Mistr Síly
Autor: Imperator
Kapitola 4.
„Pane, generál Grogem hlásí splnění mise,“ oznámil první důstojník hvězdného destruktoru Legacy. „Základna byla obsazena a transport první skupiny je připravený.“
„A co stav základny?“ zeptal se kapitán Stalker a z jeho hlasu bylo patrné napětí.
„Základna je plně funkční,“ nastala chvilka ticha. Kapitán čekal na druhou část důstojníkova sdělení. Část, která ho bude informovat, zda-li byla mise skutečně úspěšná či nikoliv. „A přesně podle očekávání se na základně nachází pět úderných jednotek separatistické flotily,“ odpověď, kterou si kapitán Stalker přál slyšet. Pět útočných skupin separatistické flotily. 20 křižníků třídy Providence s plnohodnotnou eskadrou doprovodných plavidel. Už se nemůže dočkat, až se se skupinou techniků, kteří mají vrátit stanici zpět do chodu přepraví na Ildir 3 a shlédne ty obrovské podzemní doky. Je tu ale ještě jedna věc.
„A co ti droidi, o které se zajímal lord Anund?“
„Našli jsme je, pane. Ovládací počítač se nachází ve velínu a je zcela funkční,“ oznámil s nadšením první důstojník. Na jeho tváři se objevil zlomyslný úsměv a mohl jen hádat, jak se tváří kapitán Stalker, dívající se průzorem na povrch planety.
„Výborně, výborně,“ kapitán se konečně otočil. „Zahajte druhou fázi operace. Připravte okamžitě všechny skupiny k transportu na Ildir 3. Seznamte generála Grogema s tím, že základna Alfa 1 na Ildiru 3 je od této chvíle imperiální stanicí a ať okamžitě zajistí patřičnou vojenskou posádku. A vyšlete zprávu na Tool of Vengeance,“ důstojník se postavil do pozoru a vzorně se poklonil.
„Provedu, pane,“ řekl a okamžitě šel splnit své rozkazy. Kapitán Stalker navrátil svůj pohled zpět k planetě a dlaní si podepřel bradu. Bude tato nová posila skutečně znamenat nějakou změnu?
* * *
Dveře na pozorovací palubu pod můstkem Tool of Vengeance se otevřely a vpustily do tmavé místnosti sloup světla z hlavní chodby. Dovnitř vstoupila osoba v zeleném plášti. Vedle dveří se rozsvítil panel a ty se opět uzavřely, zanechávajíce rozlehlou místnost znovu v temnotě. Lord Zippacna vyšel po schodech a přistoupil k čelnímu průzoru. Marcus Anund tam seděl a se sklopenou hlavou meditoval. Aura Síly kolem něj byla obrovská. Lord Zippacna se snažil držet co nejblíže a cítit temnou stranou vycházející z jeho temného mistra, jak nejlépe to půjde. Zippacnův mistr je zahalen tajemstvími. Tajemstvími, které zneviditelňují jeho minulost. Bylo by jistě zajímavé vědět, co tento muž dělal během klonových válek a bojů s rebely. Mnohé by to zajímalo. Lorda Zippacnu však ne. Je jeho učedníkem a minulosti nevěnuje velkou pozornost. Mnohem důležitější je budoucnost. Budoucnost, ve které bude obnoveno Impérium a ve kterém bude vládnout pouze jediný temný Jedi. Ale o tom, který to bude, se teprve rozhodne. Marcus vstal. Průzorem se podíval ven na svou flotilu. Osmnáct hvězdných destruktorů ISD a dvanáct jejich menších verzí třídy Victory zde stály sešikované ve formaci a připravené k odletu. K odletu na novou základnu Impéria.
„Mistře,“ řekl chladně Zippacna. „Kapitán Legacy k nám vyslal zprávu potvrzující obsazení základny na Ildiru 3. Podle informací od pozemních jednotek je plná bitevních droidů a podzemní doky jsou obsazené separatistickými křižníky.“ Marcus se pousmál a otočil se ke svému učedníkovi.
