Kapitola 1
Vader a Jade

Stalo se to ve visutých zahradách Císařského paláce, kde Lord Darth Vader poprvé spatřil tvář Rytíře Jedi, kterého kdysi zabil. Jeho vidění Ashka Body se přihodilo zčistajasna. Temný Lord přesně podle nepsaného pravidla nikdy nechodil do té skličující zelené a vlhké zóny, kde každý krok, který udělal, znamenal odstrkování lepkavých listů z jeho durasteelové masky. Byl tam proti své vůli, na Císařův rozkaz, a vedl tři ho'dinské mistry botaniky na exkurzi palácovými zahradami.
Na rozdíl od Vadera byli cizinci ve svém živlu, Ho'Dinové milovali být obklopeni rostlinstvem. Na své domovské planetě vytvořili nádherné rozlehlé zahrady, plné rostlin ze všech koutů galaxie. Přišli do Imperiálního centra vyjednávat o obchodu, který jim měl výměnou za z rostlin derivované léky, jež dodávali pouze oni, přinést nové vzácné rostliny. Bylo pravdou, že rostliny, o něž měli zájem, byly vzácné kvůli agresivní kolonizační politice císaře Palpatina. Poté, co byly jejich původní ekosystémy zničeny, rostly nyní jediné přeživší exempláře mnoha důležitých organismů v císařských zahradách. Vader věděl, že by si jeho Mistr vzal zásoby Ho'Dinů násilím, kdyby mohl. Jenže pouze sami zelení plazovití Ho'Dinové věděli, jak ze svého prostředí extrahovat ty zázračné léky.
Výsledkem této nemilé povinnosti bylo, že Vader měl mizernou náladu. Zlobně hleděl na ty hubené, gumovité cizince a snažil se do jejich tmavých vypouklých očí a širokých bezretých úst vnést trochu strachu. Ale botanikové zůstávali stejně bezvýrazní jako Vaderova maska. Jejich fialově šupinaté hadovité vlasy se bez ustání kroutily, když přes Vadera hleděli na bohatou flóru kolem sebe. Vader uvnitř vřel, shledávaje skutečnost, že se ti cizí návštěvníci tyčí dobrého půl metru nad jeho hlavou, nesnesitelnou. Bylo frustrující, že ztratil výhodu své výšky, kterou si obvykle vychutnával. Právě to také bylo nepochybně částečným důvodem, proč Císař přidělil jako doprovod Ho'Dinům jeho. Teď Vader chápal, jak se malý Císař, jenž ho často nutil poklekat, asi cítí. Dalším důvodem pro tento úkol bylo pravděpodobně prosté připomenutí toho, kdo tu má hlavní slovo a že dokonce i Temný Lord ze Sithu je předmětem Palpatinových rozmarů.
Vader se kolem rozhlížel po nějakém zkušeném správci zahrad, jemuž by mohl hodit na krk ukazující a tlachající botaniky I s jejich neutuchající záplavou komentářů a dotazů. On jednoduše odpovědi na většinu jejich otázek neznal a soudil, že kdyby našel někoho, kdo ano, mohl by je odlákat, aby šli dál s ním, aniž by se o tom doslechl Císař. Pomysleli si, že jestli bude muset odpovědět ještě na nějakou další otázku ohledně této geneticky upravené trávy nebo tamtoho nezvykle sladce vonícího lišejníku, asi si dopřeje malou ukázku působení Síly.
A právě tehdy spatřil toho Rytíře Jedi. Nedaleko psím vínem porostlé zdi stál připlešatělý stařec v hnědém splývavém rouchu bez rukávů. Na okamžik ztuhl, když se jeho pohled znenadání střetl s pohledem Temného Lorda. Vaderův vylepšený vizuální systém přiblížil mužův obličej. Jedi měl přimhouřené břidlicově šedé oči se spoustou vrásek kolem a nad nimi se klenulo husté obočí. Ústa pod jeho ostrým rovným nosem se mu otevřela překvapením. Z jeho vlasů zůstalo po stranách hlavy už jen pár chomáčů. Široké hrubé ruce svíraly ušmudlaný oděv a muž stejnou měrou oplácel Vaderovi jeho intenzívní pohled.
Pak Jedi vyrazil a utíkal, až v okamžení zmizel v listoví. Vader nezareagoval okamžitě; příliš ho to překvapilo. Znal toho muže, jehož právě spatřil, a byl si tedy jistý, že by měl být mrtev. Zabit Vaderovýma vlastníma rukama. Ten muž se jmenoval Ahka Boda a byl jedním z těch Rytířů Jedi, které Vader zabil osobně během velké Čistky před deseti lety.
Tuto skutečnost si nechával jen pro sebe: Vader poznal Ashka Bodu, protože si pamatoval tváře všech Rytířů Jedi, které kdy zabil. Zapamatoval si každou tvář, aby tak nikdy nezapomněl na cenu, jež byla zaplacena za prosazení Palpatinovy vize budoucího Nového řádu... cenu životů jeho bývalých jediských bratrů. Po pravdě řečeno, dokázal si i matně vybavit bolest, kterou cítil pokaždé, když zabil Rytíře Jedi. Byla to však vzdálená vzpomínka, viděná zatvrzelou duší a pohled na Ashka Bodu mu žádnou čerstvou bolest nezpůsobil. Ze všech těch emocí, které mohl cítit při spatření jednoho Rytíře Jedi navrátivšího se z náruče smrti, prožíval pouze jedinou chladnou, a to, že nedokončil práci, jež si předsevzal. I během Čistky uměl pohřbít své pocity pod přesvědčení, že slibovaného Palpatinova řádu je třeba a že Rytíři Jedi jsou blázni, kteří se tomu brání a podporují zkorumpovanou Starou republiku. To zabíjení bylo nevyhnutelné. Poskytl každému ze svých protivníků možnost přidat se na stranu svého Mistra a přežít. S každým Rytířem, který odmítl, se utkal ve spravedlivém souboji. Nikdo se s ním nemohl měřit. Všichni zemřeli. A Ashka Boda byl mezi nimi, tím si byl Vader jistý.
Ho'Dinové nevěnovali pozornost tomu, co se stalo. Jeden z nich se sklonil k Temnému Lordovi a v basicu zaskřehotal, "Lorde Vadere, věděl byste, kde se nachází D'ianská popínavá orchidej ze Senu III? Slyšeli jsme o její proslulé sladké vůni, dostatečně účinné k tomu, aby -"
Vaderův okamžik překvapení byl narušen. Ho'Din zalapal po dechu a ustoupil, když rudá čepel Vaderova světelného meče se zajiskřením probrala k životu těsně před jeho malým zeleným nosem. "Lituji, ale tato exkurze se ruší," zaduněl sarkasticky Vaderův hlas. "Musím dohlédnout na jednu Císařovu záležitost." S tím hbitě vyrazil do bludiště zdí a sloupů, pokrytých popínavými rostlinami, v němž zmizel Ashka Boda.
"Cod ee say oo pay a loto!" řekl jeden z ohromených Ho'Dinů, přecházeje zpět do svého rodného jazyka.
"Sate Pestage ray indee pako a gammon!" vrtěli rozhořčeně hlavou jeho společníci a hleděli za Temným Lordem.
Vader rychle zjistil, že ten okamžik zaváhání ho bude stát jeho kořist. Boda byl pryč. Pomocí Síly si to ověřil. Jedi už vůbec nebyl v zahradách. Vader se rychle rozhodl. Nestačilo, že se na Coruscantu volně pohyboval Jedi, ale tenhle navíc, jak se zdálo, držel klíč k tajemství samotné nesmrtelnosti. Jestli tomu tak bylo, začínala nebezpečná hra, do níž teď musel vstoupit další nebezpečný hráč. Věděl, že musí okamžitě informovat Císaře.

* * *

Odloučený ode všech mezi stěnami a špičatými věžemi svého zámku nedaleko Paláce, Darth Vader propustil svou noghrijskou stráž a aktivoval holografickou komunikační plošinu, kterou používal k hovorům se svým Mistrem. Jako vždy nastala čekací fáze, během níž Vader náležitě poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu.
První obraz, který se objevil, nebyl Císař, ale jeho velkovezír, seschlý Sate Pestage. "Zdravím, Lorde Vadere," řekl zdvořile Pestage. "Je mou nepříjemnou povinností Vás informovat, že Císař si v tuto chvíli nepřeje být rušen. Nachází se ve stavu hluboké meditace a výslovně mi nakázal, aby veškeré problémy, které vyvstanou, vyřídil jeho jménem. Jak Vám mohu pomoci?"
Vader vstal z pokleku a naklonil se k hologramu. Nesnášel, když musel jednat přes prostředníka, zvláště pokud měl takové naléhavé zprávy. Rozhodl se, že se tou byrokracií proseká stůj co stůj. Jeho hlas nabyl co nejzlověstnějšího tónu a Vader oslovil velkovezíra. "Vaše instrukce se mě netýkají. Musím s Císařem okamžitě mluvit. Je to velmi důležité. Pokud mi chcete překážet, uvidíme, jak moc si Císař cení Vašich služeb, až se probudí."
Pestageovu obvykle klidnou tvář narušil drobný záškub, Vaderovo relativní vítězství. Vader věděl, že svými dalšími slovy si velkovezír chtěl pouze zachovat tvář. "Jsem si jist, Lorde Vadere, že si náš Mistr přeje, abychom mu sloužili oba. Dobře, nyní půjdu Mistra informovat o vaší žádosti. Než však odejdu, je tu ještě jedna drobná záležitost ohledně stížnosti, jež jsem dnes dopoledne obdržel od skupiny Hodnostářů. Možná byste do ní mohl vnést trochu světla -"
Vader nečekaně ukončil spojení a přál si, aby mohl vidět, jak se při tom Pestage tvářil. Obstarožní velkovezír šel tím svým způsobem, jakým Císaře hýčkal a chránil, Vaderovi na nervy. Bylo uspokojující toho starého vychytralého pochlebníka pro jednou umlčet. Skutečná míra Vaderova vítězství se ukázala, když se v zápětí v prostoru před ním zamihotala Palpatinova tvář. Císař v kápi byl mnohem větší než Pestage – tyčil se nad Temným Lordem, který už před ním zase klečel. Vader byl už na ukázku Mistrova vysoko čnějícího ega zvyklý a nevěnoval tomu pozornost.
Palpatine promluvil první a shlížel přitom na Sithského Lorda. "Co je tak důležité, Lorde Vadere, žes musel porušit mé nařízení, abys mi to řekl?"
Vader zvedl hlavu a setkal se s pohledem Císařových jasně žlutých očí. "Viděl jsem Rytíře Jedi, můj Mistře, v samotném Paláci. A co víc, byl to jeden z Rytířů Jedi, které jsem vlastnoručně zabil během Čistky. Jmenoval se Ashka Boda. Nějakým způsobem přežil svou vlastní smrt a z neznámého důvodu přišel až sem."
Císařovu rozmrzelost vystřídal pohled plný opravdového zájmu. Dlouho nic neříkal a Vader zatím studoval jeho pod kápí se rýsující tvář. Palpatinova reakce byla dostatečným důkazem, který Vader potřeboval, že jednal správně, když mu tu záležitost tak rychle přednesl. Ovšemže, objevení jakéhokoliv Rytíře Jedi bylo velmi znepokojivé. V současnosti se všeobecně věřilo, že všichni Rytíři Jedi byli vyvražděni, někteří Vaderem, někteří Palpatinem a zbytek jednotkami Impéria. Přesto tu vždycky ještě existovala možnost, že se někteří skrývají a čekají na ten správný okamžik, aby se ukázali. Přítomnost Rytíře Jedi v samotném Paláci toho byla zneklidňujícím důkazem. Nedalo se přesně říci, kolik škody může na svobodě napáchat; Císař ho určitě bude chtít nechat zabít nebo uvěznit.
Také tu byla ta mnohem choulostivější otázka Ashka Bodova záhadného přežití vlastní smrti. Vader si byl dobře vědom skutečnosti, že tajemství nesmrtelnosti jeho Mistra náramně zajímá. Důvod byl jasně patrný v Císařově chřadnoucí tváři. Palpatinova pleť byla v okolí jeho nevyzpytatelných očí svrasklá a šedá a jeho nenávistná ústa plná zčernalých zubů. Temná strana Síly sice poskytovala obrovskou moc, to byla pravda, ale časem Císař té moci potřeboval stále víc a víc a cena, kterou za to po fyzické stránce platil, byla vyšší a vyšší. Také Vader platil cenu za využívání temné strany Síly, ale jeho moc nebyla tak velká a to se týkalo i ceny. Už se nikdy na svou tvář nepodíval, ale byl si jist, že na žádném místě nebyla ani zdaleka tak zpustošená jako tvář jeho Mistra. Vaderovou skutečnou cenou byla ztráta vlastního těla a lidskosti – byl uvězněn v černé durasteelové ulitě. V loňském roce dosáhlo Palpatinovo chátrání extrému. Při pohledu na Císaře by Vader řekl, že vládce galaxie umírá. Pokud existuje nějaké tajemství, jak se vzepřít smrti, Palpatine ho jistojistě bude chtít.
Než se rozhodl Císaře zkontaktovat, musel Vader tuto skutečnost zvážit. Věděl, že kdyby svého Mistra neinformoval, následoval by vysoký trest. Na druhou stranu, nebylo ve Vaderově nejlepším zájmu sloužit nesmrtelnému Císaři. Palpatine přislíbil pořádek v galaxii, v nějž Vader věřil a za nějž bojoval. Ta slibovaná budoucnost právě teď nastala a podle Vaderova poctivého odhadu nebyl ten slib dodržen. Zrodilo se Impérium a nahradilo Starou republiku. Přineslo s sebou však víc chaosu než pořádku. Na Vaderův vkus existovalo příliš mnoho rušivých konfliktů. Temný Lord nikdy nepřipustil, aby některá z těchto myšlenek pronikla k jeho Mistrovi... byly až přespříliš nebezpečné. Palpatine se nikdy nesmí dozvědět, že Vader v sobě chová pečlivě utajovanou touhu převzít vládu nad Impériem a upravit směr, jímž se ubíralo. Kdyby to věděl, byl by Vader mrtev.
Císařův fyzický rozklad dal vzniknout Vaderově naději, že trůn bude zanedlouho prázdný. To by bylo jednoduché řešení... a pak by proběhl hladký přerod Vadera na Císaře. Jenomže potenciální vědomosti Ashka Body tuto naději ohrozilo. Vader už se rozhodl, že Boda musí zemřít. Kdy a jak, to záleží na tom, jak Císař rozehraje hru. Vader se přiměl k trpělivosti a k vyčkávání, až se naskytne šance Bodu zničit i s jeho tajemstvím.
Prozatím mu dal Palpatine svou odpověď. "Udělal jsi dobře, Lorde Vadere, žes mě na to upozornil. Přijď dnes večer do mé soukromé audienční síně a promluvíme si o našich plánech, jak se s tímhle Rytířem Jedi vypořádáme. Na viděnou, příteli," řekl Císař s náhlým otcovským úsměvem. Hologram se vytratil a nechal Vadera jeho myšlenkám. Vader cítil uspokojení. Tak tedy, závod začal. Sithský Lord si přísahal, že to bude on osobně, kdo rozhodně, kde to celé skončí.

* * *

Darth Vader se ve své meditační komnatě tělesně i duševně připravoval na nadcházející zkoušku. Vylepšené biomonitory dolaďovaly jeho životní funkce a přizpůsobovaly chemické pochody v jeho těle maximální zátěži a energii. Jeho bionické systémy si dopřávaly opětovné dobití, zatímco stejnosměrný neurální opravný systém, který je řídil, kontrolovaly lékařské senzory. Řídící počítač životních systémů na jeho hrudi procházel celkovou autodiagnostikou. Jeho helma se zatím vznášela nad jeho bledou, silně zjizvenou hlavou, v sevření robotické paže. Oči měl však zavřené a mysl se spojila se Sílou, vzpomínal...

Před více než deseti lety, během tažení za vyhlazením Rytířů Jedi, se Vader dostal do domu Rytíře Jedi jménem Ashka Boda, v chudinské čtvrti na jediném kosmodromu stagnujícího Utapau. Bylo to ke konci tažení; většina Rytířů Jedi už byla poražena. Velká bitva skončila. Vše, co teď zbývalo, bylo jen dorazit neschopné pozůstatky Řádu. Boda byl jedním z nich. Jeho jméno získali z hlavního sčítacího počítače na Coruscantu. Vše naznačovalo, že neuprchl a jednoduše zůstal tam, kde byl.
Vader nechal četu úderných jednotek za sebou a vstoupil do toho ubohého obydlí Ashka Body. Zpráva o Vaderově příchodu na starého Rytíře Jedi očividně neučinila žádný dojem; Vader ho našel, jak zrovna dojídá skromné jídlo v jednopokojovém bytě v prvním patře.
Boda zůstal sedět, když Vaderova mohutná postava zaplnila vchod. "Očekával jsem tě," řekl unaveným hlasem a utíral si koutek úst. "A jsem připraven. Jen do toho. Udělej to, proč jsi přišel. Udělej, co musíš."
Vader se mezi dveřmi zastavil a pozoroval sedícího muže. Zdálo se, že Boda nepředstavuje žádnou hrozbu. Naopak – vypadal jako zlomený muž, prostý jakéhokoliv vzdoru. "Tolik toužíš zemřít, starče?" zeptal se Vader.
"Jsem připraven zemřít," řekl Boda. Zvedl své široké prázdné ruce. "Nemám žádný meč, takže se s tebou nemohu bít. Už dávno jsem se ho vzdal. Přinesl mi jen nekonečný žal a už ho nikdy nevezmu do ruky. Avšak ty mě můžeš na místě setnout..."
Vader na něho upřeně hleděl a přemýšlel. Bylo to proti jeho povaze zabít bezbranného muže. Přesto byl ten muž Jedi a on měl své rozkazy. Vyhladit Rytíře Jedi. "Když nemáš proč žít," namítl Vader, "proč se neodevzdáš temné straně? Změň se a služ mému Mistrovi a začni nový život."
"Ne," řekl unaveně Boda. "Připomínalo by mi to všechno, co jsem ztratil – co jsem sám zničil. Kromě toho, pošpinil bych památku svého bratra, kdybych sloužil tvému Císaři. Bylo by to jako výsměch všemu, pro co zemřel. Ne... jen si vezmi můj život, jak máš nařízeno. Možná to pro mě bude úleva, že dojdu konce."
Vader přikývl a pohlédl zblízka do starcovy tváře, aby si ji zapamatoval. Ani první, ani poslední, který zemře. Jenom další. Natáhl ruku v černé rukavici a naznačil sevření. Na jeho pokyn se Síla rozproudila a obstoupila starcovo srdce. Ashka Boda se ohnul, jak se mu srdce v hrudi sevřelo. Když se mu srdce zastavilo, spadl ze židle a zhroutil se na skvrnitou podlahu. Pak naposledy vydechl.
Po chvíli Vader přistoupil k jeho roztaženému tělu a prohlédl ho. Vyndal malý skener a podržel ho nad tělem. Neukazoval žádné známky života. Podezřívaje ho z klamu, Vader pomocí Síly pátral po jakémkoliv skrytém životě uvnitř Body, ale nic nenašel. Nebyl to uměle navozený trans. Stařec byl mrtev.
Vader si všiml, že se tělo nerozplynulo, jako se to někdy u Rytířů Jedi stávalo. To ho nezneklidňovalo. Rozplynutí se bylo účinkem toho, že dotyčný byl v mimořádně těsném spojení se světlou stranou Síly. Nestávalo se to pokaždé, zvláště ne, když byl duch poskvrněný. Bodova zjevná beznaděj nasvědčovala tomu, že za svého života provedl něco strašného. Konečně Vader nechal tělo tělem a sešel po úzkých schodech před polorozpadlý dům. Přešel kolem chumlu vojáků, kteří stáli před zchátralým průčelím kynouc jim, vydal jednoduchý rozkaz. "Spálit." Bíle uniformovaní vojáci ho spěchali splnit...
Vader se probral ze svého vzpomínkového transu, když mu znovu na své místo s cvaknutím přisedla maska a helma. Cítil se fyzický odpočatý a vyjasnil si svůj úmysl. Byl si jist, že Ashka Boda tehdy na Utapau zemřel, přesto se zdálo, že v tom muži je víc, než na co v tom špinavém pokoji na kosmodromu vypadal. Nicméně, nezáleželo na tom, jakou moc nebo jaká tajemství ten muž má. Když Boda v zahradách spatřil Vadera, utekl, což dokazovalo, že to stále není žádný bojovník. Vader neměl pochyb. Už jednou Ashka Bodu zabil... a dokáže to znovu.

* * *

Muž, jenž způsobil Vaderovi takové zděšení, skutečně při pohledu na sithského lorda uprchl. Boda netoužil po konfrontaci s Lordem Vaderem, ne když bylo v sázce tolik. Byl by to nesmyslný boj, neboť Bodovým skutečným cílem byl Císař Palpatine. Dozvěděl se o Vaderovi za ty roky mnoho, když v Paláci pracoval jako zahradník. Věděl, že Temný Lord je jen sluhou, otrokem svého Mistra, který je tím skutečným zlem. Vader nebyl protivník, jehož bylo třeba zničit, jen překážka, již bylo třeba odstranit. Boda by Vadera ušetřil, pokud by to šlo, ale nechtěl ani riskovat, že by ho Vader zabil, ještě než jeho plán přinese ovoce.
Boda věděl, že to je mezi Palpatinem a jím samotným. V okamžiku, kdy ho Vader spatřil, Boda věděl, že skončil čas plánů a intrik. A bylo to tak špatné? Připravoval se rok za rokem. Možná, že potřeboval ke konečnému činu jen trochu popostrčit.
To, že ho Vader spatřil, byla chyba, náhoda. Sithský Lord zahrady nikdy nenavštěvoval, Bodovi se tak vždycky dařilo se Vaderovi vyhnout, když se držel v palácových zahradách a ve svém skleníku. Vyhnout se Vaderovi bylo důležité - Boda Vaderovi vděčil za svou druhou životní šanci, ale také věděl, že Vader by to tak necítil. Ale to už teď neplatilo – byl objeven a musel být ve střehu. Císař za ním Vadera pošle, soudil Boda. Temný Lord byl přece Palpatinovým strojem na likvidaci Rytířů Jedi z Čistky. Boda se rozhodl, že si to se sithským lordem vyřídí tady, ve svém vlastním zeleném domově, kde mu rostliny poskytnou výhodu. Jakmile bude Vader ze hry, nastane čas zajít za Palpatinem a doručit Císaři už dávno splatnou smrt. Bude to nádherné. Roky slz a trpělivých příprav naplnily Palác výbušným materiálem. Byla to obrovská bomba čekající na vybuchnutí. A ona vybouchne, jen co si Boda bude jistý, že bude s Palpatinem uvnitř. Tak zemřou společně...
Boda se procházel řadami bafforrových stromů pod širokou skleněnou oblohou a v hlavě vypracovával podrobnosti obrany. Jeho domovem byl opuštěný skleník na střeše jednoho z imperiálních městských mrakodrapů. Prosklené zařízení na výrobu potravin bylo kdysi dávno vystavěno kolem původních ateliérových bytů, aby pomohlo uživit velkou metropoli. Boda si to místo přivlastnil. Pomocí Síly přesvědčil původní vlastníky, aby mu to tam levně prodali a teď to byla jeho zahrada, kde pěstoval exotické rostliny, jejichž společnost mu byla příjemnější než lidská. Tady pěstoval obří masožravé rostliny, pohyblivé liány a explodující houby. Chránily ho dobře. A tady také byly jeho milované bafforrové stromy, vnímající stvoření, která k němu svým nezvyklým způsobem promlouvala a varovala ho před nebezpečími a zbavovala ho samoty. A nejlepší z toho všeho byl jeho sladce vonící phelarionský mech, něžně šedozelená odrůda, která zaplňovala každý kout a každou skulinu a tišila všechny Bodovy starosti. Byl opravdu doma a věděl, že jeho domov bude bojovat spolu s ním.
Boda vypadal na pětašedesát let. Ruce měl široké a zdrsnělé mozoly roky zahradničení. Vrásky kolem očí stínilo jeho husté obočí. Boda ustavičně mhouřil oči, jak se dlouhá léta díval do slunce. Měl trpělivé a klidné vystupování zrodivší se z jeho kontaktu s mírumilovnými, pomalu rostoucími věcmi. Boda nosil prostý hnědý oděv bez rukávů volně ve stylu Rytířů Jedi. Ukrýval v něm světelný meč, který nikdy nevytahoval, když ho mohl někdo spatřit. Oděv i boty měl zašpiněné, staré a obnošené. Hlas měl hrubý, ale skoro nemluvil, dávaje přednost tichu zahrady a soukromým myšlenkám o porážce Palpatina. Zůstat sám bylo to nejlepší. Lidé se v jeho blízkosti cítili nesví, cítili, že je na něm něco zvláštního i navzdory jeho obyčejném zjevu. Boda nechtěl být zpozorován, zůstával tudíž sám.
Nebyl však sám odjakživa. Kdysi žil se svým bratrem... bratrem, s nímž se hlasitě a vášnivě hádal. Ve skutečnosti šla ta neshoda až za hrob. Pouhé pomyšlení na to, spustilo v Bodově mysli lavinu vzpomínek. A byly to silné vzpomínky se spoustou hlubokých emocí. Boda se jim nedokázal ubránit a ony ho zavedly zpátky na Naboo, kde to celé začalo...

