Mistr Síly
Autor: Imperator
Kapitola 2.
Z hyperprostoru se vynořil imperiální hvězdný destruktor. Následovalo jej několik destruktorů třídy Victory a křižníků třídy Tartan. Nad můstkem ISD byl nápis Legacy a za průzorem stál kapitán Stalker. Ruce za zády a chodidla nervózně podupávající o podlahu. Vysoký muž s knírkem se otočil ke svému prvnímu důstojníkovi a očekával hlášení. Mladý muž zvedl hlavu od monitoru a ukončil rozhovor s technikem sedícím vedle. Pak přistoupil ke kapitánovi a podíval se mu do očí.
„Máme to potvrzené, pane,“ řekl, „skenery zachytily rozsáhlý podzemní komplex třicet kilometrů jižně od rovníku Ildiru 3.“ Kapitán se pousmál a přikývl.
„Vyšlete pozemní jednotky, ať dokončí práci,“ rozkázal a otočil se zpět k průzoru. „A řekněte veliteli ať pracuje s maximální opatrností. Generál Grievous nebyl hlupák,“ dodal kapitán. Důstojník se mírně uklonil a odešel. Kapitán se zahleděl na povrch planety. Ignoroval destruktory Victory obkličující planetu. Byla mírně osídlena. Většina povrchu byla zalesněná. Zbytek tvořily louky a pole. To Impérium nezajímá. Důležitá je skrytá základna, popsaná na disku, který získal lord Zippacna. Odkaz generála Grievouse. Může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. A pokud ne, záhadná zbraň, kterou má lord Anund v rukávu a která se má údajně na základně nacházet, jistě ano. Ale všechno má svůj čas. Všechno má svůj čas. Důležité ponaučení pro každého velitele. Zvláště ve flotile Impéria, které je donuceno uchýlit se v defenzivu.
* * *
Na můstku Tool of Vengeance vládlo ticho. Jediné zvuky pocházely z tichých hovorů mezi důstojníky a z hypermotoru. Modravá obloha hyperprostoru se stále otáčela, směřujíc k jedinému bodu uprostřed. lord Anund s lordem Zippacnou stáli za centrálním průzorem a sledovali cíl jejich cesty. Ten nebyl viditelný, ale temní rytíři Jedi nepotřebovali zrak, aby vnímali. Admirál seděl ve velitelském křesle a nehybně sledoval tu samou scénu. Pak se ozval hlas navigačního důstojníka.
„Cíl je vzdálen přesně jedenáct celých osm, pane,“ oznámil. Admirál se otočil ke kapitánovi Tool of Vengeance.
„Ať se všechny lodě připraví. Nastavte vzorec 3-3-1. Hned jak se vynoříme, chci útočný postup Alfa 12. Ať Tool of Vengeance zničí hlavní komunikační stanici,“ rozkázal a podíval se směrem k temným Jediům. „A ať jde všechno jako na drátkách,“ dodal při pomyšlení na praktiky, které používal Lord Vader na svých podřízených. V tu chvíli se styděl sám za sebe. Vzpomněl si na velkoadmirála Thrawna. Na jeho slávu a genialitu. On by se nikdy nenechal zatáhnout do situace, v jaké teď vězí admirál Riddle. Ale na druhou stranu, Marcus Anund není Darth Vader.
„Provedu, pane,“ odpověděl kapitán a odpochodoval. Po několika desítkách vteřin se rozezněla signalizace hyperdrajvu. Můstek ožil. Hovory se mísily se zvuky počítačových terminálů a hlášení z interkomů. Chaos a přece pořádek na palubě imperiálního destruktoru.
