III.

„Zdá se, že svou starostlivost poněkud přeháníte, lorde Vadere. Ujišťuji vás, že císař se dozví o vašem chování.“
Slova, pronesená klidným, melodickým altem, se rozlehla po poloprázdné místnosti. Nebyla v nich hrozba, hněv ani strach. Bylo to pouhé konstatování skutečnosti s jasným poselstvím.
Postarám se, abyste měl problémy. Budou to velké problémy. A nestěžujte si potom, že jste nebyl varován.
V komnatách lady Alisbeth panoval čilý ruch. Zavazadla princezny již byla prohlédnuta a vybalena, skryté kamery znovu připraveny k aktivaci a komunikační linka stejně jako přístup na Síť odpojeny. Dvojice mužů právě montovala na okna bezpečnostní mříže.
Samotná lady Alisbeth klidně seděla uprostřed pokoje v pohodlném houpacím křesle. Nijak neprotestovala, když jí noghrijští strážci prohledávali věci a vybírali z nich potencionálně nebezpečné předměty, ale často stačil jediný její pohled, aby byly nůžky nebo jehlice do vlasů vráceny na původní místo. Vypadala jako skála, o kterou se roztříští i to nejsilnější vlnobití.
Pomalu popošel k jejímu křeslu a natáhl ruku.
„Pokud si přejete mluvit s mým pánem, není nic snazšího. Jsem si jist, že vás přijme i v tuto hodinu.“
Nemohl popřít, že ve společnosti ošklivé princezny se cítil uvolněněji než teď. Už dříve jej přítomnost cizí půvabné ženy dokázala přivést do rozpaků a roky osamění tuto propast ještě prohloubily. Vlastně za posledních sedm let nemluvil s žádnou ženou jinak než služebně. Rána, kterou v jeho duši zanechala smrt milované Padmé, se stejně jako jeho strašlivá zranění nikdy úplně nezhojila.
Proto pro něj nebylo těžké zachovat chladný odstup. Nebyl jediný důvod chovat se k elbské princezně jinak než dříve.
„Jste milý,“ řekla lady Alisbeth a opřela se o nabízenou pravici, aby mohla vstát.
„A vy hloupější, než jsem si myslel. Nemohu se dočkat, až budete císaři vysvětlovat, proč jste jej zesměšnila před celým dvorem a z jakého důvodu jste se dnes večer pokusila utéci s tím... zamilovaným bláznem. On neodpouští a nezapomíná tak snadno jako já. Toho čtyřrukého droida vezměte také,“ pokynul Darth Vader mužům, kteří odnášeli síťovou jednotku.
„Mého droida? To je naprosto šokující! Očekáváte snad, že mi při oblékání budou pomáhat ti vaši zubatí hoši?“
„Pokud na tom budete trvat, mohu jim to nařídit. Poslechnou. Přesto doufám, že to raději zvládnete sama. Zvlášť když si už nebudete muset brát falešné zuby, dvojitou bradu z latexu, paruku s mastnými vlasy, hromadu vycpávek, deset vrstev oblečení a umělé oční víčko.“
„Nemůžete mi ho vzít!“
„Můžu udělat cokoliv,“ odpověděl klidně. „A vy se podřídíte.“
„Na to zapomeňte!“ Lady Alisbeth pustila jeho ruku a ustoupila o dva kroky dozadu. Nebyl v tom ani náznak strachu. Takto však mohla mluvit, aniž by musela zaklánět hlavu. „S vámi jsem skončila. Nevezmu si vás, ani kdybyste byl jediný muž na světě!“
„Je mi lhostejné, jestli si mě chcete vzít nebo ne. Já si tuhle svatbu nevymyslel. Splním příkaz svého pána. A vy uděláte totéž.“
„A když ne?“
„Pošlu vám dnes večer malý dárek. Pravou ruku sira Roderika. Pro začátek.“
„Chcete mě vydírat?“
„Proč ne? Pokud jej milujete, je to váš problém.“
„Můžete jej rozkrájet třeba celého, pokud vám to udělá radost,“ pokrčila rameny a ve tváři se jí nepohnul ani sval. „Nezáleží mi na tom.“
„Dobrý pokus. Měla byste vědět, že lhát mi není nic než ztráta času.“
„A co chcete slyšet? Pravda je taková, že vám jednoho dne někdo šlápne do úsměvu a já chci být u toho. Ale dnes to nebude a zítra také ne. A tak prozatím nejspíš udělám, co budete chtít. Jste spokojen?“
„Ne. Chci znát důvod té vaší komedie.“ Pokynul rukou k širokému lůžku, na kterém teď ležel velký pytel. Byly v něm všechny nezbytné propriety, které dokázaly z krásné lady Alisbeth během půlhodiny udělat naprosto nepřitažlivou ženu.
„Do toho vám nic není. Já se vás také neptám, proč skrýváte svou tvář,“ odpověděla a usmála se koutkem úst. „Kdybychom tady ten pytel nezapomněli a nemuseli se pro něj vracet, mohli jsme teď být na druhém konci galaxie. A bylo by po svatbě. K vaší radosti.“
„Přežil jsem už horší věci než jste vy,“ řekl překvapivě měkce. „Možná to nebude tak zlé. Zvyknu si. A dám vám dost času, abyste se naučila oceňovat mé přednosti.“
„Vy nějaké máte?“
„Jistě. Mnohem víc, než si zasloužíte.“
„Chápu vás. Musí to být těžké. Zkuste zavřít obě oči a myslet na svou vlast. Já to tak dělám pořád, když jsem s vámi.“ Její úsměv se rozšířil a v očích zahrály veselé ohníčky. „Mimochodem, co máte v plánu s načatým večerem?“
„Myslím, že se zastavím v Růžové zahradě.“ Byla to pochopitelně lež. Poslední, o co by v této – a stejně tak i kterékoliv jiné - chvíli stál, byla společnost profesionálky z největšího veřejného domu na Coruscantu.
„Nevadilo by vám, kdybych jela s vámi?“
„Myslel jsem, že chcete mluvit s císařem.“
„To počká.“
„Pak zůstanete tady. Moje snoubenka nemá v nevěstinci co dělat.“
„Nebuďte tak konzervativní, příteli. Víte,“ podívala se na něj očima nevinného anděla, „moje chůva mi říkala, že základem spokojeného manželství je dobře naprogramovaný kuchyňský robot. Avšak čím více vás poznávám, tím větší mám pocit, že v tom možná bude i něco jiného. A potřebovala bych si o tom s někým promluvit jako žena se ženou.“
„Už zase nemluvíte pravdu.“
„Dobře. Jste přitažlivý asi jako mlýnek na maso a dokonce i ten váš protokolární droid je romantičtější než vy. Ale člověk se s vámi rozhodně nenudí. A mně se nechce sedět zavřená v paláci, dívat se do zdi a čekat na polibek z pravé lásky a krásného prince, který stejně nikdy nepřijde. Stačí?“
„Ano. Tahle noc je vaše. Kam chcete jet?“
„Nechám to na vás. Hlavně žádné svíčky a romantika. To mě dokáže opravdu vyděsit.“
„Nemusíte mít strach. Před takovým nebezpečím vás rád ochráním.“

Ušli sotva pár metrů, když Darth Vader zastavil uprostřed dlouhé chodby a zvedl ruku.
Dřevěné obložení na stěně se nehlučně odsunulo. Za ním se objevily dveře.
„Co to je?“ V hlase princezny Betty zazněl opravdový zájem.
