|
|
Mistr Síly
Autor: Imperator
Kapitola 1.
Kdysi dávno, v galaxii daleko, daleko odsud…
Od BITVY U ENDORU uběhlo již třináct
let a v galaxii je čas relativního klidu. NOVÁ
REPUBLIKA však stále pokračuje v neutuchajícím
boji se zbytky kdysi tak mocného GALAKTICKÉHO IMPÉRIA
a zatlačuje ho stále hlouběji do okrajového
pásu galaxie.
Mezitím mistr Jedi LUKE SKYWALKER na své
AKADEMII JEDI na Yavinu 4 trénuje nové rytíře
Jedi a obnovuje tak jejich původní úlohu,
ochránců práva a spravedlnosti v galaxii.
Temná strana Síly je mocná a není doby, ve které
by neměla své přívržence, kteří by se snažili svrhnout
demokratický režim a rozdrtit řád Jedi. A právě v této době
se rodí další zákeřný plán, jehož cílem však není Republika,
ani řád Jedi…
„Neboj se, určitě to proběhne v klidu.“ ujišťoval mistr Jedi Kyle Katarn svého mladého učedníka Rose Tak Elvora. Oba byli zrovna na cestě k pouštnímu paláci na Tatooine. Jejich úkol byl vyslechnout mladého Hutta Jerena, který má údajně informace o jakémsi spiknutí v oblasti Nar Shaddaa. „Jenom se drž u mě a všechno bude v pořádku.“
„Samozřejmě. Stejně jako na té misi na Coruscantu.“ řekl Ros. Byl to asi dvacetiletý mladík pocházející z planety Alangar ve vnějším pásu. Byl velice svéhlavý a tvrdohlavý, pokud šlo ale do tuhého, choval se rozvážně. Alespoň tak, jak mu to jeho horkokrevnost dovolovala. Skrývala se v něm velká Síla. Byl oblečený v obyčejné béžové košili a hnědých kalhotách. Na košili měl černou koženou vestu a přes sebe měl přehozený tmavý plášť.
„Tak moment,“ zastavil ho Kyle. „Za to sem přece nemohl. Kdyby se neobjevil ten námezdní lovec, tak bych to v pořádku stihnul“ bránil se.
„Mistře, kdybyste nespadnul do té díry, tak bych vás nemusel pracně vytahovat a možná bychom toho gangstera chytili.“
„Já bych se z toho dostal sám. Akorát jsi mi tam překážel. Kdybych vyskočil, tak bych ti dal ránu do hlavy a způsobil ti otřes mozku,“ řekl. „A už bys mi taky mohl přestat říkat ‚mistře‘,“ dodal.
„Promiňte. Ale už si na to asi nezvyknu,“ řekl Ros. „Ale myslím si, že byste tak vysoko nevyskočil,“ pokračoval v původním hovoru.
„Že ne?!“ vyhrkl Kyle a zastavil se. Ros se také zastavil a otočil se ke svému mistrovi.
„Ne,“ prohlásil v naprostém klidu.
„Tak fajn. Až se vrátíme na akademii, tak ti to předvedu,“ pověděl Kyle vychloubačně. „Co tady stojíš jako solnej sloup? Máme tu snad ještě práci,“ pokračoval a znovu se dal do chůze.
„Už jsme mohli v tom paláci být, kdyby jste do mě v jednom kuse neryl.“
„Kdybys uměl s mečem tak jako s jazykem, nemusel jsem ti s tím bojovým droidem na Dorinu pomáhat,“ když to Ros slyšel, zastavil se pro změnu on.
„Toho droida jsem zlikvidoval sám,“ ukázal na Kyla prstem. „Nemusel jste mi pomáhat,“ opět ze rozešli. „Jenom jste mi překážel. Kdybyste stál dál, mohl jsem ho rozseknout na dvě půlky,“ pokračoval Ros.
„Kdybych ti nepomohl, ten droid by tě rozstřílel na kousky.“
„To si myslíte jenom vy. Ty studentky z univerzity oslavovali jenom mě,“ řekl vysměvačně Ros.
„Ha!“ Kyle se zasmál. „To bylo jenom proto, že jsi mladší a…“ Zarazil se.
„A co mistře?“ zeptal se zvědavě Ros.
