o něm ale věděli všichni a začali mu uvolňovat cestu, nespouštěje oči z někoho, na koho by za normálních okolností ihned začali střílet. Ale okolnosti normální nejsou, což Luke brzy zjistí. Když došel až ke dveřím, technik stiskl tlačítko na stěně a dveře se otevřely. Luke nezapomněl zdvořile poděkovat. V myslích těchto vojáků necítí žádný pokus o podvod. Mají své rozkazy neútočit, které plní. A Luke má tušení, že člověk, který rozkazy vydal na něj čeká uvnitř hangáru. Luke vystoupil po několika schodech a jak se před ním zjevoval prostor s jeho stíhačkou, začínal se utužovat v přesvědčení, že ta osoba je…
„Znovuzrozený,“ řekl si Luke sám pro sebe. Byl to jeden z Desannových temných Jediů, oblečený v oranžové róbě. Přesně tak, jak si je Luke pamatuje z útoku na Akademii. Stál před X-Wingem a jednu ruku měl položenou Artoo na hlavě, zatímco ve druhé třímal rukojeť světelného meče. Oba, Luke i Znovuzrozený se okamžitě začali navzájem prohlížet a studovat. Když Luke došel asi na deset metrů od něj, sundal Znovuzrozený ruku z Artoo, který zmateně zapípal. Udělal několik kroků k Lukovi a pak se zastavil. Luke se naposledy ujistil, že vojáci jsou stále tam, kdy byli a pak vrátil pohled svému oponentovi.
„Takže ty jsi jeden z Anundových lidí?“ zeptal se Luke.
„No, dalo by se říct, že po lordu Zippacnovi jsem jeho jediný temný Jedi,“ odpověděl Znovuzrozený celkem milým hlasem. Až by se nezdálo, že je vlastně Lukovým nepřítelem.
„O něm jsem neslyšel.“
„Zvláštní,“ nastala chvíle ticha. „Dobře jsem si popovídal s tvým astrodroidem,“ řekl nakonec Znovuzrozený. „Umí být pěkně protivný, ale má smysl pro humor.“
„Tak v tom s tebou souhlasím,“ řekl Luke a usmál se, zatímco Artoo vzrušeně zapípal. „Kdo jsi?“ zeptal se Luke.
„Jmenuji se Jerkeld a jsem Anundův následovník a učedník,“ odpověděl.
„Ale my už jsme se setkali,“ řekl Luke napůl pro sebe.
„Zvláštní, že si vzpomínáš.“ reagoval Jerkeld. „Bylo to tenkrát na Yavinu, když jsem se chystal zabít toho naivního, mladého Jedie a ty jsi mě zneškodnil,“ Luke jen mlčel. „Ano, přežil jsem tvůj útok,“ odpověděl mu Jerkeld na otázku, která ještě ani nepadla.
„To kvůli tobě jsem se dostal z hangáru tak snadno?“ změnil Luke téma.
„Mým přičiněním, ano,“ odpověděl Jerkeld a mnul si prsty na volné ruce. „Chtěl jsem mít jistotu, že se bez problémů dostaneš až sem. Ke mně.“
„Tvůj plán ti vyšel,“ řekl Luke naprosto klidným hlasem, který neobsahoval ani náznak tušení a obav ze souboje, který má nastat. „Proč jsi tu?“
„Protože mě sem můj pán poslal. Aby otestoval mé schopnosti. Abych tě zajal a odvedl tě k němu,“ odpověděl Jerdeld a pevně stiskl rukojeť světelného meče. Mírně předklonil hlavu a stále se díval do Lukových očí.