„Cesta ven. Žádné kamery ani zvědavé oči. Ale je tam tma. Nebudete se bát?“
„Myslíte, že bychom mohli potkat něco horšího než jste vy?“
„Myslím, že ne. Přesto pokud chcete, raději vás povedu. Vidím i v noci.“
„Tak dobře. Umíte ještě nějaké další věci, o kterých nevím?“
„Spoustu. Nechte se překvapit.“

Bylo to jako ozvěna dávno zapomenutých časů.
Léta potlačované myšlenky, sny a vzpomínky zazářily v jeho duši jako výbuch supernovy.
Najednou měl pocit, jako by mu znovu bylo bezstarostných sedmnáct.
Byla neobyčejná.
Smála se na celé kolo, když prolétli v ebenově černém spídru osmisměrnou křižovatkou, několikrát se otočili kolem své osy a na poslední chvíli se vyhnuli obrovskému transportéru. A v té rychlosti ještě stačila poslat rozezlenému řidiči vzdušný polibek.
Milovala rychlost stejně jako on a dokázala říci: „Vy jezdíte jako úplný blázen,“ tak, že to znělo jako náramná pochvala.
Nedělalo jí nejmenší problémy naskakovat do spídru, aniž by otevřela dveře.
Měla dlaně, které hřály, a hebké vlasy. A on udiven zjišťoval, že dokáže vnímat jejich letmý dotek a že jeho ruce jsou díky nejlepším technologiím, které měl jako druhý muž Impéria k dispozici, stejně citlivé jako ruce kteréhokoliv jiného člověka.
Coruscant, který jí ukázal, měl jen málo společného s vznešeným, blahobytným městem.
Toto byl svět spodních pater, kam nikdy neproniklo slunce. Svět tmavých zákoutí a oprýskaných domů, úzkých uliček a opuštěných pasáží, svět bizardních nočních klubů a barů pochybné pověsti. Zde se nikdo nepozastavoval nad podivnou dvojicí nápadně hezké ženy a strašlivého válečníka v černém brnění. Stvoření, která tady člověk mohl potkat, byla mnohem podivnější a s lidmi měla společnou snad jen touhu po bohatství a moci.
Nebyl to bezpečný ani příjemný svět. Přesto se na ně nikdo neodvážil zaútočit. Vládlo zde právo silnějšího a většina nebezpečných nočních tvorů instinktivně vytušila, že tento pár v žádném případě není snadnou kořistí.
Sledovala vše s široce rozevřenýma očima. Mluvila málo a nikdo jí nemusel připomínat, aby se příliš nevzdalovala od svého průvodce. Přesto se nemohl zbavit dojmu, že by si dokázala poradit i v tomto prostředí.
Bylo v ní něco královského.
A v jeho přítomnosti se očividně cítila dobře.
Jako jediná žena na Coruscantu. A možná jako jediná v celé galaxii.
Měl pocit, jako by ji znal celé roky. Jako by celých sedm let podvědomě čekal, až se objeví.
Jako by byli bílým a černým ornamentem, který při spojení vytvoří kruh.
Cestou zpátky mu melodickým altem zpívala táhlé, melancholické písně v elbském nářečí. Ruce přitom měla založené za hlavou, pohádkově dlouhé nohy opřené o palubní desku a temně modré oči upřené do dálky.
A když začalo svítat, usnula opřená o jeho rameno a přikrytá černým pláštěm.

„Kde je princezna? Co jste s ní udělal? Pokud se jí něco stalo, ujišťuji vás, že si to odskáčete velice nepěkným způsobem!“
Sir Roderik se zvedl na kolena, bezmocně zalomcoval kovovými pouty a pokusil se vstát.
Marně.
Noc strávil v jednom z pokojů, které měly být původně určeny pro hosty. Do paláce sithského lorda, postaveného na místě bývalého chrámu rytířů Jedi, však mnoho lidí na návštěvu nepřicházelo.
Toto místo bylo pochmurné i za jasného a slunečného rána. Přesto se mladý důstojník elbské domobrany nezdál být zastrašen. Skutečnost, že jej horliví strážci nechali přes noc v poutech na studené podlaze, dokázala možná oslabit jeho tělo, avšak v žádném případě nemohla zlomit jeho ducha.
„Vypadáte rozčileně,“ konstatoval sithský lord. „Promluvíme si zítra.“
„Počkejte!“ Nešťastný sir Roderik se konečně zvedl na nohy. „Kde je lady Alisbeth? Je v pořádku?“
Výraz v jeho tváři byl natolik zoufalý, že dokázal pohnout i jindy bezcitným Sithem.
„Jistěže je v pořádku,“ ujistil věrného důstojníka. „Moje oddanost k ní je možná menší než ta vaše, ale dokáži ji ochránit přinejmenším stejně dobře jako vy.“
„To jsem rád.“ Roderik se usmál a znovu se posadil na podlahu. Viditelně se mu ulevilo.
„Radujete se předčasně. Dlužíte mi vysvětlení. Proč jste chtěl včera v noci utéci s mojí snoubenkou?“
„Já a lady Alisbeth?“ Sir Roderik se překvapeně zadíval do prázdné tváře lorda Vadera. „Jak si můžete myslet něco takového?“ Pak nepatrně zaváhal. „Pravda. Neříkám, že bych o tom nikdy nepřemýšlel. Jenomže ono by to stejně k ničemu nebylo. Princezna Betty není z těch, které si dají od někoho poručit. Vlastně si dělá, co chce. A ostatní také dělají to, co chce. Alespoň většinou.“
„Toho jsem si všiml. Takže to byl její nápad?“
„Jsem voják a ona budoucí královna. Dá rozkaz a já poslechnu. Ale pokud za to chcete někoho trestat, ujišťuji vás, že ona za nic nemůže. Je to všechno moje vina.“
„Pán je gentleman, to se nezapře. Můžete to vysvětlit trochu blíže?“
„Jistě. Když jste včera večer nepřišel, navrhl jsem princezně, aby se pokusila proniknout přes Síť do bezpečnostního systému paláce. Doufal jsem, že Prostě chtěl jsem, aby už nemyslela na to, jak jste ji znovu nechal sedět a čekat, jestli se vám vůbec uráčí přijít. Ona je v takových věcech opravdu dobrá. Věřil byste, že se jednou dostala do programu Elbské národní banky a nechala poslat z konta svého strýce Hectora milion na dobročinné účely?“
„K věci, poručíku.“
„Netrvalo jí to ani dvě hodiny. Jenomže našla něco, o čem nejspíš vůbec neměla vědět. Velice ji to rozrušilo.“
„A co to bylo?“
„Nevím. Mám kopii v náprsní kapse. Princezna mi přikázala, abych se, pokud se jí nepodaří uniknout, pokusil dostat na Elbu sám a předal tento záznam královské radě.“
„Dobře. Podíváme se na to. Chci vaše slovo, že se nepokusíte utéci.“
„Máte je.“
Na ta slova zvedl Darth Vader ruku. Pouta sira Roderika s cinknutím spadla na zem.
„To bylo dobré,“ usmál se důstojník a ztuhlýma rukama sáhl do kapsy uniformy.
V místnosti byla, stejně jako v ostatních pokojích pro hosty, zabudována síťová jednotka s trojrozměrným přehrávačem. Paměťový čip, který sir Roderik vytáhl z modré obálky, vyhlížel trochu nestandardně. ale po jeho vložení do přehrávače se ozvalo tiché cvaknutí.
Pak se objevil obraz.
Darth Vader překvapeně ucouvl.
Protože na holografické projekci byl císař. A on sám.
