I.

Imperiální palác na Coruscantu, sedmý rok vlády nejmilostivějšího císaře

Postarší, shrbený muž si elegantním pohybem přehodil přes záda plášť z tmavého sametu a na hlavu si natáhl kápi.
„Jak vypadám?“ otázal se a zálibně přejel rukou po hebké látce.
„Záleží na tom?“
„Jistě, příteli. Dnes společně přivítáme delegaci systému Elba. Je důležité, abychom udělali dobrý dojem.“
Systém Elba – jak ví snad každý v galaxii – leží až na samé hranici Okraje s Neznámými soustavami. Přesto byl odnepaměti součástí Staré Republiky. Je to svět sám pro sebe a jen málo lidí se může pochlubit tím, že by některou z osmadvaceti planet systému navštívili. Tamější obyvatelé se nechovají nijak nepřátelsky, avšak ctí tradici a člověk odjinud nemá takřka žádnou šanci mezi ně proniknout. Dokonce i obratným obchodníkům z Corellie se jen zřídka podaří konzervativním Elbanům něco prodat. A to je věčná škoda.
Protože systém Elba je bohatý.
Jenomže zazobaní Elbané milují svá venkovská sídla, déšť, pikniky, hovory o počasí, tradiční oděvy z dobrého sukna, místní destiláty značky Johny Heavenwalker a neuvěřitelně nudnou hru, při které se malý míček posunuje holí po zeleném trávníku. A v žádném případě nejsou zvědaví na cizince nebo na nějaké levné mizerné cizozemské zboží.
Ne, Elba rozhodně není zaostalý systém, jak byste si možná mysleli, přestože jeho obyvatelé platí v galaxii za pomalé a nepříliš bystré venkovany. Vznášedla, roboti či vesmírné lodě jsou běžnou součástí života jako kdekoliv jinde. Avšak většina lidí dává i v tomto směru přednost místním výrobkům. Tradice je tradice.
Před časem se tato vzdálená, ale životaschopná a dokonale soběstačná monarchie proslavila pokusem o odtržení od Prvního galaktického impéria a vyhlášením samostatnosti. Stačilo však, aby se poblíž planety Thames, správního centra systému a sídla královské rodiny, objevila obávaná říšská flotila, a veškeré snahy místních politiků se zhroutily jako domeček z karet. Ano, Elba bude dál platit vysoké daně a nebude se do ničeho plést, jako tomu bylo odjakživa.
„Rozumím, můj pane. Přesto mi není jasné, proč tam musím s vámi. Víte sám, že mám spoustu jiných povinností.“
„Na tom není nic nepochopitelného.“ V hlase staršího muže zaznělo lehké podráždění. „Vyslancům z Elby musí být jasné, že další pokus o vzpouru nehodláme tolerovat. Tamější obyvatele nikdy v budoucnu už nesmí napadnout, že by se jim bez Impéria žilo lépe. Musejí z nás mít strach. A můžeš mi věřit, lorde Vadere, že v tomto směru jsi naprosto nepřekonatelný. Takže – jak vypadám?“
„O nic hůř než obvykle,“ řekl Darth Vader. „Proč vás to tak zajímá, mistře?“
„Proč?“ Císař si upravil kápi tak, aby co nejvíce skrývala vrásčitý obličej. „Budu se ženit.“
„Jmenuje se Alisbeth LaRoy. Lady Alisbeth LaRoy. Je mladá, krásná, bohatá, urozená a oblíbená. Ale proto si ji neberu.“
Lord Vader přizpůsobil dlouhý krok pomalému, důstojnému tempu svého mistra. Popravdě mu bylo vcelku jedno, že se stárnoucí císař tak náhle rozhodl pro sňatek. Oficiální záležitosti jej nikdy příliš nezajímaly.
„Musím to udělat v zájmu Říše. Elba je příliš daleko a ruku na srdce, pokud by k něčemu došlo, mají dost prostředků, aby nás dokázali zaměstnávat dlouhou dobu. My v tomto sektoru potřebujeme klid. A také chceme jejich peníze.“ Císař se krátce zasmál. „Ta dívka je z královské rodiny. Dvacet generací čisté krve. Senátor Percy, který zastupuje Elbu, mne ujistil, že konzervativní obyvatelé systému by jen těžko podpořili novou dohodu o integraci, pokud by nebyla zpečetěna manželstvím. Budu se muset obětovat. Ve vyšším zájmu. Ale udělám to ochotně a rád!“
„A ona?“
„Bude mě milovat. Tím jsem si jist!“
„Jak to můžete vědět?“
„Jsem muž v nejlepších letech. Moudrý, tolerantní, zkušený, vyrovnaný a.. vcelku přitažlivý. Zkrátka dokonalý rytíř. Lepšího si nemohla přát. Co si o tom myslíš?“
„Tohle já těžko posoudím,“ pokrčil rameny Vader. Četné milostné avantýry jeho mistra jej nechávaly chladným. Přesto se jen stěží ubránil myšlence, že když chce osud z někoho udělat dokonalého blázna, nadělí starému muži mladou nevěstu.
„To mi připomíná důležitou věc, příteli. Nedávno jsem hovořil s lady Chabdys. Pozvala nás na jeden ze svých večírků. Oba. Víš,“ císař trochu ztišil hlas. „Myslím, že jí jde hlavně o tebe. Chtěla by tě lépe poznat. Jako budoucího zetě.“
Pohádkově bohatá lady Chabdys, poněkud výstřední dáma kolem padesátky a hlava jedné z nejstarších šlechtických rodin na Coruscantu, trávila poslední dva roky tím, že se pro svou nepříliš pohlednou, hloupou a rozmazlenou dceru snažila najít vhodnou partii.
„Mě? Nikdy!“
„Je to vážená rodina. Jejich podpora by se nám mohla hodit. Ještě si to rozmysli.“
Darth Vader se proti své vůli otřásl. To by mu tak ještě scházelo!
Naštěstí už byli v přijímacím sále.
Císař pomalu došel k vyvýšenému, zdobenému křeslu, a posadil se. Po jeho pravici stanul Sate Pestage, velkovezír Impéria, v nádherném obřadním rouchu, a po levici lord Darth Vader v neproniknutelné černi.
Celý sál byl navržen tak, aby v příchozích vzbuzoval pocit nicotnosti a bezvýznamnosti. Vysoké mramorové sloupy, nádherně zdobený strop, tapisérie v červené a zlaté a v neposlední řadě také podlaha z leštěných, avšak tvrdých a studených tmavých dlaždic připomínaly spíš chrám než přijímací místnost. Při vstupu sem člověk doslova cítil potřebu padnout na kolena a poklonit se před svrchovaným pánem světa, stejně všemocným a vševědoucím jako bůh.
