Pravdivé lži
Autor: Chimera
Kapitola 4.
Astrid byla ve svém pokoji a chystala se navštívit Caliu. Vykročila ke dveřím… a ucítila silné poruchy v Síle. Cítila nebezpečí.
Instinktivně se vrátila a vzala blaster. Už se ho chystala připnout, když si všimla světelného meče. Kousla se do rtu; věděla, že pokud ji s ním někdo uvidí, bude zle, ale podceňovat varování Síly se obvykle nevyplácelo. Vzala si tedy malý batůžek a schovala do něj obě zbraně.
Vyšla z paláce a vydala se k nedalekému kosmodromu. Pozorně se rozhlížela kolem sebe, aby zjistila, jestli ji někdo nesleduje, ale nikoho si nevšimla. Potřásla hlavou a vešla do Night Shade. Byla podobná lidským lodím, ale byla mnohem elegantnější a zdobnější. Jako kdyby ji nenavrhovala ruka technika, ale umělce.
Sice nerozuměla chisským nápisům, ale podařilo se jí najít stráž, co rozuměla basicu a odvedla ji na ošetřovnu.
„Dobrý den,“ pozdravil ji doktor, se kterým mluvila včera večer. „Co dělá hlava?“ řekl s chisským přízvukem.
„Nebolí. Jdu na kontrolu.“
Doktor k ní přišel. „Tak se posaďte, podívám se vám na to.“ K'Nleortiané jí sice nabízeli ošetření, ale po tom incidentu jim nevěřila. A nebyl důvod kvůli tomu škrábnutí letět na Chimaeru; Shallyn ji ujistila, že její doktor se vyzná i v lidské anatomii.
Chiss něco řekl ve svém vlastním jazyce. „Děje se něco?“ zeptala se ho.
„To není možné,“ řekl zmateně. „To zranění je už zahojené! Myslel jsem si, že lidem se to hojí nejméně týden.“ Nevěřícně zakroutil hlavou a ukázal k nějakému panelu. „Stoupněte si sem.“ Astrid sice nevěděla, co to je, ale předpokládala, že je to nějaká varianta lékařského skeneru.
„Hmm,“ zamumlal Chiss. „Vážně. Jste v naprostém pořádku.“ Astrid se nad jeho zmatkem v duchu pousmála. Doktor měl naprostou pravdu, normálně by se takové zranění hojilo mnohem déle, ale ona na to použila Sílu a procvičovala si své schopnosti.
„A co Calia?“ vyzvídala.
„Fyzicky je v pořádku. Má jen pár modřin a drobných poranění. Ale psychicky…“ povzdechl si. „Nemluví a nechce jíst. Dost ji to vzalo.“ Přišel k nějakému vybavení a začal ho přerovnávat. „Neberte si to osobně, ale chování lidí moc nerozumím. A především lidských dětí. Myslím, že by bylo lepší, kdybyste ji převezla na Chimaeru.“
„Rozumím,“ zamumlala. „Můžu ji vidět?“
Doktor s ní šel do jednoho pokoje, ve kterém seděla Calia na posteli a zírala do zdi. Na stolku bylo nějaké jídlo a pití, kterého se ani nedotkla.
„Ahoj!“ pozdravila ji Astrid. Holčička se na ni krátce podívala a poté se zase zahleděla zpět do zdi. „Nechte mě s ní chvíli o samotě,“ řekla doktorovi. Chiss přikývl a odešel.
Astrid se posadila na postel. „Jak se máš?“ zeptala se. „Slyšela jsem, že nejíš.“
Holčička stále mlčela. Astrid vzala podnos s jídlem a přivoněla k něčemu, co tvarem připomínalo sušenku. „Dej si,“ nabídla jí, ale Calia se ani nepohnula. „Smůla. Tak to sním já. Mám hrozný hlad.“ Nakousla sušenku a vychutnávala si její chuť. Bylo to dobré…
„Mňam,“ snažila se jí dělat chutě. „Nevím sice, co ti Chissové jedí, ale tohle je mnohem lepší, než celá k'nleortianská královská tabule.“
Chvíli ji zkoušela přesvědčit, ale nakonec to vzdala. To dítě vůbec nereagovalo na podměty zvenčí.