„Vynořujeme se z hyperprostoru, pane!“ oznámil navigační důstojník. Admirál se zavrtěl v křesle a na svém ovládacím panelu stiskl několik tlačítek. Uprostřed můstku se objevila holografická mapa bojiště. Bojiště u novorepublikové planety Russit. Obloha hyperprostoru se pomalu přestávala točit. Modrá obloha náhle přešla ve světelné čáry a Tool of Vengeance skočil přímo k šedé planetě. Povrch světélkoval světly z několika velkých měst. Několik desítek lodí se nacházelo v oblasti vesmírného přístavu a další pak létaly z a do systému Russit. Na oběžné dráze se vznášela vesmírná stanice s komunikačním, opravárenským a dalším nebojovým vybavením. Měla za úkol vítat a informovat nové hosty o zdejší soustavě. Tentokrát se ale žádné uvítání nekonalo. Po obou stranách stanice se vznášely dva Golany II, po zuby ozbrojené. Chvilka šoku na obou stranách. Republiková posádka se neobtěžovala s vyjednáváním a z Golanů spustila palba rudých paprsků turbolaserů.
„Zaútočte. Všechny destruktory se rozptýlí a zahájí eliminaci veškerého odporu,“ rozkázal admirál. Bitevní vřava začala. Na můstku opět zavládl klid. Zvuky laserové palby, které slyšel, dělaly admirálu Riddlovi dobře. Uklidňovaly ho a dodávali mu odhodlání. Lord Anund se otočil a podíval se na něj.
„Ukažte nám, co umíte, admirále,“ pobídl jej a opět upřel zrak k začínající bitvě.
* * *
Už nikdy je nenech dělat to, co doteď. Ty jsi silnější. Silnější než Katarn, nebo Lak. Silnější než Skywalker. Nesmí s tebou zacházet jako s nějakým obyčejným učedníkem. Nesmíš si nechat líbit urážky a výsměch. Nesmíš! Nesmíš! Nesmíš! Ros vytřeštil oči a zhluboka se nadechl. Opěk t němu promlouvala temná strana. Jako již tolikrát. A její vábení je stále silnější a silnější. Pokusil se vzpomenout na Kylova slova o temné straně. Nenávist, násilí. Tolikrát mu to na akademii opakovali stále dokola. Musí se uklidnit.
„Cože?“ reagoval Ros na zprávu svého droida R2, která se objevila na displeji X-Wingu. „Ne, všechno je v pořádku,“ řekl Ros a pokusil se zavřít oči a ponořit se do toku Síly. Pokud je to, co mu muž na Tatooine řekl, pravda. Jediové na misi proti Impériu. Už tolikrát se jich Ros účastnil a stále nevěřil, že by bylo možné, aby při svém úkolu vraždili nevinné. Nicméně se to brzy dozví. Pokusil se přemýšlet o něčem jiném. O Kylovi a Halovi. Jsou to jeho přátelé již dlouhá léta. Ale Ros se často přistíhává při myšlenkách, které by mít neměl. Už tolikrát byl tak vzteklý. Tak rozčilený na celý svět, že by zabil kohokoliv. Tolikrát měl chuť Hala udeřit. Dát mu ránu. Všechno by bylo tak jednoduché. Ros vlastně nikdy nepoznal skutečnou temnou stranu. Jediné, co ví, pochází od mistrů z akademie. Nikdy ještě neviděl nic z temné strany. Nepocítil tu moc. A tolik by chtěl. Ale ví, že nesmí. Nesmí, protože je Jedi. Jedi je ochránce míru a spravedlnosti. Jedi před tebou jen skrývá, co ti může Síla nabídnout.Udržuje tě na cestě, jejíž směr udává on. Jen tě využívá pro své vlastní účely.
„Dost!“ zakřičel Ros. Už neměl sílu na věčné konfrontace s temnou stranou ve svém mozku. Ve své duši. Kyle mu ve skutečnosti nikdy neřekl, co tyto výjevy znamenají. Nedokázal mu s tím pomoci. Ani hodiny strávené o samotě se samotným mistrem Skywalkerem mu nepomohly. Nevěděli, co dělat, ale přesto pokračovali v jeho výcviku. Doufali snad, že časem tyto problémy zmizí? Nebo mu jeho podvědomí nelže a Jediové ho skutečně využívají. Otázky, na které odpoví pouze čas. Následovala další zpráva.