„Hele, támhle už je ten palác. Dělej, nebo ten Hutt bude spát, než tam přijdeme.“ Kyle změnil téma.
„Mladší, hezčí?“ dotíral Ros.
„Soustřeď se laskavě na práci, jo?“ ukončil rozhovor Kyle za zrychlil chůzi. Ros se ale stále nenápadně šklebil. Už byli od paláce asi pět set metrů. Podvečerní ticho na písečné planetě ale najednou porušil hluboký hlas.
„Katarne, ty drzoune!“ byl to Jeren the Hutt, který na dva Jedie křičel z terasy svého paláce.
„A, Jerene! Už jsme se dlouho neviděli! Hele, my jsme tu služebně. Jenom se tě potřebuji na něco-“ Hutt Kyla přerušil hlasitým „Pche.“
„Katarne, tys mě okradl! Udělal jsi největší chybu svého života, když si se vrátil!“ Zakřičel hlasitě a nekompromisně Hutt.
„Počkej, nemůžeme si promluvit?“ ptal se ho zoufale Kyle. Hutt už neodpověděl.
„Nezapomněl jste mi náhodou něco říct?“ zeptal se rozčileně Ros. Kyle zamručel.
„Potkali jsme se ještě za dob Impéria. Tenkrát jsem dělal pro povstalce a jeho jsem potřeboval pro jednu misi. Ale rozešli jsme se…ve zlém.“ vysvětlil Kyle.
„Vidím.“ řekl Ros a uchopil svůj světelný meč, když uviděl žoldáky, co se objevili na terase. Když si jich Kyle všiml, udělal to samé. Pak se podíval na Rose.
„Pár žoldáků. Po pro nás přece nic není ne?“ pak se ale odklopila okenice pod terasou a objevila se hlaveň turbolaseru.
„Máte snad nějaký záložní plán mistře?“ zeptal se lhostejně Ros. Kyle neměl na odpověď čas ani náladu. Turbolaser začal střílet. První salvu odrazily dvě modré čepele světelných mečů, které se okamžitě objevily. Jediové se rozdělili. Ros uskočil za velký kámen vpravo, zatímco Kyle se schoval za skálu nalevo od něj. Turbolaser přestal střílet. Zvuk střelby nahradila hlasitá komunikace mezi Rodiany, kteří se snažili rytíře zastavit.
„Běž pořád dopředu, já je trochu zdržím. Vyraz pár sekund po mně.“ rozkázal Kyle. „Tak připraven? Teď!“ Kyle přeskočil saltem skálu, za kterou se kryl a nalákal na sebe palbu z turbolaseru. Okamžitě odrazil několik útoků a snažil se mířit zpět na kanón. Ros mezitím vyběhl a zamířil k bráně paláce. Dva Rodiané na něj zaměřili svou palbu z pušek E11. Ros odrazil několik střel a zneškodnil je. Kylovi se podařilo zasáhnout střílnu a poranit střelce u turbolaseru. Neváhal a využil příležitosti. Okamžitě se rozběhl za svým učedníkem. Ros už byl asi dvě stě metrů od paláce, když krajinu opět zalilo rudé světlo značící, že zbraň opět spustila. Udělal kotoul a ihned se schoval do písečné prolákliny. Kyle pokračoval v běhu a odrazil další střely z laseru. Několik paprsků se zarylo do tlustých zdí paláce. Kyle pochopil, že snažit se trefit turbolaser odraženou střelou je zbytečné mrhání silou. Soustředil Sílu a rychle projel zrakem bojiště. Než stačila palácová stráž znovu zaútočit, turbolaser se náhle natočil na stranu a vypálil. Střela trefila vnitřní stranu stěny paláce a vymrštila tisíce kamínků. Zbraň začala hořet a v momentě, kdy se Rodiané snažili znovu vypálit, explodovala. Kyle zhasl meč a zhluboka se nadechl. Pak se podíval na Rose, který už šel k němu s mečem připnutým na pásku.
„Zdánlivě složitý problém mívá jednoduché řešení,“ řekl a usmál se.
„Myslím, že máte pravdu mistře.“ odpověděl Ros a oprášil si kalhoty. „Půjdeme?“ zeptal se a rukou ukázal k palácové bráně. Kyle pobaveně kývl hlavou. „Tihle chlápci snad vybrakovali ISDéčko.“ Podotkl Ros již za chůze.