"Ne, Vantosi, já... tohle ti nedovolím," řekl Ashka Boda. Těžce vydechl, jak se vyškrábal na širokou římsu vedle svého stejně unaveného bratra. Vantos Boda na něho nevěřícně a těžce oddechuje pohlédl. Bratři stáli na útesu skalní stěny, plné vyčnívajících říms a přirozených kamenných schodišť. Základna útesu byla od nich povážlivě daleko a ještě výš nad nimi stál osamělý dům, kde v osamění se svým otcem žilo dítě z Vantosovy vize. Vantos trval na tom, že se přiblíží k domu odsud, aby je nebylo vidět na široké horské cestě. Měl v plánu nepozorovaně prohledat dům, počkat na vhodný okamžik, kdy zastihne dítě o samotě, a pak ho rychle usmrtit světelným mečem.
Vantos si setřel pot z čela a vyhrkl, "To nemyslíš vážně! Je mi z tebe nanic, Ashko. Jak mi to teď můžeš udělat, když už jsme se do toho oba tolik namočili? Myslel jsem, že jsem tě přesvědčil. Proč jsi sem se mnou chodil, když ses rozhodl, že na poslední chvíli couvneš?"
"Nikdy jsem netvrdil, že s tebou souhlasím, Vantosi," řekl Ashka zmoženě a hněvivě. "Nikdy bych nedopustil vraždu dítěte. Šel jsem s tebou, abych ti byl nablízku v případě, že bys od svých odporných plánů upustil -" Vantos zavrčel, ale Ashka ho ignoroval. "Ano, odporných, Vantosi. Nic si nenalhávej. Vydal ses cestou, která vede k temné straně. Nechci tě ztratit... ale jestli to uděláš... pak už jsi ztracen. Chci, abys mě dobře pochopil. Já 'necouvám' a nenechávám tě to dokončit samotného. Já... já tě chci zastavit tady a teď. Ať to stojí, co to stojí."
Vantos se na svého bratra upřeně zadíval. "Ach, rozumím ti, Ashko. Vyhrožuješ mi, svému vlastnímu bratrovi. Zabiješ mě, když budeš muset? Stojí ti to za to? Poslouchej mě. Nic z toho se nemusí stát."
Ashka neodpovídal. Oplácel Vantosovi pohled a v očích měl hrůzu.
"Ty bys mě zabil," pokračoval Vantos, "a to dítě nechal žít. Dospěje a stane se vrahem miliard! Chceš s tím žít? Všichni ti mrtví padnou na tvou hlavu. Vykládáš mi o temné straně... to dítě bude největším Mistrem temné strany, jaký kdy žil! Zničí náš řád – vyhladí Rytíře Jedi. Postaví stroj, který otřese celým světem! Svrhne Republiku a stane se vládcem spoutané galaxie. Ale já mám šanci tomu všemu zabránit. Tu vizi jsem měl z nějakého důvodu. Sama Síla si přeje, abych byl tím spasitelem. Přesně jak se to praví ve Whillských denících! 'A v době největší beznaděje přijde Spasitel, jenž bude znám jako Syn sluncí.'" Vantos pronesl přiškrceným hlasem. "Ashko, co je život dítěte proti tolika miliardám? Co je dokonce i můj život? Pokud mám za to zemřít, pak zemřu. I kdybys... dokonce i kdybys musel..." Vantos od bratra odvrátil pohled.
Ashka nasadil prosebný tón. "Tyhle argumenty mě nepřesvědčily ani předtím a nepřesvědčí mě ani teď. Uvažuj rozumně, Vantosi. Ten chlapec, tenhle Espaa Pestage, je ještě dítě. Neudělal nic z toho, o čem mluvíš. Republika a řád Jedi jsou v pořádku! To, co tvrdíš, nedává žádný smysl. Žádné dítě, ani dospělý není schopen dokázat všechny tyhle věci. Vzpomínáš, co nás učila naše Mistryně? Říkala ti, že se můžeš pokusit nahlédnout do budoucnosti, ale ta není pevně dána. Může ji změnit cokoliv. Tahle tvoje vize může být jen přelud."
"Ne, Ashko," řekl Vantos prázdným hlasem. "To nebyl žádný mlhavý záblesk budoucnosti. Byla to úplná a zřetelná vize, tak podrobná, až... až... Ashko, v tom, co má přijít, je tolik hrůzy, že bys zešílel jen z pohledu na to. Ani sama Síla nechce, aby k tomu došlo. Světlá strana mi umožnila spatřit, co nás čeká, protože chce, abych to zastavil."
"A co když tvá vize nebyla vizí světlé strany?" zeptal se Ashka. "Co když tě pokouší temná strana a způsob, jakým tě chce získat, je vražda toho dítěte? Mistryně Dina nás učila, že z cesty zla není návratu. Nakonec tě zničí!"
Vantos si založil ruce na prsou. "Vím, co jsem viděl a cítil. Musím to udělat, pro spásu Republiky. Přísahal jsem, že ji budu chránit, je to má povinnost. Nestůj mi v cestě. Běž domů, Ashko, než jeden z nás zemře."
Jedinou Ashkovou odpovědí bylo, že tasil a aktivoval světelný meč. Pevně ho svíral, připraven ho použít.
Vantos zlostně zavrtěl hlavou. "To je chyba, bratře. Z nás dvou jsem byl vždycky lepším šermířem já. Obvykle tě porazím a znám všechny tvé slabé stránky." Vantos aktivoval svou vlastní zbraň a pomalu svou stříbrnou čepel postavil proti jejímu dvojčeti v Ashkově ruce. Čepele zaplanuly a mírně odskočily, když se vzájemně dotkly. Vzduch naplnil praskající hukot.
Ashka a Vantos zaujali postoj na římse. Kamenná plošina byla pouhých šest stop široká a dál už by následoval ošklivý pád. Ashka se začal z nervozity potit. Vantos vypadal napjatě ale soustředěně, ve tváři chladný výraz. Ashka se pohnul první, rozmáchl se Vantosovi na hlavu. Vantos ránu elegantně vykryl a prudce od sebe čepel odrazil, Ashka udělal několik opatrných kroků zpátky, sráz maje po své pravici. Vantos si v obranném postavení držel svou pozici. Vyměnili si několik dalších úderů, ale pokaždé, když Ashka zaútočil, zdálo se, že Vantos ví, jak jeho bratr udeří. Vantosova čepel tam vždycky byla a blokovala Ashkovu, dokonce i když se rozhodl, kam ji namíří. Nízký úder ze strany byl vykryt zespoda, vysokému úderu se vyhnul. Ashka se otočil a znovu udeřil horem, ale Vantos se rychle sehnul. Vyhnul se dokonce i sérii divokých výpadů. Ashka z toho rychle začínal být rozčarovaný. Vantos zvolil čistě obrannou formu boje, ale přesto působila snadněji. Ashka proti němu rychle ztrácel síly. Vyšplhat sem bylo namáhavé a jakmile se příliš unaví, Vantos ho zneškodní a bude pokračovat dál nahoru na útes. Přemohl ho pocit rychlého úbytku sil. Hrůza mu zkroutila vnitřnosti, Ashka nezodpovědně vložil veškeré své síly do dalšího úderu. Zdálo se, že Vantos předvídal i tohle; ustoupil a zcela se ráně vyhnul.
"Špatný tah," procedil Vantos mezi zuby, "vždycky ses přepínal."
Vyčerpaný Ashka se při svém výpadu příliš vyklonil. Vantosův odvetný šikmo vedený úder vyrazil Ashkovi zbraň z ruky. V téže chvíli Vantos plně využil výhody setrvačnosti svého bratra, podrazil mu nohy a strčil ho na okraj římsy. Ashka tvrdě dopadl, nohy mu sjely, když se snažil zachytit rukama. Jeho prsty zoufale tápaly po opoře, ale to také bylo vše, co mohl dělat, aby nesletěl po hlavě dolů z útesu. Nohy se mu houpaly ve vzduchu pod římsou.
Vantos ho netečně sledoval. Vypnul meč a připnul si ho k opasku. "Je mi to líto, Ashko," řekl, "ale tys chtěl boj. Byl jsi pošetilý. Copak to nechápeš? Já jsem viděl budoucnost! Viděl jsem dokonce i náš souboj! Snažil jsem se tě zastavit, ale neposlouchal jsi mě. Drž se, jak umíš. Vrátím se pro tebe, až skončím. Jestli spadneš, tak... si vzpomeň na léčitelské techniky, které nás Mistryně Dina učila."
"Ale Vantosi -" protestoval Ashka.
"Tohle je moje vítězství," přerušil ho Vantos. "Nečekal jsem, že vyhraji tímto způsobem, ale vyhrál jsem. Nejspíš mi za to nikdy nepoděkuješ, ale... dělám to i pro tebe. Uvidíme se, až to bude hotovo."
Ashka Boda se urputně držel římsy a Vantos Boda se zatím obrátil a jal se šplhat výš, zády otočený ke svému zápasícímu bratrovi. Ashka věděl, že Vantose ztratil. Přivolal k sobě Sílu a využil vzácných vteřin k tomu, aby zahnal svou únavu. Jeho pátrající noha našla pod římsou vyčnívající kámen, na nějž mohla přenést váhu a při tom se stále držel a pravidelně dýchal. I když při tom sklouzl trochu níž, zvedl jednu ruku a rozevřel ji dlaní směrem k ležícímu meči. Zbraň cinkla a vkutálela se do ní, poháněna Sílou. Pohled na Vantose mu potvrdil, že jeho umíněný bratr si ho nadále nevšímá, ale také že už Vantos vyšplhal téměř nahoru. Ashka se pomalu a zhluboka nadechl, pak zatnul zuby a jednal. Pomocí druhé ruky a nohou se vytáhl dostatečně nahoru a pomocí Síly hodil svůj meč. Okamžitě ztratil na římse oporu a po zádech padal do prázdna. Na chvíli zahlédl stříbrný meč, jak rotující letí na nechráněná záda jeho bratra. Neviděl, jestli zasáhl, ale jak padal, uslyšel zoufalý výkřik, který si bude pamatovat po zbytek svého života. Smrtelný výkřik svého bratra.
Potom Ashka narazil na kameny na dně srázu. Jeho tělo se dlouho kutálelo po úbočí, ale Ashka o tom nevěděl, protože při nárazu ztratil vědomí.
Ashka se dalšího rána probudil a na hlavě ucítil něčí zkoumající ruce. Zamrkal do oslňujícího slunečního světla a zaostřil na protáhlý obličej mladíka, který se nad ním starostlivě skláněl. Ashka při pokusu o pohyb na napnuté kůži ucítil zaschlou krev a zkřivil tvář bolestí. Ještě svými končetinami nebude hýbat, dokud je nezkontroluje pomocí Síly. Pokusil se promluvit, naprázdno zachroptěl a uvolnil si vyschlé hrdlo, aby to zkusil znovu.
"Jmenuji se... Ashka Boda... Můj... můj bratr," zaskřehotal, "je... mrtev?"
"Váš bratr," opakoval vytáhlý cizinec. "Ano, už chápu. To vysvětluje to tělo nahoře na útesu. Je mi líto, ale ano, Váš bratr je mrtev."
Ashka tiše zaúpěl. Tak. Je to pravda. Jeho bratr, jeho partner ve výcviku... jeho jediná rodina... je mrtev. K Ashkovi se dostavily náhlé útržky vzpomínek – oni dva, jak pohřbívají své rodiče, učí se porozumět Síle u Mistryně Diny... on a Vantos, jak popíjejí a smějí se. To všechno... to všechno je teď pryč.
"Našel jsem ho, když jsem hledal svého syna," řekl cizinec. "Ztratil se a já se o něj velice bojím. Pročesával jsem okolí útesu - Espaa tam sám rád chodí – když jsem našel to tělo. Zabil ho světelný meč. Byl to Jedi? Nebo Vy jste?"
"Ano," řekl pomalu Ashka. "Oba dva. Já... sám jsem ho zabil. Chtěl zabít Vašeho syna. Musel jsem ho zastavit." Ashka se bolestivě rozkašlal.
Cizinec se ušklíbl a vytáhl z kapsy u své vesty malou láhev. Opatrně nalil její obsah Ashkovi do úst. Byla to voda. Ashka vděčně pil.
"Mého syna?" řekl muž. "Proč by to chtěl Váš bratr udělat? Víte, kde je Espaa? Je v pořádku?"
"My... neviděli jsme Vašeho syna. Je mi líto." Ashka zavřel oči. "Vantos měl vidění... že Váš syn... že se obrátí na stranu zla a zabije mnoho lidí. Myslel si, že je na něm... aby tomu zabránil, než -" Ashkovi nohou projela bolestivá křeč, trhnul sebou.
"Měl Váš bratr něco společného s tou ženou před dvěma dny?"
"Se ženou?" řekl zmateně Ashka. "S jakou ženou? Nikoho jiného jsme neviděli."
"Poslyšte," řekl muž, "jmenuji se Sate Pestage a bydlím tu sám se svým synem. Moje žena Gemsaa před rokem zemřela... byla to jediská léčitelka, ale sama sobě nedokázala pomoci. Espaa je všechno, co mi po ní zbylo. Přišla k nám domů žena v černém... chtěla si Espaa odvést, aby se 'naplnil důležitý osud'. Samozřejmě, že jsem ho nechtěl nechat odejít s úplnou cizinkou. Řekl jsem jí, aby nás nechala na pokoji. Jste si jistý, že o tom nic nevíte? Myslím, že minulou noc přišla tajně k nám domů a mého syna unesla. Netuším, kdo to byl. Děsím se, že už svého syna nikdy neuvidím. Myslel jsem si, že Naboo je bezpečná planeta."
Když Pestage mluvil, Ashka cítil, že se v něm usadil chladný pocit selhání. Cítil se, jako by se fyzicky pohroužil do mrazivého stínu, o němž věděl, že z něj nikdy nevystoupí, dokud nezemře. Někdo zběhlý v umění temné strany Síly přišel na tuto planetu Naboo, na toto místo, aby našel totéž dítě, u nějž Vantos předvídal, že se stane Mistrem temné strany, temným Císařem, který ovládne galaxii. Měl Vantos pravdu? Zabil Ashka svého bratra, jen aby dovolil temné straně získat její odměnu? Ashku přemohl zmatek a výčitky svědomí. Znovu upadl do bezvědomí, když mu v hlavě doznívala Vantosova slova..."Chceš s tím žít? Všichni ti mrtví padnou na tvou hlavu..."

Vzpomínka vybledla, když se Boda opřel o bafforrový strom, nechávaje na sebe působit mír celého hájku. Na souboj s jeho bratrem se mu bude vždycky těžce vzpomínat, ale to byla minulost. Jedinou důležitou věc, kterou se z ní mohl dozvědět bylo, že ta dávná vize byla pravdivá. Boda si povzdechl. Tak velice, převelice pravdivá byla...
Boda si byl jist, že chlapec z oné vize, Espaa Pestage, byl toutéž osobou jako Císař Palpatine. Ano, jméno bylo jiné, ale bylo pravděpodobné, že si ho změnil, aby zabránil komukoli dozvědět se o jeho minulosti. Důkazem, podle Body, byla oddaná péče Sate Pestage o Císaře. Bylo to skoro... otcovské.
Od onoho dne na Naboo uplynulo mnoho let a bylo odhaleno, že Sithský řád, považovaný za dávno ztracený, se vrátil. Tehdy Boda poznal, že adept temné strany, který odvedl Espaa, byl Sith. Pokud byl Espaa ve skutečnosti vycvičen Sithy, vysvětlovalo by to jeho temné síly. Ale někdy během toho procesu musel Espaa překonat svého učitele, protože nyní vládl jako nejvýše postavený a jediného veřejně známého sithského lorda měl za sluhu. Také naplnil většinu událostí z prorocké vize. Napomáhal zničení Republiky, přivodil pád řádu Jedi a stal se Císařem tyranem. Pravda, nesestrojil stroj, který dokáže zničit planetu, ale vezme-li se v úvahu jeho výstavba hvězdných destruktorů, nemohl by takový vynález zajít ještě dál?
Nezáleželo na tom, kolik let uplynulo, nebo kolik zla Palpatine napáchal či napáchá. Na čem záleželo, byla spravedlnost, jíž bylo třeba sloužit. Jedině Palpatinova smrt mohla učinit zadost spravedlnosti onoho dne kdysi dávno, kdy bratr zavraždil bratra. A spravedlnost se dostaví, už brzy, přinášejíc s sebou očistný oheň. Boda se připravoval na to, že ten oheň spálí i jeho vlastní bolest.

* * *

Nejvyšší věž Císařského paláce, a tudíž i nejvyšší bod na Coruscantu, obsahovala malou transparocelovou místnost, známou jako Císařova pozorovatelna. Tato místnost měla tvar válce s průhlednými stěnami a kromě trůnu, který mohl vystoupat podlahou ze spodní místnosti, byla prázdná. Císař zde rád vysedával a přehlížel své celoplanetární teritorium, přemítaje o vědomostech patřících výhradně jemu. Mohl si činit nároky na vzdálené světy na okraji, ale Imperiální město bylo něco, na co si mohl sáhnout a skutečně to vlastnit.
Dnes večer to byl stejně velkolepý pohled jako jindy a posloužil Palpatinovi k rozptýlení narůstajících obav z jeho fyzického rozkladu. Slunce právě zapadlo a na zešeřelé obloze visely dva bledé měsíce. Slábnoucí světlo odhalovalo povrch planety, sestávající nikoli z pevnin, ale z budov s katedrálovitými shluky mrakodrapů, vyrůstajících z rozlehlé pláně střech, veřejných náměstí a kosmodromů. Na úrovni střech vypadaly úzké mezery mezi budovami z Císařovy pozorovatelny jako dlouhé silnice, ve skutečnosti to však byly ponuré kaňony, v nichž zářila okna budov a nadzemek, klesajících do tmy jako světlo umírající v nižších patrech neproniknutelného lesa.
Město se rozprostíralo od horizontu k horizontu, planeta hustě nahloučených budov, které splývaly jedna s druhou z pohledu z výhodného postavení na plošině pozorovatelny. Budovy vyčnívající nad tuto výšku byly kolosy, stavby, jež čněly nad ostatní jako hrady nad bojištěm. Mezi ně patřily vysoko se tyčící zdi Monument Plaza, uzavřeného parku, kde se člověk mohl jednak dotknout holé skály horského štítu, aniž by zacházel daleko na jih k pohoří Manari, tak si i prohlédnout mnoho soch samotného Císaře. Palpatinův pohled také ulpěl na hřibovité budově Senátu s vytesávanými kamennými sochami. Kdysi to bývala jedna z nejmajestátnějších staveb na planetě, ale nyní stála zcela ve stínu Paláce. Císař se usmál, když pohlédl tam, kde kdysi sloužil jako senátor. Ach, jak mocným jsem se stal, pomyslel si. Pokračoval dál, natáčeje se trůnem tak, aby viděl na rozlehlou Coruscantskou Universitu s jejími milióny studentů, všemi studujícími Impériem schválené předměty. Tamhle byl Imperiální soudní dvůr, kde se prosazovaly jeho zákony, a velká krychle budovy Imperiální bezpečnosti, kde se shromažďovali agenti Nového řádu. A tamhle byl temný hrad Lorda Vadera, vystavěný na troskách Chrámu Jedi, pochmurná stavba, která odpovídala svému vlastníkovi. Byla to pouze ohromná konstrukce bez velkého množství vnějších světel. Císař přehlédl záři města vycházející odevšud jinud a spokojeně se usmál.
Jeho oči automaticky přeskočily některé oblasti Imperiálního Centra; ignorovaly oddělené cizinecké sektory a nezastavily se ani tam, kde se dalo tušit coruscantské podsvětí. Místo toho vzhlédly k neutuchajícímu proudu lodí prolétávajících na pozadí rudozeleně zářících červánků. Bylo to krásné, ale on si šetřil to nejlepší na konec. Palpatine vstal ze svého trůnu a přistoupil k oknu. Když pohlédl přímo dolů, uviděl pod sebou své veledílo, jeho svět, jeho Palác. Byl vystavěn na starém Prezidentském Paláci, zrekonstruován a rozšířen podle jeho návrhu. Byl to kříženec katedrály a pyramidy z leštěného šedozeleného kamene a třpytivých krystalů, zdobený mramorem a rytinami, založenými na starodávných sithských symbolech. Stavba nebyla nikdy temná a v noci svítila, jako kdyby někdo uvěznil slunce v duté skleněné hoře, pevnost světla s kónickými věžemi a křehce vypadajícími věžičkami, vyrůstajícími z každého možného povrchu. Palác byl Palpatinovým památníkem sobě samému. Rád se díval na jeho majestátnost, která odrážela jeho vlastní. Jeho svět se skládal z věznic a pokladnic, počítačových center a zpravodajských informačních sálů, knihoven a obytných částí, sklepení a pracoven, přijímacích kanceláří a trůnních sálů. A co bylo nejdůležitější, tento svět zahrnoval jeho samotného. Jenže... na jak dlouho?
Palpatinovy myšlenky se nevyhnutelně vrátily k jeho problému – k jeho zrychlujícímu se a nezastavitelnému stárnutí. Prozatím vlastnil tento nádherný svět, ale pochmurná smrt čekala ve stínech odměřujíc čas, až mu bude moci tohle všechno sebrat. Nesnesl pomyšlení, že by po něm vládla jeho impériu jiná osoba. Ale co by mohl dělat? Byl obětí odporné ironie. Ta samá moc, již použil ke svému velkému vzestupu, ho nyní ničila. Došlo to až tak daleko, že Palpatine potřeboval temnou stranu víc, než ona potřebovala jeho. Temná strana časem své zastánce strávila, tak lačná zničit život, že pohltila i své největší služebníky. Podle jeho sithských studií, pokud zemřel významný adept temné strany, jeho duše se navždy ztratila v ohromném chaosu samotné temné strany. Čekalo-li na něj právě tohle, existovala jen jediná věc, kterou mohl udělat. Musel najít způsob, jak nezemřít vůbec.
Až dosud nepřišel na žádné řešení. A tak žil se svým strachem každý den. Bylo to jako drtivá tíže, nehmotná jako vzduch a zároveň těžká jako Palác sám. Snažil se zapřít v sobě ten strach, pohřbít ho. Strach byl otroctvím a Palpatine byl hrdým služebníkem, nikoli však otrokem. Věděl, že si plně zaslouží moc, jež mu byla udělena. Jak zvětšoval své impérium, vyvolával v celém vesmíru strach, hněv a agresi, přidávaje na miskách galaktických vah temné straně. Jeho darem temnotě byl chaos ironicky zvaný Nový řád. Jediné, co žádal na oplátku bylo, aby byl ušetřen. Ale jeho chřadnoucí tělo v sobě skrývalo odpověď na tuto prosbu – temná strana byla lhostejná, nevědomá, amorální a nemilosrdná.
Palpatine nebyl připraven přiznat porážku. Jestli existoval způsob, on ho najde. Bude i nadále sledovat každé vodítko. Tento podivný Jedi, kterého Vader zahlédl... teď tu existovala možnost. Vader přísahal, že toho muže zabil a přesto se objevil tady v Paláci. Vader se mohl samozřejmě mýlit... nebo dokonce – odvážil se uvažovat o svém služebníkovi – klamat ho. Ale něco Palpatinovi říkalo, že tomu tak není. Záchvěv v Síle... mrazení na duši... Císařovy instinkty se zřídkakdy mýlily. Tento Ashka Boda byl důležitý. Něco znal... tajemství, které brzy vydá Palpatinovi ve výslechovém centru. Snad dokonce tajemství, jak přežít samotnou smrt. Chvěl se očekáváním. S nesmrtelností a se svým vlastním temným géniem nebude existovat nic, čeho by nedosáhl.
Odvrátil se od okna. Nastal čas na setkání s Lordem Vaderem. Jeho služebník pak vyrazí a přivede mu Ashka Bodu. A aby se ujistil, že Vader svůj úkol řádně dokončí, přidělí mu společníka. Vaderova role v této záležitosti byla stále nejednoznačná, jeho spojení s Ashka Bodou zcela nejasné. Boda byl cenou příliš důležitou, než aby riskoval jeho zabití... předčasně. A tak nastal čas odhalit svůj nový, vzácný nástroj. Jeho vlastní výtvor... novou Císařovu Ruku.

