II.

„Vedeš si dobře, příteli.“
Jako už tolikrát předtím klečel Darth Vader před holografickým obrazem svého mistra. Tentokrát však poslouchal jen na půl ucha. Dokonce se nemohl ubránit pocitu, že zrovna dnes večer by mu císař mohl dát pokoj.
„Mám pro tebe úkol. Právě přivezli zajatce. Ten člověk se odvážil špehovat přímo v mém paláci. Chci, abys osobně vedl jeho výslech.“
„Promiňte, můj pane,“ ozval se kovový hlas protokolárního droida K9. „Lord Vader má dnes v šest hodin romantickou večeři při svíčkách.“
Klečící válečník neřekl nic. Ještě předevčírem by svého elektronického mentora poslal ke všem čertům i s romantickou večeří a byl by vděčný za jakoukoliv příležitost vyhnout se oficiálním povinnostem i ošklivé lady Alisbeth.
Dnes tomu však bylo jinak.
Pochopitelně by to nikdy nikomu nepřiznal, ale on se na tu večeři dokonce těšil!
„Tvá krásná nevěsta může protentokrát počkat,“ rozhodl císař. „Myslím, že si od ní rád odpočineš.“
Darth Vader si v duchu povzdechl. Těžko by bylo vysvětlovat mistrovi, že si naopak docela dobře odpočine – s ní.
„Jistě, můj pane,“ řekl však, jako by mu na tom vůbec nezáleželo.
Bylo teprve něco po páté odpoledne a pokud si pospíší, může se pro lady Alisbeth zastavit později. Mohl by k ní poslat zlatého K9 se vzkazem, aby věděla, že na schůzku nezapomněl. Nepochyboval však o tom, že protokolární droid hlásí císaři každý jeho pohyb. Nevadilo mu to. Avšak nikdo nemusí vědět, že rozhovor s ošklivou, ale chytrou princeznou je pro něj po letech osamění vlastně docela dobrá zábava. Nevídáno o jednu večeři! Na to, aby s ní mohl mluvit, budou mít celý život.

„Myslím, že už nepřijde. Měla byste si jít odpočinout, má paní.“
„Nemějte obavy, sire Roderiku. Lord Vader určitě přijde.“
Lady Alisbeth se zálibně usmála. Zrcadlo ve stříbrném rámu jí úsměv vrátilo. Dnes měla na sobě tvídový kostým z těžké látky, ve kterém vypadala jako paní učitelka v důchodu, a zelený klobouček se dvěma péry.
„Dělám si o vás starosti,“ řekl sir Roderik a pohlédl na ni hnědýma očima věrného bernardýna. „Je tu něco, co by měl váš nastávající vědět. Opravdu nechcete - “
„Ne, sire Roderiku. Všechno má svůj čas. Řeknu mu to – ale později.“
„Jak si přejete. Napadlo mě ještě… Máte tady připojení na Síť. Nechcete se podívat do bezpečnostního systému paláce? Pokud je tady, můžete snadno zjistit, proč se opozdil.“
„Výborný nápad,“ usmála se lady Alisbeth. „Jste skutečný poklad, příteli.“
Sir Roderik hrdě vypjal hruď a odkráčel na své místo před dveřmi do princezniných komnat. Byl rád, že teď bude lady Alisbeth přemýšlet o něčem jiném než o chystané svatbě, a jak ji znal, vydrží jí tahle zábava přinejmenším do půlnoci.
Mýlil se.
Ani ne po dvou hodinách se najednou rozletěly dveře.
„Sire Roderiku,“ promluvila lady Alisbeth, bílá jako stěna. „Máme tady vážný problém.“