„Pak jde vše podle plánu,“ řekl. Chvíle ticha byla rušena pouze slabými zvuky elektřiny v holografovém projektoru ve tvaru kruhu uprostřed místnosti. „Zajímal jsi se někdy o historii lorde Zippacno?“ nadhodil Marcus.
„Historie není důležitá mistře,“ odsekl Zippacna.
„Ale proč? Veliká Síla se skrývá i v poznání již uplynulého,“ vysvětlil Marcus. „Copak tě neláká zjištění, co se dělo v galaxii tisíce let před tím, než jsi poprvé uchopil světelný meč? Tajemství největších pánů ze Sithu, jejichž duše odpočívají v Silou naplněných hrobkách? Velikost slavných rytířů Jedi, která je nevždy vryta do tváře galaxie?“
„Jediné, co mě na tom zajímá je Síla, která z toho vychází a kterou mohu použít pro zničení svých nepřátel.“
„To je pouze jedna stránka věci. Jedna z mnoha.“ Marcus pootočil hlavu a zadíval se do prázdna. „Znáš příběh temného pána jménem Darth Revan?“ zeptal se Marcus.
„Slyšel jsem o něm mistře. On a jeho společník Darth Malak byli jedni z mála rytířů Jedi, kteří se připojili k válce proti Mandalorianům. Zachránili Republiku, ale porušili vůli rady.“
„Jejich příběh je velice zajímavý. Naplněný Silou. Chceš ho slyšet?“ zeptal se Marcus a pronikavě se podíval do Zippacnových temně žlutých očí.
„Ano, mistře,“ odpověděl Zippacna. Jindy by asi také souhlasil, ale nebyl by zvědavý tak, jako je teď. Zajímala ho ona Síla, o které jeho mistr mluvil. Ať už je, či není, pouhý fakt, že se o ní Marcus zmínil, musí něco znamenat.
„Darth Revan i Darth Malak byli rytíři Jedi, vytrénovaní v chrámu na Coruscantu. V téže době se na okraji známé galaxie začaly objevovat první klany Mandalorianů, které opustily své domovy na hranici Neznámých regionů. Nikdo nevěděl, co je přinutilo odejít. Byla to touha po boji se silným protivníkem? Nebo snad něco jiného?“ Marcusův hlas byl plný nadšení. Ale nebylo to nadšení z něčeho, co řekl. Je to nadšení z toho, co ještě řekne. Lord Zippacna to cítil ve svém mistrovi. Marcus ho pravděpodobně nechával, aby se mu podíval na okraj mysli a pocítil stejnou euforii, jako on.
„Mandaloriané jsou rasou válečníků dychtící po boji a porážce svých nepřátel,“ řekl Zippacna. „Myslím, že toužili po boji.“
„Může být,“ přitakal Marcus. „V každém případě, čtyři tisíciletí před vzestupem Galaktického Impéria, Mandaloriané zaútočili na planety vnějšího pásu, zanechávajíce je v troskách. Republika bojovala, ale jejich válečné úsilí sklízelo jen plody porážky a zoufalství. Senát požádal o pomoc Jedie. Jejich pacifismus a naivní kodex ale nechal Republiku na holičkách.“
„Jediové jsou zbabělci. Nepřidali se k bojům ze strachu z porážky a smrti,“ řekl chladně Zippacna.
„To si mysleli všichni. Mandaloriané, Republika. Ale představ si, že mistři řádu a členové nejvyšší rady cítili, že za Mandalorianskými válkami stojí něco jiného. Že Mandaloriané nepřepadli Republiku kvůli touze po boji, ale kvůli tomu, že byli z Neznámých regionů vyhnáni. Něčím silným, nebezpečným a temným. Něčím, co Jediové cítili, ale naznali. Proto chtěli zůstat mimo válku, dokud nezjistí pravou povahu této hrozby.“
„Ale Revan a Malak neposlouchali,“ řekl Zippacna.