„Ne, neboj se, R2. Žádný problém,“ uklidnil Ros svého droida. „Ano přesně tak. Další problémy Jedie. Kdy dorazíme k Alangaru?“ pokračoval. Na monitoru se objevil modrý text. „Dobrá. Budu do té doby meditovat. Vzbuď mě, až budeme od cíle vzdáleni jedna celá osm,“ řekl Ros a zavřel oči.
* * *
Slunce příjemně hřálo a plynný obr Yavin, odrážející sluneční paprsky, dodával komplexu akademie Jediů rudý nádech. Yavin 4 byl v takovémto postavení pouze několik dní v období dešťů a Luke Skywalker měl tyto dny rád. Ten dnešní ho ale cosi znepokojovalo. Oranžová záře na něj doléhala a on meditoval ve velké síni. Obličej potemnělý. Cítil temnou stranu. Její chapadla se opět dala do pohybu a chystají se provést něco strašného. Luke byl tak soustředěný na své meditace, že cítil příchod svého přítele již několik minut. Velké dveře se otevřely a Luke počkal, až muž dojde až ke schodišti.
„Zdravím tě, Kyle,“ řekl na pozdrav.
„Ještě pořád jsi mě to nenaučil,“ odpověděl Kyle. Luke se usmál a vstal.
„Kde je Ros?“ zeptal se a otočil se ke Kylovi.
„Řekl, že si musí něco zařídit a vzal si svůj X-Wing. Slíbil, že se včas vrátí.“ Luke sestoupil po schodech ke Kylovi, ale mlčel. Kyle sklopil hlavu. „Začínám si uvědomovat, že to byla chyba,“ dodal.
„Tak to není,“ ujistil ho Luke a položil mu ruku na rameno. Kyle se mu podíval do očí. „Při svých meditacích jsem opět pocítil souboj dobra se zlem odehrávající se v Rosově srdci,“ oznámil Luke.
„Já vím. Lituju toho kluka. Temná strana k němu promlouvá čím dál tím častěji a mě štve, že mu nemůžu pomoct. A co je horší. Mám pocit, že se mi o tom už dál nechce svěřovat. Nechává si to pro sebe,“ řekl Kyle. V jeho hlase byla slyšet špetka zoufalství. „Bojím se, že je ve velkém nebezpečí.“
„Příčiny mohou bít různé, Kyle,“ řekl Luke. „Ani já jsem nebyl schopen zcela pochopit děj, který se v Rosovi odehrává. Ale pamatuj: přes všechno, co se stane, je v jeho srdci navždy dobro. Kdokoliv, kdo byl jednou Jediem, zůstane jím navěky,“ dodal.
„Ty jsi to cítil už na začátku, viď?“ zeptal se Kyle.
„Když jsem Rose poprvé poznal, fascinovala mě jeho Síla. Skrytá uvnitř,“ řekl Luke a otočil se k zapadajícímu slunci. „Věděl jsem, že jeho výcvik bude riziko, ale dobro v jeho srdci bylo zřetelné a nezpochybnitelné,“ Luke se podíval na Kyla. „Ros se stane Jediem. Ať už bude jeho cesta jakákoliv, plná překážek, bolesti a utrpení, jeho osud je dán,“ dodal Luke. Nastala chvilka ticha. „Všechno však ukáže čas. Jeho výcvik je u konce. Další lekce se musí naučit sám,“ řekl Luke.
„Přesto na něj musíme dávat pozor,“ dodal Kyle a vůbec se mu to nelíbilo.
* * *
„Pane, Golan jedna je vážně poškozen a není schopen dalšího útoku,“ oznámil důstojník admirálu Riddlovi.
„Pošlete Harpii a Inkvisitora ať tu stanici dorazí. Star Storm se stáhne a bude vyčkávat v záloze v sektoru osm. Zbylé destruktory zničí druhý Golan,“ rozkázal admirál a vstal z velitelského křesla. Sestoupil na spodního patro můstku a přešel k důstojníkovi u mapovacího počítače.
„Co se děje, kapitáne?“ zeptal se admirál a dal ruce za záda.
„Pane,“ řekl trochu znepokojeně kapitán, „odhalili jsme podivné signály v sektoru devatenáct,“ dodal.
„Může to být skenování?“ zeptal se admirál.