„Rád bych se setkal s tvým pánem a jsem si jistý, že se to dříve či později stane. Ale ne teď a takhle.“
„Budiž,“ zasyčel Jerkeld. Z rukojeti jeho zbraně vyšlehla rudá čepel. Luke aktivoval svůj meč a uchopil ho do obou rukou. Oba se začali pomalu přibližovat. Pak Jerkeld náhle zdvihl ruku a pokusil se Luka Silou odhodit. Ten jeho útok snadno pohltil a poslal Sílu zpět proti němu. Jerkeld odlétl zpět k Artoo. Hned byl ale zpět na nohou a rozběhl se proti Lukovi, který již stál s mečem vysoko zdviženým. Jejich čepele se zkřížily a souboj začal. Jerkeld okamžitě podnikl několik silných protiútoků, které Luke jen s obtížemi vykryl. Luke cítil hněv a nenávist ve svém soupeři a ze všech sil se snažil najít nějakou jeho slabinu. Luke podnikl z otočky silný protiútok, následovaný dalšími, slabšími švihy světelného meče. Vytrvalé oťukávání zatáhlo souboj až k motorům X-Wingu. Jerkeld zaútočil Lukovi na hlavu, ten se však skrčil a rudé čepeli se vyhnul. Souboj pokračoval třemi silnými Lukovými útoky. Poté se meče zaklesly a střet skončil na mrtvém bodě. Soupeři se navzájem podívali do očí a ze všech sil tlačili svou zbraň proti té druhé. Luke začal ustupovat. Jerkeldova fyzická síla byla větší a on s ní nemohl soupeřit. Volnou ruku dal svému sokovy k místu pod hrudním košem a co nejsilněji ho odhodil pryč. Jerkeld se soustředil pouze na souboj. Byl zaslepený svým hněvem a touhou po porážce nepřítele. Lukův útok byl naprosto nečekaný a on se nemohl nijak bránit. Odlétl až ke dveřím do hangáru a skončil ve skupině vojáků, která stále čekala na svém místě. Jerkeld vstal jako první. V návalu vzteku si ale nevšiml, že jeho světelný meč leží na zemi v hangáru. Než stačil cokoliv udělat, zbraň už byla ve vzduchu a Luke s ní zničil zámek na dveřích, které se ihned uzavřely. Meč pak spadl deaktivovaný na zem. Luke se naposledy zhluboka nadechl a vydechl. Pak se otočil k Artoo.
„Deaktivoval jsi bezpečnostní systémy hangáru?“ Artoo souhlasně zapípal. „Dobře. Musíme co nejrychleji zmizet,“ dodal Luke a natáhl ruku. Artoo se ocitl ve vzduchu, vylétl až nad X-Wing a pomalu klesl do svého operačního místa ve stíhačce. Luke naskočil do kokpitu a nastartoval iontový motor. Kryt kokpitu se uzavřel, letoun se vznesl a předkem se natočil k výletu z hangáru. Luke posunul ovládání akcelerace vpřed, X-Wing prolétl silovým polem a začal se vzdalovat od interdikčních křižníků.
„Neboj se, Artoo. Ten druhý křižník nás určitě nezachytí,“ odpověděl Luke na zprávu, která se ukázala na obrazovce a šibalsky se usmál.
* * *
„Aktivujte tažný paprsek, poručíku,“ rozkázal kapitán interdikčního křižníku a stále pozoroval malou stíhačku, snažící se uniknout.
„Rozkaz, pane!“ řekl poručík u počítačové stanice a začal ovládat řízení kužele tažných paprsků. V tom sebou celá loď trhla. Několik lidí na můstku upadlo a kapitán měl co dělat, aby se k nim nepřidal.
„Hlášení!“ okamžitě vykřikl.
„Pane, zachytil nás tažný paprsek z druhé lodi!“ řekl první důstojník, stojící vedle u obrazovky. „Jsme na kolizním kurzu!“ dodal. Kapitán neváhal.
„Všechny motory naplno vpřed! Převeďte energii z předních štítů do záďových!“ rozkázal a přešel k bočnímu průzoru, aby mohl celou situaci sledovat. Naštěstí jsou lodě dostatečně vzdálené a motory křižníku se dokáží z dosahu paprsku dostat včas. Několik dalších sekund se lodě stále přibližovaly, když sebou křižník znovu trhl a nejvyšší rychlostí vypálil vpřed.