Pokrčila rameny. „Tak, já půjdu. Stejně už mě budou shánět.“ Otočila se a chystala se vstát, když ucítila, jak jí Calia chytila za ruku. Podívala se na ní –
Nechoď! uslyšela. Trhla sebou, uslyšela její myšlenku! Ne, Calia k ní vyslala myšlenku. Ona ovládá Sílu, uvědomila si.
Holčička se k ní přitiskla; bylo jasné, že nechce, aby odešla. „Tak dobrá,“ souhlasila Astrid. „Zůstanu, ale jen pokud to všechno sníš.“ Holčička se jí zadívala do očí a za chvíli už do sebe ládovala jednu sušenku za druhou. V Astridině tváří se zračil úsměv. Dokázala to! Zůstala s Caliou, dokud neusnula a pomalu jí začínalo být líto, že nemá vlastní děti.
Chvíli počkala, přesvědčila se, že dítě tvrdě spí, a pak po špičkách odešla z pokoje.
Doktor pravděpodobně pochopil, co se stalo, protože nadzdvihl obočí a až Astid zavřela dveře, zašeptal: „Jak jste to dokázala?“
Astrid pokrčila rameny a odešla z Night Shade.
Byla na okraji kosmodromu, když ucítila prudký zachvěv Síly. Rozhlédla se kolem sebe a ztuhla. U jedné lodě se krčil K'Nleortian v černém plášti a pozoroval ji. Astrid ihned poznala, že jde o stejného cizince, který se včera pokoušel Caliu zabít.
Udělala pár kroků a schovala se za loď. Vytáhla blaster z batohu a vyšla ze svého úkrytu. Pohlédla na K'Nleortiana, který se dal na útěk a vyrazila za ním.
Stent a Shallyn šli do Night Shade; Llyn si tam potřebovala něco vyřídit a on se nabídl, že ji doprovodí. Cestou probírali včerejší incident.
„Jak je možné, že se ta žena vypařila?“ řekla Shallyn v chisském jazyce.
„Llyn,“ odpověděl jí, „když byli Skywalkeři na Ruce Thrawnově, dělali spoustu divných věcí.“
„A mizeli?“ opáčila suše.
„To ne,“ připustil Stent, „ale probili se celou základnou, zničili hlavní hangár a utekli.“
„A jak je tedy možné, že to Ashen přežila?“
„To nevím,“ zamumlal. „Nezdá se mi to. Víš, když byla s Pellaeonem na Niarua –“
Shallyn se zastavila a naznačila, aby byl zticha. Stent ji poslechl a podíval se směrem, kterým se dívala i Llyn.
Uviděl Ashen, jak se krčí u jedné lodě a bere si blaster. Pak vstala a rozeběhla se za K'Nleortianem v černém plášti.
„Myslíš, že to je ten, se kterým včera bojovala?“ zašeptala Shallyn.
„A proč by ho jinak pronásledovala s blasterem?“ vydedukoval Stent.
„Pojď,“ nařídila mu. „Vezmeme posily a vydáme se za nimi.“
* * *
Asrid Ashen pronásledovala zahaleného cizince. Věděla, že ho musí zastavit za každou cenu. Míjela kolemjdoucí a tu a tam se s nějakým srazila. K'Nleortian byl neuvěřitelně rychlý, kdyby neměla Sílu, už by ho dávno ztratila. Odbočil za roh a přeběhl přes křižovatku. Astrid ho následovala, ale přešla na červenou a způsobila tak několik dopravních nehod. Zaťala zuby a běžela dál, věděla, že už z toho nemůže vycouvat.
Cizinec vběhl do chudinské čtvrti a prodíral se mezi davy méně majetných K'Nleortianů.