* * *

Hlavní přijímací sál byla široká chodba se zvýšenou podlahou. Plošiny pro imperiální stráže spolu se stanovišti počítačů lemovaly stěny. Zrovna teď, když pod plošinami procházel Darth Vader, zely prázdnotou. Tohle mělo být soukromé setkání. Na druhém konci stoupaly k trůnu schody. Kousek od nich stála plošina pro holografickou projekci. Strop byl neobyčejně vysoký, s dlouhými světelnými panely zavěšenými svisle na stěnách. Za trůnem byla na jedné straně okrouhlá okna, rozdělená lesklými paprskovitými mřížemi. Na mříže byly ve zvláštních intervalech napojeny malé zakřivené dílky, což vyvolávalo celkový dojem kulaté pavučiny. Čtvrté takové okno bylo umístěno vysoko nad trůnem a dominovalo celé místnosti. Vader uvažoval o tom, že existuje jen velmi málo lidí, kteří chápali tento tvar každého z oken jako sithský symbol pro chaos.
Vaderův Mistr seděl na trůnu na vrcholu schodiště a čekal. Když Vader vystoupal tak vysoko, aby stál jen kousek pod úrovní Císařových očí, zastavil se a mírně se poklonil.
"Vítej, příteli," řekl Císař. "Máme toho hodně k prodiskutování." Palpatine se usmál na svého nejlepšího služebníka. Vader se slabě zachvěl. Císař byl silnou koncentrací temné strany Síly, jako hořící černý plamen. Od té doby, co začal Vaderův nový život, vyžadoval přítomnost svého Mistra. Být mu po boku bylo jako hřát se v teple ohně, nebo nechat se chladit vánkem. Naplňovalo to jeho prázdné nitro smyslem. Vader se domníval, že na něj Mistr přenáší část energie své Síly, možná jako odměnu za jeho služby. Napřímil se a prostě odpověděl, "Co poroučíš?"
Palpatine se na trůnu předklonil. "Vzal jsem tvé zprávy o Jedim zde v Paláci velmi vážně, Lorde Vadere. Je to záležitost, která mě značně zneklidňuje." Císař se odmlčel. "Avšak tvé tvrzení, že tento Jedi vstal z mrtvých, shledávám... pochybným."
Vader se naježil a Palpatine pokračoval konejšivým tónem, "Nezpochybňuji tvé slovo, služebníku. Je však možné, žes nějakým způsobem zklamal." Usmál se na Vadera a pak přezíravě mávl vrásčitou rukou. "Ale to je vedlejší. Shodneme se na tom, že každý Jedi představuje hrozbu a musíme se s ním okamžitě vypořádat."
Vader přikývl. "Ano, Mistře."
"Dobře. V minulosti jsi Impériu dobře posloužil při pronásledování Rytířů Jedi. Poroučím ti, abys tak učinil znovu. Přeji si, abys tohoto Ashka Bodu zajal a přivedl mi ho. Potom ho osobně vyslechnu. Mělo by to být v mezích tvých schopností, pokud je to pouhý Jedi. Koneckonců," Císař se suše zasmál, "už jsi ho jednou zabil."
Vader neodpovídal. Kdyby svá hněvivá slova pronesl, byl by za svou drzost potrestán. Místo toho ovládl své emoce a čekal.
Císař vstal, sepnul ruce ve svých nesmírně širokých rukávech a shlédl na Vaderovu helmu. "A přesto nikdy není od věci být obezřetný, Lorde Vadere. Ten Jedi může být víc, než se zdá, jak se domníváš. A tak jsem se rozhodl, že bys měl mít při tomto úkolu pomocníka."
To prohlášení zastihlo Vadera zcela nepřipraveného. Bezděčně o schod ucouvl. V té jediné hrozné vteřině byla jeho divoká pýcha zasažena až na kost. Jak si jeho Mistr mohl myslet, že by si s Ashka Bodou nedokázal poradit sám! Ve svém ohromení si Vader nevšiml malé postavy, která vklouzla do sálu jedněmi z napůl skrytých postranních dveří. Nově příchozí osoba hbitě vystoupala po schodech a postavila se vedle Císaře. Císař jí položil otcovsky ruku kolem ramen a jeho černý rukáv zahalil její útlé tělo.
"Seznam se s Marou Jade," řekl Palpatine. "Je Císařovou Rukou a tvou partnerkou při dopadení Ashka Body."
Vader hněvivě hleděl na Maru Jade. Jeho rozhořčení se vymklo kontrole, když si uvědomil, že je to ještě děvče, kterému není ani dvacet. Obvykle tak opatrný v Císařově přítomnosti, Vader pro jednou ztratil s Palpatinem trpělivost. "Vysmíváš se mi, Mistře?" zahřměl ostře. "Přísahám, že vše, co jsem řekl o Ashka Bodovi, je pravda. Je tu neznámé nebezpečí a poslat obyčejnou holku..."
Palpatinovy žluté oči se zablýskly a umlčely Temného Lorda. Namířil na Vadera zahnutý prst a oslovil ho. "Možná jsem se nevyjádřil dost jasně, Lorde Vadere! Chováš se jako mladý blázen, který nejdřív mluví a pak myslí. Tahle mladá žena je mou osobní vražedkyní a cvičenou agentkou. Vyžaduji, abys s ní jednal uctivě." Palpatine se náhle od Vadera odvrátil a kráčel zpět ke svému trůnu.
Mara Jade stála, ztělesnění neklidu, a pohledem těkala po Vaderovi. Vader využil příležitosti, aby si ji lépe prohlédl. Měla nízkou, štíhlou postavu a na sobě přiléhavý černý oděv. Nakrátko střižené vlasy byly tmavě rudé se zlatými odlesky. Její smaragdově zelené oči vypadaly v jejím malém obličeji příliš veliké. Náhle působila kvalifikovaně, protože měla bojový výcvik, patrný v jejím postoji, a zároveň zranitelně pro tu naivitu v jejích očích. Nevypadala, že by měla z Císaře nebo Vadera strach, spíš se zdálo, že je v rozpacích z toho, jak setkání začalo.
"Tvá reakce na Maru Jade," hovořil pedantsky Císař, "je důvodem, proč z ní bude vynikající vražedkyně. Ani její oběti nebudou podezřívat 'obyčejnou holku'. Ten předpoklad však bude jejich poslední chybou, protože Mara byla dobře vycvičena." Palpatine během svého proslovu hleděl na Maru. Pod jeho pozorností se hrdě napřímila a místo na Vadera hleděla teď s vděčností na Císaře. "Mara byla vychována tady na Coruscantu," pokračoval. "Osobně jsem se zajímal o její vzdělání, udržoval s ní kontakt a dohlížel na to, aby se jí dostalo nejlepších učitelů. Je také zdatnou pilotkou a zná mnoho nejnovějších bojových technik." Palpatine si položil ruku na hruď. "Dokonce já sám jsem ji učil. Je slabě vnímavá na Sílu, což jsem u ní podporoval. Dává jí to jako vražedkyni výhodu. Také se domnívám, Lorde Vadere, že by se mohla mnohému naučit od tebe."
Vader nemohl uvěřit, jak se události vyvinuly. Bylo třeba dopadnout Jediho a Císař na to chce poslat puberťačku? A přesto nebyl Vader zesměšňován. Musel existovat velmi dobrý důvod, proč to Palpatine dělal. Vader si přísahal, že to zjistí. Pohlédl na svého Mistra. Císař ho pozoroval se zatnutými zuby a rty sevřenými nelibostí do úzké linky. Vader si nemohl Císařovu nelibost dovolit, ne teď, ani nikdy jindy. Nikdo, kdo mu otevřeně vzdoroval, tuto zkušenost nepřežil. Vader odpověděl jediným možným způsobem. "Jak si přejete, Mistře."
Palpatine na něho stále upřeně hleděl. "Velmi dobře, Lorde Vadere. Časem poznáš hodnotu mé nové agentky."
Mara Jade opatrně vydechla úlevou. Vycítila možnou vznikající konfrontaci a byla ráda, že se neuskutečnila. Velmi rozumně nechtěla vidět svého Mistra rozhněvaného a nechtěla, aby byla její práce s novým partnerem znemožněna. Palpatinova autorita se v tomto okamžiku prosadila, ale nebyla trvalým řešením. Jakmile bude s Vaderem o samotě, bude se muset předvést, aby zahnala jeho silné pochybnosti. Nebude to snadné, ale Mara si tím nenechala zkazit své nadšení. Tohle byl její první úkol pro Císaře. Byla prohlášena jeho Rukou teprve nedávno. Její nová funkce zahrnovala odhalování zrádců, zabíjení Císařových nepřátel a špionáž. Sloužit muži, o němž uvažovala jako o svém otci, pro ni bylo zdrojem velké pýchy a radosti. Nová identita ji naplňovala zápalem pro její nové povinnosti. Věděla, že ho nemůže zklamat hned při svém prvním úkolu a to znamenalo, že musí s Vaderem úspěšně spolupracovat.
Mara si všimla, že Mistr o ní Vaderovi neřekl všechno. Vynechal onu zvláštní schopnost se Sílou, která ji pro něho činila nejužitečnější. Byla silně receptivní telepatkou a mohla přijímat Císařovy myšlenky až do vzdálenosti světelných roků. Když s ní komunikoval, dokázala vidět jeho tvář a slyšet jeho slova. Cítila dokonce i jeho emoce. Takto s ní mohl hovořit s bezprostředností, která ji při prosazování jeho vůle činila efektivnější než kteréhokoli jiného agenta. Říkala si, jestli si Palpatine přál, aby to Vader věděl. Doufala, že existuje dobrý důvod, aby měla před svým partnerem tajemství. Opravdu doufala, že se od toho hrůzu nahánějícího bojovníka něco naučí a nechtěla mu zavdávat žádnou příčinu k nedůvěře. Už tak všechno nezačalo moc dobře.
Císař usoudil, že se Vader, co se týče Mary Jade, podrobí a částečně se uvolnil. Potřeboval, aby v tomhle Vader spolupracoval. Bylo to pro vlastní dobro Temného Lorda. Palpatine v poslední době přemýšlel o Vaderových ambicích. Při jeho fyzickém rozkladu bylo zřejmé, že si Vader bude dělat naděje na získání trůnu. Otevřeně o tom nemluvili, ale oba nepochybně věděli, že potenciální Ashka Bodova znalost nesmrtelnosti by přinesla ovoce pouze Palpatinovi. Vader by mohl být v pokušení Bodu okamžitě zničit a spolu s ním i veškeré vědění, jímž by mohl disponovat. Jestliže Bodův způsob přežití vlastní smrti vyžadoval zvláštní přípravu nebo vybavení, pak bude vůči Vaderově zradě bezmocný. Palpatine by musel Vadera ztrestat smrtí, a to nechtěl. Vader byl příliš cenný. S Marou Jade po jeho boku ho bude moci Palpatine jejím prostřednictvím sledovat. Pak si bude moci být jistý Vaderovou loajalitou a dobrým chováním.
Císař měl schopnost prostřednictví Síly Vadera vzdáleně vidět, ale mělo to dvě stinné stránky. Za prvé, navzdory tomu, co nařídil Pestagemu, aby říkal všem návštěvníkům, Palpatine netrávil čas meditací. Měl extrémně napilno s hledáním léku na svou chorobu. Jednoduše neměl čas Temného Lorda neustále sledovat. Za druhé, kdyby viděl, že ho Vader zradil, nemohl by s tím na dálku nic dělat. Ne, použít Maru byla jeho nejlepší volba. Byl to jemný způsob, jak si udržet o sithském lordovi přehled, což bylo také nezbytným aspektem plánu. Kdyby Vader věděl, že k němu chová otevřenou nedůvěru, mohl by dojít k závěru, že nemá co ztratit a jednal by unáhleně. Mohl by kupříkladu zabít Bodu a skrývat se, dokud Císař nezemře, a pak se pomocí temné strany pokusit převzít trůn.
Plán sloužil i dalšímu účelu – obvykle testoval všechny své agenty a zvláště Císařovy ruce tak, že je vrhnul do akce a viděl, kteří z nich jsou nejsilnější... a kteří přežili. Palpatine vkládal do Mary Jade velké naděje. Ve Vaderových rukou bude otestována až do krajnosti.
Císař se zpříma zahleděl na každého ze svých služebníků. "Jděte tedy a konejte mou vůli. Chci, abyste mi toho Jediho přivedli živého za každou cenu. Ta operace však musí zůstat do nejvyšší míry utajena. Nechceme, aby vešlo ve známost, že na Coruscantu jsou Jediové. Lidé uvěřili, že jejich odporná sekta je navždy pryč... tak je při tom nechte. A jestli je tento Jedi, kterého hledáte nějak nesmrtelný..." Císař se usmál, "Mara Jade by měla být schopna zajistit, aby byl mrtvý dost dlouho, abyste mi ho přinesli."
Darth Vader a Mara Jade se mu poklonili a Císař postřehl, že při tom vrhli jeden na druhého postranní pohled. Ach ano, uchichtl se Císař, tohle bude poučné pro ně oba.

* * *

Hlavní počítačové centrum v Paláci mělo příštího rána dva neobvyklé návštěvníky. I když mnoho službu konajících techniků tuze toužilo zjistit, kdo je ta hezká rudovláska, skutečnost, že ji doprovázel sám Darth Vader, jim všem vzala odvahu. Mara Jade však na sobě stejně cítila jejich pohledy, když se posadila k terminálu výkonného sálového počítače Impéria. Vader stál za ní, chladný a nadřazený. A takový byl celé dopoledne už od chvíle, kdy se setkali v Paláci. Pochopitelně ji zlobilo, že ji nebral vážně. Možná, že teď, když ji viděl v akci, začne jí projevovat trochu úcty. Koneckonců, byla Císařovou Rukou.
"Tak dobře," řekla a soustředila se klávesnici před sebou. "Chceme najít něco o Ashka Bodovi. V systému o něm musí něco být. Nemohl žít nebo navštěvovat planetu tak bohatou na informace, aniž by po sobě zanechal nějakou stopu. A teď. Kde chcete začít, Darthe?"
Ajaj. Mara vycítila u svého partnera vlnu nepřátelství, když tak důvěrně použila jeho prvního jména. "Smím Vám říkat Darthe?" zeptala se chabě.
"Můžeš mi říkat, jak chceš," zaskřípal zuby. "Jak mě oslovuješ je pro mě stejně nedůležité jako tvá zbytečná účast na tomto úkolu."
Mara ztuhla. Její přirozená vznětlivost v ní začala doutnat. Sám Císař jim nařídil spolupracovat a Vader to věděl. Obrátila se na otočné židli a zjistila, že hledí přímo na blikající hrudní plát Vaderova brnění. Se zatnutými zuby vzhlédla ke zlověstným hranám jeho masky.
"Lorde Vadere," řekla a udržovala svůj hlas klidný, "neublíží Vám, když se snížíte a pomůžete nováčkovi jako jsem já. Byli jsme dočasně přiděleni na tento společný úkol. Vím, že mě nerespektujete... zatím. Ale pracuji na tom. Vy máte můj respekt, ale myslím, že se mýlíte v tom, že jsem zbytečná. S tímhle dopadením pomůžu. Ale jestli mi nepomůžete, tak budu zbytečná." Napjatě čekala, aniž by spustila oči z Vaderovy masky. Vteřiny odtikávaly a ona si prudce uvědomovala jeho pomalé, strojové dýchání.
"Máš v sobě oheň, mládě," řekl konečně. "Tak dobrá. Dostaneš svou šanci. Ale jednu věc musíš pochopit. Během tohoto úkolu pracuješ pro mě. Já uděluji rozkazy a nikdo jiný." Ani Císař, tak zněla tichá výstraha. "Bez odmlouvání také uděláš, co ti řeknu. Jestli si to dokážeš zapamatovat, pak možná svůj první úkol přežiješ."
Mara ztěžka polkla, neochotna nechat se zastrašit, přesto se tak cítila. Jednou přikývla, aniž by se hádala, a doufala, že o svůj nečekaný pokrok nepřijde. "Jak říkáte... můj Lorde."
Vader uhnul pohledem první a obrátil svou pozornost k počítačovému terminálu. I Mara se k němu s úlevou opět otočila.
"Zkus začít hledat jméno Ashka Boda v soupisu obyvatel planety," řekl Vader.
Mara zadala příkaz. "Přesně, jak jsem čekala," řekla stručně. "Žádné takové jméno nikde není."
Vader zauvažoval. "Když jsem ho viděl, pracoval v palácových zahradách. Když nemůžeme najít jeho jméno, najdeme jeho tvář. Vyvolej pracovní záznamy všech palácových zaměstnanců, kteří mají něco do činění se zahradami. A to včetně údržbářů, aranžérů, sochařů, poradců, dodavatelů, botaniků a šlechtitelů."
Mara zadala nové vyhledávací parametry. "Asi to chvíli potrvá," řekla, když se objevil soubor. "Jsou tady tisíce lidí."
Vader přistoupil blíž k obrazovce. "Ne. Dokážu to podstatně urychlit. Zadej počítači pokyn, aby zobrazoval identifikační fotografie veškerého personálu v souboru v intervalu čtyři za vteřinu."
Mara udělala, co jí řekl. Obličeje se rychle míhaly na obrazovce. Mara je nestíhala všechny sledovat – zdálo se, že všechny splývají v jeden, u něhož se pouze mění rysy. Uběhla celá minuta a Vader upřeně hleděl na obrazovku. Náhle natáhl ruku v rukavici a zarazil obraz na hrubě vypadajícím mimozemském správci. Vrátil obraz o několik obličejů zpět a zastavil se u staršího muže se svraštěným čelem, šilhajícíma očima a nevlídným výrazem. "To je on?" zeptala se Mara.
"To je ten Jedi," řekl rozhodně Vader. "Je tak drzý, že se skrývá takhle otevřeně. Buď je to blázen, nebo má k sebejistotě důvod. Možná je prostě jen přehnaně sebevědomý. Nebude to první takový Jedi, kterého jsem zabil."
"Píše se tady, že používá jméno Vantos Coll," četla Mara z obrazovky. "A... nemůžu tomu uvěřit! Pracuje v Paláci jako zahradník už jedenáct let! Co mohl celou tu dobu dělat?" Zavrtěla hlavou. "Nemám z toho dobrý pocit. Dobrá... Tady je jeho bydliště. Je to horní patro obytného komplexu v oblasti 265 severní, čtverec 3A. Je to přestavěný skleník. Hned vyvolám plány... Tady. Je to skupina střešních apartmánů, kolem nichž je vystavěné potravinářské zařízení. Šestnáct let bylo v provozu a pak se stalo soukromým majetkem. Uvádí se zde, že vlastníkem je Vantos Coll. A je to. Zdá se, že ho máme."
"Vědět, kde Jedi je a mít ho, jsou dvě různé věci," řekl Vader.
"Ale teď máme všechny trumfy," trvala na svém Mara. "Uvažujte o tom jako o atentátu, jeho cílem však není vražda, ale dopadení. Teď jste ho odhalil v Paláci, takže je šance, že už se sem nevrátí. Půjde tam, kde se cítí nejbezpečněji - domů, a bude doufat, že se nás díky své změněné totožnosti zbaví. Nemůže si být jistý, jestli víme, kdo je nebo ne, takže pár dní počká, co se bude dít. To znamená, že bude na daném místě, v danou dobu. To bohatě stačí, abyste někoho zabil. Když mu odřízneme únikové cesty a dostaneme ho někam, kde bude sám. Jediné, co mi vrtá hlavou, je, jakou zbraň použít. Nejčastěji požadovaným výsledkem je okamžitá smrt... Budu muset přijít na něco nápaditého pro okamžité dopadení. Proberu to se svým kontaktem z gildy Nájemných lovců. Budu potřebovat něco rychlého a osvědčeného, co se dá použít na dálku. Ale to by na jednoho starce neměl být problém."
Mara doufala, že to zní profesionálně. Teď byla ve svém živlu a chtěla na Temného Lorda udělat dojem svými znalostmi. Plánování útoku jí vrátilo trochu sebevědomí. Věřila si i své roli Císařovy vražedkyně. Eliminovala nepřátele Impéria a tento Jedi toho byl ideálním příkladem. Rozdrcení jejich řádu bylo jedním z Císařových největších úspěchů, ale ta práce ještě nebyla dokončena. Pro Maru bylo velkou ctí, že ji může pomoci dokončit. Líbila se jí představa, že může změnit historii k lepšímu způsobem, jakým by to nedokázala žádná armáda. Likvidace posledního Jediho pro ni představovala znamenitý začátek.
"Takhle smýšlíš o Ashka Bodovi?" otázal se Vader. "Jenom jeden stařec? Pak se musíš něco naučit, ještě než opustíš tuto místnost. Nepodceňuj moc Síly. Té totiž budeme při tomto lovu čelit. Tvé přehnané sebevědomí by se mohlo stát příčinou tvé smrti."
Ovšemže Mara o Síle věděla. Sama ji vnímala, dokázala vycítit jakékoli nebezpečí, které mohlo z Jediho moci vyvstat. A s Vaderem u toho je neohrozí ani to. Císař ji učil, že temná strana Síly je mocnější a že Vader je v temné straně velmi silný. "Jsem si jista, že máte pravdu," řekla diplomaticky. "Ale budete tam vy, abyste se ujistil, že k tomu nedojde, že? Jsem ve vašich zkušených rukou, Lorde Vadere." Mara se odvážila usmát se na něj.
"Drzé mládě," řekl Vader, očividně znechucený. "Nemysli si, že když jsi v mých rukou, že tě nenechám jít ke dnu... když to bude nezbytné. I Císař ví, že někdy je třeba něco obětovat. Dávej si pozor, abys to nebyla ty."
Císařova Ruka nasucho polkla.

* * *

Mara pospíchala tajným tunelem vedoucím z paláce do hradu lorda Vadera. Byl to dlouhý den nabitý plánováním a přípravami a přiblížil se čas jejich útoku na Ashku Bodu. Prostudovali plány celé budovy i skleníku na jejím vršku, a Mara si dala záležet a důkladně se vystrojila a vyzbrojila. Byla připravená na všechno.
V polovině cesty obdržela mentální zprávu od císaře. Jeho obličej se vznášel ve vzduchu před ní; byla to vize, kterou „viděla“ jen ona sama. Nejprve se jí od něho dostalo pocitu uklidnění a povzbuzení a pak začala přijímat jeho myšlenky.
Má drahá Maro Jade… Vidím, že ses dobře připravila, ale skutečná zkouška tě teprve čeká. Pokud jde o lorda Vadera, musíš se pečlivě držet mých instrukcí. Svou pozornost musím věnovat mnoha jiným záležitostem, takže mýma očima budeš ty a budeš ho bedlivě sledovat.
Sledovat ho, můj císaři? Nerozumím.
Potřebuji, abys dohlédla na to, že uposlechne mého rozkazu a zajme Bodu živého. Mám obavy, aby se ze zvyku nepoddal agresivním pocitům jako vždycky při jednání s rytíři Jedi. Ve svém zápalu by mohl tohoto Jediho na místě zničit.
Ale proč by tě neměl poslechnout?
Tak tedy dobrá, Maro Jade. Zasloužíš si znát pravdu. Já nevěřím, že je tento Jedi opravdu nesmrtelný. Něčeho takového dosud nedosáhl žádný služebník Síly. Věřím, že kdysi lordu Vaderovi unikl a že Vader nahlásil, že je mrtvý, a doufal, že se už nikdy neobjeví. Teď, když se vrátil, si lord Vader přeje napravit svou chybu a skrýt svou hanbu. Jestliže bude Boda mrtvý, nebude moci povědět nikomu o tom, jak ho Vader kdysi nechal jít.
Pokud není nesmrtelný, proč ho chceš vyslechnout?
Když je jeden Jedi stále naživu, mohlo by jich být víc. Musím zjistit, co ví o dalších, kteří možná přežili. Závisí na tom bezpečí Impéria. Proto jsem tě za ním vyslal, má služebnice.
Rozumím… Udělám pro to vše, císaři.
Já vím, Císařovo ruko. Dáš mi vědět, pokud začne Vader jevit známky neposlušnosti. Budu připraven tě vyslechnout, pokud mě zavoláš. Brzy si opět promluvíme.
Palpatine opustil Mařinu mysl a jeho obličej vybledl. Znovu byla sama a zachmuřila se. Tohle bylo to poslední, co potřebovala. Už tak to byla komplikovaná mise, a ona teď navíc musela sloužit ještě jako špión. Samozřejmě byla pro špionáž vycvičena a měla k ní talent, jenže tady šlo o Dartha Vadera. Mara doufala, že se Vader bude chovat poslušně. Nebyla si jistá, jestli by si na téhle výpravě poradila s dalším nepřítelem… zvlášť s takovým, který byl tak zatraceně mocný.