Senátor Percy, zástupce systému Elba, který zde nebyl poprvé, vnímal atmosféru místa s neztenčenou intenzitou. Měl strach, proč si to nepřiznat. Nebylo se čemu divit. Nesmyslná rebelie na Elbě jej málem stála senátorské křeslo i život. Naštěstí se situace nakonec vyřešila. Dnes bude znovu potvrzeno, že Elba je po všechny časy nedílnou součástí Impéria, vše se vrátí do starých kolejí a pro něj samotného znovu nastane klidný život plný příjemných věcí, které člověku přináší vysoký úřad.
Ano, už přicházejí! Špalírem úředníků, důstojníků a vysoké šlechty přináší delegace z Elby to nejlepší, co systém může nabídnout. Vpředu dva heroldi v modré a bílé, za nimi muži v livrejích se znakem královské rodiny nesoucí dary pro císaře, pak velvyslanec s poněkud nepřirozeným úsměvem na rtech a za ním…
Sir Percy zděšeně zalapal po dechu.
Vzápětí mu po zádech začal stékat studený pramínek potu.
Jeho radost byla předčasná.
Ještě to neskončilo.
„Nakonec bych vám rád představil lady Alisbeth LaRoy, milovanou neteř krále Hectora a vaši budoucí choť.“
Vyslanec pokynul rukou. Za ním stály tři ženy.
Dvě, pohledné světlovlásky oblečené v modrých šatech zdobených stříbrem, ustoupily dozadu.
Třetí udělala několik kroků vpřed a hluboce se uklonila.
Vlastně to byl spíš ubohý pokus o úklonu.
V sále nastalo hrobové ticho přerušované jen zvukem dýchacího přístroje lorda Vadera. Pouze díky jeho přítomnosti si nikdo z přítomných nedovolil vyprsknout smíchy.
Protože tahle nevěsta skutečně byla k smíchu.
Nebo spíš k pláči.
Na dívku byla celkem vysoká. Oděna do neforemného roucha stříbřitě šedé barvy s několika šňůrami korálů na hrdle však připomínala spíše velkou, obtloustlou matrónu. Pohybovala se ztěžka a dokonce lehce napadala na jednu nohu. Bledý, těstovitý obličej s podivnou zarudlou vyrážkou zakrytou pořádnou vrstvou roztékajícího se líčidla napovídal, že mládí téhle krasavice je už jen vzpomínkou. Zažloutlé zuby v pokusu o úsměv přímo volaly po bělící zubní pastě a kalné, zarudlé oko se vyděšeně rozhlíželo po okolí. Druhé oko bylo zakryto víčkem a zdálo se, že je lady Alisbeth z nějakých důvodů nemůže otevřít.
Na hlavě měla velkou stříbrnou čelenku, ze které splýval závoj ukrývající vlasy. Několik neposlušných mastných pramenů, které zpod něj vykukovaly po stranách, bylo neurčité, lehce našedlé barvy. Ruce s okousanými nehty, kterými si přidržovala sukni, se třásly, a když se konečně neobratně narovnala, aby řekla ono obligátní „Můj pane“, nepříjemně vysoký hlas jí přeskočil, jako když kvokne slepice.
„Má... mé dítě!“
Císař vstal a usmál se. Lady Alisbeth instinktivně ucouvla, zalapala po dechu a sáhla k pasu pro lahvičku s čichací solí.
„Vítám tě na Coruscantu a doufám, že se ti tady bude líbit. Rád bych tě u příležitosti našeho setkání obdaroval.“
Na ta slova přistoupil k Alisbeth Pestage a podal jí malou zdobenou skříňku.
„Tolik jsem se těšil na tento den! Avšak – při pohledu na tebe jsem si uvědomil důležitou věc. Léta utíkají a buďme upřímní, starý muž jako já si nezaslouží tak mladou a krásnou ženu. Musel bych se stydět, kdybych měl svůj osud svázat s tvým. Nemohu a nechci ti brát naději, že si najdeš muže, který tě bude hoden více nežli já…“
Císař se jakoby zmenšil a schoulil do sebe. V té chvíli skutečně působil jako starý, moudrý muž, který – ač nerad - ví, co je jeho povinností.
Třebaže nebyl něčeho podobného svědkem poprvé, nemohl Darth Vader jinak než obdivovat schopnosti svého mistra. Zdálo se, že císaři tuhle očividnou lež všichni okolo věří – dokonce i na tváři té ošklivé nešťastnice se objevil nejistý úsměv.
Lež? Počkat, vždyť mistr navíc ještě mluví čistočistou pravdu! On se na to setkání opravdu těšil. Tak krásnou a mladou ženu si však nezaslouží ani stále ošklivější a zchátralejší císař! Kdyby si ji vzal, byla by to skutečně pěkná ostuda, a naděje, že tohle stvoření někdy někdo bude chtít za ženu, je sice mizivá, ale možná se nějaký hlupák přece jen najde.
„Nejlepší bude, když tady pár dní zůstaneš jako můj host a pak se vrátíš domů, mé dítě. Souhlasíš?“
Lady Alisbeth horlivě přikývla, avšak sir Percy si dodal odvahy a řekl nahlas: „Můj pane, sňatek byl předem dohodnut. V zájmu zachování míru bychom možná mohli věkový rozdíl opomenout.“
„Máte pravdu, senátore,“ souhlasil císař. „Já ovšem nemám srdce nutit toto půvabné stvoření, aby si vzalo starce. Kdybych měl syna, vše by bylo jiné…“
Náhle se zarazil uprostřed věty a ve tváři se mu objevil pobavený výraz. „Ano, má milá lady Alisbeth. Avšak bohové ke mně byli milosrdní. Dali mi přítele, který je mi drahý jako vlastní syn. Statečného, věrného a loajálního přítele, skvělého rytíře, muže v nejlepších letech, neohroženého bojovníka a zastánce spravedlnosti. Můj milý lorde Vadere… pojď sem a přivítej svou krásnou nevěstu!“
Ke cti lorda Vadera je třeba říci, že po těch slovech neposlal císaře ke všem čertům, neprohodil senátora Percyho oknem z barevného skla a dokonce ani na místě nezabil vystrašenou lady Alizbeth, třebaže by to problémy kolem jejího sňatku definitivně vyřešilo.
Těžko říci, jestli byl natolik loajální anebo natolik šokován.
Nedokázal v té chvíli udělat vůbec nic.
„Tedy dohodnuto,“ řekl císař a hlas se mu zachvěl dojetím. „Slyšení je u konce!“