Astrid si „vypůjčila“ zaparkované vznášedlo a rozjela se za ním. Několikrát se málem srazila s dalšími vozidly nebo chodci, kteří na ní začali křičet něco ve svém jazyce. A podle tónu usoudila, že vůbec nebyli nadšení.
Blížili se k okraji města. Temný muž vylezl na střechu a Astrid nezbylo, než vystoupit ze „spídru“ a lézt za ním. Musela dávat velký pozor, protože střechy byly děravé a propadávaly se jí pod nohama. Ještě pár metrů…
Seskočila na zem a ocitla se na poli. Jeden domorodec na ni začal řvát, pravděpodobně mu pošlapala úrodu.
Cizinec běžel podél řeky a když se přiblížil k vodopádu, zabočil a zmizel z dohledu. Astrid doběhla k místu, kde zmizel a všimla si, že ve skále je jeskyně. Opatrně do ní vešla a zanedlouho se ocitla ve tmě. Vytáhla světelný meč a použila jej jako pochodeň.
Nechala se prostoupit Sílou, aby vycítila cizincovu přítomnost… našla ho a rozeběhla se za ním.
Najednou uslyšela zapištění. Zastavila se a otočila se kolem dokola…
* * *
Stent a Shallyn vzali všechny vojáky Night Shade a vydali se ve stopách Shallyn. Nebylo těžké ji vystopovat, stačilo sledovat bouračky, poničené stánky a zmatené K'Nleortiany. Za chvíli došli až do chudinské čtvrti, ale ani zde ji neztratili. Ashen se totiž stala místní zábavnou atrakcí, protože se honila s temným mužem po střechách…
* * *
Astrid se ohnala světelným mečem kolem sebe a zaječela…
A zjistila, že rozsekla ve dví jen nějaké místní zvíře. Oddychla si a nechala se znova prostoupit Sílou. Šla dál, světelným mečem ozařovala temnou jeskyni, byla celá propocená a začínala jí být zima.
Zastavila se. Ucítila nad sebou cizí přítomnost! Ne jedné, ale desítek bytostí. Bylo nad ní město… anebo palác. Snažila se vycítit něco bližšího a za chvíli našla víc, než doufala. Ucítila Pellaeonovu přítomnost, což znamenalo, že nad ní je skutečně palác. Ale proč by ten cizinec utíkal zrovna tam? vrtalo jí hlavou.
Ucítila záchvěv Síly a instinktivně se přikrčila. Měla štěstí; místo, kde před chvílí stála, proťal energetický paprsek.
Prudce se otočila a uviděla několik K'Nleotianů v černé uniformě stráží. Svítili si na cestu nějakou lampou a stříleli po ní.
Astrid se schovala za výklenek a vytáhla komlink. „Admirále!“ Musela křičet, aby přeřvala střelbu. „Pomoc!“
„Kde jste?“ ozval se Pellaeonův hlas, bylo ho strašně špatně slyšet.
„V jeskyni pod palácem,“ zařvala. „Opakuji pod palácem!“
Stráže se k ní začaly přibližovat a ona nestíhala odrážet střely a zároveň volat o pomoc. Věděla, že musí utéct, ale bylo třeba počkat na správný okamžik…
Teď! Použila Sílu, aby zrychlila sebe a zpomalila okolí. Probíhala kolem spršky střel a utíkala stejným směrem jako temný muž.
Když byla dostatečně daleko, vzala komlink a promluvila do něj: „Napadli mě! Pozor na stráže! Jsem pod palácem!“ Neměla čas se s Pellaeonem vybavovat, musela doufat, že to pochopí…
* * *
Chissové došli na okraj města a běželi podél řeky až k vodopádu, uviděli jeskyni a vběhli ho ní.
Stent uslyšel palbu a nezaměnitelné klap-hzzz. To byl zvuk světelného meče! Doufal, že je Ashen ještě na živu, protože tentokrát by se jí nemuselo podařit této smrtící zbrani uniknout.