„To nemuseli.“ Odpověděl Kyle. „Po pádu Impéria není problém si takovou hračku sehnat.“ Jediové došli až k bráně. Zastavili se a na chvíli oba zapřemýšleli.
„Tak co?“ zeptal se Kyle náhle. Ros to ale očekával. Pokaždé, když se ocitli před nějakou překážkou, tak chtěl Kyle znát jeho názor.
„Myslím, že se můžeme dovnitř dostat jenom jedním způsobem mistře.“ Odpověděl Ros a aktivoval světelný meč.
„Co chceš dělat?“ otázal se Kyle s velkou dávkou zvědavosti. Odpověď znal ale předem. Ros věděl, že ho mistr jenom zkouší a rozčilovalo ho, že s tím nemůže nic dělat. Může jen odpovědět a pak přihlížet, jak Kyle vyrukuje s nějakým nápadem, který ten jeho moudrostí vysoce převýší. Byl tomu ale rád. Věděl, že mistr Katarn je jedním z nejmoudřejších mistrů na akademii a že pod jeho vedením dosáhne jednoho dne mistrovství v umění Jediů. Přesto ale někdy pochyboval. A pochybnosti se stávali stále silnějšími.
„Chci proříznout otvor mistře,“ odpověděl mu Ros.
„Už není jiné řešení?“ zeptal se Kyle. Padawan se nervózně podíval okolo sebe.
„Ne, není mistře,“ když se na Kyla znovu podíval, jeho prst směřoval k malému ovládacímu panelu, který byl zabudovaný vedle brány do zdi za Rosem. Ten se pousmál. „Myslíte si, že nás pustí dovnitř, když ho poprosíme?“ Kyle zvedl ruce do výšky pasu dlaněmi nahoru a ze široka se zasmál. „Jste blázen mistře,“ dodal Ros s úsměvem na rtech, když se otáčel k panelu.
„Jen se snažím vyhnout násilí.“ Ještě, než stačil cokoliv udělat, rozsvítilo se žluté světlo a ozval se hluboký Jerenův hlas.
„Nechte mě na pokoji. Nemám vám co říct!“ reproduktor zachrčel.
„Pokusil jste se nás zabít. Ve jménu Nové republiky-!“ světlo zhaslo. Ros se otočil na Kyla.
„Neotevřel,“ ukradl Rosovi myšlenku. Ten aktivoval světelný meč a otočil se k vratům. „Co chceš zase dělat?“ zeptal se udiveně Kyle. Ros se na něj podíval s velkou dávkou arogance.
„S vaším dovolením, mistře,“ řekl. „bych nás rád dostal dovnitř,“ sdělil Kylovi.
„Proč chceš proboha řezat metr tlustá vrata. Vrať se k panelu.“ Kyle znovu ukázal na ovládání. Ros se ještě chvíli díval na svého mistra a deaktivoval meč. Pak se vrátil ke klávesnici. „Kdybych šel sám, už bych byl uvnitř,“ dodal potichu, ale tak, aby to Kyle slyšel.
„O tom pochybuju, prcku.“ odpověděl mu na to Kyle a založil ruce. Po chvilce hraní si s klávesami a elektrickým vedením sebou vrata trhla a začala se otevírat. Kyle pokýval hlavou a vzal do ruky světelný meč. Pak přišel k Rosovi.
„Použij Sílu,“ řekl mu. „Mysli.“ a zamířil do temnot spodních pater paláce.
„Ano, mistře,“ odpověděl Ros. Naposledy shlédl podvečerní krajinu Tatooinu a pak se otočil ke vchodu do paláce. „A neříkejte mi prcku,“ zavolal do temné chodby. Pak následoval Kyla dovnitř.
* * *
„Nikoho jste neviděli. Všechno je v pořádku. Hlídejte dál,“ dva Gamorreanští strážní pečlivě naslouchali Kylovým slovům. Pak položili sekery zpět na zem a nechali je projít.
„Takže, řeknete mi, co jste spolu vy dva měli?“ zeptal se Ros.
„Co?“
„Vy a ten Hutt, mistře.“
„Aha. No jak jsem řekl. Využil jsem ho na misi pro Alianci. Bez jeho vědomí samozřejmě,“ vysvětlil Kyle.
„Pokračujte,“ pobídl ho Ros.