„Je to pravděpodobné, pane,“ oznámil důstojník. Admirál pohnul hlavou na stranu.
„Ať se tam přemístí Star Storm a Lightning,“ rozkázal po chvilce admirál. „Budou hlásit cokoliv neobvyklého a ať jsou připraveni k útoku,“ otočil se a zamířil zpět nahoru. Jeho zrak spočinul na temných Jediích, kteří stále stáli u průzoru a sledovali bitvu. Musí tam jít a oznámit Lordu Anundovi novinky. Příčí se mu to, ale přeci jen souhlasil s tím, že Anund bude vrchní velitel. Vydal se po lávce kupředu.
„Můj pane,“ řekl, když přišel k ochozu.
„Brilantní vítězství, admirále. Musím říct, že jsem nepředpokládal, že budete schopen své jednotky tak precizně a efektně využívat v boji. Mile jste mě překvapil,“ řekl Marcus. Pak se podíval k planetě Russit. „Kontaktujte vládu planety a tlumočte jí naše podmínky. Ať se nepokoušejí o žádný odpor, dokud neodletíme. Pokud je nepřijmou, víte, co máte dělat,“ řekl Marcus a otočil se k admirálovi. Lord Zippacna, stále přihlížející bitvě, ve které se několik X-Wingů snažilo zničit hvězdný destruktor Saber, pootočil hlavu k admirálovi.
„A ušetřete si slitování, admirále,“ řekl. Marcus mírně kývl hlavou.
„Pošlete do sektoru devatenáct další destruktory admirále. Až s hyperprostoru vyskočí republikové lodě, ať je zneškodní, ale nezničí.“
„Republikové lodě?“ zeptal se admirál, překvapený, že o sektoru devatenáct Anund vůbec ví. Tím více ho překvapila informace o nepříteli, který by se měl objevit.
„Tyto lodě,“ odpověděl Marcus a zřetelně se usmál. Sotva stačil dopovědět větu, můstkem zazněl alarm.
„Pane, čtyři republikové křižníky právě vyskočily z hyperprostoru v sektoru devatenáct! Star Storm a Lightning zahájily palbu!“ vyhrkl kapitán destruktoru Tool of Vengeance a zástupce admirála Riddla, kapitán Lopak. Stál u holografické mapy. Admirál se krátce podíval na Marcuse. Pak se otočil k mapě.
„Vyšlete tam všechny volné lodě a dejte jim rozkaz odzbrojit a znehybnit nepřítele,“ rozkázal. Důstojník zasalutoval a odběhl koordinovat útok. Admirál věděl, že komunikační stanice nemůže být zničena před tím, než zavolá o pomoc, ale byla chyba, že nepředpokládal, že by zprávu mohly zachytit nějaké lodě poblíž. Nebude svou chybu opakovat.
„Pokračujte v operaci admirále. Znehybněte a odzbrojte ty lodě. Až bitva skončí, připravte pro mě a lorda Zippacnu raketoplán, který nás dopraví na republikový křižník,“ řekl Marcus a vykročil směrem k východu z můstku. Zippacna daroval admirálovi poslední krátký pohled a následoval svého mistra.
* * *
Vzpomínáš? Před dvěma lety na Coruscantu? Pronásledoval jsi toho zločince ve vznášedle, když tě zasáhl laser a ty jsi se zřítil. Tvoji práci musel dodělat Hal. Ano, myslel jsi si, že po tobě vystřelil zločinecký komplic, ale přemýšlel jsi o tom někdy? Nenapadlo tě, že to mohl být samotný Hal, který chtěl potom vypadat jako hrdina? Nemusel tě chtít zabít. Ale i kdyby chtěl, tak by nemohl. Ty jsi silnější než on. Ty bys přežil každý jeho ubohý pokus. On je ti překážkou! Snaží se tě brzdit! Musíš to zastavit! MUSÍŠ!