* * *

„Tvrdíte, že jste loajální občan, nejste si vědom žádného porušení zákona a měl jste v úmyslu ucházet se o místo správce v servisním centru.“
„Ano, pane.“
Štíhlý, pohyblivý muž s tmavými vlasy a chytrýma očima se snažil nedat najevo obavy. Neúspěšně. Nebylo divu. Skutečnost, že jej odvlekli do jedné ze zvukotěsných místností pod imperiálním palácem, připoutali k polohovacímu křeslu a k jeho hlavě umístili obrovskou levitující kouli s množstvích nepěkně vyhlížejících končetin, by dokázala vyvést z rovnováhy i mnohem otrlejší povahy.
„A nenapadá vás nic, čím byste svou výpověď doplnil?“
„Ne, pane.“
„Výborně. To je všechno.“ Lord Vader pokynul dvěma noghrijským strážným. „Odvažte tady pána. Víc vědět nepotřebuji.“
Překvapeně na sebe pohlédli, ale poslechli bez váhání.
Muž zvedl hlavu a nevěřícně si sithského lorda změřil. Takový obrat nečekal.
„Omlouvám se za způsobené nesnáze,“ řekl lord Vader klidně. „Nemusíte mít obavy. Osobně informuji vaši rodinu a postarám se, aby tímto incidentem nijak neutrpěla.“
„Takže... jsem volný?“
„Bohužel ne.“ Sithský lord se obrátil k strážným. „Mám ještě nějakou práci. Až odejdu, zabijte ho. A postarejte se, aby jeho tělo neslo známky důkladného vyšetřování.“
„Ale já jsem nevinný!“
„O tom není sporu.“ Darth Vader bezmocně pokrčil rameny. Ve skutečnosti věděl naprosto spolehlivě, že ten nešťastník nemluví pravdu. Avšak jeho intuice měla své hranice. Dokázal vnímat pocity, ne číst myšlenky. „Potíž je v tom, že císař si myslí něco jiného. A já vaši nevinu musím něčím podepřít. Pochopitelně bych mohl vyzkoušet některé pro vás velmi nepříjemné způsoby, abych zjistil pravdu. Budu k vám však upřímný – i kdyby se vám podařilo výslech přežít a přesvědčit mě, že jste skutečně nevinný, je pravděpodobné, že vás stejně budeme muset zabít, protože nechat vás žít by bylo příliš kruté. Rozhodl jsem se jen ušetřit sobě čas a vám bolest. Víc pro vás bohužel udělat nemohu.“
Otočil se a zamířil k východu. Ve dveřích se ještě otočil.
„A vy dva nezapomeňte, že jej máte nejdříve zabít a až potom mučit. Pokud to zase popletete, nechám vás převelet k Hvězdné pěchotě!“
Strážní na sebe pohlédli. Ano, tohle bylo skutečně ďábelské.
Muž sebou zazmítal. „Počkejte! Nechoďte pryč! Lhal jsem! Řeknu všechno, jen mě tady nenechávejte!“
„To je rozumné,“ pochválil jej sithský lord. „Alternativní metody mají něco do sebe. Nikdy bych neřekl, co dokáže několik laskavých slov.“