* * *

Když Mara rázným krokem předstoupila před Vadera, kývl. Přišla přesně načas. Přejel ji pohledem a spatřil, že se na misi dobře připravila – svým vlastním způsobem. Vader s sebou raději nenosil žádná zařízení či zbraně, až na svůj světelný meč. Celý jeho život závisel na technologii uvnitř jeho těla, a aby to vykompenzoval, raději už s sebou žádnou další nenosil. Místo toho spoléhal na Sílu. Mara Jade očividně spoléhala na zbraně.
„Takže, vražedkyně,“ otázal se, „jaké vybavení považuješ za nezbytné?“
Mara se ve své černé kombinéze sebejistě vypjala a začala mu předvádět svou výstroj. „Modifikovaný vrhač broků se šipkami pro ochromení nervů,“ spustila a poklepala na zbraň podobnou blasteru, kterou měla v pouzdru na pravém stehně. „Rukavice se zápěstními lasery,“ pokračovala a pozvedla své štíhlé paže. Potom si ze zad sundala velkou pušku se dvěma hlavněmi. „Energetická puška Prax: rychlopalný blaster s granátometem. Jenže místo granátů má plechovky s elektrosítí.“ Ukázala si na opasek a dokončila: „Jeden magnapostroj, kus syntetického lana a lékárnička. Plus starý dobrý vrhací nůž.“
„Věříš, že tě tvé vybavení zachrání?“ zeptal se jí Vader.
„Věřím sama sobě,“ řekla vážně. „Zbytek jsou jen nástroje mé profese.“
Vadera to uspokojilo. Pokynul jí, ať ho následuje, a společně vyrazili do spodních pater Coruscantu.
Prostřední úrovně města byly ponuré a ošklivé. Rozklad se zde nedal přehlédnout, což ostře kontrastovalo s nablýskanými vrchními patry světa. Scenérii dominovaly holé podpěry a obrovská potrubí. Vaderovi připadala průmyslová krajina nechutná, ale věděl, že ve srovnání s temnými a nebezpečnými úrovněmi, které se nacházely hlouběji, byla ještě poměrně příjemná. Pohlížel na plíseň, rez a blikající světla a přemýšlel o infrastruktuře planety, kterou jednou zdědí. Až konflikty s Rebely ustanou, snad by bylo možné odčerpat některé zdroje a vylepšit ji. Možná by se dokonce podařilo získat zpět velkou část spodních oblastí Coruscantu.
Tudy také vedly hlavní dopravní a přepravní tepny. Dlouhými trubicemi, tunely, železnicemi a rourami se přepravovaly zdroje, potraviny a voda tam, kde jich bylo ve velké metropoli zapotřebí. Byl to Mařin nápad, tajně se přiblížit k Bodově budově pomocí přepravníků se zásobami místo toho, aby letěli nápadným raketoplánem. Protože Bodův střešní skleník kdysi býval jedním z tisíců, v nichž se pěstovalo jídlo pro Imperiální Centrum, síť transportérů s potravinami byla stále ještě na jeho budovu napojena. Když pojedou prázdným kontejnerem na jídlo, budou moci proniknout pod povrchem města do spodních pater Bodova mrakodrapu. Tam budou mít přístup ke dvěma nákladním výtahům, které se pohybují po stranách budovy a představují jedinou možnou cestu do patra se skleníkem. Z hlášení ze satelitu se dozvěděli, že se ve skleníku někdo pohybuje, což naznačovalo, že jejich kořist je doma.
Byl to dobrý plán a vyhovoval i Vaderovým soukromým záměrům. Vader měl nyní podezření, že skutečným důvodem, proč měla jít Mara s ním, bylo to, aby na něj císaři dohlédla. Skutečnost, že tam jsou dva výtahy, Vaderovi poskytne záminku, proč jejich tým rozdělit – aby pokryli oba vstupy zároveň. Doufal, že se mu podaří dočasně Maru Jade setřást a skoncovat s Bodou sám. Mohl by pak tvrdit, že Boda skočil ze střechy, aby se vyhnul zajetí, a hotovo. Navíc beze svědků. Císař by sice mohl vytušit pravdu, ale když nebude mít důkaz, bude Vader v bezpečí.
Jediným neznámým faktorem byl samotný Boda. Jak to, že přežil, když mu před všemi těmi lety Vader zastavil srdce? A jak by mohl Vader zabránit tomu, aby se to opakovalo? A co těch jedenáct let Boda dělal? Byly to znepokojivé otázky. Ale kdyby se Vaderovi podařilo Bodu prostě zabít, příliš by mu nevadilo, kdyby se nikdy nedozvěděl odpovědi.
Potravinový kontejner s regulovanou teplotou rychle odvážel Vadera a Maru na sever a poskytl dívce příležitost pečlivě si zkontrolovat všechny zbraně. Vader ji pozoroval, jak ověřuje energii blasterů, prohlíží pistoli na šipky a granátomet a seřizuje si zápěstní lasery. Musel připustit, že přes své mládí vypadala jako schopná bojovnice. Kdyby měl Vader dceru, chtěl by, aby byla tak schopná jako tato dívka.
„Jediové mají schopnosti, na něž dost možná nejsi připravena,“ poznamenal Vader, když skončila. „To už mi říkáte poněkolikáté,“ odpověděla. „Povězte mi tedy, co mám čekat. Času je dost.“
„Skutečně,“ řekl Vader a snažil se ignorovat automatický a pravděpodobně podvědomý nedostatek respektu, který dívka vykazovala. Bylo by zbytečné mrhání časem opravovat ji pokaždé, když jej neoslovila, jak se slušelo. „Několik málo věcí ti říci mohu, ale pouze tvrdým výcvikem se můžeš naučit skutečným tajemstvím Síly. Ačkoli se Jediové omezují pouze na dovednosti světlé strany, Ashka Boda se může bránit mnoha různými způsoby. Tu pušku by ti mohl z dálky vytrhnout z rukou. Mohl by vycítit, že se blížíš, a připravit se na tebe se světelným mečem. S ním by mohl zastavit palbu tvého blasteru nebo ji odrazit zpátky na tebe. Mohl by se pokusit zmanipulovat tvou mysl a přinutit tě udělat chybu. Pamatuj si, že Jediové nemají žádný kodex, který by jim bránil zabíjet v sebeobraně.“
Mara o tom chvíli přemýšlela a pak pokrčila rameny. „Fajn. Vypadá to, že hlavní bude, aby se mi ho podařilo překvapit. To je v pohodě. V tom jsem dobrá.“
Vader se na ni přísně zadíval. „S Ashkou Bodou budu bojovat já,“ řekl. „Ty budeš moje záloha. Nezapomínej, kdo tady rozkazuje, Maro Jade.“
„Nezapomenu, lorde Vadere,“ odpověděla s výrazem tváře, který říkal: Jak bych na to mohla zapomenout? I tohle Vader ignoroval.
Kontejner na potraviny konečně zastavil v zaprášeném nepoužívaném skladišti pod Bodovým mrakodrapem. Na kolejích stále ještě stály rezavějící vozíky a na nehybných přepravních pásech spočívaly mísy. Když vystoupili na patře bývalého skladu, přivítalo je ticho. Svítila zde pouze sada stropních panelů, ale Vader v polotmě necítil číhat nikoho. „Výborně,“ řekl. „Jsme zde sami. Tvůj plán se vyplatil.“
„Děkuji vám, lorde Vadere,“ řekla Mara. „Z tohoto patra bychom měli mít přístup do nákladních výtahů. Zdá se mi, že jeden z nich vidím tamhle. Druhý bude na odvrácené straně skladu.“
„Tento výtah použiju já,“ oznámil jí Vader. „Počkám přesně patnáct minut, dokud se nedostaneš k tomu druhému, a nahoru vyjedeme současně. Až se dostaneme na podlaží se skleníkem, vyřadíme výtahy z provozu, čímž Bodovi zabráníme v útěku. Pak vyrazíme proti sobě, dokud se nesetkáme uprostřed. Nechci, abys Bodu podceňovala, ale mám dojem, že se před námi bude schovávat. Myslím, že nebude klást příliš velký odpor. Když jsem se s ním setkal poprvé, ani se nebránil a dovolil mi, abych zastavil jeho srdce. A potom, včera v zahradě paláce, přede mnou utekl.“
„Tak vidíte. A to jste pořád říkal, jak dokážou být Jediové nebezpeční.“
„Nechci, abys cokoli považovala za předem jisté,“ trval na svém Vader. „V tom skleníku bude zahnán do úzkých. Musíme předpokládat, že bude bojovat, a musíme být připraveni se bránit.“
Mara přikývla. „Dobrá. Ještě něco?“
„Pamatuj si, že pokud dojde na boj, bojovat budu já. Až bude poražen, možná se nám budou hodit některá z tvých zařízení. Teď už ale běž. Setkáme se v horním patře.“
Mara odspěchala do šera; na cestu si svítila lampou připevněnou na pušce. Vader počkal několik minut, dokud ji nedokázal vycítit ani on se svými zesílenými smysly. A potom, dlouho předtím, než uplynulo slíbených patnáct minut, vstoupil do velkého výtahu. Temný lord ho naprogramoval tak, aby na ostatních patrech nezastavoval, a začal stoupat nahoru ke střeše.

* * *

„Sssithský lorrrd ssse blížžží,“ oznámil šelestivý hlas bafforrových stromů. Boda poplašeně přerušil meditaci; jeho klid rázem nahradil svíravý pocit v hrudi. Vader byl na cestě sem. Boda vděčně pohladil hladké bleděmodré kmeny vedle sebe. Nesčetné bafforrové stromy v obrovském skleníku jej vždy dokázaly včas varovat. Těsně pod zeminou, jejíž silná vrstva pokrývala střechu, se jejich kořeny proplétaly a umožňovaly jim komunikovat a vytvářet skupinovou inteligenci. Pod Bodovýma rukama kmeny stromů tiše šuměly. Cítil jejich dar, uklidňující dotek mysli, který zaplašil jeho úzkost. Boda se zvedl ze své měkké mechové podušky a zhluboka se nadechl její sladké vůně.
„Děkuju vám,“ řekl stromům.
Pomocí ševelících větví a lístků, praskajících a kroutících se klacíků a vrzajících kmenů se stromům dařilo mluvit strašidelným hlasem, kterým mu odpověděly: „Sssloužžžíme ti, pane.“
Ano, pomyslel si Boda, prozatím ho stromy milovaly. Dával si pozor, aby se neposkvrnil jediným způsobem, na kterém jim záleželo – aby se nestal vrahem. Smutně si uvědomil, že až zničí palác s Palpatinem uvnitř, stromy jej navždy zavrhnou. Pokud ovšem bude stále ještě naživu, což bylo tuze nepravděpodobné.
A teď zpátky k jeho plánu. Boda položil dlaně na stromy a oslovil je. „Kde je sithský lord?“
„V jižžžním výtahu,“ řekl hájek.
Dobrá. To znamenalo, že Boda může pořád ještě uprchnout severním výtahem. Jen potřeboval Vadera na chvilku zdržet. Rostliny by mu s tím mohly pomoci. Kromě toho, že mu dokázaly říci, co se ve velikém skleníku děje, stromy také uměly předávat Bodovy instrukce pohyblivým liánám i dalším druhům obrany. „Ať mu révy, houby a květiny zabrání v postupu na tak dlouho, jak budou moci,“ přikázal Boda.
„Ssstane ssse,“ zašuměly stromy. Šelestění přecházelo z jednoho stromu na druhý a vzdalovalo se od Body směrem k Vaderovi. Bodovi se příčilo pomyšlení, že musí rostliny obětovat, ale neměl na výběr. Obrátil se, na svůj majetek v příbytku uprostřed skleníku si ani nevzpomněl a zamířil k severnímu výtahu. Vader tu bude na chvíli zaměstnán, a tak nadešel čas, aby Boda šel a utkal se s Palpatinem.

* * *

Když Darth Vader vystoupil z prostorného výtahu, rozprostřela se před ním bizarní, divukrásná scenérie. Bylo to, jako by se ocitl na svěží cizí planetě. Místo durabetonové podlahy, kterou čekal, se kolem rozléhala jemně zvlněná země. Všude rostly štíhlé modré stromy s černými listy a většinu země pokrýval šedozelený mech. Vader zíral na nízké, ploché, metr široké houby, obrovské oranžové květiny a pevně vyhlížející liány, které visely mezi stromy. Opatrně udělal několik kroků po bujném povrchu a rozhlédl se skleníkem. Po Ashkovi Bodovi nebylo nikde ani památky. Vader zabručel kletbu. Byly tu tisíce možných úkrytů a spousta života, který zamlží jeho silové smysly. Zlostně se otočil zpátky, zažehl světelný meč a rozsekl ovládání turbovýtahu. Pak se vydal zahradou; v případě potřeby byl připravený se k Bodovi prosekat.
To, co se stalo vzápětí, jej zcela zaskočilo. Několik stromů hlasitě zaševelilo, ačkoli zde vůbec nevál vítr. Dvě veliké houby zničehonic vybuchly. Otřes podrazil Vaderovi nohy a světelný meč mu vylétl z ruky. Silné liány mu začaly v dokonalé souhře omotávat končetiny. Honem se natáhl Sílou po meči, ale ten se odrazil od lián, které mu svázaly ruce. Další a další liány se spouštěly ze stromů a ovíjely mu tělo. Vader napjal svou úctyhodnou sílu a snažil se osvobodit, ale liány se jednoduše roztáhly a v místech, kde zatlačil, se poddaly. Nyní jej začaly odvlékat po mechem porostlé zemi k jedné z velkých groteskních oranžových květin. Zatímco klouzal blíž, okvětní lístky se rozevřely a odhalily zející díru, která připomínala ústa a lemovaly ji vlnící se úponky. Sithský lord byl rozzuřený a nemohl se soustředit; masožravá rostlina ho soukala vzhůru a do sebe. Se zahanbující lehkostí jej vtáhla do svého chřtánu a pak za svou kořistí, která se stále ještě vzpouzela, zavřela okvětní lístky. Vader byl rostlinou zcela pohlcen.

* * *

To je ale nepříjemná komplikace, pomyslel si Boda. Stál před severním výtahem, který začal stoupat vzhůru na toto patro ještě předtím, než se k němu dostal. Blížil se ještě někdo další. Ale kdo? Mohl by to být samotný císař? Boda se na takovou eventualitu připravil… Ne. To nemohl být on. Doprovázelo by ho velmi mocné narušení Síly a Boda nic takového necítil. Rychle se od výtahu vzdálil, ukryl se za velkým trsem obrovských hub a čekal.
Výtah dorazil a v otevírajících se dveřích se ukázala mladá dívka oděná v černém. Nesla velkou pušku. Že by měl Vader pomoc? Díval se, jak se dívka obrátila, ze zápěstí vypálila tichý laserový paprsek do ovládacích prvků výtahu a zlikvidovala je. Pak přikrčená vyrazila zahradou; díky měkkému mechu šla úplně tiše. Rychle vyhledala úkryt, čekala, naslouchala. Ano, bezpochyby jej chtěla vyslídit. Navzdory svému mládí to zřejmě byla nějaká vražedkyně. Co by teď měl udělat? Vader uvízl vzadu, ale Boda věděl, že ne nadlouho. Vader přijde a Boda se bude muset vypořádat s nimi oběma. Při pomyšlení, že jeho desetiletý plán selže, aniž by třeba jen ohrozil císaře, se o něj začínala pokoušet panika.
A pak se v jeho mysli představa ohrožení císaře spojila s přemítáním, jak se vyhnout střetu s oběma lovci. Boda sevřel do hrstí sladce vonící mech pod svými koleny. Ano… stále ještě mohl z této pasti uniknout. Stačilo mu porazit pouze tu vražedkyni; a potom, pokud správně pochopil Vaderovu povahu, se mu podaří odejít. A jestli ji pochopil špatně, tak to bude jeho konec…

* * *

Mara Jade seděla v podřepu a čekala, jestli neuslyší nějaký zvuk ze zahrady. I když souhlasila, že se s Vaderem setká v jejím středu, do potenciálně nebezpečného prostředí se jí příliš nechtělo. Rozličné cizí rostliny měnily situaci a zvyšovaly neznámá rizika.
Mara se zamyslela nad situací. Boda byl někde uvnitř, což znamenalo, že je tu nyní uvězněn. Vader tam byl také a měl lepší šanci vyplašit Bodu a vyhnat ho z úkrytu než ona. Rozhodla se počkat a sehrát roli zálohy, jak jí to nařídil. Bylo nepravděpodobné, že si je Boda vědom toho, že má Vader společnici, a tak možná poběží jejím směrem, k výtahu.
Nepatrný zvuk jí prozradil, že nedaleko od ní se někdo nachází. Její silové smysly jí to potvrdily. Někde poblíž byl člověk, schovával se mezi rostlinami. Nemohl to být nikdo jiný než Boda. Pevně sevřela energetickou pušku Prax a pomocí jejího teleskopického zaměřovače pátrala po pozici Jediho. Mezerou mezi houbami zahlédla kousek jeho hnědého hávu. Pak zaměřovačem zkusila najít Vadera. Marně. Tomuto muži se nějak podařilo Vaderovi proklouznout… nebo se možná domníval, že ona představuje menší hrozbu. Jeho chyba. Byla tu sama a Boda patřil jí.
Mara začala v širokém oblouku obcházet kolem jeho úkrytu. Hlavu držela nízko a kryla se za kmeny stromů. Pak se zastavila a znovu zkontrolovala Bodovu pozici. Ani se nepohnul. Výborně, pomyslela si. Vyřídíme to rychle a hladce. Jenom se nehýbej…
Zamířila a vypálila granátometem plechovku s elektrosítí. Plechovka odlétla obloukem pryč; vlál za ní tenký ovládací drát. Mara stiskla tlačítko, projektil vybuchl a vypustil síť z lepkavých vláken s dvoumetrovým rozptylem. Boda se otočil a vrhl se ke straně větší rychlostí, než jakou by Mara u takového starce považovala za možnou, ale polovinou svého těla se stále nacházel mezi houbami. Ovládací drát vypálil silný výboj, který okamžitě nabil síť elektřinou. Boda sebou házel a snažil se vyprostit. Houby, vedle kterých se nacházel, vzápětí prudce vybuchly; exploze Maru překvapila a Bodu a síť mrštila dvěma různými směry. Mara pustila pušku a z pouzdra na stehnu rychle vytasila pistoli na šipky. Přiběhla k dočasně omráčenému Bodovi, s nacvičenou lehkostí poklekla na jedno koleno a poslala mu do těla několik šipek. Boda sebou při zásazích trhal a pokoušel se vstát, ale nakonec padl tváří do mechu. Zůstal bez hnutí ležet.
Mara si dávala pozor, kdyby to byl nějaký trik, a znovu aktivovala své zápěstní lasery a pomalu vykročila k Jedimu. Neustále na něj mířila aspoň jedním laserem, odepnula si magnapostroj od opasku a třepáním ho rozbalila. V postroji byla maličká magnetická pole, která jeho jednotlivé řemeny pevně připevní k pažím, rukám, nohám a chodidlům zajatce. Blížila se k němu blíž a blíž a Boda se ani nepohnul. Promiň, starče, pomyslela si Mara. Není v tom nic osobního. Císař tě chce vidět a jeho pozvání se neodmítá.
Vražedkyně se k němu blížila, ale Boda ležel dál na zemi. Přestože šipky s neurotoxinem pronikly jeho kůží, nebyl ani zdaleka bezmocný. Dotýkal se Síly a s její pomocí vyháněl jed pryč ze svého těla. Cítil, jak ho každým okamžikem opouští další a další špína, a paralýza mizela spolu s ní. Pomalý krok vražedkyně mu vyhovoval; než se obezřetně přikradla až k němu, toxinu už se skoro úplně zbavil. Sklonila se, aby mu ke krku a tělu připevnila nějaký poutací postroj, ale Boda už byl znovu částečně pohyblivý, uhnul před ní a odhodil postroj stranou. Jeho protivnice byla dobrá – ovládla své překvapení. O zlomek vteřiny později horký paprsek zápěstního laseru propálil zem v místě, kde před okamžikem ležel, a obracel se k němu. Teď už však bylo pro dívku příliš pozdě… Boda se natáhl Sílou a začal ji škrtit.
Mara cítila, jak jí krk sevřely neviditelné prsty Síly. Ten pocit byl plný nezaměnitelné mrazivé divokosti temné strany. To není možné, napadlo ji šokovaně. Je to přece Jedi. Nebo ne? Za několik okamžiků se ke strašlivě silnému, drtícímu stisku přidal nedostatek kyslíku a Mara Jade ztratila vědomí.
Darth Vader byl obklopen mokrou, dusící temnotou. Pevně ho svíralo masité, vláknité lůno – vnitřek masožravé rostliny. Neudusil se; jakmile jeho systém podpory života zjistil, že nemůže čerpat kyslík, uzavřel průduchy a přešel na uzavřené vnitřní zásoby. Vader i nadále dýchal normálně a snažil se zatlačit svůj vztek na okraj své mysli. Jestli chtěl odsud utéct, musel uvažovat klidně.
Tohle místo mělo jednu výhodu – všechny liány, které ho poutaly, se uvolnily. Mohl rozevřít dlaně a znovu se začít hýbat. Usoudil, že liány pomalu stravuje nechutná tekutina, ve které ležel. Nepochybně to byla nějaká kyselina podporující trávení. Prozatím byl ve svém brnění v bezpečí, ale jak dlouho té kyselině asi potrvá, než se proleptá částmi jeho oblečení, které nekryly duraocelové pláty? Nechtěl přijít o těch pár posledních částí svého těla, které byly stále ještě lidské a ne mechanické.
Vader se vzepřel svými kyborganickými končetinami. S uspokojivým vlhkým trhavým zvukem se liány rozpadly a ruce a nohy měl volné. Trávicí dutina rostliny se v odpověď prudce smrštila a znovu jej drtivou silou znehybnila. Hněv nad Temným lordem opět zvítězil. Burácel mu myslí a spolu s ním též energie temné strany. Síla byla s ním. Žádná přerostlá rostlina nemohla vzdorovat moci této zbraně. Vader si představil, co by udělal, kdyby ta rostlina byla běžnou květinou u jeho nohou; kdyby se mu znelíbila, vyrval by ji ze země. Na velikosti Síle nezáleželo. Celou tu monstrozitu obklopil svou vůlí a začal ji zvedat vzhůru se sebou samým uvnitř.
Veliký organismus stoupal do výšky a otřásal se. Rostlina byla bezmocná a nedokázala zabránit tomu, co se s ní dělo. Zem, ze které vyrůstala, byla hluboká jen několik stop, takže měla mělký kořenový systém. Její kořeny vylétly ze země ve spršce hlíny a mechu a masožravé stvoření zůstalo viset bezmocně ve vzduchu. Prudkost, s níž byla rostlina vyrvána z kořenů, ji smrtelně zranila. Květina se zazmítala v křeči a ochabla; její spodní část byla rozedraná na cucky.
Nakonec se snesla zpátky na zem. Ačkoli byla rostlina mrtvá, vyboulila se, a pak se nafouklá boule rozprskla a vyletěla z ní černá, slizem pokrytá postava Dartha Vadera. Vader odstoupil od mrtvého těla zhroucené květiny a bez účinku si oklepával svou promočenou, poleptanou uniformu. Z náhlého popudu si přivolal světelný meč ze země do ruky. Jeho žhnoucí rudá čepel bodla vpřed a Vader, stále ještě posedlý vztekem, rozsekal zbytky mrtvé květiny na kusy. Světelná čepel bzučela a prskala, a Vader se pustil do lián; přetínal všechny, které se mu podařilo najít. Spousta z nich se stáhla jako hadi do bezpečí hustějšího větvoví. Vader širokými seky sťal i nejbližší modré stromy, a když to udělal, uslyšel strašidelný zvuk nelidské bolesti. Konečně stál sám ve vyčištěné zóně, v bezpečí před dalšími útoky.
Obrátil svou pozornost zpátky k Ashkovi Bodovi a Maře Jade. Co se stalo s jeho společnicí? Vader doufal, že nebojuje s Bodou samotná, nebo ještě hůř, že ji právě nekonzumuje některá z monstrozit téhle zahrady. Najednou cítil, že o ni má obavy, a divil se tomu. Pokoušel se namluvit si, že je to tím, že by jeho mistra nepotěšilo, kdyby Vader přišel o jeho novou agentku, ale hlubší část jeho duše tiše trvala na tom, že její smrti by litoval i on sám. Navzdory svým počátečním pochybnostem Vader v Maře Jade spatřil cosi z válečníka. Nestál o to, ale svým způsobem je to spojovalo. A bylo v tom ještě víc než jen tohle… Vader si uvědomil, že oba se nacházeli ve stejně nebezpečné životní situaci. Oba byli služebníky císaře, nejnemilosrdnějšího mistra v galaxii. Při tom pomyšlení se do ní jakýmsi drsným způsobem vcítil. A kromě toho – jediný, kdo by mohl z tření mezi Vaderem a Marou těžit, byl císař. Palpatine chtěl, aby všichni jeho služebníci byli neustále jeden proti druhému a dělali si starosti, co má ten druhý za lubem, protože pak neměli čas kout pikle proti němu. Pokud šlo o císaře, možná že by Vaderovi prospělo mít spojence. Zváží to, až vyřídí Ashku Bodu. Vader odspěchal zahradou za svou kořistí.

* * *

Boda neztrácel čas a pevně svázal vražedkyni jejím vlastním syntetickým lanem. Nechal ji spoutanou na polštáři z phelarionského mechu a odběhl k výtahu ke skříňce regulující prostředí. Odklopil její kryt a na numerické klávesnici rychle naťukal kód 52-5197-7 pro vyřazení bezpečnostní pojistky teplotního systému. Pak zadal novou teplotu – mnohem vyšší, než byla ta běžná. Teplotu vysokou natolik, že odpálí výbušný organismus, který roste po celé veliké místnosti… Bodův drahocenný mech.
Tato šedozelená rostlina byla záhadným organismem z planety Phelarion ve Vnějším okraji. Ze všemožných vzácných a nebezpečných rostlin, které Boda objevil a pěstoval, byl mech nejméně nápadný a nejničivější. Příčina spočívala v jeho biochemii. V jeho buňkách byl enzym, který dokázal katalyzovat rozpad jedné vysoce energetické molekuly v cytoplazmě. Enzym působil jako katalyzátor pouze za velmi vysokých teplot, avšak následná reakce byla značně exotermní.
Celá tato jeho vlastnost byla součástí reproduktivního cyklu rostliny. Rozmnožovala se rozptylováním spór odolných vůči teplu. Zvíře pozře něco mechu, a jeho buňky se mu zahřejí v žaludku. Následná exploze roztrhá zvíře na kusy a rozpráší kolem spóry i jiný organický materiál, který půdu kolem pohnojí. Pokud se mech na otevřeném vzduchu příliš zahřál, vybuchoval i bez souvislosti s reproduktivním cyklem. Výbuch byl dokonce ještě ničivější, doprovázely ho smrtící plameny, a pokud se poblíž nacházely další chomáčky mechu, dokázal spustit řetězovou reakci.
Boda organismus objevil prostřednictvím dvojice meziplanetárních průzkumníků, které si najal – z jedné expedice mu přinesli vzorek mechu a spór, a on jim za tyto kuriozity dobře zaplatil. Boda si okamžitě uvědomil, že phelarionský mech představuje zbraň, která se nemusí schovávat… zbraň, dokáže zničit císaře a jeho nezasloužený palác. Mech už pěstoval celé roky, ručně rozmísťoval jeho spóry a produkoval další a další. Díky své práci podřadného zahradníka se dostal do všech zahrad obrovského paláce a mech dával všude. Císař se rád obklopoval exotickými rostlinami, a tak se Bodovi snadno podařilo vydávat před jeho dozorčími mech za nový dekorativní doplněk. Jeho sladká vůně, hebkost a příjemná barva mu automaticky zaručovala úspěch nejen v zahradách, ale také při zkrášlování celého paláce. Na každém rohu, kterému by neuškodila trocha zelené, se vzápětí objevil mech, který ani nevyžadoval žádnou zvláštní péči. Po letech této práce byl celý palác připraven zhynout v plamenech. Potřeboval jen trochu tepla…
Vždycky existovala možnost, že Palpatine Bodu nějakým způsobem objeví a přijde ho do jeho skleníku zničit. Pravda, byla to jen malá možnost, ale Boda se na ni raději chtěl pro všechny případy připravit. Pokryl tedy celý skleník phelarionským mechem a obešel pojistku teplotního systému. Z jeho domova se nyní stejně jako z paláce stala bomba. Kdyby sem císař býval někdy přišel, potkala by ho stejná smrt, která jej očekává v paláci.
Boda cítil už teď, jak se vzduch otepluje. Za pouhých deset minut celá střecha vybuchne v záplavě ohně. Měl právě tolik času, aby se dostal pryč. Darth Vader už se však k němu brzy dostane. Cítil, že se Temný lord blíží. Vader ho v žádném případě nenechá jít, pokud jej Boda nepřesvědčí, že něco jiného je důležitější… jako třeba život této dívky. Jediná Bodova naděje nyní závisela na tom, jestli odhadl sithského lorda správně. Pokud, jak Boda doufal, byl Vader válečníkem se ctí, pak se nezastaví, aby se bil s Bodou, když byla ta dívka, jeho společnice, v nebezpečí smrti. Až se ji Vader vydá zachránit, Boda uprchne, aby si uchoval poslední šanci zničit císaře. Pokud se Vader rozhodne bojovat… pak existoval jen jeden možný výsledek. Všichni tři zemřou v ohni. Boda nechal dívku spoutanou a vyrazil vstříc blížícímu se sithskému lordovi; spěchal k muži, který držel všechny jejich životy ve svých rukou v černých rukavicích.
Vader uviděl, jak se k němu žene jeho kořist, a zastavil se, světelný meč připravený v ruce. Jedi proběhl kolem skupiny stejných modrých stromů, které Vader před chvílí pokácel, a zabrzdil. Těžce oddechoval a hleděl přes palouček na Vadera.
Vader mávl světelnou čepelí ve vzduchu a rukou pobízel svého protivníka, ať přistoupí blíž. „Pojď ke mně, Ashko Bodo. Teď už mi neutečeš. Nechápu, jak to, že jsi po našem minulém setkání stále ještě naživu, ale to není důležité. Kdysi jsi mě požádal, abych tě zabil a abych to udělal rychle. Dnes ti tvoje přání splním znovu. Braň se, nebo se nebraň. Konec bude stejný tak jako tak.“ Vader se začal přibližovat k Bodovi; všemi svými smysly se soustředil na útok.
„Počkej!“ vykřikl Boda. „Vždyť ničemu nerozumíš! Nejsem Ashka a nechci s tebou bojovat! Stůj – poslouchej mě!“ Vader nezastavil. Boda zoufale vytáhl svůj světelný meč a zapnul stříbrnou čepel. „Copak nechceš vědět, co se stalo s tvojí společnicí – tou dívkou?“ zakřičel Boda, zatímco ustupoval. „Jestli ji chceš zachránit, máš už jen málo času!“
Vader se zarazil. „Co tím chceš říct?“ otázal se hlubokým hlasem.
„Je za mnou, vzadu u severního výtahu,“ vysvětloval Boda spěšně. „Vybuchne to tu. Zemře, pokud ji odtamtud včas nedostaneš. Buď já, nebo ona. Proč mě nenecháš jít, Vadere? Nejde mi o tebe, ale o tvého mistra.“ Boda držel světelný meč nízko a vůbec jím Vadera neohrožoval. „Co si vybereš? Jaké bude tvé rozhodnutí? Ať už se rozhodneš jakkoli, musíš to udělat rychle.“
Vader zaváhal. Boda byl přímo před ním. Mohl zaútočit a možná by se mu podařilo na místě Jediho zabít. Bylo by po všem a už by se nikdy nemusel strachovat, jestli ten člověk má nějaká tajemství nebo ne. Ale jestli byl život Mary Jade skutečně ohrožen… Vader věděl, že její zbytečná smrt by mu rozhodně nebyla ke cti. Na této misi ji měl na starost. Jestliže se sama postavila Bodovi a prohrála, bylo to kvůli tomu, že se přepočítal. Času ubývalo a Boda s Vaderem stáli proti sobě v rostoucím horku.