„Dostali na svou stranu spoustu Jediů a odletěli z Coruscantu. Odletěli od svých mistrů za voláním války. Voláním temné strany Síly. Když se přidali k válce, nastal obrat. Revan s Malakem vyhrávali jednu bitvu za druhou, získávali zpět planetu za planetou, soustavu za soustavou. Pro Republiku byli zachránci a hrdiny. Pro Jedie zrádci.“
„Co se stalo pak?“ zeptal se Zippacna. Marcus chvíli váhal a otočil se čelem k průzoru. Opět přešel pohledem hvězdné destruktory, čekající jen na jeho rozkaz. Nakonec promluvil.
„Poslední zbytky mandalorianských jednotek se shromáždily u páté planety v soustavě Malachor. Doufaje v převrat ve válce tam připravili celou svou flotilu. Vše, co jim zbylo. Každý z Mandalorianů byl tenkrát u Malachoru V.“
„Revan zaútočil,“ doplnil Zippacna svého mistra.
„Bitva u Malachoru V byla tou největší, kterou Republika za dvacet tisíc let své existence zažila,“ sdělil Marcus. Zippacna cítil proud Síly procházející jeho mistrem. Při pomyšlení na dávnou historii, na tisíce duší, které obíhají Malachor V se v něm probouzelo cosi zvláštního. Něco, co nedokázal popsat. Něco silného.
„A Revan zvítězil. A zachránil Republiku,“ Marcus jen kývl na souhlas.
„Po bitvě u Malochoru V zbylo v galaxii pouze několik Mandalorianů. Revan je vyhladil.“
„Mistře, je zde jedna nejasnost. Stále mluvíte o Revanovi jako o muži. Já myslel, že Darth Revan byl žena.“ Marcus pokrčil rameny.
„To nikdo neví. Jak se za chvíli dozvíš, informací z té doby je skutečně jen málo,“ vysvětlil Marcus.
„Byla ta bitva okamžikem, kdy se Jediové pod Revanovým vedením dali na cestu temna?“ zeptal se Zippacna.
„Ne. Pro událost, o které mluvíš byl jistě zlomovým bodem, ale tam jejich pouť po cestě temné strany nezačala. Když odcházeli z Coruscantu, odcházeli zachránit Republiku, zatímco rada tápala. Nebyla to ale záchrana Republiky, co je hnalo do boje. Byla to touha po boji. Touha po změření svých sil s opravdovým nepřítelem. Touha po porážce nepřítele. Touha po jejich krvi. Jejich odchodem od svých mistrů začala jejich cesta.“
„Co se stalo potom?“ zeptal se Zippacna.
„Jak jsem již řekl. Revan, Malak a Jediové, kteří se zapojili do války byli pro Republiku hrdiny. Tím spíše všechny udivilo, že po vítězství v soustavě Malachor zmizeli. S celou republikovou flotilou a vojáky strženými Revanovým vlivem a spojením se Silou.“
„Ale Revan se vrátil,“ spekuloval lord Zippacna.
„Vrátil se. Ale ne jako Jedi.“
„Stal se z něj Sith?“
„Z něj, jeho následovníka Dartha Malaka a ze všech Jediů, kteří odešli s nimi. Vrátili se v čele obrovské flotily válečných lodí a armády Sithských vojáků. Republika byla naprosto šokována. Jejich lodě se zoufale snažily zastavit tuto novou hrozbu dobývající a ničící planetu za planetou. Rada Jedi však něco takového předpokládala. Stalo se přesně to, před čím odpadlé rytíře varovala. Něco však nesouhlasilo.“
„Obrovská Sithská flotila,“ hádal Zippacna.
„Jediové ani Republika netušili, kde Revan získal tak obrovskou flotilu.“
„A kde ji získal?“ ptal se Zippacna.