„Já si ji nevezmu! K něčemu takovému mě nemůžete nutit!“
Místností se rozléhaly těžké kroky. Císař, pohodlně usazený v křesle z měkké kůže, sledoval po očku svého učedníka a přitom si prohlížel dokument opatřený velkou pečetí. Přestože se papír v úředním styku už dávno neužíval, lidé z Elby si stále potrpěli na tradiční způsob uzavření dohody.
„Nechci po tobě tak mnoho,“ konstatoval klidně. Ano, dal Vaderovi půl dne času, než se uvolil jej přijmout, avšak očividně to k ničemu nebylo.
„Ne? Je stará a stejně ošklivá jako hloupá!“
„Možná není hloupá. A nemělo by jí být víc než třicet.“
„Skvělé! Dovedete si představit, jak bude vypadat v padesáti?“
„Ne,“ odpověděl císař po pravdě. „Nakonec – nikdo neočekává, že se do ní zamiluješ na první pohled.“
„Musel bych být slepý, abych ji vůbec snesl vedle sebe!“
„Pomalu, příteli. Musíš se dívat na věci z různých úhlů pohledu. Ani ty sám nejsi zrovna přitažlivý muž. Hodíte se k sobě. Kdyby byla mladá a krásná, měl bys potíže ji zaujmout. Navíc je urozená, bohatá a...“
„Tak proč si ji nevezmete sám?“
„Proč? Moje popularita klesá a víš sám, že tvrdá opatření si stále ještě nemůžeme dovolit. Tahle svatba měla opět probudit zájem lidí o dění v Impériu. Plánoval jsem hry, oslavy a hostiny. Na přenos z obřadu se měly dívat miliardy lidí po celé galaxii. Ale naše chudinka Alisbeth prostě není pro takovou roli vhodná.“
„A proto jste ji hodil na krk mně!“
„Tak dost!“ Císař vstal a přísně si svého učedníka změřil. „Vezmeš si lady Alisbeth, ledaže by se ti podařilo pro ni najít jiného ženicha, který by byl přinejmenším stejně vážený a bohatý jako ty. Svatba bude za týden. A nechci o té záležitosti už slyšet ani slovo! Teď jdi, lorde Vadere, a splň moji vůli!“
Na okamžik se zdálo, že celá záležitost nevyhnutelně skončí soubojem, který mohl přežít jen jeden z nich.
Pak však Darth Vader sklonil hlavu. „Ano, můj pane.“
Otočil se jako na obrtlíku a spěchal ke dveřím.
„Počkej!“
Zastavil se.
Císař popošel k černému válečníkovi a lehce se dotkl jeho paže. „Odpusť mi, příteli. Vystavil jsem tvou loajalitu nelehké zkoušce a mám radost, že jsi obstál se ctí. Nemusíš mít obavy.“ Usmál se nepěkným úsměvem a pokračoval: „Již jsem hovořil se senátorem Percym i vyslancem z Elby. Naznačil jsem jim, že naše představy o mladé a krásné princezně se velmi liší. Oba mne pak ujistili, že jedinou tvou povinností bude absolvovat s lady Alisbeth pár formalit jako je okružní jízda kolem Coruscantu, večeře při svíčkách a podobně a za týden jí za účasti veřejnosti říci své ano. Je to kvůli lidem z Elby, kteří prostě chtějí vidět svoji princeznu šťastně vdanou. To je všechno. Co se stane potom, nebude nikoho zajímat. Můžeš ji poslat do jedné ze svých rezidencí na Coruscantu a už nikdy se s ní nesetkat. Můžeš ji vzít do pevnosti Bast Castle a zavřít do nejhlubšího podzemí. A pokud by tě přesto obtěžovala, může se jí pár dní po svatbě stát nehoda a ty budeš zase volný. Nikdo se nebude na nic ptát. Mohl bys ji třeba poslat na procházku po své pohostinné planetě Vjun a nechat ji pomalu rozpustit v jedovatém dešti, co říkáš?“
„Výborný nápad. Nic mi neudělá větší radost.“
„Pokus se to vydržet a mysli na to, že už nebude žít dlouho. Zbavíš se jí dříve, než se naděješ. Přijmi to jako cvičení v sebeovládání. Byl bych rád, kdyby během toho týdne nikdo z okolí lady Alisbeth nepřišel tvojí zásluhou o život. Dám ti protokolárního droida K9, který bude dohlížet na tvůj program a poradí ti, kdyby sis v něčem nebyl jist. Ocenil bych, kdybys jej nevypínal ani si nehrál s jeho pamětí. Myslím, že dnes večer byste se podle protokolu měli s tvou nastávající sejít a nezávazně si pohovořit. Můžeš jít, příteli – a nezapomeň vzít naší krasavici květiny!“