* * *

Když se Mara Jade probrala z mrákot, okamžitě zalapala po dechu. Vzduch byl horký a dusný a po tváři jí stékal pot. Byla pevně svázána a byla, jak si uvědomila, sama. Všechno její vybavení zmizelo. Boda byl pryč a po Vaderovi nebylo ani vidu, ani slechu. Mara udělala jedinou věc, která ji napadla. Mentálně zavolala císaře.
Palpatine se ozval rychle a před svým duševním zrakem spatřila jeho netrpělivý obličej. Bez úvodu ji oslovil:
Nuže? Zajala jsi Jediho? Co se stalo? Kde je lord Vader?
Je mi to tak líto, mistře. Selhala jsem. Už jsem ho skoro měla, ale přemohl mě a nechal mě tu svázanou. Uprchl.
Císařova zlost k ní dolehla nepříjemně zřetelně. Jeho odpověď byla krutá a úsečná.
Zklamala jsi mě. Doufám, že lord Vader nezneužije tvojí nepřítomnosti… kvůli němu i tobě. V pravý čas ti někoho pošlu na pomoc. O tvém výkonu si znovu promluvíme, až se uvidíme osobně.
Palpatinova přítomnost ji zničehonic opustila. Mara zabořila zpocenou tvář do mechové podušky, která už nebyla jemná a měkká. Zhrubla a změnila barvu ošklivě dohněda. Vyhovovalo jí to. Nezasloužila si jemnost – jako Císařova ruka na své první misi selhala a žádnou druhou příležitost už nejspíš nedostane.

* * *

Darth Vader učinil rozhodnutí. „Dobrá, Jedi. Tentokrát jsi zvítězil. Ale nic se tím nemění. Pouze jsi oddálil svou smrt. Ještě si tě najdu, a to brzy.“
„Než se budeme moci znovu setkat, budu už nejspíš mrtvý,“ řekl Boda. „Tohle už je podruhé, co jsi mi dal šanci vypořádat se s tvým mistrem, a já ji nepromarním. Sbohem, sithský lorde.“
Boda se otočil a odběhl zahradou pryč. Vader ho nechal jít a vyrazil k severnímu výtahu.

* * *

Boda, čerpaje energii ze Síly, se plnou rychlostí hnal k okraji budovy. Jeho milované bafforrové stromy a jiné rostliny se změnily v pouhé šmouhy; snažil se co nejrychleji dostat do bezpečí. Čas se krátil stejně jako jeho dech. Proklínal své staré tělo – tolik ho omezovalo! Navíc se v něm nikdy necítil pohodlně, bylo jako šála, která je utažená příliš těsně, nebo jako košile, která je o jedno číslo menší. Ale nic lepšího neměl k dispozici. Udýchaný dorazil ke skleněné stěně, která zahradu obklopovala. Před ním se rozprostíralo panoráma Imperiálního Města, přehršle mrakodrapů a proud letících plavidel nad nimi. Slunce zapadalo a na zastavěné krajině za tlustým sklem vytvářelo tisíce stínů. Boda pozvedl světelný meč a zaťal ho do okna před sebou. Několika širokými seky vyřízl v průhledné zdi velkou díru, a dovnitř vnikl vítr a hluk nekonečného města.
Bafforrové stromy za ním poplašeně zašelestily. „Vy odcházzzíte,“ řekly.
„Ano,“ odpověděl Boda. Neotočil se. Nedokázal by na ně pohlédnout.
„Vrátíte ssse k nám?“ zeptal se hájek; vycítil, že chystá něco velmi zlého.
Boda ztěžka polkl. Stromy mu budou chybět. Tolik let byly jeho jedinými přáteli. „Já – ne, nevrátím se. Musím jít a zničit to veliké zlo, o kterém jsem vám vyprávěl.“
„Ano. Toho temného. Co ssse ssstane s námi?“
„Zbývá… zbývá vám už jen málo času. Sithského lorda nešlo zastavit. Abych se zachránil, tak jsem… tak… phelarionský mech je…“
„Cítíme to horrrko,“ řekl hájek. „Mech způsssobí plameny.“
„Je mi to moc líto,“ omlouval se Boda. „Kéž by to šlo jinak. Vím, že jste mi dlouho dobře sloužili. Ještě bych vás rád požádal o jednu věc. Potřebuji, aby mě liány spustily z okna. Času je málo… Jinak tu zemřu.“
Boda přemítal, jestli mu stromy, které zradil, pomohou. Zašuměly v odpověď; byl to živý zvuk, který jich vydaly tucty najednou. Několik silných lián se vyplazilo ven a ovinulo mu hruď a ramena. „Sssbohem, pane,“ řekly stromy. „Žijte pro násss.“ Pak jej liány pronesly dírou, kterou prosekl, a začaly ho podél stěny mrakodrapu zlehka spouštět dolů.
Boda pod sebou viděl hloubku několika set podlaží, ale liány jej nepustily. Když klesl o pět pater níž, tuhé liány už se dál natáhnout nemohly. Boda pozvedl světelný meč a vyřízl otvor do nejbližšího okna. Nohama se odrazil ode zdi budovy a pak se zhoupl přímo do díry. Ocitl se v prázdné, tiché chodbě v obytné části. Dalším máchnutím meče odsekl liány. Rozeběhl se chodbou a začal hledat výtah.

* * *

Vader nalezl Maru Jade přesně tam, kde Boda slíbil. Byla svázaná syntetickým provazem, ale jinak vypadala v pořádku. Když přišel blíž, omámeně vzhlédla. Vader si uvědomil, že horko roste, ačkoli jeho oblekem s regulovanou teplotou neproniklo. Mara umdlévala vedrem. Vaderovi se ulevilo, že ji našel nezraněnou, ale cítil zvrácené zklamání, že nikde poblíž neviděl žádné výbušniny. Dělal si z něj Boda blázny? Možná tu nebyla žádná bomba.
Země kolem něho bez varování vybuchla; kameny, kořeny stromů a hlína létaly vzduchem. Vrhl se na Maru Jade, aby ji chránil, a vzápětí se přes něj převalila veliká vlna plamenů. Výbuchy nepřestaly, naopak ještě zesílily. Z celé zahrady se stávala obrovská ohnivá koule. Trosky pršely na Vaderovo brnění. Popadl Maru a vyrazil k otevřeným dveřím výtahu. Vřítil se spolu s ní dovnitř a udeřil do zavíracího tlačítka. Dveře zasyčely a zavřely se před vlnou žáru a ohně a zvukem hromu, který za nimi burácel dál a dál. Vader držel sténající dívku v náručí a ucítil, jak se výtah divoce otřásl. Světla zhasla a výtah začal zničehonic volně padat dolů.
Vader se opřel o stěnu prudce klesajícího výtahu. Dovedl si dobře představit, jaké by to bylo dopadnout o více než dvě stě pater níž. Musel je odsud oba okamžitě dostat. Vytasil světelný meč, natáhl se nahoru a ve střeše výtahu prosekl velkou díru; vyříznutou část shodil na podlahu vedle sebe. Pak pevně uchopil Maru, přivolal si moc Síly a skočil přímo vzhůru. Jeho mohutný skok jej vynesl dírou na střechu výtahu. Jakmile Vader přistál, plynule přešel do běhu. Překonal vzdálenost ke stěně šachty a skočil na ni. Vader narazil do zdi a výtah padal dál. Ochránil Maru před nárazem; veškerou jeho sílu schytal do své protetické obrněné pravé paže a nohy. Jeho bionická ruka sevřela příčku údržbářského žebříku šachty a odmítala se pustit. Když konečně získal rovnováhu, pohlédl dolů a spatřil, jak výtah zmizel ve tmě a vzápětí se strašlivým třesknutím dopadl na dno. Seshora se také ozývalo vzdálené burácení, které signalizovalo konec Bodova střešního domova a možná také zkázu značné části samotného mrakodrapu.
Dlouhou chvíli se nehybně držel žebříku. Celý byl umazaný slizem a hlínou, jeho plášť byl propálený a ohořelý a znepokojovalo ho, jak těsně se jim podařilo uniknout. Mara spočívala v jeho sevření a úpěla strachem. Boda uprchl a oni dva to stěží přežili. Vader si lítostivě pomyslel, že hony na rytíře Jedi většinou dopadaly lépe.
Slézt po žebříku k přístupovému průlezu pro údržbu, který vedl do chodby na sedmdesátém třetím patře budovy, netrvalo Vaderovi dlouho. Tato oblast byla sice přeplněná lidmi, ale před hrozivou postavou Temného lorda kráčejícího halou by ustoupili i tehdy, kdyby ho neznali z holonetového zpravodajství. Mara Jade už nebyla spoutaná a znovu přišla k sobě. Šla mu rázně v patách. Nastoupili do výtahu (který se vyprázdnil jako mávnutím kouzelné hůlky) a sjeli do pátého patra k hlavním kancelářím budovy. Občané i nadále proudili kolem nich. Kvůli ohni a explozím, které zničily horních deset pater, byla budova evakuována. Kanceláře už byly prázdné a Vader zamířil přímo k terminálu HoloNetu v jedné z kójí.
„Co uděláme teď?“ zeptala se. Byla to první věc, kterou řekla od chvíle, kdy ji Vader zachránil. Sžírala se hanbou, ačkoli jí Vader nic nevytkl. Místo toho ji prostě cílevědomě vedl s sebou. Svým způsobem si přála být kritizována. Nedokázala splnit své poslání. Místo toho, aby zajala Bodu, zajal on ji, a vyvodila si, že to byl nejspíš také důvod, proč Bodu ztratil i Vader.
„Teď,“ řekl, „zkontaktujeme císaře. Potřebuje vědět, co se stalo. A my pak musíme pokračovat v pátrání po Ashkovi Bodovi.“
„My?“ zeptala se Mara. „Chcete říct, že jsem stále ještě součástí této mise? Po tom, k čemu došlo tam nahoře?“
„Možná mi ještě k něčemu budeš,“ řekl Vader suše. „A to, co se stalo, si tolik nevyčítej. I já jsem podcenil Ashku Bodu a jeho obranu. Byla moje chyba a ne tvoje, že jsem nás rozdělil. Společně bychom bývali možná uspěli.“
Mara byla omráčena jeho velkorysostí, ale nehádala se. „Jestli vám to pomůže,“ řekla, „měl jste úplnou pravdu. Moje selhání způsobily Bodovy silové schopnosti. Celého jsem ho napumpovala neurotoxinem, ale on se toho jedu nějak zbavil. Pak mě škrtil Sílou… počkat! Už jsem na to málem zapomněla! Použil temnou stranu – cítila jsem to! Není to žádný Jedi – je to přívrženec temné strany. Celou tu dobu jsme se v něm mýlili.“
Vaderův postoj prozradil jeho překvapení. „Přívrženec temné strany,“ opakoval zádumčivě. „Co z toho vyplývá?“ Vader se zamyslel. „Řekl mi, že jsem to byl já, kdo mu dal druhou šanci žít… ale že jeho jméno není Ashka. Skutečně je v tom něco víc, než jsem se domníval. Okamžitě se musíme poradit s císařem.“
Vader se otočil ke stanici HoloNetu a poté, co ji chvíli prohlížel, do ní zlostně uhodil pěstí. „Je k ničemu. Exploze musela poškodit spojení této budovy se sítí.“
„Znám ještě jiný způsob, jak zkontaktovat císaře,“ řekla Mara váhavě. Byla Vaderovi vděčná za to, co udělal, a chtěla to proměnit ve vzájemnou důvěru. Už si nebyla jistá, jestli to, co jí řekl císař o Vaderovi a Bodovi, byla pravda, ale byla si jistá tím, že Vader s ní jednal s větším respektem než Palpatine. „Jsem dobrá telepatka, mohu myšlenky vysílat i přijímat… a snadno se naladím na jeho mysl. Mohu jej zavolat a uslyší mě, ať dělá cokoli.“
Vader na ni zíral a rozmýšlel se. Možná přemítal o tom, proč mu to neřekli dřív. Mara měla silné podezření, že Vader a jeho mistr si vzájemně příliš nevěřili. Jejich vztah musí být velmi podivný.
„I já už jsem na dálku přijímal jeho myšlenky,“ řekl Vader, „ale jen zřídka se mi daří posílat své vlastní myšlenky jemu. Jeho duševní štíty jsou velmi silné a není rád, když je vyrušován. Tak dobrá. Zkontaktuj ho a řekni mu, že za ním přijde Ashka Boda. Počkám ve vedlejší místnosti.“
Mara přikývla a Vader odešel. Uvědomila si, že si byl vědom toho, co se dělo pod povrchem; chtěl zabránit tomu, aby ho císař vycítil, aby si Palpatine neuvědomil, že mu Mara odhalila svůj talent. Soustředila se na spojení s císařem a brzy spatřila jeho tvář. Zdálo se, že je značně rozrušený.
Kde jsi, Maro Jade? Právě mi bylo řečeno, že v budově, ve které jsi byla, došlo k výbuchu. Kde je Ashka Boda a kde je lord Vader?
Dostala jsem se pryč včas, mistře. Lord Vader mě zachránil. Ale aby mě mohl osvobodit, musel nechat Bodu jít. Je… je poblíž a snaží se zjistit, co ten výbuch způsobilo.
Mara nervózně pohlédla na dveře, doufala, že císař jejímu příběhu uvěří, ale jeho takové podrobnosti vůbec nezajímaly. Mara zřetelně cítila jeho hněv. Zbělela pod jeho žárem.
K čertu s lordem Vaderem! Měl Jediho v rukou a nechal ho jít?
Ano, ale –
Zdá se mi, že oba mí služebníci jsou dnes naprosto neschopní! Vader za své hloupé rozhodnutí zaplatí. To musím Bodu zajmout sám?
Ale, císaři… zachránil mi život. Zemřela bych…
Ty mladá hlupačko! Tato záležitost je důležitější, než si uvědomuješ. Nemáš představu, o co jde! V sázce je mnohem důležitější život než tvůj!
Mistře… Ashka Boda… on… on tě možná půjde najít. Lord Vader mi řekl –
Císařova nálada se změnila jako úderem blesku.
To se podívejme! Ten Jedi ke mně přijde? Výborně! Zajímalo by mě, čeho tím chce dosáhnout. Jestli máš pravdu, pak se s ním mohu vypořádat sám. Tvoje selhání nakonec možná přece jen bude bez následků. Musím si pro toho našeho uprchlíka přichystat přivítání… takže v tuto chvíli už na tebe nemám čas. Vrať se co nejdřív s Vaderem do paláce…
S těmito slovy se vytratil a nechal Maru se zdrcenými pocity samotnou. Její mistr by byl raději, aby ji Vader obětoval! Co mu na Bodovi připadalo tak důležitého, že pro něj měl její život tak malou cenu? Její sebeúcta začala pomalu krvácet dírou v její duši.
Vader se vrátil a našel ji, jak sklíčeně sedí v otočné židli. „Nuže,“ otázal se Temný lord, „co ti řekl?“
„On… on mě ani nenechal domluvit. Ani jsem mu nestihla říct, že Boda je přívrženec temné strany. Strašně… zuřil, že jsme dopustili, aby Boda utekl. Myslel si… myslel, že jste mě měl místo toho nechat zemřít.“
„Není to horší, než jsem čekal,“ řekl Vader klidně. „Císař neodpouští tak snadno jako já. Nech ho, ať sám objeví Bodovu pravou podstatu. Mám v úmyslu sledovat ho do paláce. Možná ho dostihnu dřív, než se tam dostane. Mám s ním nevyřízené účty.“
„Proč se chce dostat k císaři?“ zeptala se Mara.
„Stejně jako mnoho jiných, kteří se o to pokusili před ním, plánuje našeho mistra zlikvidovat – i kdyby to znamenalo smrt i pro něho samého.“
„Má šanci? Nemůžeme ho nějak zastavit?“
„Jestli se Boda k císaři dostane, zjistí, že náš mistr je na něj připravený víc než dostatečně. Nevěřím, že má šanci zvítězit…“
„Tak co je tedy zač?“ naléhala Mara. „Šílenec? V naději, že se mu podaří proklouznout do trůnní místnosti, prostě projde kordonem stráží, přestože Palpatine ví, že se blíží?“
„Možná je to opravdu blázen,“ řekl Vader zamyšleně, „ale nemyslím si, že je hloupý. V zahradě se s námi vypořádal skutečně chytře… a co teprve ten výbuch, který způsobil. Taková destrukce by v paláci mohla podstatně změnit situaci.“
„Co tam vlastně vybuchlo?“ zeptala se Mara. „Poznal jste to?“
„Zdálo se mi, že to byla sama země,“ řekl Vader. „Možná nějaká organická zbraň, ukrytá mezi jeho exotickými rostlinami.“
Mara si rychle dala dva a dva dohromady. „Jedenáct let pracoval v paláci jako zahradník. Jestli měl organickou výbušninu celou tu dobu, mohl ji umístit kamkoli. Možná ji zamýšlí použít proti císaři – možná proto byl tak sebejistý.“
„Počkej, zkusím si vzpomenout,“ řekl Vader. „Síla pomůže mé paměti. Věřím, že jeden z organismů jsem viděl ve skleníku úplně všude…“ Odmlčel se téměř na minutu. „Mám to,“ řekl nakonec. „Když jsme byli ve skleníku, na zemi jsem všude viděl šedý mech. Stejný mech byl i v palácových zahradách, kde jsem spatřil Ashku Bodu. Ho’dinští zahradníci se mě ptali, co to je, ale nevěděl jsem to.“
„Dobrá, možná že mech byla ta výbušnina,“ řekla Mara, „ale jak ji odpálil?“
„Nejnápadnější změna v místnosti,“ podotkl Vader, „byl nárůst teploty.“
„Ano, ale jak by mohl vyvolat tolik tepla v paláci? Jeho teplota je regulovaná.“
„On na nějaký způsob přijde,“ prohlásil Vader. „Náš Temný Jedi je skoro stejně vychytralý jako samotný císař. Musíme okamžitě vyrazit.“