* * *

Do imperiálního paláce dorazil chvíli před desátou večer.
Snažil se vyřídit vše co nejrychleji, ale co měl dělat, když ten nešťastník ze sebe dobrovolně a bez donucení chrlil jednu informaci za druhou? Záznam bude mít nejméně sto dvacet standardních stran. Sto dvacet stran vesměs bezvýznamných údajů, které bude muset císař přečíst a analyzovat. Při té představě se Darth Vader stěží ubránil úsměvu. Ne, mistr si v žádném případě nemůže stěžovat, že by se jeho učedník vyhýbal svým povinnostem.
Bylo už pozdě. Přesto věděl určitě, že lady Alisbeth na něj počká. Nakonec, co jiného jí zbývalo? Měl pro ni dokonce dárek. Tentokrát to byl těžký odlitek feronu, vzácného kovu jedinečných vlastností, který se výborně hodil k výrobě atypických součástek. Někdo jako princezna takovou věc dozajista ocení.
V chodbě vedoucí ke komnatám lady Alisbeth narazil na čtyřrukého droida TT a jednu z princezniných nápadně hezkých služebných v modrých šatech. Společně nesli něco, co vypadalo jako pytel se špinavým prádlem.
Dívka okamžitě ustoupila ke stěně a hluboce se uklonila, avšak TT na sithského lorda přátelsky zablikal třemi modrými senzory. „Dobrý večer,“ řekl příjemným mužským hlasem. „Jsem rád, že vás vidím, lorde Vadere. Rád bych vás požádal o laskavost. Princezna Betty se právě koupe. Mohl byste se prosím na chvíli posadit v přijímacím pokoji? Já se hned vrátím a ohlásím vás.“
„To nebude třeba. Řekněte jí jen, ať to s tím koupáním moc nepřehání. Zastavím se pro ni za půl hodiny.“
„Jistě, pane.“ Droid se elegantně uklonil. „Víte, lady Alisbeth se teď koupe téměř pořád. Myslím, že to nějak souvisí s vaším zásnubním darem. A také nás poslala do prádelny, ačkoliv jsou všechny její šaty naprosto čisté. Mám obavy, aby se nám z toho nevyvinula nějaká neuróza,“ pronesl snaživě k zádům lorda Vadera. Když se nedočkal odpovědi, shýbl se a znovu zvedl pytel.
Čekali, dokud dunění těžkých kroků neutichlo. Pak se TT obrátil na svou společnici. „Myslím, že bychom měli jít. A hodně rychle.“
„Ano,“ souhlasila dívka. „Tohle bylo fakt o fous. Byl jsi skvělý, TýTý. Dokážeš lhát tak, že bych ti málem uvěřila i já.“

* * *

Zvedl ruku a dveře se neslyšně otevřely. Několik jednoduše vybavených pokojů v centrální části paláce používal Darth Vader jen zřídka. Dával přednost soukromí bez všudypřítomných kamer – a bez lidí.
Tahle půlhodina mu přišla vhod. Měl pocit, že něco není úplně v pořádku, a potřeboval zjistit, co to je. Připadal si jako člověk, který se dívá na třírozměrný obraz, vidí změť barev a čar a musí najít správný úhel pohledu, aby dokázal spatřit ukryté tajemství. Zavřel oči a nechal myšlenky plynout.
Okamžitě si vybavil překvapené tváře noghrijských strážců, když je poslal odvázat toho nešťastného špeha. Nelítostní, slepě oddaní tvorové zvyklí zabíjet. Měl by jich pár postavit ke komnatám princezny Betty. Ten směšný Roderik lord Willaby je možná odvážný, ale skutečný boj zná nejspíš jen z vyprávění. Jak je možné, že je jí tak oddán? Senátor i velvyslanec ji bez výčitek odepsali. Klidně by ji nechali zabít. Způsobil to strach z císaře anebo je v tom něco víc? Nedali jí ani pořádný doprovod. Její odjezd na okružní výlet po Coruscantu viděla spousta lidí, kteří se dobře bavili, protože ošklivá Alisbeth musela odstartovat bez ženicha. Nikdo nevěděl, že se k ní on sám přidal později.
Naopak.
Každý věděl, že princezna je sama na zdánlivě nevyzbrojené lodi. Bylo snadné ji zabít…
Veden náhlým popudem se posadil za terminál a stiskl tlačítko. Přístroj několikrát zablikal a místnost zalilo bledé světlo.
Nejspíš je to hloupost, ale bude lepší přesvědčit se, jestli je princezna v pořádku.
Do bezpečnostního systému imperiálního paláce mělo přístup pouze několik vybraných lidí. Darth Vader k nim pochopitelně nepatřil. To ovšem neznamenalo, že jeho výhod čas od času nedokázal využít.
Komnaty princezny Betty nebylo těžké najít. Strážný před vstupem, prázdný přijímací pokoj, salonek a ložnice...
Vida, on tady čeká a Alisbeth si zatím klidně spí! Ta růžová věc, kterou má na sobě, je opravdu něco příšerného. A v koutě ložnice stojí stříbrný TT, jako by neměl nic jiného na práci.
Najednou obraz neznatelně zapraskal. Kdokoliv jiný by to přešel jako poruchu přenosu, on sám ale rázem věděl, jak se věci mají. Dívá se na smyčku! Jak jinak? Pro lady Alisbeth s mimořádným talentem pro vše, co nějak souviselo s technikou, musela být hračka obelstít kamerový systém. Zvlášť když jí někdo předtím krok po kroku ukázal, jak na to! Musí ji vidět. Teď hned.