„Ty musíš vědět o všem, že jo?“ pokáral Kyle svého padawana.
„Ne, jen chci vědět, proč po mě právě stříleli turbolaserem.“
„Tak dobře,“ odpověděl Kyle rezignovaně a nadechl se. „Aliance mi dala za úkol dostat se do jedné imperiální základny a zjistit přístupové kódy ke skladišti zbraní na jiné planetě. Všechno šlo hladce. Jan nás posadila na přistávací rampu a já se probil až k hlavnímu počítači. Získal jsem kódy a vrátil se zpět. Jan zvedla Raven’s Claw ze země a vzlétla na oběžnou dráhu.“
„A?“ zeptal se Ros.
„Buď trpělivý. Hned se k tomu dostanu,“ řekl Kyle a pokračoval. „Když jsme se dostali do vesmíru, vynořil se před námi interdikční křižník a hned se nás snažil zachytit tažným paprskem. Kousek dál letěl Jeren na své jachtě. Pravděpodobně pro Impérium něco převážel, jako všichni Huttové v té době. Jan poslala veškeré informace o naši misi na jeho loď. Nic, co by Impériu prozradilo něco důležitého. Dostala nás do hyperprostoru a protože Imperiální našli co hledali u něj, nehledali nás.“
„A protože mu Impérium přestalo dávat zakázky, tak si myslí, že jste ho okradl.“
„Přesně tak,“ chvíli bylo ticho.
„Má pravdu,“ řekl nečekaně Ros.
„Co?!“ vyhrkl Kyle.
„Zapletli jste do toho nevinou osobu a způsobili ji potíže. A tím, že jste odpovědní za to, že přišla o obchod, jste ji vy a Jan okradli.“
„Dobrá, nebylo to zrovna fér. Ale on pracoval pro Impérium a navíc-,“ Kyle zvedl ruku a zastavil se. Jeho pohled zastavil na temné chodbě, vedoucí do vězeňského bloku.
„Co se děje?“ zeptal se Ros se zbraní připravenou k aktivaci.
„Cítím něco…podivného,“ řekl tajuplně Kyle. „Jdi to prozkoumat do vězení a já to mezitím vyřídím s Jerenem.“
„Ano, mistře,“ potvrdil to Ros.
„Pravidelně se mi hlas. A neudělej žádnou hloupost.“
* * *
Lord Zippacna šel rázným krokem přes lávku směrem k admirálu Riddlovi a ignoroval zvědavé pohledy důstojníků na můstku hvězdného destruktoru Tool of Vengeance. Když si ho admirál stojící u průzoru všiml, byl temný Jedi již u něj. Stoupl si k němu a pozoroval flotilu imperiálních křižníků připravující se k útoku. Okolí zabezpečoval nespočet stíhaček TIE.
„Jak probíhá příprava flotily, admirále?“ zeptal se Zippacna a podíval se muži, přibližně stejně velkému, zpříma do očí.
„Máme dvouhodinový předstih, můj pane,“ oznámil admirál. „Můžeme s útokem začít do pěti hodin.“
„Můj mistr se vrátí dřív.“ Zippacna se zadíval průzorem ven. nastala chvilka ticha. „Kdy očekáváme návrat úderného týmu?“ zeptal se.
„Již zde měl být, pane,“ řekl admirál. „Zvažoval jsem-.“ Zippacna ho zastavil zdvihnutím ruky.
„To nebude nutné, admirále.“ Zippacna zavřel oči a po chvilce je znovu otevřel. „Už jsou tu,“ než stačil Riddle cokoliv říct, z hyperprostoru se vynořil republikový křižník MC90 třídy Defiance. Bitva však nezačala. Defiance zamířil k Tool of Vengeance. Než dorazil, objevil se hologram imperiálního důstojníka v životní velikosti. Zippacna a Riddle se k němu otočili a očekávali hlášení. Hologram dal ruce za záda a spustil.
„Lorde Zippacno, admirále Riddle. Mise byla úspěšně splněna.“ Riddle přikývl.
„Výborně, kapitáne,“ pochválil ho.