* * *

Vypadalo to jako velká ostnatá koule na neméně pichlavém stonku.
„Ó, děkuji, děkuji,“ zvolala lady Alisbeth afektovaným hlasem. „Je vskutku nádherná.“
Natáhla ruku, ale pak zaváhala a pro jistotu si přes dlaň přehodila rukáv stříbřitě šedého roucha.
Zblízka byla ještě ošklivější než zdálky. Darth Vader si nemohl nevšimnout, že zarudlá vyrážka jí pokrývá kromě obličeje i krk a obě ruce.
Květina, kterou zvolil, přesně odpovídala kráse jeho nevěsty. Byla to bodlinatka, rychle rostoucí a mírně jedovatý plevel, který při neopatrném zacházení mohl způsobit nepříjemné popáleniny.
„Jak milé,“ šveholila lady Alisbeth. „Jen pojďte dál, vy milý hochu, pojďte dál, krasavče…“
Tohle bylo moc i na lorda Vadera.
„Copak nevidíte, jaký jsem krasavec?“ řekl výhružným hlasem. Bylo by tak snadné zvednout ruku a...
„Nevidím, nevidím,“ usmívala se lady Alisbeth a zašilhala na něj zdravým okem. „Považte, že už odmalička skoro nic nevidím.“
„Já bych nejraději také nic neviděl,“ uklouzlo sithskému lordovi. Místnost, kam se nakonec přece jen loajálně dostavil, vypadala jako hezký salónek s rozkošnými křesílky a malým stolečkem. Měl tady zůstat hodinu. Celou hodinu ve společnosti téhle příšerné husy!
„Och, drahý chlapče, přece tady nebudete jen tak stát? Pojďte sem a posaďte se ke mně.“
Křesílko se pod její vahou prohnulo a zaskřípalo. Lady Alisbeth vyděšeně vypískla a s překvapivou rychlostí vyskočila na nohy. „Něco vám ukážu, můj milý. Tohle musíte vidět!“
Zvedla ze stolku malou zdobenou skříňku, kterou dostala na audienci u císaře. „No řekněte sám, není to nádherné?“
A protože se neměl k tomu, aby nahlédl dovnitř, přistoupila Alisbeth až k němu a strčila mu otevřenou skříňku přímo před obličej.
Byl v ní nádherný stříbrný diadém.
A na víko zevnitř někdo nalepil malý papírový lístek.
Stálo na něm: Sledují nás. Dokážete něco udělat s kamerami? Prosím!!
Pod tím byl v rychlosti načrtnut plánek místnosti a na něm s udivující přesností zakresleny dvě kamery bezpečnostního systému, o kterých by nikdo z nezasvěcených neměl vědět.
Co má tohle znamenat?
Pro jistotu nahlédl do skříňky ještě jednou, ale všechno bylo jako prve.
Udělat něco s kamerami?
Nakonec, proč ne? Tohle byl problém, který dokázal vyřešit bez potíží.
„Sedněte si,“ řekl úsečně. „Budete muset počkat.“ I hlupákovi přece musí být jasné, že kamery nemůže jen tak vyřadit z provozu, ale musí vytvořit smyčku, která v nich poběží pořád dokola, jinak by na jeho zásah velice rychle někdo přišel.
„Raději nic neříkejte,“ pokračoval, když se Alizbeth roztřeseně posadila. „Potřebujeme.. nějaký čas.“
Sám přešel k oknu a nekonečně dlouhou chvíli se díval do zahrady. Kdyby tak mohl odtud vypadnout!
„Mohu vám nějak pomoci?“ nabídla se asi po pěti minutách, během kterých se snažila balancovat na vratkém křesílku.
„Ne. Vlastně – ano. Budu potřebovat...“
„Rozumím.“ Lady Alisbeth vstala a rukama s okousanými nehty si začala rozepínat širokou sukni.
„Počkejte! Co to děláte? Okamžitě s tím přestaňte!“
„Nemusíte mít strach, drahý. Neudělám nic, co by se vám nelíbilo.“ Lady Alisbeth se rádoby svůdně zavlnila, avšak v jejím oku se mihl záblesk pobavení. „Tohle je tradiční elbský oděv, milánku. Vyznačuje se tím, že má jedenadvacet sukní. Nedovedete si představit, jaká se s tím dá užít legrace. Tak sebou hoďte a postavte se támhle do rohu. Nemáme na to celý den!“
Na ta slova vzala svlečenou sukni – pod ní byla, přesně jak řekla, další sukně, tentokrát světle modrá s červenými květy – a zručně ji přehodila přes obraz na stěně, ve kterém byla zabudována první kamera.
Druhá v té chvíli snímala rozložitá záda sithského lorda.
„Dobře,“ usmála se ošklivá lady. „To bychom měli.“
„Díky,“ řekla prostě, když bylo po všem. Zvědavec nahlížející do bezpečnostních záznamů se mohl následující hodinu bavit jednotvárnou, avšak naprosto věrohodnou scénou – rozpačitá lady Alisbeth na křesílku a dokonale znuděný lord Vader hledící do zahrady.
„Jsem nervózní, když se na mě dívá moc lidí najednou.“
Její hlas, ještě před chvilkou vysoký a afektovaný, sklouzl do celkem snesitelného altu a lady Alisbeth se znovu posadila do křesílka. „Skoro bych řekla, že jsme pár lidem zkazili hlavní večerní program, co myslíte?“
Když neodpověděl, pokrčila rameny. „Nemusíte se tvářit jako sedm nešťastných let. Chápu, že byste teď byl nejraději úplně jinde, ale já si tenhle cirkus nevymyslela. Vy z té svatby asi nebudete zrovna nadšený, mám pravdu?“
Neřekl nic. Zatraceně, nebude s ní přece mluvit o tom, že se jí hned po svatbě hodlá zbavit!
„Takže nejste. Myslela jsem si to. Popravdě řečeno ani já se do ní příliš neženu.“
Na chvíli se odmlčela, ale když se znovu nedočkala žádné reakce, opřela se pohodlně o opěradlo a sepjala ruce na kulaťoučkém břiše.
„Fajn. Nemusíte se se mnou bavit. Ale víte stejně dobře jako já, že je to bláznovství. Budete lidem pro smích. Využili vás stejně jako využili mne. Jsem si jistá, že rozhodně nevypadám jako někdo, koho byste si chtěl vzít a zůstat s ním celý život. Měli bychom s tím něco udělat.
Kdybyste trval na tom, že mě nechcete…“
Pomalu se k ní otočil.
„Udělám, co je mojí povinností,“ řekl zlým, studeným hlasem. „A vám doporučuji to samé.“
„Jistě,“ souhlasila klidně bez jakýchkoliv známek strachu. „Zapomeňte na to. Budete tady hodinu jen tak stát anebo si raději dáte čaj a povíte mi něco o sobě?“
Žádná odpověď.
Uběhlo dalších deset minut.
Lady Alisbeth vstala z křesílka a posadila se na podlaze. Z kapsy vytáhla krabičku, otevřela ji a opatrně vyndala lupu, podivný kulatý předmět ze stříbrného kovu, maličkou pájku a hrst součástek.
Po chvíli si začala při práci potichu pohvizdovat.
Když se pak po nějakém čase ozvalo decentní zaklepání, vstala jako by nic. Na sithského lorda se ani nepodívala, zato širokým úsměvem přivítala stříbrného, poněkud neobvyklého droida se čtyřma rukama, který čekal spolu s Vaderovým K9 na chodbě.
„Má paní,“ řekl droid příjemným mužským hlasem. „Jak je vám? Máte.. dobré zprávy?“
„Ano,“ řekla lady Alisbeth unaveně. „Konečně jsem ti opravila třetí oko.“

