Mistr Síly
Autor: Imperator
Poděkování:
Největší dík rozhodně patří Johnakovi za to, že pečlivě přečetl každou kapitolu, upozornil mě na slohové, gramatické a obsahové chyby a provedl celkový betatest. Bez jeho pomoci by tahle povídka nikdy nemohla existovat a moje znalosti světa Star Wars by byly sotva ze třetiny takové, jaké jsou dnes. Taky ho nepřestalo bavit, kecat se mnou skoro každý večer o Star Wars a spoustě jiných věcí a za to mu rozhodně patří můj dík.
Poděkování si určitě zaslouží i Chimera Ally, která spolu s Johnakem stála u zrodu povídky a pomohla mi dopsat se až k tomu magickému slovíčku Konec. Provedla celkový betatest a opravila gramatické chyby. A nesmím jí zapomenout poděkovat za lekce fyziky, které mi ochotně poskytla.
Bludnému Holanďanu Martijnovi děkuji za inspiraci, která dala jméno lordovi ze Sithu, Darth Timeonovi, i jeho světu Stramproy.
Poděkování patří i ostatním, kteří mi v jakémkoliv ohledu pomáhali. Sammael, Tierce a další.
Prolog
Admirál Alexander Riddle stál na můstku ISD Tool of Vengeance a s rukama sepjatýma za zády pozoroval, jak se destruktor prodírá hyperprostorem. Zase další plán na obnovení Impéria, říkal si pro sebe. Takový, jakých byly již desítky. A žádný neuspěl, pokračoval. Tenhle má ale dobrou šanci. A proto mu sloužím.
Pětapadesátiletý admirál se pohupoval ze špiček na paty a zpátky. Byl vysoké postavy, měl široká ramena a pod důstojnickou čepicí se tísnily prošedivělé hnědé vlasy. U pasu mu visela blasterová pistole a na prsou měl červeno-modré označení hodnosti.V imperiální flotile sloužil již od jejího vzniku. Začínal jako údržbář na technické palubě, potom byl obsluhou turolaseru, velitel baterie, zásobovací důstojník, komunikační důstojník na můstku, první důstojník, a konečně kapitán hvězdného destruktoru. Impériu sloužil dobře, a krátce před bitvou u Endoru byl lordem Vaderem osobně povýšen na admirála hvězdné flotily. Endorské bitvy se nezúčastnil a když se dozvěděl o tragické porážce Impéria, zničení Hvězdy smrti a císařově pádu, shromáždil několik ISD a vydal se s nimi na imperiální základnu na planetě Rotthar. Odtud podnikal několik posledních let nájezdy na nově zformovanou Novou republiku a působil nemalé škody. Republice se ale podařilo základnu na Rottharu vystopovat a podniknout na ni nálet. Uniknout se povedlo pouze dvěma ISD s admirálem Riddlem na palubě. Zanedlouho poté se potkal s tajemnou postavou v kápi. Ten člověk mu řekl, že se jmenuje Marcus Anund a že chce obnovit Impérium. Také mu řekl, že je to temný Jedi a že s ním na své straně určitě neprodělá. Admirál souhlasil a podřídil se mu. Skutečně věřil, že s tímto temným Jediem bude schopen Republiku v rozhodujícím střetnutí porazit. Na tom člověku bylo něco zvláštního. Něco tajemného. Admirál neměl Jedie, ať už temné, či světlé, v lásce, ale v tomto člověku cítil odhodlání. Takové odhodlání, že byl ochoten podřídit své lodě jeho velení.
Od jejich setkání uplynuly více jak dva roky a Anundovi se podařilo získat již značný počet ISD. Admirálovi nepřestalo vrtat hlavou, jak se mu podařilo získat takovou flotilu v tak krátkém čase. Úctyhodnou flotilu, kterou Republika musí respektovat. Anund admirálovy pověděl, že čas zúčtování se blíží. Ale před tím musí podniknout ještě jeden krok. Krok, který se možná zapíše do historie jako moment, kdy byla Republika svržena a vlády nad galaxií se opět chopilo Impérium. Impérium s novým císařem. Temným Jediem Marcusem Anundem. Alespoň tak to Marcus řekl admirálovi.
„Pane?“ hlas prvního důstojníka vyrušil admirála z přemýšlení.
„Poslouchám,“ řekl admirál Riddle a se stále díval kupředu.