„NE!“ vykřikl Ros a probudil se z hibernace. Další pokušení. Opět se ho temná strana v něm samotném snaží zlákat. Temná strana vede ke smrti a utrpení, opakoval si Ros Kylova a Lukova slova stále dokola. Byla to ale pouze prázdná slova. To Rosova důvěra ve své mistry těm slovům dodávala smysl. Ale co když ta důvěra oslabí? Co když zmizí? Ros zavrtěl hlavou a podíval se ven z kokpitu. Nevěděl proč, ale obloha hyperprostoru ho vždy uklidňovala. Naplňovala silou. Rosovu meditaci přerušil signál palubního počítače.
„Už tam budeme, R2?“ zeptal se Ros. Na obrazovce se objevila zpráva. Ros sklopil průsvitné, tmavě žluté hledí své přilby a pevně uchopil řízení.
„Dobře. Až vyskočíme, chci podrobný scan celého systému. Vyšli varovnou zprávu vládě planety a doporuč okamžitou pohotovost,“ následovala souhlasná zpráva. Ros se ponořil do toku Síly a okamžitě vycítil nebezpečí. Náhle, když se přiblížili k systému, stalo se to, čeho se nejvíce bál. Starcova slova se potvrdila. On mu nelhal. Nelhal mu. Ros ucítil obrovskou bolest a auru smrti. X-Wing sebou mírně škubl a obloha hyperprostoru pomalu přešla ve hvězdy. Vynořil se na odvrácené straně planety. Zpráva od R2 naznačovala, že nad rovníkem pomalu přelétá zatím neidentifikovaný křižník. Přímo nad hlavním městem jeho domovské planety.
„Rozevři nosné plochy R2! Nastav útočný vzorec 2-7-0!“ rozkázal Ros. X-Wing letěl naplno. Pomalu přelétal stále blíže k horizontu planety. Náhle se za planetou objevilo slunce. Ros si zakryl oči a zvýšil stupeň ochranného filtru kokpitu. Pak se podíval dolů. Normálně by byl vděčný za pohled na město, kde se narodil. Tentokrát mu ale trhal srdce. Od severního konce města se táhl pás, asi dvacet kilometrů široký, ve kterém byly pouze ruiny, zahalené do plamenů. Nevěděl, co dělat. Město je zničené. Jeho rodina pravděpodobně mrtvá. Zvedl hlavu. Spatřil temný obrys lodi. Byl to-. Ne, to není možné. Ros v duchu doufal, že jde o imperiální útok. Doufal, že stařec lhal alespoň z části. Mluvil pravdu. Na oběžné dráze byl republikový křižník MC90. Jeho břišní část zářila rudou září. Z turbolaserových baterií se řítily každou minutu stovky výstřelů, nesoucí městu smrt a zkázu. Město zářilo žhavými plameny a Ros cítil tisíce životů, které pohasínaly. Ovládni svůj hněv! Použij Sílu! Opakoval si. Pak ucítil obrovský vztek. Vztek na celý svět. Zničili tvůj svět! Tvojí rodinu! Republika a Jediové! Pomsti se! Temná strana v něm stále posilovala. Dychtil po pomstě. Musel ji dosáhnout. Za každou cenu. Ros udeřil do počítače. Ten nezhasl. Naštěstí. Bude ho potřebovat k bitvě. Zdvihl oči a podíval se vstříc svému nepříteli. Zaťal zuby. Ruce v pěst.
„Jdeme na to, R2! Všechny systémy připrav k boji!“ rozkázal Ros a trhl pákou, ovládající rychlost. Jeho stíhačka vyrazila vpřed.