* * *

„Dnes o páté byste se měl dostavit na čaj do komnat lady Alisbeth. Při té příležitosti si vyměníte zásnubní dary.“
Kdyby se droidi potili, byl by v této chvíli zlatý K9 mokrý jako utopená myš.
Jeho úkol byl nad jiné nevděčný – připomínat lordu Darth Vaderovi nové oficiální povinnosti a v tichosti dohlížet na jejich plnění.
Jistě, umělá inteligence by neměla cítít strach. Přesto se v této chvíli nemohl K9 ubránit pomyšlení na Třetí zákon – robot by měl vždy chránit sám sebe, pokud to není v rozporu s Prvním a Druhým zákonem.
Když se nedočkal ze strany sithského lorda žádné reakce, kovovým hlasem pokračoval: „Zásnubní dar je na Elbě důležitá záležitost. Protože se spolu snoubenci často vidí jen při oficiálních příležitostech, je to způsob, jak dát tomu druhému najevo, co k němu cítíte anebo co od něj očekáváte. Navrhuji proto některý z tradičních symbolů. Prsten s drahokamem – jsi nade všechny poklady. Jantarový náhrdelník – jsi sladká jako med. Šňůra modrých perel – dám ti tolik polibků, kolik je kapek v moři…“
Lord Vader se otočil a položil protokolárnímu droidovi na rameno ruku v černé rukavici.
„Můj malý zlatý příteli… Pokus se najít takový dar, aby lépe odpovídal skutečnosti. Raději bych políbil ropuchu než tu ohyzdnou kreaturu!“
„Doporučuji vám, abyste nahlédl do elbského vydání ročenky Kdo je kdo, pane. Lady Alisbeth je velmi půvabná mladá dáma!“
„Ještě ty začínej! Zajímalo by mě, kdo programoval tvé estetické cítění.“
„To od vás nebylo hezké, lorde Vadere.“
„Jsi drzý, K9.“
„A vy zaujatý. Co takhle terakotový květináč s hlínou – jsi plodná jako země?“
„Jen to ne!“
„Dobře. A co malá soška kočky – jsi fakt sexy, kotě?“
„Přemýšlej, K9. Pokud od tebe uslyším ještě jeden takový návrh, osobně se postarám o tvé rozmontování!“
„Jistě, pane. Ryba ze slonoviny – moc mluvíš, buď chvíli zticha. Pletací jehlice – věnuješ se nevhodné zábavě, měla bys dělat něco užitečného. Čajová konvice – nauč se uvařit aspoň čaj…“
„Vidíš, že to jde. Ale stále to není ono. Mělo by to být něco jako.. jsi nemožná, vypadáš příšerně a kdybych nemusel, nikdy bych si tě nevzal. Existuje takový dárek?“
K9 zaváhal – taková nezdvořilost zásadně odporovala jeho programu – ale pak tiše řekl: „Ano, můj pane. Je to zrcadlo.“
„Výborně. Ty mi teď seženeš jedno velké zrcadlo a já se mezitím půjdu podívat na nový typ stíhaček, který poslali ze Sinear Fleet Systems.“
„Takový dárek je.. velmi impertinentní, můj pane.“
„Ne, K9. Takový dárek přesně odpovídá tomu, co cítím k lady Alisbeth.“
„Ale ona je...“
„Velmi půvabná mladá dáma. To už jsem slyšel. Ty asi musíš mít vadné senzory. A teď – běž pro to zrcadlo!“
K9 neřekl nic. Jen si pomyslel, že pokud tady má někdo vadné senzory, on sám to zcela jistě není.
Na druhé straně, kdo z robotů mohl kdy říci, že by dokázal porozumět podivnému lidskému chování?

* * *

„Stůjte!“
Muž, který se mu postavil do cesty, měřil dobrých šest stop. Byl štíhlý, ale šlachovitý, se sympatickou tváří a hnědýma očima připomínajícíma velkého dobráckého psa. Na sobě měl modrou uniformu elbské domobrany s hodností poručíka.
„Hněte sebou a ohlaste mne,“ zavrčel lord Vader.
„Koho mám ohlásit, pane?“
Muž, o půl hlavy menší než sithský lord a přinejmenším o polovinu lehčí, se viditelně otřásl. Darth Vader z něj – stejně jako z většiny ostatních lidí – cítil strach hraničící takřka s panickou hrůzou. Přesto stál pevně jako skála, odhodlán bránit soukromí ošklivé lady Alisbeth třeba s nasazením vlastního života.
„Lord Darth Vader přišel navštívit svou nevěstu.“
„Jdete pozdě, pane,“ řekl strážný klidně. „Princezna Betty na vás čekala celé čtyři hodiny. Bohužel vás nemůže přijmout. Právě se koupe.“
Jeho slova potvrzoval zvuk tekoucí vody linoucí se zpode dveří. Bylo dokonce slyšet, jak si někdo lehce zastřeným, ale melodickým hlasem zpívá.
„Asi jste mi nerozuměl. Jděte a ohlaste mne. Hned. Ta vaše krásná princezna se určitě nemůže dočkat, až mě uvidí.“
Muž se ani nepohnul.

„Betty je prima holka,
tu má snad každý rád,
za úsměv mojí Betty
život svůj chci dát,“

zaznívalo ze sousední místnosti.
„Promiňte, pane,“ řekl strážný. „Zdálo se mi to anebo jsem zaslechl výsměch ve vašem hlase, když jste řekl slovo krásná?“

„Betty má krásné oči,
lidé jí závidí,
na jedno oko šilhá,
na druhé nevidí,“

zpíval někdo vedle a písnička mu očividně šla rovnou od srdce.
„Nezdálo. Je příšerná. Ošklivější ženu jsem ještě neviděl,“ řekl Darth Vader. „Spokojen?“

„Betty má krásné nohy,
za to se nestydí,
na jednu nohu kulhá,
na druhou nechodí.
Má taky krásné vlasy,
na noc je sundává,
a zuby z porcelánu,
do sklínky je dává…“