„V nastražené pasti se nám podařilo ukořistit republikovou loď Senate. Posádka byla zlikvidována a jsme si jisti, že nikdo nevyslal nouzový signál.“
„Všechno tedy pokračuje podle plánu,“ řekl Zippacna. „Pokračujte v operaci. Nastavte kurz k soustavě Alangar a splňte své rozkazy.“ Hologram kapitána se uklonil a pak zmizel. MC90 ještě chvíli kroužilo nad Tool of Vengeance a pak vyrazilo do hlubokého vesmíru.
„Můj pane, stále ještě nechápu, k čemu nám bude zničení-,“ admirál byl opět přerušen.
„Nejste zde od toho, abyste chápal, admirále,“ řekl Zippacna. „Ale od toho, abyste plnil rozkazy,“ dodal, otočil se a odešel z můstku. Riddle pozoroval, jak se za ním zavírají dveře a zlostně si odfrkl.
„Senate právě vstoupil do hyperprostoru, admirále,“ ohlásil důstojník sedící u počítače pod lávkou.
„Dobrá.“ odpověděl Riddle a znovu se zahleděl na imperiální flotilu. Flotilu, která by měla být pod jeho vedením. Ale není.
* * *
Když Ros vstoupil do rozsáhlého sálu s několika celami, přivítalo ho několik Rodianů s blastery. Ros aktivoval světelný meč a několika elegantními švihy odrazil všechny střely zpět na střelce. Rozhlédl se kolem a opět deaktivoval meč. V hale byla tma. Ros použil Sílu a pořádně si prohlédl místnost. Natáhl ruku a sepnul spínač na protější zdi. Na stropě a stěnách se rozzářilo několik zářivek. Zbylé zůstaly temné. Ros pomalu přišel doprostřed místnosti a prohlédl si cely. Všechny byly rozsvícené. Byly vesměs zaplněny různými stvořeními, jejichž druh Ros neznal. Ignoroval jejich prosby o propuštění. Cítil totiž v jejich myslích zlé úmysly. Byly ve vězení právem. Pak se jeho zrak zastavil na jediné cele, která zůstala zahalena tmou. Náhle pocítil něco podivného. Mávl rukou a uklidnil vězně. Nastalo ticho. Přešel k mřížím cely a pořádně se podíval dovnitř. Jasně viděl obrysy postavy. Člověka. Zaráželo ho však, že jeho mysl mu byla uzamčena. Naopak se Rosovi zdálo, že podivný vězeň si hraje s jeho myšlenkami a prohlíží si je.
„Kdo jste?“ dostal ze sebe nakonec Ros. Postava se pohnula a vykročila k mřížím. Byla oblečena v černém plášti a na hlavě měla kápy.
„A kdo jsi ty?“ zeptal se tajemný cizinec tichým, mužským hlasem.
„Já?“ zeptal se udiveně Ros. Cítil se podivně ve společnosti tohoto muže. Zdálo se mu, že ztrácí kontrolu nad svou myslí. Ale to přeci není možné. Ros je Jedi. „Jsem Ros Tak Elvor. Rytíř Jedi.“
„Rytíř Jedi,“ opakoval muž. Ros vůbec nechápal, co se děje. Unikal mu význam této konverzace.
„Kdo jste, pane?“ opakoval svou otázku Ros. Muž přišel až k mřížím. Světlo z haly ho zalilo a on si sundal kápy. Jeho obličej byl vrásčitý a měl delší šedivé vlasy, vzadu svázané do copu. Byl to stařec.
„Já tě znám, Rosi Tak Elvore. Už dlouhou dobu jsem tě pozoroval,“ řekl ještě tišeji, než před tím. Nastala chvilka ticha.
„Já nevím co to-,“ Ros byl přerušen mužovým hlasitým nádechem doprovázeným zavřením očí.
„Cítím v tobě skutečně velikou Sílu, Rosi Tak Elvore. Jednoho dne dosáhneš skutečného mistrovství v umění Jediů. Pokud ovšem nebudeš dále akceptovat…izolovaný styl výcviku,“ Ros se na něj podíval. Cítil se, jakoby byl pod vlivem jakéhosi narkotika. „Ale tvá mysl je stále ovládána hněvem.“
„Ne,“ řekl Ros.
„Nesnaž se přede mnou zakrývat své myšlenky. Je to marné,“ odpověděl mu muž.
„Vy ovládáte Sílu?“ zeptal se Ros. Z mužova dalšího pohledu se mu zatočila hlava.