„Vím přesně, co dělat!“ reagoval Ros na hlasité protesty svého droida. „Převeď energii ze štítů a rozděl ji mezi zbraně a motory.“ řekl Ros. „Udělej to!“ zakřičel a přerušil tak zoufalé pískání R2. X-Wing byl teď chráněn pouze trupem, který nevydrží jediný zásah. Přiblížil se ke křižníku. Palba na město ustala a loď se odpoutala od oběžné dráhy. Chystala se na skok do nadsvětelné rychlosti. To jim Ros nedovolí. Pocítil Sílu a nechal ji vést všechny své pohyby. Nalétl na křižník ze shora. Spustila palba turbolaserů. Paprsky létaly kolem X-Wingu, ale nezasáhly. Ros začal pálit a rudé laserová výboje zahltily štít MC90. Nemohly proletět. Ros pokračoval a podél lodi stále rozséval zásahy. Znal svůj cíl. Malá rozvodná stanice na přídi. Udělal vývrtku a dostal se zpět nad křižník. Palba turbolaserů houstla, když se blížil k můstku. Stanice byla na dostřel a Ros neváhal zalil ji laserovými paprsky, nezpůsobil však žádné poškození. Vyrazil vpřed na plný výkon. R2 už se neopovažoval cokoliv zapípat. X-Wing předletěl MC90 a udělal další vývrtku. Ros se znovu okamžitě zaměřil na rozvodnou stanici. Zahájil neustálou palbou. Pak to ucítil. Nepatrné kolísání elektrického proudu. Vyčetl to z mysli důstojníka na můstku, dívajícího se na monitor. Počkat. Řekl si náhle Ros. Podíval se důstojníkovy do mysli. Pak se vše vysvětlilo. Šlo o imperiální útok. Celá posádka jsou imperiální lidé. Ros byl šokován. Proč impérium nepoužilo hvězdný destruktor a proč útočí na tak bezvýznamnou planetu jakou je Alangar? Strategicky naprosto nesmyslný útok. Tohle je práce toho starce z Tatooine. Proč to ale udělal? Jaký má zájem na tom, aby Rosovi způsobil takovou bolest. Pak mu to došlo. Bolest, vztek, nenávist… temná strana Síly. Ten muž byl temný Jedi. Nebo alespoň temnější, než Jediové z Yavinu 4. Ros nevěděl, jak lépe starce popsat podle toho, co mu o sobě řekl. Snažil se snad Rose přetáhnout k sobě? Ale na to teď není čas. Vrátil se zpět k boji. Uvědomil si, že kdyby se dále nesoustředil na bitvu, zcela jistě by byl zničen. Kolísání energie. Trhliny ve štítech. Ros se zaměřil na stanici. Pak to uviděl. Nepatrné jiskření. Místo, které není chráněno štítem. Okamžitě vypálil protonové torpédo. Chvilka nesnesitelného napětí. Exploze. Stanice byla zničena a křižník se zastavil. Motory zhasly a štíty zmizely. Loď byla na několik okamžiků ochromena. Těch několik okamžiků musí Rosovi stačit. Turbolaserové paprsky začaly střílet ukvapeně. Bylo jasné, že střelci jsou zoufalí. Ros proletěl nad lodí a neustále intenzivně pálil. Po každém zásahu se zdvihl z trupu MC90 sloup ohně. A další, další a další. Náhle pohasla všechna světla. Palba ustala. Ros doletěl na druhý konec lodi a trochu zpomalil. Otočil X-Wing o sto osmdesát stupňů. Čelem přímo proti hlavní trysce motoru. Cítil blažený pocit. Pocit pomsty. Nikdy netušil, jak skvělé to může být. Pocítil Sílu, kterou dodnes neznal. Temnou stranu Síly. Naposledy se podíval do myslí svých nepřátel. Plné zoufalství a paniky. Pak stiskl spoušť a vypustil protonové torpédo. To vletělo do trysky motoru a přímo k ústí iontového paprsku. Energetický impulz se prohnal celou lodí. Plameny z exploze začaly křižník ze vnitř užírat. Pak celá loď vybuchla a rozpadla se. Ros tam stál ještě dlouho. Z kokpitu sledoval mrtvou loď a polomrtvou planetu. Jeho rodina byla mrtvá, to dobře věděl. Cítil to a trýznilo ho to. Uvědomoval si, co právě udělal. Zradil své přátele, své mistry. Své učení a přesvědčení. Nikdy se mi nic takového nestane. Vzpomínal na svá naivní slova, kterými se řídil většinu svého života. A teď byla jeho rodina mrtvá. Ale na přemýšlení bude času dost. Na přemýšlení i rozhodnutí. Sklopil hlavu a po tváři mu stekla slza. Celý jeho život se v tento den změnil. Bez varování. Temná strana síly proťala koloběh jeho života jako ostří meče. Rozvrátila to, v co dosud věřil. Je to proto, že je slabý na to, aby byl Jediem? nebo za to může Kylův výcvik? Odpovědi se dostaví. Není smrti, je pouze Síly…
* * *
Několik ISD kroužilo okolo tří poškozených MC90. Některá místa na nich ještě hořela a bylo vidět, jak do vesmíru uniká kyslík. Opodál hlídkoval interdikční křižník, zadržující nepřítele na místě pro případ, že by některý z MC90 byl ještě schopen letu. Od planety přilétal další destruktor. Zpomalil a zastavil nad ochromenými loděmi. V záři hvězdy zdejší soustavy se zaleskl nápis Tool of Vengeance nad hlavním hangárem destruktoru. Pozornost republikových posádek zamířila od nápisu dolů k raketoplánu třídy Lambda, který spolu s eskortou stíhaček TIE vyrazil k nim. Pomalu zpomalil a eskorta několikrát obkroužila kolem hlavních hangárových vrat MC90ky. Lambda zastavil a chvíli se nic nedělo.