ozývalo se, jako by tajemný zpěvák každým slovem dával sithskému lordovi za pravdu.
„Princezna Betty je ta nejkrásnější a nejlaskavější bytost, jakou jsem kdy viděl,“ řekl muž na stráži a hrdě zvedl hlavu. „Pokud o tom pochybujete, velmi rád se s vámi setkám zítra ráno, jakmile mi skončí služba… pane!“
Vtom se otevřely dveře a v nich stála lady Alisbeth. Od hlavy až patě byla zahalená do něčeho, co připomínalo růžový pytel. Vypadala jako velká tlustá housenka. Látka ukrývala celý obličej, dokonce i otvor pro oči byl zakrytý poloprůhlednou látkou.
„Co je to tady za křik?“ řekla tiše, ale dost důrazně na to, aby mladý důstojník okamžitě srazil paty a neutrálním hlasem řekl: „Je zde návštěva, princezno.“
„Nemohla jsem si nevšimnout, sire Roderiku,“ usmála se lady Alisbeth. „Doufám, že vy a lord Vader nejste.. ve při.“
„Omlouvám se, má paní,“ sklonil hlavu důstojník.
„Jsem velmi překvapena, sire Roderiku,“ řekla lady přísným hlasem. „Já si nepřeji, abyste vyvolával jakékoliv spory. Musím vás pokárat – třebaže bych vám měla spíše poděkovat.
Vím, že jste chránil moji čest.“
Mladý muž rozjasnil tvář.
„Buďte prosím shovívavý.“ Lady Alisbeth pokynula sithskému lordovi, aby ji následoval. Její komnaty se nacházely v jednom z bočních křídel imperiálního paláce poblíž visutých zahrad a byly zařízeny jednoduše, ale účelně těžkým, bytelným nábytkem. „Sir Roderik je osmnáctý lord Willaby. Opustil svoji rodinu i významné postavení u dvora, jen aby mne mohl doprovázet. Je to čestný muž a dokonalý rytíř.“
„Nemám na vás mnoho času,“ řekl lord Vader s obvyklým nedostatkem taktu. „Něco jsem vám přinesl.“
„Ach,“ uklouzlo lady Alisbeth.
Zrcadlo bylo z leštěného kovu, v jednoduchém stříbrném rámu. Alisbeth je vzala a zhluboka se nadechla. „Promiňte,“ řekla. „Hned se vrátím.“
Rychlými kroky zamířila do sousedního pokoje. Zdálo se, že jen s největším úsilím přemáhá pláč.
Za okamžik však byla zpátky.
„I já pro vás něco mám.“
V ruce držela neobvyklou věc. Byla to jedna z tradičních elbských zbraní. Ovšem ne nějaká replika s přezdobenou rukojetí a plamennou čepelí, vhodná leda tak k pověšení nad krb.
Tenhle meč s hruškovitou hlavicí, jednoduchou záštitou a hrotem vybroušeným do špičky, vyrobený z namodralého kovu, vypadal jako dokonale funkční a nejspíše i používaná zbraň, třebaže v dnešní době by asi nebyl k ničemu.
„Popravdě jsem původně měla připraveno něco jiného. Ale teď vím jistě, že tohle je jediný dar, který je vás hoden. Berte,“ řekla lady Alisbeth a navyklým pohybem položila zbraň na levou ruku tak, aby byla obrácena jilcem k sithskému lordovi. „A teď prosím odejděte. Chci být sama.“

* * *

„Sluší mi to, TýTý?“
Droid si spokojeně zamnul horní pár končetin.
„Vypadáte nepřekonatelně, má paní.“
„To bych řekla. Co můj klobouček?“
„Skvělý!“
„A šaty?“
„Jedinečné.“
„Ta alergie už skoro zmizela.“
„Říkal jsem vám, že to nebude trvat déle než dva dny, má paní. Žádný strach, zvládnete to. Co přidat ještě trochu pudru?“
„Rozhodně. Pudrem se nedá nic pokazit.“
Po chvíli vstala lady Alisbeth od toaletního stolku a spokojeně se protáhla. V obrovském hnědém klobouku zdobeném umělým ovocem a šatech smetanové barvy vypadala jako velký naducaný hříbek.
„Škoda že nepojedeš se mnou, TýTý,“ usmála se. „Bude to prima výlet.“
Když na chodbě dozněly její kroky, zkontroloval TT ještě, jestli skutečně nic nezapomněla.
„Počkejte, má paní!“ zavolal vzápětí a vyběhl z pokoje. „Zapomněla jste si vzít čočku!“
Avšak lady Alisbeth už byla pryč.

* * *

„Měl byste si pospíšit, lorde Vadere. Gentleman nechodí nikdy pozdě.“
„Já nejsem gentleman.“
Bylo už po deváté ráno a protokolární droid K9 začínal být mírně netrpělivý. V devět hodin měla podle oficiálního programu odstartovat elbská výletní loď na okružní jízdu po Městě. Jenomže oni byli stále ještě v paláci sithského lorda.
„Pokud si nepospíšíte, odjedou bez nás!“
„Není kam spěchat. Něco takového si moje sladká nevěsta nedovolí ani ve snu.“
„Na vašem místě bych si nebyl tak jist…“ K9 na okamžik znehybněl. „Právě vyjeli! Dostal jsem zprávu z centra.“
„Výborně.“ Darth Vader se spokojeně posadil do velkého, pevného křesla. „Uděláme si volný den. Oni to zvládnou i bez nás.“
„Ale..“
„K9, příteli,“ sithský lord se na robota zadíval, jako se dívá hladová kočka na myš. „Sklapni.“
Pak jeho zrak padl na meč z modrošedého kovu, který ležel na stole. Ta zbraň jej podivným způsobem přitahovala, snad proto, že se k rozměklé, těstovité lady Alisbeth vůbec nehodila.
„Poslyš, K9,“ řekl a vzal neobvyklý meč do ruky. „Co vlastně znamená takový zásnubní dárek?“
„Je to cenná věc, můj pane. Za něco takového byste pořídil slušný dům na Coruscantu.“
„Na to jsem se tě neptal. Budu hádat. Znamená to.. jsi skvělý bojovník. Mám pravdu?“
„Bohužel ne, pane.“
„Tak.. jsi odvážný muž, tvrdý jako ocel.“
„Ne, pane.“
„Co to tedy znamená?“
K9 zaváhal. Hrozně rád by v této chvíli zalhal, avšak nemluvit pravdu bylo v rozporu s jeho programem. A tak se alespoň takticky přesunul ke dveřím. „Dostat meč, dýku nebo podobnou zbraň znamená…. Jděte se bodnout, takových jako vy můžu mít deset. Pokud už pro mne nemáte jinou práci, nechám vás o samotě, pane,“ řekl rychle a snažil se zmizet.
„Stát!“
„Já.. nechtěl jsem vás urazit, můj pane.“
Sithský lord však překvapivě nevypadal rozhněvaně.
„Má odvahu, co říkáš?“
„Myslíte.. princezna?“
„Kdo jiný? Nestůj a hoď sebou, K9. Ať mi připraví spídr. Musíme je dohonit!“
Typické lidské chování, pomyslel si K9. Lidé prostě nevědí, co chtějí. Ale nepřestanou, dokud to nedostanou.