„…Můžeš ji poslat do jedné ze svých rezidencí na Coruscantu a už nikdy se s ní nesetkat. Můžeš ji vzít do pevnosti Bast Castle a zavřít do nejhlubšího podzemí. A pokud by tě přesto obtěžovala, může se jí pár dní po svatbě stát nehoda a ty budeš zase volný. Nikdo se nebude na nic ptát. Mohl bys ji třeba poslat na procházku po své pohostinné planetě Vjun a nechat ji pomalu rozpustit v jedovatém dešti, co říkáš?“
„Výborný nápad. Nic mi neudělá větší radost.“
„Pokus se to vydržet a mysli na to, že už nebude žít dlouho. Zbavíš se jí dříve, než se naděješ.“
Sithský lord se zhluboka nadechl a stiskl knoflík ovladače. „Už tomu rozumím.“
„Ano,“ řekl klidně sir Roderik. „To mnohé vysvětluje.“
„Nejspíš bych ji nezabil. Ani kdyby byla skutečně tak ošklivá a nemožná jako na začátku.“
„Věřím vám. Ona také říkala, že nemá z vaší strany pocit ohrožení. Že nejste žádný kladný hrdina, ale že nemáte důvod jí ublížit. Jenomže když našla tohle, rozhodla se nejspíš nic neriskovat.“ Roderik pokrčil rameny. „Nesmíte se divit, že zpanikařila. Nebyl byste jediný, kdo usiluje o její život.“
„Kdo ještě by se jí chtěl zbavit?“
„Nevím. Oficiálně se o ničem nemluví. Ale já osobně bych sázel na jejího strýce a našeho milovaného krále Hectora.“
„Proč by to dělal?“
„Jak bych to řekl. Její rodiče vládli na Elbě jako král a královna. Před třemi lety zahynuli, když se jejich loď s takřka dokonalým navigačním systémem dostala do meteorického roje. Korunní princ Henry se pár měsíců nato utopil při koupání v moři. Druhý z bratrů, vyrovnaný muž a můj přítel, za nějaký čas spáchal sebevraždu. Skočil prý z útesu. Princeznina starší sestra Teena zemřela i se svým manželem. Údajně dopravní nehoda. A protože Betty, tedy lady Alisbeth, v té době ještě nebyla plnoletá, ustanovila královská rada vládcem země vévodu Hectora, bratrance zemřelého krále. Je regentem, to znamená, že bude vládnout pouze do doby, než bude princezně Betty pětadvacet. A to bude za dva měsíce. Kdyby přišla nešťastnou náhodou o život, zůstane trůn v jeho rodině, protože ona je poslední z hlavní královské větve. Možná se mýlím, ale sir Hector, náš milovaný král, je jediným mužem, který může její smrtí něco získat.“ Sir Roderik se na okamžik odmlčel. „Víte, těch náhod je nějak moc najednou. Za poslední rok se ji osmkrát pokusili zabít. Ale ona... jak to říci?... dokáže poznat, když jí hrozí nebezpečí. A tak jim zůstala jediná možnost.“
„Rozumím. Kdyby se provdala za císaře, musela by zůstat na Coruscantu.“
„Přesně tak. Král na Elbě má spoustu povinností a váš císař nestojí o vládu v provincii, která stejně patří k jeho říši. Princezna nemohla sňatek odmítnout. Dokud není plnoletá, rozhoduje o ní král a jeho rada.“
„Ale ona se rozhodla bojovat.“
„Byla to jediná možnost. Věnovala tomu spoustu času. Dokonce našla i nějakou divnou cizozemskou houbu, po které se jí objevila ta vyrážka. A výsledek stál za to. Kdyby ji císař poslal domů anebo alespoň svatbu o pár měsíců odložil, měla by vyhráno.“
„Jak je možné, že její tajemství nikdo neprozradil?“
„Ono to dost dobře nešlo. Bylo by to nediplomatické. Kdo z delegace by se císaři odvážil říci, že jeho nevěsta vypadá příšerně, ale ve skutečnosti to je krasavice? Velvyslanec oficiálně stojí níže než princezna. Mohl by jí vytknout nevhodné chování nebo neslušné oblečení, ale ne fakt, že není dost přitažlivá. Navíc si tenhle převlek vzala až těsně před oficiálním slyšením. A velvyslanci řekla, že má nejspíš alergii na svého nastávajícího. Nedovedete si představit, jak se tvářil! Ten plán měl jedinou slabinu. Kdyby se císař o ni skutečně zajímal, určitě by mu nedalo moc práce najít v elbských novinách anebo v ročence Kdo je kdo její skutečnou podobu. Jenomže to bylo přesně tak, jak princezna předpokládala. Velký císař z Coruscantu myslí jen sám na sebe. Ten se přece nebude obtěžovat, aby se snažil něco dozvědět o své nastávající. Stačí, že mu řekli, jak je mladá a krásná. Kdo by se mu odvážil lhát?“
„A kdyby to zjistil někdo další ode dvora?“
„Jsem přesvědčen, že tuhle informaci má přinejmenším každý protokolární droid z paláce. Jenomže umělá inteligence jen obtížně rozlišuje mezi přitažlivým a nehezkým a málokdy vyvíjí vlastní iniciativu. Navíc císař řekl, že se cítí na sňatek příliš starý, a droidi tuto skutečnost akceptovali jako fakt. Oni nedokáží pochopit, že princeznu nechtěl kvůli její ošklivosti. A lidé? Elba je daleko. Nějaká princezna z provincie nikoho nezajímá, zvlášť když má váš císař konkubín plný palác. A i kdyby – kdo by si kvůli tomu pálil prsty? Císař není zrovna moc oblíbený. Řekněte sám, kdybyste na to přišel vy, řekl byste to císaři anebo byste v klidu počkal, jak se celá věc vyvine, a dobře se přitom bavil?“
„Máte chytrou paní.“
„A málem jí to vyšlo. Jenomže pak jste se do toho připletl vy.“
„Měl jsem si toho všimnout dřív. Připadám si jako hlupák.“
„To nemusíte,“ usmál se Roderik. „Ona říkala, že kdyby vám nešlo o vlastní kůži, prokoukl byste ji během chvilky. Jenomže vy jste, stejně jako váš pán, myslel hlavně na to, že tak ošklivou princeznu si někdo jako vy rozhodně nezaslouží.“
„Mohla mi to říci.“
„Mohla. Ona však – alespoň zpočátku – doufala, že se jí podaří odradit i vás. A když jste se nenechal, rozhodla se, že si převlek ještě na čas ponechá. Věděla, že takto se o vás dozví mnohem víc. A také – že neuděláte nic, co by nechtěla.“
„Jenomže tím nahrála svým nepřátelům. Kdybych ji dal zabít, měli by po starosti.“
„Správně. Přesto se ji – když se naskytla příležitost - pro jistotu ještě jednou pokusili odstranit sami.“
„A udělají to znovu.“
„Pokud jim v tom nikdo nezabrání.“
Darth Vader se na okamžik zamyslel. „Řekněte mi ještě – kdo všechno má záznam z bezpečnostního systému?“
„Jen já a princeznin droid TýTý. Měli jsme jej použít pouze v případě, že by se jí nepodařilo uniknout. Je to poněkud citlivá informace, která by mohla rozpoutat i válku, kdyby se dostala na veřejnost. Princezna Betty je velmi oblíbená a pokud by se lidé dověděli, že jste se jí chtěli zbavit.“
„Dobře. Vezmu jej raději k sobě. Teď musím ještě zařídit pár věcí. Vy zůstanete tady. Po paláci můžete chodit, jak se vám zlíbí, ale o útěk se nepokoušejte. Nic se vám nestane. Do týdne budete volný.“
„A ona?“
„Už vás nebude potřebovat.“
„Jistě. Přesto... byl bych rád, aby...“
„Nemusíte mít strach. Ochráním ji.“
Roderik přikývl, ale pak se na sithského lorda zpříma podíval.