* * *

Když obloha Imperiálního Centra potemněla a obrovské budovy začínaly chladnout, Vantos Boda nastoupil do expresního potrubního transportéru mířícího k paláci. Malá bublina chaosu a zkázy zůstala daleko za ním. Mezi chladnými ocelovými věžemi vykvetla květina ohně a nevratně oddělila Bodu od jeho minulosti. Místo, které bylo po dobu posledního desetiletí jeho domovem, bylo zničeno – všechny stromy a rostliny, jeho pokoje, dokonce i starodávný Holocron, který mu předala jeho mistryně Dina. Sám se z budovy zachránil jen o vous. Potrubní transportér uháněl netečně vpřed a vezl ho vstříc všemu, co z jeho života ještě zbývalo – vstříc krátké a násilné budoucnosti. Bude to vhodný konec pro jeho nešťastnou kariéru spasitele.
Bodovo setkání s mladou vražedkyní jím hluboce otřáslo. Aby dívku porazil, musel použít temnou stranu. Z pomyšlení, že použil stejnou moc, která udržovala naživu Palpatina, se mu dělalo zle, ale neměl na výběr. Hojivý mír světlé strany mu byl navždy odepřen. Boda si ani nebyl jistý, kdy se od něj odvrátil. Celou dobu byl přesvědčený o tom, že jedná správně a že slouží vyššímu dobru. A stále ještě tomu věřil.
Nejprve přišla ta vize, která mu přisoudila poslání spasitele. Spatřil, jak strašný osud čeká galaxii v rukou budoucího císaře, a věděl, že tu vizi měl z nějakého důvodu. Byl vyvolený – vyvolený, aby tuto budoucnost změnil. Když prohlížel Whillské deníky, oslovila jej jedna prastará pasáž tohoto ceněného textu. Deníky byly obrovskou sbírkou příběhů a proroctví, historických záznamů a legend. Obsahovaly slova králů, Jediů, filosofů a vědců. Před Impériem se Whillské deníky nikdy nepřestaly rozrůstat. Přispívali do nich nejvýznamnější myslitelé té které generace. Nyní z nich byla jen další kniha, kterou Nový řád postavil mimo zákon. Vantos věřil, že deníky obsahovaly vše, co bylo v kultuře Staré republiky důležité. Věděl, že někde na jeho stránkách najde důvod, proč je vyvolený. Z pasáže, kterou objevil, vyčetl, že se v čase největší beznaděje stane spasitelem – Synem sluncí. O této prorokované osobě se tam psalo jen málo, ale Boda věděl, že jde o něho.
Syna sluncí čekaly nesmírně obtížné překážky. Kromě vize císaře Vantos spatřil také boj se svým vlastním bratrem, Ashkou. A co hůř, mlhavě zahlédl i to, že Ashkovou rukou zemře. Kdyby Vantos zahynul, nikdy by nemohl změnit budoucnost. A tak se ponořil hluboko do učení rytířů Jedi a snažil se přijít na způsob, jak se vyhnout své vlastní smrti, aby mohl naplnit svůj osud. Musel nějaký způsob najít – proč by jinak měl tu vizi? Boda začínal věřit, že to možná byla součást osudu Syna sluncí, překonat smrt, aby se mohl stát spasitelem galaxie.
V hlubinách Holocronu Vantos objevil tajemství, jak pomocí duševní kotvy zůstat přítomen i po smrti. Duševní kotva byl někdo, koho člověk dobře znal, někdo, ke komu se mohl připoutat, a vyhnout se tak přirozenému odchodu na onen svět. Tuto schopnost použilo několik dávných Jediů, aby před svým odchodem dokončili nedokončené poslání. Doufal – i když neměl moc velkou naději –, že ji nebude muset použít, ale k jeho zděšení se všechno stalo přesně stejně jako v té vizi. Jakmile se Vantos pokusil změnit budoucnost zabitím toho chlapce, Espy, jeho bratr se mu postavil. Vantos náhle zjistil, že prožívá události ze své vize. Došlo k souboji a Vantos nakonec zemřel mečem svého bratra. Ale jeho duch nevyhasl. V okamžiku své smrti se upnul svou esencí k bratrovu životu, držel se jej a celá desetiletí jej sledoval jako neviditelná forma energie.
Byla to nekonečná osamělá prázdnota, vznášení se v nicotě mezi fyzickým životem a duševní jednotou se vším životem, s níž každý opravdový Jedi po smrti splynul. Pak se konečně naskytla příležitost, na kterou čekal. Darth Vader si přišel pro Ashku. Když sithský lord zastavil Ashkovo srdce, Vantosův duch se vrátil k životu tím, že osídlil jeho tělo a znovu jeho srdce spustil. Ashkova zdeptaná duše navždy odešla a uvolnila tělo Synovi sluncí, aby si je vzal a triumfoval nad smrtí. Klíčem byla další schopnost, o níž byl záznam v Holocronu – schopnost přenést život z jednoho těla do druhého. Uvádělo se tam, že to je morálně pochybný čin, ale copak měl na výběr? Společně se schopností přimknout se k duševní kotvě jej umění přenosu života zachránilo.
Vantos povstal v novém těle, získal zpět Holocron i svůj světelný meč a utekl z Ashkova hořícího příbytku. Když se seznámil se situací v galaxii, zjistil, že jeho nejhorší noční můry se staly skutečností. Stejně jako vize jeho boje s Ashkou se uskutečnila i jeho vize temného císaře. Vantos málem propadl zoufalství. Proč mu byla zjevena budoucnost, když ji nemohl změnit? Své vážné pochybnosti překonal tím, že přesvědčoval sám sebe, že stále ještě je vyvoleným, stále ještě může být spasitelem. Stále ještě mu bylo souzeno zahubit císaře dřív, než stihne vykonat všechny své zlé skutky jako třeba stavbu stroje, který dokáže ničit planety. Vantos se přestěhoval na Coruscant, přímo k domovu svého nepřítele, a přijal práci skromného zahradníka v paláci. Zatímco v obrovské budově pečoval o zeleň, trpělivě chystal svůj plán. Phelarionský mech rozmístil všude, kde to šlo, a pomalu připravoval císařovu zkázu. Roky však ubíhaly a Boda nic neudělal. Potom, co byl takovou spoustu let v podstatě mrtvý, začal mít život rád. U rostlin nacházel mír a měl čím dál tím menší zájem se vším skoncovat.
Trápila ho jen jediná věc – ztráta světlé strany. Když se Vantos probudil ve svém novém těle, jediná část Síly, které se mohl dotýkat, byla temná strana. Tam, kde v sobě kdysi míval klid, nyní žhnulo jádro hněvu. Vzdoroval jí a používal ji jen tehdy, když musel. Boda věděl, jakou si temná strana vybírala daň, a nechtěl se jí nechat polapit bez naděje na vykoupení. Věděl však také, že aby zvítězil nad Palpatinem, bude muset temnou stranu používat… a používat ji dobře. Váhavě se cvičil ve svých nových schopnostech a každým rokem je ovládal lépe a lépe.
Zatímco Vantos uháněl potrubním transportérem dál, smutně se pro sebe pousmál. Připadalo mu skutečně ironické, že ho sithský lord považoval za Ashku. Ano, navenek sice vypadal jako Ashka, ale jeho bratr by nikdy nedokázal to co Vantos. Ashka byl příliš slabý. A slabý také zemřel, protože odmítal jít výš. K dosažení velkých věcí bylo potřeba být silný, a Vantos nyní byl silný… dost silný na to, aby dokázal použít nenáviděné temné schopnosti proti Palpatinovi a porazit ho. Do temnoty se bude muset ponořit jen na krátkou dobu, aby císaře zaměstnal, dokud se na ně na oba palác nezřítí. Vykoná svou poslední službu ve jménu světla, a věděl, že až přijde konec, bude za odměnu přijat zpět do jeho náruče.
Ale nyní bylo potřeba provést další krok. Jeho phelarionský mech potřeboval teplo, a na orbitě kolem planety se pokojně vznášel vynikající zdroj tepla. Boda vyhlédl z okna svištícího transportéru na hvězdnatou oblohu. Tam nahoře, skryto očím, bylo jedno z velikých zrcadel pro regulování počasí, které soustřeďovaly sluneční světlo na póly, aby je tím učinily pro lidi obyvatelnějšími. Vantos věděl, že zrcadlo řídí nevýznamný námořní voják, který udělal chybu, za niž se trestalo osamělou nezáživnou službou. Zrcadlo byl několik kilometrů široký reflektor, ke kterému byla připojena velmi malá řídicí stanice. Ta obsahovala několik málo zábavních systémů, automatického kuchaře a stísněnou pozorovací bublinu, v níž se pilot mačkal mezi počítači. Vantos předpokládal, že ten muž bude znuděný, nešťastný a trochu unavený, a tedy snadno ovlivnitelný Sílou.
Když se Boda na tento den připravoval, dozvěděl se toho o něm co nejvíc, aniž by vzbudil podezření. Praporčík Handli byl tak blízko totálnímu selhání, jak jen mohl člověk být, aby ho z Imperiálního námořnictva ještě nevyrazili. Z chyb, které udělal, se jen o vlásek nestaly katastrofy. Praporčíkův bohatý strýc měl však velký vliv, protože byl důležitým dodavatelem vojenského materiálu se sídlem na Coruscantu. Přesvědčil loďstvo, aby mladého muže nevyhazovalo, ale když mu odpověděli, že jeho synovec bude muset chvíli „řídit zrcadlo“, neprotestoval. Obě strany se shodly na tom, že to bude pro praporčíka Handliho dobrý trest. Ale ve skutečnosti tím Bodovi poskytli ideální nástroj.
Vantos se ve svém polštářovaném sedadle pousmál. Sáhl svou myslí nahoru do prázdnoty kosmu za atmosférou a nalezl mysl hloupého mladého pilota stanice zrcadla. Handli tam seděl ve svém klaustrofobickém křesle a skelnýma očima zíral dolů na třpytící se planetu. Vantos se soustředil na jeho myšlenky, polehoučku se zmocnil jeho vůle a přiměl ho věřit tomu, co mu řekne, věřit a poslechnout. Pak do praporčíkovy mysli vložil sérii příkazů, které bude Handli považovat za předem dané rozkazy. Handli kývl k průzoru a začal měnit směr raket určujících polohu zrcadla, a zlehka natáčel jeho veliký lesklý povrch k novým souřadnicím. Potom zadal nové parametry do ovladače zaostřování. Zatímco se zrcadlo otáčelo, ovládací kabely se zasouvaly zpátky do řídicí stanice, čímž stahovaly tenkou, stříbřitou látku a zužovaly paprsek odraženého světla. Handli si nebyl vědom toho, jak úzký paprsek nastavil, a slepě zrcadlo naprogramoval tak, aby sluneční energii převedlo do sloupu pekelného žáru. Až bude zrcadlo správně zaměřeno a natočeno, bude tím paprskem mířit přímo na Císařský palác… a na všechen phelarionský mech v jeho zahradách.

* * *

Rozhodně existují působivější způsoby, jak se dostat do paláce, pomyslel si Vader, zatímco si pochybovačně prohlížel strohý vnitřek veřejného aerobusu. Vozidlo se pohybovalo pomalu a zdálo se, že bylo navrženo tak, aby se dovnitř vešlo maximum cestujících za cenu minimálního pohodlí. Byl to však jediný transportér, který se jim podařilo po zkáze Bodova domova získat. Když jim řidič váhavě zastavil, Vader těžkopádný, spreji počmáraný aerobus zabavil jménem císaře. Mara hrubého, ošuntělého pilota katapultovala a pak zaujala jeho místo, a Vader všem pasažérům poradil, aby si počkali na další aerobus. Nikdo neprotestoval. Maře se konečně podařilo vyletět ze shluku lékařských raketoplánů, bezpečnostních vznášedel a protipožárních platforem a zamířila s aerobusem na jih.
V dálce se jako hora tyčil zářící palác. Boda, ať už se jmenoval jakkoli, se nejspíš také vydal tímto směrem. Vader tomu muži věřil, když mu řekl, že mu jde o císaře. Palpatine měl mnoho nepřátel… jen je většinou nebral příliš vážně. Vader ze zásady své nepřátele nikdy nepodceňoval. Bodova síla spočívala v jeho chytrosti a na plánování měl spoustu času. I když rafinovanost jeho přístupu Vaderovi imponovala, opovrhoval jeho očividnou zbabělostí. Boda před Vaderem utekl nyní už podruhé, aby mohl rozvíjet své tajné, podloudné pikle. Takové chování nebylo hodno válečníka ani bývalého Jediho. Vader si předsevzal, že potřetí už mu Boda neunikne. Temný lord ho najde a zabrání mu, aby padl do císařových rukou… jednou provždy.
Byly tu však znepokojivé komplikace, které souvisely s organickou výbušninou. Vader stále ještě netušil, jak ji Boda plánuje odpálit, pokud ji ovšem vůbec použije. Jejich představy ohledně cizího druhu mechu a zdroje tepla byly pouhými domněnkami. Vaderovi však jeho instinkty našeptávaly, že se nemýlili. Jeho první mistr, Obi-Wan, jej naučil, aby těmto instinktům věřil. Právě teď mu říkaly, že Boda je natolik zbabělý, že předpokládá, že by v přímém střetu s císařem prohrál. Boda potřebuje nějakou velkou výhodu, která by jeho slabost vykompenzovala, jako třeba mohutnou explozi, jež by dokázala císaře zabít. Z Bodových vlastních slov vyplývalo, že čeká, že zemře. Všechna fakta seděla. Závěr byl takový, že Vaderův protivník dobrovolně kráčí do smrtící pasti… která spolu s ním polapí i císaře. Vader musí Bodu zlikvidovat, a to ne pouze předtím, než jej získá císař, ale ještě dřív – dřív, než těžce poškodí palác.
Jak by se dalo explozím zabránit? Vader usoudil, že výbušniny musejí být rozmístěny všude po celém paláci, takže kdyby je objevil, nemohl by je rychle odstranit. Zdálo se, že jediná možnost je zamezit tomu, aby získaly teplo. Vader zapátral v počítačové paměti svého brnění. V okamžiku exploze při jejich útěku ze skleníku vystoupila teplota na sto dvacet jedna standardních stupňů. Palác měl skutečně řízené klima a jeho vytápěcí systémy nemohou tak vysoké teploty dosáhnout. Vader se zadíval na vzdálenou horu světel, v níž čekal císař. Jakým jiným způsobem by bylo možné takové teplo vyvolat?
A pak to spatřil. Zesílené vizuální senzory jeho helmy zachytily mlhavý sloup světla, který pod tupým úhlem vybíhal ze samotného paláce. Paprsek vycházel z horních částí věžiček, připomínajících pyramidy. V záři paláce nebylo snadné si ho všimnout, ale byl tam a byl stále jasnější. Vader přepnul na infračervený pohled a jeho podezření se potvrdilo. Senzory mu říkaly, že jak se paprsek energie zužuje, jeho tepelná složka roste. Tempo těchto změn bylo poměrně pomalé, ale měřitelné. Vader najednou pochopil, že paprsek nejde zezdola nahoru, ale seshora dolů.
„K odpálení organických výbušnin chce použít orbitální satelity pro přenos sluneční energie!“ řekl Vader znenadání nahlas.
Mara Jade překvapením trhla řízením a aerobus se nakrátko vychýlil ze směru. „Cože?“ vykřikla Mara. „Co chce použít?“
„Orbitální zrcadla. Sluneční energii přesměrovává a zaměřuje na palác, aby způsobil další explozi, jako byla ta ve skleníku,“ řekl Vader. „Jenže tahle bude nepochybně mnohem rozsáhlejší.“
Maru to šokovalo. „Může se mu to podařit? Ale vždyť… nesmíme dopustit, aby palác zničil. Zemřely by desítky tisíc lidí!“
„Ashkovi Bodovi na tom evidentně nezáleží,“ odpověděl Vader. Na okamžik se zamyslel. „Znovu se musíme rozdělit. Nemůžeš se postavit Temnému Jedimu. Vezmu si ho na starost sám.“
„Zabijete ho?“ zeptala se váhavě.
Oba z nich znali důvod té otázky a Vader zvolil svou odpověď opatrně. „Udělám vše, abych ochránil život císaře,“ řekl.
Na tom Mara zřejmě nenašla nic závadného. „Co mám udělat já?“
Vader ukázal na noční oblohu nad nimi. „Musíš vzít stíhačku a zničit to orbitální zrcadlo. Možná ten proces půjde včas zastavit. Mám za to, že umíš pilotovat stíhačku TIE.“ Mara přikývla. „Výborně. Přistaneme na střeše budovy Imperiální bezpečnosti. Tam budou mít nějakou stíhačku k dispozici. Máš oprávnění získat takové vybavení?“
„To nebude problém,“ ujistila ho Mara.
„Já budu pokračovat do paláce a pokusím se Temného Jediho nalézt. Síla je s námi, měli bychom zvítězit. Císař nám důvěřuje, že vyřešíme problém s Ashkou Bodou. Dokážeme mu, že se v nás nezmýlil.“
Připadalo mu, že Mara mu je za projev důvěry vděčná. Vader věděl, že se trápí tím, jak se jí minule nezadařilo. Dnes večer snad bude úspěšná a získá zpátky důvěru císaře. Kromě toho, že její úkol byl skutečně důležitý, si Vader osobně přál, aby uspěla. Jeho nezvyklý soucit pramenil z pochopení, jaké to je mít Palpatina za mistra. Jakmile Vader překonal svůj odpor k tomu, že mu Mara pomáhá, spatřil v ní něco z odvahy a neústupnosti, kterou dozajista potřebovala, aby se dostala na tak vysokou pozici. Věděl, že kdyby ji císař zavrhl, její pád by byl stejně strmý jako její vzestup. Nechtěl ji vidět takto zahynout – příliš názorně by mu to připomnělo propast, nad kterou visí i on sám.
Mara zanedlouho přistála s aerobusem na vršku obrovité budovy Imperiální bezpečnosti. Vyskočila ze sedadla pilota a seběhla po schůdkách na střechu. Vader zaujal její místo před zanedbaným řídicím panelem a v okamžiku, kdy byla Mara venku, znovu vzlétl. Okénkem zahlédl, že ji obklopily bezpečnostní jednotky, ale věděl, že dívka se o sebe dokáže postarat.
Sithský lord zamířil s pomalým prostředkem hromadné dopravy k Císařskému paláci. Přísahal Síle, že až tohle všechno skončí, znovu si tenhle konkrétní aerobus najde a poupraví ho svým světelným mečem. Na autobus jeho hrozby neudělaly žádný dojem a zatímco se pomalu sunul k paláci, Vader fyzicky cítil, jak ubývá drahocenný čas.

Mara se hrdě vypjala do výšky před přísným, nadutým kapitánem Imperiální bezpečnosti. Obklopili ji stormtroopeři a její vozidlo právě odletělo. Věděla, že její vzhled nejspíš není nic moc – zbraně ztratila, vlasy měla špinavé a černou kombinézu zmáčenou slzami. Přesto však klidně čelila kapitánovu opovržení a úšklebkům a držela se své důstojnosti, jako by to byl provaz a ona na něm visela nad bezednou hlubinou. Pořád ještě byla Císařovou rukou, alespoň pro tuto chvíli. Zatím ji nestihly žádné skutečné následky Palpatinovy nespokojenosti, a dokud mohla, chtěla plně využít svého postavení.
„Copak to tu máme?“ otázal se kapitán bezpečnosti úsečně. „Vyhodili tě z toho autobusu, anebo je to nějaká lumpárna? Tak či onak budeš litovat, žes tu vystoupila. Toto je zakázaná oblast a pokuta za její narušení je vskutku velmi vysoká.“
Mara mu pohlédla přímo do očí a také se pokusila o co nejpřísnější výraz. „Nenechte se zmást tím, jak vypadám, kapitáne. Jsem agentka císaře a plním důležitou misi. Potřebuji, abyste mi neprodleně poskytli natankovanou stíhačku TIE.“
Někteří ze stormtrooperů se tlumeně zasmáli. Kapitán se na ně zamračil a pak upřel zrak na Maru. „To mi nepřipadá moc zábavné. Jsi ve vážném maléru. Okamžitě mi koukej říct své jméno a ukaž mi nějakou identifikaci. Nemám čas na tyhle dětinské nesmysly.“
Mara se napjatě pousmála. „Já vám ukážu identifikaci. Dejte mi svůj datapad. Nastavte ho tak, aby ověřoval kódy tajných císařových agentů. A udělejte to rychle. Císař z vás nebude mít žádnou radost, jestli mě zdržíte.“
Kapitán se nepřestával zlobně mračit, nebyl si jistý, co dělat dál. Za několik okamžiků zlostně zabručel a naťukal do datapadu několik příkazů. Pak ho obrátil a podal ho Maře. Uhlazeně ho převzala a rychle zadala svůj bezpečnostní kód, který ji identifikoval jako Císařovu ruku. Bezpečnostní program její kód potvrdil a na malé obrazovce zobrazil výsledek. Trošku povýšeně vrátila datapad kapitánovi.
Vyvalil oči na displej a pak se zadíval zase na ni. Jeho odpor se náhle rozsypal v prach. „Tak tedy dobrá… zdá se, že to souhlasí… a mám vám podle toho poskytnout cokoli, o co si řeknete.“ Díval se přímo před sebe – hleděl mladé vražedkyni přes hlavu, aby se vyhnul její tváři naplněné uspokojením.
„Natankovanou stíhačku TIE, a to co nejrychleji,“ zopakovala. „S plně nabitými zbraněmi, samozřejmě.“
Jeden ze stormtrooperů stojících vzadu tiše poznamenal: „Taky by se jí hodilo nějaké oblečení…“
„A leteckou kombinézu proti vakuu,“ dodala Mara ke kapitánovi. „V mojí velikosti.“ Usmála se vojákovým směrem.
Kapitán bryskně vydal rozkazy a tým Imperiální bezpečnosti odspěchal, aby jí připravil stíhačku. Zatímco Mara čekala, zůstal kapitán u ní; stále ještě v něm klíčilo zrnko podezření. Předstírala, že si nevšimla, když si na datapadu vyvolal její podrobný profil a porovnal její identifikační číslo se seznamem zběhlých agentů. Nakonec si povzdechl. „Jaké je to vaše poslání… a jak jste říkala, že se jmenujete?“
„Neříkala jsem to,“ odpověděla Mara. „A moje mise je přísně tajná. Mohu vám však říci, že jste se rozhodl správně. To, co dělám, je velmi důležité.“
„Hm, dobrá,“ řekl rozpačitě, „něco takového tu moc často nevídáme, slečno…“
„Říkejte mi prostě Císařovo ruko,“ pousmála se Mara.

* * *

Palpatinovi to připadalo dlouho, než holokomunikátor konečně dostal signál, na který čekal. Dychtivě se zadíval na obraz jednoho ze svých červeně oděných a opancéřovaných osobních gardistů. „Jaké je vaše hlášení?“ zeptal se okamžitě.
„Můj císaři,“ řekl gardista, „k paláci se blíží muž, který přesně odpovídá vizuálním údajům, které jsme dostali. Viděli ho, jak jede potrubním transportérem na lince 27. Na padesáté přestupní stanici nastoupil do transportéru na lince směřující k paláci. Měl by dorazit za třicet minut.“
„Výborně,“ odpověděl Palpatine. „Jedi jde za mnou, přesně jak si Vader myslel. Přeji si, aby mu nikdo nebránil v cestě. Úplně uvolněte Velkou chodbu. Tou se pak bude moci dostat z návštěvnického centra do audienčního trůnního sálu, kde na něj budu čekat. Dokud Jedi půjde po této trase, nikdo jej nesmí zadržet. Od chvíle, kdy vstoupí do trůnního sálu, si ho vezmu na starost já sám. Žádné obtěžování ani komunikace. To je vše.“
„Vaše rozkazy jsou jasné,“ řekl gardista v rudém. „Vykonáme je.“ Přenos skončil. Palpatina efektivita jeho stráží potěšila. Když důstojníkovi rozkázal vyklidit Velkou chodbu, gardista ani na okamžik nezaváhal. Byl to nesmírně obtížný úkol, ale Palpatine nepochyboval, že bude do půlhodiny splněn.
Císaře těšilo i to, že se brzy setká s tím tajemným Jedim. Doufal, že Boda bude představovat výzvu. Bylo to už příliš dávno, co měl naposledy příležitost zničit nějakého Jediho. Proto se dosavadním vývojem událostí nijak zvlášť neznepokojoval. Ano, bývalo by bylo lepší, kdyby pro něj toho Jediho zajal Vader. Jenže Vaderova účast s sebou nesla zneklidňující riziko zrady. Avšak nyní šel Jedi přímo k Palpatinovi, jako by bral ohled na jeho neschopnost osobně ho dopadnout. Bude to velmi slibná noc – další Jedi zmizí a císař se možná dozví, jak podvést samu smrt. Nastal čas odebrat se do trůnního sálu a připravit se na setkání s nesmrtelným mužem samotným. Palpatine se nemohl dočkat.