„To dnes nikdo neví. Deset let po Malachoru byl poslední z mistrů Jedi zabit a řád se rozpadl. Holocrony byly ukradeny a dnes už nikdo neví, kde jsou.“
„Řád se rozpadl?“ zeptal se udiveně Zippacna. „Jak je to možné? Vždyť –“
„Tento příběh ti budu vyprávět někdy jindy, můj dychtivý žáku,“ přerušil ho Marcus. „Vraťme se k Revanovi. Republika byla zoufalá a na ústupu, když Jediové přišli s plánem na zneškodnění temného pána. Nalákali jeho lodě do pasti a než si to stačil Revan uvědomit, na jeho vlajkovou loď se nalodilo několik rytířů s rozkazem zajmout Revana.“
„Zajmout?“
„Ano. Probojovali se na můstek a pod vedením mladé rytířky Bastily se přes všechny Sithy dostali před samotného Revana.“
„A porazili ho? Ale to nedává smysl. Jak by mohli obstát proti temnému pánovi?“ zeptal se Zippacna s obvyklou nenávistí a lhostejností ve hlase.“
„Ne, tak to nebylo. Darth Malak, když cítil, co se stalo na můstku Revanovi lodi, uplatnil základní Sithské pravidlo.“
„Učedník zabijí svého mistra,“ dodal Zippacna.
„Výborně můj učedníku,“ pochválil Zippacnu Marcus. „Když dostal příležitost, Malak přikázal svým lodím, aby zahájily palbu. Loď těžce poškodily a Revan byl smrtelně zraněn. A v tu chvíli zasáhla Bastila. Pomocí Síly ho udržela při životě a na poslední chvíli jej odnesla z lodi.“
„Co jiného s ním mohli dělat, než ho zabít?“
„Jediové věděli, že jedinou nadějí Republiky je nalézt zdroj obrovské Sithské flotily a zničit ho. A pouze Revan je k němu mohl dovést. Mistři rady Jediů spojili svou Sílu a dali Revanovi novou identitu. Opět se z něj stal Jedi, netušící nic o své minulosti. Jediové doufali, že matné vzpomínky ho dovedou k jejich cíli a to se také stalo. Ale jednu věc Jediové nepředpokládali.“
„Revan si vzpomněl,“ řekl Zippacna.
„Ano, cítíš to správně,“ řekl Marcus. „Jediové byli vždy naivní a hloupí. Když doufali, že dokáží přimět samotného temného pána, aby skákal, jak rada píská, jejich naivita přesáhla všechny meze.“
„Revan se s Malakem utkal v souboji.“
„Ano. Nakonec nalezl místo, odkud Sithská flotila pochází a právě tam se s ním střetl. Mistr a učedník. Tváří v tvář.“
„Revan zvítězil.“
„Jak jsem již řekl, když řád zanikl, většina informací o občanské válce zmizela a tak nikdo neví, kde toto místo bylo a co se s ním stalo.“
„Kam zmizel Revan?“
„Dostáváme se k pointě příběhu a k tomu, co jsem ti chtěl říct,“ sdělil Marcus. „Revan odletěl do Neznámých regionů. Neprozkoumaného kouta galaxie. Někdo říká, že cítil veliké nebezpečí, které se tam nachází a se kterým šel bojovat.
„Stejná síla, která z Neznámých regionů vyhnala Mandaloriany,“ dodal Zippacna.
„Ovšem, co když je to, co se říká, lež?“
„Jak to myslíte?“
„Co když zdroj Sithské flotily pocházel odtamtud? Co když se tam vydal proto, aby si tu sílu, to nebezpečí podrobil? A konečně udělal to, kvůli čemu se vrátil do Republiky: dobyl ji.“
„Ale to se mu nepovedlo.“
„Jemu ne. Ale může se to podařit nám?“ Marcus začal být tajemný. Síla, která vycházela z jeho vyprávění také. Zippacna konečně pochopil a pocítil to, co mu Marcus řekl. Historie v sobě skrývá obrovskou Sílu. Ale to není vše. Lord Zippacna konečně pochopil podstatu této historie. Pokud ji plně pochopí, může s pradávnými plány Dartha Revana uskutečnit jeho sen. Dobýt a podrobit si Republiku v čele obrovské flotily, armády, nebo něčeho hrozivějšího.