„A kdo ji ochrání před vámi?“
Taková troufalost by komukoliv jinému neprošla bez trestu. V očích sira Roderika však nebyl ani stín arogance. Jen obavy, věrnost – a láska.
„Já jí neublížím,“ řekl Darth Vader a v té chvíli mu bylo mladého důstojníka skoro líto. „Mám ji rád.“

„Můj pane.“
Stvoření, jehož obraz se objevil v trojrozměrném poli videokomunikátoru, připomínalo člověka jen vzdáleně.
Nepříliš vysoký, silný a zřejmě i velmi pohyblivý humanoid s šedou kůží a dvěma řadami ostrých zubů vypadal na první pohled nebezpečně. Jen málo lidí by dokázalo určit, k jaké rase patří.
Jen málo lidí se totiž mohlo pochlubit tím, že se setkalo s Noghrii – a zůstalo naživu.
„Vidím, že jsi stále připraven,“ řekl Darth Vader a s potěšením sledoval, jak se ústa toho podivného tvora rozevírají v příšerném úsměvu. „Mám pro tebe úkol.“

Odpočíval.
Nedalo se říci, že by nutně potřeboval obnovit energii a načerpat nové síly.
Vlastně se už dlouho necítil tak dobře jako teď.
Svět bylo báječné místo pro život.
V pokoji panovalo přítmí. Jeho oči bez černé masky jen obtížně snášely denní světlo.Tlumené odstíny šedé, modré a antracitově černé, ve kterých byla tato místnost zařízena, na něj působily mnohem lépe než zářivé a jasné barvy.
S jejím příchodem se nejspíš bude muset pár věcí změnit. Mladá a krásná žena by neměla žít na tak pochmurném místě. Nejlepší bude nechat ji, ať to tady zařídí po svém. Byl si jist, že praktická Alisbeth takovou věc zvládne bez potíží, aniž by za pár dní musel zakopávat o neužitečné věci nebo se vyhýbat nefunkčnímu nábytku. Jistě, do některých místností – zejména do těch se zvukotěsnými dveřmi pod úrovní paláce - by se zatím nejspíš dostat neměla. Pro začátek je nechá elektronicky uzavřít. Přesto bude jistější přestěhovat všechno, o čem by raději neměla vědět, do pevnosti na Vjunu. Někdo jako princezna Betty je schopen obejít i takřka dokonalý bezpečnostní systém.
Bylo to zvláštní. Po letech osamění mu najednou záleželo na tom, aby se před ní ukázal v nejlepším světle. Ano, byl by rád, kdyby se tahle neobyčejná žena vedle něj cítila dobře.
Dokonce byl ochoten přiznat, že žít s Pánem ze Sithu pro ni zřejmě nebude snadné. Nepochyboval však o tom, že se nakonec přizpůsobí a možná...
Nečekal pochopitelně, že se do něj zamiluje na první pohled. Dávno nevěřil na lásku a podobné nesmysly. Prozatím postačí, že jej dokáže brát takového, jaký je.
Časem si zvykne.
Nakonec, proč ne? Ona dokáže brát každého takového, jaký je, včetně samotného císaře, který přijal neobvyklý pár na krátké audienci. Omluvil se, že se nebude moci zúčastnit zítřejší svatby, a kysele popřál snoubencům hodně štěstí.
Ne, princezna Betty rozhodně není obyčejná žena.
A v té chvíli viděl Darth Vader svou budoucnost poprvé jinak než ve službě císaři a jednotvárném životě plném povinností.
Bude z ní skvělá manželka. Je z královské krve a má všechny předpoklady k tomu, aby se stala císařovnou. Mohli by vládnout společně. A možná i založit novou dynastii.
Kvůli ní by byl ochoten postavit se celému světu.
Jistě, bylo poněkud předčasné takto uvažovat.
Jedinou věc však věděl spolehlivě.
Jeho život se změní. A bude to změna k lepšímu.

Zaklepání na dveře bylo tak tiché, že je málem přeslechnul.
„Pojďte dál, sire Roderiku,“ řekl nahlas.
Důstojník v modré uniformě opatrně otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Nijak jej nepřekvapilo, že sithský lord neomylně poznal, kdo stojí za dveřmi. Po třech dnech strávených v jeho paláci se sir Roderik už přestal divit čemukoliv.
„Dobrý večer,“ řekl klidným, příjemným hlasem. „Říkal jsem si, jestli nepotřebujete společnost. Nechcete třeba zajet do Města nebo zahrát hološachy?“
Dobrý sir Roderik…
Darth Vader si nemohl pomoci. Ten vyrovnaný, nekomplikovaný Elban mu začínal být docela sympatický. Choval se uctivě, ale důstojně. Jeho počáteční strach se proměnil v hluboký respekt, a třebaže byl očividně do princezny zamilován až po uši, nezdálo se, že by na svého soka nevražil. Naopak, vše nasvědčovalo tomu, že je odhodlán část své oddanosti přenést i na Alisbethina budoucího chotě.
„Děkuji vám,“ usmál se a otočil své křeslo k mladému důstojníkovi. „Možná by bylo nejlepší…“
Avšak výraz sira Roderika se náhle úplně změnil. V očích se mu objevila hrůza, jako by spatřil tvář samotné smrti. Vyděšeně ucouvl a mimoděk zvedl ruku v obranném gestu.
Trvalo to jen okamžik. Pak nad panikou zvítězila léta tradiční výchovy. Sir Roderik zdvořile sklopil oči a tiše řekl: „Promiňte. Raději přijdu později.“
„Zůstaňte.“
Roderik se zastavil. Musel vynaložit všechny síly, aby potlačil nutkání utéci co nejdál z tohoto hrozného místa.
Už dříve tušil, že podivný lord Vader má dobrý důvod skrývat svůj obličej. Skutečnost však předčila i jeho nejhorší očekávání. Strašlivě poznamenaná tvář padlého anděla nemohla pocházet odjinud než ze samotného pekla.
A tohoto muže si má zítra vzít jeho krásná Alisbeth!
„Nechtěl jsem vás vyděsit.“ Hlas, hluboký a tichý jako řeka na podzim, jako by ani nepatřil někomu, jehož podoba připomíná noční můru ze zlého snu. „Nemusíte se omlouvat. Měl bych vám poděkovat. Vrátil jste mne zpátky na pevnou zem. Byl jsem blázen. Když chce osud z někoho udělat dokonalého hlupáka, nadělí někomu jako já mladou a krásnou nevěstu.Vy ji milujete, je to tak?“
Roderik zaváhal, ale pak přikývl. „Ano.“
„A ona?“
„Nevím,“ přiznal sir Roderik poctivě. „Někdy si myslím, že jí nejsem úplně lhostejný. Ale možná jen vidím to, co chci vidět.“
„Prosila přece za váš život.“
„Vy ji neznáte. Ona sama by vám řekla, že první povinností královny je chránit své lidi. Udělala by to pro kohokoliv.“ Mladý důstojník sebral odvahu a zpříma pohlédl do strašlivé tváře sithského lorda. „Znám ji odmalička. Jsem starší bezmála o deset let a vždycky jsem na ni dával pozor. Ať už se stane cokoliv, chtěl bych, aby byla šťastná.“
Aby byla šťastná.
Co jiného by si měl muž pro milovanou ženu přát?
I kdyby proto musel zapomenout sám na sebe.
A obětovat poslední naději, kterou mu osud ve své krutosti dopřál.
V té chvíli se lord Darth Vader rozhodl.
„Dobře. Nezbývá nám mnoho času.“ Pomalu zvedl ruku. Jedna z vestavěných skříních na stěně se otevřela.