„Ano. Ovládám Sílu. Temnou i světlou stranu, jak ji vy Jediové naivně škatulkujete,“ řekl muž. Ros sebou trhl a cítil, jak se pomalu dostává z polospánku.
„Jste temný Jedi!“ vyhrkl hlasitě. V jednu chvíli chtěl sáhnout po meči a proříznout mříže, aby se k muži dostal. Pak si ale uvědomil jeho moc. Nemusel se moc soustředit a přeci cítil auru temné strany vycházející z tohoto temného Jedie. Nemůže ho porazit v souboji. Ne tady. A ne teď.
„Temný Jedi? Možná z části,“ odpověděl muž. „Cítím, že jsi rozhořčený. Nelíbí se ti fakt, že nevěřím ve stejné ideály, jako ty?“
„Musím vás zatknout a předvést před svého mistra.“ řekl Ros, ale myslel to spíše formálně, nežli vážně.
„Ale proč? Ohrožuji tě snad nějak? Věříš, že kdybych chtěl, tak bych tě nezabil v jednom jediném krátkém okamžiku?“
„Jste temný Jedi. Cítím to ve vás. Čerpáte Sílu z temné strany Síly. Vaše moc vychází z utrpení druhých,“ řekl rázným tónem Ros a pevně uchopil světelný meč. Stařec již nemanipuloval s jeho myšlenkami. Ros cítil, že je jeho mysl volná. Záhadný Jedi si chtěl nejspíše jen prohlédnout Jediovu mysl. Z pouhého zájmu. Nebo chtěl zjistit něco důležitého a přišel na to, že prolomit Rosovu mentální bariéru je nad jeho schopnosti. Nebo to zjistil a Ros o tom nemá ani ponětí. V každém případě je Ros zpět.
„To vás učí na Akademii, že? Řekni, Rosi Tak Elvore, proč bych měl zapírat své přirozené pocity. Hněv, nenávist, stejně jalo lásku. Jen proto, že Jedi řekne, že bych neměl? Ale tyto pocity mě dělají člověkem. A Síla mi pomáhá ty pocity využít ve svůj prospěch.“
„Já vás neznám. Ale jsem si jistý, že vaše pocity způsobily utrpení již mnoha lidem,“ odpověděl mu na to Ros.
„A kolik lidí trpělo kvůli Jediům?“
„Méně než kvůli Sithům. Jediové jsou prospěšní,“ odsekl Ros.
„Vysvětli to svému lidu na Alangaru,“ řekl muž velmi lhostejně. A Ros to ucítil. Podivné pocity v jeho mozku. Něco se děje. Jeho rodná planeta je v nebezpečí a on to teď ví. Ví to díky tomuto muži. Tomuto temnému Jedi. „Přesně tak, Rosi Tak Elvore. Na základě mylné informace se nyní k Alangaru řítí republikový křižník s Jediem ve velení. Aby zničily imperiální základnu na tvé rodné planetě, která však neexistuje. Přišel jsem tě varovat.“ Rosův obličej dostal nepopsatelný nádech vzteku a překvapení.
„Co-,“ Ros byl přerušen tokem Síly, který mu zavřel ústa.
„Můžeš svůj lid zachránit. Musíš spěchat. Ale důležitější lekcí ti bude to, co spatříš. Republikový křižník. Jediové. Na základě pouhé fámy chtějí zničit planetu a pobít nevinné.“
„To není možné!“ zakřičel Ros a aktivoval světelný meč.
„Za svůj hněv se nesmíš stydět. Buď na něj pyšný. Stejně jako na lásku k přátelům, kteří ještě nevědí, že se blíží jejich konec. Ke tvým rodičům, Rosi,“ řekl muž a usmál se. „Až se o mých slovech přesvědčíš, vyhledej mě. Až se přesvědčíš, budeš vědět, kde mě hledat. A věř mi, že tvůj osud a osud celé galaxie je pevně spjat se mnou. Budu tě očekávat.“ Ros se rozmáchl mečem, ale než stačil udeřit, zasáhla ho obrovská Síla a odmrštila na druhý konec místnosti. Ve velké rychlosti narazil do zdi a padl na zem v bezvědomí.