„Ale Revan tu není, abychom se ho zeptali,“ odvětil Zippacna.
„Revan ne. Ale někdo jiný ano.“
„Kdo?“ zeptal se Zippacna.
„To je jiný příběh pro jinou dobu. A až ten příběh vyslechneš, pochopíš roli mladého Rose Tak Elvora v našem plánu.“ Marcus se podíval Zippacnovi do očí. Plný euforie a nadšení ze Síly, kterou brzy probudí. „Běž na můstek a přikaž admirálu Riddlovi, ať přesune flotilu na naši novou základnu,“ rozkázal Marcus. Zippacna se otočil a dal se na odchod. Zastavil jej ale Marcusův hlas. „Už jsi změnil svůj názor na historii?“ zeptal se nahlas a zvuk jeho slov se odrážel od stěn místnosti. Zippacna pootočil hlavu.
„Na část z ní ano mistře,“ odpověděl a vydal se ke dveřím na hlavní chodbu. Na tu temnou, silnou část…
* * *
Raven‘s Claw vystoupil z hyperprostoru před planetou Alangar 5. Slunce svítilo přes planetární horizont a osvětlovalo obličeje dvou rytířů Jedi na palubě lodi. Jejich myšlenky byly smíšené, jejich pocity však stejné. Cítili obrovské utrpení, strach a nenávist. Cítili auru temné strany obklopující planetu. Přes to všechno, přes to, že byli Jediové, nebyli připraveni na to, co uvidí z oběžné dráhy. Stříbrné budovy hlavního města vystřídaly šedé skvrny, zářící oranžovou září plamenů, viditelných až sem na orbit. V chladném prostředí nekonečného vesmíru působil tento pohled na každého Jedie silně, až emotivně. Pouze tento samotný pohled, vyvolávající v Jediově mysli zakázané emoce, jej lákal k temné straně. O to více pak musel působit na Jedie, kterému tento jeden chladnokrevný akt sebral rodinu, domov a jediné, co mu zbylo byl tento pohled a jeho Jediský výcvik. A je jen na něm, aby zvolil, na kterou stranu se vydá.
„Myslíte, že je pozdě?“ zeptal se Hal. Kyle v něm cítil myšlenky na jeho rodinu. Na jeho planetu. Při pohledu na Alangar dostal strach, že další může být jeho svět.
„Dokud má jeden naději, tak není nikdy pozdě,“ odpověděl Kyle a navedl Raven’s Claw na sestupovou dráhu. „Máš strach?“ zeptal se Kyle.
„Bojím se mnoha věcí, Kyle,“ odpověděl Hal a sklopil hlavu.
„Máš strach o svou rodinu?“ upřesnil svůj dotaz Kyle.
„Já…nevím, proč se o ně bojím. Vždyť Corellia je ve vnitřním pásu. Je tam republiková posádka. Jsou tam v bezpečí,“ dostal ze sebe Hal a začal si hrát s rukojetí svého světelného meče.
„Starost o své blízké je přirozená vlastnost každého člověka. Ale neměj strach. Pokud se začneš bát, přestaneš uvažovat a naslouchat Síle. A svým chováním své rodině jedině ublížíš.“
„Pokusím se, Kyle,“ odpověděl Hal. „Víte, jak se cítí Ros?“ Kyle povzdechl.
„Bohužel vím. Znáš přeci ten příběh o Desannovi.“
„Ano. Tenkrát jsem byl ještě v semináři a vás ani Rose jsem neznal. Ale když byla akademie přepadena, zapojil jsem se do bitvy.“ Kyle se otočil k Halovi a překvapeně se na něj podíval.