* * *

Strážný v modré uniformě se mu pokusil zastoupit cestu. Odstrčil jej a vešel dovnitř. Nikdo tam nebyl, jen z koupelny zazníval zvuk tekoucí vody.
„Promiňte, pane, ale tam opravdu nemůžete..“ snažil se jej zastavit očividně vyplašený mladík z elbské domobrany. „Počkejte prosím venku. Pamatujte na dobré vychování. A navíc.. princezna mi přísně zakázala, abych sem kohokoliv pouštěl. Nechoďte tam nebo... nebo byste mohl být velmi nepříjemně překvapen.“
Na okamžik zaváhal.
Ten chlapec měl bezesporu pravdu. Poslední, o co sithský lord stál, bylo vidět tlustou princeznu Betty bez šatů. Jenomže něco mu říkalo, že by prostě měl ty dveře otevřít.
„Zmiz odtud,“ obořil se na mladíka. Strážný vzal okamžitě nohy na ramena.
Pak natáhl ruku, zhluboka se nadechl a vzal za kliku.
První, co ucítil, byla jemná, nevtíravá vůně. Místnost byla plná páry. Horká voda přitékala z kohoutku do vany ve tvaru mušle a opět odtékala pootevřeným pojistným otvorem. Ve vaně plavaly okvětní plátky růží. Dokonalá koupel pro princeznu.
Až na to, že princezna byla pryč.

* * *

„Já opravdu nic nevím, pane!“
Situace se nedala nazvat jinak než zoufalou. Mladý elbský voják už dávno nepočítal, kolikrát jeho tělo narazilo na tvrdou stěnu. Bolest však nebyla ani zdaleka tím nejhorším. Ve způsobu, jakým s ním ten černý ďábel zacházel, bylo něco... nepřirozeného.
Nikdo z Elby nikdy nepochyboval o existenci duchů, skřítků, strašidel či kouzel a čar. Jenomže něco jiného je věřit a něco jiného zažít takovou věc na vlastní kůži.
Mladík podvědomě zavřel oči. Nějaká strašlivá síla jej znovu zvedla vzhůru, ale tentokrát s ním neudeřila o stěnu.
„Zeptám se naposledy – kde je tvá paní?“
„Ona.. se mi nesvěřuje. Nevím, kam šla. Opravdu to nevím!“
„Jak chceš!“
Vzápětí se mladý voják začal otáčet kolem své osy. A točil se stále rychleji, třebaže člověk, který měl tohle všechno očividně na svědomí, stál v opačném rohu místnosti a jen takřka neznatelně pohyboval pravou rukou. To bylo více, než dokázal mladý muž z Elby psychicky snést. Těžko bychom mohli nešťastnému strážci vyčítat nedostatek loajality. Stejně jako kterýkoliv z vojáků princezny Betty by za ni bez jediného slova rád padl v boji. Ale stavět se na odpor někomu, kdo zjevně ovládá magii, je bláznovství. Raději ani nemyslet, v co všechno by jej mohl ten šílený čaroděj v černém proměnit!
Když se pak svět konečně zastavil a bledý mladík tvrdě dopadl na zem, zvedl ruku na znamení, že se vzdává.
„Já… opravdu.. nevím, kde je teď. Ani ne před hodinou jsme dostali rozkaz přijít sem. Princezna byla připravená k odjezdu. Měli jsme ji doprovázet, ale ona řekla, jestli by tu jeden z nás nemohl zůstat. Přihlásil jsem se a ona mě poprosila, abych každého poslal pryč, ať přijde až ráno. I.. vás. A pokud půjdete dovnitř, abych se pokusil zmizet. Jenomže jsem nebyl dost rychlý...“
„K odjezdu? Její loď, pokud vím, ještě není opravena.“
„Ale ona nejede do Města, pane. Sir Roderik přikázal připravit cestovní koráb.“
„Kdy odešli?“
„Není to dlouho. Ani ne půl hodiny…“
Zatraceně, musel se s nimi těsně minout!
To děvče a droid, které potkal, o všem věděli. Proto měl pocit, že něco není v pořádku.
Proč se ale pokouší utéct? Možná jí hrozí nebezpečí!
Darth Vader překročil ležícího strážce a zvedl ze stolu malý komunikátor. Elektronický vychovatel K9 by z něj měl zcela jistě radost. První povinností rytíře je přece pomáhat dámám v nesnázích!