„Za patnáct minut dorazíme k cíly,“ oznámil důstojník se špetkou nadšení. „mám o tom informovat lorda Anunda, pane?“ admirál zamrkal, jako by se probudil z transu. Otočil se směrem k důstojníkovi.
„Udělám to sám.“
„Ano, pane,“ řekl důstojník a vrátil se ke své práci. Admirál se ještě na moment podíval centrálním průzorem do hyperprostoru, pak se otočil a přešel lávku nad můstkem s rukama stále sepjatýma za zády.
* * *
Admirál Riddle sjel výtahem o pouhé jedno patro níže, kde se pod můstkem nacházela pozorovací paluba. Prošel chodbou až ke dveřím na jejím konci. Aktivoval zámek na stěně a dveře se odevřely. Vystoupil po třech schodech na pozorovací palubu, kde se oknem díval vpřed Marcus Anund. Díval se přesně tak, jako před chvílí admirál na můstku. Ale admirál přišel za ním, ne on za admirálem. Jednoznačná ukázka toho, že této mašinérii velí temný Jedi, nikoliv admirál Impéria. Alexander Riddle nebyl typ člověka, který by jen tak před někým padl na kolena a sloužil mu. To on je zvyklý velet. On ale nedává tak snadný průchod své píše a aroganci, jak by to mnohý jiný velitel udělal. Ví, že republiková flotila je příliš velká na to, aby mohla být poražena jakoukoliv imperiální frakcí. Ovšem s temným Jediem, člověkem, který používá Sílu k dosažení svých cílů se tato imperiální frakce stává velice nebezpečnou jak Republice, tak dokonce i Jediům.
Císař Palpatine byl arogantní a příliš sebevědomí. To jsou vlastnosti, které nesmí žádnému Sithovi chybět. Jsou to ale vlastnosti, které mohou v příliš velkém množství svému hrdému držiteli přinést zkázu. Marcus Anund to věděl. Věděl to a ze všech sil se snažil vyhnout osudu císaře. Za všech situací se pokoušel udržet si chladnou hlavu, ale v žádném případě neomezoval svůj hněv. To je totiž vlastnost, která mu dodává Sílu. Vlastnost, která ho přivedla k mocné temné straně.
Marcus Anund byl vysoký asi sto pětašedesát centimetrů, byl hubený a přibližně ve věku admirála Riddla. Byl oblečen celý v černém a kolem krku měl přezku, na které visel jeho plášť. Jeho hlavu zakrývala kápě.
„Můj pane,“ ohlásil se admirál. Temný Jedi se otočil sundal si kápi a odkryl svůj vrásčitý obličej. Na rozdíl od admirála měl vlasy již šedivé, vzadu svázané do copu. Dal ruce v bok a na jeho pase byl vidět světelný meč.
„Ano, admirále?“ pronesl tichým hlasem. Tichým, ale upřímným a jasným.
„Za čtvrt hodiny dorazíme k roji asteroidů Tetra 12, jak jste si přál.“
„Výborně, admirále. Až se vynoříme z hyperprostoru, skryjte se mezi asteroidy, aby nás nemohly zaměřit skenery Nové republiky.“ Marcus se opět otočil směrem kupředu. „Dohlédněte na to, admirále.“
„Jak si přejete, pane,“ řekl admirál Riddle a uklonil se. Pak se otočil a odešel.
* * *
Nar Shaddaa. Měsíc obíhající kolem planety Nal Hutta, největší, nejšpinavější a nejvíce zapáchající díry v galaxii. Příšerné místo. Obývané tím největším póvlem a odpadem, který je v galaxii k dostání. Lord Zippacna byl rád, že se tu nemusí zdržovat dlouho.
Se svou stíhačkou ARC-170, ještě z dob klonových válek, kterou měl upravenou pro pilotování jedním člověkem přistál na ploše poblíž baru. Kolem bylo několik ubohých existencí. Motory stíhače zhasly a kokpit se otevřel. Jeho vysoká postava v zeleném plášti vyskočila ven. Hruď si zahalil pláštěm a zakryl dva světelné meče, které mě připnuté na koženém pásku. Kdyby je místní viděli, vzbudilo by to nepříjemnou pozornost. Mávl rukou a pomocí Síly zavřel kokpit tak, aby to nikdo neviděl. Rázným krokem se vydal ke vchodu do baru. Konečně jsem tady, říkal si lord Zippacna sám pro sebe. Díval se kolem sebe. Dělalo mu dobře, když viděl ty slabochy okolo. Vědomí, že kdyby chtěl, může je všechny zabít ho těšilo. Ale on tu má úkol, který musí splnit. Úkol, který mu zadal jeho mistr.