„To jsem nevěděl,“ řekl tázavým tónem.
„Když akademii přepadli první vojáci Impéria, cvičil jsem v jedné z místností. Republikoví vojáci se snažili zabarikádovat hlavní vchod a já jsem jim přispěchal na pomoc,“ vysvětloval Hal, zatímco se Raven‘s Claw prodíral řídkou atmosférou k městu. „Když Impérium zaútočilo, nebyli jsme ještě připraveni a Imperiálové brzy prolomili naši obranu. Snažili jsme se je udržet zpět, jak nejdéle to jen šlo. Já, několik vojáků Republiky a další student. Nakonec zaútočili i Desannovi temní Jediové.“
„Co se stalo pak?“ zeptal se Kyle a na palubním počítači manuálně upravoval vektor sestupu.
„Impérium nakonec potlačilo veškerý odpor ve vstupní hale. Jejich jednotky postupovaly dál a já jsem slyšel zvuky střelby z vnitřních místností akademie. Okolo mě se shromáždil hlouček vojáků a s nadšením pozorovali, jak se bráním útoku dvou temných Jediů,“ sdělil Hal a hluboko v jeho duši se probouzel dávný hněv. Kyle to pozoroval a čekal, co se stane. Jak se bude Hal chovat.
„Co se stalo pak?“ zeptal se.
„Vedle leželo tělo studenta, který spolu se mnou pomáhal bránit vstup. Znali jsme se a celkem jsme si rozuměli. Jeden z Desannových Jediů ho zvedl nad zem a pomocí Síly uškrtil.“
„Rozčílil jsi se,“ doplnil Kyle. Raven‘s Claw byl již nad městem a kroužil, hledajíc Rosovu stíhačku.
„Unáhlil jsem se. Udělal jsem chybu. Vrhnul jsem se na jednoho z nich a mečem jsem ho rozsekl ve dví. Pak jsem již cítil žár rudé čepele druhého z nich pod mým hrdlem. Myslel jsem, že je konec. Vůbec jsem nevěděl, co se stalo. Jen jsem slyšel zvuk světelného meče a žár zmizel. Zvedl jsem se a s několika republikovými vojáky tam stál mistr Skywalker. Poslal mě do hangáru, abych pomohl vojákům zabezpečit proražený vchod, který tam udělalo Impérium. Když jsem dorazil, vojáci Republiky již celý hangár zabezpečili. Poslední, co jsem viděl jste byl vy, jak běžíte z hangáru ven,“ řekl Hal a rozhlédl se po zničeném městě. „Tohle je hrozný,“ dodal.
„Když Desann zajal Jan, myslel jsem, že je mrtvá. Taky jsem se unáhlil a rozčílil. Vyrazil jsem do údolí Jediů, abych sám sebe naplnil Silou. Vystavil jsem celou galaxii nebezpečí,“ vzpomínal Kyle a obrátil loď doprava. „Bojím se, že Anundovi jde o to samé.“
„Chce, aby Ros ve vzteku udělal něco neuváženého. Ale co?“ zeptal se Hal.
„Netuším. Ale cítím, že ať jde Anundovi o cokoliv, v pozadí se skrývá něco jiného, než by jsme si mohli myslet.“
„Ale jak do toho zapadá Ros?“
„To ukáže čas.“ konstatoval Kyle. Na obrazovce se objevilo schéma X-Wingu. Scannery zachytily Rosovu stíhačku dvacet mil od nich. Kyle otočil Raven‘s Claw daným směrem a nad hořícími troskami města vyrazil vstříc něčemu, na co se nikdy nemohl úplně připravit.
* * *
„Luku!“ volala Leia na svého bratra, který již nasedal do X-Wingu. „Luku, počkej!“
„Leio,“ opáčil Luke a seskočil ze schůdků do kokpitu. „Co se děje?“ zeptal se a chytl ji za dlaně, když doběhla.