* * *
Jediné, co vnímal byla tma. Tma a zvonění v uších. Před očima se najednou začaly objevovat bílé skvrny a zvonění přecházelo v šumění větru. Otevřel oči. Viděl Kyla, jak se nad ním shýbá. Vedle ležela souprava první pomoci a Kyle držel v ruce napůl použitý kanistr s Bacta roztokem. Ros zamrkal a promnul si oči. Okamžitě následovala palčivá bolest v zátylku.
„Nehejbej se,“ řekl čísi hlas. „Ublížíš si ještě víc, než jsi zatím stačil.“ Ros konečně začal vnímat. Byl na poušti, opřený o nohu Raven’s Claw. Opodál stál X-Wing. Kyle odhodil již prázdný kanistr a vložil soupravu první pomoci zpět do přihrádky v Raven’s Claw.
„Jak se cítíš?“ zeptal se ho Kyle a pomohl mu stát.
„Bolí mě hlava,“ řekl a narovnal se. Následoval chechot. Ros se otočil jeho směrem a uviděl mladého Jedie. Měl blonďaté vlasy a byl oblečený v polní soupravě Nové republiky. Přes ní měl přehozený plášť. „Díky, že se staráš Hale,“ řekl Ros a chytl se zezadu za krk. Byl to Hal Lak, druhý Kylův učedník a Rosův přítel. Ti dva se ve všem snažili převýšit toho druhého. A Ros nemohl popřít, že se to Halovi dařilo.
„Nech ho být, Hale,“ pokáral ho Kyle. Pak se otočil k Rosovi, který si upevňoval světelný meč k opasku. „Co se tam stalo?“ zeptal se. Ros se na něj podíval a pak se zarazil. Záhadný Jedi. Alangar. Jeho rodná planeta. Jestli je pravda to, co mu řekl. Ale proč by se jinak trmácel takovou dálku, ať už přišel odkudkoliv. Ros se snažil uklidnit. V každém případě to nesmí Kylovi říct. Ros je teď jedinou nadějí svého lidu a kdyby věděl jeho mistr pravdu, nikam by ho nepustil.
„Moc si nepamatuji. Šel jsem prozkoumat cely a pak si už pamatuji, že mě zasáhla vlna vzduchu,“ řekl Ros a podíval se Kylovi zpříma do očí. „Asi poškozené potrubí v bitvě se strážci mistře.“ následovala chvíle ticha. Pak se Kyle usmál a poklepal ho po rameni.
„Hlavně, že jsi v pořádku,“ řekl. Rosovi se trochu ulevilo. Zpočátku si nebyl jistý, jestli Kyle lež nepozná, ale Rosův výcvik byl dobrý.
„A co naše mise?“ zeptal se Ros. Odpověď přišla rychleji, než bylo příjemné. Hal, opřený o čumák Kylovi lodi založil ruce.
„Musel jsem tě odtamtud vytáhnout, kámo.“ řekl.
„Když jsi se nehlásil, poslal jsem ho za tebou. Už měl práci hotovou. Já mezitím vyslechl Jerena. Vypadá to, že mu šlo jen o kousky nějakého umění. Říkal mi pravdu.“
„Jak to šlo v Ancherhedu?“ zeptal se Ros a otočil se k Halovi.
„Lépe než tobě v paláci,“ odpověděl.
„Co máš za problém? Něco se ti nelíbí?“ odsekl Ros a zamračil se. Kyle jen zvědavě přihlížel. Chtěl vědět, jak si jeho učedníci spor vyřeší a do rozhovoru se nevměšoval.
„Ty máš problém, Rosi. Ohrozil jsi celou naši misi. Kdyby se Kyle o tebe trochu víc bál, šel by za tebou sám a Hutt by uprchl.“
„O co ti jde?“
„Jde jen o to, že-,“ Hal byl přerušen.
„No tak to by stačilo. Hale, musíš se naučit ovládat své emoce. V každém ohledu tě zatěžují. Každý chybuje a ty nemáš právo Rose z čehokoliv obviňovat,“ další chvíle ticha.
„Ano, Kyle,“ řekl Hal. Ros byl rozzlobený. Nepotřebuje, aby se ho kdokoliv zastával. Zvláště ne proti Halovi. Ros je silnější. Nepotřebuje ničí pomoc.
„Musíš se zklidnit. Tvá Síla ti neposlouží, pokud ji nebudeš užívat v klidu a s rozvahou,“ přerušil jeho myšlenky Kyle.