Vstoupil do baru plného všech různých ras. Byli zde lidé, Rodiané, Grané… .lord Zippacna nezpůsobil moc pozornosti. Zamířil k baru. Kápi měl přetáhnutou přes hlavu tak, že mu nebylo vidět do obličeje. Přišel k němu rudooký barman s modrou pletí a utěrkou otřel pult. Nikdo nevěděl, k jaké rase barman náleží. Rozhodně ne nikdo z baru a možná celého Nar Shaddaa. Rasa velkoadmirála Thrawna. Chissové. Celý bar byl ponořen do zvuků hlasité konverzace a příšerných písniček, které tu hrála živá kapela.
„Budete si přát, pane?“ zeptal se zdvořile barman ve žlutém tričku s černou vestou. Lord Zippacna nepatrně pozvednul hlavu a podíval se barmanovi do obličeje, pod jehož rudýma očima se rozprostíral úsměv.
„Dám si tarisské pivo,“ řekl hlubokým hlasem.
„Samozřejmě, pane.“ Barman se otočil k baru a hned nato položil před zákazníka sklenici s pivem. „Jste z daleka, pane?“ zeptal se dotěrně.
„Ano,“ odpověděl Zippacna. Upil trochu piva a pokynul barmanovi, aby se přiblížil. „Potřebuji informaci.“
„Tady jste v baru, pane. Ne v informační kanceláři,“ odpověděl barman, aniž by na Zippacnovo pokynutí reagoval. To ho dost naštvalo, ale nejdříve musí splnit misi.
„Myslel jsem, že barmani vědí všechno,“ pokračoval Zippacna. Barman se zastavil. Otočil se k tajemné postavě v plášti a nahnul se k němu.
„A co byste potřeboval vědět, pane?“ zeptal se ho tichým hlasem. Zippacna sklopil hlavu.
„Chci vědět kde najdu Herolda Zin-Olstera.“ Barman se divně podíval. Než stačil cokoliv říct, Zippacna opět spustil. „Mám s ním…obchodní jednání.“
„Ach ano!“ vyhrkl barman, jako by si na něco vzpomněl. Ještě více se přiblížil k Zippacnovi a rozhlédl se. „Čtvrté patro.“
„Tady?“ zeptal se.
„Ano, pane. V této budově.“ Zippacna se postavil, vzal skleničku a napil se.
„Díky.“ Položil poloprázdnou sklenici na pult a otočil se směrem k širokému schodišti na druhém konci baru.
„Tohle je hotel ?“ zeptal se už nahlas Zippacna.
„Ano, pane. V každém podlaží je jeden luxusní apartmán.“ Zippacna se rozhlédl a vyšel ke schodům.
„Pane!“ zastavil ho barman. „Nezaplatil jste.“ Zippacna se na něj otočil. Byl šílený vztekem už z toho odmítnutí, které mu barman uštědřil. Měl toho Chisse už po krk.
„Aha.“ řekl a znovu se otočil ke schodišti. Barman se ho pokusil vzít za ruku, ale najednou se cosi stalo. Barman se zvedl do vzduchu, jako by se dostal do malého tornáda. V panice kolem sebe začal máchat rukama a rozbil několik sklenic. Nakonec to s ním trhlo a on proletěl policí s nápoji. Zippacnovi se nádherně ulevilo. Neexistuje lepší pocit než radost z pomsty. Ať už se jedná o pomstu za urážku, kterou sice nikdo neslyšel i o pomstu za smrt přítele. A přesně tak poznal lord Zippacna temnou stranu Síly. Přivedla ho k ní pomsta.
Omráčený barman přitáhl většinu pozornosti. Nebylo žádnou výjimkou, že by v baru někdo někoho zastřelil. Na Barmana ale ještě nikdo nezaútočil. Alespoň ne v barech na Nar Shaddaa. Navíc se všichni zajímali, co mu to udělalo. To je Zippacnovi jedno. Ať si ti ubožáci myslí co chtějí.
U schodů stáli dva weequayští strážní. Když se tajemná postava přiblížila, postavili se ji do cesty a zvedli ruku na znamení, že zde není vítaný. Tyto bytosti v několika sekundách ležely na zemi ve smrtelné křeči. Temný Jedi se nezajímá, koho při svém poslání zabije a co tím způsobí. Pro něj je nejdůležitější svůj úkol splnit a potěšit tak svého pána a mistra. Zippacna vystoupil po červeném koberci do prvního patra. Apartmán na tomto podlaží byl prázdný. Už chtěl po schodech pokračovat nahoru, když se z baru přihnalo několik mužů s puškami E11. Zippacna se na ně neotočil.