* * *

Běželi dlouhou chodbou. Sir Roderik, který jim přišel naproti, je ujistil, že už to není daleko. A skutečně, za pár okamžiků již za prosklenou stěnou spatřili osvětlený přistávací kruh. V něm stál připraven elbský koráb, solidní, pevná a stabilní loď, jaké může člověk jinde v galaxii spatřit pouze zřídka. Měl tradiční tmavě modrou barvu a na křídlech emblém královské rodiny. Můstek byl spuštěn. Ještě posledních pár kroků a…
U východu z paláce se náhle něco pohnulo. Ozval se povel a vzápětí jim cestu zastoupila jednotka vojáků v bílých přilbách.
Příliš pozdě!

* * *

Spěchal.
Těch několik málo lidí, které potkal na chodbách paláce, se mu rychle klidilo z cesty.
Něco nebylo v pořádku.
Přesto se mu namísto představy nebezpečí začaly vybavovat naprosto nesouvislé věci. Afektovaná, na první pohled hloupá a nezajímavá princezna, která přesně ví, kde jsou ukryty kamery bezpečnostního systému. Žena, která je tlustá, neohrabaná a chromá. A jejíž ruce jsou dost obratné na to, aby mohly opravit elektronické čidlo, a dost silné k tomu, aby dokázaly ovládat tradiční zbraně nebo bez potíží zvedly urostlého strážce. Nervózní a ustrašená myš, která si tváří v tvář nebezpečí dokáže zachovat chladnou hlavu a kterou za celý den neviděl, že by si třeba jen mimoděk okusovala nehty.
Jak se blížil k místu, odkud měl elbský koráb odstartovat, přicházely mu na mysl další nesrovnalosti. Nikdy nevychází bez pokrývky hlavy a mnoha vrstev oblečení. Klidně si při koupání zpívá o tom, jak je ošklivá. A takřka slepá bravurně řídí loď…
Jak je možné, že si tohle neuvědomil dřív?
U východu z paláce stál vyděšený hlouček elbských vojáků a několika princezniných dam obklopený strážnými v bílých uniformách.
„Princezna Alisbeth zmizela, pane,“ informoval jej okamžitě velitel. „Není na lodi ani nikde jinde v paláci a oni,“ pokynul rukou s automatickou zbraní k elbské družině, „o ní prý nic nevědí.“
„Tím bych si nebyl tak jist,“ řekl Darth Vader a jeho hlas byl hluboký a temný jako zimní noc. „Někdo z nich si určitě vzpomene. Sire Roderiku, jak je možné, že jste nechal svou paní bez ochrany?“
Poručík v modré uniformě se hrdě napřímil. „Poslouchám rozkazy, pane.“
„A kde je vaše krásná princezna Betty teď?“
„Do toho vám nic není, pane. Asi nebudete dost čestný na to, abyste se se mnou utkal na stejné zbraně, nebo se snad mýlím?“ řekl sir Roderik lehkým konverzačním tónem.
„Nemýlíte se. Na to, abych vás zabil, žádnou zbraň nepotřebuji.“
