Přerod
Autor: Chimera
Kapitola 3.
Druhý den Shallyn spolu s Pellaeonem nastoupila do raketoplánu, a když byli na orbitě, dívala se na hvězdný destruktor. Byl to velice impozantní pohled a vyvolával v ní vzpomínky na Neznámé regiony. Tam totiž imperiální hvězdný destruktor viděla poprvé – byl to Admonitor, kterému velel její otec.
Po příchodu jí Pellaeon ukázal kajutu, 'požádal', aby v ní zůstala a 'pozval' ji na večeři.
Alespoň to je lepší, než ta pevnost na Kainoru, pomyslela si. A byla to pravda. Umístil ji do kajuty pro hosty, jejíž vybavení dávalo zapomenout, že je na válečné lodi.
Zašla k počítači zkontrolovat, jestli neudělal chybu v zabezpečení.
Neudělal. Počítač byl odpojen od zbytku lodi a veškerý přístup byl omezen na nezbytné minimum. Co ji ale zaujalo, bylo, že měla povolen přístup ke Thrawnově sbírce umění. Ten Pellaeon je opravdu zvláštní. Chová se ke mně jako k princezně. Je možné, že to se mnou myslí dobře? To se večer dozvím…
Zatím však neměla co dělat, a tak otevřela soubor a dívala se na hologramy soch a maleb. Byly to všechno prvotřídní kousky, ze kterých si Thrawn vybral ty, které nějakým způsobem reprezentovaly bytosti, jež je vytvořily. Začala tedy studovat jejich vnitřní poselství.
A úplně ztratila pojem o čase.
Náhle zapípal komlink. "Tady Shallyn," ohlásila se.
"Tady Pellaeon, můžu dál?"
Co může chtít? "Samozřejmě."
Vstoupil do kajuty a usmál se, když viděl, že celá místnost je zaplněna uměleckými díly. "Říkal jsem si, že se vám to bude líbit. Půjdeme?"
Večeře! "Ano, zajisté," řekla a snažila se nedat najevo nervozitu, kterou cítila.
Vyšli ze dveří a prošli kolem dvou stormtrooperů, kteří střežili vchod do její kajuty. Pellaeon se sice snažil, aby si tu nepřipadala jako vězení, ale nepodařilo se mu to. Tohle totiž byla forma vězení, sice bez mříží, ale ona byla zajatec.
Odsunula tento fakt do pozadí svých myšlenek. Jsem Chiss a Chissové se nepoddávají svým pocitům. Snažila se duševně připravit na tuto večeři a asi nejdůležitější rozhovor jejího života. Měla na výběr, přidat se k Pellaeonovi a doufat, že se k ní bude chovat i nadále lidsky, nebo odmítnout a doufat, že ji nepopraví.
A ani jedna možnost se jí nelíbila.
* * *
Jídelna byla prázdná. Shallyn a Pellaeon se pohodlně usadili, začali jíst a debatovat. Rozhovor začal o Shallynině pobytu v táboře na Kainoru a pomalu se přesouval k jejímu vztahu k Impériu.
I když se k ní Pellaeon choval velmi galantně a večeře rozhodně nebyla výslechem, zachovávala si trochu odstup a prozrazovala jen nezbytné informace. Přece jen ho znala jen pár hodin. Rozhodla se, že si ji hraním na slušňáka nezíská.
"Dobrá. Dovedu si představit, že nedobrovolný pobyt v tom táboře vás asi nepřivedl na naši stranu… ale nemůžete podle něj soudit celé Impérium."
"Naopak. Získala jsem tam o něm velice dobrý přehled," odpověděla ironicky. Kdy ho ta hra omrzí? Většina imperiálních, se kterými se setkala v táboře, byla proti ní, proto jí jeho chování připadalo neobvyklé. Lidé jsou ten nejzvláštnější druh v galaxii, povaha každého jedince je naprosto odlišná. Rozhodla se pro útočnou taktiku. "V Impériu je tolik špatností, že nevím, proč bych s ním měla spolupracovat…" záměrně se odmlčela a sledovala jeho reakci.
K jejímu překvapení se však jen slabě usmál a pravil: "Tak mi řekněte, co se vám na něm nelíbí."
Tohle ji úplně zaskočilo. Všichni před ním o Impériu mluvili až přímo fanaticky a chovali se, jako kdyby žádné nedostatky neexistovaly. Když na nějaký poukázala, začali recitovat tu svoji básničku o korupci ve Staré republice a o tom, jak Impérium přineslo spásu galaxii.
Takto položená otázka – navíc od nejvyššího velitele flotily, který by měl být největším fanatikem – ji prostě překvapila. Jako vždy však nedala nic najevo a rozhodla se, že když chce nedostatky, uslyší je.
"Začnu třeba s ideologií císařova Nového řádu. Nesouhlasím se znevýhodňováním nelidských bytostí a žen v armádě."
"Admirál Daala zrušila omezení týkající se žen a podstatně zmírnila pohled na ne-lidi."
Hraje si se mnou, uvědomila si. Na tohle téma se ji snažil navést již od začátku. Mohla buď dál hrát arogantní holku, nebo na jeho hru přistoupit a přestat se chovat nepřátelsky. Zadívala se do jeho očí. On však intenzitě toho pohledu čelil bez hnutí. Dobrá, odhodí tedy na chvíli masku vzpurné zajatkyně a bude s ním mluvit otevřeně. Stejně neměla co ztratit.
"Vy si opravdu myslíte, že tím Daala něco vyřešila? Na papíře to je sice hezky napsáno, ale ve skutečnosti zůstane všechno při starém."
"Ne pokud někdo bude dohlížet, aby se tato reforma dodržovala," řekl Pellaeon.