* * *

Vantosův potrubní transportér konečně dorazil na místo určení – do návštěvnického centra paláce. Vantos vystoupil spolu s hloučkem dalších lidí. Obezřetně kráčel mezi obrazovkami se zpravodajstvím a propagandou, holografickými reklamami na zájezdy a sochami prvních vůdců Impéria. Palpatinova socha byla mezi těmi pozdějšími, vysekána byla z bílého mramoru a ukazovala jej jako mladého muže. Boda si nevšímal automatizovaných stanovišť pro pomoc turistům a zamířil směrem označeným DO VELKÉ CHODBY. Jeho oči nervózně těkaly kolem; čekal, že uvidí palácové stráže nebo stormtroopery, kteří si jej všimnou a vykročí k němu. Jestliže byl nahlášen císaři, jistě ho co nevidět zatknou. V sázce byl způsob, jakým Vantos stráví zbytek času před svou smrtí. Bude se moci svobodně pokusit nalézt císaře, nebo jej ještě před začátkem explozí zatkne stráž? Až se palác zhroutí, chtěl být poblíž Palpatina, aby si mohl být jistý, že císař zemřel.
Boda pokračoval v chůzi a snažil se mezi ostatními turisty vypadat nenápadně. Nebylo to snadné; všichni ostatní se zdáli být mnohem bohatší než Vantos. Dav, se kterým se snažil splynout, se dostal na transpariocelový můstek mezi dvěma věžemi paláce. Postavil se doprostřed můstku, a když vzhlédl, spatřil neuvěřitelně obrovskou šikmou stěnu hlavní části paláce. Zadíval se vzhůru, zrakem míjel jedno zářící patro za druhým a spočinul jím až na samém vršku pyramidy. Tam nahoře, pod širou oblohou, se nacházel pás visutých zahrad, který obtáčel celý obvod paláce. O několik pater níž byla další zahrada, která také obepínala všechny čtyři strany mohutné stavby. O něco níž se nacházela další zahrada a pak ještě další a tak pořád dál až dolů. Když se na ně člověk díval seshora, připomínaly sérii soustředných čtverců. Každá obsahovala spoustu phelarionského mechu. Tyto vnější zahrady vybuchnou jako první. Boda nechal růst svou organickou zbraň na každém patře od zahrad směrem dovnitř – kolem okrasných stromků a podstavců soch, mezi kameny na přírodních dekoracích, v záhonech s květinami a u fontán, které byly i několik pater vysoké. V zapomenutých skladech, do kterých chodil jen Vantos, se navíc nacházely další ukryté zásoby tohoto organismu. Ty utvoří jádro řetězové reakce explozí, ke kterým začne docházet, až se oheň bude šířit směrem do středu.
Boda plánoval šířit zkázu i ve směru dolů. Jedním ze svých povelů pilotovi zrcadla přikázal, aby přejel paprskem zrcadla dolů po stěně paláce, což odpálí víc zahrad najednou a spustí to víc řetězových reakcí. Pokud půjde všechno podle plánu, palác se propadne sám do sebe jako implodující svatební dort.
Vantos zamžoural. V záři světel paláce se snažil rozpoznat paprsek světla a tepla ze zrcadla. Nespatřil ho, ale věděl, že tam je. Bude zúžený a namířený na vrchní patra se zahradami, kterým poskytne teplo, jež spustí exotermní reakci. Vantos si představil, jak mech začíná horkem tvrdnout a tmavnout dohněda.
Pak se najednou rozhlédl kolem sebe a ke svému znepokojení zjistil, že na průhledném mostě už stojí jen on sám. Ostatní turisti už mezitím pokračovali dál a Boda si připadal osamělý a zranitelný. Rychle spěchal po mostě dál do haly, která vedla do Velké chodby. Cestou neviděl žádné další turisty ani nikoho z personálu paláce. Když si uvědomil, že v tichu slyší své vlastní kroky, jeho neklid ještě vzrostl. Neutuchající zvuk z pozadí komplexu se kamsi vytratil a on si toho nevšiml, protože byl zabraný do úvah o výbušninách. Pryč byly nezřetelné hlasy, zprávy z interkomu a dupot nohou. Než Vantos udělal posledních pár kroků ke vstupu do Velké chodby, přejel mu po zádech mráz.
Když se ocitl v širokém hlavním koridoru, jeho podezření se potvrdilo. Velká chodba byla prázdná. Byla to past, kterou na něj nastražil císař. Palpatine ho nakonec přece jen očekával.
Za normálních okolností by byla Velká chodba přeplněná lidmi. Na denní době nezáleželo. Člověk tu mohl kdykoli narazit na zpravodaje, byrokraty, poradce, diplomaty, velvyslance, droidy, administrátory, hodnostáře, stormtroopery, císařské stráže a turisty, kterých se v tomto uzavřeném kaňonu hemžily tisíce. Nyní byl kilometry dlouhý koridor úplně prázdný. Pod nespočetnými standartami, reprezentujícími každý svět v Impériu, se ani vlásek nepohnul. Promenádní balkon byl také opuštěný a kam Vantos dohlédl, jedinými stojícími předměty byly šedé žulové pilíře.
Ale přesto… všude okolo sebe cítil život, skrytý a tichý. Že by císařovi gardisté? Boda v průchodu zaváhal. Věděl, že je to jedna velká léčka, ale copak na tom záleželo? Stále ještě mohl jít tam, kam chtěl. Vždyť mu to císař vlastně ještě usnadňoval. Vantos si uvědomil, že Palpatine ho musí strašně moc chtít dostat do rukou. Ale proč?
Vantos zaťal zuby, vkročil do chodby a znovu se dal do chůze. Když míjel stromy Ch’hala, citlivé na vibrace, při jeho krocích jimi projížděly barevné vlny; ale poté, co se dostal dál, se opět vracely do původního stavu. Vantos mířil k hlavnímu veřejnému trůnnímu sálu, kde podle jeho předpovědi bude císař. Byl to symbol Palpatinovy moci a nejdůležitější místo, do něhož se dalo z Velké chodby jít. Vycítil, že seshora z balkonů jej sledují bdělé oči skrytých stráží. Předpokládal, že dokud půjde po zamýšlené trase, stráže nic neudělají, a když stále nezasahovali, bral to tak, že císař přistoupil na jeho hru. Stráže také znamenaly, že odsud už neuteče; byl v pasti, ale nevadilo mu to. Císař nevěděl, že Vantos přichystal svou vlastní past, a až si to uvědomí, bude už příliš pozdě.
Po několikaminutové chůzi Vantos dospěl k bohatě vyzdobenému průchodu do audienční haly, kde císař naslouchal žádostem a stížnostem a vydával nařízení velkým shromážděním. Rychlý průzkum jeho silovými smysly mu prozradil, co potřeboval vědět. Císař je tam uvnitř. Boda cítil jeho přítomnost, jako by to byl nadmutý černý bouřkový mrak hromadící se v dálce. Když vycítil, jaká moc se v něm skrývá, trhl sebou. Proč jen jsem tě nemohl zabít, když jsi byl ještě dítě? stěžoval si sám pro sebe.
Věděl, že trůnní sál je prostorná stupňovitá síň. Trůn se nacházel na nejnižší úrovni a dalo se k němu sjet jen jediným turbovýtahem. Posluchači sedali na vyšších úrovních, které sestávaly z mnoha a mnoha řad plošin, na nichž se nacházely tisíce lavic a sedadel. Na tyto úrovně vedla spousta dveří rozčleněných podle významu a společenského postavení posluchačů – nejdůležitější lidé seděli nejblíže k císaři na spodních stupních. Vantos se rozhodl turbovýtah nepoužít a vstoupil do průchodu vedoucího na nejspodnější úroveň; usoudil totiž, že dnes večer je velmi důležitou osobou. Vystoupal po schodech, vynořil se na plošině a zůstal stát mezi mramorovými sedátky. Na stupňovité plošině na druhé straně obrovského sálu, zhruba deset metrů pod Vantosem, byl císařův trůn. Za trůnem byl do zdi vytesán kulatý znak Impéria. Nad císařovým stolcem se od stropu dolů klenula zářící duha. Samotný trůn se vznášel nad stupínkem a seděl v něm galaktický císař.
Palpatine byl celý oděný v černém a obličej mu zakrývala kápě. Jeho hlas z ní vycházel ostře a tiše, skoro jako šepot, ale dokonalá akustika sálu jej zřetelně donesla až k Vantosovi. „Vítej, Jedi,“ řekl císař. „Očekával jsem tě. Musíme toho hodně prodiskutovat, co se týče tvé údajné nesmrtelnosti.“
Aha, pomyslel si Boda. Tak proto se o mě císař tolik zajímá. Ne každému Jedimu se podaří vstát z mrtvých.
„Taky jsem se těšil, až vás potkám,“ odpověděl Vantos. „Vlastně jsem na to čekal velmi dlouho. Ale měl bych vám říct hned teď, že jsem si s vámi nepřišel promluvit. Přišel jsem vás zabít… Espo Pestagi.“
Palpatine povstal z trůnu a částečně odhrnul svou kápi. Zatínal zuby vztekem. „Jak ses dozvěděl to jméno?“ otázal se rozkazovačně. Na jeho bledé tváři a zaťatých pěstích se odrážely barvy duhy. Najednou ztratil rozvahu a jeho někdejší sebedůvěra zmizela. Nikdo přece neměl znát jeho dětské jméno. Vždyť i sám císař se na svůj původ pamatoval jen matně; jelikož byl vyvoleným služebníkem temné strany, neznamenalo pro něj to, odkud vzešel, skoro nic. Doopravdy se zrodil až v okamžiku, kdy si jej vyvolila temnota. Tento Jedi jej však přesto alespoň zčásti důvěrně znal a vypadal, že tím, co ví, si je jistý. Palpatine nedovolil ani svému vlastnímu biologickému otci, aby si byl tak jistý. Když byl Palpatine ještě senátorem Republiky a přišel za ním stárnoucí Sate Pestage, Palpatine přijal Pestagovu nabídku, že mu bude sloužit. Nečekal, že někdy někdo odhalí jeho původ, ale protože Pestagovi se to podařilo, bylo důležité udržet si ho nablízku. Stařec kupodivu neměl mimo svých služeb žádnou jinou motivaci a nakonec se stal Palpatinovým věrným velkovezírem. Jejich příbuzenský vztah však nikdy nevyšel najevo. V Palpatinově životě pro něj nebylo místo. Stařec se nenápadně snažil objevit důkaz, že Palpatine je jeho syn, ale totálně v tom selhal. Císař zakryl svou minulost příliš dobře.
Narušitel vypadal klidný. „Vysvětlím vám to, Výsosti,“ řekl. „Máme čas.“
„Máš jenom tolik času, kolik ti určím!“ vyštěkl císař. „Jsi hlupák, že jsi sem přišel. Tvůj život je teď v mých rukou a já už jsem osobně zničil stovku takových, jako jsi ty.“
„Ach, ale oni jistě nebyli úplně jako já, Espo. Já nejsem prostý Jedi, jako byli oni,“ odpověděl vetřelec pomalu. Stále se držel na druhé straně sálu o jednu úroveň výš. Palpatine vycítil, že ten člověk možná hraje o čas. Rozhodl se mu vyhovět. Chtěl s ním mluvit, co nejdéle to půjde. Jestli nakonec dojde k boji, narušitel by ho nemusel přežít a císař už by ho pak nemohl vyslechnout. Každá informace, kterou se mu z něj podaří dostat bez mučení, přijde vhod.
„Pověz mi tedy, Ashko,“ řekl Palpatine hlubokým hlasem, „jaký Jedi jsi ty?“
„Začněme mým jménem, Výsosti. Nejsem Ashka, ale Vantos. Ashka byl můj bratr.“
„A moje jméno, Vantosi Bodo, je Palpatine. Po zbytek času, který ti ještě zbývá, mi můžeš říkat mistře.“
„Promiňte, ale nesouhlasím, Výsosti. Vím, že to je jinak. V minulosti už se mi vás jednou málem podařilo zabít – to jste byl ještě dítě. Tehdy vaše jméno znělo Espaa, ať už jste si ho změnil na cokoli.“ Vantos pomalu přišel o něco blíž a zastavil se před řadou pevných mramorových opěradel. Zadíval se dolů na Palpatina. „A také si myslím, císaři, že k vám čas nebyl příliš milosrdný. Už je to dávno, co jste byl chlapcem, kterého jsem se snažil zabít. Jestlipak vám slouží zdraví?“
V císaři se vzedmul hněv, ale ovládl se. Nechtěl se tímto starým Jedim nechat vyvést z míry. „Vidím, že tvé mládí už je také pryč, starče,“ řekl klidně. „A nepleť si mé zdánlivé stáří se slabostí. Je to pouze cena, kterou jsem zaplatil za svou moc. Ty proti té moci nemůžeš obstát a tvůj pokročilý věk pouze urychlí tvůj konec. A nyní… co kdybys sešel sem dolů, kde si budeme moci pohodlněji promluvit? Neboj se. Nezničím tě dřív, dokud neukojím svou zvědavost.“
„Zatím mi to tady nahoře vyhovuje,“ řekl Vantos a posadil se na lavici. „Ale chci, abyste věděl, proč jsem vás přišel zabít. Síla si mě vyvolila, abych naplnil zvláštní proroctví… abych se stal spasitelem… abych byl Synem sluncí.“
„Ten výraz jsem rozhodně ještě nikdy neslyšel,“ řekl Palpatine, „a lord Vader tě popisoval jako pouhou oběť, jednu z mnoha, které před lety snadno zlikvidoval.“
„Myslím, že si mě spletl s mým bratrem,“ řekl Vantos. „Vůbec netuším proč,“ usmál se vychytrale. „Vždycky mi byly souzeny větší činy než Ashkovi. Kdysi dávno jsem měl vizi, ve které jste byl vy. Ano, vy. Viděl jsem… tohle všechno.“ Vantos mávl rukou kolem. „Všechno to zlo, které jste napáchal. Snažil jsem se vás zabít jako dítě, ale neúspěšně. Zastavil mě můj bratr. On… mě chladnokrevně zabil. Jinak by se nic z toho… vůbec nestalo. Nebyl by žádný císař, žádné Impérium. Byl bych neznámým spasitelem galaxie. Jenže kvůli Ashkovi…
Přesto jsem to nevzdal. Dokonce jsem vstal z mrtvých, abych to zkoušel dál, protože to pořád můžu dokázat. Pořád se ještě můžu stát spasitelem. Dnes, po všech těch letech, mám další šanci ukončit vaši krutovládu.“
Palpatine pozorně naslouchal a zachmuřil se. Hluboce ho znepokojilo, že chybělo jen málo a tento muž by ho jako dítě zabil. Znechutilo ho, jak byl tehdy… zranitelný. Ale to byla minulost. Nyní potřeboval Bodova tajemství, aby zachránil svůj vlastní život pro budoucnost Impéria.
„Takže ty jsi vstal z mrtvých?“ pobízel ho Palpatine. „Jsi tedy nesmrtelný, jak věří lord Vader?“
„Obávám se, že v tomhle vám moc nepomůžu,“ řekl Vantos. „Vrátil jsem se jen jednou a vůbec si nejsem jistý, jestli bych to dokázal znova. Toto téma vás zajímá… z osobních důvodů?“
Císař potichu zaklel. Vantos si toho domýšlel příliš mnoho. Ten zatracený Jedi byl příliš chytrý, mnohem chytřejší, než Palpatine čekal. Ať už byl kýmkoli, očividně byl též hlupákem s pomýlenými vznešenými představami. A byl také příliš záhadný. Vader přísahal, že ten člověk je Ashka Boda, ale teď mu tady ten Jedi tvrdil, že je Ashkův neznámý bratr. A znal tajemství nesmrtelnosti nebo ne? Palpatine se nad tím zamyslel. Možná že existuje způsob, jak po smrti získat nové tělo. Jestli je to pravda, pak se Vantosovi mohlo podařit získat tělo svého bratra. Tato teorie vysvětlovala tvrzení lorda Vadera, a co víc – dodávala Palpatinovi naději na vítězství nad svým vlastním stárnutím. Začínalo však být jasné, že Vantos mu nic důležitého dobrovolně neprozradí. Nastal čas jejich rozhovor ukončit, přemoci Jediho a přistoupit k účinnějšímu způsobu kladení otázek.
„Jaká škoda, Vantosi Bodo,“ řekl s falešnou lítostí, „že se tvá celoživotní práce obrátí vniveč.“ Palpatine pomalu kráčel k Jedimu blíž a blíž. Jeho hlas přetékal ironií. „Rád jsem si s tebou promluvil. Rozmluva s Jedim je poslední dobou nevšedním potěšením. Ale…“ Pomalu pozvedl seschlé ruce. „Toto slyšení je u konce.“
Palpatine v sobě nechal strach ze své smrtelnosti a vztek na tohoto drzého vetřelce rozžehnout moc temné strany. Běsnící energie na sebe vzala podobu pálících namodralých blesků Síly a vytryskla z jeho rukou vpřed. Pulzující výboje takřka okamžitě dolétly k bezbrannému Vantosovi Bodovi, aby z něj vyrvaly životní energii. To, co se stalo pak, galaktického vládce úplně zaskočilo. Boda široce rozpřáhl paže a zdánlivě silové blesky pohltil. Pak máchl rukama vpřed a vyslal dolů na císaře svůj vlastní proud kroutící se energie. Palpatine, ztuhlý překvapením, se málem zapomněl bránit. Jeho reflexy ho zachránily – moc Síly kolem něj vytvořila energetický štít, který Bodův útok odrazil.
„Temný Jedi!“ zasyčel císař. Zuřil. „Přívrženec temné strany! Měl jsem vědět, že Jedi by se ke mně neodvážil takto přijít. Ale teď už mě neoklameš! Teď poznáš, kdo je tvůj skutečný mistr, ty starý hlupáku!“
Bez varování projel trůnním sálem mohutný otřes. Vzduch naplnilo hluboké burácení. Podlaha i strop se chvěly a Palpatine zápasil o rovnováhu.
Vantos se skrčil a zmizel Palpatinovi mezi lavicemi tam nahoře, ale přes tlumené dunění stále ještě slyšel jeho hlas. „To je konec!“ zakřičel vítězoslavně. „Konec pro nás oba ‚staré hlupáky‘!“ Padlý Jedi se ledově zasmál a v tom okamžiku si císař uvědomil, že Vantos Boda je šílený.
V jedné části zahrady na vršku paláce, přímo pod paprskem koncentrovaného slunečního světla, přehřátý phelarionský mech vybuchl tak silně, že se obroušený kámen prolomil. Vzněcoval se další a další mech, až nakonec výbuchy zachvátily celou zahradu. Ti, kdo se na palác dívali zdálky, spatřili, jak se z celé jeho špičky stala ohnivá koule. Veliké kusy mramoru, křišťálu a šedozeleného kamene se otřásaly, odlamovaly a řítily se jako lavina dolů na kuželovité a stylizované vížky a věže. Jak plameny pronikaly dovnitř, stále větší množství organické výbušniny dosahovalo kritické teploty a vybuchovalo dřív, než mohlo shořet. Hluboká dunivá exploze otřásla Imperiálním Centrem a oslabila vršek paláce natolik, že se zhroutil. Císařova pozorovací plošina se zhoupla sem a tam a pak se spolu se zbytkem několika horních pater v oblaku trosek a plamenů zřítila.
Každou minutou umíraly tisíce imperiálních občanů. Celé obytné věže byly rozdrceny v základech, těžkopádně se převrátily a sesuly se po straně paláce dolů. Poradci i vojenský personál umírali, jak se jeden strop za druhým hroutil jako domeček z karet. Hořící trosky spadly do dalších několika nižších zahrad pod širou oblohou, a rozpoutaly další výbuchy. Zkáza vrchních pater paláce rychle pokračovala, ale hlavní část komplexu byla zatím nezasažena. Účinky však bylo cítit všude v paláci. Zdi a podlahy se otřásaly, vlajky padaly, sochy se kácely, sklo se tříštilo a všichni možní administrátoři a pracovníci zmateně pobíhali kolem a hledali úkryt.
Mnoho pater pod středem destrukce císař šokovaně naslouchal, jak je jeho svět ničen. Všude kolem něj se sypal jemný prach – nápor se začínal podepisovat už i na otřásajícím se stropu trůnního sálu. Vzhlédl k Vantosovi Bodovi a zjistil, že zmizel nebo se někam schoval. Zaváhal, pak se rozhodl pro opatrnost a vyrazil po zemi k turbovýtahu.
A tam byl Boda, stál mu v cestě, bojovně pozvedl ruce a vycenil zaťaté zuby. Palpatine se připravil na bitvu; explozí a otřesů, které sem doléhaly seshora, si nevšímal. Zcela se otevřel Síle a ona na jeho zavolání odpověděla. Moc temné strany, nelítostná a plná nenávisti, byla s ním. Jako černá díra do sebe císař vtáhl ničivou energii a vykročil ke svému novému nepříteli.

* * *

Praporčík Handli měl všechno pod kontrolou. Sebejistě se znovu připravil podle rozkazu změnit souřadnice zrcadla. Potom si všiml stíhačky TIE. Malá kulovitá imperiální loď s velkými postranními solárními panely mířila přímo k němu a rychle se blížila. Podle údajů z jeho skenerů byla v jejích zbraních energie. Najednou pocítil osten strachu. Co se děje? Útočí na něj někdo? Co provedl tentokrát a kdo na to přišel? Tváří v tvář strachu se vypařily poslední zbytky Vantosova vlivu. Bylo to, jako by se Handliho myšlenky zničehonic vynořily z mlhy. Najednou dokázal myslet jasně. Jeho oči spočinuly na nastavení zrcadla a strnul hrůzou. Ano, opravdu – co to jen provedl?! Zaměřovací mechanismus byl nařízený na nesmyslně úzký paprsek. Nepamatoval si, že by ho tak nastavil, ale přece to musel udělat on. A ty souřadnice! Jeho zrcadlo právě vysílalo žhavý proud energie přímo na samotný palác! Co když tam dole přijdou k újmě lidé? Nebo ještě hůř. Císař přikáže jeho popravu! Handli propadl panice. Musí to okamžitě zastavit. Zoufale, téměř nahodile začal mačkat tlačítka a točit kolečky. Divoce se zahleděl ven na blížící se stíhačku TIE. Nemůže to být císařův trest? Ale tak brzy?
Dvojice laserových kanónů stíhačky TIE znenadání vypálila proti jeho průzoru příval zelených výbojů. Handli vykřikl. Řídicí stanice zrcadla kolem něho vybuchla. Poslední věc, kterou vyděšený praporčík spatřil, byla nádherná třpytící se planeta dole pod ním; mezi nimi nebylo nic než prázdnota kosmu.
Mara Jade se dívala polarizovanými čočkami své černé helmy, jak se řídicí stanice zrcadla rozletěla na kusy. Teď zrcadlo nebude možné otočit, aby paláci způsobilo další škody. Pilotova smrt byla nešťastná, ale Mara usoudila, že byl buď Bodovým partnerem, nebo nástrojem. Tak či onak musel zemřít. A ona byla Císařova ruka. Zabíjení ve službách císaři byla pouze její práce. Nyní musela Mara zneškodnit samotné obrovské zrcadlo. Tento konkrétní reflektor měřil v průměru dvanáct kilometrů, ale byl vyroben ze stříbřité látky jen zlomek milimetru silné. Uháněla k němu; její drobná stíhačka vypadala ve srovnání s ním směšně malá.
Mařiny ruce v rukavicích stiskly ovládání palby a poslaly do zářícího povrchu několik laserových výbojů. Lasery do látky udělaly několik dírek, ale celkově lesklý povrch skoro vůbec nenarušily. Uvědomila si, že nebyl čas rozstřílet zrcadlo tímto způsobem. Pak Mara vyhlédla z okna kokpitu a do oka jí padly ostré hrany vertikálních křídel se solárními panely její stíhačky. Každé křídlo je tak trochu jako dýka, pomyslela si, a zrcadlo je jeden obrovský kus oblečení. Usmála se; napadlo ji, že ho zkusí rozřezat.
Stroj TIE zareagoval na její pevné vedení a snesl se nízko nad dlouhý plochý povrch z látky. Další úprava kurzu a stíhačka klesla ke stříbrnému moři ještě blíž; spodní hrany jejích solárních panelů protrhly v zrcadle dlouhou rovnou dvojitou rýhu. Jak stíhačka TIE letěla vpřed, trhliny se za ní rychle prodlužovaly, dokud se Mara nedostala k okraji zrcadla. Pak rychle obrátila kurz a pod novým úhlem začala dělat nové řezy. Trhání látky způsobilo, že se pnutí podpůrných kabelů rozkládalo nerovnoměrně a velké kusy zrcadla se vychýlily do strany. Po několika dalších přeletech se z původně pečlivě seřízené křehké konstrukce stal vrak, jehož rozedrané zbytky už nedokázaly soustředit vůbec žádné sluneční světlo.
Mara vítězně roztočila stíhačku TIE dokola a pak rychle zamířila dolů do atmosféry. Pod ní byl palác a její mistr. Mara přemítala, v jakém stavu je asi najde, a její napětí a obavy se vrátily.

* * *

Císař byl opojen mocí, která do něj proudila. Shromažďoval ji hluboko v sobě a brousil ji kamenným jádrem svého hněvu. Pak roztáhl ruce, jako by to byly čepele, a rozmáchl se jimi proti Vantosovi Bodovi. Telekinetický útok měl probodnout Bodovi mozek v lebce a okamžitě jej vyřadit z boje. Vantos však i nadále stál na místě a blokoval cestu do turbovýtahu. Císař svraštil obočí. Bylo to nemožné, ledaže… V mysli se mu divoce rozezněl jeho smysl pro nebezpečí – varoval ho před dalším útokem. Otočil se a svým silovým štítem odrazil další spršku energetických výbojů temné strany. Vantos byl dosud nahoře na plošině pro obecenstvo, odkud teď útočil dolů na něj; postava, která stála Palpatinovi v cestě, byl pouze Sílou vytvořený dvojník, který měl odlákat jeho pozornost.
Po vypuštění silových blesků se Vantos znovu skrčil do úkrytu mezi lavicemi. Palpatine zaskřípal zuby; ze žlutých očí se mu blýskalo. Bodova hloupá hra na schovávanou ho přestávala bavit. Císař už neměl na odchod ani pomyšlení. Pozvedl své bledé ruce a vznesl se z chvějící se podlahy do výšky. Jeho vlající černý háv a rukávy mu propůjčovaly vzhled temného anděla. Ladně přistál mezi vyleštěnými mramorovými lavicemi a začal hledat svého nepřítele.
Zuřil vztekem, že se k němu stoupenec temné strany opovážil chovat tímto způsobem. Všichni ostatní jej uznávali jako svého mistra, dokonce i Vader, Temný pán ze Sithu. Mít proti sobě odvážného, ale hloupého Jediho byla jedna věc; čelit přívrženci temné strany, který se jej snaží porazit, bylo něco úplně jiného. Mezi adepty temné strany vždycky existovala tendence k bojům o dominanci. Palpatine je mezi svými studenty netrpěl. Trest za to, když jeden vyzval druhého na souboj, byla smrt. Tento Vantos Boda zřejmě odmítal vzít přirozený řád na vědomí. Palpatina opravdu potěší, až mu dá za vyučenou.
Za císařovým hněvem se však skrývala určitá nejistota. Vantos Boda měl jisté pokročilé a mocné dovednosti v Síle. Alespoň jednu z nich, schopnost absorbovat silové blesky, Palpatine neznal. Kde se to Boda naučil? Pomyšlení, že jej o jeho moc a trůn připraví schopnější uživatel Síly, v něm vyvolala vlnu nevítaného strachu. Mohl být Boda mocnější? Bylo to nemožné, ale přesto…
Tamhle! Pohyb mezi sedadly – Bodův úkryt. Palpatine tím směrem vyslal bouři silových blesků. Energie zatlačila Vantose Bodu pozpátku do uličky, ale přesto ji znovu dokázal pohltit. Jak to asi dělá, přemítal císař, a kolik jí asi snese?
Další burácivý hrom otřásl sálem a oba mužové sebou trhli. Vantos vyběhl po schodech na další úroveň a shlížel dolů na císaře. „Ty exploze jsou mým dílem!“ zakřičel. „Můj plán byl celou dobu rafinovanější – nechtěl jsem na vás zaútočit sám. To by bylo příliš riskantní! Místo toho na vás svrhnu celý ten váš palác! Nečekám, že se dostanu ven živý, ale budu u toho, až vás to zasype!“
Zatímco se mu Vantos vysmíval, obepnul císař svou myslí jednu z velkých mramorových lavic. Toužil jen po jednom – smazat Vantosovi úsměv z tváře. Zvedl lavici z podlahy a telekineticky ji hodil po svém nepříteli. Z Vantose se na okamžik stala mžitka; díky Síle rychle uskočil stranou. Těžká kamenná lavice se zřítila na místo, které právě uvolnil, a rozdrtila další sedadla; úštěpky mramoru létaly vzduchem. Vantos využil zmatku a znovu zmizel císaři z očí.
Pak Palpatine uslyšel další Bodova slova – vycházela z neurčitého místa někde na druhé úrovni. Doprovázela je jakási zvuková iluze, protože se nedalo zjistit, odkud hlas přichází. „Výsosti, nemá cenu se tomu vzpírat. Sama Síla chce, abyste zmizel. A mě si vyvolila, abych to udělal; to je celé. Ten čas nadešel, takže se tomu nemůžete vyhnout. Je to váš osud, stejně jako můj. Vrátil jsem se kvůli tomu od bran samotné smrti. Myslíte si, že jsem vám někde nechal cestu ven?“
„Vzal sis tělo svého bratra, že?“ odsekl Palpatine. „Takhle se chová služebník světlé strany?“
„No a co má být? Byl mrtvý, takže už ho nepotřeboval. Nikomu jsem tím neublížil.“
Burácení nad nimi setrvale sílilo. Palpatine rozvinul své smysly, aby zjistil, co se děje, a to, co se dozvěděl, ho vyděsilo. Vršek paláce byl v plamenech, horní patra se hroutila jedno na druhé a vlna zkázy se hnala dolů k trůnnímu sálu.
„Ano, pěkný služebník světlé strany!“ křikl Palpatine spěšně. „Lžeš sám sobě, Vantosi Bodo! Myslíš, že jsem to nepochopil? Temná strana tě má ve své moci! Myslíš si, že jsi spasitel, ale to je pouze pocit vlastní důležitosti, který temná strana dává svým služebníkům. Nepodařilo se ti zabránit budoucnosti, kterou jsi spatřil. Vše se odehrálo tak, jak ti to tvá vize ukázala. I já mívám podobné vize, ty starý hlupáku, a vím, že předpovídají mé zasloužené vítězství! Nikdy ti nebylo souzeno něco z toho změnit! Temná strana ti tu vizi ukázala, aby tě svedla, a nyní tě zcela ovládla!“ Palpatine nebezpečně ztišil hlas. „Dám ti jednu jedinou šanci, abys mohl žít dál, takže mě dobře poslouchej, Vantosi Bodo. Staň se mým sluhou, sluhou právoplatného mistra temné strany, a já tě nezničím. Předej mi své vědomosti a já je z tebe nevymámím mučením. Pokus se mi vzdorovat a zemřeš.“
Nedostalo se mu žádné odpovědi. Palpatine zavřel oči a soustředil se. Nepotřeboval Vantose vidět, aby na něj mohl zaútočit. Mávl pažemi a vyslal Bodovým směrem širokou vlnu strašlivé bolesti. Vantos zařval v agónii, ale neukázal se. Císař se nemohl rozhodnout. Má tu zůstat a pokusit se zajmout Bodu živého, nebo by měl trůnní sál opustit? Jestli zůstane, jistě mu bude hrozit nebezpečí – strop se mohl zřítit každou chvílí. Jenže Boda měl pro něj velkou cenu. Palpatine nyní věděl, že Boda zná tajemství přenosu své životní esence do jiného těla. Pokud Boda zemře, bude toto tajemství ztraceno. Rozhodl se, že to riskne a pokusí se před odchodem Bodu přemoci a zajmout.
Vantos vzlykal kdesi nad ním. „Teprve až teď vidíš, co jsi zač,“ řekl Palpatine, kráčeje po schodech nahoru. „Nejsi žádný spasitel… Jsi jenom vrah.“ Bylo mu jasné, že Boda už je téměř poražen, možná jeho útoky, možná jeho příkrými slovy. Výborně. Obojího měl pro něj v zásobě ještě dostatek. Palpatine si připravil si další silový blesk, zatím nejsilnější ze všech, a pokračoval ve své verbální lekci. „Rozhlédni se svými smysly, vrahu. Učiň Sílu svýma očima, služebníku temné strany. Palác, který ničíš, je plný imperiálních občanů, kteří ti nijak neublížili. Neobjevili se v žádné prorocké vizi, ale přesto teď umírají po tisících – tvou rukou. Pojď, Vantosi Bodo. Musíš jít se mnou. Sloužit velkoleposti temné strany není žádná hanba! Stačí, když se přiznáš k tomu, čím už jsi. Nemůžeš říct, že sloužíš slabé světlé straně – nemůžeš! Pojď a poklekni přede mnou, a já tě tvé bolesti zbavím.“ Císař vykročil mezi lavice s vysokými opěradly a blížil se ke svému plačícímu protivníkovi.
Vantosovi připadalo, že snad zešílí. Byl zmatený a vzlykal; císařova slova nenáviděl. Vždyť je Synem sluncí! Neslouží temné straně! Temných sil použil pouze proto, aby dosáhl cílů světla. Až bude po všem, jeho duše jistě znovu splyne s jednotou světlé strany. Třebaže bude mrtvý, bude přivítán zpátky tam, kam kdysi cítil, že patřil.
Palpatinova slova však jeho jistotu nahlodávala. Boda se nedokázal ubránit tomu, aby otevřel oči Síly a spatřil jimi palác nad sebou. Všude byla smrt. Těla… rozdrcená a zohavená těla, popálená těla, polámaná těla. Byly jich tisíce. Takhle si to nikdy nepředstavoval – nikdy! Myslel si, že jeho a Palpatinův konec nastane rychle, ale nepočítal s nesmírnou velikostí paláce. Jeho phelarionský mech vybuchoval podle plánu, ale hroucení celé této obrovské stavby trvalo mnohem déle, než čekal. On a ten proklatý Palpatine byli stále ještě naživu a Boda měl čas, zatraceně mnoho času, sledovat umírání všech ostatních obětí svého úmyslu. Připadalo mu, že svědci na něj jako rozhněvaný dav křičí totéž, co mu říkal Palpatine… Zabijáku! Vrahu! Služebníku temné strany!
Vantos, ležící na místě, kam ho srazila Palpatinova vlna bolesti, zakvílel. Byl zlý! Ne… to není možné! Vždyť je přece vyvoleným! Avšak slova jeho mrtvého bratra se mu zničehonic sama od sebe vrátila… „Co když tvá vize nebyla vizí světlé strany? Co když tě pokouší temná strana a způsob, jakým tě chce získat, je vražda toho dítěte?“ Vražda toho dítěte. Vražda. Vražda. Vražda! Tam nad ním teď docházelo k tisícům vražd. Přece jen nebyl žádným spasitelem. Byl jenom vrahem.
Vedle něho se objevil císař Palpatine. Závojem slz spatřil Vantos vládcův černý háv a boty. Prohrál. Už nezáleželo na tom, co se s Palpatinem stane… nic z toho, co Vantos udělal, neposlouží dobru. Zíral na své ruce. Celé roky pečovaly o život v zahradách… celé roky pomáhaly věcem růst. Teď se staly rukama obyčejného vraha.
„Nyní tě vezmu s sebou pryč, můj služebníku,“ řekl císař tiše. „Bude to bolet, ale i to pro tebe bude důležitá lekce.“
Vantos uslyšel, jak mezi Palpatinovými prsty zapraskaly blesky temné strany, ale v následujícím okamžiku je přehlušil hlasitější zvuk. Ve stropě trůnního sálu vznikla trhlina způsobená mohutným otřesem o patro výš. Všude se sypaly velké kusy kamene, rozlamovaly mramorová sedadla a valily se dolů na podlahu auditoria. Duhou osvícený trůn zasypaly trosky a přimáčkly ho k zemi. Palpatine pozvedl své paže a vypustil strašlivý blesk, který si původně připravil pro Vantose. Kroutící se modrá elektrická energie tříštila padající balvany na kusy. Mnoho z nich vybuchlo a stala se z nich neškodná sprška malých kamínků, ale císař nemohl zastavit úplně všechny. Těžké trosky ho srazily na podlahu a celého jej zavalily. Vantosovi se naštěstí podařilo tomu nejhoršímu uniknout. Lavici, vedle které se krčil, zasáhlo několik velkých kusů stropu a převrátila se na něj. Místo, aby jej lavice rozdrtila, zastavila se o další řadu sedadel, a tak, zatímco zbytky stropu bičovaly všechno kolem, se Vantos díky ní nacházel v bezpečném kamenném stanu.
Za necelou minutu bylo po všem. Otřesy přestaly. Poslední balvany se skutálely na zem. Bylo ticho.
Vantos se rozkašlal zvířeným prachem a zamyslel se. Něco bylo špatně. Exploze ustaly… ale proč? Satelit se zrcadlem měl zapalovat mech po straně paláce až dolů a řetězová reakce měla pokračovat. Mechu bylo dost, aby roznesl zkázu do všech zbývajících částí paláce pod ním. Čekal, že zemře v takové zřícenině, jakou by způsobilo velké zemětřesení. Místo toho se jen zřítil strop a to bylo všechno. Žádný proud ohně se nevyvalil z Velké chodby. Žádné exploze mu neroztrhaly podlahu pod nohama. Něco se pokazilo! A on byl stále naživu! A císař…
Vantos poblíž spatřil císařovo tělo napůl zasypané sutí. Byl v bezvědomí, ale očividně stále ještě dýchal, stále ještě žil! Ani jeden z nich nezemřel a místo nich zahynuly tisíce dalších! Bylo to strašné a nesnesitelné. Vantos, kašlající prachem, se vytáhl zpod převržených lavic. Takhle to nesmělo skončit. Palpatine nesměl žít dál. Pohlédl na své špinavé, zakrvácené ruce. Tak tedy dobrá… jestliže je jen zabijákem a ničím víc, pak tedy půjde k tomu bezmocnému muži sraženému k zemi a zabije ho.
Přelezl přes kameny a naklonil se nad císařem. Jeho mysl ovládla jediná myšlenka. Zabiju tě, zabiju tě svýma vlastníma rukama. Vantos odhrnul tmavou kápi ke straně a zaryl své prsty do jeho stářím poznamenaného hrdla. Když pohlédl na obnaženou Palpatinovu hlavu, úplně jej zamrazilo. Holá kůže byla zvrásněna mokvajícími prasklinami; vypadalo to, že sahají až ke kosti. V ranách hnízdily černé červovité předměty, stínové zlomky Palpatinovy moci, které zpomalovaly jeho rozklad. Boda se zašklebil a odvrátil od nich zrak, a pak s vypětím sil obrátil svou pozornost zpátky k mechanickému procesu škrcení svého ležícího nepřítele. Zemři, pomyslel si. Zemři… ať má můj život aspoň nějaký smysl…