* * *
Astrid věděla, že se blíží k východu z jeskyně. Viděla, jak se sem postupně začíná vracet světlo a přítomnost bytostí byla už mnohem zřetelnější. Sice ztratila temného muže z dohledu, ale stále ho cítila.
Uběhla posledních pár metrů a ocitla se na ostrém denním světle. Chvíli trvalo, než si na něj její oči zvykly a než se vzpamatovala. Musela se nacházet na nádvoří! Deaktivovala světelný meč a vběhla do nejbližších dveří. Zjistila, že se ocitla v kuchyni a když uviděla, co K'Nleotiané vaří, málem se jí obrátil žaludek.
Vrazila do jednoho kuchtíka a rozsypala koš.
Kuchtík něco vykřikl a všichni se skrčili a začali chytat jakási chlupatá zvířata. Astid na něčem uklouzla a srazila se s kuchařem nesoucím hrnec s horkou vodou. Nádoba mu vyletěla z ruky a přistála na hlavě kuchtíka.
Navíc se hrnec při „letu“ vylil a opařil „sběrače“.
K'Nleortiané jednohlasně vyjekli a vyskočili na všechny čtyři nohy. Začali na ni křičet a chytali se jí zatarasit cestu ven.
Astrid použila Sílu a odhodila kuchaře na ostatní. Na nic nečekala a zatímco se kuchtíci snažili vstát, vyběhla po schodech pryč.
* * *
Chissové šli temnou jeskyní a najednou uslyšeli dusot kopyt. Stent se otočil a viděl, jak se k ním blíží k'nleortianské stráže, které na ně následně začaly střílet.
Odjistil charric a pozvedl jej. Shallyn se marně snažila strážím vysvětlit, že jen pronásledují nebezpečného Jedie.
Nakonec nařídila, aby nastavili zbraně na nízkou intenzitu a opětovali palbu. Za okamžik byla jeskyně osvětlena energetickými paprsky a ozvučena výkřiky postřelených K'Nleortianů.
* * *
Astrid se za chvíli ocitla u vchodu do Velké chodby a uviděla Pellaeona s celou četou stormtrooperů, jak se hádá s panem velvyslancem. „Admirále!“ hlesla.
Pellaeon se otočil a vyšel jí naproti. „Kapitáne! Co se stalo?“ dožadoval se a očima si ji přeměřoval. Její uniforma nesla stopy po celém maratónu. Boty měla od bahna, kalhoty byly promočené od kaluží a tunika vypovídala o „návštěvě“ kuchyně. „Admirále,“ začala a cítila, že se začíná červenat, připadala si trapně. „Já…“ odmlčela se, když si všimla jeho upřeného pohledu na její levou dlaň.
Opožděně si uvědomila, že v ní drží světelný meč.
Vyměnili si pohledy. „Pane, to není tak, jak – “ víc nedořekla. Po celé chodbě se nesl nelidský řev: „Aá marrík s‘ned Imperiís!!!“
Ucítila záchvěv v Síle a stačila aktivovat meč o zlomek sekundy dřív, než se jakoby odnikud objevil energetický paprsek a stačil zabít Pellaeona. Soustředila v sobě veškerou svou Sílu, odrážela paprsky a hledala místnost, kde by se mohla ukrýt.
„Za mnou!“ zvolala a rozeběhla se do blízké komnaty. Ostatní ji bez námitek následovali a opětovali palbu.
Vběhli do slabě osvětlené místnosti a stormtoopeři zatarasili dveře.
Astrid Ashen stála v potemnělé místnosti a v ruce držela světelný meč, který v přítmí jasně zářil.
V místnosti panovalo napětí a strach. Kolem ní stáli vojáci, její kolegové a přátelé s pozvednutými zbraněmi a v tichosti očekávali příchod protivníka. Neustále se ozývaly dunivé nárazy, jak se nepřátelé snažili prorazit dveře. Většina přítomných si uvědomovala, že pravděpodobně zemřou, ale nehodlala se vzdát bez boje. Pozvedla meč a pevně stiskla chladnou rukojeť.