„Proč se mi zdá, že tu nejsem vítán?“ řekl nahlas. Máchl rameny a shodil zelený plášť na zem. Nastavil ruce a do každé si přivolal meč. Oba je okamžitě aktivoval a bleskurychle se otočil, aby stačil odrazit střely, které na něj muži okamžitě vystřelili. Několik hbitých pohybů nepřátele zlikvidovalo jejich vlastními útoky. Když lidé v baru viděli, co se děje, zmocnila se jich panika a všichni se okamžitě nahrnuli k východu. Tohle nebyla obyčejná přestřelka, kterých tento bar zažil stovky. Zippacna se pousmál. Jeho žluté oči, do kterých místy zasahovaly černé vlasy, překypovaly zlem. Už se zdržoval dost. Vydal se po schodech do dalších pater. Ve třetím poschodí se ho snažilo překvapit několik dalších ozbrojenců. Něco takového nebylo pro temného Jedie problém. Zdálo se, že Herold Zin-Olster si zaplatil za to, že apartmány budou prázdné. Proč by si ale dohadoval obchod, a poté se snažil svůj protějšek zabít, nešlo Zippacnovi do hlavy. Nevadí. Za chvíli se ho zeptá sám. Zippacna dorazil do čtvrtého patra. Dveře střežili dva strážní. Než ale stačili vystřelit, Zippacna je zdvihl do vzduchu, srazil do sebe a pak s každým praštil o zeď. Nemohli přežít. Pokračoval ke dveřím a Silou si je otevřel. Ve velké místnosti byl uprostřed velký stůl a za ním seděl malý podsaditý muž. U dveří opět stáli stráže. Zippacna je meči rozsekl ve dví. Další na něj začali střílet, ale odražené střely je zlikvidovali. Zippacna deaktivoval meče a zastrčil si je za pásek. Bylo slyšet, jak do schodů pospíchají další ozbrojenci.
„Zamkněte dveře,“ řekl nyní již klidný Zippacna. Obchodník se zbraněmi Herold Zin-Olster byl strachy bez sebe a okamžitě zamkl. Zippacna zvedl Herolda ze židle a přitáhl si ho k sobě. Herold přistál Zippacnovi u nohou.
„Co to mělo znamenat? Myslel jsem, že jsme chtěli uzavřít obchod,“ řekl Zippacna s ledovým klidem.
„To…to nebyli moji lidé, pane!“ zakoktal Herold.
„To bych si ani nemyslel. Vy jste přeci věděl, že podvést nás znamená podepsat si rozsudek smrti, že?“ Zippacna dal ruce v bok a otočil se ke dveřím, které se z druhé strany snažilo dobýt několik mužů.
„Poslal je sem jeden Hutt z Tatooinu. Dozvěděl se o tom disku s informacemi.“
„Ví co je to za informace?“
„Určitě ano, pane. Jinak by se neobtěžoval s takovým útokem.“ Herold se zvedl a trochu ustoupil. Zippacna se k němu otočil.
„Dal jste jim to?“ zeptal se zvědavě Zippacna.
„Ne, pane. Namluvil jsem jim, že ten disk máte vy a že mi ho tu chcete prodat.“
„To jste vyřešil dobře,“ pochválil ho Zippacna. „Tak mi ho dejte,“ řekl přísným hlasem.
„Samozřejmě, pane!“ odpověděl Herold a přiběhl ke svému stolu. Na malém číselníku vyťukal kód a po straně stolu se otevřela malá zásuvka s počítačovým diskem. Zippacna zvědavě přihlížel.
„Dejte to do obalu,“ rozkázal mu. Herold vzal disk a vložil ho do jednoho z plastových obalů, které se mu válely na stole.
„Tady, pane.“ Herold mu podal disk. Zippacna ho vzal a strčil do uzavíratelné kapsy na svých kožených kalhotách. Už chtěl odejít, když ho Herold zastavil.
„Pane, a co cena, na které jsme se dohodli?“ Zippacna se zarazil.
„Říkal jste, že mi zaplatíte sto tisíc republikových kreditů a bezpečně mě dostanete pryč z Nar Shaddaa,“ osvěžil Zippacnovi Herold paměť.