Sir Roderik zalapal po dechu.
„Říkáte, že ji milujete, Roderiku lorde Willaby,“ uslyšel jakoby zdálky hlas sithského lorda. „Nyní uvidíme, co všechno jste pro lásku ochoten obětovat.“

Třebaže bylo chladné ráno, na čele otce Adsa perlily krůpěje potu.
Malý, kulaťoučký kněz s dobrosrdečnou tváří přibyl na Coruscant teprve před čtrnácti dny. Vrátil se z desetileté misijní cesty po zapadlých planetách Okraje. Skutečnost, že byl vybrán, aby oddal druhého muže Impéria s elbskou princeznou, jej sice překvapila, ale nijak nevyděsila. Adso byl služebník Boží a věděl, že bohatství a moc před Jeho tváří nic neznamenají.
Jistě, ti dva se stěží budou brát z pravé lásky. Ale pokud se pro sňatek nerozhodli z donucení, proč by měl snoubencům jejich rozhodnutí rozmlouvat? Svazek z rozumu může být stejně pevný a požehnaný jako manželství dvou zamilovaných.
Otci Adsovi dělala starost jiná věc.
K ránu jej někdo navštívil. A dal mu na vybranou.
Pokud pro něj Adso udělá malou laskavost, dostane štědrý dar pro věřící a bude jej provázet trvalá přízeň mocného muže.
Pokud ne, skončí tak, že i ti největší mučedníci budou nad jeho smrtí blednout závistí.
Adso se rozhodl rychle. To, co po něm ten člověk chtěl, bylo sice trochu nezvyklé, ale rozhodně ne protizákonné.
A otec Adso byl znám svou vstřícností.
Nebyl důvod tomu muži nevyhovět.
Nakonec, bude to jeho svatba.

Byla to skutečně velkolepá událost.
Protože ani jeden ze snoubenců nebyl členem církve Nového osvícení, doporučil otec Adso jako svatební síň velký přijímací sál v imperiálním paláci. Toho dne sem zamířil snad každý, kdo ve Městě něco znamenal. Nikdo si nechtěl nechat ujít skvělou podívanou.
A měli se věru nač dívat. Princezna Alisbeth dokázala svou krásou pohnout citlivější duše až k slzám. V šatech barvy letní oblohy zdobených stříbrným vyšíváním, s dlouhými plavými vlasy a kyticí neobvyklých modrých růží, které rostou jenom na Elbě, připomínala anděla z ráje.
Zdálo se, že nese svůj úděl statečně. Dokázala se dokonce usmívat, a když lord Vader, očividně znejistělý nezvyklou situací, málem zakopl o její vlečku, vzala jej docela samozřejmě za loket a pak se opřela o jeho ruku, jako by si svého strašlivého snoubence skutečně brala ne z donucení, ale z ryzí náklonnosti.
Otec Adso je již očekával.
„Sešli jsme se tady dnešní den, abychom byli svědky slavnostního slibu dvou mladých lidí,“
začal klidným, vyrovnaným hlasem. „Přišli sem dnes každý sám, ale odejdou společně jako muž a žena.“
Ano, text obřadu znal slovo od slova. A pokyny, které dostal, byly více než přesné.
Žádné tituly, žádná jména.
„… A proto se táži vás, mylorde, berete si tuto ženu za svoji choť dobrovolně a setrváte s ní v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano.“ Hlas zpod černé masky zněl trochu nejistě, ale nikoho to příliš nepřekvapilo.
„A vy, má paní, berete si tohoto muže za svého chotě dobrovolně a setrváte s ním v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“
„Ano.“
„Pokud je zde někdo, kdo by znal jakoukoliv okolnost, která by bránila uzavření tohoto sňatku, ať promluví teď nebo ať mlčí navždy.“
Chvíli bylo ticho. Otec Adso si nenápadně setřel pot z čela a řekl: „Prohlašuji vás mužem a ženou. Co Bůh spojil, člověk nerozdělí. Můžete si dát první manželské políbení.“
Pak se usmál, jako by si ani neuvědomil, jakého nedorozumění se právě dopustil.
Stovky očí se upřely na neobvyklý pár. Ano, kdo by nebyl zvědavý, jak si tihle dva poradí s nastalou situací?
Jediný, kdo v té chvíli nevypadal překvapen, byl samotný lord Vader. Bez váhání se otočil čelem ke shromáždění a jediným pohybem sňal lesklou černou přilbu.
Pak si sundal masku.
Lady Alisbeth se lehce zapotácela, jako by ji někdo udeřil.
A celý sál zašuměl údivem. Protože tenhle mladý muž rozhodně nevypadal jako někdo, kdo musí svou tvář skrývat před zraky lidí.
Byl hezký. Nebyla to oslnivá krása holovizního idolu. Přesto bylo zřejmé, že tento chlapík s hnědými vlnitými vlasy, pravidelným obličejem, šťastným úsměvem na rtech a rozzářenýma očima je přitažlivý a nezvykle sympatický muž.
Ano, takhle si sithského lorda nikdo z přítomných nepředstavoval!
Neznámý se hluboce uklonil před princeznou. Pak zvedl ruce na znamení, že chce mluvit.
„Jsem Roderik z Willaby,“ řekl do ticha, ve kterém by bylo slyšet i špendlík spadnout. „A v této chvíli také nejšťastnější muž v celé galaxii. Dnes se mi splnilo něco, o čem jsem se dříve vůbec neodvažoval snít. Po mém boku stojí nejkrásnější a nejlaskavější žena, jakou jsem kdy potkal.“ Na okamžik se odmlčel a hlas se mu nepatrně zachvěl dojetím. „Miluji ji více než svůj život. Přesto bych tady dnes před vámi nestál, nebýt dvou skvělých mužů, kterým budu navěky zavázán. Prvním je lord Darth Vader, velkorysý a ušlechtilý přítel, jakého člověk potká jen jedenkrát za život. A druhým je náš nejmilostivější císař, který bez ohledu na politické zájmy Říše ještě nezapomněl, jaké je někoho milovat. Bůh ať jim dá dlouhý život a ochraňuje První galaktické impérium!“
Okamžik bylo ticho.
Pak se sálem rozezněl ohlušující jásot.
A lady Alisbeth vytryskly z očí dvě velké, hořké slzy.
Později při rozhovoru pro coruscantský magazín paní a dívek Žena a vesmír řekne, že to byly slzy štěstí.

Holografie šťastného páru obletěla celou galaxii.
Bylo před polednem, když v pracovně lorda Vadera zapípal komlink.
Sithský lord jako už tolikrát předtím poklekl a sklonil hlavu před obrazem svého pána.
Věděl, že se mistr zlobí.
A bylo mu to jedno.