Náhle se dveře otevřely a rozpoutala se přestřelka…
Nepřátelé však měli přesilu a nebylo cesty úniku. Za davem protivníků se objevila nelidská bytost modré barvy pleti a vystřelila ze své zbraně. Nedalo se určit, jestli střílí na ni nebo na protivníky, protože se musela soustředit na boj s černě oděným nepřítelem, který se ji snažil zastřelit. Světelným mečem odrazila několik střel a rozťala ho ve dví. Z dálky slyšela hlas: Použij Sílu!
Zavřela oči a poddala se tomu. Nechala se vést a ovládat Sílou… Meč odrážel střely téměř sám od sebe a když otevřela oči, zjistila, že zlikvidovala první vlnu a zbytek se od ní držel v uctivé vzdálenosti.
Viděla, jak se za davem nepřátel objevilo chisské komando vedené Shallyn a bojovalo se strážemi na chodbě.
Zakroužila mečem ve znamení výzvy. K'Nleortiané se vzpamatovali a začali znovu pálit.
Ale teď se karta obrátila. Stormtoopeři stříleli z blasterů, Chissové z charriců a Astrid bojovala světelným mečem. S pomocí Síly zabíjela stráže vlastními výstřely a pokud se některý dostal příliš blízko, rozsekla jej ve dví.
Za okamžik bylo po všem. Astrid ztěžka oddychovala a deaktivovala meč. Rozhlédla se kolem sebe a zachytila ohromené pohledy Chissů a Pellaeona. Vycítila, že i stormtroopeři jsou v šoku, ale kvůli helmě to na nich nebylo znát.
I ji samotnou to překvapilo, nikdy by si nemyslela, že něco podobného dokáže. Ale než stačila cokoliv říct, ozval se z chodby nelidský smích.
Viděla, jak k nim pomalu kráčí K'Nleortian v černém plášti.
„Kapitan, kapitan,“ řekl lámaným basicem. „To byllo velmii hloupé. Já zlobit!“ vyštěkl. Sundal si svůj plášť a aktivoval oranžový světelný meč.
Nastalo hrobové ticho. „Ktar'zin,“ vydechl Pellaen nevěřícně.
„Aáno, admiral,“ odpověděl cizinec klidně.
„Proč?“ řekl nechápavě admirál.
Ktar'zin se znovu rozesmál. Pellaeonovi neodpověděl, místo toho pozvedl meč do vyčkávací polohy a upřel na Astrid všechny čtyři oči. „Vyzzívám te,“ řekl chladně.
Astrid k němu přišla blíž a aktivovala modrobílou čepel. „Přijímám,“ odpověděla stejným tónem.
„Kapitáne!“ varoval ji Pellaeon.
Podívala se svému nadřízenému do očí. „Je to Temný Jedi. Musím ho zastavit,“ řekla neústupně.
Pellaeon na to nic neřekl, pouze se jí zahleděl do očí a nakonec přikývl.
Astrid přesunula svou pozornost zpět na Ktar'zina a zhluboka se nadechla.
Cizinec provedl výpad, ale ona ho hladce odrazila. Necítila nenávist, ani strach, bojovala s klidem, který by jí mohl závidět leckterý Jedi. Věděla, že ho musí zastavit za každou cenu.
Ktar'zin vykřikl a zuřivě zaútočil. Astrid odrážela zuřivé výpady a ustupovala směrem ke schodišti. Cítila, jak K'Nleortian hromadí Sílu a připravuje se na útok.
Zničehonic se jí začalo spatně dýchat. Vzduch se jí zastavil v plicích a její hrdlo sevřela neviditelná ruka. Zalapala po dechu a snažila se v sobě najít dostatek Síly, aby se mohla nadechnout. V poslední chvíli se jí podařilo ho odhodit.