„Promiňte mistře,“ odpověděl Ros.
„Tak panstvo, už nás tu nic nedrží. Vrátíme se zpět na Yavin 4.“
„Mistře…,“ řekl Ros. „Rád bych si ještě před tím něco zařídil.“
„O co jde? Můžeme ti pomoct?“ zeptal se překvapeně Kyle.
„Jde o maličkost. Na akademii se vrátím za pár dní.“
„Dobře. Vezmi si X-Wing a buď na sebe opatrný,“ řekl Kyle a vlezl do kokpitu Rawen’s Claw.
„Nebudeme blízko, až zase něco pohnojíš.“ odsekl Hal a skočil do kokpitu vedle Kyla. Ros se na něj ještě krátce podíval. Pak se otočil ke Kylovi.
„Nashledanou,“ pozdravil a odešel k X-Wingu. „A nechť vás provází Síla.“ A hlavně mě. Říkal si Ros.
* * *
Flotila hvězdných destruktorů se již sešikovala v útočnou formaci připravenou pro přechod na nadsvětelnou rychlost. Všechny stíhačky již byly na palubě a hlídku provádělo pouze nezbytné množství letounů TIE. Tool of Vengeance stál na špici formace s destruktory Repulse a Star Storm po bocích. Lord Zippacna stál na můstku a průzorem sledoval malý bílý bod přímo před nimi. Vzdálený pouze několik světelných let. Místo, kde započne konec Nové republiky, jak mu to Marcus Anund sliboval. A kde započne existence nového Impéria. S novým císařem. Když se dveře na můstek otevřely, vycítil příchod svého mistra. Otočil se a když před něj Marcus Anund předstoupil, klesl na kolena.
„Vstaň, učedníku,“ pokynul mu Marcus a přešel k průzoru. Lord Zippacna ho následoval a založil ruce. „Probíhá naše malá operace podle plánu?“ zeptal se Marcus. Lorda Zippacnu tato otázka nepřekvapila. Malinko se pousmál a aniž by se na něj podíval, odpověděl.
„Přesně podle plánu,“ řekl. Marcus mírně kývl hlavou. „Myslíte si, že o tom řekne ostatním?“ zeptal se Zippacna.
„Jsem si jistý, že ne,“ odpověděl Marcus. „Jeho mysl je plna nenávisti a zášti. Chce se stát stále silnějším a zlobí se kvůli tomu na celý svět. Naše malá operace ho naprosto rozzuří.“
„Jediové jsou hloupí, když si nechají uniknout někoho tak mocného.“
„Až náš Jedi shlédne představení, vypukne v jeho nitru boj. A setkání, které pro něj připravuji způsobí vítězství temné strany. Osud Rose Tak Elvora bude přesně daný. A jeho cesty budu diktovat já.“
„Můj pane,“ ozval se hlas admirála Riddla. Temní Jediové se otočili. Admirál se uklonil a ruce sepjal za zády. „Útočná jednotka vyrazila do soustavy Ildir.“
„Výborně, admirále,“ pochválil jej Marcus.
„A flotila?“ dodal Zippacna.
„Flotila je v bojové pohotovosti a plně připravena plnit vaše rozkazy můj pane,“ oznámil hrdě admirál. Vzpomínal na doby, kdy mu toto oznamoval jeho první důstojník. Nikdy by si býval nemyslel, že to někdy bude muset oznamovat znovu on. Marcus kývl hlavou.
„Tak se do toho pusťte admirále. Vzpomínejte na čas Impéria. Pomůže vám to při jeho navrácení.“ Admirál se uklonil a s hrdým úsměvem udělal čelem vzad. Cítil se naprosto skvěle. Po tolika letech konečně plnohodnotný útok s eskadrou destruktorů. Přesně jako za Impéria. Konečně se snad rovnováha sil převrátí ve prospěch právoplatných vládců galaxie.
„Všechny jednotky zařadí třetí světelnou rychlost. Připravit k boji,“ rozkázal admirál. Bylo slyšet jemných zvuků elektřiny procházejících vedením v trupu lodi. Destruktor zařadil hyper rychlost a hvězdy viditelné průzory se v jednom okamžiku vyjevily jako světelné čáry. ISD vyrazil vstříc svému osudu. Následován spoustou dalších.
|
|
|