„Zastavte,“ rozkázal kapitán a vrátil se zpět na velitelské místo. Podíval se průzorem vpřed, ale X-Wing byl už pryč. Zamračil se. „Zatracený Skywalkere!“ zaklel sám pro sebe. Pak se otočil k posádce na můstku. „Hlášení o škodách,“ řekl.
* * *
Na Alangaru svítalo. První z lodí, vyslaných Republikou, již dorazila a okamžitě začala poskytovat lékařskou a humanitární asistenci obětem útoku. Luke chvíli křižoval oblohu a prohlížel si dílo zkázy. Dílo temné strany. Dílo, které se nesmí již nikdy opakovat. Pak šel na přistání. X-Wing zvířil spoustu prachu, než dosedl na zem rozbořeného náměstí. Když se ozval zvuk podvozku, dotýkajícího se země, motor pohasl a kokpit se otevřel. Vylezl Luke, krátce se podíval po okolí a pak vyrazil k Raven’s Claw, stojícímu opodál. Kyle klečel u Hala a prohlížel mu ránu na hlavě, způsobenou Rosovým útokem. Pak mu něco řekl, vstal a šel Lukovi naproti.
„Rád tě vidím, Kyle,“ pozdravil ho Luke.
„Jo, já tebe taky,“ odpověděl Kyle. Zastavil se před Lukem a povzdechl. „Anundovi se to povedlo. Ros propadl temný straně.“
„Já vím,“ řekl Luke.
„Ale je tu pár věcí, který nechápu,“ sdělil Kyle a ohlédl se na Hala, opřeného o podvozek Raven’s Claw. „Když jsem s ním bojoval, vycítil jsem v něm něco zvláštního. Jakoby nějaký zvláštní druh Síly, který v něm temná strana probudila. V každým případě je to něco moc silného. Zaútočil na mě a posílil se mou energií. Několik hodin jsem tu jen ležel a nemohl se hnout.“
„To je znepokojivé,“ řekl Luke. „Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal.“
„Já taky ne. A navíc Ros byl úplně…jiný. Jeho obličej byl bledý a oči žluté.“
„To jsou znamení temné strany. Ale co říkáš nedává smysl. Takové vlastnosti se u člověka objevují až po letech,“ řekl Luke a zavřel oči. „Cítím, že nám stále něco uniká. Myslím si, že za tím vším je něco mnohem mocnějšího, než si myslíme.“
„Ale jak je možný, že tak rychle propadnul temný straně? Vždyť byl dlouhý léta Jediem. Jak je sakra možný, že se to stalo tak rychle?“ zeptal se Kyle zvýšeným hlasem s nádechem vzteku.
„Všechny okolnosti okolo Rosova pádu jsou zvláštní. Ta rychlost, jeho tvář a ten způsob, kterým tě zneškodnil.“ Luke se zamyslel. „Myslím, že za tím vším je něco v jeho duši. V jeho Síle. Něco velice silného,“ konstatoval Luke. „Musíme zjistit co to je, jestli ho chceme zachránit,“ dodal nakonec.
„Copak se tomu Ros vůbec nebránil?“ divil se Kyle.
