Epilog

Stála jsem na můstku Night Shade a pozorovala vesmír za průzory.
„Plukovníku,“ oslovil mě kapitán Sev'ier'imiro, „Chimaera už skočila do hyperprostoru.“
Zabolelo mě u srdce; velmi jsem toužila být ještě chvíli se Stentem, ale věděla jsem, že to není možné.
„Teď už nemůžeme couvnout,“ řekl kapitán s povzdechem.
„Já vím,“ zašeptala jsem.
„Můžeme za to být vyhoštěni,“ upozornil mě.
„Jinak to nejde. Jsou tu tisíce hrozeb, které by mohly znamenat smrt pro všechny Chissy.“
Měl jsi pravdu, Stente, pomyslela jsem si. Kdyby nebylo nás, ti vetřelci by pozabíjeli a zotročili náš lid, naše blízké a přátele. Musím se na to dívat tak, že chráním své bližní.
„Aristokra Chaf'orm'bintrano už zařídil, abychom byli přeloženi do nejdivočejší oblasti Neznámých regionů.“
Přikývla jsem a v ruce svírala datakartu s ukradenými informacemi z Imperiální databanky. Bylo mi líto, že jsem musela oklamat Pellaeona, ale věděla jsem, že je třeba zneškodnit Ktar'zina za každou cenu. Zanedlouho by mohl znamenat záhubu pro můj lid.
Otevřela jsem dlaň a podívala se na čip.
Díky těmto informacím se mi snad podaří Chissy zachránit…