„Ano. Bohužel situace se změnila. Bohužel pro vás.“ Zippacna aktivoval meč a z otočky Heroldovi Zin-Olsterovi, bezvýznamnému obchodníkovi se zbraněmi, usekl hlavu. Zippacna stiskl tlačítko na rukojeti a rudá čepel opět zmizela. Silou aktivoval zámek na stole a dveře se otevřely. Dovnitř se okamžitě nahrnulo několik žoldnéřů tatooinského Hutta. Zippacna proti nim vyslal hrozivé paprsky naplněné temnou stranou Síly. Překročil několik kouřících těl a vrátil se ke své stíhačce.
Svůj úkol splnil. Bylo jedno jak, důležitý byl pouze výsledek.
* * *
Marcus přišel na můstek právě když se admirál Riddle chystal jít ho informovat o situaci. Když ho Marcus viděl, pokynul mu, ať zůstane u okna. Jakmile tam došel, postavil se vedle něho. Společně přihlíželi, jak turbolaser občas zlikvidoval nějaký malý asteroid, který směřoval k Tool of Vengeance. Pokud se tak velký hvězdný destruktor schová v tak stísněném prostoru, musí s takovými situacemi počítat. Pro štíty by sice kus kamene nečinil problém, ale stále je lepší, když se nepoužijí. Pokud by se ve štítu objevila trhlina třeba z důvodu kolísání elektrického proudu, asteroid by mohl proniknout a srazit se přímo s lodním trupem, což by jistě mělo neblahé následky.
„Něco nového, admirále?“ zeptal se Anund.
„Ano, pane. Před několika okamžiky jsme přijali zprávu od vašeho učedníka lorda Zippacny. Říká, že úkol splnil a vrací se k nám. Odhadujeme, že tu bude do pěti minut,“ odpověděl admirál.
„Výborně, admirále. Až se tu objeví, řekněte mu ať přistane v hangáru 3. Počkám tam na něj.“
„Rozkaz, pane.“ Marcus se otočil a po lávce odešel z můstku pryč.
* * *
ARC-170 vyskočila z hyperprostoru v oblasti asteroidového pole Tetra 12. Téměř okamžitě se rozezněla signalizace příchozí komunikace. Objevil se hologram admirála Riddla. Lord Zippacna se vyhnul velkému asteroidu a spatřil ISD Tool of Vengeance.
„Dobré ráno, pane. Lord Anund vás žádá, abyste přistál v hangáru 3. Už tam na vás čeká.“ Hologram zmizel stejně rychle, jako se objevil. Zippacna prokličkoval mezi menšími kameny a vletěl do útrob hvězdného destruktoru. Přistál v hangáru číslo 3, což byl menší postranní hangár. Vypnul motory a otevřel kokpit. V hangáru byl pouze mistr Anund a eskorta stormtrooperů. Zippacna udělal salto ven a se vší vážností šel ke svému mistrovi.
„Splnil jsem váš úkol, mistře.“ Sáhl si do kapsy u kalhot a podal Anundovi disk s informacemi. Ten si ho vzal a zákeřně se pousmál. „Ověřil jsem to. Jsou to informace o poloze staré separatistické základny. Nachází se na třetí planetě soustavy Ildir,“ dodal již na cestě k východu z hangáru po boku svého mistra.
„Výborně, mladý učedníku. A co náš…obchodní partner?“ zeptal se Anund.
„Zdá se, že nějaký gangster z Tatooine se chtěl k tomu disku dostat. Cestou sem se musel vypořádat s několika žoldáky. S tím obchodníčkem jsem naložil tak, jak jste chtěl, mistře,“ sdělil mu Zippacna.
„Výborně, výborně,“ pochválil ho Marcus. „Čas odplaty je blízko. Blíže, než kdy před tím,“ řekl Marcus. Otočil se k Zippacnovi. „Jdi na můstek a rozkaž admirálu Riddlovi, ať se vrátí k flotile. Pak ať vyšle operační skupinu k soustavě Ildir,“ rozkázal Zippacnovi.
„Ano, mistře.“
„Tentokrát nás už Republika nezastaví,“ dodal Anund. Zippacna se k němu otočil.
„Jediové budou bezradní mistře.“
„Jsi dobře vycvičený, můj mladý učedníku. Žádný Jedi není tak silný jako ty,“ konstatoval Marcus. Ďábelský plán temného Jedie začal. Nebyl to však plán ke svržení Republiky, jak si admirál, Zippacna i všichni ostatní mysleli.
|