„Jsem si jistý, že ano. Ale některé věci kolem Síly jsou stěží vysvětlitelné. Myslím, že se moc bránit nemohl. Dokonce i teď, dlouho poté, co zde byl, cítím silné echo, které tu zanechal.“
„Myslíš, že Anundův plán a Ros spolu nějak souvisí?“
„To nepochybně,“ odpověděl Luke. „Musíme najít Rose, abychom zjistili, co se skrývá za tím tajemným plánem. A abychom mu pomohli.“
„Než jsme spolu bojovali, řekl mi, že má svůj cíl cesty. Místo naplněné temnou stranou,“ pokračoval Kyle. „Bojím se, že na tom místě na něj bude čekat Anund a nevím, co s ním udělá.“
„Když jsem sem letěl, padl jsem do imperiálního zajetí a poznal jsem další dva temné Jedie. Znovuzrozeného Jerkelda, který mi pověděl o Anundově pravé ruce, jakémsi lordu Zippacnovi.“
„Padl jsi do zajetí?“
„Ano, ale to teď není důležité,“ odsekl Luke. „Kyle, vrať se s Halem na Yavin 4 a medituj. Jsi Rosův mistr a nikdo ho nezná tak dobře, jako ty. Musíme doufat, že část Rosova nitra se stále snaží temné straně odolat.“ Luke povzdechl. „Je to naše nejlepší šance, jak ho najít.“ Kyle sklopil oči a pokýval na souhlas. „Jak je Halovi?“
„Má jen velkou bouli na hlavě,“ sdělil Kyle. „Bude v pořádku.“
„To rád slyším.“
„Kam poletíš ty?“ zeptal se Kyle.
„To ještě nevím,“ odpověděl Luke. „Odleťte na Yavin. Tam vám oběma bude lépe,“ dodal Luke a srdečně se usmál.
„Ať tě provází Síla, Luku.“
„Ať provází i tebe.“ Kyle se na Luka ještě naposledy podíval, pak se otočil a odešel Halovi pomoct se dostat do kokpitu Raven’s Claw. Za několik okamžiků Kylova loď odletěla. Luke popošel ke kraji náměstí, aby si prohlédl zničené město. Cítil temnotu, která vše obepínala. Zavřel oči a soustředil se jen na klid. Na světlou stranu Síly, která z tohoto místa nadlouho zmizela. Jeho meditaci přerušil zvuk Artoo. Luke se otočil a přišel k X-Wingu.
„Co se děje, Artoo?“ droid znovu zapípal. „Dobře, přehraj mi to,“ řekl Luke a otočil se. Objevil se hologram Leii. Hned, jak ji Luke viděl, ucítil příjemné teplo u srdce. Usmál se. „Rád tě vidím, Leio.“
„Já tebe taky, Luku,“ řekla Leia, ale vypadala ustaraně. „Jak to dopadlo na Alangaru?“
„Zle. Ros se poddal učení Marcuse Anunda.“
„To je mi líto. Můžeš s tím něco udělat?“
„Doufám, že ano. Kyle odletěl na Yavin, aby zjistil, kde Ros je,“ řekl Luke. „Co se stalo?“ nastala chvíle ticha, předzvěst dobrých, nebo špatných zpráv.
„Naši průzkumníci našli Anundovu flotilu.“ Luke neskrýval překvapení. „Na oběžné dráze třetí planety v soustavě Ildir. Tady na Coruscantu se o tom moc nedebatovalo. Vrchní velení se shodlo na okamžitém útoku a Admirál Deur se nalodil na svou vlajkovou loď a s flotilou křižníků se vydal na bojiště.“
„A ty se bojíš, že se unáhlili,“ četl Luke sestře myšlenky.
„Mám strach, že Anundovi o něco jde. Že chce naše lodě nahnat do pasti,“ nastala další chvíle ticha. Luke se zadíval do prázdna.
„Na Coruscantu jsi i s dětmi v bezpečí. Zůstaň, kde jsi,“ řekl nakonec Luke.
„Co chceš dělat?“ Luke se podíval Leie do očí.
„Poletím na Ildir 3 a setkám se s Marcusem Anundem.“ Leia byla mírně šokována a neskrývala to.
„Ale je to nebezpečné! Navíc se…,“ než dořekla větu, uvědomila si, že Lukovi něco rozmlouvat je zbytečné. Navíc neviděla jiné východisko a na jeho místě by udělala to samé. Znovu se usmála. „Nechť tě provází Síla.“
|