„Jsem velmi překvapen,“ promluvil císař a přísně se zadíval na klečícího učedníka. „Dnes ráno ses měl oženit. Jak je možné, že jsi neuposlechl mých rozkazů?“
„Promiňte, mistře,“ řekl válečník v černém a v jeho hlase byla znát únava. „Nejsem si vědom toho, že bych nerespektoval vaši vůli.“
„Že ne? Očekávám tvé vysvětlení, lorde Vadere. A jsem neobyčejně napjatý.“
„Řekl jste, že ode mne o mé svatbě nechcete slyšet ani slovo. Jinak bych si pochopitelně předem vyžádal váš souhlas se vším, co jsem udělal. Muž, kterého jsem pro lady Alisbeth našel, je Roderik lord Willaby. Je to urozený a velmi bohatý člověk, se kterým se já mohu stěží srovnávat. Jeho rodina vlastní šest planet systému a říká se, že kdyby na Elbě nevládli LaRoyové, vládli by tam Willabyové. Bude z něj dobrý král, tím jsem si jist.“
„Král?“
„Jistě. Vaši přátelé na Elbě vám jaksi pozapomněli říci, že princezna Alisbeth je dědičkou trůnu. Za dva měsíce bude slavnostně korunována. Navíc mám všechny důvody se domnívat, že ona a sir Roderik jsou si vzájemně nakloněni. Takto budeme mít na Elbě loajální královnu a krále, který má dobrý důvod nám být zavázán.“
„Dobře. To však nevysvětluje tu šaškárnu dnes ráno!“
Lord Vader se zhluboka nadechl. „To je prosté, mistře. Tahle svatba měla znovu obnovit zájem lidí o dění v Impériu. A lidé milují dobré příběhy a šťastné konce. Každý podvědomě očekával, že se netvor nakonec přece jen promění v krásného prince, a já tomu jen trochu pomohl. Nemusíte mít strach, sir Roderik je zcela v pořádku. Původně jsem měl v úmyslu jej poněkud upravit, aby mu moje náhradní brnění lépe padlo, ale nakonec jsme společně vymysleli jiné řešení. A myslím, že jsme měli úspěch. V celé galaxii se nemluví o ničem jiném než o mladém páru a velkorysém císaři. Vaše popularita vzrostla takřka o padesát procent.“
„Opravdu?“
„Podívejte se na poslední průzkumy veřejného mínění. Navíc zde byl ještě jeden důvod, proč sňatek předem neoznámit. Někdo by se mohl pokusit na poslední chvíli dvojici zabít.“
„Kdo by se odvážil?“
„Regent z Elby, milovaný sir Hector. Mimochodem, začal jsem se o celou záležitost zajímat trochu více a zjistil jsem, že to byl on, kdo stál za pokusem o odtržení Elby od Říše. Jsem přesvědčen, že dal zabít svého předchůdce i jeho potomky, jen aby se dostal k moci.“
„Ale pokud je to tak, jak říkáš, může se o něco pokusit i teď! Musíme se postarat o nezbytná bezpečnostní opatření.“
„To už nebude třeba, mistře. Obdržel jsem zprávu, že ubohého sira Hectora i s rodinou našli dnes ráno v jeho sídle mrtvé. Byli doslova roztrháni na kusy. Je to hrozné. Nikdo nepřežil.“
„To není možné. O tom bych musel něco vědět. Žádná taková zpráva z Elby nepřišla!“
„Přijde.“
V té chvíli přeběhl císaři mráz po zádech.
Ano, Darth Vader se skutečně projevil jako neobyčejně schopný muž.
Až příliš schopný…
„Výborně, příteli,“ řekl císař a snažil se přitom nemyslet na to, co se stane, až jej jeho učedník jednoho krásného dne odmítne poslechnout. „Vedl sis skvěle. Navíc to znamená, že jsi opět volný. Byl bych rád, kdybys mě pozítří doprovodil na večírek lady Chabdys. Je na čase, aby ses seznámil s její dcerou.“
Pohádkově bohatá lady Chabdys, poněkud výstřední dáma kolem padesátky a hlava jedné z nejstarších šlechtických rodin na Coruscantu, trávila poslední dva roky tím, že se pro svou nepříliš pohlednou, hloupou a rozmazlenou dceru snažila najít vhodnou partii.
„Jistě, mistře,“ souhlasil Darth Vader s nezvyklou pokorou. „Přesto než tam půjdeme, rád bych vás upozornil na jednu věc. Měl jsem dnes v noci příležitost hovořit se sirem Roderikem jako muž s mužem. Je to aristokrat a do dnešního rána jeden z nejžádanějších ženichů v galaxii, takže má o takových věcech přehled. Důvěrně mi sdělil, že lady Chabdys ve skutečnosti nemá v úmyslu provdat svoji dceru za někoho, jako jsem já.“
„Ne? A co tedy chce?“
„Využít příležitosti a blíže se s vámi seznámit. Dejte si pozor, mistře. Ona chce vás!“
„Mne?! Jsi blázen?! Vždyť je stará!“
„Je to dáma v nejlepších letech. Dokonce prý začala brát nějakou hormonální kúru, aby vám mohla povít dědice.“ Válečník v černém počkal, dokud si císař neuvědomí dosah jeho slov, a pokračoval: „Sir Roderik mě ujistil, že pokud vy nebo já v budoucnu zatoužíme po sňatku, rád nám bude dělat prostředníka a najde pro nás nejlepší nevěsty v galaxii. Do té doby bychom se raději měli držet osvědčených věcí. Ovlivňování lidí, zastrašování, násilí, teror. Ale ne sňatková politika. Mohli bychom tvrdě narazit.“
„Máš pravdu, příteli,“ souhlasil překotně císař. „A co máš v úmyslu dělat teď?“
„Myslím, že bych měl ověřit, jak pokračují práce na naší bitevní stanici. Rád bych odjel ještě dnes večer.“
„Dobře. Jsem rád, že se na tebe mohu ve všem spolehnout. Jsi věrný a oddaný služebník, lorde Vadere. Měl bych se ti odměnit. Řekni, co by sis přál?“
„Jedinou věc, mistře. Nenuťte mne, abych se oženil. Už nikdy.“

Blankytně modrý spídr vykroužil nad přistávací plochou elegantní osmičku a pak měkce dosedl do neosvětleného kruhu.
Palác lorda Vadera, postavený na místě bývalého Chrámu rytířů Jedi, rozhodně nebyl místem, kam by lidé chodili na návštěvu. Nezvaný host v tmavém plášti se však zřejmě rozhodl nepsaný zákon ignorovat.
Dvojice noghrijských strážných zpozorněla. Pak jeden z nich nenápadně zavětřil a pokýval hlavou.
„Paní počká. Ne dlouho,“ zavolal hrdelním hlasem.
„Dobrý večer, pánové,“ ozvalo se v odpověď a lady Alisbeth na nebezpečné tvory přátelsky zamávala.
Jeden z nich se otočil a zmizel ve vstupních dveřích. Druhý chvíli váhal, ale pak popošel k princezně, mrkl na ni žlutým okem a řekl: „Dobře že tady. Pán radost.“
Když se však v bráně objevila temná silueta sithského lorda, zdálo se, že pán nadšení svého služebníka v žádném případě nesdílí.
„Neměla jste sem jezdit,“ zavrčel místo pozdravu. „Co chcete?“
„Promluvit si,“ usmála se princezna. „Víte, je spousta věcí, které bych vám chtěla.“
„Mám naspěch.“
„Nezdržím vás dlouho. Udělal jste pro mě hodně dobrého. Ráda bych vám poděkovala.“
„Není zač. Ještě něco?“
„Lorde Vadere, takto nemůžete mluvit s dámou,“ ozval se za ním kovový hlas. „Myslím, že byste měl…“
„Tvůj úkol je u konce, K9,“ řekl Darth Vader. „Doprovodíš princeznu zpět a ohlásíš se císaři.“
„Jistě, pane,“ uklonil se zlatý droid a odkráčel k zaparkovanému spídru. Zdálo se, že se mu znatelně ulevilo.