Sotva se zvedla na nohy, už musela odrážet další útok. S chrčivým oddechováním ustupovala nahoru po schodech a bránila se.
Ktar'zin natáhl ruku a vyslal po ní kaskádu modrobílých blesků, ale Astrid včas pozvedla meč, který je absorboval.
Cítila, jak ten druhý zuří, patrně si myslel, že ji hravě vyřídí. Využila toho a přešla do protiútoku. Oranžová čepel ji však zastavila a oba meče se do sebe zaklesly.
Cizinec ji však nečekaně odhodil. Astrid letěla vzduchem a přistála na vrcholku schodiště. K'Nleortian byl však příliš rychlý, a než se stačila zvednout, doběhl k ní a pokusil se ji rozsekat.
Použila Sílu, aby se zrychlila a uhýbala oranžové čepeli. Zrychlila se ještě víc a vyskočila, provedla protiútok a zakončila jej ladnou piruetou. Viděla kolem sebe jen modrobílou šmouhu a uslyšela výkřik.
Pozvedla meč do vyčkávací polohy a podívala se na svého protivníka. Zjistila, že mu usekla obě přední nohy!
Ktar'zin se však nesvalil jako většina čtyřnožců. Postavil se na zadní a sekl mečem pod sebe.
Astrid unikla smrti jen o vlásek. K'Nleortian byl teď nejméně o půl metru vyšší a kdyby si nelehla na zem, usekl by jí hlavu.
Byl rozzuřený jako poraněný Aqualish a máchal mečem pod sebe. Než stačila uniknout, postavil se před ni jako ztělesnění smrti.
Ve tváři se mu objevil ukrutný výraz, upustil meč a z rukou mu vyšlehly blesky. Ne ty modrobílé, ale rudé! Celé jeho tělo se jimi pokrylo, vypadalo to jako kdyby se z něj stal obří supervodič: byl to jeden z nejtemnějších útoků, kterých je Jedi schopen, pojmenovaný prostě Dark Rage.
Dal ruce nad hlavu a vpustil do ní svou zuřivost. Rudé blesky projížděly celým jejím tělem a opožděně byly následovány nesnesitelnou bolestí. Vykřikla, ale ten křik ani zdaleka nevyjadřoval míru té bolesti. Nikdy by si nemyslela, že lidské tělo dokáže takovou bolest vůbec snést.
Blesky zničehonic zmizely a na Ktar'zinově tváři se objevil bezcitný výraz. Oba dva věděli, že druhou salvu nepřežije.
Astrid se pokoušela uvolnit a použít techniku na zmírnění bolesti, ale nebylo to nic platné. Bolest byla tak silná, že jí ochromovala mysl.
K'Nleortian dal ruce nad hlavu, připraven vpustit do ní poslední salvu –
„Néééé!“ ozval se dětský hlas.
Astrid zkusila pootočit hlavu, aby zjistila, kdo to vykřikl…
Ve Velké chodbě se objevila Calia a utíkala směrem k ní. K'Nleortian vydal podivný skřek, který musel být přidušeným záchvatem smíchu a zasyčel: „Aá, má bývallá učednicce. Budeš pykat zza svouů zradu stejně jakóo tvojii rodice!“ Nechal se prostoupit rudými blesky a pozvedl ruce nad hlavu…
Proto ji chtěl zabít! uvědomila si. Na nic nečekala, s pomocí Síly po něm vymrštila světelný meč –
Rudé blesky zmizely, Ktar'zin se zapotácel a pomalu padal ze schodů.
Astrid slyšela, jak vydechl naposledy a pak ji obklopila temnota…
* * *
Astrid Ashen se pomalu probouzela… pamatovala si souboj se světelnými meči a nesmírnou bolest, která projela celým jejím tělem…
Pokusila se otevřít oči, ale opět je zavřela, protože nedokázala snést tak ostré světlo.
„Je vzhůru,“ slyšela cizí hlas.