„Rozkažte jim, ať okamžitě otevřou vrata a nechají nás přistát,“ řekl Marcus se založenýma rukama.
„Jak si přejete, můj pane,“ odpověděl poručík v křesle pilota a poslal na můstek zprávu. Opět se nic nedělo. Lord Zippacna stojící vedle se mírně otřásl. Bylo na něm vidět, že drzost, se kterou Nová republika jedná, ho naprosto vyvádí z míry. Dalo by se říct, že ho dohání k šílenství. Marcus se k němu otočil a mírně se pousmál. Pocítil jeho obrovský hněv a byl na svého učedníka skutečně hrdý. Vzhledem k tomu, že ho naučil používat temnou stranu Síly s potenciálem, který se v něm skrýval, se nebylo čemu divit. Temná strana Síly ale není jediným aspektem Síly, který děla z mistra v jejím používání skutečného mistra, kterému se žádný Jedi, nebo Sith nemůže rovnat. Hněv, to je ale pouze jedna stránka věci. Pokud svůj hněv nepoužije s rozvahou, zničí ho.
„Co se děje?“ zeptal se ho klidně. Zippacna se nadechl a podíval se na něj.
„Nechte tu loď rozstřílet na kousky, mistře. Až to ostatní uvidí, určitě nás pustí,“ odpověděl.
„Ano, to je zajímavá úvaha,“ řekl Marcus a podíval se průzorem do prázdna. „Ale pohled na kapitána té lodi. Pohled do jeho ustrašené mysli, když uvidí, jak se k němu blížíš. A ten pocit, když mu ukážeš svou moc. Okradl by jsi se o to?“
„To ne, mistře,“ odpověděl Zippacna. Marcus se na něj opět podíval.
„Myslel jsem si to. Na tolik dobře tě znám,“ otočil se k pilotovi.
„Rozkažte veliteli eskorty, ať nás dostane dovnitř,“ řekl. Poručík souhlasně přikývl a stiskl tlačítko komunikace.
„Veliteli eskorty, uvolněte cestu jakýmkoliv možným způsobem,“ poručík předal rozkazy a ukončil komunikaci.
„Myslíte, že jsou energetické štíty hangárů v pořádku?“ zeptal se Zippacna a zvědavě sledoval situaci za průzorem.
„Záleží na tom?“ odpověděl Marcus na otázku otázkou. Další hádanka. Lord Zippacna jich už začíná mít dost. Občas dokonce pochybuje, je-li skutečně učedníkem temného Jedie. Ale takové myšlenky jsou zbytečné. Stačí pocítit auru kolem lorda Anunda. Každý to cítí hned při prvním setkání s ním. A pokud ne, tak je to hlupák. Letka stíhaček se seskupila před vraty. Začala střelba a zelené paprsky z lodních kanónů se začaly zarývat do mohutných vrat hangáru. Ozvala se slabá exploze a od vrat se oddělila bezpečnostní pojistka, která měla chránit loď před násilným otevřením. Vypadá to ale, že s takovým náporem calamarští inženýři nepočítali. Vchod se začal pomalu otevírat a k Lambdě začalo doléhat světle modré světlo hangárových energetických štítů.