* * *

Vraceli se.
Pomalu se stmívalo a země pod nimi se rozsvěcela tisíci světel. Výletní loď, široká, prostorná a pohodlná, klouzala soumrakem jako velký noční pták a potichu hučela.
Vlastně to nebyl až tak hrozný den. Nedalo se popřít, že lady Alisbeth měla něco do sebe. V příšerném klobouku, který si musela zavázat pod bradou na velkou mašli, aby jí neuletěl, vypadala jako obstarožní teta. Z obličeje jí jako z domu s vlhkou omítkou neustále odpadávaly kousky fasády, vlasy – alespoň těch pár pramenů, které vykukovaly zpod klobouku – se zdály stejně mastné a bezbarvé jako dřív, ale bylo v ní něco, co vyvolávalo zájem.
Na nic si nehrála a chovala se přirozeně a klidně.
Moc toho nenamluvila.
Měla překvapivě rozsáhlé technické znalosti a jemný, laskavý smysl pro humor.
A očividně neměla strach.
Výletní loď se dělila na dvě paluby. Na horní to vypadalo jako v příjemné zahradní hospůdce. Široké lavice uzpůsobené váze lady Alisbeth, bytelný stůl a velký, bohatě zásobený barový pult byly vyrobeny z vzácného dřeva a ozdobeny pravými květinami. Na zádi bylo řídící centrum lodi, oddělené dřevěnou zástěnou. Na dolní palubě se – kromě motorů – nacházelo několik prakticky zařízených komnat a dobře vybavená kuchyně. Celek působil jednoduchým, neokázalým dojmem.
Lady Alisbeth doprovázela jedna z jejích světlovlasých dam a dva strážci v modrých uniformách, kteří se střídali v řízení lodi. Lord Vader si nemohl nevšimnout, že všichni tři jsou své velitelce bezvýhradně oddáni a muži ji z nějakého nepochopitelného důvodu navíc považují za neobyčejně atraktivní.
Byla už téměř tma. Provoz v místech, kde právě letěli, nebyl nijak hustý. Hluboko pod nimi se nacházela rozsáhlá úpravna pitné vody. S večerem se ochladilo a lady Alisbeth se právě zvedala, aby si došla pro plášť.
V té chvíli se loď otřásla. Ozvala se ohlušující rána.
„Paní, pozor, střílejí po nás,“ vykřikl strážce v modrém. Vzápětí padl na palubu, zasažen blasterovým paprskem. Další rána roztříštila velký stůl.
Kolem lodi se mihl tmavý stín. Vypadal jako vzdušný spídr neznámého typu, bez světel a označení.
Dva další jsou za námi, napověděl lordu Vaderovi jeho instinkt. Teď zasáhnou řídící centrum.
V následujícím okamžiku mu záblesk na zádi dal zapravdu. Loď se zhoupla a začala ztrácet výšku. Ano, musí si pospíšit a převzít řízení, jinak všichni zahynou.
Na okamžik jej napadlo, že nechat ostatní zemřít by nemusel být až tak špatný nápad – on sám by pád zřejmě bez potíží přežil. Pak si však uvědomil, že útok je nejspíš namířen proti němu. Nikdo by si neměl beztrestně dovolit napadnout sithského lorda! A navíc by pak byl všem pro smích – neporazitelný lord Vader konečně poznal, jaké to je nechat se sestřelit z oblohy!
Propadali se stále hlouběji do tmy. Jistě, s touhle kocábkou nedokáže dělat zázraky, ale určitě se dokáže alespoň vyhnout dalším útokům… Vstal a rychle zamířil na záď.
Náhle sebou loď prudce trhla. Repulzní motory zavyly, v rozvodech za dřevěným obložením zajiskřilo, pak se ozvala rána, někdo nahlas vykřikl dvě slova – požehnání to nebylo – a najednou zůstali stát takřka na místě.
Vzápětí se loď nejvyšší rychlostí rozletěla směrem k centru Města.
Neznámí útočníci se okamžitě pustili za nimi. Tmu opět rozčísly záblesky výstřelů. Tentokrát se však střely neškodně odrazily – od ochranného štítu!
Zatraceně, kde se na téhle rachotině vzal ochranný štít?
A hlavně - kdo řídí loď?
Jeden ze strážných sténal na podlaze podpírán světlovlasou dámou, druhý byl zabit při útoku.
Jediný pohled lorda Vadera přesvědčil, že se nemýlil.
„Zbláznila jste se? Chcete nás všechny zabít?“
„Sedněte si,“ řekla lady Alisbeth klidně. Nějakým podivným způsobem se jí v malé chvíli podařilo zvednout zabitého strážce, položit jej na dřevěnou podlahu a natěsnat své objemné tělo na jeho místo.
„Okamžitě odtamtud vypadněte!“
„Potřebuji vaši pomoc, mylorde,“ pronesla tónem, jako by on sám byl jediným mužem v galaxii, který ji může zachránit. „Zasáhli hlavní zdroj energie. Jedeme na záložní a štít nevydrží déle než pět minut. Běžte prosím k barovému pultu a zvedněte soudek s nápisem Johny Heavenwalker.“
„Ihned. A nebudu to opakovat.“ V hlase lorda Vadera byl znát hněv. Jak se mohla odvážit jej neuposlechnout?
„Pod ním je tlačítko,“ pokračovala lady Alisbeth jakoby nic. „Když jej stisknete, vysune se z podlahy těžké blasterové dělo. Vy jste jediný, kdo dokáže ty darebáky poslat ke všem čertům. Udělejte to. Prosím. Přece byste neodmítl pomoc ženě v nesnázích.“
Lady Alisbeth, ztělesnění klidu a chladné rozvahy, v té chvíli rozhodně nepůsobila jako žena v nesnázích. Její návrh však byl tím nejlepším, co se za dané situace dalo udělat, a způsob, jakým požádala o pomoc, se nedal nazvat jinak než okouzlujícím.
„Dobře,“ souhlasil nakonec. „Snažte se držet směr.“
„Pokusím se,“ řekla ošklivá princezna a posunula si klobouk s umělým ovocem hlouběji do čela.