Za chvíli se otevřely dveře a Astrid slyšela, jak se k ní blíží dvě postavy. Pootevřela víčka a mlhavě viděla dva lidské muže. První se dotkl její ruky a ona se pokusila ucuknout. Chtěla se zeptat, kde je, ale projela jí vlna bolesti a zmohla se jen na tiché zasténání.
„Klid,“ řekl ten muž vřele, „jste v bezpečí.“
Ucítila, jak jí něco píchl a pomalu se jí začínal vracet zrak, dokonce rozpoznala, že jeden muž je celý v bílém a druhý v šedozelené uniformě. „Kde… to… jsem?“ zachraptěla.
„Jste v nemocničním oddělení Chimaery, madam,“ odpověděl jí muž v bílém.
„Kdo…jste?“
„Já jsem doktor Dwight,“ představil se ten v bílém. „Je tu se mnou admirál Pellaeon,“ ukázal na druhého.
„Pane?“ hlesla. Nečekala, že za ní přijde až na pokoj. „Jak dlouho?“ vydechla.
„Dva standardní týdny,“ oznámil doktor. „Týden jste byla v nádrži s bactou a týden na jednotce intenzivní péče.“
Tak dlouho? zděsila se. To jsem na tom musela být ale opravdu zle, pomyslela si.
„Jak vám je?“ vyzvídal Pellaeon zatímco jí doktor měřil puls.
„Hrozně,“ zašeptala. „Připadám si, jako kdybych se dotkla elektrického vedení.“
„Moc tomu nechybělo,“ přitakal doktor. „Měla jste ošklivé popáleniny po celém těle. Máte štěstí, že jste vůbec naživu.“
„A Calia?“ strachovala se. Nevěděla, co jí to píchl, ale už začínala rozeznávat i detaily.
„Spí ve vedlejším pokoji. Celou tu dobu se od vás nehnula.“
„Dobře,“ zašeptala a propadla se do polštáře.
„Nechte nás chvíli o samotě,“ přikázal Pellaeon doktorovi, který po menším protestování odešel.
„Hm, normálně bych vám donesl alespoň kytku, ale žádnou jsem nenašel. Máme tady už všechno, jen skleník tu chybí,“ zavtipkoval Pellaeon.
Astrid se chtěla zasmát, ale projela jí hrozná bolest a místo toho zaúpěla. „Se – nemůžu – smát,“ procedila přes zaťaté zuby.
„Ach, promiňte,“ řekl Pellaeon rozpačitě.
„Pane? Jak to dopadlo s K'Nleortiany a Ktar'zinem?“ zeptala se a žaludek se jí sevřel v hrozné předtuše.
„Ktar'zin je mrtvý,“ odpověděl jí Pellaeon. „Mezitím, co jste byla v bezvědomí, stačilo dojít k převratu a mimochodem, našli jsme TIE Scout,“ dodal s úsměvem.
„Kde?“ vyptávala se.
„Byl ukrytý v těch pozemních jeskyních. Ktar'zin neměl dostatečné vybavení, aby data dekódoval, takže je vše v pořádku.“
„Co bude s Caliou?“ nakousla Astrid.
Pellaeon pokrčil rameny. „Netuším. Když slyší „K'Nleort“, rozbrečí se. Opravdu nevím, je moc malá a nedokáže se o sebe postarat. Vlastně jsem se na to chtěl zeptat vás,“ přiznal se.
„Mě?“ Astridiny oči se rozšířily. „Proč mě?“
„Protože o nikoho jiného nejeví zájem. Celou dobu byla u vás a dokud jí doktor Dwight nenamluvil, že pokud nebude jíst, tak se neuzdravíte, nejedla.“
Ano, to na ni odpovídalo. „Ale proto jste sem nepřišel, že?“ řekla kysele a pohlédla mu do očí. Pellaeon jí neodpověděl.
„Vím, proč jste tady,“ vzdychla, „a myslím, že nemá smysl zapírat.“
Pověděla mu o své vizi, skutečnosti o incidentu na Ruce Thrawnově a o tom, že umí ovládat Sílu. Skončila a čekala, jak na to zareaguje.
