Přerod
Autor: Chimera
Kapitola 2.
Během cesty na Kainor nemyslel Pellaeon na nic jiného než na tu Thrawnovu dceru. Pokud byla alespoň z poloviny tak chytrá jako Thrawn, měli ještě šanci. Avšak znepokojovalo ho to 'přimět ke spolupráci'. Je možné, že by dcera velkoadmirála nechtěla s Impériem nic mít? Znal sice několik důstojníků, jejichž děti se přidaly k Rebélii, ale doufal, že se mu ji podaří přesvědčit.
Konečně loď vystoupila z hyperprostoru a Pellaeonovi se naskytl pohled na planetu Kainor.
Planeta vypadala z orbity velmi impozantně, z temně modrých oceánů vystupovaly pestré barvy kontinentů. Podle senzorů nebyla nijak hustě osídlena, ani na orbitě nebylo téměř nic. Nicméně obyvatelstvo bylo v mapách označeno za inteligentní a disponující technologií mezihvězdných letů. Naznačovalo to, že po období Klonových válek a Galaktické občanské válce se mnoho obyvatel odstěhovalo, nebo byla planeta držena v izolaci. Možná obojí.
Pellaeonovy myšlenky přerušil až kapitán. "Pane, oznámil jsem plukovníku Tebisovi, že jste tady."
"Děkuji, kapitáne," odpověděl Pellaeon. "Připravte mi raketoplán."
S těmito slovy opustil můstek.
* * *
Když Pellaeon vystoupil z raketoplánu, čekal na něj Tebis s několika vyššími důstojníky a četou stormtrooperů. Tebis stál v pozoru a zasalutoval. "Admirále Pellaeone, vítejte na základně. Promiňte mi prosím za neodpovídající přivítání, není nás tu moc."
"V pořádku, plukovníku, tak kde ji máte?"
"Pojďte prosím se mnou, pane."
Šli do konferenční místnosti. Sem tam prošli kolem stráží, ale jinak tu opravdu nebylo moc lidí. To bylo na vojenskou základnu poněkud neobvyklé.
Když se otevřely dveře do místnosti, Pellaeon si připadal, jako by se ocitl zpět v minulosti. Stáli tam dva stormtroopeři a jedna nelidská bytost. Měla modrou pleť, dlouhé bílé šaty a rudé žhnoucí oči. Byla vysoké postavy a její tvář byla Pellaeonovi důvěrně známá. Opravdu se velkoadmirálu Thrawnovi velice podobala.
Pellaeon se na chvíli zastavil a se zájmem si ji prohlížel.
"Velice mě těší, jsem admirál Pellaeon. Jak se jmenujete vy?"
Cizinka ho ignorovala a zadívala se na Tebise. "Další Harrskův poslíček?" její hlas byl stejně hladký, chladný a ušlechtilý jako Thrawnův.
Tebis do ní hrubě strčil. "Budeš odpovídat na otázky admirála Pellaeona, ty modrá zrůdo!"
Dívka chvíli Tebise probodávala těma žhnoucíma očima a pak její zrak spočinul na Pellaeonovi. "Jmenuji se Mitth'shally'nuruodo," řekla sice bez náznaku jakýchkoli emocí, ale on stejně poznal, že o imperiálních nemá valné mínění. Při tom, jak se k ní Tebis zachoval, se tomu ani moc nedivil. Znovu si ji prohlížel a teprve teď si všiml pout na jejích jemných ručkách. Vůbec se nechovala jako imperiální zajatkyně a v očích jí planul stejný plamen odhodlání jako před lety v jejím otci.
"Plukovníku, rád bych si s ní promluvil o samotě. Počkejte prosím venku."
Tebis k němu přistoupil a tiše řekl: "Pane, se vší úctou, nemyslím si, že to je dobrý nápad. Mohla by se o něco pokusit."
"Žádný strach, budu opatrný."
Tebisovi se to očividně nelíbilo, ale přikývl a vypochodoval se stormtroopery z místnosti. Pellaeon počkal, dokud se nezavřely dveře a pak promluvil: "Neposadíte se… ach, jak vám mám říkat? Neurazte se, ale vaše jméno mi připadá příliš složité."
"Můžete mi říkat Shallyn."
Pellaeon přikývl a přistoupil k ní, aby jí sundal pouta.
Shallyn však trochu reflexivně ucukla, zřejmě očekávala něco jiného.
"Jen klid, myslím si, že pouta nebudou nutná, nebo snad ano?" řekl a sundal je. Věděl, že to byl akt důvěry, a doufal, že ji neodhadl špatně.
Sundal mi pouta! Tohle od něj rozhodně neočekávala. Copak ho Tebis nevaroval? Vždyť si musel uvědomit, že by se mohla o něco pokusit… a po pravdě měla chuť něco provést, jen aby viděla, co udělá. Pak se ale rozhodla vyčkat, dokud z něj nevyleze, kdo je. Na dalšího instruktora měl moc vysokou hodnost…
Posadila se proti němu.
"Odkud pocházíte?" zeptal se.
"Hodně času jsem strávila tady na Kainoru." To ovšem byla pravda jen z části, v dětství byla vychována v Neznámých regionech, ale to ten imperiál vědět nemusí.
"Co jste tu dělala, myslím před příchodem do tábora."
"Výtvarnici, uměleckou kritičku a tak různě."
"Zajímavé, váš otec z umění dokázal určit vhodnou strategii."
Shallyn pokrčila rameny. "Z umění lze vyčíst mnoho věcí." Takže tu samozřejmě je kvůli mým schopnostem. Kdy už to přestane Harrska bavit?
"Co byste řekla menšímu výletu?"
"Výlet?" řekla nedůvěřivě a pozvedla jedno modročerné obočí. Pod tím slovem si představila, že ji strčí do cely a pošle přímo k Harrskovi.
"Na moji vlajkovou loď, hvězdný destruktor Firestorm." Pokrčil rameny a hořce se usmál. "Nejvyšší velitel nemůže zůstat ve Vnějším okraji moc dlouho."
Nejvyšší velitel? Její oči zaplály úžasem – chisský ekvivalent lidského poklesnutí čelisti. "Tak Harrsk se neudržel u moci příliš dlouho," promluvila však spíše pohrdavě.
"Admirál Daala ho popravila za zradu."
ŽENA? Tahle konverzace začíná být zajímavá, pomyslela si. Nevěděla, že nějaká žena dosáhla hodnosti admirála. Stále však měla ten pohrdavý výraz. "To jste mě sem přišel navštívit jen tak?"
"Přišel jsem zjistit, jestli budete spolupracovat."
"A co když nebudu? Co uděláte? Popravíte mě?"
"Doufám, že mi k tomu nedáte důvod. Nerad bych něco takového udělal."
Tenhle důstojník byl ten nejzvláštnější, kterého kdy potkala. Co je zač? Určitě to na mě jen hraje.
"Zatím je tento rozhovor skončen. Doufám, že máte ráda soustavy Jádra. Zítra odjíždíme."
Komlinkem přivolal Tebise, který po Shallyn hodil jedovatý pohled, dal jí nasadit pouta a odvést.
|