"A kdo? V Impériu není zrovna moc lidí, kteří se staví na stranu jiných druhů."
"Já třeba nemám vůči nelidským bytostem předsudky."
Takovou odpověď nečekala. Opravdu se k ní nechoval jako k "nižší bytosti", ale stejně… "A víte o někom, kdo sdílí vaše názory?" zeptala se ho a schválně zdůraznila, že o jeho postoji k jiným druhům má pochybnosti.
"Určitě se mnou souhlasí spousta důstojníků," řekl a ignoroval její tón.
Důstojníků, dobře řečeno. "A co moffové? Ti asi nebudou stejného názoru."
Zdálo se, že Pellaeon znejistěl a snažil se z tohoto tématu vykroutit. "Určitě se to dá nějak změnit. A další věc, která vám nevyhovuje?"
"Otroctví." Při tom slově se mu na tváři objevil zvláštní výraz. Výraz hořkých vzpomínek a bolesti. Výraz vojáka, který dostal rozkaz, o němž ví, že je špatný, ale zároveň ví, že s ním nic nenadělá…
Ten výraz však rychle zmizel a po chvíli pravil: "Nějakou dobu jsem sloužil na Kashyyyku mezi wookieeskými otroky. S tím se opravdu musí něco dělat."
Shallyn jen tiše přikývla. Možná, že na Kashyyyku se naučil respektovat jiné druhy. Ne, tam se možná naučil soucitu, ale on se k ní choval jako k sobě rovnému, tady bylo ještě něco… Zatím to nechala být, stejně bylo nepravděpodobné, že jí bude vykládat o své minulosti.
Chvíli mluvili o dalších nedostatcích a přehnané krutosti Impéria. Shallyn začala pomalu dospívat k názoru, že udělala správně, když se rozhodla jednat s ním otevřeně. On to opravdu na ni nehrál!
"Dobrá," řekl Pellaeon nakonec a napil se ze své sklenky. "To byly nedostatky. Ale neříkejte, že Impérium je jenom černé. Určitě má podle vás i nějaké přednosti."
Shallyn si důkladně rozmyslela odpověď. Vlastně měl pravdu, vůči Republice mělo Impérium mnohé přednosti. "Z jistého pohledu na věc… ano. Situace v Nové republice je poněkud chaotická, její politici začínají pomalu dávat přednost vlastní moci před demokracií a odhaduji, že do deseti let vypuknou mnohem větší spory. Její velitelé nejsou dostatečně silní, aby ji udrželi pohromadě."
"Takže souhlasíte, že galaxie potřebuje silné vedení?"
"Ale císař byl někdy až moc tvrdý. Díky těm svým superzbraním si znepřátelil obyvatele a povstalci vyvolali zmatek, který využili k císařovu svržení. No a váleční lordové se samozřejmě chovali stejně krutě a celou situaci jenom vyhrotili. Je to sice hořká pravda, ale je to pravda."
Pellaeon po nějakou dobu mlčel a nakonec řekl: "Možná by se to dalo nějak napravit."
Z Pellaeonova pohledu se ta večeře vyvíjela neuvěřitelně dobře. Shallyn konečně odložila masku vzpurné zajatkyně a mluvila s ním otevřeně. Dokonce i téma o nelidských bytostech se obešlo bez přetvářky. Myslel si, že debatu ukončí slovy "možná by se to dalo nějak napravit", ale neuvědomil si, že by se to ještě mohlo zvrtnout…
"Podívejte, admirále, co po mně vlastně chcete? Na vaše zacházení si sice nemůžu stěžovat, ale ráda bych věděla proč to děláte. Myslíte si, že potom, co mi Impérium udělalo, se k němu přidám?"
Nevěděl, co na to má odpovědět. Vlastně ani nevěděl, proč se k ní tak chová. Normální postup byl podrobit zajatce důkladnému výslechu a v případě nespolupráce popravit. On však neudělal ani jedno. Naopak. Choval se k ní jako k sobě rovnému, a ne jako k zajatci. Proč?
Jediné logické vysvětlení bylo, že v ní viděl Thrawna, nejen podobou, ale i duší. Thrawn byl jeho velkým vzorem a choval k němu nesmírnou úctu.
Zadíval se na ni. Její rudé oči zářily v matném světle jako drahokamy a její dlouhé modročerné vlasy se leskly. Byla štíhlá a její bleděmodrá pleť perfektně ladila s jejími bílými šaty. Vypadala překrásně...
Chvíli se díval do jejích očí a pozoroval ten rudý plamen. Vůbec mu to nevadilo, naopak se cítil zvláštně příjemně. Začínalo to v něm vyvolávat zmatek, a tak radši uhnul před intenzitou toho pohledu…
Shallyn si toho nepochybně všimla, stále však čekala na odpověď.
"Já… byl jsem Thrawnovým kapitánem téměř dva roky a…"
Po této větě se zmohla jenom na: "Aha." To vysvětlovalo jeho chování. Takže sloužil přímo pod Thrawnem a pravděpodobně většinu rozkazů od něj dostával osobně. Není divu, že se naučil respektovat nelidské bytosti, když s nimi sloužil.
Pořád jí však něco nesedělo. Něco v jeho pohledu…
Pochopila, že se mu líbí. Lidské tváře pro ni byly snadno čitelné.
Lidé jsou tak emocionální druh, řekla si v duchu. "Takže, ještě něco jste mi chtěl říct?"
Pellaeon sklopil pohled do prázdného talíře. "Vlastně ne. Myslím, že už je pozdě. Doprovodím vás do kajuty."
Šel s ní až ke dveřím, letmým pozdravem se s ní rozloučil a odešel.
Ten večer se však už nedokázal soustředit na nic jiného.
|