„A vy byste měla jet také,“ obrátil se sithský lord k princezně. „Sir Roderik vás jistě očekává.“
„Sir Roderik odjel na Elbu. Musí se účastnit rodinné rady. Dovedete si představit, jak teď Willabyové šílí. Jejich jediný syn bude králem a nikdo nic nevěděl! A navíc musí ještě zařídit pár věcí ohledně pohřbu mého ubohého strýce. Je to hrozné. Přesto I za to jsem vám chtěla poděkovat.“
„Vaše rodinné záležitosti mě nezajímají. Proč jste nejela s ním?“
„Byla jsem velmi rozrušená,“ prohlásila Alisbeth klidně. „Jsem křehká princezna. V takovém stavu bych rozhodně nemohla cestovat. On to zvládne a bude se cítit dobře, protože se na něj mohu spolehnout.“
„Myslel jsem, že se nemůžete dočkat svatební noci. Cožpak vy ho nemilujete?“
„Bude z něj dobrý manžel a skvělý král,“ odpověděla rychle. „Lépe jste mi opravdu vybrat nemohl. Mimochodem, myslíte, že bych mohla dostat zpátky svého droida?“
„Promiňte. Zapomněl jsem.“ Lord Vader pokynul jednomu ze strážců. „Je to zajímavé stvoření. Nikdy jsem podobného neviděl.“
„Protože jsem si jej vyrobila sama, když mi bylo deset.“
„A co znamená označení TT? Tradiční technologie?“
„Tři tykadla. Má vysunovací oči a dokáže vidět i za roh, třebaže přitom občas přijde k úrazu. Měl to být můj společník na cestě po neznámých světech. Člověk sní o spoustě věcí, když je malý. Někdy bych si ta léta přála vrátit zpátky. Poslední dobou se mi zdá, že mám spoustu povinností a nikoho příliš nezajímá, co bych si přála doopravdy. S vámi jsem měla pocit, že mi rozumíte. Asi byste měl vědět.“
„Má paní!“ zaznělo ode dveří. „Jsem tak rád!“ Droid TT radostně zablikal modrými senzory, pak se otočil k sithskému lordovi, ukázal na něj jednou ze čtyř stříbrných končetin a řekl obviňujícím hlasem: „To je ten surovec, který mi z paměti vymazal spoustu cenných informací!“
„Takový už je život, TýTý,“ přikývla princezna. „Jak ale můžeš vědět, že byly cenné, když si je nepamatuješ?“ Droid se zamyslel a princezna Betty se usmála. „Takže kde jsme to přestali?“
„Měla byste jít.“
„Ano. Jistě. Na shledanou, sire Darthe.“
„Sbohem.“
Díval se za nimi, dokud nedošli k modrému spídru a nenastoupili dovnitř.
Zakázal si čehokoliv litovat.
Udělal jen to, co musel.
Není jiné cesty.
Bude žít sám.
Otočil se, aby se vrátil ke svým povinnostem. A pokusil se zapomenout.
V té chvíli se ozval výbuch.
Ze zadní část spídru, kde ústil odvod plynů z motoru, vyšlehl plamen a vzápětí odtamtud vyletěl utržený kus trubky.
Pak se pomalu otevřely dveře s kouřovými skly a Darth Vader zaslechl zevnitř nezaměnitelný hlas. „Zatracená cizozemská technologie! Tady se člověk nemůže na nic spolehnout!“
„Buďte bez obav, má paní. Hned to uhasím.“ Na ta slova se ven vysoukal čtyřruký TT s příručním hasícím přístrojem a znalecky začal postřikovat zadní část spídru pěnou. „Co to jen mohlo být?“
„Vím já? Něco s palivem. Přestaň, TýTý, nebo budeme ke všemu ještě sušit motor.“
„Jistě. Raději nechoďte blíž, lorde Vadere. Může to být nebezpečné.“
Zdálo se, že jej sithský lord neposlouchá. Opatrně otevřel druhé dveře a naklonil se dovnitř.
„Jste v pořádku, princezno?“
„Ale ano.“ Lady Alisbeth si rozepnula tmavomodrý plášť a vyhrnula rukávy vyšívaných šatů. „Nemusíte mít obavy. Všechno, co mohlo shořet, už nejspíš shořelo.“ Vystoupila ven a opatrně odklopila kouřící kapotu. „Není to tak zlé. Myslím, že to dokážu opravit.“
„Pomohu vám.“
„To nebude třeba. Nechci vás zdržovat, tohle bude trvat nejméně hodinu. A já stejně nemám co na práci.“ Princezna se otočila a kývla na čtyřrukého droida. „Bude to chtít rukavice, TýTý. Vypadá to, že jsem si pořídila pěkný krám. Ale zdál se v pořádku a navíc měl naprosto jedinečnou barvu.“
„Promiňte, má paní,“ ozval se hlas protokolárního droida K9, kterému se nakonec také podařilo vylézt z blankytně modrého spídru. „To, co děláte, je nepřípustné. Dáma v nesnázích by nikdy neměla odmítnout pomoc gentlemana.“
Princezna Betty se navzdory smutku v očích neubránila úsměvu. „Ne? A proč ne?“
„Protože tím uvádíte přítomného gentlemana ve zmatek. Musíte myslet na ostatní dámy, které mohou pomoc šlechetného muže opravdu potřebovat. Vůbec nejlepší by bylo, kdybyste si vy a lord Vader šli prohlédnout palác a my se zatím pokusíme závadu odstranit. Dám vám vědět, až budeme hotovi.“
„Ne, K9,“ řekl Darth Vader pomalu. „Až budete hotovi, počkáš tady. A vy dva,“ otočil se k noghrijským strážným, „mi ručíte za to, že se dnes ani zítra dovnitř nedostane žádný další nevítaný host. Ani kdyby to byl samotný císař.“
Pak se otočil k princezně a natáhl ruku v černé rukavici. „Půjdeme, má paní.“
„Je mi líto, ale –“
„Nemáte jinou možnost,“ řekl klidně a ona poznala, že se pod maskou usmívá. „Stojíte sama na prahu mého domu a nikdo vás neviděl přijíždět. Vaše místo je po mém boku. A já vás nenechám znovu odejít. Váš čtyřruký přítel odešle zprávu do paláce, ať vás v nejbližších dnech nečekají. Musela jste odjet ve věci nejvyššího státního zájmu.“
„Nejvyššího státního zájmu?“
„Přirozeně. Protože pokud mne odmítnete, postarám se, aby z celé Elby nezůstal kámen na kameni.“
„To byste udělal?“ zvedla lady Alisbeth obočí. „Jste velmi neobvyklý muž, lorde Vadere. Myslím, že takový projev náklonnosti nemohu odmítnout.“
Pak se zlehka opřela o nabízenou pravici a odvážně vykročila do nitra temného paláce.

„Co myslíš, že bude dál?“ řekl kovovým hlasem K9, když se vstupní dveře znovu neprodyšně uzavřely.
„Nevím. K analýze takových situací jsem nebyl naprogramován,“ odpověděl TT a jednou končetinou začal opatrně šťourat do motoru. „Přesto myslím, že bychom o posledních událostech neměli nikomu podávat informace.“
„Souhlasím.“
„To jsem rád. Teď už bude všechno v pořádku. Že to ale trvalo! Myslel jsem, že nás tvůj pán opravdu nechá odjet. Jenom by mě zajímalo, jak tohle udělal.“ Čtyřruký droid ukázal na roztrženou palivovou nádrž. „Kdyby třeba vysunul startovací kabel, pochopím to. To je normální telekineze a princezna Betty to umí také. Ale podívat se zdálky na spídr a nechat v něm vybuchnout palivo. Tvůj pán je skutečně třída.“
„To nebyl on,“ odpověděl K9 a rozpačitě se zadíval do země. „To...já.“
„Ty?!!“
„Bylo mi ho hrozně líto,“ řekl kajícně zlatý amorek. „Nedovedeš si představit, jak moc je osamělý. Víš, on se asi zamiloval, jenomže na něco takového není naprogramován. Nevěděl si s tím rady. Tak to raději vzdal na samém začátku. A byl kvůli tomu hrozně nešťastný. Neměl jsem jinou možnost. Potřeboval jen trochu postrčit správným směrem. V některých věcech je stále jako malé dítě. A tak jsem mu musel trochu pomoci.“
„A jak jsi způsobil tu explozi?“
Protokolární droid opatrně odsunul část svého hrudního plátu. Na pravé straně bylo u droidů tohoto typu obvykle místo pro záložní baterie. Teď tam však stála velká láhev s obrázkem muže s hůlkou ve starodávné přilbě astronauta a nápisem Keep heavenwalking.