„Na to jsem se chtěla zeptat já tebe, Luku,“ vysvětlila Leia. „Prosím, řekni mi, co se to děje. Je toho najednou nějak moc. Já něco cítím, ale nedokážu říct co. Jediné co vím je, že se toho bojím,“ vyhrkla Leia a podívala se Lukovi zpříma do očí. Artoo, již na svém místě v X-Wingu, vzrušeně zapípal.
„Neboj, Artoo. Všechno je v pořádku,“ uklidnil Luke droida. Pak se podíval zpět na Leiu. „Tvé schopnosti se zvětšují. Pociťuješ Sílu stále silněji a silněji a otevírají se ti nové obzory na její světlé i temné stránky,“ sdělil jí Luke. Sklopil oči a uchopil Leiu silněji. „Vím, že je to pro tebe těžké období a udržet si kontrolu nad svými myšlenkami se zdá být nemožné.“
„Já vím. Ale nemůžu se spokojit jen s vysvětlením. Můj pocit mě stále tíží a nenechává mě klidnou,“ řekla Leia. Pustila Luka a otočila se zády. „A k tomu ještě ty problémy s Impériem,“ dodala a po tváři ji stekla slza při pomyšlení na zkázu Alangaru.
„Věř mi, že vše, co se stalo spolu souvisí. Anundovo Impérium je zodpovědné za vše. A vše, co zatím udělali směřuje k jedinému cíli,“ řekl Luke a přistoupil ke své sestře. Pak nastala chvíle ticha rušená pouze zvuky Coruscantu. „Je toho na tebe skutečně moc a já se o tebe bojím,“ Leia se na něj otočila v očekávání, že se dozví víc. „Domluvil jsem ti s Winter dovolenou. Odpočineš si a strávíš čas s Hanem, dětmi a Chewiem,“ řekl nakonec Luke a usmál se, šťasten, že si Leia konečně odpočine. Artoo hlasitě zapípal, načež se Luke usál ještě více. „A také s Threepio,“ dodal.
„Ale já nemůžu jen tak opustit Republiku! Ne teď!“ protestovala Leia.
„Jsem si jistý, že předseda senátu Behn-kihl-nahm tě zastoupí více než dobře. A navíc Republiku neopustíš. Kdykoliv se něco stane, předseda tě ihned kontaktuje. Vše je domluvené.“
„Dobrá,“ řekla nakonec rezignovaně Leia. Luke v jejím hlase však cítil úlevu a potěšení.
„Má sice trochu legrační jméno, ale je to zkušený politik. Nemusíš mít strach,“ uklidňoval Luke sestru. „Navíc, stejně jako Republika potřebuje prezidentku, tak děti svojí mámu.“ Leia povzdechla.
„Máš pravdu, Luku,“ řekla. „Díky.“
„Nemáš za co mi děkovat. Han na tebe bude ve dvanáct čekat ve tvé kanceláři. Winter vám zařídila patro v budově Slunce na celý týden,“ Slunce byla jedna z nově postavených budov určených pro relaxaci a odpočinek. Tato konkrétně sloužila výhradně pro vysoké úředníky a jiné velice důležité osoby z Nové Republiky.
„Jsem vám všem vděčná. Děti jsem v tom zmatku neviděla už několik dní,“ řekla Leia. „Ať je Síla s tebou i s Rosem a Kylem,“ rozloučila se a objala bratra.
„Ať je Síla s tebou,“ řekl Luke. Leia se obrátila a zamířila zpět do budovy bývalého císařského paláce. Ať je Síla s Republikou a námi všemi, řekl si pro sebe Luke. „Vyrazíme Artoo,“ oznámil droidovi nakonec. Po schůdcích vylezl do kokpitu a iontový motor se rozhořel. Lukův X-Wing se prodral hustým provozem Coruscantu a zamířil k soustavě Alangar, kde se bude brzy rozhodovat o osudu mladého Jedie.
|