* * *

Darth Vader vstoupil do zničeného trůnního sálu zahalený sithskou magií. Ve stínech byl tichý a neviditelný, a trvalo mu pouhých pár okamžiků, než objevil další dvě osoby v sále. Konečně měl před sebou toho Temného Jediho, jenže císař ležel poražený před ním. Bylo to nemyslitelné, ale přesto to bylo tak. Boda se snažil uškrtit císaře k smrti – byla to hrubá a zbabělá metoda. Vader měl ohledně tohoto muže pravdu. Bez odvahy a cti zabíjí bezbranného protivníka.
Darth Vader se na okamžik zarazil a přemýšlel, co dělat dál. Boda zemře, to bylo jisté, ale co jeho mistr? Vader se těšil, až císař zahyne, aby mohl usednout na jeho trůn. Jenže císařské stráže věděly, že je Vader tady – potkal je ve Velké chodbě. Jen s obtížemi se mu podařilo přesvědčit je, aby jej do trůnního sálu nenásledovaly. Stráže se držely zpátky jen díky Palpatinovým přímým rozkazům a už už se je chystaly porušit. Kdyby císař zemřel a Vaderovi by se tomu nepodařilo zabránit, nařkly by jej ze spolupachatelství vraždy. Za takovýchto okolností by se mu nepodařilo trůn získat, aniž by musel porazit spoustu odpůrců. Vader nebyl v Impériu příliš oblíben a věděl to. Nejlepší způsob, jak překonat odpor a získat trůn by bylo oficiálně jej převzít od samotného umírajícího císaře. A bez Bodových tajemství zemře Palpatine už brzy.
Ale ne dnes.
Vader vystoupil ze stínů, jako by se vynořil z čirého vzduchu. „Bodo!“ zahřměl. „Přišel jsem si pro tebe!“ Udělal čtyři rázné kroky k císařovu tělu, jeho černý plášť vlál za ním; aktivoval svůj karmínový světelný meč a vrhl jej vpřed. Světelný meč se třikrát otočil ve vzduchu; vypadal jako kruh rudobílé záře. Čepel zajela Bodovi do hrudi. Probodnutý muž rozhodil rukama do stran a vyrazil ze sebe přidušený výkřik. Meč sjel dolů, rozťal jej vejpůl a spadl na rozlámané kameny. Bodova mrtvola se zřítila nazad mezi zbytky mramorové lavice, a zbraň se ladně vrátila Vaderovi do ruky. Temný lord ji deaktivoval a připjal si ji k opasku. Dlouhou chvíli tam Vader tiše stál a mechanicky oddechoval. Konečně bylo po všem.
Ranní slunce zářilo členitým kulatým oknem za Palpatinovým trůnem v nepoškozené audienční síni blízko základů Císařského paláce. V jeho měkkém svitu stáli Vader a Mara; stejně jako předevčírem si je sem nechal císař zavolat. Byla to dlouhá noc – oba se vzdali spánku, aby pomohli s odstraňováním chaosu po Bodově útoku. Vaderovo brnění a plášť byly stále ještě rozedrané a Mara měla na sobě dosud černou pilotní kombinézu, která jí byla aspoň o dvě čísla větší.
Hasičská družstva se hemžila kolem paláce celou noc a nyní, když vyšlo slunce, obrovští konstrukční droidi začali odstraňovat trosky. Jeden z těchto strojů, vysokých čtyřicet pater, byl vidět oknem za císařem, jak odstraňuje a recykluje rozdrcené kusy budovy.
Vader usoudil, že navzdory tomu, co se stalo, nevypadá jeho mistr o nic hůř než obvykle. Zdálo se, že Palpatine má dokonce dobrou náladu, což ve Vaderovi vzbudilo podezření. Vzhledem k tomu, že neuposlechli jeho rozkazů, měl být jeho mistr spíš rozzlobený. Anebo, vzhledem k tomu, že mu zachránili život, možná neměl na výběr a musel se tvářit, že je jim vděčný. Vader se jen zřídkakdy vyznal v císařově nestálém temperamentu.
Samotný Vader byl docela spokojený. Zabil Bodu, aniž by si za to vysloužil císařův hněv, a zabránil tomu, aby bylo Bodovo tajemství odhaleno. Alespoň se mu podařilo uchovat status quo, stejně jako svou šanci zdědit Impérium.
„Lorde Vadere; Maro Jade,“ oslovil je císař. „Zavolal jsem si vás, abychom probrali události spojené s útokem Temného Jediho. Ujišťuji vás, že škody na mé osobě se obešly bez následků… díky vám, lorde Vadere. Avšak to, co se stalo, svědčí o tom, že jsme o našem protivníkovi neměli dostatek informací. Ačkoli zdaleka nebyl nesmrtelný, měl značnou moc. Za naši neznalost jsme zaplatili ztrátou části paláce a mnoha životy. A protože i pro mě byl tento nepřítel výzvou, odpouštím vám oběma vaše povážlivé chyby. V budoucnosti si však dejte pozor, ať se tyto chyby neopakují.“ Císař se usmál. „Vidíš, lorde Vadere? Dá se se mnou rozumně mluvit… čas od času. A kdo si zaslouží mou vděčnost víc než služebník, který mi zachránil život, a služebnice, jejíž činy zachránily většinu mého paláce? Nakonec jste mi oba sloužili dobře.“
Vader i Mara se svému císaři uklonili. Temného lorda jeho proslov trochu uklidnil, ale přesto za ním cítil určitou strojenost. Císaře nejspíš frustrovalo, že ho musel Vader zachránit. Pokud to tak skutečně bylo, pak to skrýval dobře.
„Lorde Vadere,“ řekl Palpatine, „přeji si, abys zorganizoval výzkum mechu, který Boda použil jako výbušninu. Postarej se, abychom se dozvěděli, odkud pochází, a jestli může být použit jako zbraň. Možná jej budeme moci geneticky upravit, aby nám byl užitečný. Musíme přece z této pohromy něco vytěžit.“
„Ano, můj mistře.“
„A ty, Maro Jade,“ pokračoval Palpatine, „zůstaň tady se mnou. Promluvíme si o dalším úkolu, který pro tebe mám.“ Obrátil se k Vaderovi. „Můžeš odejít, lorde Vadere.“
Vader pohlédl na Maru. Vypadala plná hrdosti a uspokojení, že se jí od císaře dostalo díků. Bezpochyby se jí nesmírně ulevilo, že si ho udobřila. Stejně jako Vaderovy pozitivní a negativní činy se nakonec vyrušily i činy Mary Jade, a jak Vader doufal, její kariéra byla zachráněna. Sithský lord, spokojený, že dosáhl, čeho chtěl, jak v případě císaře, tak Mary Jade, se otočil a sešel po schodech dolů. Odkráčel dlouhou síní k turbovýtahu a trůn, který chtěl jednoho dne získat, nechal za zády.
Když Vader odešel, císař se naklonil k Maře blíž. „Vím, že si potřebuješ odpočinout, Císařova ruko. Potřebuji však, aby ses vrátila do domova Vantose Body a našla mi tam jeden důležitý předmět.“
„Ale mistře, vždyť jeho skleník byl zničen,“ řekla Mara. „Nezbylo z něj nic.“
„Předmět, který mám na mysli, měl pro Bodu nesmírnou cenu a jistě ho ukryl na bezpečném místě. Je to artefakt Jediů, nahrávací zařízení, které by mohlo obsahovat jistou informaci… informaci, která by mi byla velmi užitečná.“
„Ale proč myslíte, že –“
„Když jsem bojoval s Vantosem Bodou, bylo mi jasné, že měl přístup k několika ztraceným tajemstvím tradic Jediů. Taková tajemství jsou často zaznamenána v prastarých zařízeních známých jako Holocrony. Propátrej zbytky jeho domova a zůstaň se mnou v kontaktu. Hledej hladkou krychli nebo nějaký jiný geometrický tvar pokrytý písmem nebo řezbami. Jestli takový přístroj najdeš, okamžitě mi ho musíš přinést.“
„Dobře,“ odpověděla Mara nejistě. „Snad se mi něco podaří najít.“
„Věřím, že uspěješ, má drahá Maro Jade,“ řekl Palpatine.

* * *

O tři dny později se císař vítězoslavně usmíval na svou kořist, jediovský Holocron Ashky a Vantose Bodových. Mara Jade ho našla v troskách Bodova skleníku v bedýnce chráněné silovým polem. Tento Holocron byl krychlí vytvořenou z drahocenných drahokamů. Při správném osvětlení se na jeho povrchu daly číst prastaré znaky a neustále zářil slabou modrou aurou. Jak ho držel v rukou, připadal mu teplý, a věděl, že pouhou myšlenkou ho mohl přivést k životu a vyvolat jeho holografického strážce Bodo Baase. Baas byl interaktivní výukovou entitou, schopnou zodpovědět Palpatinovy otázky ohledně jediovských vědomostí uložených uvnitř. Ačkoli holografický cizinec celkem vtipně oslovoval Palpatina jako „temného“, spolupracoval docela dobře.
Holocron obsahoval učení, které se týkalo Přenosu života, schopnosti přenést svou duši do cizího těla. Ke vstupu do Ashkova těla použil Vantos jistě právě tohle. Palpatina dále pobavilo i to, že holografický mistr Jedi, který mu tuto informaci sdělil, o ní velmi vážně mluvil jako o moci temné strany. Císař se tomu musel hlasitě zasmát.
Palpatine strávil studováním této nové schopnosti celý den, dokud si nebyl jistý, jak ji správně použít. Ačkoli s její pomocí bylo možno vstoupit do cizího těla a vytlačit jeho vědomí pryč, císař neměl zájem získat tělo někoho jiného. Chtěl své vlastní a chtěl být znovu mladý a neumírat. Klíčem bylo samozřejmě zkombinovat tuto schopnost s klonováním. V této oblasti už Palpatine v minulosti experimentoval, když vytvořil klona někdejšího mistra Jedi Joruse C’baotha. Tehdy zjistil, že klon může zdědit po originálu tutéž citlivost k Síle… ale k čemu by mu byl dobrý klon, kdyby to nebyl on sám? Zato nyní, když už dokázal přenést svou podstatu do nového těla, by se mohl převtělit do jednoho ze svých vlastních klonů. Jeho nové tělo by mělo stejné obrovské schopnosti v Síle, na něž si zvykl spoléhat, a byla by to pro něj příležitost, jak získat zpět své mládí a vitalitu.
Poprvé po více než roce Palpatine ucítil, jak ho jeho strach opouští. Bude žít! Dosáhl toho, co se ještě nepodařilo žádnému adeptovi temné strany. Přelstil ničivou ironii, která rozežírala největší služebníky temné strany. Jen ať si moc vybere svou daň! Odteď už s jejím placením nebude nejmenší problém! Mohl si toho přivlastňovat čím dál víc a jednoduše používat sérii snadno nahraditelných fyzických těl. Byla to báječná představa.
Císař měl u Ashky a Vantose Bodových velký dluh. Smůla, že jim nikdy nebude moci poděkovat. Zvlášť Ashka měl na mysli jen jeho dobro, když byl Palpatine ještě dítě. A pokud jde o Vantose, ten nakonec přece jen splnil své poslání, které mu uložila Síla, ačkoli to znamenalo posloužit temné straně tím, že poskytl Palpatinovi Holocron. A jestli Vantos cítil vůči Palpatinově vládě nepřátelství, nejlepší pomsta bude, jako vždycky, žít šťastně.
A Palpatine bude žít opravdu velmi, velmi dlouho…

* * *

Sate Pestage ve svých spartánských komnatách v paláci konečně skončil s pečlivým odstraňováním prachu a roztříštěného skla. Mohl to za něj provést uklízecí droid, ale on to raději udělal sám. Jeho mistr se od něj na tři dny úplně izoloval, a tak měl Pestage aspoň čím zaměstnat své myšlenky. Jedinou alternativou bylo čelit spoustám dotazů, jak se císařovi daří po explozích v paláci, a do toho se mu prostě nechtělo. Kromě prohlášení, že císař je nezraněn, nebylo zvědavcům co říct, a jejich starostlivé otázky pouze nutily Pestage k tomu, aby se soustředil na své vlastní starosti.
Už rok se Pestage obával, že svého mistra ztratí v důsledku nezastavitelného fyzického rozkladu, a nyní, jako by to nestačilo, udeřil na Palpatina v trůnní místnosti ten Temný Jedi. Pestagovi špehové vyčenichali jeho jméno… Ashka Boda. Kromě hlubokého hněvu Pestage cítil, že to jméno poznává. Pak si konečně vzpomněl a spojil si je s tím strašným dnem, kdy přišel o svého syna. Téhož dne zachránil život raněnému Jedimu jménem Ashka Boda. Byl to skutečně tentýž muž, který se nyní odplatil za Pestagovu laskavost tímto ukrutným násilím? Pokud ano, pak Pestage litoval toho, co pro něj tehdy udělal. Nikdy by toho člověka nezachránil, kdyby věděl, že jednoho dne ohrozí jeho mistra, jeho císaře, jeho… syna. Zanechal by tam Bodu rozdrceného jako tu vzácnou vázu, která mu teď ležela v odpadkovém koši.
Pestage si uvědomil, že Bodův návrat mu poskytl další náznak, že císař je ve skutečnosti jeho ztracený syn… jenže jako obvykle to nebyl žádný důkaz. Navzdory všem Pestagovým snahám se mu nikdy nepodařilo nic dokázat. Velkovezír však odmítal dopustit, aby tato skutečnost nahlodala jeho loajalitu vůči jeho mistrovi. Nic nešlo dokázat, protože císař jednoduše nechtěl, aby byl Pestage jeho otcem. Chtěl, aby byl jeho vezírem, a to stačilo… protože Sate Pestage v hloubi duše znal pravdu. Bude svému mistrovi sloužit, jak jen to půjde a co nejdéle to půjde. Nejvíc se bál toho, že jeho syn zemře dřív než on sám.
Když Pestage vysypal poslední skleněné střepy do odpadkového koše, uslyšel signál svého komunikátoru. Zjistil, že je to zpráva od císaře – jediná řádka textu na svítící obrazovce. Z těch slov se Pestagovi nenadálou úlevou zrychlil tep.
Stálo tam:
Všechno bude v pořádku, starý příteli.
Pestage pochopil, co to znamená. Císař bude žít a Pestage zůstane po jeho boku po zbytek svého života. Pestagova smrt je nakonec jednoho dne rozdělí, ale jeho část bude v jeho mistrovi žít dál. Vydechl potlačovaným napětím, které v sobě dusil tři dny, svalil se na postel, roztáhl paže a ve vrásčité tváři se mu rozhostil široký úsměv.

* * *

Ozvalo se váhavé zaklepání na dveře. Vader se odvrátil od svého pracovního stolu, na kterém upravoval svůj světelný meč.
„Pojď dál,“ řekl – už teď věděl, kdo to je. Dveře se otevřely a do malé místnosti vstoupila Mara Jade. Měla na sobě jakési formální šaty barvy jejích očí. Vypadala v nich starší, což byl nejspíš jejich zamýšlený účinek. Přišla patrně z nějakého imperiálního večírku, kde stavěla na odiv svou mladistvou krásu. Vader věděl, že součástí její krycí identity je vypadat spíš jako jedna z císařových kurtizán než jako vražedkyně a agentka. Mara se ve svých nádherných šatech nervózně ošila, hledajíc slova, jak začít.
„Přála sis mě vidět, Maro Jade,“ pobídl ji Vader.
„Ano… uvědomila jsem si, že jsem vám vůbec nepoděkovala, že jste mi zachránil život.“
„Byla to má povinnost,“ odpověděl Vader lehce netrpělivým tónem. „Nic víc.“
„Ale pro mě to očividně znamenalo dost… a vzala jsem to jako znamení toho, že vám jde o mé dobro a o mou budoucnost. Tak jsem se vás přišla zeptat, jestli… jestli se od vás můžu učit i dál.“
Vaderova odpověď byla strohá. „Odpověď zní ne, vražedkyně. Měli jsme sice přikázáno spolupracovat, ale ten úkol jsme už splnili. Nyní máme od mistra každý jiné úkoly. A nemůžu si dovolit ztrácet čas s učedníkem.“
„Ztrácet čas!“ řekla Mara ublíženě. „Vy si pořád myslíte, že jsem jenom nějaké dítě, viďte? Myslela jsem, že při zátahu na Bodu jsem si získala vaši úctu.“
„Ty máš mou úctu, Maro Jade. Ale co nechceš, je můj hněv. Nikdy nezapomínej, co mohu udělat těm, kdo mě rozzlobí… císař necísař. Vzpomeň si na Bodu. Teď právě mě zlobí, když se musím opakovat. Pracuji sám a neberu žádné učedníky. Je to jasné?“
Mara se napřímila. „Jasné, můj pane. Nyní tedy půjdu. Promiňte, že jsem vás vyrušila.“ Otočila se a vyšla z komnaty; ani se za sebou neobtěžovala zavřít dveře.
K čertu s Vaderem, pomyslela si Mara, když odcházela. Chová se ke mně, jako bych byla podřadná. Tohle setkání pokazilo její spokojenost, že se z ní před pár dní stala hrdinka. Byla hloupá, že takhle vpochodovala do Vaderova hradu a že toho od něj tolik čekala. Přesto litovala, že ji nebude učit. Bylo na něm téměř cosi vznešeného, cosi, čemu chtěla porozumět lépe. A taky už viděla, že kde šlo o císaře, bylo dobré mít spojence. Na tom, co se o císaři dozvěděla, nebylo nic příjemného. Byl to nevypočitatelný muž, pro kterého bylo nebezpečné pracovat – což už Vader zřejmě taky poznal. Mara věděla, že ona i Vader byli Palpatinovými nástroji. Pohromadě by byli silnější než každý zvlášť. Zahlédla Vaderovo nitro a spatřila hořkost, kterou v něm jeho dlouhá služba vyvolávala. Bude i ji pronásledovat lítost jako Vadera? Mara se modlila, aby k tomu nedošlo. Cesta před ní byla nebezpečná a lítost by ji jen ztěžovala.
Darth Vader se díval, jak Mara Jade odchází, a sevřel svůj světelný meč. Tu zbraň si sestrojil krátce poté, co vstoupil do služeb císaře. Mara teď byla ve stejné situaci, ale Vader věděl, že jí nemůže pomoci. Vader sice cítil k mladé vražedkyni upřímnou úctu, ale na druhou stranu byl samotářem se svými vlastními záměry, a ona byla nástrojem jeho mistra a říkala Palpatinovi všechno. Nikdy by jí nemohl věřit, že jeho plány neohrozí. Litoval, že bylo nutné, aby zůstal sám a nedovolil nikomu dalšímu vstoupit do své nebezpečné hry ambicí, ale neměl na výběr.
Pro tuto chvíli byly Vaderovy cíle stále ještě netknuté. Nedostal se blíž k trůnu, ale jelikož Palpatine umíral a Boda byl mrtvý, alespoň mu nezůstane odepřený navěky. Uchování statutu quo bylo sice frustrující, ale lepší než neúspěch. Temný pán ze Sithu si dál hýčkal své křehké naděje a snažil se vytlačit Maru Jade ze své mysli.