Byla prázdná.
„Daroval mi ji dnes dopoledne sir Roderik,“ začal nesměle. „Když byl ještě tady, hovořili jsme spolu mnohokrát o elbských zvycích a on se zmínil o tom, že žádný elbský gentleman nechodí ven bez patřičné zásoby neobvyklé tekutiny jménem Johny Heavenwalker. Obsahuje poměrně velké množství lihu, který velice rychle hoří.A tak jsem ji zkusil nalít do vaší nádrže. Nevěděl jsem přesně, co to udělá, ale potřeboval jsem vás zastavit za každou cenu.“
„A málem se ti podařilo nás vyhodit do povětří.“ Čtyřruký droid popošel k zlatému K9 a uznale jej poklepal po rameni. „Jsi správný chlapík. Opravdu. Udělal jsi to moc dobře.“
„A myslíš, že oni dva…“
„Tím jsem si jist.“
„Víš asi bys měl vědět, že můj pán není zrovna krasavec.“
„Tím se nemusíš trápit. Princezna ví od samého začátku, jak vypadá. Hned první večer se jí podařilo napíchnout síťovou jednotku samotného císaře a vyhrabat tam nějaké staré záznamy. Řekla mi, že se jí lord Vader líbí přesně takový, jaký je. Mají hodně společného. Nemyslím, že by spolu uprchli na druhý konec galaxie, na to jsou oba příliš zodpovědní. Přesto mohou být šťastní.“
„A sir Roderik?“
„Král na Elbě má spoustu povinností a sir Roderik se pro tu roli hodí dokonale. Ono mu vedle lady Alisbeth nebude tak zle. Dostal to nejlepší, co mohl dostat. Princezna jej má ráda jako staršího bratra a on je velmi zdrženlivý muž. Moc bych nedal za to, že následujících dvacet let bude každou noc spát jako nemluvňátko a přitom bude přesvědčen, že tráví s milovanou princeznou hodiny plné vášně. Ona je v takových věcech opravdu dobrá. Lidé jako sir Roderik si myslí to, co ona chce, aby si mysleli.“
„A není to tak trochu podvod?“
„Možná,“ opáčil čtyřruký droid lehkomyslně. „Ale sen je někdy mnohem lepší než skutečnost. Takhle budou spokojení všichni.“
„To je dobře. Jsem rád, když mohu být užitečný.“
„Myslím, že bys měl lorda Vadera požádat, aby tě ponechal ve svých službách. Mohli bychom se pak vídat častěji.“
„Ty myslíš, že dnešní nocí všechno neskončí?“
„Kdepak, příteli,“ řekl TT a znovu se sklonil k práci. „Tohle je teprve začátek. Ale zařídili jsme to skvěle, nebo ne? Představ si,“ zablikal modrými senzory a opatrně vytáhl poškozené čerpadlo, „že někde daleko v galaxii jsou světy, kde lidé vůbec nemají někoho jako ty nebo já. Opravdu by mě zajímalo, jak se bez osobního elektronického přítele vůbec dokáží zamilovat!“

A čtyřruký TT měl pravdu.
Když po deseti dnech princezna Betty konečně opouštěla Coruscant, věděli už oba droidi, že se neloučí nadlouho.
Dohoda mezi Elbou a Impériem byla potvrzena. A protože lady Alisbeth zůstala z elbské královské rodiny poslední, bylo třeba podepřít smlouvu jinou formou příbuzenského svazku.
Adopcí.
A tak se lord Darth Vader stal o pár týdnů později královniným milovaným synovcem a ochráncem elbské monarchie.
Hodně lidí se tehdy domnívalo, že lady Alisbeth učinila kozla zahradníkem. Avšak mýlili se. Nedlouho potom získal lord Vader odměnou za věrné služby od císaře veškeré pravomoci týkající se systému Elba. Do roka se daně odváděné bohatou monarchií k velké nelibosti velkovezíra Pestageho snížily na čtvrtinu, zisky Elbanů ze zahraničního obchodu se zdvojnásobily a obranyschopnost zapadlého systému byla radikálně posílena. Elba pod dohledem sithského lorda nebývale rozkvétala a nikdy se jí ani vzdáleně nedotkly konflikty, které v těch dobách zmítaly celou galaxií.
Lord Darth Vader byl na Elbě častým hostem a místní obyvatelé si milovaného královnina synovce hluboce vážili. Královna mu dokonce darovala jeden ze svých hradů, pevnost Mon Chester, a trávila v jeho společnosti dlouhé hodiny.
Manželství královského páru bylo – a je – nadobyčej šťastné. Dvojici se postupně narodily čtyři potomci – korunní princezna Annie a princové Rod, Kin a nejmladší D’Art, pojmenovaný po královnině milovaném synovci. Všechny děti byly plavé a modrooké jako jejich matka. Stejně jako ona si velmi oblíbily podivného strýčka Dartha a on, jindy tak rezervovaný, dokázal ke všeobecnému údivu sdílet jejich radosti i dětská tajemství.
Když byla zničena druhá Hvězda smrti, nechal král Roderik vyhlásit na Elbě státní smutek a královna smrti svého milovaného synovce upřímně želela.
Povídá se, že duch lorda Vadera se dodnes zjevuje v pevnosti Mon Chester. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Každý ví, že třebaže ne původem, srdcem byl sir Darth dozajista pravý syn Elby, který zaživa i po smrti ctí tradici a chová se jako správný gentleman.
Po pádu Prvního galaktického impéria se systém Elba osamostatnil. Vzdálená, ale dokonale soběstačná monarchie si ve vleklých válkách dokázala udržet neutralitu a v současné době je místem, kde znesvářené strany mohou bez obav vést jednání. Sympatický a moudrý král Elby přitom slouží jako zprostředkovatel. A třebaže trvalý mír v galaxii je dosud jen vzdáleným snem, nevzdává se dobrý sir Roderik naděje na lepší budoucnost.
Život na Elbě se za posledních dvacet let v mnohém změnil. Avšak největších změn dostál přístup lidí k cizincům. Návštěvník z jiné části galaxie už není považován za podivné a neobvyklé individuum a ti nejosvícenější Elbané dokonce čas od času dokáží s cizinci prohodit několik zdvořilých slov.
Ano, Elba se otvírá novým poznatkům i novým myšlenkám. A tak nikoho příliš nepřekvapilo, když letos v létě princové Kin a Rod po ukončení povinného studia úspěšně složili vstupní testy na Akademii kdesi na opačném konci galaxie.
Jméno ředitele té cizozemské školy by se do elbského nářečí dalo přeložit jako „Ten, kdo se prochází po obloze“.
Nápadně se podobá jménu Johnyho Heavenwalkera, výrobce jedinečného pití a zakladatele Královské lihovarnické společnosti. To vedlo konzervativní Elbany k doměnce, že se oba princové vydali do světa, aby poznali nové výrobní postupy a technologie tradiční výroby destilátů. Úvahy o tom, co asi pijí gentlemani v daleké galaxii, se tak staly na několik příštích let vedle počasí skvělým námětem ke konverzaci.
Vy i já možná tušíte, že pravda bude někde jinde.
Královna Alisbeth však dobrým elbským poddaným jejich přesvědčení nevyvrací.