Pellaeon si promnul knír a zamumlal: „Tušil jsem to.“ Zvedl obočí a pousmál se. „A musím říct, že vás obdivuji. Takhle dlouho to tajit… Jen jedno mi stále není jasné: Proč by se Jedi přidal k Impériu?“
„Já nejsem Jedi,“ odpověděla. „Tedy, ovládám Sílu, ale nikdy jsem nestudovala na Akademii Jedi a neřídím se kodexem. Mým mistrem nebyl ani žádný Jedi Staré republiky, byl jím císař Palpatine.“
„Vážně?“ prohodil Pellaeon.
Astrid přikývla. „Určitě jste slyšel o Maře Jade. Za dob před-endorovského Impéria byla Císařova ruka, elitní agentka ovládající Sílu. Já jsem také byla Ruka,“ řekla hořce. „Císař mě vycvičil a já vykonávala jeho vůli po celé galaxii.“
Podívala se mu do očí. „V mé složce se píše, že pocházím z Caridy a vystudovala jsem tamní vojenskou akademii. Je to lež,“ přiznala, „císař mě cvičil už od dětství. Své rodiče ani domovskou planetu si nepamatuji. Vlastně ani nevím, jestli je Astrid Ashen mé pravé jméno.“
Přenesla se zpět do dob Impéria… „Půl roku před bitvou o Endor jsem dostala za úkol odhalit zrádce ve Flotile a císař pro mě nechal vytvořit tu složku, aby nikdo nevěděl, kdo opravdu jsem. Trvalo mi celé měsíce, než jsem zapadla mezi posádku, ale poslání už jsem nedokončila, protože zabili císaře…“ zavřela oči a zamrazilo ji v zádech. „Viděla jsem ho umírat, admirále. Naše mysli byly propojené, takže ho zabili přímo před mýma očima. Sloužila jsem mu celý svůj život a po jeho smrti… nevěděla jsem(,) jak dál. Tak jsem zůstala u Flotily a začala nový život. Nevím, jestli jsem světlý nebo temný Jedi, vím jen to, že dělám, co považuji za správné.“
Pellaeon na ni chvíli ohromeně zíral a poté položil jí ruku na rameno. „Mohla jste mi to říct.“
Astrid se zahleděla do zdi. „Bála jsem se. Věděla jsem o vašich zkušenostech s Jedii a Sithy a bála jsem se vaší reakce.“
„Je pravda, že na ně nemám zrovna nejlepší vzpomínky, ale…“ odmlčel se.
„Pane?“ zašeptala. „Co se mnou teď bude?“
Admirál se zamračil. „Co by mělo být?“
„Vždyť jsem přece –“
„Jste kapitán mé vlajkové lodi,“ skočil jí do řeči, „a nevím, proč by se to mělo měnit. O vašem… nadání ví jenom Chissové, stormtroopeři a doktor a ti všichni už slíbili, že o tom pomlčí.“ Vstal a vykročil ke dveřím.
„Děkuju,“ zavolala za ním.
Pellaeon se otočil na patě a hodil po ní ostrý pohled. „A jestliže budete mít zase někdy vizi, předtuchu nebo něco podobného,“ řekl přísně, „tak mi to laskavě řekněte.“
Astrid se na něj nevinně podívala. „Ano, pane.“
Pellaeon odešel a ona ještě dlouhou dobu zírala do prázdna a přemýšlela o tom, co řekl. Bála se úplně zbytečně!
Otevřely se dveře od vedlejšího pokoje a přiběhla k ní Calia.
O-o-chraň… Caliu… s-slib… mi to, vzpomněla si na ta slova a rozhodla se.
„Calio,“ zašeptala holčičce do ucha, „Co kdybys se mnou zůstala?“
Holčičce zajiskřilo v očích a přitiskla se k ní tak pevně, až Astrid rozbolelo celé tělo.
|