Když se pohnul, muži v bílých uniformách mu okamžitě uvolnili cestu. Tento oddíl nebyl vytvořen z klonů a obyčejní vojáci se v přítomnosti lorda Vadera cítili stejně stísněně jako kdokoliv jiný.
„Varuji vás,“ protestoval sir Roderik. „Pokud se komukoliv z mých lidí něco stane, zodpovíte si to…“
Pak se kolem jeho hrdla sevřela kovová ruka sithského lorda.
„Měl byste si vzpomenout, poručíku,“ uslyšel ještě, zatímco jej nepředstavitelná síla zvedala ze země. „Princezna Alisbeth je moje snoubenka a pokud jste jí nějak ublížil –“
„Přestaňte!“
Ten hlas byl nezaměnitelný. Příjemný, sametový alt, který se k ošklivé princezně Betty vlastně vůbec nehodil. Nebylo těžké ji poznat.
V pětici půvabných dam zářila jako diamant pohozený v kamení. Na dívku byla dost vysoká. Jednoduché modré šaty zdobené stříbrem dávaly vyniknout vznosné postavě ve tvaru přesýpacích hodin s plnými ňadry, štíhlým pasem a dlouhýma nohama. Husté vlasy barvy dozrávající pšenice jí v měkkých vlnách padaly na ramena a sahaly bezmála k pasu, tmavomodré oči s dlouhými řasami byly živé a vnímavé a broskvově hebké tváře s malými dolíčky napovídaly, že tahle žena nemá nikdy daleko k úsměvu.
Teď se však nesmála.
„Pusťte jej. Okamžitě.“ Třebaže vůbec nezvýšila hlas, pocítil Darth Vader podivné nutkání poslechnout. „Ta, kterou hledáte, neexistuje. Alisbeth LaRoy jsem já.“
Jejich pohledy se na okamžik setkaly.
Poslední kousek skládačky zapadl na své místo.
„Jaké překvapení,“ opáčil klidně. „Můžete prosit za jeho život, princezno. A já vám možná vyhovím.“
Zaváhala jen okamžik.
„Mohl byste prosím pustit toho ubohého muže, lorde Vadere? Ničím se neprovinil, poslouchal jen moje rozkazy.“
„Jistě, má paní.“ Bezvládné tělo sira Roderika dopadlo na zem.
Pak se lord Vader obrátil k veliteli palácové stráže „Družinu lady Alisbeth předáte velvyslanci z Elby. Princezna je už nebude potřebovat. Tohoto muže,“ Darth Vader se špičkou boty dotkl ležícího poručíka, „dopravíte do mého paláce. Promluvím si s ním později. A vy, paní, mne doprovodíte do svých komnat. Myslím, že mi máte co vysvětlovat.“
Lady Alisbeth se zhluboka nadechla. „Nemáte žádné právo –“
„Nemluvte mi tu o právu, princezno. Mohu dát vaše lidi postřílet a vás nechat odvést násilím. Půjdeme?“
Neodpověděla. Elegantním, nenuceným pohybem si nadzvedla dlouhou sukni, s okázalým nezájmem přehlédla nabízenou ruku v černé rukavici a vykročila dlouhou chodbou zpátky do paláce. Když míjela ležícího sira Roderika, usmála se. „Děkuji vám, příteli,“ řekla klidným, laskavým hlasem. „Nemějte strach. Všechno bude v pořádku.“