„Tak nás naveďte dovnitř poručíku,“ rozkázal Marcus. Stíhačky zůstaly venku na hlídce. Raketoplán vletěl do hangáru, otočil se o sto osmdesát stupňů a přistál. Výsuvná plošina se otevřela a vchodové dveře stouply. Z temnoty útrob raketoplánu vystoupily dvě postavy. Marcus Anund v černém plášti se zlatou přezkou a jeho učedník lord Zippacna v plášti zeleném. Přistoupil k nim důstojník s blasterovou pistolí. Za ním se nastoupila rota vojáků s puškami.
„Jste oba zatčeni!“ vykřikl a namířil zbraň.
„To mi sotva připadá jako oslovení mužů, kteří mají v rukou tvůj život,“ odpověděl s ledovým klidem Marcus. Zippacnův plášť padl na podlahu hangáru a okolí ozářila rudá záře jeho dvou mečů.
* * *
„Aktivujte všechny bezpečnostní protokoly! Zadržte je za každou cenu!“ křičel kapitán republikového křižníku Resurrection na bezpečnostního důstojníka zabořeného do počítačového terminálu. Nestačil ani doříct větu a ozval se zvuk světelného meče a křik z chodby před můstkem. K jeho obrovskému šoku projely dveřmi na můstek dvě rudé čepele a začaly opisovat kruh. Kapitán, snažící se najít poslední zbytky své odvahy a hrdosti důstojníka, jen přihlížel. Stoupl si doprostřed můstku a pokynul strážím, aby se připravily k obraně. Čepele dokončily kruh a ze dveří upadl velký kus kovu. Vstoupila postava v černém. Stráže byly mrtvé dříve než pozvedly zbraně. Všichni vojáci se chytaly za krk a ve smrtelné křeči dopadali na zem. Další vstoupil lord Zippacna s již deaktivovanými zbraněmi. Marcus jen zvědavě pozoroval, co udělá s obrovským hněvem, které v něm cítí.
„Kdo je kapitán?“ zakřičel Zippacna.
„Tils Losed, kapitán novorepublikového křiž-,“ nestačil dokončit větu. V momentě jej pohltily mocné blesky šlehající ze Zippacnových rukou. Kapitán sebou začal házet a bezmocně křičel. Pak Zippacna trhl paží a mrštil s ním o boční průzor můstku. Kapitán Losed zemřel dříve, než dopadl na zem.
„Kdo je první důstojník?“ pokračoval Zippacna. Ticho. „Ptali jsme se, kdo je první důstojník?“ vyjekl Zippacna a v očích mu zazářila žlutá jiskra.
„Nebojte se, můj učedník vám už určitě neublíží,“ přidal se Marcus. „Skutečně se nemusíte bát pane,“ řekl a otočil se k nenápadnému muži, stojícím v rohu. „Bohužel, kvůli nešťastné nehodě přišel váš nadřízený o život a tím pádem jste velitelem lodi vy.“ Marcus se usmál.
„Gratuluji,“ dodal Zippacna a škodolibě se usmál na toho ubohého zbabělce.
„Tyto tři lodě budou ušetřeny. Moji technici provedou nezbytné opravy pro vaši cestu na Coruscant. Chci za to jen jednu věc,“ řekl Marcus. „Jistě jste viděl moje destruktory tam venku. Neviděl jste však ty desítky dalších. A stovky lodí, které přibudou.“ Marcus se otočil k ostatním důstojníkům. „Impérium má nyní nového vládce a novou flotilu. Vy se vrátíte na Coruscant a sdělíte to senátu. A můžete přehánět,“ dodal Marcus a zamířil k východu. Zastavil ho ale hlas nového kapitána.
„A jaké je jméno nového velitele?“ zeptal se. „Abych to mohl sdělit senátu,“ dodal, aby přerušil ticho, které nastalo po jeho otázce. Marcus se pousmál a otočil se k němu.
„Marcus Anund.“ řekl pyšně a odešel.
|