* * *

Byla dobrá.
Ne. Ač nerad, musel lord Vader sám sobě přiznat, že byla přímo skvělá.
Neohrabaná výletní loď se pod jejím vedením proměnila v obratné plavidlo, které se s obdivuhodnou lehkostí natáčelo tak, aby byla pozice pro střelce co nejvýhodnější. On sám by to nesvedl lépe.
Během několika okamžiků se mu podařilo zasáhnout dva z útočníků. Třetí, vyděšen nenadálým vývojem událostí, zmizel ve tmě. Pronásledovat jej nemělo smysl a navíc měli na palubě raněného, který potřeboval okamžitou pomoc. Druhý muž, jak se ukázalo, byl k velké radosti princezny pouze omráčen a během cesty se dokonce probral k vědomí.
Když loď konečně dosedla do vyznačeného kruhu před imperiálním palácem, lady Alisbeth se neohrabaně zvedla a pomalu sešla po můstku na pevnou zem.
Třebaže byla stejně ošklivá jako dřív, měla ušpiněné šaty a velký klobouk naražený přes nevidoucí oko, vypadala v té chvíli jako královna.
„Vděčím vám za život,“ usmála se na lorda Vadera, ještě než došli k hloučku politiků, kteří je přišli přivítat. „Je mi opravdu líto, že jsem vás vystavila nebezpečí.“
„Tušíte, kdo to byl?“
„Možná některá vaše zhrzená milenka,“ usmála se a mrkla na něj zdravým okem. Mělo barvu večerní oblohy.
„Přeceňujete svůj význam. Jste příliš ošklivá, než abyste pro jinou ženu znamenala nebezpečí,“ řekl s krutou upřímností.
„Asi máte pravdu,“ pokrčila rameny. „Stejně si nedovedu představit, že by vás někdo mohl mít rád.“
Pohlédli na sebe v dokonalé shodě.
„Nevěděl jsem, že máte tak dobře vybavenou loď.“
„Nevěděl to nikdo. Tahle.. drobná vylepšení jsou moje vlastní práce. Popravdě jsem dodneška nevěděla, jestli to bude fungovat.“ Na okamžik se odmlčela. „Nemusíte to nikomu povídat. Víte, kolik dá práce poskládat dělo z kuchyňského automatu?“
„Rozumím,“ řekl tiše. „Než opraví vaši loď, budete možná potřebovat náhradní. Pokud chcete, půjčím vám svůj spídr. Jste… docela dobrý pilot.“

* * *

„Lorde Vadere, můžete na okamžik?“
Senátor Percy, zástupce systému Elba, byl jedním z lidí, kteří přišli přivítat lady Alisbeth. Vypadal rozrušeně a zdálo se, že skutečně rád, že nedošlo k ničemu horšímu než zranění jednoho z pilotů.
Na přistávací plošině v té chvíli už nikdo jiný nebyl. Lady Alisbeth rázně utnula veškeré řeči o nebezpečí, organizovaném zločinu a posílení ochranných opatření prohlášením, že ve společnosti opravdového muže se dáma nemusí ničeho obávat, a doprovázena několika členy elbské domobrany se odebrala do svých komnat.
„Senátore?“
„Císař mne osobně požádal, abych s vámi promluvil,“ usmál se sir Percy. „Víte, nemohl jsem si.. ehm… nevšimnout, že nejste zrovna nadšen vyhlídkou na sňatek s naší princeznou. Ona je opravdu.. poněkud svérázná. Chápu, že tyto dny pro vás nejsou snadné. Proto bych vás rád ujistil, že se skutečně jedná pouze o krátkodobou záležitost. Systém Elba má svá specifika a mezi ně bohužel patří i zájem lidí o královskou rodinu. Proto volíme cestu nejmenšího odporu. Nemusíte mít obavy. Pokud se po vašem sňatku stane.. nějaká nehoda, nikdo se nebude na nic ptát ani vás z čehokoliv obviňovat.“
„Výborně,“ řekl Darth Vader. „Mohu tedy krásnou lady Alisbeth bez obav zabít.“
„Jistě, můj pane,“ souhlasil Percy. Z nějakých nevysvětlitelných důvodů začínal mít pocit, že tento rozhovor nebyl zrovna nejlepší nápad a on sám měl být v tuhle chvíli kdekoliv jinde, jen ne tady.
„To je opravdu skvělá zpráva,“ ozval se znovu hlas zpod černé masky a lord Vader zvedl pravou ruku v neokázalém, takřka nepostřehnutelném gestu.
Sir Percy vytřeštil oči a chytil se za hrdlo.
„Nenapadlo vás, senátore, že k tomu, abych se zbavil vlastní ženy, nepotřebuji vaše svolení?
A stejně snadno se mohu zbavit i vás. Jsem skutečně velmi znepokojen nedostatkem loajality, který projevujete vůči mé budoucí choti, sire Percy. To, že jste ji dnes nechal odjet bez náležitého doprovodu, byla trestuhodná chyba, která svědčí o vaší naprosté neschopnosti. A můžete mi věřit, že neschopnost je něco, co nedokáži tolerovat. Úplně s vámi souhlasím,“ pokračoval klidně, zatímco sir Percy zoufale lapal po dechu. „Je stará a ošklivá. Ale má výjimečnou povahu. Byl bych vám vděčný, kdybyste napříště prokazoval lady Alisbeth patřičnou úctu. Ne kvůli ní. Kvůli mně. Protože bude mojí ženou. A já, na rozdíl od ní, rozhodně nejsem hodný ani laskavý. Jsem schopen vás zabít. A pokud budu mít pocit, že se jí snažíte ublížit, udělám to.“
„Můj pane, myslím, že váš vůz je připraven. Měli bychom jít,“ ozval se za nimi kovový hlas.
„Děkuji, K9,“ řekl Darth Vader a nechal nešťastného senátora spadnout na zem. Zlatý droid zablikal svými senzory a napřáhl k Percymu kovovou končetinu.
„Jste v pořádku, pane?“
„Ano.. jistě…“ zasténal sir Percy.
„To jsem rád.“ K9 nechal senátora ležet a trhaně se rozběhl za svým pánem. „Lorde Vadere, myslím, že jsme spolu již několikrát hovořili o tom, že gentleman by neměl ohrožovat jiného gentlemana jinak než v čestném souboji.“
„Já ho neohrožoval,“ namítl Darth Vader. „Byla to.. diplomatická výměna zdvořilostí. Zůstal přece naživu!“
„Až na to, že bude muset nejméně týden nosit kolem krku šátek! Už to prosím nedělejte. Do slušné společnosti něco takového nepatří.“
„Nic jiného si nezasloužil. Je to pěkně prohnaný lump.“
„Ale já jsem vám už několikrát říkal, že něco takového je prostě společensky nepřípustné. Císař mne pověřil, abych dohlédl…“
Darth Vader se pohodlně usadil na předním sedadle. Ano, tohle byl rozhodně zajímavý výlet. Až na to, že teď bude muset celou cestu poslouchat přednášku o společensky přijatelném chování.
Kdyby jej tak mohl vypnout!
Pak mu však hlavou bleskl nápad.
„Máš pravdu, K9,“ řekl a chopil se řízení. „Jenomže ty nevíš, co se stalo. Neměl jsem jinou možnost. Ten muž se neuctivě vyjádřil o dámě!“
„Opravdu?“ K9 překvapeně zašermoval zlatými končetinami. „Odpusťte, lorde Vadere. Mýlil jsem se ve vás. V takovém případě jste jednal jako správný gentleman!“