Prolog

Byla jsem ve své galerii, když ke mně přišel nějaký imperiální důstojník s celým komandem stormtrooperů. Co tady chtějí? říkala jsem si. Nikdy jsem se nedostala do konfliktu s imperiálními zákony. S neblahým tušením jsem ho pustila do kanceláře, ale raději jsem si přichystala malý blaster a schovala ho pod stůl.
Vešel se dvěma stormtroopery a představil se jako plukovník Tebis.
"Smím vědět, jak vám mohu pomoci? Já jen vytvářím umělecká díla a obchoduji s nimi."
"Přestaňte s tou hrou. Moc dobře vím, kdo doopravdy jste."
"Opravdu? A kdo jsem?" řekla jsem nevinně.
Tebis vytáhl z kapsy datapad a podal mi ho. Přečetla jsem si jeho obsah a ztuhla… Byl tam výňatek z osobních poznámek mého otce a několik zmínek o mně. Jak je to možné? Můj otec přece dělal vše, aby mě Impérium nechalo na pokoji…
"Pojďte se mnou," řekl. "S vámi můžeme dovést Impérium k vítězství a dokončit to, co začal váš otec!"
Ne! Věděla jsem, že musím utéct. Kdybych s Tebisem šla, udělali by ze mě jenom loutku…
Jednou rukou jsem uchopila blaster pod stolem a druhou jsem po jednom stormtrooperovi hodila datapad.
Mezitím, co první voják natáhl ruku, aby ho chytil, pozvedla jsem blaster a vypálila ochromující paprsek na druhého.
Zbývající stormtrooper pustil datapad a sáhl po své zbrani. Než ji však stačil pozvednout, zneškodnila jsem ho ochromujícím paprskem a v zápětí vypálila další na Tebise, který se právě chystal zapnout komlink.
Podívala jsem se na spoušť, která zbyla z mé kanceláře, a vyběhla tajnými dveřmi do zahrady.
Zahrada byla obrovská a byla učiněné bludiště. Mohla mi sice poskytnout úkryt, ale stormtroopeři určitě budou mít detektor forem života…
Po chvíli mezi vojáky vypukl rozruch, z něhož jsem usoudila, že efekt ochromujících paprsků již pominul a Tebis se probral.
Už jsem byla téměř u východu, jež střežili dva vojáci. Snažila jsem se je obejít, avšak jeden z nich mě zahlédl. "Támhle je," vykřikl a pozvedl blaster.
Druhý něco zamumlal do vysílačky a já slyšela, jak se sem blíží další. Rozhodla jsem se, že se nenechám tak snadno chytit.
Ale to už se ke mně přibližoval další zezadu. Vystřelil po mně ochromující paprsek; já uhnula a opětovala palbu. Podařilo se mi ho zasáhnout.
Musela jsem se zbavit těch dvou stráží…
Vzala jsem si druhý blaster od omráčeného vojáka a vypálila. Jednoho jsem dostala, druhý se však stačil ukrýt. Chvíli jsme po sobě stříleli a v rachotu výstřelů jsem ani nezaznamenala, jak se ke mně kdosi blíží opět zezadu. Pak už jsem ucítila jen prudkou bolest způsobenou pažbou jeho zbraně a upadla jsem do tmy. Když jsem se probudila, předvedli mě před muže jménem Harrsk. Byl to nejvyšší imperiální válečný lord. Poslal mě do tábora pro nucené vzdělávání a snažil se využít mého nadání. Stalo se to, čemu chtěl můj otec zabránit…
Nikdy jsem nebyla proti Impériu, ale od té doby se mi začalo hnusit.
V táboře jsem strávila půl roku. Když se Harrsk dlouho nehlásil, velitel základny se ho rozhodl kontaktovat. Místo něj ale přišel muž, jenž změnil můj pohled na život od základů…